Archiv pro měsíc: Červen 2013

Janek Ledecký o restitucích

Náprava křivd
Ledecký: Po církvích musíme odškodnit i zahrádkáře

06.09.2012 06:15 Rozhovor

Na internetu už týden visí Výzva okrádaných. Autor této petice, zpěvák a právník Janek Ledecký v ní požaduje zastavení církevních restitucí. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ tvrdí, že komunisté škodili všem slušným lidem a netuší, proč by z toho měly těžit zrovna církve.

Nikdy jste se k politice nevyjadřoval. Proč to najednou v případě církevních restitucí považujete za nutné?

Nadzvedlo mě to provolání osobností. Jsem už alergický na podobné ataky miláčků národa. Emoční hladinu mají nastavenou přece jen o trochu výš než běžná populace a když se řekne slovo „křivda“, vybíhají na barikády a trhají na sobě košile. Já to mám úplně stejně, ale shodou okolností jsem pár dní před tím narazil na rozhovor se spisovatelkou Lenkou Procházkovou, takže mi přišlo, že ta křivda je někde jinde.

Hercům a zpěvákům jste vytýkal, že návrh zákona ani nečetli. Vy jste postupoval jinak?

Dal jsem si tu práci a pár dní jsem se věnoval studiu návrhu zákona včetně komentářů, souvisejících návrhů a odkazů. Kolegů právníků jsem se ještě vyptával, když mi nebylo něco jasné. Vůbec jsem netušil, že skutečnost bude ještě daleko horší, než byly moje představy.

Nejde o restituce, nýbrž o nápravu křivd. Zákon je podle vás nesmaže?

Jde o průlom do suverenity českého státu, který u nás nemá obdobu od dob totality. Zákon jde daleko za hranici principu restitucí, tak jak byl doteď u nás uplatňován. Jestli ten zákon vstoupí v platnost, čeká nás vlna obnovených restitučních procesů, jakou si nikdo nedokáže představit.

Vy se stavíte proti jakémukoli odškodnění církví?

Ne, jen proti tomu současnému způsobu. Na začátku devadesátých let poděkoval kardinál Tomášek státu, jak bezproblémově provedl restituce a jménem katolické církve označil nároky církve za vyrovnané. Uteklo dvacet let a najednou se ukazuje, že křivdy byly daleko hlubší. Stát se ještě k tomu chce zbavit veškeré kontroly nad církevním majetkem. Před rokem 1945 církev měla majetek jen ve správě a stát kontroloval, zda duchovní používají výtěžek na přesně vymezené účely: vzdělání, zdravotnictví, charitu a pastorační činnost.

Máte obavy, že církev utratí peníze z restitucí na něco jiného?

Máme tady ten krásný příklad Voršilek, které nám prodaly Národní divadlo tak říkajíc rovnou pod zadkem. Takže co čekáte? Z mého pohledu je navíc takto postavený zákon fackou do tváře Janu Amosu Komenskému, těm sedmadvaceti českým pánům popravenými v roce 1621 a celému pobělohorskému exilu. Protože z velké části se vyrovnání týká právě majetku o který přišli díky násilné rekatolizaci během třicetileté války.

Nejste náhodou protestant?

Nehlásím se k žádné církvi. Všechny instituce podobného druhu považuji za brzdu víry. Ať už vznikají v sebelepší vůli, časem na sebe nabalí všechny neřesti spojované s politickou stranou.

Vraťme se k restitucím. Myslíte, že křivdy způsobené za komunistů lze dnes nějak napravit?

Těžko. Ten režim ale přece škodil všem slušným lidem. Proč bychom z toho měli vyjímat církve? Podle mě církve představují stejný spolek jako jsou kynologové, skauti nebo zahrádkáři a nechápu, z čeho pramení, že by v 21. století měly být „ideologicky“ nadřazené všem ostatním organizacím.

Nemohou i ateisté považovat církev za nositele staletých tradic celé společnosti?

Kdybych já byl nositelem takových tradic jako katolická církev, chodím kanály a nevylézám na ulici. S ostatními církvemi se katolíci podělili, aby to tak nekřičelo. Teď jsem četl odpověď biskupa Apoštolské církve, která má v rámci odškodnění dostat miliardu korun. Zaregistrovali se až v roce 1989 a o žádný majetek nepřišli. Miliarda se jim prý ale bude hodit, při odluce od státu. A pomůže jim aby se během třiceti letech naučili samofinancovat. Za tyhle prachy to naučím i lachtany v ZOO.

Do petice jste napsal, že morální kredit církví prudce klesá. Proč si to myslíte?

Podívejte se na poslední sčítání lidu. Za posledních dvacet let, kdy věřící nikdo neperzekvoval, klesl počet věřících na čtvrtinu, zatímco počet kněžích se zdvojnásobil. Platíme na ně 1,4 miliardy korun ročně.

Zastánci restitucí tvrdí, že církev nabyté prostředky použije na to, co dělala vždy: charitu a zdravotní péči. Vy ji považujete za hamižnou?

Promiňte, ale historie katolické církve to jsou dějiny hamižnosti. Za důkaz té chamtivosti považuji právě návrh zákona o nápravě křivd. Co bude církev dělat s lesy a polnostmi? Buď je pronajme, nebo prodá.

O chamtivých kněžích se za komunistů učilo v dějepisu. Nevadí vám, jak vaši oponenti hovoří o tom, jak s komunisty souzníte?

Vy máte snad pocit že Jan Ámos Komenský byl komunistický agent…A Kryštof Harant, Jan Jesenius. Tak jenom na okraj – ani komunisti neinterpretovali obléhání Prahy švédskými vojsky férově. To nebyla švédská vojska, ale české legie, v nichž měli (po pravdě) Švédi většinu. Ale které platil český exil kolem hraběte Kolowrata. A ty legie sem přišly vybojovat majetek, o který je žoldáci, pro změnu placení katolickou církví, připravili. A pražští studenti? To byli jezuité z Klementina. Ti bojovali logicky o vše.

V petici také zmiňujete, že 80 procent lidí nesouhlasí s restitucemi. Není to proto, že jim škola za totality líčila církev v temných barvách?

Spíš bych řekl, že většina Čechů smýšlí v této otázce intuitivně. Na názor podpořený studiem bych u většiny nespoléhal, což mě mrzí, ale asi je to tak.

 

Žereme si jako ta prasata

Předmluva:

Ano Kalousku, máš pravdu, žereme opravdu jak prasata a je nám jedno, co to je, hlavně když máme plné koryta.
Měl jsem k dispozici technologii výroby párků a různých dalších plněných masových výrobků, kterou prozradil jeden „podnikatel“ a upozornil, že takto v honbě za ziskem a v boji s neviditelnou rukou trhu „podniká“ drtivá většina majitelů společností s rozumem omezeným, co se týká kontrol, tomu se vysmál, protože půlka národa by musela být kontrolory, ale raději jsem ji nezveřejnil, protože jsem nechtěl mít na svědomí přechod drtivé většiny čtenářů na vegetariánskou stravu, i když ani tam není všechno košer.
Ti idioti, kteří neustále oblbují nedostatkem mandarinek a banánů za socialismu ať jdou do prdele a ještě dále, nevím, proč se bojí přiznat, že před tímto slavným kapitalismem si komunisté kvalitu potravin hlídali jako oko v hlavě, jelikož jsem pamětník, tak dokážu srovnat kvalitu šunky tehdy a nyní, tehdy opravdu šunka chutnala jako šunka, dnes mám silný pocit, že žeru šunkovou vodu.
Je to jako se slovy naší hymny “ český ráj to napohled“ ale opravdu jen na pohled, jinak je to neskutečný otrokářsko-feudální bordel a stejně tak je to i s potravinami, krásně načančané, až zrak přechází (lituji slepce o co přicházejí), ale když to rozbalíte, tak jsou to jen náhražkové sračky.
Pokud ty sračky nejsou zdraví ohrožující, dejme tomu, nikdy člověk neví, co žere, ale když už jsou do žrádla míchány jedy, posypová sůl, salmonela, do chlastu metanol, a spousta dalších, zdraví ohrožujících svinstev a lidi umírají, tak potom už je konec srandy a jedná se o sprosté vraždy.
To, co zveřejní televizní kanály a stoky, je jen špička ledovce, aby se ukázalo, že kontroloři nespí, snad v žádném odvětví nezuří tak mafiánský boj, jak ve žrádle, protože lidi budou žrát a chlastat pořád.
Tolik můj komentář, další je převzato.

 

Nechci Vám brát iluze, ale . . .

Pokud se však podívám na kvalitu potravin, někdy si říkám, že bych chtěl dát ochutnat svým dětem to, co se tu před těmi dvaceti léty jedlo.

 

Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto „rozmanitostí“ skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl  Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než  jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Do roku 1994 platily v  Československu ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly,  aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd.Tyto normy byly zrušeny a v Česku začala doslova džungle .

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

Potraviny jsou dnes samá n á h r a ž k a .

 

Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným  (sójovým).

 

Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Ale stojí 18,90 Kč. No – nekupte to !!!

 

Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny  mikroorganismy. Ale stojí to 9,90 Kč. No – nekupte to !!!

 

Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby.

 

Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány, jako mléčné  či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je „zkvalitněna“ tukem rostlinným.

 

Kvalita některých másel není nic oslnivého, jsou nastavována vodou !!!

 

Většina  čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace  plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí  ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.

 

České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem – co je to drůbeží separát ?. Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek – tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40 Kč za 1kg tvoří se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte-li je přímo z nějaké malé  porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do  dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti  potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu ( SOM – strojově  oddělené maso ) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví – akorát, že to žereme !!!

Pro zajímavost – separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako   krmivo pro dobytek . Toto se vyrábí i  dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.

 

 

Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy čišunka.

 

Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat,  která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní !

 

Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.

Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

 

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky – které se dříve dávaly prasatům nebo se  prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo – semelou  a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá  těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko – krásné ohnisko civi- lizačních chorob a alergií. Neustále se snižuje  podíl žitné mouky z dřívějších 45% – na 20%.

 

rohlíků se neustále snižuje  hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.

Kečupy a hořčice – nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které  je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých  „kečupech“ vyskytuje na druhé straně malý název „kečupová “ či „rajčatová omáčka. Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda  tak z rychlíku.

 

Maso, zejména dovezené, je „nastavováno“ vodou, která je do něho  injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně  vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických konzervách, nic společného.

 

Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se  nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.

 

Lečo s klobásou již dávno není  ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo  žaludkem a ta „klobása“ je sójová.

 

Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve  mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty „kvalitnější“ konzervy  obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně  použít jako lepidlo.

 

Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty.

 

 

P r o š l é maso

ze  supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád

a podáváno jako specialita k letnímu grilování.

 

Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku.

 

 

 

 

Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky.

 

Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť.

 

Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který „přeskakuje“ klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální jsou následky požití těchto chemikálií – rektální zvracení čili sračka. Skalní pivaři dnes přech&aacut e;zejí na 11° pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější  desítky.

 

Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO 2 a prodává se v  regále jako „šampáňo.“ Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o perlivé víno.“ A dalo by se pokračovat.

 

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin.

 

Zmrzlina MAGNUM, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z  mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř – podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst.

 

Takové chuťovky, jako např. „dietní“ drůbeží hamburgry, které se skládají z poloviny z  drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem  dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno  stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají  zrak v pořádku.

 

Čekají nás doby, kdy budeme doslova „žrát“ takové potraviny,  jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou  inspirovat českým filmem Návštěvníci“, kteří jedli amarouny.

 

Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je „božská“ – jen Bůh ví, co v tom je !!!

 

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus !!!

 

Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou – je dnes luxusem.

 

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality.

 

V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např.nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku  za stejnou cenu koupíte „špekáček,“ který obsahuje pouze 27% masa.

 

Česko se v  posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým košem Evropy.

 

JUDr. Jaroslav Janeček

advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR

správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze

člen Syndikátu novinářů

Upozornění, nekoukejte na to před obědem!