Kdepak gerontokracie- ale HŇUPOkracie ničí zhýralý úpadkový „západní“ model demokracie s mnoha zbytečnými přívlatky! Jen kořistit umíte! Žvanit, lhát, podvádět, likvidovat a ničit, idioti!
Trump rulez!
Archiv pro měsíc: Červen 2024
TAK! Stručně, k věci!
Tak a jinak ne!
Vlastizrádce s dementem v přímém přenosu!
Tak to je skutečně nádhera. Náš Fialenko skutečně mluví o Ukrajině a p. Biden se dokonce nenápadně dívá na hodinky a nakonec se loučí s Fialenkou – best šéfem Ukrajiny. No bravo. Jak to, že to neproběhlo sdělovacími prostředky?
Perfektní!!! Blamáž pro svět, ale průser pro nás. Kéž by byl už jenom podle Bidena „only premier minister of UA!!!“ … užijte si to, angličtinu našeho premiéra, neutuchající pozornost Bidena a jeho pozdrav na rozloučenou – jednou to bude v silvestrovských skečích …
Fialova návštěva Bílého domu v jednom videu. Dívejte se až do konce!!! Na konec řekne Biden: „Skvělá práce, pane Fialenko ! Jste nejlepší premiér Ukrajiny!“
Koukám: kreténismus s CO2 dosahuje samého dna!
Zhodnocení výpovědi si udělejte sami.
Čerstvý mladý poručík J. Bobek začínal u vojsk Ministerstva vnitra jako chemický a pyrotechnický instruktor, přešel do ústředního štábu civilní ochrany republiky a koncem šedesátých let byl již jako velmi uznávaný specialista na hledání a likvidaci výbušnin, chemických hrozeb i špionážních odposlechů převelen k V. správě STB pro ochranu prezidenta a ústavních činitelů. Na pražském hradě střežil tři prezidenty a státní činitele dvacet let. Koncem roku 1992 na závěr kariéry ještě jako přídavek zakládal moderní bezpečnostní službu naší Státní banky a svýma očima viděl miliardové zásoby zlatých prutů i cihel pokladu republiky. Jeho život je kronikou nevšedních událostí, byl prakticky u všeho dění, kde se rozhodovalo o dalším vývoji země v dobách dobrých i zlých, zabezpečoval ochranu u všech státních návštěv hlav států na pražském hradě, doprovázel naše činitele na obdobných návštěvách po celém světě. Doprovázel a střežil letecké rozvážení potravinové a technické pomoci do rozvojových zemí. Velmi zblízka mohl poznat dění kolem prezidentů Svobody, Husáka a Havla, jeho štáb pravidelně prohlížel pracoviště i domovy státních činitelů proti odposlechům a jiným možným nástrahám. Musel řešit mnoho dramatických i nebezpečných situací při odstraňování bomb a jiných nástražných zařízení v životě kolem nás. Jeho vzpomínky jsou místy černou kronikou a mimořádnými událostmi, přikryté státním tajemstvím.
Výpověď muže z ochranek prezidentů !!! . . . Tak ten den, co Havla volili úplně všichni a hlavně komunisti v Parlamentu, aby neztratili přístup k miskám, my s Jirkou a potřebnou technikou se dostavili do bytu budoucího prezidenta republiky, tedy pana Václava Havla a jeho bratra Ivana,“ začíná vyprávění Jaroslav Bobek. V bytě Havlových toho viděl docela hodně. Služka u Havlových – „Valil jsem oči, představ si, že to byla služka, která začínala už u otce pana Havla. Pořád jsem říkal pana Havla, protože ještě nebyl zvolenej, a ta jim tam nepřetržitě posluhovala. Teď už se tomu snad ani služka neříkalo, tak teda vedoucí domácnosti. Všechny práce, první poslední, od mytí nádobí přes vaření kafe, obědů, praní prádla, drhnutí podlahy a vůbec všeho. Aby si ručičky panstvo neumazalo. Sympatická bábinka a dělala dobrý kafe. Mně to zarazilo, protože jsem si, já blb, myslel, že už dvacet let žádný služky nejsou, ale ony byly. Aspoň u Havlů, jenom to nikde neinzerovali,“ řekl dál Bobek.Při obranně-technické prohlídce proti štěnicím a různým nástrahám prolezl v podstatě všechno podle starého pyrotechnického přísloví : Oko není dámské přirození, oko vidí‘. Včetně botníků, v něm jenom kožený, drahý cizí značky bot. Co tam to oko vidělo, nebyl jedinej oblek, košile nebo oděvní součástka, na které by byla značka OP Prostějov, nebo Kras Brno, nebo jiný český podniky, zato tam bylo všechno z Vídně, Paříže, italský prádlo.“ Prohlídku dělali přibližně týden a nic nenašli. Pak udělali další prohlídku, to již v době, kdy Havel prezidentoval. Prý se k nim choval rezervovaně a bral je jako nutné zlo v baráku. Na jeho manželku Olgu vzpomíná: „Kvůli své nemoci byla bohužel hrozně náladová. Jeden nebo několik dnů to byla velice příjemná ženská, se kterou se dalo mluvit, a se kterou jsme i na chvíli sedli ke kafi a která říkala, ježíšmarjá, já si vůbec nedokážu představit, že by Vašek toho prezidenta doopravdy dělal, dala nám jednoznačně najevo, že podle jejího názoru ten její na to nemá. A pak byl zase jinej den v tom týdnu, kdy s ní nebyla žádná řeč, to jsem poprvé v životě viděl, jak působí těžká migréna na člověka, jak ho to úplně změní a každá volovina vytočí.“ Srovnání prezidentů. Ve Správě ochrany Hradu zažil, jak je výše zmíněno, tři prezidenty. Generála Svobodu, Gustáva Husáka a Václava Havla. „Nebylo to mnoho, ale přece jenom jsou to tři osoby, který chtě nechtě člověk srovnává. Svoboda byl v tý době už hodně starej pán, možná že už měl i takový nějaký stařecký neduhy, pokud jde o paměť, taky už neběhal do schodů, ale pořád se ještě držel, prostě to byl pan prezident, v tom dobrým slova smyslu. Člověk, kterej se nestyděl, nebál, podal taky ruku, se mnou vždycky promluvil něco jako jak se máte, co manželka a děti, tak jak se slušný lidi chovaj, když se vzájemně potkají,“ zmiňuje na jiném místě knihy Ve službách ministerstva vnitra. Podle něj byl Svoboda prezident, kterého tato země od dob Masaryka neměla a celá ochranka by za něj dala ruku do ohně.“ To Gustáv Husák to byl pravej opak. Ten, když šel bludištěm Hradu, tak neviděl nikoho mimo Grygara, známýho šéfa svý osobní ochrany a osobního slouhu. Dřív to býval velkej borec a bojovník, však takyv těch hroznejch procesech byl jedinej, kterýho nezlomili, a taky ty procesy přežil. Po osmašedesátým ještě válčil se svýma jestřábama, aby vyúčtování za srpen nebylo pro náš národ moc bolestivý. Jakmile ale dostal zprávu, že jeho druhá žena spadla nad Bratislavou s vrtulníkem, tak jeho zájem o všecko skončil a pak už to byl jenom stín.“ Havla naopak viděl ve vytahaných teplákách prohánět se na koloběžce po reprezentačních místnostech Hradu a byl zhnusen. V kapitole Samet jako šmirglpapír u 5. správy pak prohlídku bytu Havlových uzavírá slovy :„Tak jsem se zakecal o tom bytě, ale stejně nevím, kam na to oblečení a ostatní drahý věci chodil. Dyť to neměl nikdo z normálních lidí u nás. K tomu ještě krásnej mercedes. A to byl takovej nepřítel režimu, kterej „nesměl“ za hranice. Musel ho někdo sponzorovat, dnes už víme kdo, že jo.“ A já dodám, že ti tzv.“disidenti“ byli pořádná prasata, byli sponzorovaní západem, bonama, nakupovali jenom v Tuzexu a o milodary se hádali jak supi. Část valut totiž byla určena pro ty rodiny, jejichž muži byli v base, jenže teď už nevím přesně, kdo dělal bankéře, mám dojem že stará Bendová, či Kroupová, to už je teď jedno, ale některé rodiny nedostaly ani vindru, protože všechno rozebrala kasta kolem Havla, a pak leželi v Havlově bytě ožralí, poblití, Havel přes Vondru a podobně, a po hadráku ze sebe dělali hrdiny. Žádní hrdinové to nebyli, jenom ožralá hovada!
Jaká je ale tára?
Vyšetřovatel výbuchů ve Vrběticích promluvil, ač se bojí o život
Došlo mi mailem, autora neznám.
Jeden z lidí z řad vyšetřovatelů, resp. někdo, kdo se v jisté fázi účastnil vyšetřování se nám ozval do redakce. Pod podmínkou absolutního zaručení anonymity, protože se bojí o život, nám poskytl informace o tom, co se ve Vrběticích tehdy v roce 2014 podle předchozího vyšetřování stalo. Vyšetřování bylo zastaveného již v roce 2020, protože se někomu nehodilo a bylo nahrazeno vyšetřováním novým, které v pondělí skončilo odložením případu a obviněním Ruska. Podle našeho zdroje všechno začalo v roce 2011, když na severu Afriky vypuklo tzv. Arabské jaro, které postupně zachvátilo i Blízký Východ a především Sýrii. Snaha o svržení Muammara Kaddáfího v Libyi a Bašára Asada v Sýrii byla organizována skrze pobočky CIA na Blízkém Východě. Vedení povstání bylo řízeno z pobočky CIA v jordánském Ammánu. Povstalci v Libyi i v Sýrii potřebovali k povstání proti svým vládcům zbraně, ale Američané nechtěli, aby stopy vedly k nim. Nechtěli jim zpočátku dodávat americké zbraně. Později po vstupu Ruské armády do Sýrie v roce 2015 se to změnilo, ale v tom roce 2011 nechtěli vidět v rukách povstalců v Arabském jaru americké zbraně. Arabští povstalci navíc přirozeně upřednostňovali staré sovětské zbraně, především Kalašnikovy AK-47 a jejich deriváty, např. ceněné československé SA-58 a rovněž sovětské reaktivní granátomety RPG-7. Jenže, tyto zbraně Američané neměli. Nacházely se však v hojném množství v České republice v některých muničních skladech, které paradoxně spravovala nikoliv česká armáda, ale soukromé firmy. Američané se proto podle našeho zdroje rozhodli v létě 2011 kontaktovat české tajné služby a od září roku 2011 začaly z těchto skladů ve Vrběticích přes prostředníky v Bulharsku a v dalších zemích na Balkáně proudit dodávky zbraní a munice do Libye a do Sýrie, do rukou povstalců. Jenže, byl v tom malý problém. Podle našeho zdroje se ve vyšetřování ukázalo, že se tak dělo v rozporu s českými zákony. Některé ze zbraní totiž končily v Libyi a v Sýrii u Daeš, tedy u libyjské a syrské pobočky Al-Kajdy. V roce 2011 na to hned upozornila jedna z českých tajných služeb. Vláda Daeš se později transformovala do ISIL a sloučila se s fundamentalisty odštěpenými ze syrské Free Syrian Army. Jenže Daeš se zbraně dodávat nesměly, Česká republika by tím byla obviněna z podpory terorismu a z porušování zbrojního embarga. Proto v květnu 2011 to bylo podle vyšetřovatele “ošetřeno” na zasedání vlády, že pomoc povstalcům bude probíhat neoficiálně přes soukromé sklady v ČR. Jakmile padla Nečasova vláda a odešel ministr zahraničí Schwarzenberg, začalo zametání stop. Ministr zahraničí v Nečasově vládě Karel Schwarzenberg věděl o neautorizovaných dodávkách zbraní z českých muničních skladů do Libye a do Sýrie v rozporu s mezinárodními normami. Věděl i to, že normy zakazují dodávky zbraní povstaleckým skupinám napojeným na Al-Kajdu a její odnože na Blízkém Východě. Vyplývá to z jednoho z dokumentů. Evropská unie přitom zrušila embargo na vyzbrojování syrské opozice až v květnu 2013. Jenže z Česka proudily zbraně do Sýrie a Libye již od roku 2011, tedy dokonce i v rozporu s evropským embargem. Podle našeho zdroje česká vláda v té době balancovala opravdu na ostří nože nelegálního obcházení mezinárodních zbrojních embarg.
Počátkem června 2013 ale vypukl proti Nečasovi de facto připravený a nachystaný puč policejních plukovníků, kteří obvinili jeho přítelkyni Janu Nagyovou z přijímání úplatků a nepřiznaných darů od lobbistů, kteří se chtěli setkat s premiérem, tedy s jejím partnerem, přičemž Nagyová prý zaúkolovala Vojenské zpravodajství sledováním Nečasovy tehdejší ještě stále manželky.
Nečas začal čelit tlaku na odstoupení a skutečně tak učinil a 10. července 2013 skončil ve funkci premiéra a vláda padla. Pád jeho vlády znamenal předčasné volby na podzim v říjnu 2013. Nečas totiž začal vadit Američanům, a to v souvislosti s dostavbou Temelína a kvůli příliš dobrým vztahům s Dmitrijem Medveděvem, což se ukázalo během Nečasovy návštěvy v Moskvě na jaře 2013. Američané se tedy Nečase zbavili, ale nastal další problém. Po nástupu Bohuslava Sobotky k moci po volbách na podzim v roce 2013 se do funkce ministra zahraničí dostal Američany velice neoblíbený Lubomír Zaorálek, který odmítl zrušit českou ambasádu v Damašku, zatímco západní ambasády na povel USA začaly už své zavírat a opouštět jako symbol izolace Asadovy vlády v zemích kolektivního Západu.
Nástup Zaorálka na zamini a příchod Babiše ohrozil tajné dodávky Daeš z ČR do Libye a Sýrie Zaorálek se totiž etabloval jako politik, který nešel na ruku Američanům tak, jako předtím jim šel Karel Schwarzenberg ve vládě Petra Nečase, a Američané dostali strach, že Sobotkova socialistická vláda s účastí pragmatického oligarchy Andreje Babiše, který se několikrát pozastavil nad tím, proč vojenské sklady spravují v ČR soukromé firmy, by mohla začít vyvíjet aktivity na návrat muničních skladů ve Vrběticích zpátky pod křídla českého ministerstva obrany, což by znamenalo provést inventury.
A pomocí inventur potom porovnat skladové účetnictví se skutečnými zásobami v muničních skladech. A tím by se vše odhalilo. Najednou Američané již neměli na českém ministerstvu zahraničí podporovatele Arabského jara a navíc Babiš začal kritizovat nehospodárnost, kdy muniční sklady státu mají v pronájmu soukromé firmy a dokonce jednu z firem ve Vrběticích obvinil z černého vývozu zbraní do Konga. To bylo na Američany už příliš.
Náš zdroj nám napsal, že Američané dostali obavy z úniku informací do médií a bylo rozhodnuto “zvenku” o “zametení stop” po chybějící munici a zbraních ve skladech v ČR, které od roku 2011 až do roku 2013 proudily do rozvrácené Libye a Sýrie, ale ne přímo, nýbrž vždy skrze legální exportéry a obchodníky ze 3. zemí. Operace na zametení stop byla podle našeho zdroje provedena nadvakrát. Nejprve došlo k prvnímu zásahu s výsledkem, a to 16. října 2014.
Výbuch se ale podle našeho zdroje operátorovi nepovedl, i když zabil 2 lidi, ale expanzní tlaková vlna neměla očekávanou kumulaci. Druhý zásah s výsledkem nastal 3. prosince. Tento zásah byl naprosto devastující a sousední obce musely být vyklizeny, protože exploze rozházely munici do vzdálenosti mnoha kilometrů po širokém okolí. Výbuchy skladů zametly všechny stopy po inventurních číslech zbraní, munice a ostatní uskladněné výzbroje bývalé ČSLA.
Zbraně z Česka odcházely teroristům v Daeš/ISIL Taková je skutečná pravda o explozích ve Vrběticích. Prosím, napište o tom, aby se lidé dozvěděli pravdu. Já už na to nemám sílu a ani nervy. Zbytečná práce a umlčování faktů. Toto nám napsal na závěr náš zdroj. Po zvážení jsme se rozhodli nepublikovat žádné obrazové materiály a ani kopie map, které nám zdroj poskytl, protože nevíme, zda-li nejde o materiály se stupněm vojenského utajení, protože jde zjevně o živé vojenské mapy.