Archiv pro měsíc: Únor 2014

Tak kdo koho okrádá? A proč? Kdo rozjel ten vlak?

Přišel , už pokolikáté, tento článek nějakého bývalého dealera, který toto sám nabízel a teď moralizuje. Upozorňuji, že s uvedeným souhlasím a že nechápu nutnost vysílat po lékařích „reprezentanty“ , protože jejich provoz se projikuje do finální ceny léků- další daň za blbost kapitalismu. Jen jsem se zamyslel, jak k tomu všemu dochází, kdo si začal a kdo se nakrkl a pokračuje, i když morálně je to vše silně out!

1. farmakologické firmy nedělají léky, aby ulevily nemocným , ale pro tvrdý a nesmlouvavý bussines.  Používají k tomu prostředky, které jsou morálně na hraně, ale v kapitalismu zcela běžné- dodavatelé potravin do velkých řetězců by mohli vyprávět, jak musí uplácet, aby prodávali! Tyto léky se MUSÍ prodávat, jinak firma zkrachuje (originál vymyslet a vyrobit stojí miliardy dolarů). Navíc farmafirmy stále fúzují, aby se udržely nad vodou i přes jinak obrovské zisky. Proto mají reprezentanty přesvědčující lékaře i lékárníky. Není pravda, že účinných látek je tak málo, jak uvedeno níže- je jich stovky a mnohem více, jen jde o to, které se propagují a které se zbytečně stahují z trhu i přes jejich nesporné výhody (účinnost, levnost). A navíc nejde jen o účinnou látku – také lék dělají lékem balastní látky, kterými se liší farmakokinetika, farmakodymanika, počty alergických reakcí- a za toto je zodpovědný jen lékař, který lék medikuje, ne lékárník, který může dnes vyměňovat léky se stejnou účinnou látkou bez dopadu rizika na jeho hlavu!!! Chytré že?

2. když jsem začal pracovat jako soukromý praktický lékař, nikdo ze zdravotních pojišťoven nebral na váhu, že je nás v okolí nedostatek a že MUSÍME ošetřovat i lidi nad násilně stanovené limity. Tzv. degresní koeficient mi „zaručoval“, že v jisté době jsem místo koruny za bod dostával po „úpravě“ necelých 83 haléřů, i když jsem odvedl 1,93x více práce jak podle stanovených „limitů“, o to měl vyšší náklady a ještě se dohadoval o pokuty za NUTNÉ léčení.  Stejně jako daně- zlodějna za bílého dne posvěcená zákony a vyhláškami tohoto Kocourkova a Banánistánu! A tak jsem přišel o několik milionů obratu, stát nejspíše o slušné daně z nich a pojišťovny nakonec samy rády po mnoha letech uznaly, že to byla kravina a již toto omezení nepraktikují. Tím snad konečně může existovat něco jako přirozená konkurence. To do té doby nebylo možné, kdo by za více práce měl více problémů a méně peněz!

3. Amorální vztahy tohoto druhu se projikují do zhrzených myslí i tak morální skupiny lékařů. Ti pak často myslí, že když je Zdravotní pojišťovny soustavně okrádají, pak se oni mohou chovat téměř podobně ve vztahu k předpisu léků.  Navíc my obyčejně musíme něco předepsat, jsme vázaní studiemi a medicínou založenou na důkazech.  Takže je prašť jako uhoď, kterou látku napíšu na určitou nemoc, pokud tato splňuje jednak medicínské parametry léčby lege artis a navíc přinese bonus. Že to je dáno vyšší cenou léku, to je již jiná kapitova, s tou medici obecně nic neudělají. To by musel existovat nějaký zákon, omezení, vyhláška, která by zakazovala farmafirmám takto postupovat vůči zdravotnické veřejnosti a jejich výrobky by pak mohly konkurovat navzájem cenou a kvalitou. Dobrý lékař však ví, co už je za hranou kvality a nemedikoval by to ani za výlet na Měsíc.

4. Celá tato fraška je uměle vyvolaná chováním subjektů v současném imperiálním kapitalismu.  Je to systémový problém, ne problém lékařů, farmaceutů, stejně jako je tomu v jiných  oborech, kde konkurence používá bonusy jako motivační modulaci při výběru čehokoliv na cokoliv.  Mně se to 100x nemusí líbit, ale i když budu jediný, kdo si nic nikdy nevezme, stejně jim ty léky budu psát, jiné totiž nejsou k dispozici! A tak je tady filozoficko-moralistní otázka: vzít či nevzít dárek, když to stejně musím napsat a když to vezme kolega vedle?  Je to sice hnus, ale stále legální. A jak známo, v kapitalismu jsou peníze až na prvním místě…

 

 

 

 

Úplatky lékařů
Pracoval jsem 3 roky pro farmaceutický průmysl jako Medical
Representative. Pracoval jsem u dvou z řekněme pěti největších
farmaceutických společností na světě.
Z 500 doktorů, které jsem navštěvoval, si za ty 3 roky
nevzalo zájezd (rozuměj kongres), či peníze (rozuměj studii) asi
5 lékařů.
Kongresová turistika funguje následovně: 1. ledna si vás
posadí na školení a řeknou – letos má každý zástupce 10x Mexiko,
40x Turecko, 40x Itálii a 40x Chorvatsko. Dostanete seznam a počty
léků z vašeho portfolia, které musí doktor napsat svým pacientům,
aby mohl jet na některý z těch kongresů.

Navštívíte lékaře:
„Pane doktore, tak kam byste si letos chtěl zajet na dovolenou, co
byste řekl na Mexiko?“
„Mexiko? Hmm, kolik vám toho musím napsat?“ …
„Tady máte tabulku pane doktore…“
„Sakra, to je moc, tolik pacientů nemám…“
„No a co říkáte na Turecko?“
„Tam toho máte kolik?…. Tak to by šlo.“
A je to… doktor vám dělá čárečky do tabulky, řekne Vám,
kam posílá pacienty do lékárny, vy si kontrolujete odběry lékáren
prostřednictvím centrální sjetiny prodejů léků (AMS data). Peníze se
lékařům platí zcela legálně přes tzv. „klinické studie“.
Domluvíte se s lékařem, že vám nasadí váš lék například
padesáti pacientům a že bude dostávat 100Kč měsíčně za jednoho.
Sepíšete s ním dohodu, že pro vás bude „zkoumat“ účinky léků
na pacienty (možná vás bolí po léku hlava, noha, oko, nos …)
s odměnou třeba 2000 Kč na hodinu, on vám vykáže 2,5 hodiny
za měsíc a na účet mu jede 5000Kč.
Měl jsem doktory, kterým se platilo i 50 – 70 000 Kč
měsíčně. Tato data pak vyplňují doma u televize, tak, aby byla
dohledatelná studie, kdyby se někdo ptal.
U jiných společností jsem potkával kolegy s počítači,
notebooky, televizemi a tak dále. Vůbec se to nebere jako korupce, lékaři vám řeknou, že něco tomu pacientovi stejně napsat musí, tak
proč by si za to nemohli vzít zájezd, nebo televizi, když už mu to
napíší.
Výroba těch léků stojí pár halířů a pojišťovny za ně
proplácejí 1000x nadhodnocenou cenu. Farmaceutická firmy
generují obrovské zisky a ještě uživí flotilu 300 obchodních
zástupců na republiku, 300 aut, 300 noteboků, 300 telefonů.
Výplata zástupců se pohybuje mezi 30 – 50 000 Kč,
mimořádné odměny za splnění plánu byly i 200 000 Kč ročně. Proto
nejsou peníze na zdravotnictví. Nefunguje tam trh.
Doktoři kradou a farmaceutický průmysl je masivně
uplácí. Na českém trhu se uživí asi 300 farmaceutických firem.
Jeden druh stejného léku dodává třeba 30 firem. V lékárně
máte na polici 1000 různých krabiček, ale skutečně účinné látky
jsou jen ve 20.
Místo, aby se psala na recept účinná látka a lékárník bral
vagon od nejlevnějšího dodavatele za pár korun, tak vám lékař
předepíše konkrétní přesný název léku, který stojí 500 Kč.
Bohužel změnu doktoři nepřipustí a budou vám tvrdit, že
lék, který vám předepisují, je mnohem lepší, že přece oni to
musí vědět, vždyť jsou lékaři, ale že oba léky plácá stejná
výrobní linka v Indii, a jen se na to tiskne jiný název, to už vám
nikdo neřekne.
Stálé zdraví přeje J.H.

Úvaha „poamnestiční“

 Zdeněk Svěrák: Úvaha „poamnestiční“.

 

Jaký prezident, takový atentát!,

Není atentát jako atentát – podobnost čistě náhodná – historie se neopakuje:

 

Atentát na Ferdinanda celý svět šokoval.

Atentát na Václava celý svět pobavil.

 

Ferdinand byl následník trůnu, ale nebyl korunovaný.

Václav není následník trůnu, ale je korunovaný.

 

Ferdinand neměl ochranku, protože věděl, že by mu byla k ničemu,

Václav měl ochranku, ale nevěděl, že je mu k ničemu.

 

Ferdinand měl sebou manželku a svět se zbavil obou.

Václav neměl sebou svou manželku, ale občané by se rádi zbavili obou.

 

Za atentát na Ferdinanda padlo několik milionů vojáků.

Za atentát na Václava padl jeden plukovník.

 

Ferdinandova zkrvavená uniforma je v muzeu.

Václavova košile s kapkou krve je v kontejneru.

 

Ferdinand se atentátem dostal do světových dějin.

Václav se atentátem stane v celém světě námětem vtipů.

 

Atentát na Ferdinanda se stal záminkou světové války,

Atentát na Václava se stane tématem jedné z dalších jeho knih, které nikdo nečte.

 

K atentátu na Ferdinanda použil útočník ostré náboje – tragédie pro císaře,

K „atentátu“ na Václava použil „pachatel “ jen plastové kuličky –tragédie pro národ.

 

Staré pověsti české

Staré pověsti české za 500 let…

 

Malá dcerka se v roce 2513 ptá svého otce:

Tati, dneska jsem zaslechla,

že prý kdysi žili v nějakých Čechách

nějací Češi, slyšels o tom něco? 

Samozřejmě maličká, prý právě podle nich se dnes říká: „ty seš blbej jako Čech!“ 

Aha, a kde ty Čechy byly? 

No, to se přesně neví, ale asi někde ve střední Evropě. 

A to vážně byli tak blbí? 

Asi ano, prcku, podle pověstí si prý rozprodali a vytunelovali vlastní zemi, jejich vláda nechala lidi umírat, protože náklady na léčení si nemohl slušný člověk dovolit, a pokud ano,brzy zemřel zadlužený hladem, protože lichvářství bylo posvěceno na byznys. Za vrcholné představitele si postupně volili kdejakého lumpa, jeden prezident dokonce pustil lumpy a darebáky  ještě dříve než je stihli potrestat a zabavit jim, co nakradli. Ti Češi si zlikvidovali zemědělství a průmysl a tím vzali lidem práci.

Prodávali jedovatý alkohol, dováželi a draze prodávali odporné a nezdravé potraviny z jiných zemí jen proto, že byly levné a dalo se na nich zbohatnout. Kdo se bránil útočníkovi, toho zavřeli a útočník byl ponechán na svobodě a ještě odškodněn.

Vyživovali si z vlastní kapsy cikány  a jiné darebáky, a stali se poskoky cizích mocností.

Dokonce i zákony dělali takové, aby vyvolení mohli beztrestně krást a prostí lidé to spláceli z obrovských a nesmyslných daní.

Ale nejspíš to jsou jenom povídačky, tomu se nedá věřit. 

To se jenom tak říká, víš, protože podle výpočtů tak blbý nikdo ani být nemůže!

 

Dopis ministrovi vnitra

Pane ministře,

mám dva syny, je mi 45 let. Bydlím ve vesnici u Teplic. Nemám ve svém
okolí žádnou romskou rodinu. Jsem šťastná, že nemusím žít v beznaději
jako obyvatelé Janova. V roce 1989 jsem byla na všech demonstracích v
Teplicích a v Praze a moc jsem si přála demokracii a svobodu. To, co se
teď tady na severu děje je horší než tenkrát.

Svoboda nekončí tam, kde začíná nesvoboda druhého, Policie chrání grázly
před slušnými lidmi.

Ten, kdo nechce pracovat, nechť umře hlady.

Ten, kdo uřízne topení a zdemoluje byt, ať zmrzne.

Co se stane mně a mým dětem, jestliže:

nebudeme pracovat, nebudeme platit nájem, budeme na Romy vykřikovat
rasistická hesla, budeme kolem sebe dělat svinčík a ničit své okolí,
budeme obtěžovat romské rodiny hlukem a smradem, budeme krást,
uřízneme radiátory a prodáme je do šrotu??

Bez pardonu se z nás stanou bezdomovci, chcípající hlady. Vyčíslí nám
dluhy za zničený byt a na krku budeme mít trestní oznámení za
hanobení rasy. A budeme se stydět!!

Oni – tmaví a ukřičení – dostanou nový byt, sociální dávky, nové
zařízení bytu a ochranu policie. A budou vykřikovat, že pro ně stát nic
nedělá. Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé,
vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší
práce stojí taková „normální romská rodina“? Nestydíte se, páni a dámy
tam „nahoře“, kdo o nich rozhodujete. Kdo Vám dal právo určit, že z mých
daní budu živit dvě cigáňata a můj soused bude nucen shánět sponzory na
výcvik psa pro svého postiženého syna?

Asi tedy jsem rasista. Cítím obrovský vztek a beznaděj. Proč jsem
vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu? Aby se Ti, kteří poctivě
pracují a žijí, měli dobře. Čeho jsem já, a mně podobní, dosáhli? Ti,
kdo poctivě pracují a žijí, živí líná, sprostá a primitivní prasata a
ještě se bojí, aby jim nebylo vyčteno , že je živí špatně. Před rokem
1989 policie chránila politiku jedné strany. Dnes chrání ty, jež by měla
sama trestat a zavírat.

Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby se Vaše ženy z nákupu
vraceli uličkou černé v ě t š i n y po pokálených schodech a zavřely za
sebou počmárané a poničené dveře. Abyste stáli oba za rozbitým oknem,
poslouchali hluk, nadávky a řvaní – toto lidové umění naší utiskované
menšiny – a pozorně hlídali, kdy se za rohem objeví Vaše ratolest,
plížící se se strachem ze školy. Opravdu si to neumíte představit, nebo
máte pocit, že Praha je daleko?

Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše muže, kteří v Janově
zasahovali? Kolik z nich, myslíte, bylo přesvědčeno o správnosti svého
jednání? Kolik z nich by šlo bydlet do služebního bytu, který by byl v
Janově?

Děkuji za JASNOU odpověď, jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi „bílých“ a „černých“ ?

Svinský stát

Poté, co mě tento svinský stát dostal do nezáviděníhodné situace platby tzv. daní (loupež za bílého dne posvěcená takovými lidmi, kteří si jako jediní mohou stanovovat svoje platy), protože během fiskálního roku 2013 změnil hodnoty paušálů, na které jsem „jel“ mnoho let, mne oslovují tzv. extrémisté (většinou jediní rozumně uvažující občané této dojebané země), nacionalisté (jediní vlastenci, kteří ještě zbyli po zglajchšaltování EU a hyper/super/kdovicoještě- korektními „zákony tohoto Banánistánu), skeptici, rozumní a myslící tvorové (a to ubývají exponenciálně) … no a tak by se dalo ještě pokračovat. Zatím jsem se staral o sebe, své pacienty, rodinu, kamarády a známé. Nyní uvažuji o zbrojním průkazu a o změně životního stylu. I tak budu mít v nejbližším období tolik ekonomických potíží, že z toho jen tak vybruslit zatím nenacházím cestu a smysl mého života se rapidně mění k tomu nejhoršímu snu. Jsem vysáván parazity ze všech možných stran, nekterým jsem měl možnost  čelit a z humanitních důvodů jsem to nedokázal, ale státu a jeho chapadlům chobotnice vzdorovat již nejspíše nedokážu.  A tak jsem si dovolil uveřejnit na svých veřejných stránkách další pokračování tzv. Holešovské výzvy. Zoufalí lidé dělají zoufale činy, krysa zahnaná do kouta bojuje o svůj život srdnatěji jak v běžných stresových situacích. Tak, kde nejde o život, jde o hovno. Mně ale o život jde. Nečekal jsem to, netušil jsem, kam až zajde hajzl stát se svými regulacemi, omezeními, buzerací a hnusem. Teď mě dostal. Já se ale nenechám! Vždy jsem bojoval, budu tak činit i v současnosti,  i kdybych měl kvůli tomu zemřít, ale rodinu padnout na úkor takovým parchantům, jakými jsou soukromí exekutoři posvěcení  tímto zmrdským státem, tak to nikdy nenechám! Mám dobrou pojistku a můj život v této hyenistické společnosti již dávno ztratil ten původní smysl. Já studoval medicínu, místo toho spoustě parazitům píšu povinně neskutečné věci  pro asociální politiku tohoto státu vyrábějícího si v souladu s EU další a další parazity na úkor stále menšího počtu pracujících vydíraných lidí, zatímco potřební hladoví či spí na ulici! Kdy toto skončí? Kde je ta radost z pražské Letné či Václavského náměstí z roku 1989? V prdeli! Nechali jsme se podvést těmi, o nichž jsme měli kusé informace, programově jsme Rudému Právu nevěřili, no a teď…. ukazuje se, že tam byly články a kritiky, které byly setsakramentsky pravdivé.  No kdo by to čekal! Já rozhodně ne, já vůl tomu všemu věřil, podporoval jsem to, teď za to nesu kůži na trh. Promiňte mi všichni, kdo mne neznáte, o čem to tady píšu. Kdo mne naopak znáte, věřte, že jsem sílu se bránit a smysl života neztratil, jen  nyní nevím, čemu všemu musím dát prioritu a zdali nebudu muset použít  nějakou zbraň tam, kde jsem doufal v dohodu a lidské porozumění.

 

 Dále je to Holešovská výzva, tedy ne moje, ale souhlasím!

21. března 2014 v 15.00 se na centrálních náměstích měst v celé ČR sejdou lidé, kteří si přejí ukončení vlády parazitů.Na kůl budou naraženy figuríny exekutorů a dalších škůdců….

Pak půjdeme „navštívit“ nejbližšího exekutora nebo inkasní agenturu…

Shromáždění už jsou oznámena : Praha – Václavské náměstí, Brno – náměstí Svobody, Plzeň – náměstí Republiky  upřesněno bude – Karlovy Vary, Olomouc, Kroměříž, Prostějov…..Postupně budeme zveřejňovat další místa

—————————

PROČ REVOLUCI
Morální úpadek, ekonomický pád, bída, EXEKUCE, vysoké daně, předražené potraviny a služby, špatné zdravotnictví, sociální jistoty žádné, špatné zákony od ústavy po poslední vyhlášku…
V roce 1990 sliboval Václav Klaus, že když si 10 let budeme utahovat opasky, doženeme životní úroveň Německa. Uplynulo 23 let, Německo nese břímě slučování s NDR a přesto máme 4 nižší platy a důchody, 8 x vyšší daně… taková je situace České republiky na začátku roku 2014.
Jak se to mohlo stát? Lidé po roce 1989 svěřili vládu kolaborantům, kteří s odůvodněním rozpadu RVHP zlikvidovali domácí průmysl a zemědělství, za úplatu a ve prospěch cizáckého kapitálu, který ve všech aspektech ekonomiky kolonizoval republiku a tak si zajistil odbytiště potravin, průmyslového zboží a získal zdroj levné pracovní síly. Privatizace dokonala zbytek zla.
Příchod 2. světové hospodářské krize na konci roku 2008 zastihl ČR vydrancovanou, zaprodanou s vládnoucí garniturou zločinecké mafie, která neměla zájem zemi před krizí ochránit, jelikož kradla, korupčila a privatizovala. Na místo boje s krizí provedla opak. Dala legislativní legalitu exekučním mafiím. Národ zadlužený po přechodu ze socialismu na kapitalismus u cizáckých lichvářských bank se ocitl v dluhových pastích. Vlády této země se vzdali kontroly nad těmito lichváři a poskytli jim mafiánské nástroje k bohatnutí v podobě úplatných samosoudců, soukromých inkasních agentur kupčících s pohledávkami a především soukromých exekutorů s pravomocemi nad lidskými právy.
VÝSLEDEK? Je v běhu na 6 miliónů exekucí, přes půl miliónu lidí se před exekutory ukrývá, přes dva a půl miliónu lidí žije pod hranicí bídy…
Nově formující se vládní garnitura tento stav ignoruje, jelikož by musela sáhnout ke kořenům problémů, očistit zemi od kolonialistů a zavést zde ve světe běžná lidská práva, jako je právo na život a zdraví, právo na obydlí. Tato nová garnitura nadále ponechává cenzuru veřejnoprávních médií v rukách kolonialistů a nadále ponechává v platnosti zákony a mechanismy podporující exekuční genocidu národa.

Tomáš Frček

 

Nyní se formuje fronta, která bude usilovat o pozitivní změnu. Pravidla hry si určí sama. Nevyzývám všechny k aktivní účasti, postačí třeba i informace dál šířit. Nabízím možnost něco pro naše potomky vykonat a nestydět se na smrtelné posteli za netečnost, zbabělství a podobné „ctnosti“ soudobého Českého národa. A když tu odvahu nenaleznete, držte nám alespoň palce.

Tomáš Frček 607 886 636

Parazité

Parazitismus je vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel). Parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele (aniž by ho sám o sobě zabíjel), nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitovat z hostitelova organismu nebo jeho činnosti a snižovat přitom jeho fitness (zdatnost).

Ač se jedná o definici z biologie, velmi snadno se dá aplikovat na současnou společnost, na vzájemné vztahy lidí. S tím jak roste bohatství společnosti, zvyšuje se počet lidských parazitů, těch lidí, kteří žijí z činnosti a práce lidí jiných. Je pochopitelné a správné, že společnost se postará o děti, staré a nemocné spoluobčany. Ale tady roste podíl dospělých, zdravých jedinců, kteří nepracují ani jinou činností nepřispívají k blahu společnosti. U nás už pracuje pouze polovina obyvatel státu.

Na jedné straně jsou to lidé na samém okraji společnosti. Ti, kteří práci nemají, ač by rádi pracovali. Musí vytvářet armádu nezaměstnaných, aby mohl být vytvářen tlak na zaměstnané, aby byli ochotni pracovat za nízkou mzdu často za ponižujících podmínek. Tito nezaměstnaní potom obvykle přežívají z minimální podpory.

Na straně druhé to jsou parazité, ti lidé, kteří využívají svoje postavení a svůj majetek k tomu, aby mohli žít z práce jiných. To je současná „elita“. Zákony stojí na jejich straně, neboť si je vytvořili a vytváří podle svých potřeb. Mají na to peníze. Mají na to lidi, které platí. Jako „elita“ jsou vzorem pro mnoho mladých lidí, neboť jejich životní styl, názory a myšlení jsou médii, která oni vlastní, prezentovány jako norma, jako to nejlepší, co může být.

Parazit, jak je zřejmé i z výše uvedené definice, svému hostiteli škodí. Pokud chce být organismus společnosti zdravý, musí se parazitů zbavit. Je zřejmé, že určitá část lidí bude vždy usilovat o parazitický životní styl. Jejich počet však nesmí překročit určitou hranici, neboť potom mohou svého hostitele, v tomto případě společnost, zničit. A za úplně zhoubné pokládám postoje, kdy jsou parazité prezentováni jako elita.

Jan Sedláček /autor je středoškolský učitel/

 

 

 

 


POCHOD BOHEMIA VZNIKL V HLAVÁCH NĚKOLIKA DESÍTEK NAŠTVANÝCH LIDÍ Z CELÉ ČR, KTEŘÍ NECHTĚJÍ JEN NADÁVAT PO HOSPODÁCH,ALE MAJÍ ZÁJEM, KONEČNĚ ZAČÍT ŘEŠIT BUDOUCNOST NAŠÍ ZEMĚ…..
JSME LIDÉ CO SE ROZHODLI PŘESTAT SE BÁT MLUVIT, PŘESTAT SE BÁT NASLOUCHAT, PŘESTAT SE BÁT VYJÍT Z IZOLACE, Z VLASTNÍHO VĚZENÍ VSUGEROVANÝCH OMEZENÍ.

NÁŠ SPOLEČNÝ CÍL JE, ŽE UŽ NECHCEME ABY V ČESKU VLÁDLA POLITICKÁ MAFIE A SAMOZVANÁ ŠLECHTA.
CHCETE ZMĚNU K LEPŠÍMU?
NECHCETE ŽÍT VE SVĚTĚ KDE JE NORMÁLNÍ KŘIVDA, NESPRAVEDLNOST, ÚSTRK A SOBECTVÍ?
CHCETE ZMĚNIT SVĚT?
Více zde: http://pochod-bohemia.webnode.cz/o-nas/
———————————————————-

 

 V naší zemi se schyluje k velkým změnám, podpořme je nošením trikolóry.

Slováci zahájili boj proti politikům, chtějí se zbavit těch, kteří zbídačili a zaprodali jejich zemi

Nastal čas udělat totéž i u nás
Pokud si přejete odchod současných politiků i kmotrů a zahájení obnovy naší země začněte viditelně nosit trikolóru.

„My občania Slovenska, vyzývame vás, ktorí ste rozkradli a rozpredali náš štát, ktorí ste zodpovední za genocídu tohto národa, ktorí ste zodpovední za to, že slušní občania tohto štátu páchajú samovraždy pre situácie, do ktorých ste ich dostali svojou neschopnosťou a nenásytnosťou, ktorí z nás robíte novodobých otrokov – odíďte!
Budeme trpezliví, a keď nás bude dostatok, a to vôbec nemusí trvať dlho, prejdeme do otvoreného boja. Vyhlásime generálny štrajk a vyjdeme do ulíc. Keď toto nastane a vy nebudete za hranicami tohto štátu, beda vám! Budeme vás súdiť ako najväčších zločincov, akých kedy táto krajina mala.
Občania Slovenska vám ukážu, že slovenský národ je tu, prebúdza sa a nedá sa vami zotročiť“

————————

Symbol revoluce – bronzový odznak československého lva s  trikolórou si lze objednat na e-mailu: velkysnem@seznam.cz. Cena je 25 kč za kus                             Slávek Popelka


 

Trpké vzpomínání Václava Klause

 

Na Soumraku kmotrů  7. dubna 2013 byli symbolicky popraveni Petr Nečas, Miroslav Kalousek a Václav Klaus. První dva z jmenovaných už ztratili větší část svého vlivu a jejich trestní stíhaní je  vysoce pravděpodobné.

Václavu Klausovi se prozatím spravedlnosti a trestu daří unikat…..věří, že je dokonale chráněn doživotní imunitou.

    Jakmile se poměry v naší zemi změní k lepšímu, nebude  příliš obtížné prokázat, že volba V. Klause byla neplatná. Tento pán s poněkud přerostlým egem si při první i druhé prezidentské volbě kupoval hlasy poslanců /cena byla 2 miliony za hlas / a z hlediska práva /i morálky/ nikdy nebyl zákonnou hlavou státu… A z toho plyne , že nemá žádnou imunitu a může být postaven před soud jako každý jiný občan této země….

   Pak si na samovazbě brzy vzpomene na čísla svých zahraničních účtů na kterých  skončily peníze z tunelovaných bank….  a také sice ve srovnání s nimi nicotné, ale přece jen ne úplně zanedbatelné částky /úplatky/ za udělování prezidentských milostí….                                                                                                                      Slávek Popelka

——————

 

 

Den v deváté třídě

 

                   Žáci 9. třídy v dnešní době:

                   Autor učitelka ZŠ

 

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý,

kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.

 

Abyste si to patřičně představili, vybrala

jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni

přijati na střední školy. Člověk by řekl – proč

sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí

a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají

učit? No protože je pro ně škola jen druh

zábavy, estráda, show.

 

Tak, připraveni ke vstupu do třídy?

 

Totální výtlem

 

Začátek hodiny. Nenechte se zmýlit malým počtem

žáků v učebně.

 

Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky – musí

nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a Redbuly.

 

Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy

čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek.

 

Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat

flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád).

 

Vzduchem létají z první do poslední lavice

plastové lahve, které se občas za letu srazí.

 

„Kreténe, debile, čubko, zmrde!“ ozve se

obvykle po takové kolizi, což druhá strana

kvituje slovy:

 

„Mrdám na tebe, čuráku vyjebanej! (oslovení

„čuráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat

stejně jako kdysi „vole“).

 

Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek

ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny.

 

Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi

na lavice dospat noc strávenou na ICQ, Facebooku

či Wowku (World of WarCraft),

 

třetina si začne vyřizovat korespondenci v

mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje

žiletkou klikyháky do lavic, či, patří-li k

hnutí emo, do svého předloktí.

 

Nyní můžete začít s výkladem.

 

Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě

vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí

bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál

dívenky, kterou vzali bez přijímaček na

gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“

či „lžýce“.

 

Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě

nebo v houbě nebyl špendlík a uvnitř tabule

přilepená vložka nebo použitý toaleťák.

 

Nikdy nedávejte k rozboru věty, jako Chlapec

měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli

jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání

znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným

záchvatům smíchu.

 

Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat,

nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí

pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o

lino.

 

Žáci s největším počtem uhrů na cm² jsou

dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po

lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK.

 

Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici

celý obsah ředidla a ve třídě je rázem

nedýchatelno.

 

Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí

na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí

hustý dým.

 

To si snad děláte…

 

Vytrženi tím cvrkotem z letargie začnou žáci

kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat,

vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně

typu: „Jsem gay, jsem teplej!“

 

Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy

kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na

vás ukazuje vztyčený prostředník „jako že jste

jednička“ (vivat, Topolánek).

 

Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady

k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý

propadlík na čtyřkolce.

 

Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel

gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní

modelína (!).

 

Během vyšetřování se ozývají výkřiky: „Drž

hubu, prase, buzno, faráři!“

 

Směřují k žákovi v přední lavici, který celou

hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí

s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník.

 

To víte, jsou to citlivé děti a mají svůj

názor.

 

„Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který

byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj.

60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už

dávno ztratil pojem o realitě.

 

Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce

na WC, nepustíte ho.

 

„To si snad děláte prdel? To je moje

právo!“začne křičet a vy máte chuť

srolovat závěsnou ceduli Práva dítěte, co visí

na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal

tabuli.

 

Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil,

vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez

jejich souhlasu.

 

Můžete od nich akorát tak chytnout vši,

žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního

obtěžování.

 

A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy

konečně zavolal, že je ve škole bomba.

 

Tím adrenalinová lekce končí.

 

Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do

Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu

záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do

Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce

ukazovátkem.

 

                      Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.   

(A)Sociální programy očima nejen mýma

 

 

                   Tomio Okamura: Sociální programy ožebračují chudé a vychovávají z lidí lenochy, podvodníky a parazity

Autor: Tomio Okamura | Publikováno: 6.5.2013 | Rubrika: Zamyšlení

 

„Sociální programy ožebračují chudé. Cíleně vychovávají z lidí lenochy a podvodníky, učí je parazitovat na systému. Pozitivní diskriminace menšin ve školách vede k úpadku kvality školství a v důsledku nijak pozitivně neovlivní společenský úspěch příslušníků menšin. A je fakt, že inteligence různých etnik a ras je různá a žádný vzdělávací program s tím nepohne. A naopak emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky.“

Kdybych výše uvedené napsal a podepsal já, tak jsem za rasistu. Autorem těchto myšlenek je americký sociolog Charles Murray. Při čtení Lidových novin jsem na  jeho jméno narazil ve velmi inspirujícím textu českého sociologa Petra Hampla. Problematice chudých a sociálně vyloučených menšin, tedy černochů v USA, věnoval Murray tři knihy. Jedna z nich vyšla v ČR, jmenuje se Příliš mnoho dobra a věřte, stojí za přečtení.

Na základě tvrdých dat autor doložil to, co sice všichni víme, ale co se snaží nejen americká vláda, ale i ty naše vlády nevnímat. Tedy to, že pokud někdo celý život nepracuje tak to zpravidla není výhradně vinou společnosti. A že jediný, kdo se svým osudem může pohnout je člověk  sám. O rasizmu vím své, zažil jsem ho v Japonsku a jako dítě  i v České republice. A měl na mě naprosto opačný vliv, než na mnohé naše spoluobčany. Neuzavřel jsem se do nějaké své míšenecké komunity a nezačal žít na úkor nenáviděné většinové společnosti. Nekradl jsem víka od kanálu, ale šel jsem studovat. A poctivě přiznávám, že jsem nebyl žádný velký talent a studia na vysoké jsem nakonec nedokončil. Neměl jsem to za zlé ani škole ani své zemi, tehdejšímu Československu. Protože já jsem byl lajdák a dostatečně jsem se neučil. Když jsem neuspěl v akademické sféře, pustil jsem se do práce. Proč? Mimo jiné přece proto, abych svému okolí, ale také tatínkovi a mamince ukázal, že nejsem zas takový lajdák, za kterého mě mají. Pracoval jsem a pracuji 16 a více hodin denně v několika firmách a nově i v Senátu. 

Proč už není lenost ostuda?

To, co mám či nemám je zásluhou mé práce a také standardních podmínek, které mi moje země poskytla. Styděl bych se chtít cokoli navíc. Proč se nestydí druzí? Americký sociolog nesvádí vinu na menšiny – říká: „Chovají se racionálně – dělají jen to co jim systém dovolí, chovají se tak, jak jsme je to naučili“. Murray dost trefně pojmenovává další problém – tedy podpora matek s dětmi – americký systém,  stejně jako náš, vede k tomu, že matky, které by jinak děti neměly, rodí stále dokola a berou děti jako výdělečný byznys. Nejvíce ovšem rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na svět a vychovávají další generaci parazitů. Omluvte mne, ale neznám přesnější slovo – ten, kdo systém cíleně jen využívá a nic mu nedává, je parazit.

Murray sledoval a analyzoval statistiky a věcně doložil, že po dvaceti letech vládních programů pro chudé a menšiny, po miliardách vynaložených na jejich podporu a vzdělávání se počet chudých nezměnil ani o procento. Naopak – zvětšil se rozestup mezi bílými a černochy, kteří před zahájením menšinových programů bělochy celkem úspěšně doháněli. Co se změnilo? Před vyhlášením sociálních programů za prezidenta Johnsona alespoň část chudých bojovala o lepší existenci a vedla k tomu své děti a dělala maximu, aby alespoň ony žily lépe.

Sociální programy převrátily jejich myšlení. Sociální pracovníci začali chudým tvrdit, že když se jejich dětem ve škole nedaří, je to vina společnosti. Skutečnost je opačná, krutá a nekorektní – tím, že se ve škole snažíme udržet ty, co by před lety byli vyloučeni nebo přeřazeni na „zvláštní“ školu, tím ničíme celý systém. Snižuje se kvalita vyučování – za cenu toho, že ve škole udržíme jednoho „nepřizpůsobivého“ studenta ničíme budoucnost všem ostatním a snižováním hranic kvality, ale také disciplíny potřebné pro učení i práci vyrábíme další nepřizpůsobivé. Tohle není popis české školy – takhle Američan popisuje důsledky takzvané pozitivní diskriminace, která se pokusila  otevřít školy ponejvíc nepřizpůsobivým menšinám. 

„Intelektuálové“ z celé země se snažili Murrayova tvrzení zpochybnit. Americká psychologická asociace dokonce sestavila speciální tým, který měl Murrayovy teze vyvrátit – ale smůla. Podle Petra Hampla zatím nikdo Murayova fakta a čísla nevyvrátil. Pravda a fakta se prostě přebarvit nedají. Statistika je neúprosná – v roce 1968 měly USA podle své oficiální definice 13 procent chudých. Během následujících 12 let se náklady na pomoc chudým zečtyřnásobily a v roce 1980 – světě div se – měly USA stále 13 procent chudých.

To zásadní se nedá nijak vyvrátit – vládní politika stanovuje nějaká pravidla hry a také strategie lidí, jak získat peníze. „Platí také princip, že čím méně má člověk nezávislých zdrojů peněz, tím silnější je účinek pravidel hry určovaných shora.“ Prvním účinkem těchto pravidel je jak píše Murray „že chudí se začali krátkodobě chovat způsobem, který je dlouhodobě neudržitelný“.

Co s tím?

Chudým a lidem v nouzi se má pomáhat – to platí na sto procent. Ale jen těm, kteří si nemohou pomoci sami. Dvacetiletý fracek nemá na pracáku co dělat. Ať už má vysokou nebo základku, může vždycky míchat maltu v létě  na stavbě, nebo sázet stromky třeba v lese, kdekoli, kde je stále dost a dost práce. Musí se naučit vzít i špatně placenou dřinu. Když tu je práce pro Ukrajince, najde se ji bezesporu dost i pro Čechy, Moraváky i Romy. 

A nejde jen o menšiny – bílých dlouhodobě nezaměstnaných mladých lidí přibývá. Přitom sehnat dobrého řemeslníka – tesaře, zedníka, instalatéra je nejen stále větší problém, je to také stále dražší. A firmy mohou vyprávět zkazky o tom, kolik chybí soustružníků frézařů.

Rodiče i děti se holt musí smířit, že ze všech nebudou manažeři. Musíme své děti naučit tomu, že se budou chtěj nechtěj muset živit prací svých rukou. Jiný recept na nezaměstnanost a na chudobu neexistuje. Pokud naučíme sebe a děti pracovat, tak věřte, že zbude na ty, kdo pomoc skutečně potřebují a kteří si sami nepomohou. Invalidé, mentálně zaostalí, staří lidé, nemocní lidé.

Musím říct, že se mi ani nechce věřit, že tu jsou statisíce mladých lidí, kteří parazitují i na svých rodičích – nechají se jimi živit i v dospělosti. Hanba by mě fackovala vytáhnout ze své maminky nebo tatínka byť jen jedinou korunu – naopak mám za samozřejmost, že část svého platu jim posílám. To, že sociální pomoc a různé sociální programy ve většině nefungují správně, vůbec neznamená, že bychom na ně měli rezignovat.

Jen je třeba si přiznat tvrdou pravdu, že z blbce holt vysokoškolák nebude, ať už je z jakékoli menšiny. Jsem všemi deseti proto, aby chodili na dobré a elitní školy i děti z romského ghetta nebo synové českého recidivisty. Škola ovšem nesmí rezignovat na své základní poslání. Tedy nabízet vzdělání v nejvyšší kvalitě a ve škole také nesmí chybět disciplína. Komenského škola hrou se týkala formy výuky – rozhodně ne zrušení učitelské autority a podřízenosti žáka učiteli. Jsou věci, ve kterých demokracie neexistuje – a to je třeba výchova. Můžeme diskutovat s dětmi, kam pojedeme na výlet. Ale nebudeme diskutovat o tom, jestli se budou učit číst a psát anebo jestli si vyčistí zuby. Ostatně každá demokracie má své hranice a pravidla, která musíme všichni respektovat – právě proto, abychom tu svou míru demokracie udrželi.

Solidarita je nutná, ale má své meze – platí jednoznačně pravidlo, že bez práce nejsou koláče a pokud je rozdávám zadarmo, musím se připravit na to, že jednou dojde mouka i na obyčejný chleba. I když trochu bych si to přál. Pokorná úcta ke chlebu – jako symbolu lidské práce a božímu daru je ta tam. Stálo by za to ji obnovit.

 

http://okamura.blog.idnes.cz

 

Závěť: Kaddáfí neodpojený a necenzurovaný

Vyznání plukovníka Kaddáfího (necenzurováno západními masmédii)
13. 4. 2011

Vzpomínky mého života: Plukovník Muammar Kaddáfí, vůdce revoluce, 5. dubna 2011

 

Ve jménu Alláha, dobročinného a milosrdného…
Po 40 let, či to bylo déle, nevzpomínám si, jsem dělal vše, co jsem mohl, abych dal lidem domy, nemocnice, školy, a když byli hladoví, dal jsem jim jídlo. Dokonce jsem Benghází přeměnil z pouště na zemědělskou půdu, přestál jsem útoky kovboje Reagana, když zabil mou adoptovanou osiřelou dceru; pokoušel se zabít mne, a místo toho zabil nebohé nevinné dítě. Pak jsem pomohl svým bratrům a sestrám z Afriky penězi na Africkou unii.
Dělal jsem, co jsem mohl, abych pomohl lidem pochopit koncept skutečné demokracie, kde výbory lidí řídí naši zemi. Ale to nikdy nestačilo, jak mi někteří řekli, dokonce ani lidé, kteří měli 10-pokojové domy, nové vybavení a nábytek, nebyli spokojeni, protože jak byli sobečtí, chtěli více. Řekli Američanům a dalším návštěvníkům, že potřebují „demokracii“ a „svobodu“, a nikdy nepochopili, že jde o systém hrdlořezů, kde největší pes požírá ostatní, ale byli těmito slovy okouzleni a nikdy nepochopili, že v Americe není žádné bezplatné lékařství, žádné bezplatné nemocnice, žádné bezplatné bydlení, žádné
bezplatné vzdělání a žádné bezplatné potraviny, vyjma toho, kdy lidé žebrají nebo stojí dlouhé fronty na polévku.
Ne, bez ohledu na to, co jsem udělal, nikdy to některým nestačilo, ale další věděli, že jsem synem Gamala Abdela Nassera, jediného skutečného arabského a muslimského vůdce, kterého jsme měli od doby Salaha-al-Deena, který získal Suezský kanál pro své lidi, stejně jako jsem já získal Libyi pro své lidi, byly to jeho šlépěje, ve kterých jsem se pokoušel jít, ochránit své lidi před koloniální nadvládou – před zloději, kteří by nás okradli.
Nyní na mne útočí největší vojenská síla v historii, můj malý africký syn Obama mne chce zabít, sebrat naší zemi svobodu, sebrat nám bydlení zdarma, léky zdarma, vzdělání zdarma, potraviny zdarma, a nahradit to americkým stylem zlodějny zvaným „kapitalismus“, ale my všichni v rozvojovém světě víme, co to znamená, znamená to, že země řídí korporace, že svět řídí korporace, a lidé trpí. Takže nemám jinou možnost, než se jim postavit, a pokud si to Alláh přeje, zemřít na jeho cestě, cestě, která dala naší zemi bohatou zemědělskou půdu, potraviny a zdraví, a dokonce nám umožnila pomáhat našim africkým a arabským bratrům a sestrám, aby zde, v libyjské džamahírii, mohli pracovat s námi.
Nechci zemřít, ale pokud to bude potřeba pro záchranu této země, mých lidí, tisíců mých dětí, pak ať se tak stane.
Nechť je tato závěť mým hlasem světu, že jsem se postavil křižáckým útokům NATO, postavil se krutosti, postavil se podvodu, postavil se západu a jeho koloniálním ambicím, a že jsem stál se svými africkými bratry, svými skutečnými arabskými a muslimskými bratry jako maják. Když si ostatní stavěli hrady, já jsem žil ve skromném domě a ve stanu. Nikdy jsem nezapomněl na své mládí v Sirte, nerozhazoval jsem náš národní poklad pošetile, a stejně jako Salah-al-Deen, náš velký muslimský vůdce, který zachránil Jeruzalém pro islám, jsem si pro sebe vzal jen málo…
Na západě mne někteří nazvali „šílencem“, „bláznem“, ale znají pravdu, přesto však nadále lžou, vědí, že naše země je nezávislá a svobodná, není v koloniálním sevření, že má vize, má cesta je a vždy byla jasná a byla pro mé lidi, a že budu bojovat do posledního dechu, abych nás udržel svobodnými, nechť nám Alláh všemohoucí pomůže zůstat ve víře a svobodnými.
Plk. Mummar Kaddáfí, 5. 4. 2011
Copyright Col. Mu’ummar Qaddafi, – Mathaba.Net

 
Zdroj
Pozn. redakce: No, a jak že si to ty libyjské oběti Kaddáfího diktatury vlastně žijí? Připomíná to čtenář Jan na naší facebookové stránce:
HDP na obyvatele…$ 14.192, měsíční podpora v nezaměstnanosti $ 730, měsíční plat zdravotní sestry $ 1.000, příspěvek při narození dítěte $ 7.000, měsíční podpora nesamostatně výdělečně činných (závislých) osob $ 1.000, nevratná dotace státu na pořízení bytu pro novomanžele $ 64.000, nevratný příspěvek na provozování živnosti $ 20.000, cena benzínu $ 0,14/ litr. Zdarma: zdravotní péče a část léků, školní vzdělávání. Vzdělávání a stáže v zahraničí: placeny státem. Nájemné: neexistuje. Platby za energie v domácnosti: neúčtují se. Automobil: zpravidla z 50% dotuje stát. Úvěry bez úroků. Systém obchodů pro mladé rodiny (ne-bohaté) za dotované ceny výrobků. Alkohol-nežádoucí, není. Na první pohled je vidět, že finančně jsou na tom o světelné roky lépe, než otroci čeští a slovenští. Jen si představte, že by vám Nečas s Kalouskem z lásky věnovali ze státní pokladny po svatbě na zařízení bytu téměř jeden a půl milionu korun! Ano, Libye dělá některé věci jinak, a proto musí lehnout popelem, aby západní elity zahladily stopy a případnou chuť svých poddaných. Ještě že máme ty bomby!

Jsme pokrytci, a ještě to často dáváme na odiv

Jsme pokrytci

Jsme pokrytci
http://czechnewstv.cz/jsme-pokrytci/

Máme plnou pusu bezpečnosti na silnici, dítě strčíme do sedačky, spoutáme i psa, protože pes má mít také bezpečnostní pásy, a vedle toho jezdí naše auta dvě stě kilometrů v hodině!

To je to, co považuji za pokrytectví! Kdybychom chtěli opravdovou bezpečnost a záleželo nám na lidech, nikdo by tak rychle nejezdil. Nejezdily by kamiony po stejné silnici, jako jezdí malá auta. Ale tady nikomu o skutečnou bezpečnost nejde. Hlavní je, aby se autosedačky prodávaly, aby se prodávaly helmy! Možná budeme chodit v helmách dokonce i po ulicích, nebo nám přikážou nosit brnění, protože se to bude někomu hodit. Vhodná by byla třeba molitanová vrstva, kdyby do nás někdo narazil, aby to tak nebolelo. Když to někdo vymyslí, tak si to koupíme. Protože to bude předpis.

Taky se rádi věnujeme drogové problematice, protože to vypadá ušlechtile. Když se však zeptáme skutečných odborníků na drogy, dozvíme se s úžasem, že největší negativní dopad mají léky a alkohol. Jenomže nenápadná, plíživá závislost na lécích a alkoholu je společností tolerována. Stejnou společností, která začne otravovat pěstitele kaktusů, aby v sobě náhodou neměly mescalin!

Za chvilku se jistě dozvíme, že si z pokojových rostlin můžeme vypreparovat nějakou látku, která by nás mohla nějak povzbudit, a pak zakážou i je. A nám to svým způsobem patří. Jestliže si to totiž my, lidé, necháme líbit, tak nebudeme pěstovat žádné kaktusy, ale klidně si necháme do sebe sypat léky ve velkém. Proč se na benzinové pumpě prodává alkohol? To nikomu nevadí? Vadí někomu herny? A co závislost na automatech? Nikomu nevadí ta ohromná závislost?

Tečou z toho prachy, pro stát zisky… Vždyť je to směšné a legrační.
Když přestaneme vidět celek a soustředíme se na detailní pitomosti, vymyslí nějaký blázen zákaz kaktusů určitého typu jen proto, že mu to jeho pozice v politické straně umožňuje.

Když se objevil záměr stavět Kaplického Chobotnici na Letné, všichni o ní diskutovali jako diví, anižsi všimli, že tamroste víceúrovňová křižovatka jako kráva. Zdá se, žecelá akce okolo budovy Národní knihovny mohla být jenom zástěrkou, měla odvést pozornost. Protože – jak všichni víme – Chobotnice se nakonec nestaví. Byla to jenom taková legrace. Ale ta křižovatka tam nejspíš bude, pokud se tunel Blanka nepropadne celý úplně.

Když totiž předhodíš lidem problematiku kaktusů, jestli je mohou pěstovat, nebo ne, tak odvedeš jejich pozornost od jiných závažných problémů. Třeba od těch, které se týkají medicíny nebo fungování zdravotnictví vůbec, pojišťoven… Odvedeš pozornost od jádra problémů. Bude se řešit, jestli můžeš mít doma kaktus.

Myslím si, že obecně nejvíc vadí látky, které by mohli být lidem opravdu prospěšné.Které by je vytáhly z celého farmaceutického kolosu, vyjmuly by je z působení černokněžníků.Najednou bychom se vyléčili sami pomocí přírodních látek, díky svému důvtipu. Protože takové ,,nebezpečí” tady skutečně existuje, pořádají se tažení proti těmto látkám. Lobby chce, abychom se cpali ibuprofeny, ibalginy, které má dnes v kabelce každá holka na střední škole. Když ji při menstruaci není dobře, tak šup, a všechno je v nejlepším pořádku. Člověk má pocit, že jde hlavně o to, abychom nezačali být nějak zdraví sami od sebe. Abychom si doma nepěstovali něco, co by nám pomohlo.

Když jsem se ptal kluků, kteří pěstují technické konopí, proč je proti němu takové tažení, řekli mi, že je to obrovský konkurent pro ropu.

Z konopí můžeme totiž vyrobit úplně všechno! Olej, mouku, provazy, látky, pohonné hmoty, laky, masti, krémy, stavební materiál, tepelné izolace, brikety. Je to univerzální materiál, najde využití v odvětví potravinářském, oděvním, energetickém a stavebním. Konopí je přímý konkurent ropy. Proto o něm debatujeme jako o droze, jenže jde hlavně o to, aby se náhodou nerozšířilo. Co kdyby narušilo zavedené hegemonie…

Slyšel jsem přednášku doktora Greena, která zazněla na konferenci v Barceloně v červnu roku 2009. Mluvil o tom, kolik se ročně protáčí peněz v petrolejářském průmyslu. Pamatujte si to číslo: čtyři sta trilionů eur! Doktor Green je americký obvodní lékař, který celý život bojuje za rozšíření informací kolem tzv. volné energie reprezentované vynálezy Nikoly Tesly a dalších vědců. Hovořil o tom, že komunikoval s prezidenty Clintonem a Obamou, kteří mají snahu tyto informace uvolnit. Tento lékař tvrdí, že od roku 1902 už nemusel být spálen ani litr ropy, ani kilo uhlí. Přístroje, které by to umožnily, už tady v té době byly. Green dokládá, že v Americe je přijato 1600 patentů na volnou energii a na všechny je uvaleno národně bezpečnostní embargo, protože patentovací úřad má v případech některých vynálezů právo na jejich zmrazení. Přijmou je, patentují, ale dál už je nepustí. Green říká, že přístroje na výrobu volné energie viděl, že existují. Vyjmenovává lidi, kteří byli kvůli tomu zabiti, dokonce včetně ředitele CIA, jenž byl ochoten na takovouto komunikaci přistoupit a určité informace uvolnit – v případě malých generátorů pro rodinné domy. Nalezli jej mrtvého dva dny před důležitou schůzkou.

Pořád nějak nechápeme základní princip našeho manipulativního světa, který spočívá v tom, že nějací ,,chytřejší lidé” něco zakazují. Nacpou nám na hlavy helmy, do těla strčí čipy, oočkují nás, přikážou nám povinnou péči v tom či onom jenom proto, aby se náhodou někdo ze systému nevymanil. To by se jim nehodilo, je přece potřeba pro nějakou úzkou vrstvu lidí, majitelů korporací, aby všichni makali a minimálně padesát procent svých příjmů odevzdávali na daních, pojistkách a poplatcích. Hra je jasná, není na ní nic složitého.

Viděl jsem film Home, který ukazuje, jakým způsobem ničíme planetu.
Všechno jsme ,,zobchodovali” a připadá nám to jako normální. Unikl nám pocit celku. Nechápeme, že když chceme hospodářský růst, roste náš dluh. Myslím hospodářský růst, jak je dnes definovaný. Tím pádem je logické, že nejvíc rostou dluhy. A protože se nedíváme na svět celostně, myslíme si, že je výhodné plundrovat Zemi. Dneska už jsou státy jako Gabon, jejichž představitelé říkají: ,,Ano, budeme těžit vzácné dřeviny z pralesa, ale na jeden hektar pokácíme jen jeden strom za rok. Najdeme způsob, jak udržet celek. Ne že vykácíme všechny krásné stromy na židle, na podlahy a trámy. Nebo že je ztopíme…”

Nemusíme přece krásné stromy zničit, dokud židle, podlahy, trámy slouží. Nemusíme mít přece každý půlrok nové židle. Je to nesmysl a choroba naší mysli. Toužíme po věcech, které nepotřebujeme. Necháme si naoktrojovat nějakou společenskou reklamní masáží, že potřebujeme zbytečnosti, bez kterých bychom se klidně mohli obejít.

Kvůli téhle dysfunkci naší mysli může nekonečně fungovat obrovská nadvýroba a celé se to bude hájit hrozbou nezaměstnanosti. Nakonec se vždycky najde někdo, kdo ti řekne: ,,No, hele, počkej, a co by dělali ti nezaměstnaní?” Já mu na to odpovím: ,,Dělali by to, co by bylo potřeba! Uklidili by ulici, zahrabali by vykopaný výkop, někomu by pomohli.”

Slyšel jsem takovou věc. Nějaký člověk údajně mluví s gorilami. Zná jejich posunkovou řeč. Zeptal se jich: ,,Proč používáte nástroje mnohem méně, než to dělají šimpanzi?” A gorila mu odpověděla: ,,My používáme nástroje méně, protože od nich je příliš blízko ke zbraním.”

Když toto odpoví gorila, nastavuje nám zrcadlo. Uvidíme svůj strach, ztrátu bdělosti. Uvidíme, jací jsme pitomci. Slovo ,,pitomý” původně znamenalo ,,krmený”. ,,Husa pitomá” byla ,,husa vykrmená”. Naše pitomost spočívá v naší vykrmenosti. Zejména naše civilizace obchodující s čímkoli. A především s našimi dušemi. Pitomci, kteří ztratili bdělost. Neboť jestli gorila toto odpoví, je to vrchol bdělosti. Protože se obejde bez nástrojů, zvládne věci, které potřebuje, a neví, proč by si připravila problém, že se těmi větvemi začnou všichni nakonec mlátit. Téhle příhodě věřím, protože vím třeba od spisovatelky Anick de Souzenelle, že na planetě existují domorodé kmeny, jež ovládají metalurgii, ale záměrně ji nepoužívají. Říkají, že metalurgie je přílišný zásah do těla Země. Že nástroje si mohou vyrobit z kamene a z kostí, a to jim stačí. A viděl jsem filmový dokument o Křovácích, jak kamennými sekyrami pokácejí strom. Slyšel jsem, že dodnes v některých afrických vesnicích je kovář něco jako kat. Žije trochu stranou jako zvláštní bytost.

Při metalurgických procesech se musejí dodržovat velice přísná pravidla, zvyky a očistné rituály. Takže si dovedu připustit myšlenku, že gorily nepoužívají nástroje vědomě. Stejně jako Mayové neužívali kolo, ačkoli ho museli znát, ale z nějakých důvodů ho nechtěli užívat. My, jak jsme lační a neklidní, nechápeme celek, začneme se rýpat v genech, protože chceme být bohy naší umolousané části světa, a vyrábíme umělé myši. Nenechaví černokněžníci chtějí štěpit atom, chtějí se cpát do genetického kódu. A proč? Co tím získáme? Že vyrobíme umělou myš? Nebo že rozštěpíme půl zeměkoule v atomu a že nebudeme kam pak mít uložit odpad? Že otrávíme všechny podzemní vody kyselinou sírovou, abychom mohli vytěžit uran? Získáme větší pocit důležitosti, který nás ještě více zaslepí? Jak dlouho ještě chceme pěstovat svou nepozornost?

 Zdroj: Jaroslav Dušek – ZE MĚ (kniha)

P.S. Orgonet: Jde o doktora Greera?

 

 

Orley Clark Ashenfelter, profesor ekonomie na Princeton University v USA byl hostem pořadu ČT24.

Co se děje v ČR?!

Orley Clark Ashenfelter profesor ekonomie na Princeton University v USA byl hostem pořadu ČT24.



Na otázku, zda má Česko přistoupit do měnové unie a přijmout Euro odpověděl:
”Tuto otázku jsem včera diskutoval s několika ekonomy a shodli jsme se na tom, že přijde doba, kdy bude vhodné, aby Česká republika přijala Euro, ale dokud se situace nezharmonizuje, zvláště co se týče mezd, tak bychom to měli brát velice pomalu.”
V jiné části rozhovoru, kde se věnuje rozvíjejícím se ekonomikám, například Čína a Indie, kde od roku 2007 sledujeme výrazný nárůst platů oproti nedávné historii, kdy tyto země patřily k chudým oblastem s lacinou pracovní silou, reagoval profesor Ashenfelter slovy: ”Mzda nemá být regulovaná a má odrážet trh…“ a dále: ”Meziroční růst platů o 2,5 až 3,5% je běžný růst normální rozvinuté země” V ČR byla, jen pro srovnání, minimální mzda regulována státem od roku 2006 na úrovni 8000 CZK brutto měsíčně, až po pádu kriminální vlády ODS a TOP09 byla minimální mzda navýšena po 7 letech o 500 CZK brutto měsíčně.

Kde je tedy Česká republika? Nikde. Česko vzhledem k regulaci platů nepatří ani mezi rozvojové, ani mezi rozvinuté ekonomiky světa. Mzdová brzda, prosazovaná kriminálními vládami ODS a TOP09 a podporovaná i umělou opozicí ČSSD, dostává Česko do propadu až strmého pádu jak ekonomiky státu, tak hospodářských výsledků korporací i malých firem, které zaznamenávají dlouhodobý pokles tržeb a tudíž i zisků napříč podnikatelským spektrem v České republice.
Motivace českých občanů pro práci je minimální. Češi pracují ve srovnání s občany západních zemí mnohém déle, pokud jde o délku pracovní doby, ale vydělávají zhruba o 50 až 75% méně, než jejich kolegové v zemích jako je například Německo, Švédsko, nebo Holandsko či Rakousko.

Platy Čechů nestačí na pokrytí nákladů spojených s bydlením, tedy předražené energie a voda a samotný čistý nájem a drastické zvyšování cen potravin dostávají české pracující do situace, kdy poslední týden nemají mnohé rodiny, tím více jednotlivci na jídlo. Předluženost, která je sledovatelná například u švédských občanů, ale v Česku na rozdíl od Švédska vzniká u pracujících občanů. Ve Švédsku předluženost u pracujících lidí zpravidla nevzniká. Alarmující fakt, že lidé, kteří pracují 12 měsíců v roce a nemají na jídlo a nájemné, však nepřiměl k analýze a rozhodnutím o řešení ani nastupující vládu ČSSD a ANO s KDU-ČSL a jejich vyjádření o budoucích krocích této vlády ani nenasvědčují tomu, že by tato vláda byla ochotna cokoliv měnit.
Vedle poklesu reálné mzdy s ohledem na raketový nárůst cen potravin a bydlení, je druhou příčinou brzkého pádu Česka do propasti také fakt, že v Česku od roku 2001 funguje systém vymáhání pohledávek prostřednictvím komerčních exekutorů, kteří vymáhají dluhy na spotřebitelích na zisk a odměny komerčních exekutorů dosahují až dvacetinásobku samotného dluhu a k tomu přistupují desetitisícové odměny advokátů a lichvářské sankční úroky dosahující až 0,02% z dlužné částky denně!

Státem nezakázaná a zákonem nedefinovaná lichva a existence světové právní rarity – komerčních exekutorů, srazily na samé dno společnosti již jeden milion českých občanů. Tito lidé nemají šanci ani najít práci, protože zaměstnavatelé nechtějí riskovat, že jejich zaměstnanec skončí po prvním měsíci po přikázání pohledávky srážkou z platu, protože v Česku je nezabavitelné existenční minimum nedokonale definované a povinní nejsou zákonem chráněni. Ve většině případů částka existenčního nezabavitelného minima nestačí na pokrytí nákladů bydlení a na nákup nezbytných potravin a hygienických potřeb. Tím se dostává desetina občanů České republiky díky exekučnímu systému pod úroveň Číny a Indie.

Jediná pouhá exekuce může ve stávajícím stavu způsobit trvalý pád jedince i domácnosti, protože v Česku na rozdíl od všech ostatních zemí, je zákonem povoleno provádět exekuce všemi způsoby naráz a není definováno nezabavitelné existenční minimum a není dostatečně chráněno. Je třeba janě definovat částky, které člověk reálně potřebuje k žití v jeho konkrétní situaci a s ohledem na skutečné náklady života a ceny potravin, léků a hygienických potřeb i ne ceny energií a bydlení.

Dluh a jeho vymáhání se staly v Česku velkým byznysem pro 155 komerční exekutorů. Dluhy a jejich vymáhání mají v Česku absolutní přednost před osobním rozvojem člověka, ale i před jeho zdravím a dokonce životem. Stát nebere ohled na potřeby povinného a zákony pouze upravují procesy zabavování platů, obsahů bankovních kont, movitého a nemovitého majetku a to je možné provádět vše naráz, což pochopitelně zastaví život člověka, který během jediného měsíce přijde o veškeré příjmy, finanční rezervy i o své spotřebiče, nábytek a mnohdy i o byt, či dům. Podnikatelům jsou zabavovány prostředky k jejich podnikání – § 322 Občanského soudního řádu spolu s judikáty nikterak nechrání povinného před exekucí a umožňuje exekutorům zabavovat vše, včetně počítačů, tiskáren, mobilů a ostatních předmětů, bez nichž není možné podnikat a dále vydělávat. Člověk po exekuci v Česku je doslova ochromen a dostává se následně během nejbližší doby do hluboké a dlouhodobé platební neschopnosti. Jediná exekuce zaviní další platební neschopnost a další dluhy a další exekuce.

Prezident Zeman opovrhl žádostí o milost člověku, který měl 20 exekucí, což podle Zemana svědčí o špatném charakteru člověka. Nikterak však Zeman nešetřil, jak se ke dvaceti exekucím onen občan vlastně dostal a žádost o milost odmítl.

Milion občanů ČR žije v šedé ekonomice, protože nemají jinou možnost a zákon a stát jim negarantuje přežití v případě exekučních srážek a zabavování majetku. Roste počet lidí bez domova, roste počet sebevražd až na 1600 mrtvých ročně. Nic z toho za celou dobu nealarmuje ani jediného politika s výjimkou odstraněných politiků ČSSD Tejce a Haška, kteří jsou momentálně mimo veškeré funkce po vyprovokované schůzce právě se Zemanem. Nic není náhoda, ani jmenování Chovance ministrem vnitra, toho Chovance, který má čilé styky s JUDr. Blažkem, bývalým ministrem spravedlnosti a manželem exekutorky JUDr. Blažkové – realitní byznysmenky. Napojení na exekutorskou lobby a snaha o ovládnutí ministerstva vnitra po odstranění loutky Kubiceho, jsou již dnes všem známá fakta. Úmysl sražení České republiky na ekonomické dno, je jasně viditelný a jasně viditelní iniciátoři Zeman, Blažek, Chovanec a spol. Jsou zatím bohužel u moci a téměř v počátku funkčních období, což znamená nepříznivý vývoj Česka, pokud nedojde k odchodu Zemana a přestavění nově nastupující vlády.

Zatím dlouhodobě ubývá klientů bank, klesají tržby podnikatelům a korporacím a stát je ochromen předchozí kriminální vládou, která kradla nejen ze státního rozpočtu ČR, ale defraudovala i dotace z EU miliardových sumách za pouhých 7 let vlády. Změna je v nedohlednu a to vnímají jak investoři v České republice, tak i banky a orgány vedení Evropské unie. Množí se stížnosti českých občanů na Českou republiku. Je jen otázkou času, kdy Evropě dojde trpělivost a na základě vysokého nátlaku bank a korporací, bude muset EU v ČR tvrdě zasáhnout proti současným konkrétním politikům včetně Miloše Zemana.

Nápadné spojení osob Zemana a Klause, kolegů bývalého komunistického prognostického ústavu a dnešní PPF Group, která pomalu a nenápadně skupuje média, sdělovací a komunikační prostředky, obchodní společnosti, bankovní domy, splátkové společnosti, vymáhací společnosti a v poslední době i nemovitostí, nám dává jasný obraz toho, co se v Česku vlastně děje.

ČNB intervenuje po schůzkách s lidmi kolem PPF Group a podhodnocuje korunu vůči Euru, čímž zvyšuje ceny veškerého zboží. Současně se chystá zvýšení úroků hypoték, což zastaví prodej nemovitostí soukromými osobami a po delší době srazí ceny nemovitostí na cenové dno. V tom okamžiku přijde spásná PPF Group a založí novou společnost, která skoupí většinu nájemného bydlení v ČR. Co se bude dít dále je jasné. Nárůst cen nájmů za současného nulového vývoje cen a za současného posílení pozic komerčních exekutorů.

EU má vážné obavy o vývoj situace v ČR a ve spolupráci s agenturami, které monitorují napojení českých politiků na PPF Group a jasně viditelné kroky ČNB a vlády, sestavují katastrofický scénář vývoje v ČR. Počítá se s pádem většiny občanů Česka vlivem exekucí na samé dno a následné masové sociální nepokoje. Tyto nepokoje budou založeny na zoufalé situaci lidí a stále stoupající počet obětí českých komerčních exekutorů a monopolnímu prostředí na všech trzích v Česku budou mít za následek násilné řešení širokou vrstvou české veřejnosti. Bezpečnost uvnitř Evropské unie může být narušena násilnými nepokoji českých občanů a EU se tak oprávněně obává, že politika České republiky a její dnešní politické reprezentace, povede k destabilizaci jednak ekonomiky a jednak bezpečnosti v centrální oblasti EU. Důrazné kroky jsou tak potřebné a zdůvodnitelné a současná politická reprezentace v Česku musí se zásahem zvenčí počítat na 100%, protože ohrožuje jak konkurenceschopnost trhu, tak ekonomiku státu a podnikatelské sféry, tak i bezpečnost. Vše co v ČR vydělává, se dostává do majetku jediné společnosti PPF Group, jejíž majetek je původně ukradeným ziskem velké privatizace firem bývalé ČSSR. PPF Group založili v roce 1991 agenti bývalé Státní bezpečnosti, v čele s Milošem Zemanem a Václavem Klausem, kteří prošli v ČR všemi nejvyššími funkcemi ve státě a zanechali za sebou vykradený, zchudlý stát a bezmocné občany na úrovni rozvojových zemí. Titíž agenti vycvičili právě dva politiky – pravicového a levicového – tedy Klause a Zemana. Titíž agenti StB založili v témže roce umělou opozici bývalé předlistopadové KSČ – ODS a ČSSD.

Proto se nyní lidé kolem, PPF Group snaží nalézat prostředky a důvody k postupné likvidaci nezávislých osob v rámci těchto stran – likvidace Haška a Tejce. Proto se snaží vyprodukovat problém u osob v nezávislé ANO, která je spolu s těmi seriozními sociálními demokraty, nebezpečím pro mafii PPF Group.
PPF Group dlouhodobě financuje soukromé vojenské jednotky a teroristické akce v Asii a Africe, ale i na území ČR. Má na svědomí mnohé vraždy podnikatelů kolem politiků TOP09 a ODS a proto je tato skupina dlouhodobě sledována a monitorována všemi agenturami Evropy a USA.

Jasné akce, jasné souvislosti, jasné důsledky. Skládanka se začíná kompletovat a kauza PPF Group uzavírat. Do závěrečné akce chybí jen pár měsíců.

Je doufáme, že se věc vyřeší bez násilí a obětí na životech nevinných lidí a že si Evropa udrží klid a pořádek a po odstranění všech rizikových prvků I ekonomickou stabilitu, která byla v posledních dvaceti letech narušována teroristickou skupinou PPF Group.
Občané mají možnost vidět věci v pravém světle a budou včas podrobně informováni. Každý může ovšem již dnes vidět jasné souvislosti. Že vývoj v Česku není zdravý a přirozený, je patrné všem z odborné i laické veřejnosti.

 

A já k tomu ještě přidávám:

Vážení,

toto je výsledek dvacetiletého hospodaření  našich národohospodářských ekonomických elit a expertů na  transformaci socialismu v kapitalismus. 
Prodali grunt, peníze  z prodeje jsou bůhví kde a nás zadlužili. 
To by žádný dobrý  sedlák neudělal. 
Na to museli přijít Klausové, Kalouskové a  jim podobní. 
Kdo kradl plnými hrstmi a byl souzen či odsouzen, byl následně amnestován a bez trestu zbaven odpovědnosti za své činy.

Vývoj státního  zadlužení 

1989                                                + 280,0 mld. Kč 

1993                                                – 158,8 mld. Kč 

2003                                             – 493,2 mld.  Kč 

2007                                               – 892,3  mld. Kč 

2009                                          – 1 178,2 mld.  Kč 

2010                                          – 1 344,1 mld.  Kč 

2011                                            – 1 499,4 mld.  Kč 

2013                                            – 1 700,0 mld. Kč  (odhad ČNB duben 2013

Výdaje za  dluhovou službu 

2001                                                      17 mld. Kč

2006                                                      31 mld. Kč

2011                                                      72 mld. Kč

2012                                                      82 mld. Kč

V  žebříčku konkurenceschopnosti WEF propadla ČR za poslední 2 roky z 31. na 46.místo na  světě! 

– ČR, která  je počtem obyvatelstva 48 x menší než celá EU, má 6 x více heren a kasin než zbytek EU  dohromady !

 zahraniční  kapitál vlastní cca 80 % klíčových firem a je kontrolován ze  40 % z daňových rájů!

–  56 tun českého zlata bylo po roce 1989 vyměněno za  dluhopisy.

Německo má  stav zlatých rezerv 3 396 tun,  ČR pouhých 12 tun a dále „tak zvané zlaté žíly u obyvatelstva“  .

– hospodářské škody vzniklé na území ČSR PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE byly vyčísleny (v dnešních cenách) na 1  bilion 351 miliard Kč.

Zmizelé národní jmění od r. 1989  představuje téměř 4 násobek hospodářské ztráty ČSR za druhé  svět. války !!!

Nejhorší je, že výše uvedené údaje jsou pravdivé a z veřejně dostupných  zdrojů a národ ovcí nic….
Nikomu nevadí, že nebude na důchody, zdravotnictví, vzdělání, infrastrukturu….
Že po válce roky hromaděné bohatství především rukama dělníků, kteří jej tvořili je v kapsách zlodějů bez trestu…

Nejspíše je pravdou, že každý národ má vládu, kterou si zaslouží…
Jak pravila matka Tereza. 
Není problémem nasytit chudé, ale je problém nasytit ty bohaté…