N2. 6. 2019
Petr
Hájek
se zájmem pozoruje přípravy Kavárny na státní převrat ve
spolupráci s Bruselem a črtá jeden z možných scénářů
babišovské (kontra)revoluce s dalekosáhlými důsledky
To,
co jsme v posledních dnech nuceni konzumovat, je ze své
podstaty nejen nechutné a nestravitelné, ale také symptomatické:
Podivná občanská válka nabírá na intenzitě. Hon v ulicích
na relativně úspěšného premiéra střídá jeho permanentní
mediální lynč v podání médií služby, která rozhodně
není veřejná, ač si tak nechává říkat. Veřejnost je totiž
ve své valné většině z produkce České televize a rozhlasu
(které nedobrovolně „bruselsky luxusně“ platí) znechucena,
neboť ji ve svých prackách drží zástupci valné menšiny. Ta je
zase dlouhodobě frustrována z nemožnosti uspět ve volbách,
a tak se pokouší provést státní převrat.
Spiklence
právě neslýchaným způsobem podpořila cizí moc, která vládne
(nejen) naší zemi přesmyčkou z Bruselu. A protože
v posledních volbách rovněž nevyhrála, ač má v rukou
všechny mocenské páky a oficiální média, začala konat. Když
je televizní radní zvolený parlamentem z politických příčin
fyzicky lynčován v metru a napaden v hotelu, média
ne-veřejné služby se o tom ani nezmíní, ne jen pro to, že jsou
objektivní, pravdivá a pokroková, ale hlavně ani nemají kdy. Co
má ruce a nohy pomáhá organizovat puč proti premiérovi zvolenému
s obrovskou převahou
Případ
Babiš
V rozhovoru
pro sobotní Právo řekl Andrej Babiš, že neodstoupí ani
v případě, že bude obžalován. Rozumí se v kauze Čapí
hnízdo. To je ta velmi chatrná příhoda s údajně neprávem
přijatou bruselskou dotací (mezitím již vrácenou) na stavbu
areálu pro veřejnost v jižních Čechách. V celkových
nákladech zanedbatelnou. Není třeba ji složitě objasňovat.
Ačkoli mystifikace o ní plní vysílací prostor Českého rozhlasu
a televize a všech ostatních mainstreamových médií již po
několik let, běžný občan jí v podstatě rozumí: jde v tom
o něco jiného. Babiš nic neukradl – a pokud se mu navíc
podařilo nějak napálit Brusel, budiž mu to spíše připočteno
k dobrému.
Doplňme,
co širší veřejnost naopak netuší. Ani v případě, pokud
si Kavárna a její média nátlakem na státní zástupce vymůžou
vznesení obžaloby, Babiš nemůže být odsouzen, nemluvě o tom,
že soudy by se táhly po mnoho let. Případ je právně víc než
chatrný a trestně stíhaný premiér má dost prostředků na dobré
právníky. Jistě, v totalitě zvané liberální demokracie
právní stát neexistuje, a tak nelze nic tvrdit s jistotou.
Kdokoli může být trestně stíhán na objednávku, jak
konstatovala nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale
také na objednávku (nejen tu „společenskou“) odsouzen, jak
známe z mnoha politických procesů posledních let.
Ale
povšimněme si, že Čapí hnízdo úplně zmizelo z obrazovky
ČT, ačkoli proti Babišovi pořádají „Bruselané“ v ulicích
rozpačité kabarety Nenávisti. Nevědí totiž, co mu pověsit na
krk tak závažného, aby to strhlo davy – a bez toho to nejde.
Jenže lid žije většinově v blahobytu, jaký zatím
nepoznal. Nemluvě o tom, že nejcitlivější bezpečnostní malér
– import muslimských imigrantů – Babiš zatím bravurně
zastavil. Přesto Chvilky nenávisti dále demonstrují, protože jim
jaksi nic jiného nezbývá. Už vědí, že prostřednictvím voleb
to nepůjde.
Shromáždění
nejaktivnějších antibabišovců jsou poměrně dobře organizovaná
a se silným finančním zázemím. Mají svá centra v krajích,
na pokyn se sjíždějí do Prahy – a pak zase produkují svá
vystoupení „doma“, aby měla Česká televize co točit, a
vytvářet dojem, že to není jen Pražská kavárna. Jde o nový
dramaturgický prvek, ale zbytečně složitý, a proto neúčinný.
Primárním cíl bylo ovlivnit „druhořadé“ volby do
europarlamentu, což se ovšem opět nezdařilo – a ani zdařit
nemohlo. Mediální lynčování premiéra se totiž zcela míjí
s jeho elektorátem – pokud tento naopak spíš nemobilizuje.
Jenže tentokrát s volebním dnem operace neskončila. Kavárna
má vyšší ambice.
Korupce
jako metoda (o)vládnutí
Vzápětí
po volbách byl dvěma ministerstvům doručen „náčrt“ závěrů
bruselské kontroly v gubernii, na udání Transparency
International (TI) a místních Pirátů. Sorosova „neziskovka“ a
strana, kterou v Bruselu americký oligarcha a politický
podnikatel v pozadí založil, vytvořila rámec. Novou metodu
k odstranění Babiše z politiky. Je sama o sobě tak
snová, že za normálních poměrů by musela skutečné „strážce
demokracie“ přivést do ulic na Babišovu podporu:
Cizí
moc (zosobněná odcházejícím předsedou EK Junckerem) předběžně
konstatuje, že český premiér je prý ve střetu zájmů. Změnila
tak své předchozí stanovisko podle textu, který jí dodali TI a
Piráti. Bolševici mu společně vytýkají, že vlastní velké
průmyslové podniky, které (jako všechny ostatní v EU)
pobírají takzvané dotace. Ty samy jsou systémem nejšílenější
otevřené korupce na mezinárodní úrovni, jaký byl kdy
realizován. Vybrané podniky (a jejich majitelé), které chce
Brusel korumpovat, dostávají obrovské částky z daní občanů
ovládaných zemí. Je to skoro stejné (jenže v obřím) jako
daň odváděná České televizi: lidé platit musejí (jinak jdou
do tepláků), majitelé klíčů se pak rozhodnou, koho budou
z jejich peněz ve svůj prospěch uplácet.
Novinka
Jenže
nyní se v ČR jeden z významnějších uplácených (a proto
“hodných“) přesunul do politiky – kde hodný být přestal.
Na dosavadní zlobivé politiky (bez velkého soukromého jmění)
měli dosud majitelé klíčů jednoduché páky: jednu takovou zažil
Petr Nečas. Jenže Babiš měl dost peněz na to, aby se začal
účinně bránit. Proto na něj vytvořili (v létě 2018) speciální
zákon. Vylepšený proti speciálnímu zákonu proti Babišovi,
který předtím vytvořili jejich prodloužené paže v českém
parlamentu. Babiš ovšem „lex Babiš“ dodržel – a všechno
své jmění odevzdal takzvanému svěřeneckému fondu. Tím ovšem
nenaplnil následně vytvořený bruselský „lex Babiš“, který
mu v podstatě zakazuje být v politice a mít větší
majetky vůbec. A dokonce to platí retroaktivně (zpětně)!
Jinými
slovy: kdo je bohatý, do politiky nesmí. Rovnost občanů podle
arbitrů „liberální demokracie“ v praxi. V politice nadále
mohou být pouze ti, kteří tam jdou za účelem zisku – a jsou
tedy korumpovatelní. A v případě „zlobení“
zlikvidovatelní – až do hrdel a (mini)statků. Klement Gottwald
dostal zadostiučinění: Kulaky rozkulačíme jako třídu! I kdyby
Babiš všechny své podniky nakrásně prodal (což není možné
dříve než v řádu let), dostal by nový zákon: Kdo má víc
než XY peněz, do politiky nesmí. Byl by totiž ve střetu zájmů,
protože peníze (jak pravil velký Yankee) plodí peníze: měl by
je v bance – a mohl by třeba ovlivňovat úrokové sazby, což
by při desítkách miliard byly stamilióny ročně!
Dvojitě
slepá ulice
Z tohohle
„gottwaldovského zákona“ není úniku. Babiš musí buď odejít
z politiky – základní požadavek zdejší bruselské Páté
kolony (TOP, Piráti, ODS, lidovci a spol.) od chvíle kdy poprvé
kandidoval a zvítězil – nebo bojovat. Je ve dvojitě slepé
ulici: na jejím jednom konci mu připraví úzký průchod zákonem
„Lex Babiš“ Kalouskové, Fialové, Bartošové a spol. Pokud se
jím řídí a projde, narazí do opačně postavené zdi. Má
jedinou možnost, chce-li jít dál: musí zbořit jak průchod, tak
zeď. To je ovšem kyklopský úkol – a může ho stát (zatím jen
politický) život.
Na
domácí scéně proti němu stojí nově utvořená Národní
fronta, do níž vstoupili nyní nejen komunisté, ale dokonce i
Okamura. Pán Bůh zaplať, že se tak stalo až po eurovolbách.
Stát se to o pár dnů dříve, hodil bych to tam Babišovi – a
asi bych nebyl sám. Tomio O. si kromě jiného totiž tak nalíčil
svou vlastní past: Pokud Babiš prohraje, od Okamury si kavárenský
pes stejně ani kůrku nevezme. Vyhraje-li, už ho Babiš vůbec
nebude potřebovat.
Horší
než zločin
Pokud
Okamura nepochopil, že Babiš nyní na domácí půdě hraje
významnou protibruselskou operaci, pak nebojuje proti Bruselu, ale
jen sám za sebe. A to je o mnoho větší zklamání než třeba u
komunistů, kteří ve skutečnosti (ve shodě se svou unijní
Internacionálou) jsou velmi bruselští. Jen to – tu lépe, tu
hůře – jejich současné vedení skrývá za velmi pofidérní
„české zájmy“ typu dvojí kvalita potravin. Nebyla by,
kdybychom nebyli protektorátem. To velmi falešně hraje i jejich
jinak sympatická (Kateřina) Konečná, která se jediná
k bruselskému platu opět Bruselu dostala, s vědomím, že
to bude její konečná (výslužka).
Obrovská
šance, která se Okamurovi naskytla, byla promarněna. Ne snad, že
by mu za „odvážnou loajalitu“ byl Andrej Babiš v budoucnu
vděčen (takovou vlastnost postrádá). Tomio ale dostal
neopakovatelnou příležitost dát najevo, že není ve stádu
„bačovaném“ Bruselem. Současně by podnítil milión
spekulací, co udělá, pokud padne vláda. Byl by (mediálně) ve
„velké trojce“ s prezidentem a premiérem. Mohl dokonce
Babiše připravit o část elektorátu. Takhle je jen nezajímavý
(a opovrhovaný) člen (nad)národní fronty. Je to horší, než
zločin, je to chyba.
Projekt
revoluce
Není
vyloučeno, že po dalších demonstracích, případném Babišově
„obvinění“ a podobných srandapodnicích v režii Bruselu,
Kavárny, ČT a Bakaly, socialisté z vlády odejdou. Bude to
sice jejich smrt, ale stejně už dýchají jen na přístrojích,
takže si pouze vytáhnou hadičky, které je formálně udržují
při životě – a nikdo nic nepozná. Dokonají tak velké
Sobotkovo dílo i bez Sobotky, takže žádná škoda. Co se bude dít
pak? Dost možná opravdová revoluce, nebo alespoň její projekt.
Nikoli na straně „majdanistů“, ale právě naopak. Moc bych se
divil, kdyby ho už Andrej neměl zhruba napsaný. Přesně řečeno
„opsaný“, protože jeho autorem bude ve skutečnosti prezident
Zeman, který nepotřebuje snít, když náhodou spí, protože je
zvyklý přemýšlet:
Hordy
protibabišovského komparzu se mohou dál rozrůst. Určitě si
párkrát zatrénují ještě do začátku prázdnin, ale to hlavní
Krysař Soros směřuje – jako obvykle – k listopadovému
výročí státního převratu. Díkůvzdání CIA a KGB, že nám
posadily na Hrad posvátného Václava Havla. Tentokrát se budou,
řvouce, modlit už potřicáté. Bolševici nic nemilují více než
„kulaté“ oslavy státních převratů, při nichž propaganda má
ještě větší příležitost pád do totality a ztrátu státní
suverenity interpretovat jako získání svobody a nastolení
demokracie – tentokrát už opravdu „na věčné časy“.
Představují si, že tohle už bude „poslední tečka“. Jenže
za čím?
Kladivo
předčasných voleb
Popularita
„otloukánka“ Babiše bude dál růst – a zdaleka ještě
nekulminuje. Sáhne-li k předčasným volbám, možná po nich
už nebude ani potřebovat koaličního partnera. Pokud by takové
volby proběhly jako referendum o Babišovi (s prezidentovou podporou
v zádech), mohlo by k nim přijít až nějakých
sedmdesát procent voličů. V takové chvíli by definitivně
zničil všechny TOPky, STANy, patrně i lidovce (o socialistech
nemluvě) – a parlament by se zásadně překreslil.
Kdo
ví, jakou roli by v něm (pokud vůbec) měla třeba ODS,
protože do voleb by šel s novou stranou už také Václav
Klaus junior (odpálí to 10. června). A kde by zbyli Piráti po
svých podvodech na pražském magistrátu a přisátí se k Zeleným
v europarlamentu? Zdejší voliči by se jistě dozvěděli, že
„evropští“ Zelení kromě jiného plánují přesun celých
vesnic migrantů do států V4. To proto, aby se také u nás
vytvořila muslimská diaspora, k níž by pak mířili noví
imigranti, jejichž přesun do Evropy pokládají za jeden z hlavních
„programových“ cílů. Tohle nám samozřejmě ČT neřekne –
ale Babiš by to rozšířit dokázal.
Kavárenští
političtí trpaslíci mají samozřejmě z předčasných voleb
hrůzu. Babiš by proto neměl váhat. Ve spolupráci s prezidentem
se k předčasným volbám lze dostat relativně brzy. Třeba
tak, že padne vláda, prezident znovu jmenuje Babiše premiérem –
a ten si za týden (nikoli za třicet dnů) půjde říci do sněmovny
o důvěru. Nedostane ji, prezident ho pět jmenuje a za týden
předstoupí premiér před sněmovnu znovu. Potřetí jej jmenuje
předseda sněmovny Radek Vondráček – a kolečko se zopakuje. Na
podzim bychom mohli jít k volbám. Ze zamýšleného
„listopadového Majdanu“ havlistické Kavárny by se mohla stát
Babišova (kontra)revoluce.
Měl
bych sám hodně těžké rozhodování, zda „to hodit“ mladému
Klausovi, nebo Babišovi. Ale „proměnných“ by bylo daleko víc.
Jedna konstanta však jistá: nejdůležitější hráč, prezident,
by stál na naší straně. Na straně několika miliónů „chvilek“
pro republiku. Tím by mohla „občanská válka“ skončit.
Nebo
by právě tím začala? V liberální demokracii nikdy nevíte,
co liberální euro-bolševici udělají, když musejí s pravdou
ven. A teď už s ní jsou v ulicích.