Archiv pro měsíc: Leden 2013

Hlavně že nám nevládnou komunisté!

Anonym, 3.12.2012 13:45:50

Jsme úplně ve srabu, ale hlavně, že tady nevládnou komunisté. Máme pětinové platy, než mají lidé na západě, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté. Máme všechno zboží dražší o 20 procent, než na západě, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté. Musíme jíst potravinový odpad dovážený ze západních zemí, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté. Náš státní dluh je 1,7 bilionů korun a roční úroky z něho platíme 90 miliard, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté. Zvyšuje se počet lidí pod hranicí chudoby, zvyšuje se počet bezdomovců, počet li dí zavřených na ubytovnách, počet lidí vyhlašujících osobní bankrot, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté. Stát je řízen kmotry, kteří každou veřejnou zakázku předraží tak, jak to udělal bývalý ministr životního prostředí Drobil, aby naplnil miliardami našich korun svůj osobní měšec a měšec stranické pokladny ODS, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté. Na kongresu vládní strany ODS jsme viděli aroganci komotrů ODS, kteří přijeli několikamilionovými auty s registračními značkami za několik stovek tisíc korun, ale hlavně, že nám tady nevládnou komunisté! Na zdravotní péči bude mít nárok jenom ten, kdo do nemocnice přijede autem značky BMW, jak řekl profesor medicíny Pafko, ale hlavně, že nám tady nevládnou komunisté! Do důchodu budeme odcházet v 74 letech, což je z biologického hlediska úplný nesmysl, ale hlavně že nám nevládnou komunisté. Naše země nevzkvétá, ale hlavně, že nám nevládnou komunisté! PROSTĚ JE TO VYSVĚTLENÍ DNE NA VŠECHNO. JSME ÚPLNĚ V TOTÁLNÍM MARASMU, ALE MŮŽEME SI ODPOVĚDĚT VĚTOU: HLAVNĚ ŽE NÁM NEVLÁDNOU KOMUNISTÉ A HNED JSOU VŠECHNY PROBLÉMY VYŘEŠENÉ, PROTOŽE JEDINÉ NEJDOKONALEJŠÍ POLITICKÉ STRANY V ČR JSOU : ODS (obrovsky drancující svině), TOP 09 (zatopí lidem) + LIDEM(sebrat a nasrat)!!! Komunisti dřív měli stranickou disciplínu a zodpovídali se na stranických schůzích. I tam byli hajzlové, ale museli se krotit.Ti, co se utrhli ze řetězu a překabátili se do jiných stran už žádnou kontrolu nemají. Proto to tak vypadá!!!!!!!!!!!!!

Jak se soudí v naší republeááábrrlice

Ať každý ví, co nás čeká…?!

 

Ve čtvrtek vynesl odvolací Vrchní soud v Praze rozsudek,
podle kterého sedmnáctiletý cikán z Krupky nepůjde sedět
na 10, ale jenom na 5let do vězení.
Nebyl uznán vinným za rasově motivovaný pokus o vraždu,
znásilnění,vydírání a loupež.
Dopustil se „jenom“ vydírání a znásilnění.
Považuji to za lidské i profesní selhání vrchního soudu…..!

Téměř doslovný přepis výroku předneseného předsedkyní
trestního senátu v listopadu 2010:

„…dne 29. 4. 2010 v době od 13.00 hod. do 16.30 hod.
poblíž nádraží ČD Bohosudov v obci Krupka … jej odvedli k Unčínskému potoku a odsouzený pod pohrůžkou zbití jej donutil, ač věděl, že je mu
12 let,aby si klekl a sál mu pohlavní úd, také štípl nezjištěnými kleštěmi
poškozeného do malíku ruky proto, že nechtěl i jeho nezletilému
spolupachateli sát pohlavní úd. Nakonec to ze strachu poškozený
učinil a musel spolknout jeho ejakulát, následně mu nařídili,
aby se plazil, svlékl do slipů a vlezl do potoka, kde musel dělat
kliky, stojky, po první stojce jej kopli do hlavy, aby další udělal o kus
dál. Nařídili mu vylézt na můstek vysoký 150 cm, strčili ho a
on spadl do potoka…na okraji pole mu odsouzený nařídil,
aby běžel, zakopl a upadl na zem, tak i dvakrát učinil, nejméně
třikrát chlapce vzali za ruce a nohy,rozhoupali a z výšky ho nechali
dopadnout na zem.
Poškozený musel nejméně dvakrát zvednout dřevěnou desku 1 x 1 m,
tloušťky 2 cm, váhy 1,5 kg a pustit si ji na hlavu,
podráželi mu nohy.
Následně v úmyslu jej usmrtit ho společně fyzicky napadli střední
až velkou intenzitou tak, že jej bili pěstmi,šlapali na něj,kopali do žeber, hlavy a dalších částí těla, v průběhu napadení se jej mladší útočník zeptal, zda ví, co dělal Hitler za války s cikány v koncentráku,že to budou dělat s ním, protože je bílej;
musel se opřít o strom,sundat si slipy a švihali ho páskem s
kovovou sponou na holé části těla i do zad,udeřili jej klackem do zad a
tímto jednáním poškozenému způsobili zlomeninu 7.žebra vpravo se
zavzdušněním pravé pohrudniční dutiny,nalomení 10.žebra vlevo s
zakrvácením levé pohrudniční dutiny, trhlinu sleziny s krevním
výronem, pohmoždění levé ledviny, pohmoždění břišní slinivky a
jater, tržně zhmožděnou ránu pravé čelně-temenní krajiny hlavy,
mnohočetné pohmožděniny trupu,hlavy i končetin,při pohmoždění
svalů  prodělal  i mírnější formu tzv.crushsyndromu…
Musel být hospitalizován od 29. 4. 2010 do 13. 5. 2010 v Masarykově
nemocnici v Ústí nad Labem,z toho 10 dnů na jednotce intenzivní
péče…
Také prodělal akutní reakci na stres, která přešla v
poruchu přizpůsobení a posttraumatickou stresovou poruchu … i v současnosti musí pravidelně užívat antidepresiva (placené léky)…“

 

 

 

Jsem rozhořčen tím, jak se soudní vrchnost vypořádala s rasistickým vražedným útokem.
On totiž vrchní soud za takovou „maličkost“ nebude přece cikánského vraha soudit jako vraha.
Přitom sedmnáctiletý cikánský útočník ještě s jedním mladším
cikánským klukem málem ukopali k smrti dvanáctiletého
chlapce jen proto, že ho náhodně potkali a proto, že „byl bílej“.
Jen shodou štěstěny chlapec přežil.
Jenom IQ 111 mu pomohlo, že se zorientoval a došel si pro pomoc.
Chlapec byl mlácen, kopán, sexuálně zneužit, okraden.
Trestní senát ústeckého krajského soudu správně posoudil tento útok jako rasový a jako pokus o vraždu.
Bohužel, vrchnost v Praze má jasno. Když obětí není Rom nebo
cikán, ale je naopak útočníkem, raději případ posuzovat opatrněji, aby se o vrchnosti neřeklo, že je proticikánsky zaměřena
a nelétali potom na koštěti kolem vrchního soudu aktivisté za všelijaká práva s bičem v barvách EU. Dvanáctiletý chlapec měl tu „smůlu“, že do něho oba útočníci nebodali.
Protože v takovém případě se lépe prokazuje, že bylo jen shodou
náhody,že rána nožem nešla kousek vedle – a přišla by smrt.
Když „pouze“ do něho velmi dlouho kopou a mláti ho,
raději mávne soudní vrchnost rukou a smete pokus vraždy
ze stolu? Jo, kdyby chlapce skutečně ukopali k smrti a zemřel
by na vnitřní krvácení, to by asi cikánskému útočníkovi trest příliš nesnížili…
Naskýtá se závažná otázka. Jak dlouho a kam až budeme této
komunitě ustupovat?!
Tak totiž hodnotí rozhodnutí vrchního soudu mnoho občanů na severu Čech. A já také.
Jaroslav Doubrava, senátor Parlamentu ČR

Prosím poslat, komu to půjde, ať se také ví, jak to tu vypadá
a jak je k nám utlačovaná menšina vstřícná.
—————–

K volbě Schwarzenberga prezidentem ČR

Jana Punčochářová

Vážení ČEŠI, chtěla bych poprosit každého z vás, aby si přečetl následující text ještě před tím, než dá knížeti Karlovi svůj hlas. Nikomu nic rozmlouvat už nehodlá, jsou to svobodné volby, takže toto berte tak, že to myslím s naší zemí dobře. Ať se brzy zbytečně nedivíte, koho jste si to dobrovolně zvolili.

Že je Schwarzenberg hulvát, je ještě to nejmenší. Je to také nebezpečný hulvát s nebezpečnými konexemi a nečistými záměry. Huhlání, které může být pro někoho roztomilé, a rádobyvtipné bonmoty (nad kterými se redaktoři novin tetelí) nemohou zakrýt pravou podstatu Schwarzenberga coby člověka, který v nejvlastnějším smyslu slova opakovaně a dlouhodobě zrazuje české národní zájmy. A který přitom sedí na jedné z nejvýznamnějších pozic českého státu a ovlivňuje jeho vztahy s celým světem.

Pojďme se tedy podívat na to, kdo nám tu už šestým rokem řídí diplomacii a kdo ovlivňuje politiku už od roku 1989, kdy si ho sem přivedl bývalý prezident Václav Havel. Uvidíme totiž, že Schwarzenberg slouží zájmům svým a zájmům Bilderbergu a dalších prapodivných nadnárodních finančních elit.

Karla Schwarzenberga neradno podceňovat. Zlí jazykové sice tvrdí, že chodil do zvláštní školy, ale ve skutečnosti je to velice vychytralý muž, který za maskou dobráckého a bodrého společníka v hospodě nad pivem skrývá úmysly už méně dobrácké. Dělá ze sebe hostinského a lesníka, ač je ve skutečnosti mistrem zákulisních pletich. Psal jsem o něm už v článku „Schwarzenberg. Hrobař české diplomacie?“, nyní se ale podívejme na jeho osobu trochu zeširoka.

KAREL SCHWARZENBERG RESTITUJÍCÍ

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v české politice v roce 1989 Karel Schwarzenberg. Český disent podporoval už od roku 1968, například tím, když na svém rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu založil s historikem Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko, které shromažďovalo materiály a dokumenty Charty 77 a zakázanou samizdatovou literaturu.

Charta 77 se na jeho zahraničním sídle často scházela, takže není divu, že si čerstvý prezident Václav Havel Schwarzenberga vybral za svého kancléře (tuto funkci zastával v letech 1990 až 1992). Jak se dozvíme z životopisné Schwarzenbergovy knihy, byl ale neoficiálním Havlovým poradcem už od roku 1987, kdy se seznámili.

Už i proto, že Schwarzenberg dokázal zařídit to, co by jinak bylo v posametových poměrech složité – nakoupil pár faxů, Havlovi a Dienstbierovi obleky, aby se v cizině neztrapňovali svými džínami a vytahanými svetry, a poradil lidem z OF, jak se co dělá a jak to na Západě chodí. Pomohl jim otevřít dveře ke svým politickým kontaktům.

V této neformální roli, do které nebyl nikým zvolen, získal na Hradě velký vliv, se kterým se pustil jak do soukromých aktivit (restituce), tak do ožehavých politických témat, která Češi přijímali s rozpaky, ale Schwarzenberg se nad nimi nerozpakoval vůbec (například ponížená omluva sudetským Němcům jako splátka za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA také od sudetských Němců).

Schwarzenbergovy restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy a čekají na to, až se tématu někdo chopí a pořádně je zmapuje. V zásadě jde o to, že Schwarzenberg neváhal podnikat neuvěřitelné právní kličky, aby podědil, co se dalo a zrestituoval, co bylo možné.

A tak zatímco byl v roce 1960 adoptován svým v Rakousku žijícím strýcem Jindřichem do hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, čímž se stal hlavním představitelem rodu a z chudého šlechtice zámožným mužem, protože o dvacet let později mohl dědit majetek v Rakousku, doma po „převratu“ se zase hrdě hlásil k biologické větvi, kterou opustil (orlické), protože se zde nabízely pro změnu miliardové restituce.

Podle českého práva ale neměl na restituce nárok, pročež se Schwarzenberg neváhal o majetek soudit a podařilo se mu prosadit, že bylo upřednostněno rakouské právo. České právo totiž říká, že dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je umožňuje. Navíc byl Schwarzenberg adoptován jako dospělý, což české právo taktéž nezná. Neptejme se, jak se to stalo, ale soud si vyslechl znalce na mezinárodní právo a rozhodl se, že se bude postupovat podle práva rakouského. Schwarzenberg tudíž zdědil podstatnou část majetku konfiskovaného orlické větvi a činí si zálusk i na majetek zabavený na základě speciálního zákona „Lex Schwarzenberg“, byť s e věc komplikuje rodinným sporem s nevlastní (taktéž adoptovanou) sestrou Elizabeth von Pezold.

Je otázkou, do jaké míry pomohlo Schwarzenbergovi jeho výsadní postavení nejbližšího spolupracovníka tehdejšího novopečeného prezidenta Václava Havla v rozjitřené posametové době. Jisté je pouze to, že vyřízení restitučních nároků se událo současně s jeho a Havlovou abdikací. Když se pak Havel stal už jen českým prezidentem, Schwarzenberg s ním v jeho politické dráze nepokračoval. Evidentně nebylo proč – majetek už byl doma.

Stejně tak lze vážně uvažovat o tom, že za Schwarzenbergovým lobbingem pro Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž majetkové zájmy, protože Listina práv EU (která je součástí Lisabonské smlouvy) otevírá možnost pro restituce konfiskovaného majetku a tudíž cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, které stát s odkazem na Lex Schwarzenberg (na který se restituce nevztahovaly) stále vlastní. Někteří lidé z politických kruhů říkají, že právě vidina tohoto tučného sousta je hlavní Schwarzenbergovou motivací a že z ní vyplývají i jeho politické postoje ve vztahu k Evropské unii a k sudetským Němcům.

KAREL SCHWARZENBERG UPLÁCEJÍCÍ

Aby mohl zrestituovat, musel i uplácet, jak později sám přiznal. „Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo… Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí,“ popsal po letech tento případ, když se „dobrovolně“ přiznal médiím. Byla totiž volební kampaň a jistý deník chtěl z toho učinit velkou kauzu. Schwarzenberg ho předešel a raději se přiznal sám, aby ostří kauzy otupil.

Že by z toho měl špatné svědomí, tomu ale nevěřme. Schwarzenberg si totiž z ničeho nic nedělá. Nebyl to ostatně jediný mravní poklesek člověka, který se díky svému urozenému původu a majetku, kvůli kterému prý nemá zapotřebí v politice krást (říkají novináři), stal mediálně hýčkaným objektem se svatozáří.

Pochybnosti nad podnikáním Karla Schwarzenberga vyvstaly už v roce 1997, kdy Schwarzenbeg spolu se svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát na dramatickém jednání vlády přiklepl firmu Schwarzenbergovi a spol. většinou jednoho hlasu. Pro hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL.

Becherovce se ale příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil za tři roky poté v mínusu až 140 milionů. Média tehdy psala o tom, že se Becherovka tuneluje státu před očima.

Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae. Karel Schwarzenberg, který si spolu s Miroslavem Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci, kterou v roce 1992 založil, figuroval jako výkonný ředitel. Rok po svém založení přestala však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s dluhem 3 milionů – na daních. Z velkolepého plánu (v nadaci figurovala i jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec někdy bylo v plánu.

Nedávno pak vyšlo najevo, že Schwarzenberg například v roce 2002 porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, aby se vyloučila případná kontaminace malachitovou plísní, které v té době zachvátila chovy v několik středoevropských zemích. Schwarzenbergovi se nechtělo dlouho čekat na výsledky testů a tak raději ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Ryby tak prodával vesele dál, zatímco poctiví rybáři své ryby testovali a přicházeli o zisky.

A příklad nejčerstvější, takřka včerejší: Jeden z nejbohatších lidí v zemi i ve střední Evropě vůbec si na opravy svých rybníků žádá několikamilionové dotace od státu. O půl roku ale přešvihnul termín, do kdy měl rybník kolaudovat, pročež by měl tedy dotace správně navrátit. Ale zažádá si na ministerstvu financí o pardon a jeho kamarád Miroslav Kalousek mu to benevolentně promine. Nic se vracet nemusí.

Rovněž s přímostí a čestností to u Schwarzenberga nebude příliš slavné. Jeho fanoušci museli být zklamáni, když politik sliboval odchod z vlády, pokud se do ní navrátí neprávem obviněný, ale o to více médii vláčený předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Čunek se vrátil, ale Schwarzenbergovi se z křesla šéfa diplomacie nechtělo. Nedodržel tak slovo, které dál – buď já, nebo on. Nakonec vše vyřešil šalamounsky – nechal si prý Čunka prověřit detektivní kanceláří Kroll a tím si své setrvání v křesle ministra omluvil, protože zjištění detektivů nic nezjistilo.

Tento případ, který na první pohled vypadá nevinně, ukazuje i další rysy Karla Schwarzenberga. Jednak vyvolává nepříjemné otazníky, proč Schwarzenberg nedůvěřoval českým orgánům a najal si na práci s citlivými údaji státu cizí a netransparentní americkou detektivní agenturu, která má úzké vazby na CIA a FBI (že před 11. zářím měl výkonný ředitel její newyorské pobočky zodpovědnost za bezpečnost WTC, nyní ponechme stranou) a nechal tak místopředsedu vlády a ministra Čunka lustrovat cizími detektivy napojenými na zpravodajské služby. Nevystavil tak zemi bezpečnostnímu riziku? můžeme se oprávněně ptát.

Za druhé případ Čunek ukázal podivnou symbiózu Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem, která vznikla ještě před společným plánem sestavit virtuální stranu TOP 09. Není totiž žádné tajemství, že o odchod Čunka z vlády a z vysoké politiky usiloval především jeho stranický rival Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg, kterého se přitom spor nijak netýkal, mu sehrál onu službičku, kdy si postavil hlavu a žádal odchod Čunka, jinak prý odejde sám. Můžeme se tak ptát, co za to naopak Schwarzenberg chtěl od Kalouska. A nebo je Schwarzenberg submisivní, nechává s sebou manipulovat a je loutkou v Kalouskových rukou? Současný případ s Bátorou je tomu na chlup podobný. Kalousek chce změny ve vládě nebo rovnou nové volb y, a tak si za účelem vyvolání vládní krize vybere zástupný problém, který se vzdáleně dotýká Karla Schwarzenberga. A Schwarzenberg opět hraje divadlo, že pokud (tentokrát pro změnu) Bátora neodejde, jeho strana ve vládě být nemusí. Opět se můžeme ptát, proč to dělá a co za to bude chtít. Křeslo prezidenta? Účast na obří ekologické zakázce? Nevím, to už by byly spekulace.

Ohromné Schwarzenbergovo bohatství přitom neustále roste. Rod Schwarzenbergů je nejbohatším rodem ve střední Evropě. V Rakousku je druhým největším soukromým majitelem lesů a mezi největší soukromé vlastníky lesů patří i v Česku. Když mu bylo na počátku 90. let vytýkáno, že zrestituoval, co mohl, bránil se tvrzením, že zpět získal jenom část. To může být pravda, ale málo to rozhodně není. Bilance restitucí je totiž pozoruhodná: Orlík, Čimelice, Sedlec, Dřevíč, dva činžovní domy, palác na Novém Městě v Praze, padesátka menších budov, 9500 hektarů lesů a rybníků. To však bylo v devadesátých letech.

Další a další pozemky stále nakupuje. Je to jeho vášeň. Ve svém majetkovém přiznání za předloňský rok uvedl, že si jich za rok pořídil hned třiadvacet dalších, především v jižních a středních Čechách. Podle jiných zdrojů skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech. Někdo by se měl investigativně podívat, co všechno Schwarzenbergovi dnes patří. Pak bychom se možná divili.

KAREL SCHWARZENBERG ZRAZUJÍCÍ

Někteří z nás by toto vše mohli Schwarzenbergovi odpustit. Touha hromadit majetek je politikům blízká a málokdo lákání bohatství odolá – dokonce ani ten ne, kdo se zdá být nadosmrti zabezpečen. S jídlem roste chuť a šlechtici mají rozšiřování vlivu a bohatství jaksi ve své modré krvi. Nevadí mi politici, kteří hromadí majetek, protože alespoň nemají čas na zrádcovskou politiku. Nejhorší je ale politik, který hromadí majetek a ještě u toho zrazuje národ. A to je případ Karla Schwarzenberga.

Často vyčítá politický turismus, ale podívejme se, kterými stranami prošel Karel Schwarzenberg, aby se dostal na své vytoužené místo šéfa diplomacie. V senátních volbách 2004 byl nominován US-DEU, jinak byl ale až do zániku strany členem ODA. Finančně podporoval KDU-ČSL, spolu s dalšími pravdoláskaři chtěl založit stranu Cesta změny, poté se stal výkladní skříní Strany zelených (než se s ní rozkmotřil, protože zradil její program), aby si nakonec založil vlastní stranu TOP 09. Zajímavé je, že ještě dříve, než byl zvolen do křesla ministra zahraničí, žádali v době kolem složitého sestavování vlády po volbách 2006 někteří „věční petenti“ v otevřeném dopise pr o Schwarzenberga místo ministra kultury. Viewegh, Černý, Svěrák, Peňás a další tehdy tvrdili, že ať už se sestaví vláda taková nebo maková, noblesní šlechtic by tam neměl chybět a pomohl by napravit údajně poškozenou politickou reputaci země. Vidíme tedy, že zde byly snahy Schwarzenberga za každou cenu instalovat do nějaké nové role, což se nakonec podařilo.

Zdá se ale, jakoby tento pán ve svém novém angažmá sloužil všem jiným, než jen českým zájmům. Tu Německu (klidně by jim prodal naše památky), tu Sudetským Němcům (proč by ne, když má sídlo v bavorském Scheinfeldu a je světoobčan, který nějaké hranice státu příliš neřeší), tu Izraeli (má pověst nejvíce proizraelského ministra zahraničí Sedmadvacítky), tu Bruselu (o tom darmo mluvit) či Spojeným státům (podpora radaru – a nebuďme naivní, tyto věci se nedělají zadarmo, podpora teroristického státu Kosovo, podpora války v Afghánistánu, brojení proti zemím, které USA tradičně nemají rády – Barma, Rusko, Kuba apod.)

Snad nejmarkantněji je Schwarzenbergovo posluhování mocným tohoto světa vidět na jeho blízkých vztazích s Bilderberg Group, soukromou vlivovou nadnárodní elitářskou organizací jednoho z nejbohatších mužů planety a nenapravitelného globalisty Davida Rockefellera. Schwarzenberg tajně navštívil (a až posléze byl nucen přiznat účast na) schůzi Bilderberg Group v roce 2008 v USA. V čem se ale liší od dalších pravdoláskařských postaviček, které na podobnou konferenci také zavítaly (Žantovský, Pehe aj.), je to, že Schwarzenberg absolvoval podobných konferencí Bilderbergu hned několik. Mezi méně známé informace patří ta, že svoji premiéru na Bilderbergu si odbyl už v roce 1979 a dále ještě navštívil s chůzky v letech 1980 a 1981, jak vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků. Důvod, proč to o něm nebylo dříve známo, je prostý – nikdo ho tehdy nehledal pod jeho celým jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla Schwarzenberga, který se celým jménem zove Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg, najdeme v těchto seznamech jako „knížete“ nebo také „prince“ Karl J. Schwarzenberga z Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či přihlížející (observer).

Jakkoli může členství v podobných nadnárodních organizacích na někoho působit jako prestižní záležitost, je ve skutečnosti známkou toho, že politik neslouží zájmům své země, ale je vázán ohledy na své „spolubratry“ z této politické „lóže“. Protože skupina Bilderberg je bezesporu nástrojem pro uskutečňování agendy Nového světového řádu a usiluje o světovou vládu, jejímž předpokladem je vytunelování pravomocí a posléze úplné zrušení národních států, existuje důvodné podezření, že se Schwarzenberg členstvím v těchto organizacích a svými politickými kroky dopouští poškozování českých národních zájmů. Když totiž Schwarzenbergovo počínání sledujeme, vidíme, že k České republice je loajální jen někdy, a to často spíše proto, aby zakryl neloajalitu v jiných, daleko podstatnějších případech. Dokonce bychom se mohli ptát, zda nebyl přímo za tímto účelem podobnými skupinami jako je Bilderberg dosazen – to je legitimní otázka.

Krom toho se Schwarzenberg účastní zasedání Trilaterální komise, což je dceřiná společnost Bilderbergu. Podle židovské tiskové agentury JTA má také blízko k židozednářskému řádu B´nai B´rith, což by vysvětlovalo jeho proizraelskou politiku, která nemá v Evropě obdoby. Toto téma by ostatně stálo za zmapování, vzpomeňme jen na jeho neúspěšnou misi do Izraele, obhajobu operace Lité olovo, ale i snahy zorganizovat spolu s Alexandrem Vondrou historický summit EU-Izrael, k čemuž nedošlo jen díky neochotě na straně Bruselu. Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková dokonce prozradila, že stejná dvojice politiků dala přednost izraelským před českými zájmy, když Topolánkovo potenciální ; předsednictví Středomořské unii (a tím podporu domácímu exportu do zemí kolem Středozemního moře) vyměnila za možnost vycestovat si na „mírovou misi“ do Izraele. Proizraelské sentimenty mají Schwarzenbergové zřejmě v rodině, protože podle téhož článku z JTA měl „Schwarzenbergův otec těsné vazby na židovské podnikatele a byl častým hostem na akcích B´nai B´rith v Praze a první izraelská ambasáda v Československu – a jedna z prvních izraelských ambasád na světě vůbec – byla otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v květnu 1948.“ Na tom není nic špatného, ale vědět bychom to měli.

Notoricky známé je Schwarzenbergovo poklonkování Bruselu, respektive Francii a Berlínu a odezírání jim z úst a posléze urychlená realizace těchto vyslovených i nevyslovených přání. Tak najdeme Schwarzenberga mezi nejfanatičtějšími zastánci Lisabonské smlouvy, vidíme Schwarzenberga, který ve prospěch cizích mocností zavírá české ambasády všude po světě, skandálně vykládá v zahraničí o tom, jak jsou Benešovy dekrety protiústavní a že je nezruší jen proto, že zrušit nejdou (ale kdyby to šlo, neváhal by), jak horuje pro současnou novelu Lisabonské smlouvy a všechny bláznivé nápady na tzv. hospodářskou vládu EU, které přicházej&i acute; z Bruselu. Viděli jsme ho, jak byl nejšťastnější během českého předsednictví Radě EU a jak byl naopak nešťastný z toho, když vláda padla a on o místo přišel. Viděli jsme, jak urputně bojoval o vliv na českou pozici vůči Bruselu ve sporu se samotným premiérem o kompetence. A třebaže už je starý a několikrát údajně zkolaboval na zasedání vlády, neváhal založit novou stranu, aby se do ztracené pozice vrátil, když viděl, že strana, kterou se svými pravdoláskařskými kumpány pro své cíle zneužil prvně (SZ), je po jejich devastačním působení zcela nepoužitelná. To, že se spojil se skandály opředeným Miroslavem Kalouskem, není projev žádné politické naivity nebo krátkozrakosti – oba politi ci si totiž ve své až chorobné touze po moci mohou podat ruce.

Zmínit by se měla i podivná Schwarzenbergova role v omluvě sudetským Němcům a ve vyjednávání s nimi. Schwarzenberga zde usvědčuje jeho vlastní životopisná kniha, kterou napsala redaktorka jeho vídeňského časopisu Profit (takový rakouský Respekt), čili životopis autorizovaný a ryze oslavný, ve kterém se dočteme o tom, kterak Schwarzenberg navrhoval dokonce úplné navrácení majetku i návrat samotných sudetských Němců a další nepředstavitelné jednostranné kroky, které jen díky neprůchodnosti na českém politickém kolbišti nakonec nedošly naplnění. Zřejmě ale chtěl, aby toto jeho počínání bylo pro budoucí generace zdokumentováno a tak se jím rád svému životopisci pochlubil.

Bylo to v květnu 1991, kdy Václav Havel společně s německým kancléřem Helmutem Kohlem vypracoval v rozhovoru mezi čtyřma očima pětibodový balíček. Ten mimo jiné navrhoval pro sudetské Němce možnost návratu, získání státního občanství a na jeho základě i možnost získat prostřednictvím kuponové privatizace půdu a majetek. Nabídka to byla tak velkorysá, že ji Havel raději ani nepředstavil veřejnosti. Naštěstí pro republiku neinformoval ani Kohl o tomto návrhu svého ministra zahraničí ani předáka sudetských Němců, čímž nechal návrh vyznít do ztracena. Iniciátorem těchto jednání byl právě Schwarzenberg. Protože českoněmecké rozhovory kvůli tomu uvízly na mrtvém bodě (bylo tehdy léto 19 91), Havel opět vybavil svého kancléře potřebnými kompetencemi a vyslal ho do Kohlova letního sídla v St. Gilgen, aby rozhovory oživil. Jednání probíhala i na schwarzenbergském sídle v bavorském Scheinfeldu. A byl to opět Schwarzenberg, který stál za s rozpaky přijímaným Havlovým gestem, které učinil ještě předtím, než se stal československým prezidentem. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi Spolkové republiky Německo Richardu von Weizsäckerovi, ve kterém se Havel omluvil sudetským Němcům za poválečný odsun, proběhl prý na Schwarzenbergovo doporučení.

***
Ve výčtu Schwarzenbergových kroků, které nejsou selháním, ale nejspíše promyšlenými úkoly na zadání jeho zahraničních přátel, bychom mohli pokračovat. Pro tuto chvíli toho ale nechme a zakončeme otázkou.

Skutečně by měl být tento člověk prezidentem České republiky?

Z internetu názor

Jde o skutečnou demokracii a svobodu

Výsledek prvního kola voleb prezidenta republiky je pro občany, kteří se nenechají manipulovat médii a ctí demokracii a svobodu, varující. Pravice ve chvíli, když zjistila, že žádný z dalších pravicových politiků kromě Karla Schwarzenberga nemá šanci uspět a karta vsazená na Jana Fischera byla špatným vkladem, vsadila na Schwarzenberga, a ten přes své nepochybné spojení s nejméně důvěryhodnou vládou překvapivě prošel do druhého kola. Přitom není od věci připomenout, že právě Karel Schwarzenberg je politikem zejména Miroslava Kalouska a je plně spojen se všemi Kalouskovými antisociálními balíčky a také s plným podřízením naší země americké administrativě, resp. skupině Bilderberg.

Až směšné bylo, jak pan ministr zahraničí sám sebe pasoval na levicového politika, když jeho činy a činy těch mnoha politických stran či skupin nátlaku, kterých postupně od převratu byl členem, anebo které ve vrcholných orgánech zastupoval, svědčí o něčem zcela jiném. Jde opět o další politickou kamufláž, jež má přesvědčit především mladého voliče, že tento »jeho kandidát« nemá nic společného s opatřeními vlády, že je »jen« ministrem zahraničí, který ukotvuje v »jeho zájmu« naše spojenectví s vyspělým Západem.

Jenže Schwarzenbergova zahraniční politika je kopií toho, co je rozhodnuto na ministerstvu zahraničí ve Washingtonu, a to bez ohledu na naše národní zájmy, či spíše i proti našim zájmům. Škoda, že mladí v naší zemi tak málo znají Johna Lennona a slepě věří těm, kterým je už víc než 35 let, a to dokonce dvakrát.

Postoje Karla Schwarzenberga mají daleko k demokracii, ač je médii a několika desítkami umělců vydáván za demokrata. Dosvědčuje to jeho angažovanost na straně těch, kteří se například nesmířili s výsledkem nedávných krajských voleb, a podpora hnutí, která jsou výrazně antikomunistická a někdy dokonce i proti duchu Listiny základních práv a svobod, jež je součástí naší Ústavy.

Nelze se nezmínit ani o jeho angažovanosti ve prospěch tzv. sudetských Němců, jež se projevovala podle některých zdrojů již dávno před listopadem 1989 a která měla své vyjádření v omluvě Václava Havla za odsun a byla obsažena ve známém dopise prezidentu SRN Weiszäckerovi. Ostatně on sám se za sudetského Němce, nikoli za obyčejného Čecha, pokládá. Jeho spojení s habsburskou minulostí není jen v nostalgickém přístupu k vládnoucí rodině, což dokázal – on ministr zahraničí České republiky – svou účastí na pohřbu Otty Habsburka, ale i postoji k české historii, z níž eliminuje všechno pokrokové a husitské a zvýrazňuje to, co národ naopak sráželo dolů. I proto se tak angažoval v tzv. církevních restitucích, ač většina obyvatel jim nakloněna nebyla a odmítla je. Tak jasně dokázal, že není a ani nemůže být prezidentem všech.

Naproti tomu Miloš Zeman, přes řadu výhrad, které k němu může kdokoli mít, je schopen zastupovat všechny vrstvy obyvatelstva, hájit národní zájmy naší vlasti a iniciovat takové zákony, které umožní náš další rozvoj a nebudou vytvářeny jen ve prospěch jedné malé skupiny obyvatel na úkor většiny.

Je ovšem jasné a budeme toho svědky, že média koupená za peníze zahraničních bank a vlivových agentur v dalších dnech udělají všechno, aby jejich kandidát, kandidát pravice, uspěl i ve druhém kole. Denně jsme masírováni i na sociálních sítích, je vyvolávána situace, jako by levice představovaná Zemanem nás chtěla zaprodat do Ruska a vytrhnout z našeho »zakotvení« v Evropské unii a dokonce z vojenského paktu NATO. Z toho asi Miloše Zemana podezírat nelze a ani o nic takového pochopitelně ani v druhém kole prezidentských voleb nepůjde.

Půjde však o to, zda budeme mít prezidenta, který bude schopen chápat problémy lidí naší země, který nebude jen loutkou pravice a který bude zárukou, že dekrety prezidenta dr. Beneše jsou i ze zahraničních pohledů nepřekročitelné. Proto volit Miloše Zemana prezidentem České republiky je u všech demokratů a vlastenců přímo jejich bytostným zájmem!

Volme za prezidenta….

Petr Pokorný

Máme za sebou prvé kolo prezidentské volby, velice smutné doby pro
český stát. Co k tomu říci z hlediska občana.

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který má také
doposud cizí státní příslušnost,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který nevysloví
téměř žádnou větu správně česky a ani nezná pořádně naší hymnu,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, jehož manželka
by nejspíše jako první dáma hovořila česky hůře než vietnamští
trhovci,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který je členem
BILDERBERGu, klubu-organizace nadnárodních finančních magnátů a
skupin, pro něž je národ, čest a svoboda nežádoucí vlastností občanů,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který jako
ministr zahraničí Topolánkovy vlády lhal více jak 2 roky občanům o
radaru v Brdech a dodnes se za to neomluvil,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který schvaloval
spolu s Havlem bombardování Srbska za Kosovo, i když nejspíše měl
vědět, že je to mezinárodní zločin a šlo jen o vytlačování Srbů z
Kosova, aby tam mohly řádit UCK teroristické skupiny a aby tam mohla
být zřízena největší americká základna na evropském kontinentě,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který pomáhal
prosadit jako 1. místopředseda vlády a předseda politické strany TOP
09, podivné, doposud řádně nedokladované církevní restituce. Ty
restituce, které naše mladé lidi, děti a vnuky zadluží na celá
desetiletí,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který jako
předseda TOP 09- strany, která se spolupodílela na prosazení zákonů
ožebračujících důchodce, rodiny s dětmi, na návrhu školného, na
neskutečném propadu státního rozpočtu o více jak 160 miliard Kč, na
zhoršení sociální a zdravotní péče atd…,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, člověka, který si nechá
říkat „kníže“ přesto, že již první československý prezident
T.G.Masaryk podepsal jako jeden z prvních zákonů vznikajícího
svobodného státu zrušení šlechtických titulů a zákaz jejich používání,

volme za prezidenta ČR Karla Schwarzenberga, abychom se měli za co
stydět, abychom ukázali, co jsme to za národ, že mu stačí pár týdnů
masírování medii vlastněnými zahraničními korporacemi a staly se z nás
hloupé nemyslící ovce!

Rád bych našel na Karlu Schwarzenbergovi nějaký významný pozitivní rys
vyjma pospávání, ale nějak se to nedaří.

Ale pokud v nás přeci jen ještě zbyla byť jen špetka státní a národní
hrdosti a cti, pak Karla Schwarzenberga nevolme v žádném případě!

Hříchy Karla Schwarzenberga

Hříchy Karla Schwarzenberga
Protože čeští novináři nejsou schopní napsat o Vás pravdu a pouze Vám podlézají, i když by měli ve skutečnosti poukazovat na nemalé otazníky, které tu už od roku 1989 v souvislosti s Vaším působením visí ve vzduchu, napíši tu pravdu o Vás já. A nebude to příjemné čtení.

Že je Schwarzenberg hulvát, je ale ještě to nejmenší. Je to také nebezpečný hulvát s nebezpečnými konexemi a nečistými záměry. Huhlání, které může být pro někoho roztomilé, a rádobyvtipné bonmoty (nad kterými se redaktoři novin tetelí) nemchhou zakrýt pravou podstatu Schwarzenberga coby člověka, který v nejvlastnějším smyslu slova opakovaně a dlouhodobě zrazuje české národní zájmy. A který přitom sedí na jedné z nejvýznamnějších pozic českého státu a ovlivňuje jeho vztahy s celým světem.

Pojďme se tedy podívat na to, kdo nám tu už šestým rokem řídí diplomacii a kdo ovlivňuje politiku už od roku 1989, kdy si ho sem přivedl bývalý prezident Václav Havel. Uvidíme totiž, že Schwarzenberg slouží zájmům svým a zájmům Bilderbergu a dalších prapodivných nadnárodních finančních elit.

Karla Schwarzenberga neradno podceňovat. Zlí jazykové sice tvrdí, že chodil do zvláštní školy, ale ve skutečnosti je to velice vychytralý muž, který za maskou dobráckého a bodrého společníka v hospodě nad pivem skrývá úmysly už méně dobrácké. Dělá ze sebe hostinského a lesníka, ač je ve skutečnosti mistrem zákulisních pletich. Psal jsem o něm už v článku „Schwarzenberg. Hrobař české diplomacie?“, nyní se ale podívejme na jeho osobu trochu zeširoka.

KAREL SCHWARZENBERG RESTITUJÍCÍ

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v české politice v roce 1989 Karel Schwarzenberg. Český disent podporoval už od roku 1968, například tím, když na svém rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu založil s historikem Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko, které shromažďovalo materiály a dokumenty Charty 77 a zakázanou samizdatovou literaturu.

Charta 77 se na jeho zahraničním sídle často scházela, takže není divu, že si čerstvý prezident Václav Havel Schwarzenberga vybral za svého kancléře (tuto funkci zastával v letech 1990 až 1992). Jak se dozvíme z životopisné Schwarzenbergovy knihy, byl ale neoficiálním Havlovým poradcem už od roku 1987, kdy se seznámili.

Už i proto, že Schwarzenberg dokázal zařídit to, co by jinak bylo v posametových poměrech složité – nakoupil pár faxů, Havlovi a Dienstbierovi obleky, aby se v cizině neztrapňovali svými džínami a vytahanými svetry, a poradil lidem z OF, jak se co dělá a jak to na Západě chodí. Pomohl jim otevřít dveře ke svým politickým kontaktům.

V této neformální roli, do které nebyl nikým zvolen, získal na Hradě velký vliv, se kterým se pustil jak do soukromých aktivit (restituce), tak do ožehavých politických témat, která Češi přijímali s rozpaky, ale Schwarzenberg se nad nimi nerozpakoval vůbec (například ponížená omluva sudetským Němcům jako splátka za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA také od sudetských Němců).

Schwarzenbergovy restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy a čekají na to, až se tématu někdo chopí a pořádně je zmapuje. V zásadě jde o to, že Schwarzenberg neváhal podnikat neuvěřitelné právní kličky, aby podědil, co se dalo a zrestituoval, co bylo možné.

A tak zatímco byl v roce 1960 adoptován svým v Rakousku žijícím strýcem Jindřichem do hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, čímž se stal hlavním představitelem rodu a z chudého šlechtice zámožným mužem, protože o dvacet let později mohl dědit majetek v Rakousku, doma po „převratu“ se zase hrdě hlásil k biologické větvi, kterou opustil (orlické), protože se zde nabízely pro změnu miliardové restituce.

Podle českého práva ale neměl na restituce nárok, pročež se Schwarzenberg neváhal o majetek soudit a podařilo se mu prosadit, že bylo upřednostněno rakouské právo. České právo totiž říká, že dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je umožňuje. Navíc byl Schwarzenberg adoptován jako dospělý, což české právo taktéž nezná. Neptejme se, jak se to stalo, ale soud si vyslechl znalce na mezinárodní právo a rozhodl se, že se bude postupovat podle práva rakouského. Schwarzenberg tudíž zdědil podstatnou část majetku konfiskovaného orlické větvi a činí si zálusk i na majetek zabavený na základě speciálního zákona „Lex Schwarzenberg“ , byť s e věc komplikuje rodinným sporem s nevlastní (taktéž adoptovanou) sestrou Elizabeth von Pezold.

Je otázkou, do jaké míry pomohlo Schwarzenbergovi jeho výsadní postavení nejbližšího spolupracovníka tehdejšího novopečeného prezidenta Václava Havla v rozjitřené posametové době. Jisté je pouze to, že vyřízení restitučních nároků se událo současně s jeho a Havlovou abdikací. Když se pak Havel stal už jen českým prezidentem, Schwarzenberg s ním v jeho politické dráze nepokračoval. Evidentně nebylo proč – majetek už byl doma.

Stejně tak lze vážně uvažovat o tom, že za Schwarzenbergovým lobbingem pro Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž majetkové zájmy, protože Listina práv EU (která je součástí Lisabonské smlouvy) otevírá možnost pro restituce konfiskovaného majetku a tudíž cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, které stát s odkazem na Lex Schwarzenberg (na který se restituce nevztahovaly) stále vlastní. Někteří lidé z politických kruhů říkají, že právě vidina tohoto tučného sousta je hlavní Schwarzenbergovou motivací a že z ní vyplývají i jeho politické postoje ve vztahu k Evropské unii a k sudetským Němcům.

KAREL SCHWARZENBERG UPLÁCEJÍCÍ

Aby mohl zrestituovat, musel i uplácet, jak později sám přiznal. „Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo… Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí,“ popsal po letech tento případ, když se „dobrovolně“ přiznal médiím. Byla totiž volební kampaň a jistý deník chtěl z toho učinit velkou kauzu. Schwarzenberg ho předešel a raději se přiznal sám, aby ostří kauzy otupil.

Že by z toho měl špatné svědomí, tomu ale nevěřme. Schwarzenberg si totiž z ničeho nic nedělá. Nebyl to ostatně jediný mravní poklesek člověka, který se díky svému urozenému původu a majetku, kvůli kterému prý nemá zapotřebí v politice krást (říkají novináři), stal mediálně hýčkaným objektem se svatozáří.

Pochybnosti nad podnikáním Karla Schwarzenberga vyvstaly už v roce 1997, kdy Schwarzenbeg spolu se svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát na dramatickém jednání vlády přiklepl firmu Schwarzenbergovi a spol. většinou jednoho hlasu. Pro hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL.

Becherovce se ale příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil za tři roky poté v mínusu až 140 milionů. Média tehdy psala o tom, že se Becherovka tuneluje státu před očima.

Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae. Karel Schwarzenberg, který si spolu s Miroslavem Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci, kterou v roce 1992 založil, figuroval jako výkonný ředitel. Rok po svém založení přestala však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s dluhem 3 milionů – na daních. Z velkolepého plánu (v nadaci figurovala i jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec někdy bylo v plánu.

Nedávno pak vyšlo najevo, že Schwarzenberg například v roce 2002 porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, aby se vyloučila případná kontaminace malachitovou plísní, které v té době zachvátila chovy v několik středoevropských zemích. Schwarzenbergovi se nechtělo dlouho čekat na výsledky testů a tak raději ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Ryby tak prodával vesele dál, zatímco poctiví rybáři své ryby testovali a přicházeli o zisky.

A příklad nejčerstvější, takřka včerejší: Jeden z nejbohatších lidí v zemi i ve střední Evropě vůbec si na opravy svých rybníků žádá několikamilionové dotace od státu. O půl roku ale přešvihnul termín, do kdy měl rybník kolaudovat, pročež by měl tedy dotace správně navrátit. Ale zažádá si na ministerstvu financí o pardon a jeho kamarád Miroslav Kalousek mu to benevolentně promine. Nic se vracet nemusí.

Rovněž s přímostí a čestností to u Schwarzenberga nebude příliš slavné. Jeho fanoušci museli být zklamáni, když politik sliboval odchod z vlády, pokud se do ní navrátí neprávem obviněný, ale o to více médii vláčený předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Čunek se vrátil, ale Schwarzenbergovi se z křesla šéfa diplomacie nechtělo. Nedodržel tak slovo, které dál – buď já, nebo on. Nakonec vše vyřešil šalamounsky – nechal si prý Čunka prověřit detektivní kanceláří Kroll a tím si své setrvání v křesle ministra omluvil, protože zjištění detektivů nic nezjistilo.

Tento případ, který na první pohled vypadá nevinně, ukazuje i další rysy Karla Schwarzenberga. Jednak vyvolává nepříjemné otazníky, proč Schwarzenberg nedůvěřoval českým orgánům a najal si na práci s citlivými údaji státu cizí a netransparentní americkou detektivní agenturu, která má úzké vazby na CIA a FBI (že před 11. zářím měl výkonný ředitel její newyorské pobočky zodpovědnost za bezpečnost WTC, nyní ponechme stranou) a nechal tak místopředsedu vlády a ministra Čunka lustrovat cizími detektivy napojenými na zpravodajské služby. Nevystavil tak zemi bezpečnostnímu riziku? můžeme se oprávněně ptát.

Za druhé případ Čunek ukázal podivnou symbiózu Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem, která vznikla ještě před společným plánem sestavit virtuální stranu TOP 09. Není totiž žádné tajemství, že o odchod Čunka z vlády a z vysoké politiky usiloval především jeho stranický rival Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg, kterého se přitom spor nijak netýkal, mu sehrál onu službičku, kdy si postavil hlavu a žádal odchod Čunka, jinak prý odejde sám. Můžeme se tak ptát, co za to naopak Schwarzenberg chtěl od Kalouska. A nebo je Schwarzenberg submisivní, nechává s sebou manipulovat a je loutkou v Kalouskových rukou? Současný případ s Bátorou je tomu na chlup podobný. Kalousek chce změny ve vládě nebo rovnou nové volb y, a tak si za účelem vyvolání vládní krize vybere zástupný problém, který se vzdáleně dotýká Karla Schwarzenberga. A Schwarzenberg opět hraje divadlo, že pokud (tentokrát pro změnu) Bátora neodejde, jeho strana ve vládě být nemusí. Opět se můžeme ptát, proč to dělá a co za to bude chtít. Křeslo prezidenta? Účast na obří ekologické zakázce? Nevím, to už by byly spekulace.

Ohromné Schwarzenbergovo bohatství přitom neustále roste. Rod Schwarzenbergů je nejbohatším rodem ve střední Evropě. V Rakousku je druhým největším soukromým majitelem lesů a mezi největší soukromé vlastníky lesů patří i v Česku. Když mu bylo na počátku 90. let vytýkáno, že zrestituoval, co mohl, bránil se tvrzením, že zpět získal jenom část. To může být pravda, ale málo to rozhodně není. Bilance restitucí je totiž pozoruhodná: Orlík, Čimelice, Sedlec, Dřevíč, dva činžovní domy, palác na Novém Městě v Praze, padesátka menších budov, 9500 hektarů lesů a rybníků. To však bylo v devadesátých letech.

Další a další pozemky stále nakupuje. Je to jeho vášeň. Ve svém majetkovém přiznání za předloňský rok uvedl, že si jich za rok pořídil hned třiadvacet dalších, především v jižních a středních Čechách. Podle jiných zdrojů skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech. Někdo by se měl investigativně podívat, co všechno Schwarzenbergovi dnes patří. Pak bychom se možná divili.

KAREL SCHWARZENBERG ZRAZUJÍCÍ

Někteří z nás by toto vše mohli Schwarzenbergovi odpustit. Touha hromadit majetek je politikům blízká a málokdo lákání bohatství odolá – dokonce ani ten ne, kdo se zdá být nadosmrti zabezpečen. S jídlem roste chuť a šlechtici mají rozšiřování vlivu a bohatství jaksi ve své modré krvi. Nevadí mi politici, kteří hromadí majetek, protože alespoň nemají čas na zrádcovskou politiku. Nejhorší je ale politik, který hromadí majetek a ještě u toho zrazuje národ. A to je případ Karla Schwarzenberga.

Často vyčítá politický turismus, ale podívejme se, kterými stranami prošel Karel Schwarzenberg, aby se dostal na své vytoužené místo šéfa diplomacie. V senátních volbách 2004 byl nominován US-DEU, jinak byl ale až do zániku strany členem ODA. Finančně podporoval KDU-ČSL, spolu s dalšími pravdoláskaři chtěl založit stranu Cesta změny, poté se stal výkladní skříní Strany zelených (než se s ní rozkmotřil, protože zradil její program), aby si nakonec založil vlastní stranu TOP 09. Zajímavé je, že ještě dříve, než byl zvolen do křesla ministra zahraničí, žádali v době kolem složitého sestavování vlády po volbách 2006 někteří „věční petenti“ v otevřeném dopise pr o Schwarzenberga místo ministra kultury. Viewegh, Černý, Svěrák, Peňás a další tehdy tvrdili, že ať už se sestaví vláda taková nebo maková, noblesní šlechtic by tam neměl chybět a pomohl by napravit údajně poškozenou politickou reputaci země. Vidíme tedy, že zde byly snahy Schwarzenberga za každou cenu instalovat do nějaké nové role, což se nakonec podařilo.

Zdá se ale, jakoby tento pán ve svém novém angažmá sloužil všem jiným, než jen českým zájmům. Tu Německu (klidně by jim prodal naše památky), tu Sudetským Němcům (proč by ne, když má sídlo v bavorském Scheinfeldu a je světoobčan, který nějaké hranice státu příliš neřeší), tu Izraeli (má pověst nejvíce proizraelského ministra zahraničí Sedmadvacítky), tu Bruselu (o tom darmo mluvit) či Spojeným státům (podpora radaru – a nebuďme naivní, tyto věci se nedělají zadarmo, podpora teroristického státu Kosovo, podpora války v Afghánistánu, brojení proti zemím, které USA tradičně nemají rády – Barma, Rusko, Kuba apod.)

Snad nejmarkantněji je Schwarzenbergovo posluhování mocným tohoto světa vidět na jeho blízkých vztazích s Bilderberg Group, soukromou vlivovou nadnárodní elitářskou organizací jednoho z nejbohatších mužů planety a nenapravitelného globalisty Davida Rockefellera. Schwarzenberg tajně navštívil (a až posléze byl nucen přiznat účast na) schůzi Bilderberg Group v roce 2008 v USA. V čem se ale liší od dalších pravdoláskařských postaviček, které na podobnou konferenci také zavítaly (Žantovský, Pehe aj.), je to, že Schwarzenberg absolvoval podobných konferencí Bilderbergu hned několik. Mezi méně známé informace patří ta, že svoji premiéru na Bilderbergu si odbyl už v roce 1979 a dále ještě navštívil s chůzky v letech 1980 a 1981, jak vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků. Důvod, proč to o něm nebylo dříve známo, je prostý – nikdo ho tehdy nehledal pod jeho celým jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla Schwarzenberga, který se celým jménem zove Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg, najdeme v těchto seznamech jako „knížete“ nebo také „prince“ Karl J. Schwarzenberga z Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či přihlížející (observer).

Jakkoli může členství v podobných nadnárodních organizacích na někoho působit jako prestižní záležitost, je ve skutečnosti známkou toho, že politik neslouží zájmům své země, ale je vázán ohledy na své „spolubratry“ z této politické „lóže“. Protože skupina Bilderberg je bezesporu nástrojem pro uskutečňování agendy Nového světového řádu a usiluje o světovou vládu, jejímž předpokladem je vytunelování pravomocí a posléze úplné zrušení národních států, existuje důvodné podezření, že se Schwarzenberg členstvím v těchto organizacích a svými politickými kroky dopouští poškozování českých národních zájmů. Když totiž Schwarzenbergovo počínání sledujeme, vidíme, že k České republice je loajální jen někdy, a to často spíše proto, aby zakryl neloajalitu v jiných, daleko podstatnějších případech. Dokonce bychom se mohli ptát, zda nebyl přímo za tímto účelem podobnými skupinami jako je Bilderberg dosazen – to je legitimní otázka.

Krom toho se Schwarzenberg účastní zasedání Trilaterální komise, což je dceřiná společnost Bilderbergu. Podle židovské tiskové agentury JTA má také blízko k židozednářskému řádu B´nai B´rith, což by vysvětlovalo jeho proizraelskou politiku, která nemá v Evropě obdoby. Toto téma by ostatně stálo za zmapování, vzpomeňme jen na jeho neúspěšnou misi do Izraele, obhajobu operace Lité olovo, ale i snahy zorganizovat spolu s Alexandrem Vondrou historický summit EU-Izrael, k čemuž nedošlo jen díky neochotě na straně Bruselu. Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková dokonce prozradila, že stejná dvojice politiků dala přednost izraelským před českými zájmy, když Topolánkovo potenciální předsednictví Středomořské unii (a tím podporu domácímu exportu do zemí kolem Středozemního moře) vyměnila za možnost vycestovat si na „mírovou misi“ do Izraele. Proizraelské sentimenty mají Schwarzenbergové zřejmě v rodině, protože podle téhož článku z JTA měl „Schwarzenbergův otec těsné vazby na židovské podnikatele a byl častým hostem na akcích B´nai B´rith v Praze a první izraelská ambasáda v Československu – a jedna z prvních izraelských ambasád na světě vůbec – byla otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v květnu 1948.“ Na tom není nic špatného, ale vědět bychom to měli.

Notoricky známé je Schwarzenbergovo poklonkování Bruselu, respektive Francii a Berlínu a odezírání jim z úst a posléze urychlená realizace těchto vyslovených i nevyslovených přání. Tak najdeme Schwarzenberga mezi nejfanatičtějšími zastánci Lisabonské smlouvy, vidíme Schwarzenberga, který ve prospěch cizích mocností zavírá české ambasády všude po světě, skandálně vykládá v zahraničí o tom, jak jsou Benešovy dekrety protiústavní a že je nezruší jen proto, že zrušit nejdou (ale kdyby to šlo, neváhal by), jak horuje pro současnou novelu Lisabonské smlouvy a všechny bláznivé nápady na tzv. hospodářskou vládu EU, které přicházejí z Bruselu. Viděli jsme ho, jak byl nejšťastnější během českého předsednictví Radě EU a jak byl naopak nešťastný z toho, když vláda padla a on o místo přišel. Viděli jsme, jak urputně bojoval o vliv na českou pozici vůči Bruselu ve sporu se samotným premiérem o kompetence. A třebaže už je starý a několikrát údajně zkolaboval na zasedání vlády, neváhal založit novou stranu, aby se do ztracené pozice vrátil, když viděl, že strana, kterou se svými pravdoláskařskými kumpány pro své cíle zneužil prvně (SZ), je po jejich devastačním působení zcela nepoužitelná. To, že se spojil se skandály opředeným Miroslavem Kalouskem, není projev žádné politické naivity nebo krátkozrakosti – oba politi ci si totiž ve své až chorobné touze po moci mohou podat ruce.

Zmínit by se měla i podivná Schwarzenbergova role v omluvě sudetským Němcům a ve vyjednávání s nimi. Schwarzenberga zde usvědčuje jeho vlastní životopisná kniha, kterou napsala redaktorka jeho vídeňského časopisu Profit (takový rakouský Respekt), čili životopis autorizovaný a ryze oslavný, ve kterém se dočteme o tom, kterak Schwarzenberg navrhoval dokonce úplné navrácení majetku i návrat samotných sudetských Němců a další nepředstavitelné jednostranné kroky, které jen díky neprůchodnosti na českém politickém kolbišti nakonec nedošly naplnění. Zřejmě ale chtěl, aby toto jeho počínání bylo pro budoucí generace zdokumentováno a tak se jím rád svému životopisci pochlu bil.

Bylo to v květnu 1991, kdy Václav Havel společně s německým kancléřem Helmutem Kohlem vypracoval v rozhovoru mezi čtyřma očima pětibodový balíček. Ten mimo jiné navrhoval pro sudetské Němce možnost návratu, získání státního občanství a na jeho základě i možnost získat prostřednictvím kuponové privatizace půdu a majetek. Nabídka to byla tak velkorysá, že ji Havel raději ani nepředstavil veřejnosti. Naštěstí pro republiku neinformoval ani Kohl o tomto návrhu svého ministra zahraničí ani předáka sudetských Němců, čímž nechal návrh vyznít do ztracena. Iniciátorem těchto jednání byl právě Schwarzenberg. Protože českoněmecké rozhovory kvůli tomu uvízly na mrtvém bodě (bylo tehdy léto 19 91), Havel opět vybavil svého kancléře potřebnými kompetencemi a vyslal ho do Kohlova letního sídla v St. Gilgen, aby rozhovory oživil. Jednání probíhala i na schwarzenbergském sídle v bavorském Scheinfeldu. A byl to opět Schwarzenberg, který stál za s rozpaky přijímaným Havlovým gestem, které učinil ještě předtím, než se stal československým prezidentem. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi Spolkové republiky Německo Richardu von Weizsäckerovi, ve kterém se Havel omluvil sudetským Němcům za poválečný odsun, proběhl prý na Schwarzenbergovo doporučení.

***
Ve výčtu Schwarzenbergových kroků, které nejsou selháním, ale nejspíše promyšlenými úkoly na zadání jeho zahraničních přátel, bychom mohli pokračovat. Pro tuto chvíli toho ale nechme a zakončeme otázkou.

Skutečně by měl být tento člověk prezidentem České republiky?

 

2. kolo prezidentských voleb rozhodne o pokračování likvidace státu a národa v očích celého světa

Prohlášení Předsednictva ČSSD k výsledku prvního kola volby prezidenta republiky

Česká strana sociálně demokratická děkuje všem občanům, kteří se zúčastnili prvního kola volby prezidenta republiky. ČSSD jako strana, která dlouhodobě prosazovala zavedení přímé volby hlavy státu, uvítala fakt, že lidé o volbu prezidenta projevili velký zájem, a že k volbám přišlo více než 61 % voličů.

Děkujeme všem voličkám a voličům, kteří odevzdali svůj hlas kandidátovi ČSSD Jiřímu Dienstbierovi. Důvěry více než 827 tisíc voličů pro kandidáta  ČSSD si velmi vážíme a věříme, že na ni v budoucnu budeme moci navázat.

Děkujeme Jiřímu Dienstbierovi za výraznou, energickou a přesvědčivou reprezentaci hodnot sociální demokracie během prezidentské volební kampaně.

Vyzýváme všechny občanky a občany k tomu, aby přišli i ke druhému kolu volby prezidenta. Každá demokracie stojí na aktivní účasti a zájmu občanů. Nikdo by za sebe neměl nechat rozhodovat jiné.

Žádáme občany, aby v druhém kole volby zvážili podporu Miloše Zemana, jako kandidáta, který není spojen se současnou pravicovou vládní koalicí.

 

Můj kandidát Jiří Dienstbier je v ….propadlišti současných prezidentských dějin, aspoň posílil svou pozici v ČSSD.

Nyní tu máme dva poměrně silné soupeře. Nikdo to takto vůbec nečekal. Inu: hlas lidu, hlas boží!

Ať už je za Zemanem cokoliv, je to jediný politik s výhradami, který nedopustí svým příkladem vykořisťování již zchudlého národa. Kníže je minulost daleko horší, viz úlohu Schwarzenbergů v dějinách národa českého. Co je naprosto nepřijatelné, je jeho zaštiťování likvidátorů lidu českého, moravského a slezského ala Kalousek, Drábek a bohužel, je mi to líto, Heger…. Po nedejbože Schwarzenbergově zvolení prezidentem uchvátí konečně recyklační partaj modrofialových zkrachovalých politiků z ODS a KDU-ČSL zvanou TOP09 soudruCH Kalousek s plnou silou a posvětí tak rozklad morálky tohoto mnohdy zbídačeného národa definitivně. Být panem knížetem, současným místopředsedou vlády P. Nečase, raději bych emigroval, než nesl již tak obrovskou zodpovědnost za devastaci morálních hodnot způsobenou jeho recyklační partají. Sám to je člověk pro mnoho obdivovatelů vznešený a s modrou krví  (hmmm, zatím jsem takovou krevní konzervu nikdy nikde neviděl) a já mu tohle neberu (šlechtic jest od slov šlechtěn, vyšlechtěn, byvši hýčkána šlechta byla), avšak již věkem sešlý, šumlající, nesrozumitelný. Jeho názory přitom beru na vědomí. S mnohými se dokážu ztotožnit, o to více mu zazlívám jeho pečeť partaje TOP09. Takže jeho morálce nerozumím, nejspíše se opájí slávou a mocí, i když krást na rozdíl od „plebsu“ nemusí (avšak vysvětlit restituce, které poškodily jeho sestru, moc neumí či nechce- smrdí to ještě dnes).

Co teď ? Samolibý a bodrý Zeman, v mnohém jistý pokračovatel Klause, nesmířící se s porážkami, se mstil ČSSD stejně jako trucovitý Paroubek. Co udělá jako prezident? Sám netuším…

Tak si teď vyber osle mezi dvěma otepemi sena! Jsou to ale otepi sena? Není to spíše z deště pod okap?

Srdce sociálně cítivého lékaže mi s těžkým srdcem velí: jdi volit Zemana, nebo zaled doma pod postel! A pak si nestěžuj!

Protože beru volby jako občanskou povinost, budu tedy volit Zemana. Tak doufám, že jsem se v Zemanovi mýlil a že zcela výjimečně pozitivně překvapí.

 

A leda tak prd, už se pán nebaví se slovenskými novináři, co si vymyslí příště? Mstu ČSSD za zpackanou volbu prezidenta před 10.lety? Myslím, že zůstanu protentokrát doma….Pokračování Pružinský II.

 

Proč Sobotku jako nečlena vlády a senátora spojovali s chybami a korupčením současné doby a Schwarzenberga jako přímého člena vlády nikoliv je otázka. Řekl bych, že rozhodla mediální kampaň. Ani bych nesrovnával Sobotku s knížetem ale spíše třeba Fishera. Ten s knížetem měl zainvestované nejvíce ovšem PR team Karla spustil ofenzívu až týden, dva před volbami. Ten závěrečný mediální finiš  posledních pár dnů před volbami byl až drtivý. Ten PR team, resp. tu kampaň chválím, sice mě mrzí že tak bezobsažná kampaň jenom typu Karel je cool, kníže je borec a Karel (for president) může zabrat, ale evidentně fungovala, takže peníze byly investovány do správného marketingového teamu. Nejvíce asi obdivuji, že z potencionálních voličů knížete pro levicové intelektuály z kaváren naprosto zamlžili, že Karel nespal ale hlasoval pro všechny paskvilní zákony současné koalice jako s-karty, druhý pilíř či zvyšování DPH, pro pravicové voliče zamlčeli, že Karel má až špidlovské postoje k levicové EU a okamžitě by přijal euroval či co nejužší možnou formu federalizace a ke středovým pravdoláskařům se nějak nedostalo, že Schwarzenberg je programově proti jakýmkoliv transparetním nástrojům proti korupci od zrušení anonymních akcií až po zveřejňování informací třeba typu vysokých odměn úředníkům. Nevím jak vy, ale já druhé kolo přenechám s radostí ostatní, protože vybírat si mezi Šloufem a Kalouskem nehodlám.

Dodává v diskuzi na iDnes Radek Jančařík a já bych to snad lépe nenapsal, viz ostatně na

http://zpravy.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A130113_213657_domaci_brd

Otevřený dopis zlodějovi

Odporný zloději

který jsi ukradl v nepřítomnosti sestry na našem pracovišti ke konci pracovní doby kolem 11 hodiny dne 10.1.2013 celou „pokladnu“ s několika stovkami a mincemi, přesvědčil ses, že ta doktořina na poplatcích od počátku měsíce zase tolik nenese. Ale co je nejhorší, opět jsi podkopal moji důvěru v pacienty, které necháme na minutu bez dozoru. Takže jsi zhoršíl přístup těch slušných k sestře a potažmo k lékařské péči- což mrzí hlavně mne i sestru.

Poučili jsme se, že nechat byť jen na chvíli bez dozoru v sesterně nebo u mne „klienta“  je hazard. Tím pádem budu se sestrou muset minimalizovat dopad na naše finance a důvěru v často smrdící, nemyté a nařvané takylidi, neřkuli zloděje, kteří už ztratili poslední zbytky morálky. Ostatně mají zářný příklad v Klausovi ponechaném chvíli bez dozoru (jak si asi on jediný neomylný myslel- a myslet je hovno vědět- a už bylo pero v kapse saka! Máte tedy zářný příklad, jak ve vládě okrádající ty nejméně majetné a chudé, tak v prezidentovi Banánistánu a Kocourkova.  Ovšem ty hajzle, místo aby ses poučil, co se nesmí, vzals to jako návod.

Omlouvám se všem 99,9% slušných lidí, kteří mne navštěvují. Vím zhruba kdo to je (posledních několik kolem 11 hodiny se tam ochomýtalo, mám je v PC ve statistice), ale důkazy bohužel nemám ani já, ani sestra. A dávat to na policii je ztráta času.

Zavádíme tužší režim: Každý si nyní počká v čekárně, pokud sestra bude sama – pak je na ní, aby si v sesterně dávala na JEDNOHO pozor, více jich tam nebude. Pokud sestra či já půjdeme mimo ordinaci, nikdo mimo jednoho pacienta  pod dozorem jednoho z nás v ordinaci nebude.  Jinak to nejde, ač vím, že těch slušných se to dotkne.

A pro prasata: kurnik, vám neteče doma voda? To je nutné chodit jako dobytek (kterému se omlouvám)  k lékaři a ostatně vůbec mezi lidi!?

Otevřený dopis soudruhu Klausovi

Dobrý den,
pane vedoucí kanceláře, prosím, abyste následující mé řádky předal p.
Klausovi jako otevřený dopis obyčejného občana končícímu prezidentovi.
Děkuji.
Jaroslav Martínek

Otevřený dopis p. Václavu Klausovi

Dobrý den, pane Klausi,

jsem skoro stejně starý člověk, jako Vy a chtěl bych Vám vyjádřit absolutní
nesouhlas a zklamání s Vaším, konečně posledním novoročním projevem ve
funkci prezidenta naší rozkradené a nekompetentními činy ODS zničené
republiky,  které jste Vy inicioval jejím založením,  kuponovou privatizací
a dalším korupčním vládnutím Vašich vlád i vlád ČSSD, které jste umožnil
oposmlouvou s p. Zemanem. ODS byla první, u které se korupce provalila.
Váš výrok o „různých našeptávačích“ si nezadá s výroky Gustáva Husáka o
„samozvancích a ztroskotancích“.
O korupci, kterou můžeme sledovat na každém kroku, kterou Vaše ODS všemožně
praktikuje a brání jejímu vyšetřování změnou ministrů, policejních
prezidentů a státních zástupců, jste se ani v jednom ze svých novoročních
projevů nikdy nezmínil. Vy jste byl původcem jejího zavedení, vědeckého
rozvíjení a nikdy jste proti korupci nic neudělal.
Vaše vyjádření, že jsme se ještě nikdy neměli tak dobře, jako v současnosti,
svědčí o Vašem odtržení od běžného života obyčejných lidí, nezaměstnaných,
důchodců, handikapovaných a lidí na okraji společnosti, kam se mnozí
nedostali pouze vlastním přičiněním. Myslím, že z jejich hlediska jsme se
neměli ještě nikdy tak špatně.
Nyní, v posledním záchvatu moci, jste ještě účelovou prezidentskou amnestií
omilostnil skoro všechny korupčníky, kteří se vyjímečně přece jen do soukolí
naší spravedlnosti, politiky ve svůj prospěch ovlivňované , dostali. To je
pěkná koruna na Vašem zakončení druhého funkčního období, nic horšího už
jste této společnosti udělat nemohl. Tím jste rozhodně zvýšil důvěru občanů
v právo, spravedlnost a v tuto, jak Vy říkáte, nejlepší formu parlamentní
demokracie. Musím Vás ubezpečit, jak jsem z Vašich úst uslyšel, že jste
vyhlásil amnestii, že jsem nic jiného nečekal. Té nejšpinavější spodině naší
společnosti jste dal milost a uvedl je mezi čestné a bezúhonné občany. Jsem
si jist, že Roman Smetana mezi nimi nebude. Nikdy Vám to nezapomeneme.

Jste si vědom, že může existovat i demokratická občanská společnost,
založená na přímých volbách poslanců, jejich odvolatelnosti, na rozhodování
občanů referendem o všech věcech, o kterých mohou rozhodovat jejich zvolení
zástupci?
To je demokracie, která Vám rozhodně vyhovovat nemůže, protože Vy a Vám
podobní potřebujete nechat se jednou za několik let občany zvolit a pak si
dělat beztrestně, co chcete, bez ohledu na to, co jste slibovali, hlavně,
aby jste z toho co nejvíce profitovali. Na občanech Vám vůbec, ale vůbec
nezáleží. V parlamentě vznikne pidistrana LIDEM během volebního období,
která ve volbách nekandidovala, kterou nikdo nevolil, ale k protlačení
protiobčanských a protispolečenských zákonů se do koalice ODS hodí, stejně
jako náhrada neposlušných poslanců poslancem odsouzeným za korupci, kterého
pak není možno poslaneckého mandátu zbavit. A Vy takovým dobrodruhům dáváte
ministerské jmenovací dekrety. Ukázkové bylo jmenování K. Peake ministryní
obrany !  Co je to za zákony, které jste uvedli v život ? Co Vy na to jako
nejvyšší ústavní činitel? S tím souhlasíte ? Vždyť převážná většina lidí s
tím nesouhlasí !  Ale ať si nadávají, karavana jde dál !

Mohl bych jmenovat spoustu dalších špinavostí, které se staly zákonnými
normami a o kterých mluvíte, jako o demokraticky přijatých. Přece si vás
občané zvolili. Když si vzpomenu na Vaší poslední volbu, podplácení
poslanců, posílání nábojnic, vyhrožování poslancům v přímém přenosu, na to
jste pyšný ? To je podle Vás ten nejlepší způsob parlamentní demokracie !?!

Apelujete ve svém projevu na solidaritu v rodině, obci, státě. Tím myslíte,
aby se lidé skládali na pomoc nejubožejším a nejchudším na jejich základní
potřeby, které by jim měl zajistit stát, který jste vy politici rozkradli a
na což už ve státní kase nejsou peníze?
Styďte se ! Nikdy jsem Vás za svého prezidenta nepovažoval a jsem velmi rád,
že už konečně Vaše dny na Hradě českých králů skončí jednou pro vždy.

V listopadu 89 jsem si nemyslel, že by mohlo nastat ještě něco horšího, než
byl Husákův a Jakešův socializmus. Ale vy jste to dokázali! Nečasova vláda
je nejhorší diletantskou vládou nekompetentních a zkorumpovaných jedinců,
které Vy osobně  podporujete. My jsme dluhy nenadělali ! Dluhy jste nadělali
vy, politici ! A občané to mají uhradit zvyšujícími se daněmi, poplatky
všeho druhu, snižujícími se valorizacem důchodů a sociálních dávek. Nikdy
jste ještě nezvedl hlas proti lichvě a proti rozmáhajícím se promyšleně
řízeným exekucím, kdy za drobný dluh cíleně exekutoři s advokáty a podporou
státu ničí celé rodiny a z lidí dělají bezdomovce, přičemž na jejich
zkonfiskovaném majetku především sami bohatnou. Ještě jsem z Vašich úst
neslyšel slovo na podporu těch nejchudších !
Vy nejste prezident nás občanů, vy jste prezident lidí, kteří na Vaší
kuponové privatizaci podvodně zbohatli, jejich dluhy byly uhrazeny
konsolidační agenturou, na což jste použili i peníze z penzijního účtu. Vše
to bylo řízeno s cílem co nejvíce stát rozkrást. Vaše bezmezná podpora
Harwardským fondům to jen potvrzuje. Vy jste byl jedním  z těch geniálních
myslitelů, který tomu dal počáteční impulz, který to režíroval a kryl.
.
Vězte, že nespokojenost mezi obyčejnými lidmi s tímto způsobem demokracie,
který aplikujete na naši společnost Vy, ODS a další politické strany, je
velká. Přirovnal bych ji k papiňáku, který dříve nebo později vybuchne.
Nechceme návrat komunistické totality, ale tento způsob demokracie si líbit
nedáme.
Vězte, že do smrti budu dělat všechno proto, aby se již nikdy k moci
nedostali lidé Vašich kvalit, aby v této krásné, politiky plánovaně
rozkradené zemi, nikdy nevládli politici a jejich kmotři, bez účinné
kontroly občanů !
Přeji Vám v novém roce hodně zdraví a byl bych velice rád, kdyby  jste se už
ve veřejném životě nezjevoval. V zapomění ještě dlouho nebudete, protože
škody, které jste se svou stranou této zemi způsobil, ještě dlouho nedají na
Vás zapomenout. Nemluvě o ostudách, které jste svými vystoupeními doma i v
zahraničí naší zemi způsobil.

Ing. Jaroslav Martínek,
důchodce, Říčany u Brna

 

A já plně podepisuji: MUDr. Vítězslav Podivínský, praktický lékař, Litomyšl a Svitavy

Potřebujeme prezidenta, který sjednocuje. To je Jiří Dienstbier

Potřebujeme prezidenta, který sjednocuje. To je Jiří Dienstbier

Výzva občanům České republiky

 

8. ledna 2013

 

Vážení spoluobčané,

Nový rok sotva začal a naše společnost stojí před mimořádně závažným rozhodnutím, které dlouhodobě ovlivní charakter českých zemí. Již na konci tohoto týdne rozhodneme o tom, z jakých dvou kandidátů budeme vybírat českého prezidenta. Na konci ledna pak rozhodneme o tom, kdo se jím pro příštích pět let stane.

Je to poprvé, co si prezidenta vybíráme p římou volbou. O zvolení se uchází celkem devět kandidátů a skoro každý z nich má nějaké přednosti. Reálnou možnost ocitnout se v druhém kole volby mají nyní ze všech uchazečů už pouze čtyři: Jiří Dienstbier, Jan Fischer, Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman.

Každý z nich má nějaké klady a nějaké zápory. Po jejich důkladném zvážení vybízíme českou občanskou veřejnost, aby podpořila Jiřího Dienstbiera.

 

Nechceme českým prezidentem Miloše Zemana. Je to člověk minulosti, v mnoha ohledech spojený s Václavem Klausem, který jeho kandidaturu osobně podpořil. Za Zemanovy éry vznikla řada korupčních kauz, které Klaus nyní amnestoval. Podobně jako Klaus se i Zeman oklopuje krajně nedůvěryhodnými lidmi. Je to militarista, doslova řekl, že by „bombardoval Teherán“. Jeho kampaň stála obrovské prostředky a nikdy nevysvětlil, kde je vzal. Jeho řečnická obratnost a příležitostná vtipnost by neměly zakrýt, že myšlenkově už dnešní době nestačí. Prezidentem nemá být bavič.

 

Nechceme prezidentem Jana Fischera. Je člověkem nejasných názorů, produktem reklamy a médií. Stojí za ním peníze problematických českých multimilionářů. Ve veřejném prostoru se ocitl jako kompromisní předseda úřednické vlády, na němž se shodli Topolánek s Paroubkem. Fakt, že v roce 1981 vstoupil do KSČ a dodnes se to nezdráhá zdůvodňovat prospěchářskými motivy, také pokládáme za důležitý. Pokud se stane prezidentem Jan Fischer, bude to znamenat, že si českými médii a reklamou necháme vnutit cokoli. Byla by to stejná chyba, jakou bylo v roce 2010 volit Věci veřejné a TOP 09.

 

Nechceme ani, aby se prezidentem stal Karel Schwarzenberg. Je to muž, jemuž neupíráme mnohé zásluhy i určitý šarm. Nemůžeme ale přehlédnout, že je ministrem v současné vládě a předsedou strany TOP 09. Nese odpovědnost za jmenování i počínání ministrů, jako byli Jaromír Drábek, Jiří Besser či jako jsou Alena Hanáková a Miroslav Kalousek. Ministerstvo zahraničí provádí pod jeho vedením politiku, kterou si vynucuje Václav Klaus a Petr Nečas. Jednoduše řečeno domníváme se, že Karel Schwarzenberg by už na úřad prezidenta, který obnáší mnohem víc, než pouhou reprezentaci, nestačil.

 

Chceme, aby se českým prezidentem stal Jiří Dienstbier. Je to člověk, který má na rozdíl od všech tří zbývajících uchazečů ve všech podstatných ohledech čistý štít. Kvůli svým zásadám a ideálům se dokázal postavit i své vlastní straně. Přitom v ní dokáže opakovaně získávat podporu. Reprezentuje dobrou tradici, vždyť už v roce 1989 se účastnil hnutí za obnovení demokracie, přitom není narozdíl od všech ostatních kandidátů spjat s žádnými skandály, omyly či zklamáními, která polistopadový vývoj přinesl.

Domníváme se, že naše bolestně rozdělená a hlubokou deziluzí ze současné politiky traumatizovaná společnost nutně potřebuje prezidenta, který nám dá naději a dokáže sjednocovat. Jiří Dienstbier je již více než rok nejoblíbenějším politikem v České republice. Je z disidentské rodiny, ale dokáže mluvit i s komunisty. Je to sociální demokrat, ale respektu se těší u všech rozumných částí české pravice. Má nefalšovaný zájem o životní osudy všech lidí, studentů, penzistů, menšin. Nad nikoho se nevyvyšuje.

Jeho kennedyovský věk pokládáme za přednost. S tím, jak dospívá a do veřejného prostoru vstupuje první generace narozená po roce 1989, se nám nabízí jedinečná příležitost změnit rázně kurz. Volbou Jiřího Dienstbiera můžeme symbolicky i fakticky opustit tápání a omyly éry, kterou zosobňují jména jako Klaus a Zeman a na níž se ve značné míře v posledních letech podíleli Jan Fischer a Karel Schwarzenberg.

Věříme, že politika nemusí být opovrženíhodná. Mrzí nás, že naši zem spravujeme očividně hůře nežli všichni naši sousedé, Poláci, Rakušané, Němci i Slováci. Jsme přesvědčení, že i u nás se věci dají dělat jinak a s mnohem větší poctivostí i umem. A jsme si jisti, že volba Jiřího Dienstbiera by nám pomohla navázat na naše lepší možnosti a tradice. Chceme hrát v Evropě znovu důstojnou roli.

 

V této chvíli se obracíme na celou českou veřejnost, ale především na sympatizanty Táni Fischerové, Zuzany Roithové, Vladimíra Franze a Karla Schwarzenberga. Všechny tyto kandidatury byly důstojné. Ale nyní je jisté, že vzhledem k rozpoložení české společnosti se ani jeden z těchto čtyř kandidátů prezidentem nemůže stát. Ve většině případů proto, že se jim nepodařilo získat dostatečnou podporu veřejnosti, v případě Karla Schwarzenberga prostě proto, že česká veřejnost nyní v žádném případě nezvolí prezidentem ministra současné tak mimořádně neoblíbené – právem neoblíbené – vlády.

Prosíme vás, abyste uvážili, před jakým rozhodováním si ve druhém kole prezidentských voleb přejete stát. Už od léta se nám sugeruje, s využitím obrovských prostředků z neprůhledných zdrojů, že prezidentem bude buďto Jan Fischer, nebo Miloš Zeman. Po měsících diskusí, sporů a tříbení názorů je nyní pár dnů před volbami úplně jasné, že je jenom jeden kandidát, který je oba může porazit. Jeho jméno je Jiří Dienstbier. Prosíme vás, abyste to měli na paměti, až půjdete na konci tohoto týdne volit.

 

Kontaktní osoba pro sběr podpisů: Jakub Patočka; jpatocka@denikreferendum.cz