Archiv pro měsíc: Prosinec 2017

Švédsko: “Zákonem o sexuálním souhlasu převychováme společnost!”

Zprávy ze světa Švédsko: “Zákonem o sexuálním souhlasu převychováme společnost!” Švédští vládní politici v čele s premiérem se shodli na podpoře zákona o sexuálních souhlasech, který umožní stíhat další případy znásilnění a sexuálních útoků.

Švédští vládní politici v čele s premiérem se shodli na podpoře zákona o sexuálních souhlasech, který umožní stíhat další případy znásilnění a sexuálních útoků.

„Pokud oslovená osoba nesouhlasí slovy nebo jasnými gesty, že je ochotna zapojit se do sexuální aktivity, pak je donucování k sexuálnímu jednání zakázáno. Doufám, že to vysílá jasný signál společnosti, že jakýkoli sexuální styk nebo činnost, která není konsenzuální, je proti zákonu a je tedy trestná,“ objasnil švédský premiér Stefan Löfven.

Podle současného švédského práva termín “znásilnění” znamená řadu sexuálních trestných činů, které jsou provedeny násilným způsobem. Podle nového zákona o sexuálním souhlasu, který má být vydán v roce 2018, mohou být pachatelé stíháni i za to kdy dojde k sexuálnímu styku bez násilí nebo vyhrožování.

„Mělo by být zřejmé, sex byl dobrovolný, pokud to není dobrovolné, pak je to nelegální. Pokud si nejste jisti, pak toho nechte,” řekl švédský premiér Stefan Löfven na tiskové konferenci.

Ve světle hnutí #MeToo během posledních měsíců proti sexuálnímu násilí a obtěžování vláda pracuje na účinnější legislativě proti sexuálnímu násilí a znásilnění. Nový zákon o sexuální dohodě je jednou z několika iniciativ, jejichž cílem je “v prvé řadě ochránit zájmy obětí”, poznamenal Löfven.

Kritici tvrdí, že nový zákon nepřinese více soudních procesů a odsouzení, ale švédský premiér zdůrazňuje, že zákon by měl také změnit společenské normy.

„Chceme změnit postoje a hodnoty společnosti,” prohlásil švédský premiér.

V rámci své agendy také vláda plánuje řadu souvisejících právních předpisů, včetně zlepšení služeb na podporu obětí, právních předpisů proti sexuálnímu vykořisťování a obchodování s lidmi, nezákonného „nákupu“ sexu v zahraničí a vyšších trestů odnětí svobody pro pachatele. Existuje desetiletý plán boje proti mužskému násilí páchanému na ženách a plánuje se zavedení elektronického označování domácího násilí.

Nová legislativa přinese ještě větší požadavek na policejní síly, takže švédská vláda v roce 2018 přidělí navíc dvě miliardy švédských korun policejním silám, a na roky 2018-2020 slibuje navíc 7,1 miliardy švédských korun.

(JRu, prvnizpravy.cz)

 

PS: větší idioty jak Švédy jsem zatím snad viděl jen v Hrdém Albionu a v Rajchu:

Video: V německé reality show Nahá přitažlivost se vybírají partneři svlečení v budce podle genitálií

0
Naked Attraction

Video: V německé reality show Nahá přitažlivost se vybírají partneři svlečení v budce podle genitálií. Vidět je úplně všechno a pořad trhá rekordy. Upozornění: Video jen pro osoby 18+

Autor: Jan Běhůnek

Na německém televizním kanálu RTL 2 od začátku května běží jeden naprosto neuvěřitelný pořad s názvem Naked Attraction (Nahá přitažlivost), který trhá rekordy sledovanosti. Formát pořadu pochází z Velké Británie, kde způsobil celkem rozruch.

V televizní show se kandidáti a kandidátky na seznamovací schůzku vysvléknou a v groteskní přehlídce od pasu dolů je ohodnotí potencionální zájemci. Noviny Passauer Neue Presse to popisují takto: „Ve srovnání s jiným nahatým pořadem na RTL Adam hledá Evu, kdy televizní kandidáti mají ještě něco takového, jako je důstojnost, nový formát Naked Attraction je zcela pod čárou.

V nové seznamovací show se lidé představují v šesti skleněných barevně osvícených boxech, které jsou z počátku neprůhledné. Potom se jejich tělo postupně odhaluje, od konečků prstů na nohou, genitálií až k obličeji na samém konci.

Britský originál je též výživný. Je libo hledat partnera v televizi podle přirození? Žádný problém.

Pivní břicho nebo pekáč buchet? Velká nebo malá prsa? Kdo a kde má jaké tetování a jak to vypadá s ochlupením? Nic nezůstane neodhaleno. Singlové se pouhým okem rozhodují o tom, s kým se chtějí setkat. Pokud se jim spodní partie člověka nelíbí, může zrušit výběr partnera ještě předtím, než se objeví obličej. Naháči krátce před koncem pořadu mohou promluvit, jinak musejí celou dobu mlčet. To celé je pouhá přehlídka masa.“

Takové je znamení doby. V televizní show není žádné tajemství, že člověk je zcela nepodstatný. To, co se počítá, jsou peníze a sledovanost.

Někteří mohou namítnout, že se na takový pořad přece nemusí nikdo dívat. Existují přece ještě horší věci. Problém je ten, že média posouvají a manipulují hranici toho, co je ještě v pořádku. Krok za krokem. Zdá se, že dna ještě nebylo dosaženo.

Zdroj textu: Šifra

PS: kam se sere Lebensborn i s Reichsfürerem SS Heinrichem Himmlerem.

Kam se svět řítí, nejsme už v řiti?

Sex s imigrantem voní po jasmínu, tvrdí západoevropské feministky. Reakce Martina Kollera je skutečně brutální

26.12.2017 11:36

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Sex s migrantem voní po jasmínu. Neděláme si legraci, takovéto plakáty se skutečně šíří po západní Evropě. A šíří je feministické spolky, které jinak propagují kampaň Me Too, zaměřenou na boj se sexuálními predátory. Bezpečnostní analytik Martin Koller k tomu sepsal více.

Sex s imigrantem voní po jasmínu, tvrdí západoevropské feministky. Reakce Martina Kollera je skutečně brutální
Foto: ČT
Popisek: Martin Koller

V týdnu kolem Vánoc mne zaujaly tři informace. Především nepolevuje stupidní feministická komedie Me Too v USA. Zároveň se britské feministky představily velkou multikulturní propagandou s obřím plakátem, který sděluje, že sex s migrantem voní jasmínem.

V neposlední řadě zde máme další humanistickou komedii evropských levičáků s leteckou dopravou ilegálních migrantů z Libye do Itálie. Potom bychom si měli připomenout ještě dvě multikulturní „prkotiny“. Národní, zdůrazňuji národní(!) knihovna pořádá pod vedením jisté paní Nekolové dvoudenní školení k multikulturalismu pro knihovníky s veškerým zajištěním. Činí tak poté, co naprostá většina knihoven odmítla politizaci nabízenou jim politickými neziskovkami s výjimkou knihovny v Havířově vedené neziskovkářkou.

Jako relikt vlády zapšklé socialistky Valachové a její protinárodní inkluze (všichni blbci společně na úroveň africké vzdělanosti) si česká školní inspekce vymyslela koordinátory pro globální rozvojové vzdělání, kteří mají nutit školy k aktivnější výuce k hlouposti a multikulturalismu. Základními oblastmi jsou migrace a inkluze. Můžeme bez nadsázky konstatovat, že vše souvisí se snahou o destrukci civilizované Evropy a naší země.

U komedie Me Too je šokující především naprostá zbabělost amerických takzvaných VIP, či osobností. Mnozí z nich hrají ve filmech drsné chlapáky a hrdinné bojovníky a najednou se hroutí na základě neprokazatelných obvinění jakýchsi potrhlých ženštin, evidentních podvodnic, komediantek a zlatokopek. Prototypem pronásledovaného kašpara je samozřejmě zbabělý dezertér Clinton, který utekl před brannou povinností do ciziny a vzal si za manželku psychopatku, která má evidentně problémy se sexem. Vcelku se mu nelze divit, že si v případě Moniky Lewinské aspoň jednou užil s normální ženskou. Nicméně jeho trapné lhaní a potupná komedie omluv z něj udělaly nejubožejšího amerického prezidenta v historii. Co by asi mediální šašci dělali, kdyby se k věci postavil jako chlap a prohlásil, že Hillary je namyšlená, bláznivá, studená, protivná mrcha a sex s ní připomíná souostroví Gullag, takže se s ní chce rozvést.

Slavní američtí herci se nechávají v současnosti okopávat a zesměšňovat, přičemž jejich strašné zločiny jsou v některých případech tak staré, že jsou promlčené a jiné zcela neprůkazné. Ani jeden nepošle komediantky k čertu s tím, že lžou a naopak obtěžovaly jeho a vnucovaly se mu. On jako slavná osobnost přece neměl potřebu osahávat nevábný zadek či nevalné poprsí nějaké neukojené intelektuálské feministky. Nelze přehlédnout, že komedie Me Too je zaměřena prakticky výhradně na bělochy. Jen čekám, kdy s ní začne někdo u nás, nejlépe v prezidentské kampani. Nicméně celá tato komedie plní svůj úkol, rozbít heterosexuální rodinu jako historicky osvědčený základ civilizované společnosti, vytvořit atomizované, lehce ovladatelné stádo a odstranit muže jako historickou praxí osvědčený základní obrany rasy, národa a civilizace. Rozhádaná společnost ovládaná hádavými psychotičkami, které samy nevědí, zda jsou ženské, nebo chlapi, je ideální cíl islámské invaze. Plánovitým vyřazením mužů z vedení společnosti cestou dlouhodobého mediálního tažení a odebíráním zbraní navíc ztrácí obranyschopnost. Dokladem je vývoj ve Švédsku, kde se feministky probojovaly až k tomu, že se večer v některých městech neodváží vylézt na ulici.

Plakát britských feministek a multikulturních aktivistek o vůni jasmínu je jen přirozeným pokračováním tažení zaměřených na likvidaci bílého muže, tvůrce evropské civilizace, a jeho nahrazení primitivním afroislámským migrantem. Nevím, zda ženy znásilněné migranty v Itálii, Německu či Švédsku cítily vůni jasmínu. V poslední době v Malmö migranti chycené Švédky nejen brutálně znásilňují a mučí, ale ještě jim zapalují genitálie. S beztrestností roste chuť a stále více se odhaluje afroislámský agresivní a nenávistný primitivismus (stovkám demonstrujících žen požadujících ochranu policie vzkázala, aby nechodily večer ven).

Takový názor potvrzují informace lékařského personálu, především z Německa, o hygienických návycích převážné většiny afroislámských migrantů, k tomu jejich vykotlané zuby a pravděpodobnost obohacení nějakou opravdu vydatnou chorobou typu AIDS, tuberkulózy, žloutenky, svrabu, rezistentní plísně či africkými parazity. V něčem takovém se moc vůně jasmínu neskrývá, spíš vepřína v Letech za dusného letního odpoledne. Nesmíme zároveň zapomínat na vysokou pravděpodobnost psychických poruch a snížené inteligence u migrantů z islámských zemí, kde je běžný sňatek mezi bratranci a sestřenicemi, mnohdy po několik generací. Typickým příkladem výsledku takového spojení byli synové Saddáma Huseina. Dobrou chuť, multikulturalistky.

Nelze se divit, že ze Švédska emigruje v posledních letech každoročně kolem 50 000 Švédů, samozřejmě pracujících, inteligentních a civilizovaných bělochů. Švédské hospodářství se hroutí díky multikulturní politice levičácké socialistické vlády, která pro jistotu zrušila volby a připravuje se posun věku k odchodu do důchodu. Kdo by tu záplavu povalečů z neziskovek, úředníků a migrantů živil, když ne ti, kteří pracují. V nemalé míře se o tuto situaci zasloužily švédské feministky, které začaly s ničením národních symbolů, takže v tamní armádě byly historickému lvu ve státním znaku odstraněny genitálie. Podle nových nápadů švédské politické reprezentace se má při každé fázi pohlavního styku dávat písemné povolení (nejlépe v případě negramotného migranta). Takové švédské Me Too. V současnosti se feministky stávají lovnou zvěří migrantů, zaslouženě. Švédsko je ilustrativní ukázkou výsledků multikulturní politiky EU a její podpory afroislámské migrace. Připomíná feťáka, který skáče ze střechy, protože si myslí, že může létat.

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA NA PL

Problém je v tom, že feministické jasmínky a Me Too bojovnice mají podporu ze strany amerických demokratů, stejně jako vedení EU, kde se prosazují jejich kolegyně, obvykle bezdětné a bláznivé. Stačí si připomenout německou kancléřku s jejím bujným multikulturním sexem v sovětských školicích centrech. Taková žena by byla v muslimských zemích středem pohrdání. Jednak tam bezdětná žena nemá žádnou hodnotu, jednak politička nevalné pověsti a morálky by nesměla ani vylézt na ulici a političkou by se samozřejmě nestala. A něco takového zastupuje při jednáních v islámských zemích Německo a fakticky rovněž EU. Nelze se divit, že migranti se dívají na evropské obyvatelstvo s pohrdáním jako na podřadné zbabělé blbce, kastráty a prostitutky. Lidé dbalí svojí cti by si přece nezvolili za představitele takové ubohé figurky, jaké vedou EU, Německo, Francii a některé další země, přičemž pár opravdových exotů vidíme i na české politické scéně.

Pomineme-li řadu jiných informací, musíme si uvědomit jeden zásadní fakt. Bez ohledu na veškeré komedie evropských politiků, feministek a neziskovkářů nás bělochy, křesťany, židy, asiaty a buddhisty nikdo z afroislámských migrantů nemá rád. Představa, že rasisti jsou jen zlí bílí chlapi, je naprostý nesmysl a sprostá lež. Afričani dokážou být neuvěřitelní rasisti dokonce i mezi sebou. V arabských zemích, kde jsem sloužil, se dívali na černochy jako na podlidi, a to i v případě, že to byli muslimové. Dokonce i v oficiálně multikulturních USA, kde nemají v ústavě ani slovo národ, je rasismus mezi skupinami černochů běžný, čemuž jsem nechtěl věřit. Scéna, kdy namyšlený černý americký floutek Daryl uráží ve filmu Cesta do Ameriky svého afrického soka v lásce, tajného prince hraného Ediem Murphym, je naprosto reálná. Vražedné vyhlazovací války mezi černochy z různých etnických skupin jsou dodnes realitou střední Afriky a islámských zemí, počínaje Nigérií přes Mali, o Jemenu nemluvě. A lidé, kteří se nedokážou rasově shodnout ani mezi sebou, nejsou podle evropských multikulturalistů atrockistů ani v nejmenším rasisti. Něčemu takovému může věřit opravdu jen ten, komu sex s nemytým migrantem voní jasmínem.

Především africké muslimy pohání závist a uměle vytvářená nenávist, kterou vytvořili euromarxisté a sovětské tajné služby v období po druhé světové válce. Od konference v Bandungu (18.–24. 4. 1955), kde exceloval levicový erotoman Sukarno a banda arabských teroristů se ideologie dekolonizace a viny evropského rasismu stala základem politiky OSN, jež dokonale rozvrátila značnou část Afriky. Švédsko utrpením svých žen platí za politiku svého generálního tajemníka Hammarskjölda, který je jedním z tvůrců protibělošské politiky v OSN a výroby syndromu viny bílé rasy. Naštěstí tento šílenec zahynul při letecké havárii (nebo bylo jeho letadlo sestřeleno) za občanské války v Kongu, kterou pomohl rozpoutat.

Zde můžeme rovněž připomenout známého povaleče, alkoholika a trockistu Sergeje Uljanova, nezdárného bratra V. I. Lenina, který utekl k Trockému do Mexika a nakonec žil na Kubě a v islámských zemích. Tam se proslavil názorem, že poslední nadějí komunismu je islám. Ještě ilustrativnějším příkladem zvrhlosti evropských levičáků je francouzský komunista Roger (později se přejmenoval na Ragaa) Garaudy, který se postupně stal euromarxistou, ekologistou, antisemitou, popíračem holocaustu a nakonec přestoupil na islám. Zemřel roku 2012 ověnčen metály, řády a cenami z islámských zemí za to, že kočoval po světě a pomlouval a urážel bělochy a jejich civilizaci. Možno říci, typický reprezentant myšlení a jednání současného vedení EU, Německa, Francie a Švédska. Z hlediska pravověrných muslimů je kombinace komunismu a islámu samozřejmě rouhání, protože komunismus je ateistický, ale trockistické vedení EU, prolezlé všemožnými euromarxisty, se pravděpodobně s touto teorií ztotožnilo.

Evropané pocházejí historicky z Asie, a mají proto mnoho společného s Asiaty. Afričané z Asie nepocházejí a jedná se vůči Evropanům i Asiatům o cizí rasu. Nelze se divit, že promíchání Evropanů a Asiatů (můžeme mluvit v širším měřítku o eurasijské rase, používá se oficiálně výraz indoevropská) s Afričany se až na výjimky nedaří v USA ani v Evropě přes zoufalou snahu rasových inženýrů a multikulturalistů. Naopak spojení Evropanů a Asiatů je ve společnosti vnímáno vesměs bezproblémově, místy pozitivně. Dokazují to statistiky z USA, kde žije početná asijská, především čínská komunita.

K tomu všemu pokračuje letecký dovoz migrantů, kteří pronikli do Libye, pravděpodobně za účelem obohacování Evropy vůní jasmínu. K ničemu jinému se totiž naprostá většina afroislámských migrantů nehodí. Jak jsem psal minulý týden, kdyby uprchlíci neexistovali, museli by si je reprezentanti EU vymyslet. Přesně to se děje. Z Nigeru, který sousedí s Libyí, již přilétají první letadla s migranty do Itálie a jsou nadšeně vítáni tamními církevními veličinami. Kdo je ubytuje, dostane příspěvek několik set eur měsíčně, zatímco za ubytování domácího italského bezdomovce nic. Kdo je zaměstná, dostane ještě vyšší příspěvek, takže přibude italských nezaměstnaných. Takový nespravedlivý rasismus se samozřejmě odrazí v myšlení mnohých Italů. Nelze se divit, že stále více z nich se dívá s nepřátelstvím na heretika, který zrazuje křesťany, znesvěcuje papežský stolec a podlézá muslimům.

Letecký most porušující evropské zákony je především akcí levicové demokratické strany, která se snaží všemi způsoby získat voliče. Nedávno neuspěla s návrhem udělit čtyřem milionům migrantů italské občanství. V současnosti je napadlo zrušit veškeré tresty odnětí svobody se sazbou do čtyř let, jestliže je spáchají osoby závislé na sociálních dávkách, tedy především migranti. Předpokládám, že i v naší republice by takový zákon vyvolal nadšení u určité skupiny vážených spoluobčanů a neziskovkářů, kteří z nich žijí. Tragédie Itálie, Švédska, Německa a Francie je výsledkem práce profesionálních politiků a neziskovkářů v EU a OSN, kteří se nikdy neživili poctivou prací. Můžeme mluvit o metle evropské politiky 20. a 21. století. Dokladem je vývoj v ČSSD, kde zmizeli z vedení odborníci jako Škromach a Titz a nahradili je politikáři a přátelé neziskovek a sluhové cizích zájmů jako Sobotka, Zaorálek, Valachová, Marxová, Prouza, Pokorný a jim podobní „charakterní vlastenci“, kteří vedli tažení proti prezidentu Zemanovi a organizovali s neziskovkami ilegální dovoz migrantů, kterých je plná Praha a Brno. Nic jim není dost podlé a nízké, aby si zachovali koryta. Čtyři roky nadávali Andreji Babišovi a paktovali se s TOP 09, ale z vlády nešli. V současnosti nikdo z nich nezná svého milovaného vůdce Sobotku a všichni by s nadšením a beze studu vlezli Babišovi nejen do vlády, ale i do zadku.

Letecký transport ilegálních migrantů porušuje platné zákony EU i Schengenu, protože se nejedná o ohrožené uprchlíky. Migranti přilétají z bezpečné země Nigeru, takže to nejsou ohrožení uprchlíci. Nejprve přicházejí z celé Afriky včetně bezpečných zemí do nebezpečné Libye, kde probíhá druhá fáze občanské války. Tím se z nich pro reprezentanty EU stávají ohrožení uprchlíci, takže dostávají možnost přejít do jiné bezpečné země, Nigeru. A odtud je vozí letadla do Itálie. Proč je vozí z bezpečné země do Itálie? Aby je mohli násilně rozdělovat do dalších zemí? Celé je to neuvěřitelně nedůstojná komedie a podvod. Zde bych připomněl nedávné hlasování nových poslanců ve sněmovně, kde se proti podpoře migrace a bruselských sankcí postavili z velké části pouze poslanci SPD a ODS. Naprostá většina našich občanů tady afroislámské násilnické migranty a ekonomické parazity nečeká, nechce a nepotřebuje, s výjimkou skupiny politiků přisluhujících Bruselu a Berlínu a početných neziskovkářů, kteří z nich žijí, včetně komické figurky samozvaného profesora Kohouta. Ten nějak vyčpěl z české mediální scény. Jeho primitivní multikulturní, protibělošská a protikřesťanská sprostota už přestala být zábavná a pravděpodobně si konečně našel správného migranta, mezi jehož půlkami to voní jasmínem.

PF 2018

Přál bych nám všem, aby ten nový rok 2018 byl o dost lepší jak ten rok 2017.

Já v něm ztratil maminku a tak na něj nemohu vzpomínat v dobrém. Přesto se obávám, jak vidím politickou situaci ve světě, bohužel USA, EU a ČR, že to bude další krok k cestě do pekel.

Nikdy jsem nepochopil, proč člověk jako nejhorší predátor na planetě Zemi pracuje tak usilovně na zničení vlastní civilizace. Opět jsme se posunuli ke zničující válce.  Nemůžeme přivírat oči nad situací ve zbrojení, v devastaci morálních hodnost a ve snaze zlikvidovat svébytné národy Evropy.

A tak se ptám, opravdu přichází mráz z Kremlu? Odpovězme si každý podle svého svědomí a mysleme hlavně na sebe, dejme na svůj úsudek a nenechme se opět masírovat a manipulovat těmi, co si jako zcela nevolení údajní zástupci lidu uzurpují právo moralizovat a násilně nás vést do pekel.

Není to ode mně hezké poselství, ale i tento rok, jakož ten příští je boj o přežití, boj s větrnými mlýny, boj o holý zadek.

Doufám ale, že hněv lidu bude natolik silný, že zamezí další devastaci klasických a tradičních hodnot, které naši předkové budovali po tisíciletí, že nám toto těch pár dementů  bohužel s velkou mocí a idiotů nevezme a neuvrhne nás do pekla občanské či 3. světové války o holý život a návrat ke kyjům.

Tak v to nejen věřme, ale pracujme na tom, aby rok 2018 byl krokem k správné demokracii, k návratu k tradicím, k našim kořenům, ke státní a národní svébytnosti, k ochraně hranic, k upevnění  naší české měny, k osamostatnění se v zemědělské výrobě, k rozmanitosti přírody, ke stavbám nejen  liniovým, k bytové výstavbě pro nemajetné a chudé, k posílení postavení jedince, k vládě opravdových odborníků a specialistů, k opravdu politické politice. Ať žije každý, kdo přispěješ k národní svébytnosti! NE PROTEKTORÁTU!

Aby to nedopadalo takto:

RPKC7073

Cituji z toho, co napsal Karel Čapek v knize O věcech obecných čili Zóon politikon: „Zdá se mi, že americké ideály jsou daleko nebezpečnější pro nás Evropany než pro rozené Američany. Netáži se, jsou-li americké ideály dobré pro Ameriku. Moje otázka je, má-li se Evropa amerikanizovat, jak si to mnozí lidé představují. Jsou lidé, kteří si přejí, aby jednou Amerika civilizovala starou Evropu tak, jako kdysi Evropa civilizovala starou říši Aztéků. Přiznávám se, že mne tato představa děsí, jako děsil staré Aztéky kulturní ideál evropských dobyvatelů, a že ve svém aztéckém jazyce vyrážím válečný výkřik proti tomuto ohrožení naší evropské civilizace…“

K zamyšlení vede i tato pasáž z Čapkova díla: „Spěch, rychlost! To je nové evangelium, které se na nás volá z druhé strany oceánu. Chcete-li být bohatí, zvyšte svou rychlost a výkonnost. Nechte zbytečných řečí a odpočinků a spěchejte za prací! Člověk se neměří ničím jiným než číslem udávajícím jeho výkon! Nevím, žije-li skutečně Amerika pod bičem tohoto hesla, ale je to heslo, které nám podávají amerikanizované Evropané jako program pokroku a rekonstrukce Evropy. Avšak je otázka, je-li spěch a kvantita opravdu jediným měřítkem aktivity. Jsou věci – a zrovna tahle stará Evropa jimi dnes oplývá – které můžeme velmi těžko měřit jednotkami práce. Myšlenky filosofa nezměříme tím, kolik se jich nadělá za hodinu. Umění se nepočítá časem, jehož je třeba k udělání sochy nebo básně…“

Na aktuálnosti neubralo Čapkovým zamyšlením ani devadesát uplynulých let: „Druhé heslo, jež nová Amerika vyváží do ubohé Evropy, je velké slovo Úspěch. Je opravdu povážlivé, jak toto heslo počíná demoralizovat Evropu. Shakespeare neměl úspěch a nestal se například velkým rejdařem, totéž Beethoven se nestal výrobcem špatných bavlněných látek. Třetí heslo, které nás ohrožuje, je Kvalita. Jen to největší je dosti veliké. Má-li se postavit hotel, má to být Největší Hotel Na Světě… Amerika nás korumpuje svou zálibou ve velikostech. Evropa ztratí samu sebe. Její měrou není kvalita, nýbrž dokonalost. Je to krásná Venuše, ne Socha svobody.“

Evropské dotace – zlodějina od A do Z

Evropské dotace – zlodějina od A do Z – Václav Klaus ml.

14.8.2017

Nelze nekomentovat hlavní vnitropolitickou zprávu minulého týdne. Obvinění favorita podzimních voleb. O kauze Čapího hnízda neznám žádné podrobnosti a jistě to budou všechna média přetřásat zleva zprava. Tak bych se přidržel dvou úhlů pohledu, o kterých se moc nemluví.

Zaprvé, v České republice se přestává rozhodovat u voleb. Již minulé volby byly zcela ovlivněny policejními a mediálními akcemi, tunami zlata, špionážemi a podobně. Že z toho nakonec zbyla nezdaněná luxusní kabelka paní Nagyové – je jiná věc. Pomalu se posouváme k rozvojovému světu, soubojům oligarchů, převratům. To je obecně tragédie pro tuhle zemi – bez ohledu na to – jestli to Nečasovi, potažmo Babišovi, přejeme, či nikoli. Bez ohledu na to – jestli to sami pomáhali roztáčet, či nikoli. Jeden díky své slabosti a ten druhý schválně a aktivně.

Přesto z této atmosféry nemůže nic dobrého vzejít – jen diktatura. Přijde někdo, kdo zaručí „klid“.

Zadruhé, evropské dotace jsou zlodějina sama o sobě od A do Z (i přes Č, P a Í). Netvařme se, že ne.

Česká republika sebere peníze daňovým poplatníkům. Sestřičkám v nemocnici, učitelkám, penzistům, co si kupují v obchodě nákup s DPH … lidem a firmám na svém území. Poté je několika příkazy k úhradě posílá v mnohamiliardové výši do Bruselu. Tam se k tomu (teda oni to říkají) přidá ještě něco od švédských a holandských učitelek.

Pak se za dozoru velkých hráčů, megalobbistů a eurokmotrů nastavují operační programy, aby se peníze nevrátily občanům, ale využily se na ty „správné programy“ se správnými dodavateli a se správnou ideologií. Takže se třeba podporuje inkluze ve školách. Nebo genderové audity. Nebo poloteroristické ekologické happeningy a akce. Nebo do škol ultradrahé dotykové tabule. Samotné programy se vždy záhadně jmenují. Třeba VSIRI32 – Vzdělání Stabilita Inovace Regionální Implementace. 32 je tam jen pro legraci a aby vše bylo ještě více záhadné, tajemné a hlupáčkům skryté.

Tyto již rozhodnuté operační programy se za bedlivého dozoru různých „místních hráčů“ a v rámci celé zlodějiny malých ryb (typově Rath) vrací do republiky.

Zde to způsobuje korupci, ničení trhů a další „dobro“. Jsou vedle sebe dva hotely, jeden dostane na rekonstrukci 60 milionů, druhý nic, ten si vezme úvěr nebo se udře k smrti při snaze o „lepší služby hostům“. Jiní borci si vybudují golfové hřiště. A tak všelijak podobně.

Ředitelé škol sepisují složité navzájem provázané žádosti ve specializovaném programu, které se skoro nedají vyplnit. Když chtějí uspět, zaplatí dvě stě tisíc specializované firmě, která „podniká“ v oboru sepisování a podávání žádostí o eurodotace. Jsou v každém kraji. Ale dřív (před deseti lety) dostávali ředitelé od českého státu peníze rovnou a mohli je použít – nemuseli nic sepisovat, monitorovat, auditovat. Prostě opravili tělocvičnu nebo vybavili.

A pak ještě za tohle všechno děkujeme obříma modrýma děkovnýma cedulema. Náboženství.

Přitom za českou (a řádově vyšší) podporu si neděkujeme. Na školách nevisí „Tato škola je financována ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, prostřednictvím Kraje Vysočina“. Penzisté nemají na dveřích ceduli „Obyvatel tohoto bytu je podporován z průběžného důchodového systému“, plus správné logo Správy sociálního zabezpečení. Nad jizvu od slepého střeva vám nevytetují „Tato operace byla uskutečněna s podporou VZP, státního příspěvku na zdravotní pojištění a ministerstva zdravotnictví“.

Snižme daně, nechme peníze lidem. Zrušme dotace a projekty. Ať si EU strčí své ideové a korupční projekty do … (někam jinam). Bude méně kriminality, bude více demokracie.

Vraťte lidem tuhle zemi zpátky.

Václav Klaus ml.

Unijní štěňátko- naše současnost za 500!

Unijní štěňátko…
tak jsem se u kafíčka díval na Čt 24, kde paní zvířecí doktorka MVDr.
/jméno už nevím/, vysvětlovala majitelům pejsků pravidla EU, která musí
dodržet, pokud si budou chtít vzít svého miláčka s sebou na dovolenou
do některých států z EU.
Nic proti pravidlům, někdo dá během své dovolené pejska na
opatrování k příbuzným, někdo k sousedovi, někdo do psího hotýlku,
někdo si ho vezme s sebou na dovču… to je každého věc… a tak se mi v tý
starý makovici začalo blejskat…
ALE: 1
– pokud si berete pejska s sebou, potom musí mít svůj PAS. Pas,
knížka podobná tomu pasu normálního člověka, který v rámci šengénu
ani nepotřebuje, páč mu stačí občanka… pes musí mít svůj Pas:
– na první straně je rámeček na fotografii pejska – nevím k čemu,
třeba štěňata např. černého pudlíka jsou všechna stejná, úředník pozná
úplný hovno…
– na druhé straně je čárový kód pro identifikaci čipu, ano pejsek musí
mít implantovanej čip, čtečkou se tento dá odečíst, já zatím na prdeli pod
kůží čip nemám ale kdo ví co bude příští rok, až nás domorodce z EU
budou chtít úředníci z Bruselu nějak odlišit od nových spoluobyvatel,
třebas z Afriky…
– na třetí straně je místo pro zápis o očkování proti vzteklině, nesmí
být mladší než 21 dní, aby již bylo plně účinné… to očkování taky zatím
nemám, to bychom všichni potřebovali, normální člověk je z toho dění
trvale nasranej a k nějakýmu projevu nelibosti už moc nechybí…
– na dalších stranách je místo pro povinné potvrzení např. u štěňat
do 6 týdnů o odčervení od parazitů… škrkavka… atd.
Pokud toto není splněno, potom se pan majitel vystavuje nebezpečí,
že prostě na tu dovču neodletí… tu povinnou klícku do zavazadlového
prostoru mu prostě nevezmou…
Dobře, jde o zdraví lidí, takže proto udělejme maximum, je potřeba
na to bedlivě dohlížet a bordeláře trestat…
ALE: 2
– v současné době je problémem č. 1 uprchlictví lidí z Afriky, támhle
u frantíků desetitisíce utečenců lítá kolem silnice a dálnice, támhle jich
16 vytáhnou v Břeclavi z vlaku, támhle 14 u lesa, támhle je policajti tahají
z náklaďáků, no prostě bordel, otevřené hranice, talijáni řvou, frantíci
řvou, řeci to přeposílají dál, taky co s tím, že?, když sami sotva žijí… všude
samí mladí černí kluci, běhají jak antilopy, hlavně před těma policajtama,
ty potřebné politicky pronásledované chudáky tam tak nějak nevidím…
Akurát v Anglii jsou za vodou, ten lámanš se na pneumatice přeplavat
nedá…
– tihle lidé nemají pas, ani ten psí, to je dobrý… Jak se sem ale
dostali? Já když budu chtít k velkému bratrovi do USA s pasem, s vízem,
tak mne budou zpovídat proč, jak, na co,… a hlavně, pokud se
úředníčkovi nebudu líbit, tak bohužel, pane, ani s pasem nee…
– jaký je zdravotní stav těchto lidí? Jaká je jejich hygiena? Viděli
někdy v životě třeba kartáček na zuby nebo mýdlo? Oni to nepotřebují,
jejich genetická výbava je mnohem vyšší, než naše, ten mladý, kudrnatý
chlapec si klidně dvěma prsty vytře prdel, opláchne je opatrně vodou z
petky, a těma stejnýma prsty se klidně nažere z jedné misky se svými
kamarády a se stejným příborem… a nic se mu nestane…
Našinec se napije jejich vody z petky a chudák si vysere tlustý
střevo…, protože to jeho organismus geneticky neunese, po tisíciletí se
vyvíjel jinak, je slabý, očkovaný, opečovávaný, nic nevydrží…
– Jak je prověřován, ve srovnání s těmi Evropskými Štěňátky, jejich
zdravotní stav? NIJAK!!! Prostě sem vlezou a je to!
Policajti je ubytují, dají jim najíst a z peněz daňových poplatníků je
začne stát krmit, léčit, operovat jejich děti / bože, to jsem lakomec! /, na
vlastní nemocné děti budeme pořádat benefiční koncerty a sbírat víčka
od těch i jejich petek…
– jaká je asi stupnice nebo jaký je seznam nemocí, které sem
zavlečou… to se neví, jejich zdravotní stav se zatím, opět za naše peníze,
přece m o n i t o r u j e !!!
– když si to dám třeba na stupnici, tak vlevo je AIDS, vpravo je
EBOLA ! – do prdele, to jsem to vyhrál…
– sralbotka sice vyhrál bitvu ale válku ne… my si přece nenecháme
nadiktovat od komise EU počet uprchlíků, které povinně převezmeme,
když už to všichni naši poslanci odhlasovali, to by tak bylo, aby nám
někdo dal kvótu třebas 1400 lidí, tak to ne, my se sejdeme a pak se zcela
svobodně rozhodneme, že jich vezmeme 4000, protože naše kapacity na
to stačí. To jsme dříve nevěděli…
– nejhorší je, že to dělají lidi, kteří k tomu nemají mandát od svých
občanů, oni byli zvoleni na to, aby se starali o vlastní občany, kteří je
velmi dobře živí, ne na to aby rozprodávali tuto zem a tahali sem
cizince… těch vlastních nefachčenků napříč etnickým spektrem, máme
dost…
– a vůbec, proč se toto všechno děje? Kdo toto všechno způsobil, a
proč? Kdo tam svou intervencí způsobil, že byly zničeny státní útvary?
Kdo zavinil národnostní rozvraty v těchto státech? Kdo navodil situace, za
kterých byly popraveny hlavy států, nebo jinak odstraněny? Kdo způsobil
vznik občanských válek? Kdo zinscenoval nebezpečí chemické války,
ohrožení celého světa Irákem? Kdo ty státy vykradl? Kam se poděl zlatý
hajzl Saddáma? Kam jeho zlaté kohoutky od vodovodní baterie? Kam
zmizel zlatý poklad těchto zemí? KDO???
No, tak to vidíš ty štěňátko z Evropy. Jsi tak hlídané, tak
kontrolované a opečovávané, ovšem za prachy tvého majitele… akorát ta
náhrada za Tebe, pokud vycestuješ, není rovnocenná…
Geneticky se možná posílí stav současných obyvatel Evropy, až se
tady začnou množit a křížit, jedno etnikum tu už máme … a … nic!!! Toho
se naštěstí, nedožiju… Možná moje děti, snad je poženou pryč.
Kde budou v té době ti pitomci a zaprodanci, co tohle způsobili?
Jedině ta zubatá s kosou, ta nás má ráda všechny stejně, ta to vyměří
spravedlivě i jim… tak pěknou dovolenou a šťastnou cestu, štěňátko…

Komu mimo jiné slouží taky pražská kavárnička?

Ahojte,
Vzhľadom na banderovské oslavy na Ukrajine posielam link na jeden článok, ktorý mienkotvorné média nezverejnia, lebo by z prístupových rokovaní nebolo nič, iba ak nová železná opona,
tentokrát na ochranu pred nimi.
Čo je to za národ, keď oslavujú takého zvera a čo je to za úniu, keď to tvrdo neodsúdi?
Iba pre silné povahy a žalúdky!

http://novysmer.cz/index.php/historie/2890-qkdybych-ml-zapomenout-na-n-boe-na-nebi-zapome-na-mq

Možná staré, ale stále živé!!!

Tomio Okamura: Sociální programy ožebračují chudé a vychovávají z lidí lenochy, podvodníky a parazity

Autor: Tomio Okamura | Publikováno: 6.5.2013 | Rubrika: Zamyšlení

Sociální programy ožebračují chudé. Cíleně vychovávají z lidí lenochy a podvodníky, učí je parazitovat na systému. Pozitivní diskriminace menšin ve školách vede k úpadku kvality školství a v důsledku nijak pozitivně neovlivní společenský úspěch příslušníků menšin. A je fakt, že inteligence různých etnik a ras je různá a žádný vzdělávací program s tím nepohne. A naopak emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky.“

Kdybych výše uvedené napsal a podepsal já, tak jsem za rasistu. Autorem těchto myšlenek je americký sociolog Charles Murray. Při čtení Lidových novin jsem na  jeho jméno narazil ve velmi inspirujícím textu českého sociologa Petra Hampla. Problematice chudých a sociálně vyloučených menšin, tedy černochů v USA, věnoval Murray tři knihy. Jedna z nich vyšla v ČR, jmenuje se Příliš mnoho dobra a věřte, stojí za přečtení. 

Na základě tvrdých dat autor doložil to, co sice všichni víme, ale co se snaží nejen americká vláda, ale i ty naše vlády nevnímat. Tedy to, že pokud někdo celý život nepracuje tak to zpravidla není výhradně vinou společnosti. A že jediný, kdo se svým osudem může pohnout je člověk  sám. O rasizmu vím své, zažil jsem ho v Japonsku a jako dítě  i v České republice. A měl na mě naprosto opačný vliv, než na mnohé naše spoluobčany. Neuzavřel jsem se do nějaké své míšenecké komunity a nezačal žít na úkor nenáviděné většinové společnosti. Nekradl jsem víka od kanálu, ale šel jsem studovat. A poctivě přiznávám, že jsem nebyl žádný velký talent a studia na vysoké jsem nakonec nedokončil. Neměl jsem to za zlé ani škole ani své zemi, tehdejšímu Československu. Protože já jsem byl lajdák a dostatečně jsem se neučil. Když jsem neuspěl v akademické sféře, pustil jsem se do práce. Proč? Mimo jiné přece proto, abych svému okolí, ale také tatínkovi a mamince ukázal, že nejsem zas takový lajdák, za kterého mě mají. Pracoval jsem a pracuji 16 a více hodin denně v několika firmách a nově i v Senátu. 

Proč už není lenost ostuda?

To, co mám či nemám je zásluhou mé práce a také standardních podmínek, které mi moje země poskytla. Styděl bych se chtít cokoli navíc. Proč se nestydí druzí? Americký sociolog nesvádí vinu na menšiny – říká: „Chovají se racionálně – dělají jen to co jim systém dovolí, chovají se tak, jak jsme je to naučili“. Murray dost trefně pojmenovává další problém – tedy podpora matek s dětmi – americký systém,  stejně jako náš, vede k tomu, že matky, které by jinak děti neměly, rodí stále dokola a berou děti jako výdělečný byznys. Nejvíce ovšem rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádí na svět a vychovávají další generaci parazitů. Omluvte mne, ale neznám přesnější slovo – ten, kdo systém cíleně jen využívá a nic mu nedává, je parazit.

Murray sledoval a analyzoval statistiky a věcně doložil, že po dvaceti letech vládních programů pro chudé a menšiny, po miliardách vynaložených na jejich podporu a vzdělávání se počet chudých nezměnil ani o procento. Naopak – zvětšil se rozestup mezi bílými a černochy, kteří před zahájením menšinových programů bělochy celkem úspěšně doháněli. Co se změnilo? Před vyhlášením sociálních programů za prezidenta Johnsona alespoň část chudých bojovala o lepší existenci a vedla k tomu své děti a dělala maximu, aby alespoň ony žily lépe.

Sociální programy převrátily jejich myšlení. Sociální pracovníci začali chudým tvrdit, že když se jejich dětem ve škole nedaří, je to vina společnosti. Skutečnost je opačná, krutá a nekorektní – tím, že se ve škole snažíme udržet ty, co by před lety byli vyloučeni nebo přeřazeni na „zvláštní“ školu, tím ničíme celý systém. Snižuje se kvalita vyučování – za cenu toho, že ve škole udržíme jednoho „nepřizpůsobivého“ studenta ničíme budoucnost všem ostatním a snižováním hranic kvality, ale také disciplíny potřebné pro učení i práci vyrábíme další nepřizpůsobivé. Tohle není popis české školy – takhle Američan popisuje důsledky takzvané pozitivní diskriminace, která se pokusila  otevřít školy ponejvíc nepřizpůsobivým menšinám. 

„Intelektuálové“ z celé země se snažili Murrayova tvrzení zpochybnit. Americká psychologická asociace dokonce sestavila speciální tým, který měl Murrayovy teze vyvrátit – ale smůla. Podle Petra Hampla zatím nikdo Murayova fakta a čísla nevyvrátil. Pravda a fakta se prostě přebarvit nedají. Statistika je neúprosná – v roce 1968 měly USA podle své oficiální definice 13 procent chudých. Během následujících 12 let se náklady na pomoc chudým zečtyřnásobily a v roce 1980 – světě div se – měly USA stále 13 procent chudých.

To zásadní se nedá nijak vyvrátit – vládní politika stanovuje nějaká pravidla hry a také strategie lidí, jak získat peníze. „Platí také princip, že čím méně má člověk nezávislých zdrojů peněz, tím silnější je účinek pravidel hry určovaných shora.“ Prvním účinkem těchto pravidel je jak píše Murray „že chudí se začali krátkodobě chovat způsobem, který je dlouhodobě neudržitelný“. 

Co s tím?

Chudým a lidem v nouzi se má pomáhat – to platí na sto procent. Ale jen těm, kteří si nemohou pomoci sami. Dvacetiletý fracek nemá na pracáku co dělat. Ať už má vysokou nebo základku, může vždycky míchat maltu v létě  na stavbě, nebo sázet stromky třeba v lese, kdekoli, kde je stále dost a dost práce. Musí se naučit vzít i špatně placenou dřinu. Když tu je práce pro Ukrajince, najde se ji bezesporu dost i pro Čechy, Moraváky i Romy. 

A nejde jen o menšiny – bílých dlouhodobě nezaměstnaných mladých lidí přibývá. Přitom sehnat dobrého řemeslníka – tesaře, zedníka, instalatéra je nejen stále větší problém, je to také stále dražší. A firmy mohou vyprávět zkazky o tom, kolik chybí soustružníků frézařů. 

Rodiče i děti se holt musí smířit, že ze všech nebudou manažeři. Musíme své děti naučit tomu, že se budou chtěj nechtěj muset živit prací svých rukou. Jiný recept na nezaměstnanost a na chudobu neexistuje. Pokud naučíme sebe a děti pracovat, tak věřte, že zbude na ty, kdo pomoc skutečně potřebují a kteří si sami nepomohou. Invalidé, mentálně zaostalí, staří lidé, nemocní lidé.

Musím říct, že se mi ani nechce věřit, že tu jsou statisíce mladých lidí, kteří parazitují i na svých rodičích – nechají se jimi živit i v dospělosti. Hanba by mě fackovala vytáhnout ze své maminky nebo tatínka byť jen jedinou korunu – naopak mám za samozřejmost, že část svého platu jim posílám. To, že sociální pomoc a různé sociální programy ve většině nefungují správně, vůbec neznamená, že bychom na ně měli rezignovat.

Jen je třeba si přiznat tvrdou pravdu, že z blbce holt vysokoškolák nebude, ať už je z jakékoli menšiny*). Jsem všemi deseti proto, aby chodili na dobré a elitní školy i děti z romského ghetta nebo synové českého recidivisty. Škola ovšem nesmí rezignovat na své základní poslání. Tedy nabízet vzdělání v nejvyšší kvalitě a ve škole také nesmí chybět disciplína. Komenského škola hrou se týkala formy výuky – rozhodně ne zrušení učitelské autority a podřízenosti žáka učiteli. Jsou věci, ve kterých demokracie neexistuje – a to je třeba výchova. Můžeme diskutovat s dětmi, kam pojedeme na výlet. Ale nebudeme diskutovat o tom, jestli se budou učit číst a psát anebo jestli si vyčistí zuby. Ostatně každá demokracie má své hranice a pravidla, která musíme všichni respektovat – právě proto, abychom tu svou míru demokracie udrželi. 

Solidarita je nutná, ale má své meze – platí jednoznačně pravidlo, že bez práce nejsou koláče a pokud je rozdávám zadarmo, musím se připravit na to, že jednou dojde mouka i na obyčejný chleba. I když trochu bych si to přál. Pokorná úcta ke chlebu – jako symbolu lidské práce a božímu daru je ta tam. Stálo by za to ji obnovit.

http://okamura.blog.idnes.cz

*) (a samozřejmě i z většiny!!! – doplnil newsen – jinak naprosto souhlasím)

Proč Babiš vyhrál a co bude dál

Vlna hněvu i nad naší zemí: Fantastický fenomén Babiš. Tomio Okamura a Václav Klaus jr. – dva další vítězové. Nepoučitelná ODS? Trapná hysterie v ČT. Zajímavé zisky i ztráty. Před námi Katalánsko?

Petr Hájek

22.10. 2017   Protiproud
Přináší první reflexi všeobecných voleb, které po letech nekonečné zničující nudy přinesly přece jen nové naděje – což se ovšem netýká Kavárny…
Vítězství Andreje Babiše v parlamentních volbách je fenomenální. Zvítězil ve všech krajích, ve všech okresech – včetně Prahy, která se (mediálně) zdála být hlavním centrem protibabišovské opozice. Něco takového se zatím ještě nikomu nepodařilo – takže klobouk dolů! Zpráva, kterou tím většina voličů svým spoluobčanům vyslala, je jasná: Nevěříme establishmentu (médiím, politikům, části policie), že slovenský miliardář je zlo a nebezpečí pro naši zemi a demokracii (která už stejně neexistuje).

Naopak věříme jemu, že byl kunou v kurníku pro bez výjimky všechny politické strany v dosavadní sněmovně a ve vládě. Že se ho potřebovali zbavit, protože s nimi nechtěl hrát jejich po desetiletí trvající zkorumpované hry. Na prvním místě je to pak sociální demokracie, jejíž premiér Andreje Babiše z vlády nejprve vyštval, aby pak ministr vnitra na něj ještě poštval „svou“ policii.

Čím více nám chtěli vtlouci do hlav pomocí médií (těch tzv. veřejnoprávních a Bakalových zvláště), že je to nebezpečný člověk, kterého je třeba zničit a z politiky vyštvat, tím více jsme mu věřili. A tak jsme „zvedli zadky“ a šli bránit svého šerifa. To koukáte, soudruzi novináři, politici a „politologové“, co? Vypálili jsme vám rybník velmi podobně (ač v jiném volebním a ústavním systému) jako rozhořčení bílí Američané, když navzdory washingtonským bažinám (u nás se jmenují pražská, brněnská atd. Kavárna) zvolili Donalda Trumpa prezidentem.


Vlna se valí a sílí

Opravdu se to tomu v mnohém podobá – a všimla si toho i některá (výhradně zahraniční) média. Je to ale trochu legrační, protože Babiš s Trumpem nemá společného vůbec nic. Kromě toho základního, že soupeří o moc s dosavadním establishmentem a jeho „malým českým Deep State“. I v našem případě tento nevolený podzemní stát tvoří většina hlavních médií a různé „sorosovské“ neziskovky napojené tak či onak na Brusel. A potom někteří vyděšení Babišovi byznysoví konkurenti, kteří se „zhmotnili“ v anonymním udavačském webu Schuman. Ukázali tak, že mají dlouhé prsty vedoucí k tajným službám, části policie a státních zástupců. Také dosti děsivé.

Jediné skutečná zpráva, kterou výsledky našich parlamentních voleb vyslaly dovnitř i ven, je tak vlastně jednoduchá: Hrozny hněvu dozrávají a vlna, která se valí od Ameriky přes západní a střední Evropu a prvními vlnkami již začíná omývat přízemí skleněných paláců Bruselu, nabrala v České republice zase o něco větší energii. Zapomenutí a leta podvádění, jimž měl zacpat ústa uměle vyhnaný blahobyt (který zaplatíme tvrdou krizí patrně dost brzy), se probudili:

Totalita, projevující se především migrantskou (převážně muslimskou) tsunami, šílené hrátky provokující válečný požár s Ruskem a s tím související destrukcí zbytků občanských svobod, byla právě tvrdě odmítnuta. Pokrytectví politické korektnosti, projevující se zničující homo, gender, „eko“ a dalšími „liberálními“ agendami a vrcholící třeba i absurdním tzv. protikuřáckým zákonem z dílny ČSSD, který likviduje „českou hospodskou kulturu“ – jsou jen jejími vnějšími znaky. V hloubce to však je pokus o úplnou destrukci národních společenství a států. A právě na to reagovala vlna, která vynesla Andreje Babiše na nedostižný vrchol.

Chybný cíl?

Můžeme se samozřejmě dohadovat, zda Babišovi voliči nezamířili nepřesně: prostě jestli ve skutečnosti nezvolili jen jinou masku téhož establishmentu, který chtěli odmítnout. Dokonce i kdyby tomu tak bylo, mají přesto pravdu. Intuice (hlas lidu – hlas Boží) se ve své mnohosti při takto jednoznačném výsledku jednak obvykle příliš nemýlí, jednak bude mít zpětný efekt: Babiš bude své kroky alespoň zčásti muset přizpůsobit fikci (snu o sobě), kterou vyvolal – chce-li být úspěšný. A to on chce.

Jenže vedle hlavního směru se zemí prohnalo i několik dalších bouří s toutéž inspirací a motivací: Famózní úspěch Tomia Okamury a Pirátů, kontrastuje se stranami Kavárny balancujícími (se smrtelným potem) na pětiprocentní hranici.
Pokud by volební účast byla o jedno dvě procenta vyšší, skončily by – včetně lidovců – všichni Kalouskové mimo sněmovnu. Ale i to, že „venkov“ nakonec dovolil Praze, aby je na poslední chvíli vytáhla z pod okraje propasti zapomnění, má z hlediska interpretace výsledků velký význam. Čtyřicet procent „zadků“, které zůstaly na kanapi, tím dalo najevo, že se zatím neděje nic tak hrozného, aby to k nim dolehlo.


Zisky

Pokud je hlavním fenoménem voleb Babiš, hned druhým je Okamura. Bez ohledu na to, že nakonec o pár tisíc hlasů zůstal „až“ za ODS a Piráty. Samozřejmě že Piráti nejsou nic jiného než další sociálně-inženýrský projekt Kavárny (v našem i mezinárodním měřítku), který má mystifikačně „kanalizovat“ především mladší voličské generace, stejně jako část městských „středních liberálních intelektuálů“ zklamaných všemi těmi Kalousky, Schwarzenbergy, homo-Stropnickými či Bělobrádky.

V tomto ohledu stačila účast lehce nad šedesát procent a „koncept kroužkování“, aby zatípla sudeťáckého koně Hermana či (snad ještě horšího, jen méně viditelného) Gabala, dalšího z lidoveckých válkychtivých jestřábů. A také hrůznou socialistickou ministryni Marksovou, topáckého místopředsedu Ženíška a mnohé další. Ukázalo se tak, že (sporná) koncepce preferenčního kroužkování se nejen vžila, ale může přinést i zajímavé konstelace. Někteří straničtí kandidáti – typicky „věčný poslanec“ Marek Benda či Pavel Žáček z ODS – si prostě uvnitř oficiální kampaně „vyrobí“ i kampaň soukromou, která je vynese do sněmovny navzdory stranickému vedení, jež je umístí na nevolitelná místa. Skvělé!


Třetí fenomén

Za Babišem a Okamurou je bezpochyby třetím hlavním fenoménem voleb mladý Václav Klaus. Tím, že v absolutním počtu dostal po Babišovi nejvíce preferenčních hlasů v celé republice, poslali voliči dosavadnímu vedení strany jasnou zprávu (předseda Fiala měl výsledek skoro trojnásobně nižší): ODS se snad definitivně zachránila, ale pokud nechce hrát věčnou marginální roli bezmocné opozice, musí do jejího čela přijít nový charismatický vůdce.

Vedení si tuto „zprávu“ ovšem okamžitě vyložilo po svém: S Babišem nikdy!, zvolal jen pár minut po sečtení výsledků zoufalec Petr Fiala. Dal tak najevo, že jeho „stranický establishment“ úplně kašle na možnost konečně prosadit některé programové priority a současně přibrzdit velkého Andreje v jeho rozletu. Sto pětka, kterou by společně měli (a Babiš by do ní evidentně šel), by byla bezpečným odrazovým můstkem k možnému opětovnému zrození pravice v České republice. Avšak „hrdí“ ódesáci raději stínují pubertální pózu – a na svého voliče se vykašlou. I to je fenomenální – ovšem v tragickém slova smyslu.


Vítěz bere vše

Vřele doporučuji nevěnovat se zábavě nevolených politiků v médiích – o tzv. politolozích (neskutečná parazitní profese!) ani nemluvě. Nyní sedí hodiny a hodiny v televizích a rádiích či redakcích novin – a spekulují a spekulují. Kdo s kým, proč, za kolik a tak dále a tak dále. Je to čirá politická masturbace, protože všechno je v podstatě jasné a jednoduché.

Andrej Babiš vyhrál – a bere vše. Směřuje nejspíše k jednobarevné vládě podpořené realistickým politikem Okamurou, oslabenými komunisty či ještě někým jiným. V nejhorším případě bude hrozit předčasnými volbami, při nichž by již získal nadpoloviční většinu mandátů. Balvan, který si lidovci a socialisté sami navalili na pokračování „mocenského lizu“ (který je jediný ještě může uchovat při životě), je stejně směšný jako Fialova antibabišovská „hrdost a zásadovost“: Můžeme jednat, pokud tam nebude „trestně stíhaný“ Babiš (a Faltýnek).

Odhlédněme od podstaty, kterou je umělá „trestní“ kauza, která nikoho nezajímá, jak dala třetina voličů jasně najevo. Babiš je mistr vyjednávání. Buď postaví takovou sestavu, v níž nový parlament nekývne na jeho „vydání“, nebo mu prezident dá milost (třeba se zdůvodněním, aby neohrozil stabilitu země), nebo stíhání prostě zastaví státní zastupitelství jako nedůvodné. Ono nejspíš skutečně nedůvodné je – a už je po volbách. Ostatně ani OLAF (bruselská agentura, která měla „potvrdit“ relevanci obvinění) se nejspíše nebude snažit postavit Brusel ještě více proti vítězi voleb a jistému premiérovi „neklidného Česka“.


Nová epocha?

Vše, co bylo dosud, je zhrouceno, „polistopadový vývoj“ skončil. Zhruba tak charakterizovali Babišovo vítězství hned večer v České televizi někteří novináři – stálí to „hosté“ této žumpózní mašiny na manipulaci veřejným míněním. Jediným osvěžením byl Jaroslav Plesl, šéfredaktor MfDnes, který svým kolegům dokola opakoval, že jsou hysteričtí blázni.

Hysterčili dál, zvláště šéfredaktor ultralevičáckého deníku Referendum a člen propadlé ČSSD Jan Patočka, stejně jako Bakalovi hoši Šídlo a Tabery z Respektu (to byla, panečku, „objektivní“ sestava komentátorů!) – a bohužel i jinak často rozumný Bohumil Pečinka z Reflexu. Ostatně když se člověk podíval na předvolební „prognózu volebních výsledků“ tohoto časopisu, musel se jejich porozumění politické situaci jen smutně pousmát (např. ČSSD dávali 16%!).

Něco se stalo

Jistě, není to tak, že se vůbec nic nestalo. Zvláště pokud jde o budoucí Babišův „premiérský“ vliv na armádu, policii a státní zastupitelství (o tajných službách nemluvě), je čeho se obávat. Zvláště pokud „vyčenžuje“ svou kauzu Čapí hnízdo za prosazení „Speciálu“ – a celého nového zákona o státním zastupitelství. Tím se na dlouhá léta přesune skutečná politická moc do rukou Bradáčových, Ištvanů a Šlachtů: na každého mají stovky „nahrávek“ – a možná nakonec i Babiš sám se stane v jejich rukou jen vykonavatelem „cizí vůle“.

Ale to vše teprve uvidíme. Totální většina našich spoluobčanů nám poslala vzkaz, kterému bychom se měli snažit porozumět. Že to neudělá Kavárna a její Deep State je jasné. Pojedou Babišovi po krku, jako jejich kolegové z Washingtonu po Trumpovi.


Pohleďme ke Katalánsku

Andrej Babiš teď musí něco předvést. A předvede. Ať to bude cokoli, rozhodně to nebude taková tragédie, jako byla bezbřehá hrůza za Sobotky, která nakonec způsobila, že lidé smetli větší část dosavadního establishmentu. Nemluvě o tom, že své (a nepochybně nikoli nudné) k tomu ještě řekne i prezident Zeman.

Jediní, kdo se mohou skutečně oprávněně děsit volebních výsledků, jsou stále ještě mocní (ale těžce zranění) štamgasti Kavárny.
My ostatní můžeme spíše se zájmem očekávat, co s našimi hlasy udělají ti, jimž jsme je „tam hodili“. Zda se pokusí zájmy, kvůli nimž jsme je volili, obhájit a prosadit, nebo zda se budou bít v prsa, jací jsou kabrňáci, když se na ně vykašlou.

Jeden by řekl, že to bývalo smyslem voleb. Pokud se ale nic nestane a Babiš se stane jen establishmentem v novém převleku – pak se již téměř zralé hrozny lidové hněvu utrhnou docela.

Pak pohleďme ke Katalánsku.