Staré pověsti české

Staré pověsti české za 500 let…

 

Malá dcerka se v roce 2513 ptá svého otce:

Tati, dneska jsem zaslechla,

že prý kdysi žili v nějakých Čechách

nějací Češi, slyšels o tom něco? 

Samozřejmě maličká, prý právě podle nich se dnes říká: „ty seš blbej jako Čech!“ 

Aha, a kde ty Čechy byly? 

No, to se přesně neví, ale asi někde ve střední Evropě. 

A to vážně byli tak blbí? 

Asi ano, prcku, podle pověstí si prý rozprodali a vytunelovali vlastní zemi, jejich vláda nechala lidi umírat, protože náklady na léčení si nemohl slušný člověk dovolit, a pokud ano,brzy zemřel zadlužený hladem, protože lichvářství bylo posvěceno na byznys. Za vrcholné představitele si postupně volili kdejakého lumpa, jeden prezident dokonce pustil lumpy a darebáky  ještě dříve než je stihli potrestat a zabavit jim, co nakradli. Ti Češi si zlikvidovali zemědělství a průmysl a tím vzali lidem práci.

Prodávali jedovatý alkohol, dováželi a draze prodávali odporné a nezdravé potraviny z jiných zemí jen proto, že byly levné a dalo se na nich zbohatnout. Kdo se bránil útočníkovi, toho zavřeli a útočník byl ponechán na svobodě a ještě odškodněn.

Vyživovali si z vlastní kapsy cikány  a jiné darebáky, a stali se poskoky cizích mocností.

Dokonce i zákony dělali takové, aby vyvolení mohli beztrestně krást a prostí lidé to spláceli z obrovských a nesmyslných daní.

Ale nejspíš to jsou jenom povídačky, tomu se nedá věřit. 

To se jenom tak říká, víš, protože podle výpočtů tak blbý nikdo ani být nemůže!