Tak kdo koho okrádá? A proč? Kdo rozjel ten vlak?

Přišel , už pokolikáté, tento článek nějakého bývalého dealera, který toto sám nabízel a teď moralizuje. Upozorňuji, že s uvedeným souhlasím a že nechápu nutnost vysílat po lékařích „reprezentanty“ , protože jejich provoz se projikuje do finální ceny léků- další daň za blbost kapitalismu. Jen jsem se zamyslel, jak k tomu všemu dochází, kdo si začal a kdo se nakrkl a pokračuje, i když morálně je to vše silně out!

1. farmakologické firmy nedělají léky, aby ulevily nemocným , ale pro tvrdý a nesmlouvavý bussines.  Používají k tomu prostředky, které jsou morálně na hraně, ale v kapitalismu zcela běžné- dodavatelé potravin do velkých řetězců by mohli vyprávět, jak musí uplácet, aby prodávali! Tyto léky se MUSÍ prodávat, jinak firma zkrachuje (originál vymyslet a vyrobit stojí miliardy dolarů). Navíc farmafirmy stále fúzují, aby se udržely nad vodou i přes jinak obrovské zisky. Proto mají reprezentanty přesvědčující lékaře i lékárníky. Není pravda, že účinných látek je tak málo, jak uvedeno níže- je jich stovky a mnohem více, jen jde o to, které se propagují a které se zbytečně stahují z trhu i přes jejich nesporné výhody (účinnost, levnost). A navíc nejde jen o účinnou látku – také lék dělají lékem balastní látky, kterými se liší farmakokinetika, farmakodymanika, počty alergických reakcí- a za toto je zodpovědný jen lékař, který lék medikuje, ne lékárník, který může dnes vyměňovat léky se stejnou účinnou látkou bez dopadu rizika na jeho hlavu!!! Chytré že?

2. když jsem začal pracovat jako soukromý praktický lékař, nikdo ze zdravotních pojišťoven nebral na váhu, že je nás v okolí nedostatek a že MUSÍME ošetřovat i lidi nad násilně stanovené limity. Tzv. degresní koeficient mi „zaručoval“, že v jisté době jsem místo koruny za bod dostával po „úpravě“ necelých 83 haléřů, i když jsem odvedl 1,93x více práce jak podle stanovených „limitů“, o to měl vyšší náklady a ještě se dohadoval o pokuty za NUTNÉ léčení.  Stejně jako daně- zlodějna za bílého dne posvěcená zákony a vyhláškami tohoto Kocourkova a Banánistánu! A tak jsem přišel o několik milionů obratu, stát nejspíše o slušné daně z nich a pojišťovny nakonec samy rády po mnoha letech uznaly, že to byla kravina a již toto omezení nepraktikují. Tím snad konečně může existovat něco jako přirozená konkurence. To do té doby nebylo možné, kdo by za více práce měl více problémů a méně peněz!

3. Amorální vztahy tohoto druhu se projikují do zhrzených myslí i tak morální skupiny lékařů. Ti pak často myslí, že když je Zdravotní pojišťovny soustavně okrádají, pak se oni mohou chovat téměř podobně ve vztahu k předpisu léků.  Navíc my obyčejně musíme něco předepsat, jsme vázaní studiemi a medicínou založenou na důkazech.  Takže je prašť jako uhoď, kterou látku napíšu na určitou nemoc, pokud tato splňuje jednak medicínské parametry léčby lege artis a navíc přinese bonus. Že to je dáno vyšší cenou léku, to je již jiná kapitova, s tou medici obecně nic neudělají. To by musel existovat nějaký zákon, omezení, vyhláška, která by zakazovala farmafirmám takto postupovat vůči zdravotnické veřejnosti a jejich výrobky by pak mohly konkurovat navzájem cenou a kvalitou. Dobrý lékař však ví, co už je za hranou kvality a nemedikoval by to ani za výlet na Měsíc.

4. Celá tato fraška je uměle vyvolaná chováním subjektů v současném imperiálním kapitalismu.  Je to systémový problém, ne problém lékařů, farmaceutů, stejně jako je tomu v jiných  oborech, kde konkurence používá bonusy jako motivační modulaci při výběru čehokoliv na cokoliv.  Mně se to 100x nemusí líbit, ale i když budu jediný, kdo si nic nikdy nevezme, stejně jim ty léky budu psát, jiné totiž nejsou k dispozici! A tak je tady filozoficko-moralistní otázka: vzít či nevzít dárek, když to stejně musím napsat a když to vezme kolega vedle?  Je to sice hnus, ale stále legální. A jak známo, v kapitalismu jsou peníze až na prvním místě…

 

 

 

 

Úplatky lékařů
Pracoval jsem 3 roky pro farmaceutický průmysl jako Medical
Representative. Pracoval jsem u dvou z řekněme pěti největších
farmaceutických společností na světě.
Z 500 doktorů, které jsem navštěvoval, si za ty 3 roky
nevzalo zájezd (rozuměj kongres), či peníze (rozuměj studii) asi
5 lékařů.
Kongresová turistika funguje následovně: 1. ledna si vás
posadí na školení a řeknou – letos má každý zástupce 10x Mexiko,
40x Turecko, 40x Itálii a 40x Chorvatsko. Dostanete seznam a počty
léků z vašeho portfolia, které musí doktor napsat svým pacientům,
aby mohl jet na některý z těch kongresů.

Navštívíte lékaře:
„Pane doktore, tak kam byste si letos chtěl zajet na dovolenou, co
byste řekl na Mexiko?“
„Mexiko? Hmm, kolik vám toho musím napsat?“ …
„Tady máte tabulku pane doktore…“
„Sakra, to je moc, tolik pacientů nemám…“
„No a co říkáte na Turecko?“
„Tam toho máte kolik?…. Tak to by šlo.“
A je to… doktor vám dělá čárečky do tabulky, řekne Vám,
kam posílá pacienty do lékárny, vy si kontrolujete odběry lékáren
prostřednictvím centrální sjetiny prodejů léků (AMS data). Peníze se
lékařům platí zcela legálně přes tzv. „klinické studie“.
Domluvíte se s lékařem, že vám nasadí váš lék například
padesáti pacientům a že bude dostávat 100Kč měsíčně za jednoho.
Sepíšete s ním dohodu, že pro vás bude „zkoumat“ účinky léků
na pacienty (možná vás bolí po léku hlava, noha, oko, nos …)
s odměnou třeba 2000 Kč na hodinu, on vám vykáže 2,5 hodiny
za měsíc a na účet mu jede 5000Kč.
Měl jsem doktory, kterým se platilo i 50 – 70 000 Kč
měsíčně. Tato data pak vyplňují doma u televize, tak, aby byla
dohledatelná studie, kdyby se někdo ptal.
U jiných společností jsem potkával kolegy s počítači,
notebooky, televizemi a tak dále. Vůbec se to nebere jako korupce, lékaři vám řeknou, že něco tomu pacientovi stejně napsat musí, tak
proč by si za to nemohli vzít zájezd, nebo televizi, když už mu to
napíší.
Výroba těch léků stojí pár halířů a pojišťovny za ně
proplácejí 1000x nadhodnocenou cenu. Farmaceutická firmy
generují obrovské zisky a ještě uživí flotilu 300 obchodních
zástupců na republiku, 300 aut, 300 noteboků, 300 telefonů.
Výplata zástupců se pohybuje mezi 30 – 50 000 Kč,
mimořádné odměny za splnění plánu byly i 200 000 Kč ročně. Proto
nejsou peníze na zdravotnictví. Nefunguje tam trh.
Doktoři kradou a farmaceutický průmysl je masivně
uplácí. Na českém trhu se uživí asi 300 farmaceutických firem.
Jeden druh stejného léku dodává třeba 30 firem. V lékárně
máte na polici 1000 různých krabiček, ale skutečně účinné látky
jsou jen ve 20.
Místo, aby se psala na recept účinná látka a lékárník bral
vagon od nejlevnějšího dodavatele za pár korun, tak vám lékař
předepíše konkrétní přesný název léku, který stojí 500 Kč.
Bohužel změnu doktoři nepřipustí a budou vám tvrdit, že
lék, který vám předepisují, je mnohem lepší, že přece oni to
musí vědět, vždyť jsou lékaři, ale že oba léky plácá stejná
výrobní linka v Indii, a jen se na to tiskne jiný název, to už vám
nikdo neřekne.
Stálé zdraví přeje J.H.