Memorandum k Zemanovi

Vážení přátelé,
doufám, že patříme k té většině společnosti, které není lhostejný další vývoj našeho státu.
Položme si otázku, kdo z prezidentských kandidátů trvale hájí naše zájmy a kdo to v minulém období již prokázal. Lze předpokládat, že i v budoucnosti bude postupovat stejně. Nenechme se ošálit některými médii, že současný pan prezident je starý a nemocný, hodnoťme jeho činy a postoje. Nepřistupujme na taktiku médií, která se neustálým opakováním „příznaků“ nemoci snaží jeho osobnost v očích veřejnosti pošpinit. Zamysleme se, proč tak činí. Není to snad proto, že je svými jasnými pronárodními postoji překážkou těm silám, které chtějí naši zemi ve svých právech omezovat? Snad chceme, stejně tak jako prezident, žít v zemi bezpečné, která bude naše. Buďme si vědomi, že máme velkou zodpovědnost i vůči dalším generacím. Přejeme si přece mít vlast takovou, jakou jí pro nás naši předkové vybojovali – samostatnou, hrdou na svou historii s jasnou budoucností, která bude v rukou našich demokraticky zvolených politiků. Nikdo nám nesmí upírat právo si rozhodovat o tom, kdo s námi má sdílet společnou vlast, kdy máme přistoupit k Euru atd. Vždyť podobné postoje zastává i hlava katolické církve pan kardinál Duka. Není varováním to, že na společných obavách o národní zájmy souzní názory církve i ideologicky levicového prezidenta?
Pana prof. Drahoše si lze vážit jako vědce a slušného člověka. Myslíte snad, že to je dostačující kvalifikace pro tu nejvyšší politickou funkci, jakou je prezident? Jako chirurga mě napadá srovnání: každý z nás chce vložit své zdraví do rukou tomu nejzkušenějšímu lékaři. U prezidenta tomu má být jinak? Lze svěřit národ člověku s nulovou politickou zkušeností jen proto, že je slušný? Kolem pana prof. Drahoše se vytváří aura dobra a slušnosti. Vyzdvihují se jeho morální vlastnosti, které stmelí názorově rozdělenou společnost. Jeho volba by měla být zárukou zachování demokracie. Máte snad dojem, že je zde demokracie potlačována? Není, veškeré mechanizmy klasické parlamentní demokracie fungují. Nevěřme na názorové stmelování národa. Není to možné, pokud bude každý občan svébytná osobnost s vlastním názorem a ty se v demokratické společnosti musí zákonitě rozcházet. Představa, že prezident bez názoru na podstatné problémy společnosti bude vykonavatelem dobra a svorníkem společnosti je mylná. Právě prezident musí mít svůj pevný, čitelný názor. Každý vrcholný politik, přímo volený prezident obzvlášť, musí o svých názorech občany přesvědčit.
Zamysleme se tedy na absurditou výzvy pana Drahoše. Zve do druhého kola voliče, kteří chtějí jakousi změnu. Změnu čeho? To nevysvětlil, a dosud žádný názor na podstatné problémy ani nevyslovil. Myslí snad změny v postojích k uprchlickým kvótám jak je formuloval ve Výzvě akademikům či jinde, nebo snad k rychlejšímu přijetí Eura? Asi nikdo z nás nechce mít v zemi podobné bezpečnostní problémy, jaké jsou již nyní na západě od nás. Asi nikdo nechce společnou měnou přispívat zemím špatných hospodářů (a to není jen Řecko). Zamysleme se nad tím, kdo dosud politicky neznámého akademika do kandidatury vytáhl a kdo celou jeho kampaň financuje. Nikdo z nás není naivní, nic není zadarmo. Čím asi a komu by byl v budoucnu zavázán? Zamysleme se nad tím, jaké spektrum obdivovatelů a politiků je kolem něho soustředěno. Máme věřit tomu, že to jsou ti, kteří naplní navenek propagovanou noblesu a slušnost? Tomu snad lidé se svým názorem nemohou uvěřit. Volme tedy vlastním rozumem.
Nyní bude probíhat ideově prázdná kampaň, jejímž cílem je výměna prezidenta, za kterým jsou vidět jasné výsledky a který vyslovuje konkrétní vizi do budoucnosti, za beznázorového kandidáta, který je v politice úplným nováčkem. Přemýšliví občané by na tuto nebezpečnou hru neměli přistoupit a neměli by se stát jejím nástrojem.

V Hradci Králové 14.1.2018 Doc. MUDr. Petr Habal, Ph.D.