PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Premiér Fiala nikdy nenapraví vlastní „neplechu“ a jeho rozpočet, pokud vůbec bude předložen, bude mít k realitě stejně daleko jako jeho přehazovačka, říká bez servítek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentátor Tomáš Vyoral. K mediálnímu skandálu kolem Filipa Turka pak říká: „Pokrytectví a dvojí metr vládnou.“
Foto: Archiv Tomáše Vyorala Popisek: Komentátor Tomáš Vyoral
Nejprve tu máme možná ne tak zábavnou, ale docela významnou kauzu ohledně rozpočtu. Minulá vláda ho nechce předložit sněmovně. Už je k tomu vyzývá i Miroslav Kalousek, ekonom Lukáš Kovanda tvrdí, že je to proto, že rozpočet je sestaven v rozporu se zákony, které Fialova vláda schválila. Uvolí se podle vás Fiala napravit vlastní neplechu?
To nepředpokládám. Fiala z principu nemůže napravit žádnou ze svých „neplech“. Neb to je zaprvé prakticky nemožné a zadruhé by nebyl polaskán svými chlebodárci po pytlíku, což by prefabrikát jeho formátu dle mého psychicky nemohl unést. Ale vážně, pakliže soudruh Fiala nějaký rozpočet nakonec tedy předloží, očekávám, že s realitou bude mít společného asi tolik jako jeho přehazovačka, brýle à la Harry Potter nebo jeho gesta ve stylu rybáře Vágnera.
Pak tu máme mediální kauzu číslo jedna, sociální sítě Filipa Turka, nábojnici a saúdského diplomata, fotky s Jonákem… Kdy naposledy se média tak aktivizovala, aby někoho nepustila do funkce? Napadá mě jenom sám Babiš.
Mě rovněž. A pokud Andrej nemá v této kauze nějaké prsty, pak by to měl chápat. Ačkoliv i tak to může v mnohém využít. Uvidíme. Nicméně poukázal bych na do očí bijící pokrytectví a dvojmetrství, kdy u soudruha rozvědčíka prezidenta jeho bezprecedentní a kolaborantské schvalování invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 coby „mladická nerozvážnost“ nebylo žádnou překážkou pro usednutí do prezidentské funkce, zatímco nyní Filipovy příspěvky z let „mladické nerozvážnosti“ jsou nepřekročitelným Rubikonem. Řekl bych, že věčně oportunistická krysa PePa Stosedmička opět dostál svému naměřenému IQ.
Ze zahraničí – Donald Trump prý zajistil mír mezi Izraelem a Gazou. Očekáváte, že dohoda vydrží?
Neočekávám. Jak nám všechno napovídá, genocida v Gaze a depopulace Palestinců z Izraele je dlouhodobým záměrem, přes který nejede vlak. A současnou příhodnou situaci, která se „náhodou“ naskytla, musí Izrael a zejména tedy sionistické vedení využít do posledního Palestince. Pokud si matně pamatuji, tak za mír mezi Izraelci a Palestinci dostal Nobelovu cenu míru už jeden terorista. Nyní by si asi – z pro mě ne úplně pochopitelného důvodu – rád cenu sbalil i Donald. Tak se alespoň mediálně a na oko snaží zuby nehty.
A ještě, Izraelci prý při zadržení týrali Gretu Thunbergovou a dlaší členy „flotily“, která vyplula do Gazy. Jak moc tomu věříte, nebo nevěříte?
Jakkoliv si o Izraelcích myslím své, tak si myslím, že mají určitou hrdost a nepotřebují týrat nejprotežovanější postiženou záškolačku světa. Ale já jim u toho nesvítil, takže netuším. Mimochodem povšimněte si, jak během hry na covid a „celosvětové“ – resp. západní – ukrofilie Greta coby hysterický marketingový produkt zeleného fašismu ustoupil nejprve hysterickým hlasům koronafašistů celého světa a posléze ukrajinské Zelenskaje Grétě. Nyní i hysterický Zelenskyj poněkud slezl z obrazovek a stránek našich i zahraničních pologramotů mediálního hlavního proudu. Že by ti za oponou a za zrcadlem pomalu, ale jistě chystali jeho sestup či pád?
Komentátor Saša Mitrofanov s Ekaterinou Kanakovou se v podcastu vyjadřují o vlastenectví. Jaký máte názor na to, že tu dva zběhlí Rusové, kteří evidentně svou zemi dvakrát rádi nemají, poučují o vlastenectví?
Takzvané chucpe. Řečí jejich kmene, respektive kmene, v jehož vylučovacím otvoru jsou zavrtáni až po kotníky. Orwellovo převracení pojmů a kázání vody a pití vína. Paní komentátorku neznám, ale uvědomělý prorežimní prominent Mitrofanov podobně jako třeba další prominent a homohavloid Pehe jsou myslím velmi dobře známi tím, že už dlouho a dlouho bloudí v krajině blbosti a ne a ne najít dveře ven. Otázkou je, zda je to dílem jejich neinteligence, nebo dílem jejich oportunismu a penězolásek, nebo jako vždy kombinací vícera faktorů.
Velitelství informačních a kybernetických sil rozjelo na sociálních sítích kampaň, která se dá shrnout slovy staré tabulky z dob komunismu: „Pozor, nepřítel naslouchá.“ Nepovzbudí to spíš lidi k tomu, aby „fotili nádraží“?
Velitelství informačních a kybernetických sil je, zdá se, důležité jak sáně v létě. Nevím, zda jim tam radí agent Vrábel ze Semantic Visions, pornoherec Janda, idiot Máca, nebo zelená guma Foltýn… ale ideálně zrušit celé velitelství, ušetřit peníze, sbohem a šáteček.
A z USA, americká kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová prohlásila, že „řeky hoří“, protože do nich společnosti jako Deloitte vypouštějí chemikálie. Akorát, že společnost Deloitte vypouští leda tak účetní výkazy. Vypovídá to podle vás o úrovni americké politiky?
Řekl bych nejen americké. Ale politiky, respektive politiků, respektive naší společnosti obecně. Neb politici jsou bohužel – ať už se nám to líbí, nebo ne – do jisté míry odrazem společnosti. Tedy nás všech. Ačkoliv často jsou etablováni z řad psychopatů, sociopatů a lidí s pokřiveným charakterem a hodnotami. Tak jako tak současní politici, politruci a potentáti evidentně odráží společnost upadající. Čest výjimkám. Poslední zhasne. Navzdory tomu vždy nějak bylo, nějak je a nějak bude. Užívejme si všichni, dokud můžeme, s rodinami, kamarády, přáteli… Neb dokud se zpívá, vtipkuje a pije, ještě se neumřelo. Carpe diem. A doporučuji všem i stejnojmennou husokožní píseň od Vlasty Rédla.
🆘Zásadní odhalení🆘 Kauza Turek je totální blamáž a odkrytí postupů tajných služeb‼️ Tohle bude stát Koudelku nejenom místo ředitele 💪 Konec DeníkuN🙏🏻 Jde totiž o Útok na @AndrejBabis co přímo souvisí s vylhanou likvidací @DolphSegal
Bývalý řeporyjský starosta a kontroverzní postava české mediální scény Pavel Novotný je po tříměsíčním pobytu ve vězení zpět na svobodě. Dříve působil sebevědomě a fanfarónsky, teď přiznává, že ho vězení semlelo a donutilo ho přemýšlet o životě. Přišel o mandát zastupitele, musí se postarat o rodinu a potýká se s finanční nejistotou. Do vězení se už nikdy vrátit nechce. Píše knihu a jako jednu z cest, jak se živit, zmínil i nabídku na účast v zápase bojových sportů Clash of the Stars.
Foto: Repro Nora Fridrichová Popisek: Pavel Novotný
Novinářka a moderátorka Nora Fridrichová natáčela s řeporyjským exstarostou Pavlem Novotným na začátku června, těsně před jeho nástupem do vězení. Šel si odsedět tři měsíce za porušení podmínky, kterou dostal za výtržnictví, podněcování k trestnému činu a nebezpečné pronásledování podnikatele. V rozhovoru vystupoval sebevědomě až fanfarónsky, vyprávěl, jak se těší na nové zážitky a odpočine si.
Když ho po třech měsících pustili, pozvala si ho moderátorka na rozhovor znovu. „Z osobní zvědavosti, jaký bude. A musím říct, že ve studiu se mnou seděl trochu jiný člověk. Když nastupoval do věznice Pankrác, vyprovázela ho média, byla to show a Novotný sršel energií a optimismem,“ připomněla Fridrichová.
Teď se Novotný chová trochu jinak. Přiznává, že ho vězení semlelo, dost v něm přemýšlel, proč dopustil, aby se v něm vůbec ocitl. Dvakrát se kvůli chování dostal i na samotku, do tzv. díry. Připouští, že takovou životní lekci potřeboval.
Mít, nebo nemít 70 tisíc měsíčně
Díky vězeňské stravě je o 10 kg lehčí a zjistil, že přijde o mandát řeporyjského zastupitele. Na post starosty rezignoval už v červnu. Teď musí popřemýšlet, co dál a jak bude živit rodinu.
„Do vězení se už nikdy nechci vrátit, bylo to drsné,“ dušuje se Novotný. Díky němu si však víc váží věcí. Zkušenost pobytu v kriminále by prý doporučil každému.
„Vy teď musíte vymýšlet, co se sebou,“ předestřela moderátorka svému hostovi.
„V tramvaji jsem přemýšlel. Nora se mě zeptá: ‚Čím se budete živit.‘ To bude první. ‚Máte doma dvě děti. V médiích jste prakticky vyřízený – co si budeme povídat, pane Novotný.‘ Ano, máte pravdu. Nevím, čím se budu živit. Je to rozdíl – brát, a nebrat 70 tisíc. Co si budeme povídat,“ předvedl bývalý novinář rozhovor sám se sebou a pokračoval: „Člověk tím uvězněním ublíží rodině.“
Vězení se podle něj dá zvládnout. „Blbé je to, že si tam člověk rychle uvědomí, komu nejvíc ublížil – samozřejmě blízkým. A to je nepříjemné. Dobré je to, že jste, kdo jste. Takže vám začnou volat různí vydavatelé. Chtějí po vás rukopis. Já teď sedím nad rukopisem a píšu Sběratele kázeňáků. Píšu deník z vězení,“ předestřel Novotný.
Do Vánoc to prý asi nestihne. „Já jsem sám vydal pár knížek, ale asi to prodám rovnou vydavateli, ještě uvidím,“ svěřil se Novotný.
Dostal prý také nabídku na účast v zápase Clash of the Stars. „Za to taky dostanu nějaké peníze,“ počítá bývalý starosta.
„A do toho jdete?“ zeptala se moderátorka.
„Potřebuju peníze,“ odpověděl jí host. Zkušenost prý už má. „Jeden hlavní zápas v boxu už jsem vyhrál. Dostal jsem peníze. Byly to vyšší stovky tisíc,“ řekl Novotný a pochlubil se, že kdo prošel kriminálem má „street credit“.
Chtěl být na Pankráci, ale uklidili ho do Liberce
Ve vězení je čas přemýšlet. „Chvilku jsem zpytoval svědomí,“ přiznal bývalý starosta. Měl prý i pocit, že za mříže nepatří a ptal se sám sebe, jak se tam dostal.
Do vězení přišel s plnou taškou knížek. Pátý den ho z Pankráce eskortovali do Liberce.
„Všechny lidi, kteří jsou novináři, celebrity, jsou veřejně známí nebo jsou to lidé, kteří by mohli zpětně reflektovat vězeňství a stav té věznice, odvezou do Liberce. Tamní věznice jediná splňuje standardy EU. Funguje tak, že je malá šance, že by ta veřejně známá osoba viděla to, co vidí v jiných věznicích – věci, které se do věznic dostávají jakýmsi vnitřním černým trhem, který tam funguje. Na Pankráci, kdybych chtěl, tak si zatelefonuju, dám si jointa,“ uvedl Novotný.
Největší miláček čtenářů nejnedůvěryhodnějšího webu v Evropě
starosta městské části
Na Pankrác se podle svých slov těšil a líbilo se mu tam. Zmínil, že tamní věznice má svůj genius loci. „Je to nesmírně zajímavé místo,“ tvrdí někdejší politik a novinář. Přizpůsobit se režimu mu podle jeho slov nevadí. A na Pankráci měl prý kamarády. Jména a bližší podrobnosti však nechtěl prozradit.
Mluva Pavla Novotného zůstává typicky překotná, někdy mu je trochu hůř rozumět. „To, co líčí, je cenné. I to, že můžeme sledovat proměnu osobnosti, kterou podle mě před našimi zraky prodělává,“ soudí Fridrichová.
Jejich vzájemný vztah charakterizuje jako velmi komplikovaný. „Ač jsme se neznali, Novotný mě roky veřejně hejtoval na sítích, stejně jako několik dalších lidí. Upřímně si ale myslím, že už nikoho hejtovat nebude,“ domnívá se Fridrichová.
PS: opravdu si někdo rozumný myslí, že tři měsíce fešáckého kriminálu v Liberci z něj udělá „dobrého“ či dokonce „slušného“ člověka? Prase bylo, ja a bude vždy prasetem
„Myslím si, že je to jasně řízená snaha o znemožnění vytvoření nové vlády na půdorysu politických stran, které nebudou sloužit cizím zájmům a cizím mocnostem,“ uvedl ke kauze Filipa Turka docent Miroslav Ševčík, poslanec za SPD. Zmínil svou vlastní neblahou zkušenost s novináři a roli exdiplomata Petra Koláře.
Foto: Repro: YouTube Popisek: Docent Miroslav Ševčík
Co říkáte na vývoj kauzy Filipa Turka? Motoristé přikročili k trestnímu oznámení na Deník N.
Osobně mám s neprofesionalitou redaktorů a redaktorek Deníku N několik nedobrých zkušeností už z minulosti. V dnešních dnech probíhající kauza Filipa Turka je především záležitostí Filipa Turka a dále Motoristů sobě. Možné právní kroky jsou samozřejmě plně na Motoristech a jejich opatření jsou plně namístě. Celá kauza je velmi nešťastná, a to jak pro skládání nové vlády, tak i pro politickou kulturu v České republice. Já sám jsem sociální sítě až do voleb neměl a vždy mně unikal smysl psaní všeho, co si člověk myslí, do veřejného prostoru. Vím, že bohužel mnohdy vznikaly falešné účty ve snaze někoho dehonestovat. Týkalo se to i webových stránek. Snad to bude pro mnohé poučením.
„Tahle kauza ve mně vyvolává celou řadu otázek, ze kterých jsem rozpačitý a vidím tam řadu rizik,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Miroslav Kalousek. Kauza je podle něj podivná. Jaký je váš názor?
Kauza podivná rozhodně je. Její rozsah, možné promlčení, včetně jejího načasování do období těsně po volbách ve mně vyvolává přinejmenším rozpaky. Spíše si však myslím, že je to jasně řízená snaha o znemožnění vytvoření nové vlády na půdorysu politických stran, které nebudou sloužit cizím zájmům a cizím mocnostem. Jsem už natolik starý a něco jsem i osobně zažil, že vůbec nevěřím na náhodu. Ale pokud vím, už jí prošetřuje Policie ČR, a to je dobře. Věřím, že v tomto případě snad vyšetřovatelé odvedou poctivou a nakonec úspěšnou práci.
Myslíte, že do sestavování vlády zasahuje někdo zvenčí?
Ano, myslím si to. Málokdo ví, že celá dehonestace začala rozhovorem hradního vodiče Petra Koláře s Karolínou Brodníčkovou ze sorosovských Novinek (Seznamu) už v pondělí 6. 10. (rozhovor vyšel 7. 10.) po spolubitcoinisty a dozimetrickými stánkaři prohraných volbách, s nadpisem i obsahem tomu odpovídajícím: SKLÁDÁNÍ VLÁDY SE MŮŽE VYVINOUT PŘEKVAPIVÝM ZPŮSOBEM. Dovolím si pár citací Petra Koláře, a kdo používá zdravý selský rozum, tak si úsudek může udělat sám.
P.K. „Nejsem prognostik, ale na politické scéně by mohly nastat různé pohyby. Už jsem zaznamenal některé výkřiky z nitra ODS, jsou tu i lidovci, kteří oproti svým třem procentům podpory mají ve Sněmovně šestnáct mandátů…
Je tu nějaká povolební situace, která může vyústit v různé scénáře“…
P.K. „Nedivil bych se, kdyby v jisté fázi vyjednávání přišel někdo ze stávajících vládních stran k panu Babišovi a nabídl mu, že by ho za určitých podmínek, jako je jasné směřování na Západ, jasné ukotvení v euroatlantických strukturách, pokračování podpory Ukrajiny a tak dále, mohl podporovat“…
P.K. „Taková menšinová vláda by měla své výhody i nevýhody. Pan Babiš si toho je vědom. Už jsem slyšel i odhady, že by neměla dlouhého trvání a do dvou let tu máme předčasné volby“…
P.K. „Věřím, že si pan pravděpodobný premiér Babiš vyhodnotí, jak je pro nás muniční iniciativa užitečná, a to jak z hlediska mezinárodního, tak i pro náš domácí byznys“…
P.K. „Já si myslím, že pan Babiš si uvědomuje, že relevantní můžeme být, pokud budeme mít vojenskou sílu a schopnost odstrašit nepřítele.Když to nejde po dobrém, když to nejde diplomaticky, tak tu musí být vojenská síla“…
Podle mého názoru je to slizká až hnusná hra. Od zájmových skupin především válečných štváčů, korupčníků, kterým se sahá do jejich finančních zdrojů, přes novináře, až po bývalé i současné politiky. A jsou do toho bohužel pravděpodobně zapojené i tajné služby, které tyto věci z meritu své činnosti monitorují.
Jan Schneider (J.S.): „Načasování je zajímavé. Před eurovolbami se proti Turkovi nic neobjevilo, což znamená, že pokus nabořit sestavování Babišovy vlády je důležité tak moc, že je nutno vytáhnout i skrytá esa. Nebo alespoň ta zdánlivá, ne-li dokonce cinknutá či rovnou falešná“…
J.S. „Motoristé ohlásili podání trestního oznámení, takže se věc v režimu trestněprávního vyšetřování potáhne minimálně v řádu mnoha měsíců“…
Ano a to může být pro Andreje Babiše problém, ale zase on si to sám zažil a zažívá dál…
J.S. „Ono vlastně ani není divu, protože atribuce (přisouzení autorství) čehokoliv v digitálním světě je věc nesmírně složitá, ne-li nemožná“…
J.S. „V této metodě zvané ‚špinavá slina‘ je zřejmě pointa. Na někom ulpí, cosi zmaří, a za čas už případná omluva nikoho nezajímá“…
J.S. „Z logiky věci vyplývá, že by to mohla být nějaká policejní nebo zpravodajská služba. Pak by v okamžiku, kdy autor těchto příspěvků začal být nějak politicky exponovaný, na něčí žádost prostě sesumírovala obsah archivované složky a předala by ji posluhujícím novinářům ke zveřejnění“…
A závěr pana Jana Schneidera snad musí být jasný i těm, kteří nemají jeho zkušenosti: „To by ovšem znamenalo, že by státní bezpečnostní či zpravodajská složka zasahovala do politického dění, čímž by hrubě porušila zákon, a státní zastupitelství v součinnosti s GIBS by tuto variantu měly prošetřit. Už i proto, že by svědčila též o hrubém zanedbání zákonných povinností, neboť by státní organizace shromažďovala indicie o možném páchání trestné činnosti, a nekonala by“…
J.S. „V případě, že by šlo o padělky, šla by trestní odpovědnost jak za padělateli, tak za médiem, které padělky zveřejnilo ve zřejmém úmyslu ovlivnit politické dění. A Turek by byl slavně z podezření očištěn“…
Bude se příští léto Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě za rok 2025 chlubit, že úspěšně zabránila obratu země směrem ke Slovensku, Maďarsku nebo ještě dál díky sofistikované informační – či dezinformační – operaci proti nově zvolenému poslanci Filipu Turkovi zahájené týden po sněmovních volbách? BIS a další zpravodajské služby jsou v podstatě jediní, kdo jsou schopni „shromáždit všechno a uchovat to navždy“, takže největší otázkou je, která ze služeb poskytla kompromitující materiál Deníku N. Kdyby to byli Rusové, ředitel BIS Michal Koudelka by bezesporu vydal jedno ze svých slavných prohlášení o stopách vedoucích do Ruska, neboť jedním z deklarovaných úkolů BIS je bránit se pokusům o ovlivňování veřejného mínění. Kampaň proti Turkovi takovým pokusem bezpochyby je, ale Koudelka nápadně mlčí. Nabízí se tedy vysvětlení, že pokud „jde o všechno“, zpravodajská operace proti politicky nekorektnímu českému občanovi je oprávněná.
Řeší se i nominace Petra Macinky na ministerstvo životního prostředí. „Macinka je prázdná schránka. Je to takový malý český člověk, který má zapotřebí vyjet obrovský autem na Hrad,“ řekl o něm Miroslav Patrik, předseda organizace Děti Země. Ekoaktivistům Macinka vadí. A vám?
Znám Petra Macinku řadu let a přirovnání k „prázdné schránce“ v souvislosti s ním považuji nejen za nepatřičné, ale současně i hloupé. Navíc vzhledem k tomu, že ho vyslovil předseda Dětí země, jsem si jistý, že bylo motivováno jen a pouze obyčejnou lidskou zlobou a nenávistí. Permanentní zatrpklost a útoky na všechny, kteří netleskají ve skutečnosti této nenávistné, komunisticky pomatené ideologii těchto údajných „zachránců planety“, jsou i v naší zemi přece jedním z evergreenů dnešní doby. Paradoxně tito tzv. „zachránci planety“ nechrání přírodu kolem nás jako takovou, ale především zabraňují tomu, aby se pomáhalo lidem, kteří pomoc skutečně potřebují, jako jsou malé děti a staří lidé po celém světě. Kritikové falešného náboženství enviromentalismu jsou paradoxně více humánní, neboť vidí potřebu pomáhat teď a nikoliv za 100 let.
Pan Macinka je úspěšný manažer, který dle mého názoru ministerstvo zvládne uřídit a vnést na něj aspoň trochu zdravého rozumu. Když mohla být ministryní provozovatelka penzionu či traktorista, tak proč ne manažer? Problém dnešní doby je navíc ten, že se proti vám bude vždy někdo stavět do opozice. Kdyby pan Macinka na Hrad přijel na kole, ozve se jiná část společnosti a bude před ním varovat a častovat ho zase jinými nálepkami. Odmítám tvrzení, že by byl hrozbou pro naši přírodu. On je totiž velký rozdíl mezi reálnou péčí o životní prostředí kolem nás – a falešnými, velikášskými a podvodnými gesty jako je Green Deal, podpora elektromobility, zavírání uhelných a někde i jaderných elektráren či zavádění absurdních emisních povolenek.
Ožil spolek Milion chvilek pro demokracii. Jejich práce se zaměřuje hlavně na Babiše, Turka a Macinku. Čekáte, že se vrátí protibabišovské demonstrace?
To opravdu netuším, je to možné. Je to možné. Právo na demonstraci a svobodné shromažďování je stále ještě naší základní občanskou svobodou a lidé mohou demonstrovat proti čemu chtějí. Pokud k tomu ale dojde, rád bych jejich organizátorům připomněl, že demokracie od svého vzniku žila a žije ze svobodných a regulérních voleb. Ty poslední v České republice proběhly 3. a 4. října letošního roku, zúčastnilo se jich téměř 70 % voličů, kteří se vyjádřili tak, jak se vyjádřili. Pokud někdo chce organizovat demonstrace proti výsledkům těchto voleb, neměl by se prezentovat jako ochránce demokracie. Naopak, měl by férově přiznat, že útočí na výsledky svobodných a regulérních voleb, a tedy útočí na samu podstatu demokracie v České republice.
V rámci nové vlády má vzniknout ministerstvo sportu a prevence. Řídit by ho měl Boris Šťastný z Motoristů. K čemu nové ministerstvo přispěje?
Vzhledem k tomu, že jsem se sportu věnoval celý život jak aktivně, tak i organizátorsky, vznik této instituce neodmítám. Pohyb, pokud možno na čerstvém vzduchu, sport a další činnosti hlavně pro děti, je nejlepší zdravotní prevencí. A je co napravovat jak po covidismu, tak i po posledním ministrovi školství. Dokázal bych si samozřejmě představit rozpočtově zodpovědnější formu existence tohoto úřadu, ale s tím už asi nic nenaděláme.
RED PILL @ TOMÁŠ ZÍTKO Rafinovaný systém cenzury. To, co bylo dříve považováno za pouhou teorii, se náhle ukázalo jako realita. Publicista Tomáš Zítko se vrací ke kauze Twitter Files a k její stopě v boji o svobodu slova v západním světě.
Foto: Tomáš Zítko Popisek: Ruské dezinformace?
RUSKÉ DEZINFORMACE KAM SE PODÍVÁŠ
Minulý týden jsem se v článku Cenzura: Takhle fungovala. Ale pak přišel zlom rozepsal o kauze Twitter Files. Tento článek vyvolal velkou pozornost, a tak jsem se rozhodl u tohoto tématu ještě setrvat. Tentokrát jsem si vybral sady dokumentů, které dobře ilustrují, jak je to „vážné“ s údajnými ruskými dezinformacemi.
Začněme sedmou sadou dokumentů Twitter Files, která byla zaměřena na údajné zahraniční dezinformační kampaně. Z dokumentů prezentovaných novinářem Mattem Taibbim vyplývá, že agenti FBI dávali zaměstnancům Twitteru konkrétní pokyny, jak vytvářet určité narativy a jak potlačovat „nežádoucí obsah“ či blokovat celé uživatelské účty.
Z dokumentů zároveň vyplývá, že FBI nebyla spokojena s mírou vlastní iniciativy zaměstnanců Twitteru při prosazování tohoto politicky motivovaného zadání. Přestože zaměstnaci platformy opakovaně hlásili, že nepozorují žádné rozsáhlé zahraniční dezinformační kampaně ani propagandistickou činnost, FBI na svých požadavcích trvala a žádala, aby Twitter veřejnost před těmito domnělými hrozbami varoval.
Ačkoli tato varování neměla oporu v datech a šlo tudíž pouze o hypotetická rizika, Twitter nakonec tlaku FBI ustoupil a přijal její narativ.
Sedmá sada Twitter Files tak ukazuje, že tajné služby usilovaly o udržení obrazu hrozby zahraniční propagandy, i za cenu zkreslení reality. Cílem FBI bylo šířit strach a nedůvěru, a tím posilovat vlastní vliv.
TF#11 – RUSKÝ VLIV NEBO POLITICKÝ NARATIV?
V jedenácté sadě dokumentů Twitter Files se už novinář Matt Taibbi dotknul přímo tématu údajných „ruských dezinformací“, které se staly klíčovým argumentem amerických demokratů po prohraných prezidentských volbách v roce 2016.
Právě tehdy začaly sociální sítě čelit silnému tlaku amerických tajných služeb, především FBI, aby aktivně vyhledávaly a potíraly ruský vliv na internetu.
„Je čas, aby Twitter přestal přešlapovat na místě a přiznal si, že jeho platforma je využívána jako nástroj kybernetické války,“ prohlásila tehdy Hillary Clintonová.
Zatímco Facebook na tento tlak zareagoval okamžitě a ochotně spolupracoval se zpravodajskými službami, Twitter byl zpočátku zdrženlivější. Nakonec však vytvořil tzv. „ruskou pracovní skupinu“, která měla za úkol prověřit možné vazby mezi účty na Twitteru a údajnými ruskými operacemi.
V říjnu 2017 bylo vyšetřování ukončeno se závěrem, že z celkem 2 500 účtů propojených s Facebookem bylo pouze u 17 zjištěno jakékoli napojení na Rusko, a pouze dva z nich vykazovaly významnější aktivitu. Jeden z nich patřil médiu Russia Today, u kterého „významnou aktivitu vůči Rusku“ lze očekávat už ze samotné podstaty.
Jinými slovy – nic, co by se dalo byť vzdáleně označit za „kybernetickou válku“, Twitter nenašel. Identifikoval pouze ojedinělé, marginální případy jednání „osamělého vlka“ bez širšího společenského dopadu.
Oproti tomu horlivý Facebook, který pracoval se stejnými vstupními daty, dospěl k zcela odlišným závěrům. Pozastavil 300 účtů a médiím poskytl senzacechtivé titulky o tom, jak údajně „Ruský vliv zasáhl 126 milionů Američanů prostřednictvím Facebooku“.
Pod stále sílícím tlakem vládních agentur nakonec Twitter ustoupil a začal s nimi intenzivně spolupracovat na identifikaci a mazání účtů označených za „ruské dezinformátory“. Tímto krokem zpravodajské služby získaly přímý vliv na moderování obsahu na jedné z největších sociálních platforem světa.
Z původního podezření na „ruskou stopu“ se tak postupně stal politický nástroj, který umožnil ospravedlnit zásahy do svobody projevu a posílit vliv bezpečnostních struktur na veřejnou debatu.
TF#14 – KDYŽ RUSKÝ VLIV NEBYL RUSKÝ
K falešnému osočování údajným „ruským vlivem“ se novinář Matt Taibbi opět vrátil ve čtrnácté sadě dokumentů Twitter Files. V těchto materiálech odhaluje, jak američtí politici a média šířili nepravdivé informace o ruských dezinformačních kampaních a tvrdili, že sociální sítě jsou zaplaveny obsahem z „trolích farem“ (zejména z tzv. Internet Research Agency – IRA) či z jiných zahraničních vlivových operací.
Tyto nepodložené narativy pak sloužily jako záminka k požadavkům na omezování nebo odstraňování určitého obsahu z Twitteru – často i takového, který byl zcela legitimní a pocházel od běžných amerických uživatelů.
Z odtajněných dokumentů vyplývá, že Twitter tato obvinění důkladně prověřil, ale žádné důkazy o koordinovaném ruském vlivu nenašel. Nebyla identifikována žádná síť botů, ani žádné systematické zahraniční zapojení. Prověřované účty i příspěvky se ukázaly být organické – pocházely od skutečných uživatelů ze Spojených států, nikoli od ruských trollů či vlivových agentur.
Celý případ tak podle Taibbiho ukazuje, jak snadno se narativ o „ruských dezinformacích“ stal politickým nástrojem, kterým lze ospravedlnit cenzuru a potlačování nepohodlných názorů pod záminkou „ochrany demokracie“.
TF#15 – HAMILTON 68: JAK VZNIKL MÝTUS O RUSKÉM VLIVU
V patnácté sadě dokumentů Twitter Files Matt Taibbi rozkrývá fungování platformy Hamilton 68, která se veřejně prezentovala jako nástroj pro sledování ruských vlivových kampaní na sociálních sítích.
Z dokumentů nicméně vyplývá, že za projektem Hamilton 68 stála politicky motivovaná progresivistická skupina s úzkými vazbami na federální orgány USA. Zdá se tedy, že jejím skutečným cílem nebylo tolik objektivní mapování dezinformací, jako spíše posilování narativu o rozsáhlém ruském vlivu na americkou politiku prostřednictvím sociálních médií.
Přestože projekt nepoužíval transparentní metodologii a nepředložil žádné konkrétní důkazy, politici i mainstreamová média jej s oblibou citovali jako důvěryhodný zdroj. Tím se Hamilton 68 stal ústředním prvkem propagandy o ruském vlivu, která legitimizovala další cenzuru obsahu na sociálních sítích.
Narativ o „ruských dezinformacích“ se stal účinným prostředkem, jak filtrovat veřejný prostor – ne podle pravdivosti sdělení, ale podle jejich souladu s oficiální progresivistickou politickou linií.
To, co se ve Spojených státech odehrávalo kolem roku 2017, dnes nápadně připomíná atmosféru v České republice. Záminka ochrany před ruskými dezinformacemi je často využívána – či spíše zneužívána – k umlčování kritiky progresivistické vládní politiky.
TF#12 – KDYŽ VLÁDA MLUVILA SKRZE SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Podobnému tématu, jen v mnohem širším měřítku, se Matt Taibbi věnoval i ve dvanácté sadě dokumentů Twitter Files. Odhalil, že FBI nebyla jedinou agenturou, která ovlivňovala moderování obsahu na sociálních sítích. Kromě prosazování vlastních zájmů sloužila FBI také jako zprostředkovatelka pro celou řadu dalších vládních institucí, které měly v digitálním prostoru své vlastní agendy.
Do procesu „moderování“ obsahu byla zapojena mimo jiné také Ústřední zpravodajská služba (CIA), Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost USA (DHS), Národní bezpečnostní agentura (NSA) nebo třeba Úřad ředitele národního zpravodajství (ODNI).
Podobnému tlaku čelily i další technologické platformy, zejména Facebook a Google. Požadavky vládních agentur se obvykle týkaly omezování či mazání konkrétních příspěvků, případně celých uživatelských účtů.
Oficiálním důvodem bylo potírání dezinformací a zahraniční propagandy – především ruské nebo čínské. Ve skutečnosti se však často jednalo o běžné uživatele, novináře nebo odborníky, kteří vyjadřovali vlastní názor, jenž se neslučoval s oficiálním vládním progresivistickým narativem.
TF#8 – PENTAGON A TAJNÉ PSYCHOLOGICKÉ OPERACE
V osmé sadě dokumentů Twitter Files odhalil novinář Lee Fang, že Pentagon, konkrétně Centrální velení ozbrojených sil Spojených států (United States Central Command, neboli CENTCOM), využíval platformu Twitter k vedení tajných vlivových operací (Psychological Operations, zkráceně PsyOps).Tyto operace představují koordinované snahy o ovlivňování veřejného mínění v cílových zemích – často právě prostřednictvím sociálních sítí. Jejich cílem bylo prosazování proamerického narativu a ovlivňování politické situace v daných regionech.
Z interní komunikace vyplývá, že CENTCOM požádal o privilegovaný status pro desítky arabsky psaných účtů, které šířily proamerické a protiíránské narativy v regionu Středního východu. Americké vojenské složky opakovaně žádaly Twitter o výjimky pro účty zapojené do informačních kampaní vedených pod záštitou Pentagonu. Twitter těmto žádostem vyhověl, ačkoli dané účty porušovaly pravidla platformy – například používáním falešných identit nebo koordinovanou manipulací veřejného diskurzu.
V roce 2017 údajně existoval seznam přibližně 52 arabsky psaných účtů, kterým Twitter udělil výjimky. Tyto účty nebyly penalizovány, naopak jim byla zvýšena viditelnost. Vlivové operace Pentagonu se tak mohly na platformě nerušeně rozvíjet.
Na tyto tajné operace americké armády upozornila také společná zpráva Stanfordské internetové observatoře a analytické společnosti Graphika z roku 2022. Podle jejich zjištění existovala rozsáhlá propagandistická síť americké armády, která působila nejen na Twitteru, ale také na Facebooku, YouTubu a dalších platformách.
Podle zprávy se prozápadní skryté informační operace, vedené převážně z USA a částečně z Velké Británie, zaměřovaly na několik regionů, kde šířily obsah odpovídající americkým geopolitickým zájmům.
Ve Střední Asii – konkrétně v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu – tyto kampaně šířily protiruské a protičínské narativy, varovaly před vlivem Moskvy a Pekingu a zároveň propagovaly spolupráci s USA, americkou politiku a reformy ve stylu západní demokracie.
Na Blízkém východě – zejména v Iráku, Sýrii, Jemenu, Saúdské Arábii a Libanonu – se obsah zaměřoval na kritiku Íránu a ruské politiky, obhajobu americké vojenské přítomnosti v regionu, posilování důvěry v západní spojence a vytváření pozitivního obrazu USA jako garanta stability.
V Íránu se operace snažily oslabovat důvěru v režim, podporovat protestní nálady a zobrazovat Spojené státy jako sílu hájící svobodu a modernizaci.
V Afghánistánu, po stažení vojsk USA, propagovaly vyprávění, která obhajovala americkou misi a kritizovala Tálibán.
Celkově dokument popisuje tyto sítě jako koordinované prozápadní operace, které využívaly lokální jazyky, kulturní témata a sociální média k posilování amerického vlivu a k diskreditaci Ruska, Číny a Íránu jako geopolitických oponentů USA v daných regionech. Propagandistická síť využívala falešné zpravodajské portály, deepfake obrázky, memy a další formy manipulativního obsahu s cílem šířit proamerické postoje a oslabovat vliv konkurenčních mocností.
Osmá sada dokumentů Twitter Files a zpráva Stanfordské internetové observatoře a spol. Graphika tak odhalují nejen spolupráci vládních institucí a sociálních platforem při „moderaci obsahu“, ale také skutečnost, že americká armáda sama využívala sociální sítě jako nástroj informační války – se souhlasem či vědomím představitelů těchto platforem.
Celá kauza Twitter Files čítá 21 dílů, které si můžete v originále přečíst on-line v angličtině. Pokud však dáváte přednost stručnějšímu a srozumitelnému přehledu v češtině, najdete mé podrobnější zpracování v knize Na prahu nové civilizace, kde rozebírám nejen tuto kauzu, ale i širší fenomén cenzury a informační manipulace v současném světě.
INFORMAČNÍ VLIV A JEHO CENA
„… zaujala mě informace, která přišla z Ukrajiny ve chvíli, kdy se Donald Trump prozatím pokusil zastavit financování z USAID, proti čemuž jsou velké tlaky. (…) Mě velmi zaujala informace, že například po vypnutí těchto kohoutků přišlo o financování devět z deseti médií na Ukrajině. Takto hojně oni financovali ukrajinská média. Takže si řekněme, jak moc asi mohla být objektivní a nestranná. A je potřeba říct, že USAID financovala po celém světě přes 6 000 novinářů asi ve 30 zemích. Tyto americké dolary pomohly financovat, udržovat, odchovat v podstatě armádu mediálních loutek po celém světě. A my se potom divíme, proč všechny zpravodajské kanály vlastně hlásají to samé. Odpovědí jsou – peníze,“ uvedla Natalie Vachatová ze Společnosti pro obranu svobody projevu v rozhovoru pro Rádio Universum.
Podle informací odtajněných Elonem Muskem měly české subjekty z amerických grantů obdržet přibližně čtvrt miliardy dolarů, z čehož zhruba čtyři a půl milionu dolarů bylo určeno na boj s tzv. dezinformacemi. Z Bruselu k nám zároveň proudí mnohamilionové částky určené na různé formy propagace Evropské unie a její progresivistické, levicově orientované politiky. Lze předpokládat, že podobné aktivity u nás financují i další státy – například Rusko, Čína či Norsko – ovšem pravděpodobně s mnohem menšími rozpočty.
Tyto zásahy do veřejného mínění tedy zjevně nějaký vliv mají – jinak by do nich cizí mocnosti vůbec neinvestovaly. Otázkou však zůstává, jak velký je tento vliv ve skutečnosti a jakou cenu platíme za jeho potírání. Opravdu nám stojí za to obětovat jednu z nejdůležitějších demokratických hodnot – svobodu slova? Odpovědi na tyto otázky zazněly začátkem letošního roku v Mnichově.
J. D. VANCE VARUJE EVROPU: NEJVĚTŠÍ HROZBA SVOBODY PŘICHÁZÍ ZEVNITŘ
V únoru 2025 se konala Mnichovská bezpečnostní konference, na níž americký viceprezident J. D. Vance varoval před „hrozbou zevnitř“ – tedy před ústupem Evropy od jejích vlastních hodnot, před praktikami vedoucími k omezování svobody projevu, utahování informačního prostoru, vypínání sítí při nepokojích či dokonce rušení voleb.
Vance mimo jiné prohlásil:
„Hrozba, která mě v souvislosti s Evropou trápí nejvíce, není Rusko, není Čína ani jiný vnější aktér. Co mě trápí, je hrozba zevnitř, ustupování Evropy od jejích nejzásadnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy. Bylo pro mě šokující vidět bývalého evropského komisaře, který se v televizi radoval z toho, že rumunská vláda právě anulovala celé volby. Varoval, že pokud se věci nebudou vyvíjet podle plánu, totéž by se mohlo stát také v Německu. Takové lehkovážné věty jsou pro americké uši otřesné. (…)“
„Musíme více než jen mluvit o demokratických hodnotách. Musíme je žít. V živé paměti mnoha z vás v tomto sále je studená válka, jež postavila obránce demokracie proti tyranským silám na tomto kontinentě. A zvažte stranu, která v tomto boji cenzurovala disidenty, zavírala kostely a rušila volby. Byli to ti dobří? Rozhodně ne. A díky Bohu, že prohráli studenou válku. Prohráli, protože si nevážili ani nerespektovali všechna mimořádná požehnání svobody. (…) Ukázalo se, že inovace nebo kreativitu nelze nařídit, stejně jako nemůžete lidem vnucovat, co si mají myslet, co chtít nebo čemu věřit. (…) Bohužel, když se podívám na dnešní Evropu, není jasné, co se stalo některým vítězům studené války. Podívám se do Bruselu, kde komisaři Evropské komise varují občany, že hodlají vypnout sociální sítě v době občanských nepokojů, jakmile spatří to, co vyhodnotí jako, cituji, nenávistný obsah. (…)“
„Nyní jsme samozřejmě v bodě, kdy se situace natolik zhoršila, že v prosinci Rumunsko rovnou zrušilo výsledky prezidentských voleb na základě chabých podezření zpravodajské služby a obrovského tlaku ze strany kontinentálních sousedů. Pokud tomu dobře rozumím, argumentem je, že rumunské volby byly ovlivněny ruskými dezinformacemi. Ale poprosil bych své evropské přátele o trochu nadhledu. Můžete věřit, že je špatné, když Rusko nakupuje reklamu na sociálních sítích, aby ovlivnilo vaše volby. Můžete jej odsoudit i na světové scéně. Ale pokud může být vaše demokracie zničena digitální reklamou za několik set tisíc dolarů ze zahraničí, pak nebyla moc silná v základech. (…)“
„Organizátoři této konference vykázali zákonodárce zastupující populistické strany na levici i na pravici z účasti na těchto rozhovorech. Znovu opakuji, že nemusíme souhlasit se vším nebo čímkoli, co lidé říkají, ale když politici zastupují důležitou voličskou skupinu, je naší povinností se s nimi alespoň účastnit dialogu.“
„Pro mnohé z nás na druhé straně Atlantiku to vypadá čím dál více jako staré zatuchlé zájmy skrývající se za ošklivými slovy ze sovětské éry, kdy se prostě nelíbí, že někdo s alternativním pohledem by mohl vyjádřit jiný názor nebo, nedej Bože, hlasovat jinak, nebo ještě hůře, vyhrát volby.“
„Dovolte mi, abych se vás zeptal, jak vůbec začnete přemýšlet otázky týkající se sestavování rozpočtu, pokud nevíte, co vlastně bráníme? V rozhovorech už jsem toho slyšel hodně, a vedl jsem mnoho skvělých rozhovorů, s mnoha lidmi shromážděnými zde v této místnosti. Slyšel jsem hodně o tom, co potřebujete, abyste se mohli chránit, a to je samozřejmě důležité. Co se mi však zdálo trochu méně jasné, a myslím, že i mnoha občanům Evropy, je to, co tu pro sebe bráníte? Jaká pozitivní vize dává sílu této sdílené bezpečnostní schůzi, o níž všichni věříme, že je tak důležitá?“
„Krize, které tento kontinent nyní čelí, krize, které, jak věřím, všichni společně čelíme, je naším vlastním dílem. Pokud se bojíte vlastních voličů, Amerika pro vás nemůže už nic udělat. A stejně tak není už nic, co můžete vy udělat pro americký lid, který zvolil mě a prezidenta Trumpa.“
„Potřebujete demokratický mandát k dosažení něčeho hodnotného v příštích letech. Nepoučili jste se, že slabé mandáty přinášejí nestabilní výsledky? (…) V Americe to samozřejmě dobře víme, cenzurou oponentů nelze získat demokratický mandát. Nebo tím, že je zavřeme do vězení, ať už jde o vůdce opozice, pokornou křesťanku, která se modlí ve svém domě, nebo novináře, který se snaží informovat o zprávách. Nemůžete ho získat, když nebudete brát ohled na voliče. (…)“
„Na rozdíl od toho, co jste možná slyšeli za horami, v Davosu, se občané všech našich národů obecně nepovažují za vzdělaná zvířata nebo za nahraditelná kolečka globální ekonomiky. A není překvapivé, že nechtějí být ignorováni svými vůdci. (…) Domnívám se, že ignorování lidí, jejich obav, či hůře, zakazování médií, rušení voleb nebo vyloučení lidí z politického procesu, je ten nejjistější způsob, jak zničit demokracii.“
Viceprezident J. D. Vance ve svém projevu nejen varoval před „hrozbou zevnitř“, ale také přesně popsal, jak se tato hrozba projevuje v praxi. Sebereflexe ze strany evropských progresivních politiků, novinářů a aktivistů však nepřišla. Účastníci seděli při projevu s kamennými tvářemi, potlesk byl velmi zdrženlivý. Předseda Mnichovské bezpečnostní konference Christoph Heusgen se následně při svém vlastním projevu dokonce rozbrečel.
Reakce na Vanceův projev byla tvrdá. Například německý kancléř Olaf Scholz označil Vanceovu kritiku za nevhodnou a prohlásil, že „vnitřní záležitosti Evropy nelze hodnotit zvenku“ – zajímavé, že hodnocení jiných zemí zvenčí evropským lídrům obvykle problém nedělá.
Německý ministr obrany Boris Pistorius pak označil přirovnání Evropy k autoritářským režimům za nepřijatelné – patrně vycházel z pořekadla, že „když dva dělají totéž, není to totéž“.
Několik evropských politiků a komentátorů označilo Vanceův projev za „ideologickou válku proti Evropě“ nebo za „wrecking ball“ – destrukční zásah do transatlantických vztahů. Novináři jej popsali jako „šokující“, „pobuřující“, „kontroverzní“ a „překvapivý“ vzhledem k ostrosti kritiky, kterou Vance zvolil vůči tradičním spojencům.
Některá média uvedla, že projev odklonil pozornost od ruské invaze na Ukrajinu, což označila za problém, protože „hlavní pozornost by se měla věnovat bezpečnostním hrozbám“. Jinými slovy: „Soustřeďme se na Rusko – a rozkladem demokracie uvnitř Evropy se raději nezabývejme.“
Výsledkem je, že místo otevřené diskuse o příčinách rostoucí nedůvěry veřejnosti často slyšíme, že k demokratickým volbám přišla část „nedemokratických“ voličů, kteří demokraticky volili „nedemokratické“ strany.
V českém prostředí, kde se svoboda slova i politická pluralita stávají čím dál častěji předmětem sporu, zní tato slova obzvlášť aktuálně. Kritika Evropské unie či progresivistických vládních politik je mnohdy automaticky označována za „proruskou“ – přestože jejím cílem často bývá dalšímu oslabování Evropy zevnitř zabránit.
V tomto postdemokratickém prostředí, kde skutečně otevřená, kritická a vyvážená diskuse začíná být považována za problém a kde je pro mnohé téměř nemyslitelné nechat rozhodovat lid v referendu, se pak jen těžko hledá cesta k nápravě.
CO NÁM ŘEKLY VOLBY
Do celého kontextu také zapadá výsledek posledních parlamentních voleb. V uplynulých čtyřech letech nás pětikoaliční vláda a jí nakloněná veřejnoprávní média neustále varovala před ruskými dezinformacemi a vlivem Kremlu. V následných volbách však východně orientovaná strana STAČILO! nezískala ani pět procent hlasů potřebných pro vstup do parlamentu. Nezdá se tedy, že by Rusko prostřednictvím trollích farem skutečně ovládalo široké vrstvy české společnosti.
Pokud bychom vycházeli z předpokladu, že lidé jsou snadno ovlivnitelní a rozhodují se převážně na základě mediální manipulace, pak je zjevné, že protiruská kampaň byla výrazně intenzivnější – a tudíž i úspěšnější – než ta proruská.
Osobně si však myslím, že výsledky voleb víc než úspěšnost dezinformačních kampaní různých velmocí ilustrují, že česká společnost není proruská, ale čím dál více euroskeptická. Nezačíná se tedy orientovat na východ – pouze přestává nekriticky vzhlížet k západu.
Na otázku, proč tomu tak je, bych mohl odkázat například na svůj starší článek: Následky? Fatální. Kam až může vést „zelený experiment“ . Neškodilo by proto, více než na americké, ruské nebo čínské dezinformace, soustředit pozornost na samotný obsah politiky a na technickou stránku kroků, které se prosazují. Ostatně, jestli nás dnes něco skutečně oslabuje, pak je to nefunkční energetická koncepce a konfrontační diplomacie.
Kauza Twitter Files ukazuje, že i z dobrých úmyslů může vzejít nebezpečný precedens. Snaha chránit společnost před nepravdami se snadno může změnit ve snahu kontrolovat, co je dovoleno říkat a co ne. V okamžiku, kdy stát, politické neziskovky, média nebo technologické platformy začnou určovat, která slova jsou „bezpečná“, ztrácí se samotný smysl svobody projevu.
Zveřejněné dokumenty odhalily, že cenzura nikdy není jen technickým opatřením – vždy je politickým nástrojem. Ať už ji provádí vláda, aktivisté, tajné služby nebo algoritmus, výsledkem je totéž: zúžení prostoru pro svobodnou diskusi a postupné otupění schopnosti společnosti přemýšlet kriticky.
Pokud má demokracie přežít, musí si z tohoto příběhu vzít jediné ponaučení: Svobodu nelze chránit jejím omezováním. Nesouhlas, pochybnost i omyl jsou její přirozenou součástí – nikoli hrozbou. Jakmile se začneme bát slov, dříve či později se začneme bát i pravdy samotné.
Co se jim omlouváte? V USA skandál s kecy o Hitlerovi. Ale reakce úplně jiná
15.10.2025 10:20 | Monitoring
„Miluju Hitlera.“ Ve Spojených státech se momentálně řeší podobný skandál jako v České republice. Někteří Mladí republikáni se prý otevřeně hlásí k myšlenkám nacistického vůdce a pronášejí rasistické výroky, server Politico uvedl, že rasistické, násilnicky zabarvené či antisemitské výroky jsou mezi některými mladými republikány považovány za tolerovatelné od té doby, co se za časů Donalda Trumpa rozvolnily některé společenské normy. Mladí Republikáni už vydali omluvné prohlášení. Jenže s ním si naběhli.
Foto: Screen You Tube Bílého domu Popisek: Donald Trump v Oválné pracovně Bílého domu
reklama
V České republice se během sestavování vlády ANO, SPD a Motoristů řeší údajné rasistické výroky nově zvoleného poslance Filipa Turka, čestného prezidenta Motoristů. Turek se od těchto rasistických prohlášení distancoval.
Podobný skandál teď řeší mezi Trumpovými republikány. Server Politico upozornil, že někteří Mladí republikáni se v soukromých zprávách v internetových chatech hlásí k myšlenkám Adolfa Hitlera a zlehčují hrůzy holocaustu a mluví o znásilňování svých názorových oponentů.
„Tisíce soukromých zpráv odhalují, jak si mladí republikánští vůdci dělají legraci z plynových komor, otroctví a znásilňování,“ napsal server Politico a přidal několik citací z těchto konverzací.
„Jsem připravena sledovat, jak lidé hoří.“ „Kdybych se chtěl dívat na opice, jak si hrají s míčem, šel bych do zoo,“ padalo např. ve chvílích, kdy v televizi hráli fotbal hráči černé pleti. „Skvělé. Miluji Hitlera“, zaznělo také.
Vedoucí představitelé skupin Mladých republikánů debatovali také tom, že kdyby někdy jejich hovory unikly na veřejnost, byl by to velký průšvih. Server Politico upozornil, že navzdory těmto obavám republikáni v diskusích pokračovali.
V chatech se objevují William Hendrix, místopředseda Mladých republikánů v Kansasu nebo Bobby Walker, někdejší místopředseda Mladých republikánů státu New York. Nechybí ani Peter Giunta, který byl v té době předsedou téže organizace.
Ten napsal, že „každý, kdo hlasuje proti, půjde do plynové komory“. Giunta měl na mysli nadcházející hlasování o tom, zda by se měl stát předsedou Národní federace Mladých republikánů, což je republikánská politická organizace s 15 000 členy pro republikány ve věku 18 až 40 let.
Server Politico upozornil, že rasistické, násilnicky zabarvené či antisemitské výroky jsou mezi některými mladými republikány považovány za tolerovatelné od té doby, co se za časů Donalda Trumpa rozvolnily některé společenské normy.
Peter Giunta prohlásil, úryvky z chatu republikánů byly získány vydíráním a ve skutečnosti jde o snahu jeho oponentů ho zdiskreditovat.
„Tyto záznamy byly získány vydíráním a poskytnuty serveru POLITICO těmi samými lidmi, kteří proti mně konspirovali. … Nejvíce skličující je, že navzdory mé neochvějné podpoře prezidenta Trumpa od roku 2016 se na tomto spiknutí s cílem mě veřejně zničit podíleli i nekalí členové jeho administrativy,“ zdůraznil.
Zároveň se za své vyjadřování omluvil.
„Je mi velmi líto, že jsem leckoho mohl urazit. Je mi líto, že jsem ve více než 28 tisících zprávách v soukromém chatu ve snaze o své zvolení do vedení Mladých republikánů použil neomluvitelný jazyk. Ale ačkoli přebírám plnou odpovědnost za to, co jsem napsal, neměl jsem možnost ověřit, zda výroky, které byly zveřejněny, jsou přesné, nebo zda byly nějakým zavádějícím způsobem upraveny, což mě znepokojuje,“ uvedl.
Bobby Walker se za své vyjadřování v soukromém chatu také omluvil.
„Neexistuje žádná omluva pro jazyk a tón zpráv, které mi byly připisovány. Nebylo správné použít takováto zraňující slova a upřímně se za to omlouvám. Toto byla bolestivá lekce o úsudku a důvěře a já jsem odhodlán postupovat vpřed s větší péčí, respektem a odpovědností ve všem, co říkám a dělám,“ uvedl.
I on však vyjádřil obavy, zda nebyly jeho výroky před zveřejněním ještě nějak pozměněny.
Ed Cox, předseda Republikánské strany státu New York, výroky Mladých republikánů pronesené v chatu odsoudil.
„Byl jsem šokován a znechucen, když jsem se dozvěděl o zprávách o komentářích malé skupiny Mladých republikánů,“ řekl. „Stejně jako odsuzujeme odpornou rasistickou a antisemitskou rétoriku na krajní levici, nesmíme ji tolerovat ani v našich řadách.“
Výroky z chatu odsoudil i Hayden Padgett, předseda Národní federace Mladých republikánů.
„Národní federace Mladých republikánů odsuzuje všechny formy rasismu, antisemitismu a nenávisti,“ řekl Padgett. „Chci jasně říct, že takové chování je zcela v rozporu s našimi hodnotami a nemá místo v naší organizaci ani v širším konzervativním hnutí.“
„Jsme zděšeni odporným a neomluvitelným jazykem odhaleným v článku zveřejněném dnes v Politicu. Takové chování je ostudné, nehodné jakéhokoli republikána a je v přímém rozporu s hodnotami, které naše hnutí zastupuje. Ti, kteří se ho dopouštějí, musejí okamžitě rezignovat na všechny pozice ve svých státních a místních organizacích Mladých republikánů. Musíme se držet nejvyšších standardů integrity, respektu a profesionality,“ stojí v oficiálním prohlášení Mladých republikánů.
V diskusi pod tímto příspěvkem však také zaznělo, že republikáni teď nemusejí dělat vůbec nic.
„Nepoklekáveje před komunisty. V této věci není nutné podnikat vůbec nic.“
Stop kneeling to Communists.
No action is necessary in this matter.— Wall Street Mav (@WallStreetMav) October 14, 2025
Došlo i na slova pravicového aktivisty Charlieho Kirka, který byl před pár týdny zastřelen.
„Levice nikdy nehrála podle našich pravidel. Pouze my hrajeme podle našich pravidel. Naše pravidla brání naší straně ve vítězství,“ napsal Kirk v roce 2022 na sociální síti X.
„Demokraté kandidující na generálního prokurátora a další vysoké pozice požadují popravy dětí svých oponentů a demokraté je podporují. Chcete vyloučit Mladé republikány kvůli jejich drsnému humoru. Jděte do prdele,“ zaznělo na sítích.
Dems running for attorney general and other high level positions are calling for their opponents‘ children to be executed and the Democrats stand by them.
You want to expel young Republicans for edgy humor.
Go fuck yourselves.— Lucky Teter (@TheMagaHulk) October 14, 2025
„A proto nikdy nevyhrajeme. Přestaňte kopat do vlastních, vy blbé kundy,“ zaznělo v další reakci určené Mladým republikánům.
„Nikdy se neomlouvejte. Nemám tušení, co bylo citováno v článku v Politicu, a je mi to jedno. Nedovolte levici rozjet stroj na pobouření. Ignorujte je,“ zaznělo v další reakci.
Never apologize. No idea what was quoted in the Politico article, and I don’t care. Stop letting the left fire up the outrage machine. Ignore them.— Lucy Stone (@lucystone1871) October 14, 2025
Liz Hustonová, mluvčí Bílého domu, zdůraznila, že Trump s chatem nemá nic společného. Jakákoli snaha zamotat do celé kauzy Trumpa je podle mluvčí jen zoufalým pokusem levicových reportérů Trumpa poškodit.
Art Jipson, profesor na Daytonské univerzitě, který se specializuje na bílý rasový extremismus, je však toho názoru, že Mladí republikáni byli v chatu ovlivněni Trumpovým vyjadřováním. „Trumpovo vytrvalé používání nepřátelského, často zákeřného jazyka, které normalizuje agresivní diskurz v konzervativních kruzích, může mít neuvěřitelný vliv na mladé aktivisty,“ uvedl Art Jipson.
