Archiv pro měsíc: Únor 2012

Kro pracoval tehdy a jak je tomu dnes?

Oldřich Slováček
oldrichslovacek.blog.iDNES.cz

 

Jen si tak nahlas přemýšlím a píšu o věcech tak, jak je vidím a co si o nich myslím. Nechci psát
odborně fundované články nabité argumenty a vím, že se budu v mnohém i mýlit.
O autorovi:
Jsem ročník 1950 a to v mnohém ovlivňuje mé názory. Leccos o životě jsem pochopil, jiné asi
nepochopím nikdy. Tragickou chybou bojovníků „za něco“ je, že začnou bojovat „proti někomu“.
Neboť cesta do pekel bývá často dlážděna dobrými úmysly.
Prý jsme se za komunistů v práci jen flákali.
Jedna z mnoha pravicových „poudaček“ o životě v letech 1948 – 1990, s budovatelskou
jiskrou v oku vyprávěná nejen dětem a „nepamětníkům“, je ta o zaměstnanosti a pracovních
výkonech.
Ano, existovala pracovní povinnost. Vycházelo se z toho, že bez práce nejsou koláče a
nechce-li člověk zemřít hlady nebo nechce-li se živit kriminalitou, musí být logicky někde
zaměstnán. Jinak by to byl příživník. V občanském průkazu byly stránky vyhrazené pro
potvrzení o zaměstnání. Při nástupu do práce razítko nástupu, při ukončení opět razítko. O
tom by mohli disidenti v čele s panem Havlem vyprávět dlouhé historky.
Existoval vtip, že lidé se tváří, že pracují a stát se tvářil, že je platí. Ano, ve srovnání s dnešní
inflací to byly mzdy doslova směšné (v roce 1960 byla průměrná hrubá měsíční mzda 1.303
Kčs, v roce 1970/1.915 Kčs, 1980/2.656 Kčs, 1989/3.170 Kčs, 2000/13.219 Kč a loni ta
nejnižší byla v KV kraji 18.800 a nejvyšší v Praze 28.000 Kč ). Samozřejmě, podstatným
ukazatelem je, co a kolik si člověk za tuto mzdu mohl koupit tehdy a dnes.
Existuje však ono slůvko ale. Ti tzv. flákači ve fabrikách, úřadech, institucích, družstvech,
službách, obchodech a v JZD dokázali vyprodukovat takový objem prostředků, že
socialistický stát mohl výrazně dotovat a přispívat na jesle, školky, bytovou výstavbu,
dopravu, energie domácností, potraviny, kulturu, základní tělesnou výchovu i vrcholový sport,
umění, rekreaci občanů i volnočasové aktivity v zájmových klubech a kroužcích při
Svazarmu, kulturních domech a školách. Bezúročné nebo velmi výhodné byly peněžní půjčky
(30.000 Kčs byla v r. 1976 velmi výhodná novomanželská půjčka), úspory byly slušně
úrokovány. Zcela zdarma bylo vzdělání, zdravotní a lékařská péče včetně léků.
V průběhu 40let budování socialismu tito „nemakačenkové“ povinně pracující stihli postavit
továrny, doly a hutě, železnice, dálnice a silnice, přehrady a vodní, tepelné a jaderné
elektárny, metro, desetitisíce bytů, kulturní domy, prodejny, zemědělské objekty atd. Po celou
dobu se stačila vyzbrojovat a udržovat téměř 300 tisícová ČSLA a ještě zbylo na pomoc
spřáteleným a rozvojovým zemím. Zcela zásadně se zindustrializovalo a téměř vybudovalo
nové Slovensko.
Československé zemědělství bylo naprosto soběstačné ve většině nejdůležitějších produktů,
včetně masa, mléka, obilí, cukrové řepy, chmele, brambor, a velké části ovoce a zeleniny.
Dováželo se jen to, co se u nás nedalo vypěstovat. Jenom hovězího dobytka tu bylo téměř 2
miliony kusů. Obdělával se každý metr půdy, lidé na vesnicích nacházeli v družstvech práci a
nemuseli dojíždět.
Výrazně nízké mzdy tedy byly kompenzovány výše uvedenými nízkými cenami a životními
náklady. Pracovní povinnost upevňovala návyky a vědomí nejen Cikánů, ale i absolventů
škol, že živobytí je nutné si zabezpečit prací. Věřím tomu, že dnešní absolvent školy, který
hned nezačne pracovat, po nějaké době přirozeně „zleniví“, je pro něj stále „odpornější“ začít
pracovat a zahálčivý způsob života ze státních nebo rodičovských podpor se mu „dostane pod
kůži“.
Dnešní zcela pokřivený pohled na bohaté a úspěšné spoluobčany nepochází z dob minulých,
jak se nás snaží někteří přesvědčit. Pochází z doby porevoluční, z devadesátých let divoké
privatizace, tunelování (kolik miliard stát napumpoval do bank a za kolik se prodávaly
pozemky a fabriky?), převodů státních miliardových částek do soukromých rukou,
rozkrádáním, pochybnými kšefty, podnikáním na hraně zákona (jen si vzpomeňte na kauzy
topných olejů, nafty a benzínu, lihu atd.), pašováním neprocleného zboží, daňovými podvody
atd.atd. Vznikla zde vrstva novodobých milionářů a miliardářů, zbohatlíků, kteří ke svému
majetku nepřišli poctivou a tvrdou prací, řemeslnou dovedností, chytrým podnikatelským
záměrem apod.
Tito lidé dávali na obdiv své bohatství, téměř nikdo z nich nebyl potrestán (důvod se vždy
našel), vstupovali do politiky nebo si politiky koupili. Na druhé straně tu byly miliony poctivě
pracujících a platících daně, snažících se a přesto pro ně statisticky průměrný plat zůstal
nedostižný. Jen se po nich chtělo utahování opasků a pochopení složité situace. Stále více
nenacházeli práci a byli odkázáni na podporu, stále více museli na udržení své životní úrovně
připlácet. Pro řadu z nich se dříve řada běžných věcí stala nedostupnými. Není proto divu, že
na bohaté a úspěšné lidi se pohlíží jako na podvodníky a není v povědomí občanů rozlišováno
mezi poctivým a úspěšným podnikatelem a pochybným zbohatlíkem. Přetrvává názor, že z
poctivé práce ještě nikdo nedokázal zbohatnout, že poctivost se nevyplácí a že politika je
svinstvo. Prostě „zavládla blbá nálada“. Dnes všichni makají jak otroci, nikdo se nefláká a
přitom na nic nejsou peníze! Není to paradox?
Nijak nechci vychvalovat minulost, taková byla doba, takoví jsme byli. Dobří i špatní.
Nechci současně zatracovat současnost, prostě to tak je a asi má být. Jen chci některým
neobjektivním kritikům „staré generace a socialistického režimu“ některé věci
připomenout. Tak jak nechcete zapomenout na vládu jedné strany, na cenzuru,
opevněné státní hranice, vykonstruované politické procesy a perzekuování pro svůj
sociální původ, názor nebo víru, nezapomínejte také na věci, které milionům lidí
přinášely spokojený život s perspektivou, jistotou a beze strachu o práci a v bezpečí.
Návrat do minulosti je nemožný a já si ho nepřeju. Řečeno s klasikem „Čo bolo, to
bolo…“. Ale mlčet k jednostrannému překrucování minulosti nebo dokonce lžím
nebudu, stejně jako ke zkreslování a neobjektivnímu vykládání současnosti.

 

A já dodávám: to nyní vytváříme generace flákačů a příživníků, kdy paraziti vědomě zabíjejí své hostitele!!! Jsem lékař ročník 1957 a pracoval jsem stejně jako kolega jinde ve světě. Beru to za přirozené.

Mohu?

Mám velký problém.

Jsem lékař, majitel domu na hypotéku (kterou splácím), vlastník amerických vraků v dobrých rukou, modelář, počítačový nadšenec, čtenář science-fiction, milovník rokenrolu a moderní, stejně jako klasické hudby, tance, vína, manželky, žen a zpěvu, sprostých vtipů Urbanových stejně jako Cimemanovy logiky a je toho více. Zrovna teď jsem 4. rok vmanévrován sám za sebe  do krajské politiky, čehož v žádném případě nelituji. Byl jsem už za ČSSR člen KSČ, mysle si, že změním svět, byv mlád nerozumný/velmi rozumný. Nyní se nestydím za členství v ČSSD, jako lékař mám k levicovým názorům v mezích norem a zákona blízko. Spisovatel Jaroslav Hašek by ze mne měl radost. Jestli i Radko Martínek, tak to teď opravdu nevím. Jedno ale vím: naše strana udělala (nejsme v tom sami) chyby, ke kterým se musíme postavit rovně a napravit je. Tady nejde o politiku, ale o práci pro druhé. Tady máme mít – a je to realita, která blbům ještě nedošla- až 85% názorů napříč partajemi společných. Jinak po nás ne potopa, ale REFORMA! To zprofanované slovo, kurvítko v českém jazyce. I dobrá, ale politicky tlačená „myšlenka“, je pak neprůchodná. Jenže občana zajímá výsledek, ne prostředky vedoucí k němu- tedy nejedná-li se o kriminální postup. Což je (jak se kolem sebe koukám) téměř norma-bleááábrr: to byla šavle! Pro neznalce zvratek, pro latiníka vomitus následující po pocitu na zvracení, čili nausee. Názory mých kolegů jsou dobré. S tím jsem problém neměl téměř nikdy. Cesty k realizaci jsou trnité jako cesty k pravdě. Chyby dělám já jako kdokoliv jiný. Jde jen o to, jakou beru míru zodpovědnosti. Moje lékařská práce mi neumožňuje hazardovat s nepodloženými údaji. Mně nezbývá nic jiného, než abych riskoval s obrovskou pokorou, že mé znalosti nemusí být konečné a jediné správné.  Politik tento názor může, ale z různých důvodů nemusí sdílet. O životy naštěstí nejde. Ale je tu jiné eso: důvěra voliče v kvalitu odvedené práce. A zde je politik vždy zodpovědný nejprve ne voličům, ale občanům (protože ne každý občan je JEHO volič); pak teprve rodné partaji. To ale v české politice hrubě chybí: odvaha riskovat na podkladě kvalifikovaných znalostí a vědomostí. Ale ono je to běžné.  Zmr. et MUDr. et Mgr. Langer přece byl jedním z těch, co dokázali, že nezáleží na vědomostech, ale na titulu, nechť jej získáte, kde chcete a za jakých podmínek chcete. Kam nyní jde policie jím tehdy vedená?  Chudáci ti poctiví zaměstnanci Ministerstva vnitra  co to umí i bez titulu získaném na speciální prrrdagogice souloživým způsobem a podobně získanými tituly. Inu, pravicová jinak mnou v mnoha věcech obdivovaná Mgr. Řápková to ví stejně (ona ale ví právníkovo hovno) jako Standa Gross (který zase ví svoje končofty udělat, že Stando)! Plzeň je vrchol pyramidy sraček současného školství. Zmr. Pilip je náš kádr!

Jak sakra mám podporovat halasivé kolegy napříč partajemi, kteří udělali tolik chyb, že na jednoho je to už i v jeho rodné straně až příliš? Někdo chce do vyšší funkce, tomu bych měl správně přerazit hnáty. Jiní  by rádi svou práci zakončili důstojně a odpovědně, ale není jim to přáno. Kdo za co a koho odpovídá?!

Já vždy tvrdím: každý za sebe. Od levicového politika, jak je vnímán, to zní divně? Ne, je to zcela normální, v tom není v levicovosti či pravicovosti rozdíl. Politika je normální. Ale kdo není vždy normální, jsme my, lidé, do politiky vstupující. Někdo vstupuje s iluzemi, někdo s nalinkovaným dobrým/špatným programem, někdo pro prachy a moc. Že ti poslední převažují? Já za to určitě odpovědnost nenesu. Za co ale nesu, je kontrolní funkce každého politika, tedy i moje. Jak zdravotnictví (v kterém se trochu vyznám) , tak současná doprava jsou toho dokladem. Je moje chyba, že jsem nechtěl více informací o určitých programech, nápadech, řešeních. Inu. blb….důvěřivý…se to srovná…oni vědí…já nic, já  muzikant…

Jsou tu zase krajské volby. Jsem dost znechucen a poučen. Možná mohu takto oslovit voliče.  Dejte mi šanci moje chyby napravit! Najdete-li ale lepšího, orientovanějšího občana- budoucího/současného politika, pak jej zvolte.  Nakonec to děláte pro sebe, ne pro mne! Zhodnoňte moji práci lékaře (mám tam dost informací a mám k tomu vztah) s prací politika, kde jsem nebyl „in“,  jak bych si přál. Posuďte mne podle odváděné práce pro Vás. Mohu jen slíbit ( a je to jistě pro mnohé málo), že příští volební období nebudu tak pasivní jako tomu zatím bylo. Moje důslednost v získávání vědomostí a jejich uplatnění musí být úroveň výše.

Tak do toho! Jump on it!

Jak mám udržet živou sociální myšlenku?

Týc na druhý pokus nastoupil do věznice

Výtvarník Roman Týc (vlastním jménem David Hons) v pátek nastoupil do pražské pankrácké věznice, kde si má odpykat měsíční trest. Do věznice přišel už odpoledne, přijala ho ale až večer. Poprvé jej odmítla, protože neměl občanku. Tu mu zabavili policisté. Týc proto musel na policii, aby ho ztotožnila.

Názor s nejvíce souhlasnými hlasy (510)

Ludvík Janouškovec, Brno

Pátek, 24.února 2012, 15:08:34 |  SouhlasímNesouhlasím | +510

Takového člověka na měsíc zavřou a gaunery za miliardy pouští! Hnus, jako celá naše vláda!

Názor s nejvíce nesouhlasnými hlasy (207)

Romana Floriánová, Brno

Pátek, 24.února 2012, 15:33:42 |  SouhlasímNesouhlasím | -207

Týc přišel do vězení, ale poslali ho pryč, policie má prověřit jeho totožnost

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Ať ho prověří a rychle zavřít, až zmodrá. Je to na první pohled zloděj a vyvrhel. Pokud doposud nikoho nezabil, je to jen otázka času, kdy se něčeho takového dopustí. Takoví lidé nemají mezi námi co pohledávat. Po volbách, až vyhraje levice, už z kriminálu nevyleze.


A já na to: ano, je to kráva! A bohužel má nejspíše myšlení typické pro tupého levicového/pravicového blba. Jako by těch pravicových nebylo dost. Takže se musím stydět. Za sebe ne, dělám vše možné, aby levice měla úspěch. Jenže jak na levém, tak na pravém křídle jsou debilové, zrůdy a …..doplň sám. Nejlépe nás identifikuje a popisuje námi odvedená práce. A na to jediné MUSÍM sázet. U mnoha komentářů na Novinkách se za tzv. levicové názory stydím a je mi líto, že jsou takoví pitomci, co levici programově škodí.

PS: gramatické či jiné chyby po blbech neopravuji!

Napřed čti, potom porovnávej a uvažuj!

Drahomír Škubna nám píše:

 

 

V České republice je minimální mzda 8 000 Kč, ve Švýcarsku je minimální mzda 80 000 Kč!

Tuto větu by měl každý politik vyslovit jako první, kdykoliv otevře ústa.

Uložil bych jim to jako povinnost ze zákona a potom ať si klidně povídají, co budou chtít.

Každý by si okamžitě uvědomil, že k němu promlouvá šašek, který mlátí prázdnou slámu!

Ve Švýcarsku před měsícem uzákonili minimální mzdu (v přepočtu) ve výši 80 000 Kč.

Jakou věrohodnost pak mají plamenné řeči ministra financí Kalouska, který s oblibou mluví o srovnatelných cenách?!

Ceny je přece nutné vždy posuzovat v závislosti na výši platů, ne?!

V daném případě to znamená, že mít srovnatelné ceny se Švýcarskem znamená, že by u nás musely být 10x menší!

A konkrétně?

Pokud stojí např. litr benzínu 35 Kč v Česku a stejně 35 Kč ve Švýcarsku, tak je to srovnatelná cena jen pro Švýcara.

Aby to byla srovnatelná cena pro Čecha, tak by musel litr benzínu v Česku stát 3,50 Kč.

A my jsme ti idioti, kteří zaplatí stejné „srovnatelné“ ceny, ačkoliv máme 10x menší platy!

Už to tak vypadá, že nás naši vlastní „Kalouskové“ pokládají za „lůza z východu“, která si nechá všechno líbit.

U benzínu a podobných komodit je to ještě dobré.

Můžu si přece vybrat, jestli budu nehorázné ceny akceptovat, nebo ne a případně nic nekupovat (i když někteří z nás si stejně vybrat nemůžou a musí například benzín kupovat za jakoukoliv cenu).

Ale co třeba chudáci důchodci? A zvláště ti, co přežívají jen z jednoho důchodu?!

Švýcarský důchodce zaplatí náklady na bydlení, jídlo a základní potřeby a zůstane mu zhruba 30 000 Kč na další osobní výdaje, tj. třeba na koníčky, cestování, případně je může ušetřit, nebo – podle svého uvážení – někomu věnovat.

Může si dovolit např. měsíční pobyt na Kanárech, nebo i u nás a žít si tu jako to proslulé prase v žitě.

Mimochodem, všimli jste si, že sem žádný Švýcar nepřijede, aby si tu žil jako prase v žitě?!

Český důchodce zaplatí náklady na bydlení a zůstane mu zhruba jeden až dva tisíce na jídlo. Z toho musí živořit celý měsíc až do příštího důchodu a modlit se, aby neumřel hlady.

Je to důstojné a není to všem politikům trapné?

Vždyť i každý vězeň je na tom v base mnohem líp!

A od Nového roku, kdy došlo ke zdražení elektřiny, plynu, tepla, vody a DPH se může takový penzista jít rovnou oběsit.

A to i po trapné valorizaci 1,6 %, která činí pro většinu důchodců 50 až 200 Kč.

To má pokrýt inflaci?

Vždyť to nepokryje ani jedno z těch mnoha zdražení!

Není to snad rovnou porušení zákona?

Poslední valorizace byla před rokem a další už prý vůbec nebude?!

A to nás sdělovací prostředky týdny oblbovaly, že Poslanecká sněmovna přijala zákon o jednotné valorizaci ve výši 256 Kč, pro všechny!

Proboha, proč a kdo nám tady neustále lže?!

Vždyť na původně proklamované navýšení nyní nedosáhne přes 90 % důchodců.

Jen nechápu, kde jsou zalezlí všichni novináři? Všichni ti „hlídací psi demokracie“?

Uložili se snad k zimnímu spánku?

Nebo číhají zalezlí v keřích u obydlí známých osobností?!

Možná je to i tím, že dosud se mluví jen o srovnání cen se Švýcarskem, ale o minimální mzdě ve Švýcarsku se nikde ani nešeptá – a nemají tedy od koho opisovat.

 

P.S.

Uvažoval jsem, jakou fotku mám přidat k tomuto článku. V první chvíli mne napadla fotografie ministra financí, popř. nějakého jiného politika. Pak jsem si ale uvědomil, že by se mi dělalo špatně, kdykoliv bych to po sobě četl.

A proto jsem toho ušetřil i Vás.

 

S pozdravem Váš Drahomír Škubna.

 

To podepisuju! Je to slovo od slova pravda!

František Nikodým. MUDr. Vítězslav Podivínský

Názor Jany Lorencové

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR: “Arogance těch, co vedou tuto zemi, dosáhla vrcholu,” říká novinářka Jana Lorencová

Autor:Marie Stypková | 16.1.2012 | 10

OSTRAVA – Jana Lorencová je  jméno, které je dodnes v mediálním světe pojmem. Držitelka několika významných novinářských cen, znojemská rodačka, ostravská investigativní novinářka, která se za normalizace nemohla svou profesí živit. Po převratu šla do problémů naplno. A mrzí ji, že největší kauzy byly zameteny pod koberec.

Jana Lorencová pracovala dlouhá léta pro Českou televizi. Lidé si ji dodnes pamatují z investigativních pořadů Klekánice, Nadoraz, Za zdí a Případ pro reportérku.

Přestože už má plné právo na odpočinek, napjatá atmosféra v zemi jí není lhostejná. Chystá další knihu a se svými příznivci i protivníky diskutuje na sociální sítí Facebook.

Jak byste hodnotila současnou atmosféru v české společnosti? Proč je tady pořád blbá nálada?

To už není jen blbá nálada, co panuje v naší společnosti. Arogance těch, co vedou tuto zemi, dosáhla vrcholu.

Jak je možné, že dvaadvacet let po sametové revoluci jsou lidé tak naštvaní na vládu, na úřady, prostě na všechno?

Už krátce po listopadu bylo jasné, že se vývoj neubírá směrem, jakým jsme si představovali. Jenomže jsme to mylně přičítali určité nezkušenosti polistopadových vlád a do jisté míry jsme v polistopadové euforii přijali i vysvětlení, že jde o jakousi daň za demokracii. To, že je to daň doslova obludně vysoká, jsme pochopili mnohem později.

Můžete být konkrétnější?

Před našima očima a s naším tichým souhlasem došlo k morální i ekonomické devastaci naší země. O jakou nezkušenost mohlo jít, když mizely miliardové majetky a nikdo nebyl hnán k odpovědnosti?  Postupně, pod návalem dalších a dalších kauz, se zapomíná na ty, které se objevily na samém začátku existence našeho svobodného státu. A vlastně to bylo už o dva roky dřív. Kam zmizela Česká námořní plavba? To opravdu nikomu nechybí čtyřiačtyřicet námořních lodí? Jak byla připravena privatizace takových podniků, jako je OKD, při níž byly dokonce byty, které neměly s OKD nic společného, označeny za služební a bez vědomí jejich obyvatel „darovány“ i s nimi novým vlastníkům? A co Nová Huť? Prodali ji – obrazně řečeno – za cenu plotu kolem podniku. A co Chemopetrol a desítky dalších?

Proč podle vás nebyly tyhle kauzy vyřešeny?

Většinou jsme jen přihlíželi. Mnohdy i proto, že jsme odmítali připustit si, že je možné, aby míra arogance těch, které jsme si vybrali a zvolili do čela státu, mohla dosáhnout až takové míry. Nevěřili jsme tomu, že by byli schopni to všechno dopustit. A oni to nejenom dopustili, oni dokonce přijali zákony, které neumožňovaly stíhat ani ty, kteří se bezostyšně přisáli k penězovodům a dodnes je nepustili. Všechny vlády na celém světě se vždycky opírají o to, čemu se říká mlčící většina. My jsme vlastně svým mlčením souhlasili s drancováním státu a jeho morální devastací.

Takže vinni jsme my všichni?

Ano. Zjednodušeně řečeno všechno, čeho jsme dnes svědky, bylo odstartováno v okamžiku, kdy jsme bez protestů vzali na vědomí, že nám vládnoucí struktury bezostyšně lžou.

Není to o tom, že české soudy nepracují tak, jak mají?

Na samém začátku jsou to zákony postavené tak, aby je šlo snadno obcházet. Pak i soudce, byť by byl sebepoctivější, stejně nemůže odsoudit evidentního darebáka. Připomeňme si třeba majetek nabytý v takzvané dobré víře. Kolikrát se stalo, že si lidé našli zloděje třeba svého auta a nový „vlastník” se jim vysmál, když ho chtěli zpátky. On to auto přece koupil, sice od zloděje, ale v dobré víře, že není kradené. Připomeňme si kauzy, kdy byly lumpárny nevídaných rozměrů posvěceny zákony. Když vezmu jen  kauzy, kterým jsem pomohla na světlo já, prakticky žádný z těch lumpů, o kterých jsem točila, nebyl potrestán. A co je nejabsurdnější? Nikomu z nich nebyl zabaven majetek. Dnes jsou vlastníky velkých majetků a se zlou se potáže ten, kdo by jim připomenul, jak k němu přišli. Je tady prostě obrovská provázanost mezi policií, státními zástupci a soudci. Ono to snad ani jinak být nemůže, když se podíváme třeba na kauzu plzeňských práv. Nikdy nebude došetřena a ti, kteří jsou za ni odpovědní, nebudou nikdy potrestáni. Jak by také mohli být, když máme zákony, které ani neumožňují odebrat jim tituly prokazatelně získané podvodně.

Proč si myslíte, že nebudou potrestáni?

Spoléhá se na krátkou paměť národa. Jak jinak by dokonce v poslaneckých lavicích mohli bezostyšně sedět absolventi této zvláštní školy a  trousit z poslaneckých lavic svá moudra? Justiční mafie, o které hovořila Marie Benešová, existuje a na rozhodujících postech má svoje lidi. A přijali jsme opět jako nezbytný fakt, že dobrat se svého práva v naší zemi je zhruba stejné, jako si hodit korunou, přičemž při cenách za advokátní služby se to druhé jeví jako výhodnější.

Dlouhá léta jste se věnovala kauzám lehkých topných olejů, diamantům  a dalším. Většina lidí, kteří byli v těchto miliardových únicích namočeni, si žije svůj spokojený život. Čím si to vysvětlujete?

Ptáte se a já se musím ptát stejně. Jak je to možné? Přitom znám odpověď a uvedla jsem ji na začátku našeho rozhovoru. Byly to zákony, jejichž znění přikrylo toto bezostyšné drancování. Na kauzu nadhodnocených kamenů, nazývaných drahokamy, jistě vzpomínají s láskou a  vděkem všichni, kteří je přinášeli k bankovním přepážkám a odnášeli si místo bezcenných šutrů stovky milionů. Někteří z nich dnes vlastní za peníze z těchto obchodů celé bloky domů. Správce konkurzní podstaty Knižního velkoobchodu v Praze místo miliardového majetku měl v konkurzní podstatě odhadem pět kilo bezcenných kamínků a majetek byl obratně vyveden do liberecké firmy, která už předtím podobně – za šutry – získala liberecký pivovar. Mimochodem, vyšetřovací tým v této kauze se jmenoval „Šutr”. A když  začal rozkrývat tuto kauzu, byl jako většina podobných týmů prostě rozpuštěn. Někteří znechucení vyšetřovatelé řady policie na protest opustili, když došli k závěru, že jejich práce slouží jen jako zástěrka pro předstírání, že se v té věci něco šetří. A kauza LTO? Taky přikryto zněním zákonů, které navrhovalo ministerstvo financí.

Takže potrestáni by měli být tvůrci zákonů?

Ano. Potrestáni by měli být především lidé, kteří ty zákony navrhovali, a samozřejmě tehdejší vlády. Právě v těchto kauzách se objevily peníze, s jejichž pomocí docházelo k dalším a dalším podvodům. Na ministerstvu financí se tomu říkalo legální daňové úniky. Zajímavý protimluv, který dokumentuje postoj tehdejších ministerstev k tomu, čeho jsme byli a v důsledku jsme dodnes svědky.

Jste stále velmi činná na Facebooku, kde máte něco přes tři tisíce svých příznivců. Svěřují se vám se svými problémy. Na co si nejčastěji stěžují, co je nejvíc trápí?

Já jsem hodně citlivá na bezmoc a beznaděj, která na mě z  řady komentářů čiší. Lidé vidí, že to, co se kolem nich odehrává, je špatně, že to není zdaleka to, po čem toužili, když šli před dvaadvaceti lety do ulic. Cítí, že byli podvedeni a že bylo jejich touhy po změně k lepšímu krutě zneužito. Vidí kauzy, jako je Promopro, vidí peníze z privatizace Mostecké uhelné, vidí, jak končí lidé, když poukáží na podvody při zadávání veřejných zakázek. Dochází jim většinou, že naše zem je na konci sil a že se začíná sahat do jejich kapes, že jsou to oni, kdo mají znovu zaplnit díry ve státní kase, které ale nezavinili. Každý reaguje po svém. Část se vrací na svoje zahrádky a o politice nechce nic slyšet. Je jim milejší vidět, že pod jejich rukama a jejich péčí něco poctivého roste. Pak je další skupina, která užívá nejčastěji takové obraty, jako měli bychom, nebo mělo by se. Ale pak jsou také lidé, a těch je hodně, kteří hledají cestu, jak dát dohromady ty, kteří smýšlejí podobně jako oni. Obecně musím říct, že se postoj mnoha lidí hodně radikalizuje.

Někteří z nich vás dokonce vyzývají, abyste kandidovala do Senátu, dokonce na prezidentku? Proč to neuděláte?

Bylo pár poslanců i senátorů, kterým jsem věřila, že jdou do politiky poctivě. Slyšela jsem jejich názory, energicky pronášené předvolební projevy, zápal pro dobrou věc z nich přímo čišel. A dnes se po nich marně rozhlížím a když je konečně uslyším, nebo uvidím, říkám si, že je někdo vyměnil. Oni sami to zřejmě vůbec nepostřehli. Říkám si, že jsme se asi stali svědky nějaké bezbolestné lobotomie. Možná nejsou v jádru špatní, jen podlehli něčemu, čemu bych nikdy podlehnout nechtěla. Dostali se totiž k moci, ta jim zachutnala a nechtějí se jí už vzdát. Alespoň na tak dlouho, jak dlouho to bude možné.

Mohla byste prozradit něco z vašeho soukromí. Co momentálně děláte?

Pracuji na knize o osudech některých svých kauz, o nichž jsme se už zmínila. Podpořila mě jedna nadace na přípravě knihy o kauze  Diag Human. Na ní pracujeme společně

Co nesnášíte?

Nenávidím cirkusy, nesnáším klece, sama jsem hodně dlouho nechápala proč. Když mě chtěli vzít rodiče do cirkusu, bránila jsem se zuby nehty. Dnes už vím proč. Zvířata v manéži jsou zbavena svobody a tudíž své důstojnosti. Vlastně je už nemáte proč obdivovat, můžete s nimi jen soucítit.

Jaké je vaše životní motto?

V různých životních etapách jich vystřídáte několik. To, které mě provází nejdéle, je nesmírně moudré a jednoduché  – rozhodnutí osvobozuje. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila jeho pravdivost a hloubku. Už mnohokrát jsem si je ověřila v konkrétních životních situacích.

zdroj fotografie: archiv Jany Lorencové

 

Rozhovor s Karlem Randákem

Karel Randák:

Estébáci v tajných službách? Kdepak, úspěšní byznysmeni !

S Karlem Randákem, bývalým šéfem tajné služby, jsme se potkali v kavárně nedaleko Bílé labutě. „Nevadí, že si vás budu nahrávat?“ zeptal jsem se hned po příchodu. „Nevadí. Mě si pořád někdo nahrává,“ odpověděl zvesela. Témata, na něž přišla řeč, už tak vtipná nebyla. Přesto o nich dokázal mluvit s nadhledem člověka, který ví, že si může dovolit nazývat věci pravým jménem, protože ty opravdové průšvihy s velkým „P“, na své objevení teprve čekají.

Vždycky mě zajímalo, jak se člověk stane tajným agentem…

Dnes stačí poslat e-mail. Oni už se vám ozvou. Vyhráno ale v tu chvíli samozřejmě nemáte. Čeká vás několik kol psychotestů, pohovorů a bezpečnostních prověrek. Někdy je to otázka týdnů, jindy měsíců. Na počátku devadesátých let, kdy jsem do tajných služeb vstupoval já, však nic podobného neexistovalo. Tehdy jste měl dvě možnosti. Buďto vás někdo doporučil, anebo jste se přišel přihlásit přímo do centrály. Já se k téhle práci dostal přes kamaráda. Řekl jsem si tehdy proč ne, mohla by to být zajímavá práce.

Není to úplně „klasická“ práce. Co vás motivovalo?

Klasická práce to není, ale já téměř neznám člověka, který by řekl: mě by ta práce nezajímala. Tajné služby jsou svět sám pro sebe.

Na jaké pozici jste začínal?

Jako operativec, který se zabýval ekonomickými kauzami. Tehdy to byla divoká doba. Řešili jsme překotné zakládání bank, privatizační kauzy, deblokaci zahraničních pohledávek Československa. Původně mě zajímal teror, ale shodou několika okolností jsem skončil právě v ekonomice. K ní se později přidružil i organizovaný zločin. Řešili jsme ruskojazyčné mafie, v té době u nás operovali taky Italové, ale později už hráli prim hlavně Rusové, Dagestánci a Čečenci…

To už zní docela bondovsky…

No právě. (smích) Zajímavé to rozhodně bylo. V operativě člověk navíc nesedí za počítačem, ale neustále se pohybuje v terénu. Chodíte za lidmi a taháte z nich informace. Učíte se rychle odhadnout, co by mohlo na danou osobu platit, jak ji nejefektivněji přesvědčit, aby vám poskytla, co chcete. Samozřejmě tomu předchází důkladná příprava, kdy si kontakt prověřujete ve všech možných evidencích, jestli je ženatý, jestli má děti, jestli je na peníze…

… takže jste si informace také kupovali?

Na počátku devadesátých let to moc nešlo. Rozpočty byly velmi omezené, ale občas ano. V rozpočtu služby na to existovala speciální kapitolka, která se tehdy jmenovala Zvláštní finanční prostředky… Samozřejmě pak vše musíte do puntíku vyúčtovat.

Identit můžete mít, kolik chcete. Jen si je nepoplést

Pohyboval jste se v terénu jako Karel Randák, nebo jako někdo jiný? Měl jste alternativní identity?

Pod krycím jménem. Falešnou občanku jsem si ale vždy nechával na úřadě. Domů jsem chodil s tou pravou. (smích) Abych náhodou něco nezblb. Vlastně jsem měl identit víc. Můžete jich mít prakticky, kolik chcete, akorát si musíte dobře pamatovat, s kým se bavíte pod jakou identitou.

Povedl se vám někdy podobný přešlap?

Ne, to se mi nestalo. Stávaly se ale jiné trapasy. Třeba jsem seděl s někým, před nímž jsem vystupoval pod jedním jménem, a do té stejné hospody nebo kavárny přišel někdo, kdo mě znal pod úplně jiným jménem. Tak jsem se vždycky akorát modlil, aby se ke mně nepřihlásil. To se stávalo…

 

Jakou největší chybu může zaměstnanec tajné služby udělat?

Největší profesní chybou je určitě nezajištění bezpečnosti a anonymity vašeho informátora. To je úplně základní pro každou tajnou službu. Na veřejnosti se nikdy nesmí objevit informace, že ten nebo onen člověk je s vámi nějak spojený. A to nejen kvůli bezpečnosti. Pokud se v novinách objeví, že pan XY pracuje pro českou rozvědku, už pro ni nebude nikdo nikdy chtít pracovat. Každý si řekne hele, proč bych pro vás měl pracovat? Když si tohleto nedokážete ošetřit, proč bych měl riskovat a něco vám říkat… Samozřejmě je spousta dalších chyb, ale tohle je ta zásadní.

A co dvojití agenti?

Že by byl někdo naším důstojníkem a zároveň donášel do zahraničí, s tím jsem se nesetkal. Naštěstí. To je velký malér. Ale setkal jsem se třeba s tím, že člověk, který byl naším zaměstnancem, donášel svému kamarádovi, velmi úspěšnému podnikateli. Jakmile jsme ho vyhodili, okamžitě u něj zakotvil na velmi dobré pozici. Takových případů bylo několik a nyní přibývají.

Jak zajišťujete vnitřní bezpečnost?

Každý zaměstnanec opakovaně prochází bezpečnostní prověrkou a dnes už i pravidelnými testy na detektoru lži. I když… Já detektoru lži nevěřím. Neříkám, že ho umím obelhat, ale znám postup, jak se detektor lží oblafnout dá. Vypracovala ho StB. Viděl jsem, jak to funguje, a proto tvrdím, že detektor lži rozhodně není spolehlivá věc. Záleží ale samozřejmě na tom, koho vyslýcháte, jakou má minulost a jaká je to osobnost. V zásadě je ale dokázané, že na někoho detektor lži nefunguje. Jsou mraky lidi, kteří dokážou lhát a jelikož lžou neustále  není to na jejich tělesných funkcích jakkoliv patrné. Jsou to buď sociopati, masoví vrazí, kterým je všechno jedno – zeptáte se jich, jestli někoho zabili, jenže jim to je fuk, prostě zabili, mno, takže se to na detektoru lži neprojeví nebo politici. A pak jsou tu ti, kteří dokážou detektor zmást. Stačí v sobě vyvolat pocit, že když mluvíte pravdu, lžete. A obráceně. Člověk, který vaše chování vyhodnocuje, pak nedokáže rozpoznat vůbec nic. Všechno to je ale o tréninku, koncentraci a schopnosti předvídat. Když se po sérii zdánlivě banálních otázek, na něž mechanicky odpovídáte ano, ne, ano, ne, objeví ta zásadní, obvykle se leknete. Vy se ale nesmíte nechat zaskočit.

Podívejte se na Hušáka

Podařilo se očistit tajné služby od vlivu bývalých estébáků?

Samozřejmě že podařilo. O tom není pochyb. Vím, že se o tom mluvilo  a mluví, ale jsou to jen katastrofické scénáře, sci – fi. Tihle lidé měli po devětaosmdesátém úplně jiné ambice a zájmy. Moc dobře si uvědomovali, že dřív nebo později skončí. Proto se hromadně vrhli na byznys. A oni to uměli dokonale. Za prvé to nebyli určitě žádní hlupáci, za druhé byli výborně jazykově vybavení a znali svět, a navíc měli kontakty. Do začátku tak získali oproti řadovým lidem obrovskou výhodu. Právě proto dnes najdete estébáky mezi úspěšnými byznysmeny. A netýká se to jen kmenových příslušníků… Podívejte se na Hušáka. A to je jen jeden z mnoha. Tak to prostě je. Nemá cenu nad tím plakat.

Byli jste už v devadesátých letech pod politickým tlakem jako dnes?

Ne. V první polovině devadesátých let se o tajné služby nikdo nezajímal. Všem to bylo úplně jedno. Každý se na nás koukal jako na estébáky, něco profízlovaného, s čím by slušný člověk vůbec neměl přijít do styku. Úplně klasickým prototypem takového člověka, který práci tajných služeb vždy přehlížel a přehlíží do dneška – tedy po tom, co se stalo minulý týden, už si tak jistý nejsem (smích) – je Václav Klaus. Tomu byla naše práce opravdu ukradená. Vždycky říkal, pokud chci nějaké ekonomické informace, tak si raději přečtu Economist nebo Guardian a vím toho desetkrát víc… A protože byl Klaus v té době premiér, odvíjelo se od toho všechno ostatní. Jsem ale zvědavý, co bude říkat teď, když praskla kauza s telefonními výpisy. Na své soukromí je totiž Klaus nesmírně citlivý. Kdyby někoho v jeho okolí, nebo nedejbóže jeho samotného, někdo odposlouchával, což se klidně může stát, byl by to průšvih… A pak tu byli lidi, kteří tajným službám absolutně vůbec nerozuměli. Taková byla zhruba první polovina devadesátých let.

A ta druhá?

To už se začala situace postupně měnit. Stále to nebylo o politickém nátlaku, ale lidé začali pomalu chápat, že se tajné služby dají k něčemu využít. To platí především o vnitřní službě, Bezpečnostní informační službě (BIS), kontrarozvědce. To je mocenský nástroj, ať chcete, nebo ne. Rozvědka funguje v zahraničí, neví nic o privatizačních procesech bank, o šmelinách, korupci, megazlodějinách … Samozřejmě se jim něco donese, ale tyhle informace nezpracovávají, zatím co BISka po nich jde cíleně, a tudíž je využitelná jako informační zdroj pro politiky. A právě ve druhé polovině devadesátých let to čeští politici náhle pochopili. A využívají ji do dneška. Chybou vedení BIS však vždycky bylo to, že šlo politikům příliš na ruku.

Podle mého názoru, a proto jsem také nakonec skončil, by si mělo vedení BIS od politiků udržet odstup. Pokud si vyžádají nějakou informaci a mají na ni nárok, samozřejmě jim ji poskytnout máte, ale v žádném případě by ředitel kontrarozvědky neměl za politiky běhat, podbízet se jim a říkat my tu máme ještě tohle a tohle by vás taky mohlo zajímat……  No a právě to bohužel současný, velmi snaživý ředitel BIS Jiří Lang dělá.

 

Jenže ředitele BIS vybírá vláda. V jejím zájmu proto logicky je, aby jím byla osoba, která jim „půjde na ruku“…

To je sice pravda, ale jak jsem pochopil, politici zase nejsou takoví hrdinové, aby to byli schopni otevřeně připustit. Když mě v roce 2006 Topolánek s Langerem odvolávali, tak mi nebyli schopni říci do očí heleďte, my vás tady nechceme, pro nás jste nepřijatelný, my tady chceme svýho člověka. A klidně mi to říci mohli, protože vláda na to má zákonné právo. Může si tam jmenovat třeba cvičenou opici… která by dle mého jejich představám plně postačila. Jenže oni místo toho přišli s geniálním nápadem na této planetě naprosto neuvěřitelném, sloučení rozvědky a kontrarozvědky…

Ke kterému pak stejně nedošlo…

No to víte, že ne. To je úplný nesmysl. Neskutečná kravina. Místo toho pověřili Jiřího Langa vedením obou tajných služeb, což bylo protizákonné. Nikdo nemůže mít dva služební poměry. Když jim to po pár měsících kónečně došlo, jmenovali nového ředitele rozvědky… To mají ještě u mě, kluci. (smích)

 

Symbióza politiků a médií. Karel Randák: Kalousek má Právo, Vondra Mladou frontu

„Kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, vydalo by to na knihu. A najednou všichni kroutí hlavami a diví se, jak je to možné,“ říká bývalý šéf tajných služeb Karel Randák v druhém díle exkluzivního rozhovoru.

Tak jdeme na Toskánsko?

Klidně. Toskánsko je moje nejoblíbenější téma (smích).

Kápněte božskou, byl jste to vy, kdo snímky pořídil?

Copak někam můžu se svým obličejem vlézt? Vždyť by mě každý poznal. I když bych to rád udělal. Ale ne, nebyl jsem tam.

Takže jste tam někoho poslal?

Neposlal.

Takže jste dostal info, že takové fotografie existují?

Ano.

Co vás přivedlo na myšlenku poslat je do médií, speciálně do Mladé fronty?

Občas si také říkám, proč jsem to vlastně udělal. Ale ono to ve finále svůj účel splnilo. Celé to ale bylo trochu jinak. Ještě z dávných dob se znám s Jaroslavem Kmentou, který pracoval na kauzách okolo Mrázka, Krejčíře a dalších. Jednou, to už jsem byl mimo služební poměr, mě Jaroslav Kmenta pozval na kafe. Stejně jako tu teď sedím s vámi… Řeč přišla na Dalíka, korupci a tehdejší politickou situaci. A já v té době věděl, že jsou Topolánek s Dalíkem v toskánském letovisku Monte Argentario a že se za nimi vydali fotoreportéři z bulvárního deníku Aha!, aby je nafotili. Kmentovi jsem tehdy řekl Vždyť se na to podívejte, kde si myslíte, že je Topolánek? V Toskánsku ve vile, která s největší pravděpodobností patří Dalíkovi. A teď mi řekněte, kde na to ten Dalík vzal? Kdo to vůbec je ?Ten na to prostě musel nakrást. On se pak zeptal, jestli vím, kde ta vila je.

A vy jste mu řekl, že ano…

Ano. Ale věděl jsem to nejen já, ale i bulvár. Jaroslav Kmenta se pak zeptal, jestli by se k těm fotografiím dalo dostat. Řekl jsem mu, že ano, ale že mu je poskytnu až ve chvíli, kdy je otiskne bulvár. Bylo mi jasné, že jinak budu osočován, že jsem tam fotografy poslal já. A právě tak jsme se dohodli. O pár dní později v sobotním Aha! skutečně vyšly tři fotografie. Já si pak sehnal jejich zbytek a pár videí a zavolal jsem Kmentovi. Jenže on mi nebral telefon, protože byl v Jihoafrické republice za Krejčířem, což jsem ale zjistil až později. Proto jsem oslovil jeho kolegu Tomáše Syrovátku. Vysvětlil jsem mu, o co jde a jaká byla dohoda, a zeptal jsem se ho, jestli by měl o fotky zájem…

Určitě – a velký, že?

Jasně. Děkoval, jásal, klaněl se k zemi, málem mi vlezl až do pr … Pak najednou večer zavolal znovu a oznámil mi: Víte, situace se trochu změnila. Právě skončila porada vedení Mladé fronty a oni se rozhodli, že fotografie uveřejní a zároveň uvedou zdroj, od koho fotografie mají. Mě pak pověřili, abych se vás zeptal, jestli s tím souhlasíte.

Co jste mu na to řekl?

Vy jste se snad pos..l! On mi na to odpověděl, že s tím nemůže nic dělat… Jenže já už s tím taky nic udělat nemohl. Další den to bylo všude. Nafotil Randák, přines Randák… Nejdřív jsem byl pořádně naštvaný, ale nakonec jsem rád, že aféra přispěla k tomu, že šel Topolánek do pytle i s Dalíkem a Langerem. S Mladou frontou ale ne-mluvím dodneška. Na druhou stranu se musím zastat Jardy Kmenty, který v tom byl nevinně. Později se mi omlouval a říkal, že kdyby byl v té době v Praze, moje jméno by se tam neobjevilo…

Nepřijde vám zvláštní, jak snadno se Mladá fronta dostává ke kompromitujícím materiálům, odposlechům a dalším citlivým informacím?

To je neuvěřitelný! Stejně nepochopitelné ale je, jak se teď všichni diví, že žijeme v zemi, kde jsou odposlechy 24 hodin na denním pořádku. Vždyť jen Jaroslav Kmenta napsal na základě odposlechů tři knížky. Nikdo se navíc nepozastavuje nad tím, že mají vybraní novináři přístup do policejních spisů, do vyšetřování inspekce policejního prezidenta… Já už jsem sice čtyři roky mimo službu, ale kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, tak by to taky vydalo na dvě knihy. A najednou všichni kroutí hlavičkami a diví se, jak je to možné. Nečas, Klaus, Langer … Lynčovat nějakého policistu, bílého koně, opravdu nemá cenu. Problém je v systému.

Jste vázaný mlčenlivostí?

Ano, ale jen na informace, které jsem se dozvěděl při výkonu služby. O všem, co se stalo předtím nebo potom, mluvit můžu.

V minulém díle rozhovoru jsme skončili u Ivana Langera. Co si o něm myslíte?

Langer… Jaký je? (Karel Randák dlouze přemýšlí, pozn. autora) Vlastně proč bych o tom měl mlčet, mám z něj ještě dnes husí kůži jak pralinky… Nechci sice rovnou říkat, že je to zločinec a grázl všech grázlů, ale byl to právě on, kdo dotáhl do dokonalosti systém protekcionismu, dosazování svých lidí na nejrůznější pozice, což skvěle ilustruje příklad bývalého šéfa protikorupční policie Libora Vrby, kterého si s sebou přivedl právě Langer a který nedávno zakotvil u miliardáře Chrenka. A světe div se, Chrenek je samozřejmě čirou náhodou Langerův velmi dobrý kamarád.

Ivan Langer se na současném systému podepsal úplně ze všech nejvíc. Už když působil jako stínový ministr vnitra, měl plná ústa prohlášení, jak je skvěle připravený, jak všechno ví, všechno zná a vše v dobré obrátí… Neudělal vůbec nic. Přitom měl osm let, aby se na svou budoucí pozici zodpovědně připravil. Jeho ministrování bylo opravdu jedinečné ale pouze v tom, že bylo naprosto katastrofální.

A co jeho následovníci?

Ti jsou na tom velmi podobně. Jede to pořád z kopce a zrychluje to.

Včetně současného ministra vnitra Jana Kubiceho?

Problém je, že pod ministerstvo nespadá jen policie, hasiči a rozvědka. Ministerstvo potřebuje manažera. Manažera, který zvládne volby, Českou poštu nebo komunikační systém veřejné správy. Nemyslím si, že by byl instalatér Jan Kubice lepší ministr než pisálek Radek John…

Já jsem přitom o Radku Johnovi slyšel samé…

… brutality! Já taky.  A dokonce je mám potvrzené. Ale přesto si o Johnovi myslím, že není žádný velký podrazák. U něj je ale problém jinde. Za prvé vůbec nevěděl, do čeho leze. Vůbec si to nedokázal představit. Buď ho hnala touha po moci, nebo ho tam někdo dokopal. Možná Bárta, to ale nevím jistě. A zadruhé je John, pro mě velmi překvapivě, mediálně velmi nešťastný člověk. To je zoufalství. Ale že by to byl člověk, který by chtěl plánovitě zneužívat policii, to si opravdu nemyslím. Bohužel se ale obklopil špatnými lidmi. Jiné ale neměl a jiné asi ani neznal. Dopadl podobně jako bývalý šéf pražské zoo Petr Fejk. Ten už bude mít navždy nálepku blba. A John taky. Už mu ji nikdo nikdy neodpáře. Pokud člověk do takové funkce leze, musí si přece předem dobře zvážit, zda na ni má, za jakých okolností do ní nastupuje a co mu tam hrozí. Touha lidí po moci je ale bezmezná.

V jakém stavu tedy jsou naše tajné služby v roce 2011?

Tajné služby v česku jsou naprosto v totálním  rozkladu. V úplném!

Mají prsty i v likvidaci Věcí veřejných?

Zapojení tajných služeb nevylučuji. Rozhodně jsem ale přesvědčený, že v tom má prsty zejména Občanská demokratická strana. Zajímavé jsou ale i jiné věci. Všimněte si, že Mladá fronta, která do Bárty šije nejvíce, úplně pominula kauzu ProMoPro. Ale úplně! Mám to potvrzené. I kdybych to ale nevěděl, je to tak průhledné, že si toho musel všimnout každý jen trochu pozorný čtenář. Saša Vondra zkrátka Mladé frontě čas od času něco pustí a oni ho na oplátku šetří. Podobně se to má třeba s Právem a Kalouskem. V Právu o tomto latentním opilci taky nikdy nenajdete jedinou špatnou informaci. Každý šéfredaktor zkrátka má své oblíbence, které chrání, a lidi, proti nimž jde. U Mladé fronty to odnáší Bárta. Rozhodně ale neříkám, že si to Bárta nezaslouží. Je to megaloman, malej Hitler. Z naší politické scény ale bohužel příliš nevybočuje. Všichni jsou stejní. Mezi Bártou a Vondrou není v zásadě žádný rozdíl. Stejně jako mezi Bártou a Kalouskem. Tluchoř, Marek Šnajdr a další.

To je prostě absolutní hnůj všech hnojů, prostě žumpa.

 

Vidíte v dohledné budoucnosti v česku nějakou šanci na zlepšení?

Ne. Vůbec žádnou nevidím. Shodou okolností jdu dnes přednášet na Ústav mezinárodních vztahů o mezinárodní politice a práci zpravodajských služeb. Zatím nevím, co tam budu říkat. Je to prostě děs…

Karel Randák: Pomohlo by jediné, všechny je pozavírat! Jenže…

„Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit – pánové, ještě je potřeba došetřit tohleto, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova! – že si po nějaké době prostě řeknou, než abychom tady ze sebe dělali voly, to se na to můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech,“ říká Karel Randák ve třetím díle rozhovoru.

Minule jsme skončili u toho, že likvidaci Věcí veřejných a Víta Bárty organizuje ODS. Jak do toho všeho ale zapadá Kristýna Kočí?

Co k tomu říci… (Karel Randák dlouze přemýšlí) Ačkoliv se s Václavem Klausem neshodnu prakticky na ničem, v jednom má pravdu. Soudce pod třicet let by neměl existovat. A podobně by to mělo být i s politiky. Politik pod třicet, možná dokonce pětatřicet, to je nebezpečný jev. Zvlášť když to je ženská. Tohle nemyslím nijak špatně, sexisticky. Takováhle žába ale byla pro Tluchoře tak snadným soustem, až mi z toho bylo smutno. Slupl ji jak malinu. Ještě to ale bude určitě zajímavé…

Jak to?

Teď je sice kolem Kočí ticho, ale myslím si, že si nahrávky pořizovala dlouhodobě. Sice nevím, ve kterém sejfu momentálně leží, jestli je má Kočí, nebo ódéeska, ale co jsem se doslechl, tak politici z Věcí veřejných teď sedí s hlavami v dlaních a zpětně rekonstruují, kde všude byla a co všechno mohla slyšet a nahrát.

Občanské demokraty, TOP 09 i Věci veřejné jsme probrali. Už schází jen ČSSD…

Sociální demokraté momentálně ani nestojí za řeč. Jsou to zoufalci! Ačkoliv vedou ve všech průzkumech preferencí, naprosto jim schází jakákoliv vůdčí osobnost. Někdo, kdo by dal straně směr. Bohuslav Sobotka je politik typu Marka Bendy, který nikdy nedělal nic jiného než politiku. Tihle lidé mě opravdu štvou. Jak mohou dělat politiku, když v životě nepřišli do kontaktu s realitou. Krásně to vystihl jeden můj známý. Vždyť oni jsou jako rybičky v akváriu. Plavou si tam kolem toho šutru, hrajou si, anebo se navzájem požírají. No a nyní jsou zrovna ve fázi požírací. Co se děje za sklem, to je jim úplně jedno. My přitom skrz to sklo čumíme jako blázni a absolutně nechápeme, co to tam dělají, jenže s tím nemůžeme vůbec nic udělat.

Jedním slovem „Naprostá Katastrofa.“

Je tohle specialita české politiky, nebo to podle stejných pravidel funguje i za hranicemi?

Já si myslím, že ne. Určitě ne v takové míře. V České republice už tenhle systém tak zakořenil, že si vůbec nedokážu představit, jakým způsobem by se to mělo změnit. Pomohlo by snad jen jediné a možná na to časem dojde, zavírat, zavírat a zavírat  a zabavovat nakradený majetek. Jenže když tady nefunguje ani policie, ani státní zastupitelství, ani soudy, tak nikoho nezavřete. A jsme zpátky u kauzy Drobil. Policie sice zafungovala, ale stačilo, aby někdo zatahal za provázky, a bylo to. Konečná. Ticho. Zapomeňte …

 

Funguje v Česku justiční mafie?

To si nejsem jistý. Já bych to tak určitě nenazval. Podle mého jde spíše o dobře vypracovaný systém zkorumpovaných jednotlivců. Každý má svou cenu. Ve finále to je ale úplně jedno. Úplně stačí, když se váš případ dostane na stůl soudci, kterého umíte. A máte vystaráno. Totéž pak platí o státním zastupitelství. Moc se o tom sice nemluví, ale právě tihle lidé mají tu obrovskou moc smést jakýkoliv případ ze stolu. Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit – pánové, ještě je potřeba došetřit tohleto, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova! – že si po nějaké době prostě řeknou, než aby-chom tady ze sebe dělali voly, to se na to můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech.

Jak si vede nový nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman?

Fandím mu, ale nemá a nebude to mít vůbec jednoduché. Nemá nikde podporu. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil je poslušný chlapec a není žádný hrdina. Kdyby se o něj mohl Zeman opřít a odvolat třeba pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu, věci by se mohly pohnout správným směrem. Jenže když mu Pospíšil řekne, ne to nejde, to ne, ten má za sebou příliš silné politické zázemí. Tohle já vám nepodepíšu, tak co pak Zemanovi zbývá? Co může dělat?

Třeba se obrátit na Nadační fond proti korupci… Jak jste se s Karlem Janečkem vlastně seznámil?

Někdy v listopadu loňského roku jsem si přečetl tiskovou zprávu o tom, že Karel zakládá protikorupční fond. Byl v ní i kontaktní telefon, tak jsem na něj zavolal, že bych rád mluvil s panem Janečkem a že bych s ním chtěl spolupracovat. Paní se mě pak zeptala, ze kterých že jsem to novin. (smích) Tak jsem jí řekl, dejte si do Googlu Karel Randák, klepněte na to a uvidíte, co vám tam vyskočí. A bylo to. Karel Janeček mi hned během prvního setkání nabídl členství ve správní radě fondu, i když jsem ho varoval, že u určitých lidí nemám valnou pověst a že by to fond mohlo v důsledku spíše poškodit.

Co máte ve fondu na starosti?

Postupně vytvářím databázi korupčních případů. Skutečně neuvěřitelné množství. A výhledově budu mít na starosti také investigativu. Nejvíc času mi ale momentálně zabírá zpracovávání podnětů, které přicházejí do naší mejlové schránky. Mým úkolem je posoudit jejich závažnost a rozhodnout, zda se jimi budeme zabývat, nebo ne.

Přichází jich hodně?

Strašně! Bohužel máme omezené kapacity, ale snad se to rozjede. Momentálně je pro nás klíčové vybrat si dvě tři věci a ty zdárně dotáhnout do dobrého konce.

Co je pro vás dobrý konec? Třeba v kauze Michálek-Drobil…

Kdyby proboha už konečně zavřeli Drobila.

Myslíte, že to je reálné?

Není. Ale byl by to dobrý konec. Stačilo by mi ale i to, kdyby zavřeli Martina Knetiga a Drobil by zmizel z politické scény. Rozhodně je pro mě ale nepřijatelné, že Drobil zůstal místopředsedou ODS a má navíc ve straně na starosti strategické plánování. To je naprosto neuvěřitelné…

Víte, koho byste volil?

Já od devadesátého roku nebyl u voleb, před volbami se ale jako nejschůdnější jevila topka. Jenže i tak – když se podíváte, koho si tam Kalousek natáhl. Pavel Severa, to je neskutečná lidská kreatura… Na druhou stranu postavit partaj na zelené louce v Česku nejde. Proto chytře postavil do čela mediálně známého ministra zahraničních věcí věčně spícího hajného v červených ponožkách jeho blahorodí Karla. Poslední nadějí byly Věci veřejné. Ty ale zasadily našemu systému takovou ránu, že teď už nebude novým stranám věřit vůbec nikdo. Obecně je u nás problém v tom, že jakmile je nová strana relativně úspěšná, začnou se na ni nabalovat příživníci. A bohužel i ti slušní lidé, kteří stáli u zrodu strany, často nedokážou ustát kontakt s mocí. Minimálně polovička z nich slušnými být přestane. Signifikantní případ je třeba Radek John. Nebo třeba Saša Vondra. Z toho se opravdu stal dokonalý papaláš komunistickýho střihu. Má to v genech. A aby toho nebylo málo, tak ta hrstka slušných lidí, která nezblbne, postupně padne za oběť fabulacím, pomluvám a nepravdám. Na každého se něco ušije. To není problém. Informací seženete spoustu a pak je stačí jen šikovně pospojovat, aby daný člověk na veřejnosti vypadal buďto jako úplný blbec, který si není schopný ani sám koupit rohlíky, anebo jako zločinec. Samozřejmě potřebujete mít kontakty v médiích. Ale to v česku není opravdu vůbec žádný problém…

Opravdu jdou novináři politikům tak na ruku?

Klasickým příkladem takového novináře je Janek Kroupa, o kterém si spousta lidí myslí, jakýže je to férový novinář a výborný investigativec. Já si ale delší dobu myslím a dnes již vím, že Janek Kroupa je absolutně jeden z nej-hor-ších novinářů v České republice.

Proč?

Někteří lidi kvůli němu skončili za mřížemi, jiní, kteří by tam skončit měli, zatím zůstávají na svobodě. Třeba Marek Řičár, korunní svědek v kauze pět na stole v českých, na něhož Kroupa věšel odposlouchávací zařízení a prezentoval ho div ne jako hrdinu. On v tom přitom jel samozřejmě taky. A pak je tu další věc. Kroupa prostě nikdy není ani trochu objektivní. Na samém začátku kauzy už vždy přesně ví, jak by to mělo dopadnout. Cokoliv se mu do té jeho teorie hodí, je OK. Jakékoliv argumenty, byť pravdivé, které mluví proti, ale pomine. A dělá to dlouhodobě. Navíc jde pouze po levici. Ódéesku nechává být. Určitě za peníze a také se jí možná trochu bojí.Jsem přesvědčený, že kdybych chtěl, byl bych na něj schopen vykonstruovat nějakou boudu, případ, po kterém půjde, dal bych mu někde nějaké peníze a pak ho znemožnil. Vůbec nevím, co bych z toho měl, jsem ale přesvědčený, že by na to skočil. Na rozdíl třeba od Jaroslava Kmenty.

Jak obecně vnímáte českou mediální scénu?

Největším problémem je, že novináři nikdy nedokážou kauzy dotáhnout. Každý chce mít všechno jako první, ale pak všechno vyšumí. Jedna kauza přebíjí druhou. Zpátky se nikdo neohlíží. Kdo se vrací ke kauze Budišov nebo rozkradenému Plzeňskému Prazdroji? Nikdo! Teď frčí zrovna Napoleon Bárta… no a haťa paťa dudlajdá a život jde dál, ještě

 

zbývá rozkrást  s rozprodat pár nemocnic, Pražskej Hrad, horu Říp  a vytunelovat státní důchodový pilíř a po nás potopa a EU … prostě Konečná stanice, čížkové. !!! A to je opravdový  konec kdysi dobře prosperujícího státu …

který byl ještě před 22 lety skoro soběstačný a bez dluhů ….

 

Proč se musí dělat reformy

 

To lze vládě vysvětlit i bez agentur!

Důvody:

Nazvučení českého předsednictví – Saša Vondra -ODS –                            750 000 000 Kč

Open CARD – Pavel Bém – ODS –                                                  1 000 000 000 Kč

Zelená Praha – Pavel Bém – ODS –                                                  250 000 000 Kč

Bezdrátová Praha (WiFi-Praha) – Pavel Bém – ODS 150 000 000 Kč

Arbitráž s CME -??? –                                                                    10 000 000 000 Kč

Aféra Český dům – Karel Srba – ČSSD –                                          100 000 000 Kč

Diag Human -??? – ???? –                                                                         2 000 000 000 Kč

Aktuální kauzy staveb tunelů v Praze – Pavel Bém – ODS –          10 000 000 000 Kč

Gross – byty, akcie – Stanislav Gross – ČSSD –                               300 000 000 Kč

Internet do škol – Eduard Zeman – ČSSD –                                      884 000 000 Kč

Nucená správa -IPB -???2 –                                                        200 000 000 000 Kč

Sanace bank v 90. letech – Václav a Livie Klausovi – ODS –      200 000 000 000 Kč

Chemapol Group Junek – ??? –                                                      16 500 000 000 Kč

Knižní fond – Macek, Menzel – ODS –                                               400 000 000 Kč

Liberecký šampionát Magistrát města – ODS ČSSD –                         150 000 000 Kč

Lehké topné oleje – Václav KlausODS –                                 100 000 000 000 Kč

Rumová aféra – Václav Klaus – ODS –                                               60 000 000 Kč

Kamencové jezero – Starosta Chomutova ODS –                         750 000 000 Kč

Konsolidační banka, Konsolid. agentura – Všichni ODS a ČSSD 240 000 000 000 Kč

Podpora na fotovoltaické elektrárny – Všichni ODS a ČSSD –     900 000 000 000 Kč

Sečteno:             1 bilion, 675 miliard, 878 milionů, 83 tisíc…

A to není zdaleka vše, jedná se pouze o část peněz, které samozřejmě musí chybět!

Není co vysvětlovat, pane Nečasi, Kalousku, Drábku a další, to nevysvětlí ani vaše drahé mozky, vymývající PR agentury !!!!!

 

Poznámka pro slabší žáky:

tisíce                           číslo a tři nuly

deseti tisíce                číslo a čtyři nuly

sta tisíce                      číslo a pět nul

miliony                         číslo a šest nul

desítky milionů           číslo a sedm nul

stovky milionů             číslo a osm nul

miliardy                        číslo a devět nul

desítky miliard            číslo a deset nul

stovky miliard             číslo a jedenáct nul

bilion                           číslo a dvanáct nul

 

To není uvedeno, aby se někdo urazil, ale proto, že vzniká dojem, že český národ si rozkradené, nebo hloupým a diletantským přístupem zničené hodnoty neumí představit.

V opačném případě nerozumím tomu, proč s nimi už dávno občané této republiky neudělali pořádek, a pořád se nějakým zajímavým způsobem stále drží u „svých koryt“!

 

 

 

 

Jistě, toto je jen malý „vrcholek ledovce“ nad hladinou, protože zde nejsou uvedeny úplatkářské aféry a parchanti a diletanti, kteří stojí např. za Pandury, Gripeny, dopravními letouny Casa,atd.,atd. A je ještě spousta dalších zajímavých dotazů, jako např.:

 

–  Jak je možné, že jim utekli darebáci jak Kožený, tak i Krejčíř a také Pitr.

A když už to takto „chytří“ policajti a „nejchytřejší“ právníci „posrali“,   proč už nejsou zpátky v republice, odsouzeni, zavřeni a jejich nakradený majetek není zabaven?

 

–  Jak je možné, že uprchlého Krejčíře nemohli nejít naši policejní „specialisté“, avšak našli ho novináři?

 

–  Jak je možné, že darebáka Koženého neodhalil nejchytřejší president na světě Václav K. (který všemu rozumí nejlépe včetně oteplování světového klimatu), ale Koženého fígle odhalili kdesi v „nějakém“  Azerbajdžánu? Naopak Václav K. měl s tímto lumpem velmi dobré vztahy, protože mu rozběhl jeho totálně zpackanou privatizaci.

 

–  Jak je možné, že ministryně spravedlnosti Daniela K. nechá propustit z vězení dva gaunery, kteří ukradli stamiliony, aby vzápětí zdrhli do Thajska?

 

–  Jak je možné, že v českých kriminálech, které se platí z našich peněz, se mají odsouzení  lépe než kdyby byli na svobodě?

 

–  Proč nevidíme policajty chodit pěšky, jak tomu bylo dříve? A když nemají z našich peněz na benzín do jejich, námi zakoupených policejních vozů, tak asi sedí na policejních služebnách a v policejních křeslech si pěstují opary na svých policejních zadcích? Asi mají málo peněz a bude jim již opět třeba přidat, a zvýšit jejich výsluhy.

 

–  Proč v této republice, jsou díky dotacím na kulturu, tak přepláceni „komedianti“ z pražských divadel, zpěváci, rozežraní kluci (kteří si říkají fotbalisté a v podstatě hrát fotbal neumí), hokejisté a jiné tzv. Celebrity?

 

–  Proč nežijí z příjmů ze své činnosti, tj. ze vstupného? Když živnostník bude mít vyšší náklady než výnosy tak ho právě tento stát nechá prostě zkrachovat!

 

–  Proč film sponzoruje RWE,ČEZ a jiní, kteří si, ovšem výši svých  sponzorských darů zahrnou do cen svých produktů, tj. „omastí“ nám všem ceny plynu, elektřiny atd.

 

–  Proč námi volení občané, kteří musí zastupovat naše zájmy v Poslanecké sněmovně, naše zájmy po svém zvolení naprosto nezastupují a změní se v bandu rozhádaných „trotlů“?

 

–  Proč už dávno jsme nevypráskali z Poslanecké sněmovny lobbisty, kteří lobují hlavně sami za sebe, a za svůj snadný, a dobře placený život, a kteří jsou HLAVNÍ příčinou korupce v tomto státě?

 

–  Jak je možné, že vyučený chemik dělá v tomto státě ministra financí?

 

–  atd., atd.

 

Dokud si na to Češi nenajdou odpověď a dokud si to sami nevyřeší, dotud budou ti zmetci dělat reformy!