ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Kauza Čapí hnízdo znovu otevřela otázku, kam až může zajít odvolací soud, když ruší rozhodnutí soudu první instance. Soudce Jan Šott odsoudil Janu Nagyovou, ale současně dal najevo, že podle jeho senátu přetrvávají pochybnosti. Jenže nejde o izolovaný spor jednoho soudce s vyšší instancí. Česká justice už v minulosti řešila případy, v nichž zaznívalo podezření, že odvolací soud fakticky nepřezkoumává rozsudek, ale diktuje jeho výsledek. A někdy dokonce opačným směrem – nikoli k vině, ale ke zproštění.
Foto: Ladislav Carda Popisek: Soudce Jan Šott
Kauza Čapí hnízdo má za sebou další dramatický obrat. Městský soud v Praze uznal Janu Nagyovou vinnou, současně však soudce Jan Šott při odůvodnění rozsudku pronesl slova, která v justičním prostředí vyvolala mimořádnou pozornost. Soudce totiž uvedl, že senát je nadále přesvědčen, že Nagyová by odsouzena být neměla, protože o její vině přetrvávají důvodné pochybnosti. Dodal ale, že městský soud je vázán názorem Vrchního soudu v Praze.
Jinými slovy: soudce rozhodl o vině, ale zároveň veřejně sdělil, že podle jeho vlastního hodnocení důkazní situace k takovému závěru dojít neměla. Právě tato otevřenost vyvolala otázku, zda se soud první instance v podobných případech nestává pouze vykonavatelem názoru vyšší instance.
Nejde přitom o běžnou procesní situaci, kdy odvolací soud nižšímu soudu vytkne právní chybu, neúplné dokazování nebo vadné odůvodnění. Takový postup je součástí soudní soustavy. Problém nastává ve chvíli, kdy se spor netýká jen výkladu práva, ale samotného hodnocení důkazů. Tedy otázky, zda svědek působí věrohodně, zda listiny potvrzují určitou verzi skutku, zda pochybnosti ještě existují, nebo už byly rozptýleny.
Právě to je v trestním řízení mimořádně citlivé. Soud první instance důkazy provádí bezprostředně. Vidí svědky, slyší jejich výpovědi, sleduje jejich reakce, konfrontuje je s dalšími důkazy. Odvolací soud naopak často pracuje především se spisem a záznamem toho, co už proběhlo. Má právo nižší soud kontrolovat, ale otázka zní: může mu také fakticky nařídit, jak má důkazy vyložit?
Přitom soudce Šott v kauze Čapí hnízdo rozhodoval už potřetí. Dvakrát předtím obžalobu zprostil, vrchní soud však oba rozsudky zrušil. Prezident Soudcovské unie Libor Vávra označil otevřenost Šottova postupu za unikátní právě proto, že se nejde jen o vázanost právním názorem, ale o otázku hodnocení důkazů.
Česká judikatura totiž dlouho pracovala s tím, že odvolací soud nemůže jednoduše vnutit soudu prvního stupně vlastní skutkový závěr, pokud sám důkazy neprovedl nebo nezopakoval. Ústavní soud v minulosti formuloval hranice velmi jasně: odvolací soud nesmí soudu prvního stupně uložit, aby učinil konkrétní skutkové zjištění, aby určitý důkaz hodnotil konkrétním způsobem nebo aby dospěl k předem určenému skutkovému stavu.
Současně však Nejvyšší soud upozorňuje, že opačný extrém také neplatí. Hodnocení důkazů není nedotknutelnou doménou soudu první instance, do níž by odvolací soud nesměl vůbec zasáhnout. Odvolací řízení podle Nejvyššího soudu předpokládá i přezkum skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Jinými slovy: odvolací soud má právo říct, že úvahy nižšího soudu jsou nelogické, neúplné nebo v rozporu s provedenými důkazy. Neměl by se však stát soudem, který bezprostřední hodnocení důkazů nahradí vlastním příkazem k výsledku.
Do této křehké rovnováhy vstoupil i nález Ústavního soudu IV. ÚS 2980/22. Ten se zabýval situací, kdy opakované vracení věci mezi instancemi vedlo k takzvanému justičnímu ping-pongu. Ústavní soud tehdy popsal případ, v němž došlo k několika zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu a opakovanému vracení věci soudu prvního stupně.
Část právní veřejnosti v tomto nálezu vidí pokus zabránit nekonečnému přehazování spisu mezi soudy. Jiní v něm ale spatřují nebezpečný posun. Advokátní deník k tomu v odborném textu napsal, že Ústavní soud dal za pravdu stěžovatelce, která namítala, že odvolací soud na prvoinstanční soud vyvíjel neústavní tlak, v jehož důsledku soud prvního stupně „kapituloval“ a uznal ji vinnou.
Advokát Lukáš Trojan v České justici upozornil, že v kauze Čapí hnízdo odvolací soud dospěl k závěru o vině Andreje Babiše a Jany Nagyové a zavázal k tomuto názoru soud prvního stupně, protože sám je po předchozím zproštění nemůže odsoudit. Podle Trojana takový postup judikatura Ústavního soudu umožňuje, současně jej ale označil za nebezpečný, protože podle něj oslabuje roli nalézacího soudu a dotýká se zákazu zhoršení postavení obžalovaného.
Ještě ostřejší stanovisko zaujal docent Vladimír Pelc z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Pro INFO.CZ řekl, že příkaz odvolacího soudu k uznání viny považuje za protiústavní. Podle něj může být závazný právní názor odvolacího soudu, ale nikoli příkaz, aby soud prvního stupně obžalovaného uznal vinným.
Debata tak už dávno není jen o jednom rozsudku v jedné politicky sledované kauze. Otevírá se otázka, zda české trestní řízení nevytváří hybridní model, v němž odvolací soud fakticky rozhodne o vině, ale formálně ponechá podpis pod rozsudkem soudu první instance.
A právě zde se nabízí paralela, která ukazuje, že problém nemusí mít jen jeden směr. Opačnou zkušenost totiž dlouhodobě popisuje moravský podnikatel Pavel Buráň. Ten tvrdí, že byl v roce 2014 unesen svým bývalým společníkem Jaroslavem Novotným a donucen podepsat dokumenty se stamilionovými dopady.
Případ je mediálně známý jako spor dvou protichůdných verzí: podle Buráně šlo o únos a vydírání, podle Novotného o dobrovolné jednání související s podnikatelským vypořádáním. Buráň však opakovaně připomíná, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, mu dvakrát dal za pravdu a dospěl k závěru o vině obžalovaných. Následně však podle něj zasáhl Vrchní soud v Olomouci takovým způsobem, že prvoinstanční soud nakonec rozhodl opačně a obžalované zprostil. Pavel Buráň dokonce tvrdí, že soudci z Olomouce podle něj „doslovně nařídili zproštění viny“ jeho údajného únosce.
To však Vrchní soud v Olomouci odmítá a svůj přístup hájí tím, že důkazní situace připouštěla dvě možné verze skutkového děje, a soud proto musel postupovat podle zásady in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaných.
Právě v tom je ale Buráňova kauza zajímavá. Zatímco v Čapím hnízdě se mluví o tom, zda odvolací soud nemůže dotlačit prvoinstanční soud k odsouzení, v Buráňově případu zaznívá opačné podezření: zda odvolací soud nemůže prvoinstanční soud dotlačit ke zproštění.
Pokud soud první instance po provedení důkazů opakovaně dospěje k jednomu závěru, ale odvolací soud mu opakovaně říká, že tento závěr neobstojí, může jít o legitimní korekci. Může jít o ochranu obžalovaných před vadným hodnocením důkazů. Může jít o důsledek zásady, že v pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného.
Ale může také vzniknout opačný dojem: že soud, který měl důkazy v hlavním líčení před sebou, je postupně zatlačen k výsledku, s nímž se vnitřně neztotožňuje. V jedné kauze k vině. V jiné ke zproštění.
Není náhodou, že téma se nyní objevuje i v politicko-legislativní rovině. Seznam Zprávy informovaly, že ministr spravedlnosti Jeroným Tejc chystá změnu trestního řádu, která by výslovně řešila situace, kdy druhostupňový soud v odvolacím řízení ukládá nalézacímu soudu uznat vinu. Podle Seznam Zpráv by úprava měla směřovat k tomu, aby odvolací soud nemohl zavázat soud první instance k tomu, jak má hodnotit důkazy a jaká skutková zjištění má učinit.
Ať už bude konkrétní legislativní návrh jakýkoli, jedno je zřejmé už nyní: kauza Čapí hnízdo znovu otevřela otázku, která v české justici doutná dlouho. Jak zabránit nekonečnému soudnímu ping-pongu, ale současně nezničit smysl soudu první instance? Jak zajistit, aby odvolací soud mohl napravovat chyby, ale nestal se skrytým autorem rozsudku? A jak udržet důvěru, že vina nebo nevina nejsou výsledkem procesního tlaku, ale skutečného, nezávislého a přesvědčivě odůvodněného hodnocení důkazů?
Kde leží hranice svobody projevu a politické satiry? Česko-německý politik Petr Bystroň čelí trestnímu řízení kvůli sdílení koláže, kterou soud vyhodnotil jako vyobrazení nacistického pozdravu. Za její zveřejnění dostal nepravomocně pokutu přes 11 tisíc eur a případ nyní míří k odvolacímu soudu, který se jím bude zabývat už 7. května. V souvislosti s tím Bystroň pro ParlamentníListy.cz srovnal stav svobody slova v Česku a Německu.
Foto: Petr Bystroň Popisek: Petr Bystroň v USA
Případ německého politika s českými kořeny Petra Bystroně se točí okolo fotomontáže s bývalou kancléřkou Angelou Merkelovou. Bystroň koláž zveřejnil 12. července 2022 na svém twitterovém účtu (dnes X, pozn. redakce). Na koláži bylo několik německých politiků, mimo jiné právě Merkelová, se zdviženou pravicí.
Bystroň příspěvek doplnil popiskem „Pá pá, Melnyku! Němečtí politici mávají na rozloučenou!“ v reakci na odvolání tehdejšího ukrajinského velvyslance Andrije Melnyka.
Obžaloba po roce. A rovnou ve volební kampani
O více než rok později po zveřejnění koláže, v září 2023, zahájilo státní zastupitelství vyšetřování kvůli podezření z vyobrazování hitlerovského pozdravu.
Mezitím, 28. července 2023, byl Bystroň zvolen na druhé místo kandidátky do Evropského parlamentu. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání bylo zahájeno až se značným odstupem od zveřejnění koláže, a právě v době volební kampaně, považuje Bystroň načasování obžaloby považuje za účelové a politicky motivované. „Obžaloba rok po zveřejnění, uprostřed volební kampaně – to je politická justice na objednávku,“ říká Bystroň.
Dne 17. října 2025 pak padl prvoinstanční rozsudek, kterým byl německý politik uznán vinným a odsouzen k pokutě ve výši 11 250 eur, tedy přes 273 tisíc korun. O rozsudku tehdy informoval například německý deník Bild nebo deník Zeit. Okresní soud v Mnichově totiž rozhodl, že fotomontáž skutečně vyobrazuje hitlerovský pozdrav, a odsoudil Bystroně za používání znaků protiústavních organizací podle § 86 a § 86a německého trestního zákoníku. Verdikt pro Bystroně znamená i záznam v trestním rejstříku.
Satira nebo trestný čin?
Politik se proti rozhodnutí odvolal. „Tento rozsudek je útokem na naši svobodu projevu. Takto se mají umlčet nepohodlní kritici,“ reagoval Bystroň na nepravomocný verdikt. Odvolací řízení je naplánováno na 7. května 2026.
Kde tedy leží hranice mezi svobodou projevu a trestněprávní odpovědností?
Na jedné straně stojí právo na politickou kritiku, která je jedním ze základních prvků demokratické debaty. Na straně druhé německý právní řád, podle kterého je šíření nacistických symbolů, gest a hesel přísně zakázáno, a to nejen jejich provedení, ale i zobrazování. Výjimky platí jen v omezených případech, například pro vzdělávací účely, média nebo zjevnou satiru, přičemž soudy je vykládají restriktivně, píše server Legal Tribune Online.
Kritici dnes upozorňují, že se výklad svobody projevu zpřísňuje a není vždy zřejmé, kde končí politická provokace a začíná trestný čin. Případ je proto obzvláště citlivý i pro novináře, protože případné trestání satiry by mohlo omezit běžné formy politického vyjadřování a vytvořit precedent pro další podobné případy.
Bystroňova kauza vzbudila pozornost i v zahraničí. Komisař Rady Evropy pro lidská práva Michael O’Flaherty uvedl, že svoboda projevu je v Německu „výrazně omezena“ a také americký viceprezident JD Vance již několikrát hovořil o tom, že svoboda projevu v Evropě „upadá“.
Bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maaßen pak zdůrazňuje, že „svoboda projevu je základním právem, protože je předpokladem všech ostatních svobod a tvoří základ našeho demokratického zřízení“ a varuje, že „pokud jsou státní orgány nasazeny proti opozici, jedná se o zneužití státní moci a ohrožení právního státu“.
Nadcházející soudní jednání proto Bystroň, AfD i celé Německo sleduje s velkým očekáváním. Podle mnohých totiž půjde i o to, nakolik je v praxi skutečně zachována a chráněna svoboda projevu jako jedno ze základních práv.
Europoslanec Bystroň čtenářům ParlamentníchListů.cz sdělil, že ať si myslí o české justici cokoli, v Německu je ještě menší svoboda slova než v Česku. „Záleží, ke kterému soudu v jakém místě se dostanete,“ komentoval Bystroň. „A nepamatuji si, že by v České republice proběhlo za jediný den 160 domovních prohlídek u lidí, kteří jen něco postovali na Facebooku,“ dodal.
„Bez svobody projevu si demokracii nelze představit. Pokud je proces utváření veřejného mínění kontrolován a řízen státem, dochází k podkopávání demokracie,“ říká německý právník Ulrich Vosgerau.
tAK FAJN- KRETÉNI VŠECH TV SE PŘEDHÁNĚJÍ V ADORACI NACISTICKÉHO HITLEROVNSKÉHO REŽIMU VA SVÝCH OBRAZOVKÝCH VYSÍLÁNÍM FILMŮ O HITLEROVI, JEHO MUŽÍCH A TAK DÁLE MNOHO LET! A TO JE OK. ČLOVEK SE BOJÍ OTEVŘÍT LEDNIČKU…
PAK SE TOHO NĚKDO CHOPÍ JAKO POLITIK A SATIRIK- A JE ZLE. A PŘITOM MÁ PRAVDU!
U NÁS VLASTIZDRÁDCI CHTĚJÍ POŘÁDAT SJEZD LANDSMANŠAFTU, KRYTÉHO BAVORSKOU VLÁDOU. TOU VLÁDOU, KTERÁ SOUDÍ POLITIKA!
JSOU TO VŠECHNO FOLTÝNOVY SVINĚ, CELÝ SVĚT SE V PRDEL PROPADL. TOTO HE 21. STOLETÍ? HOVNO!!! MYSLÍTE ŽE NĚKDE EXISTUJE NĚJAKÉ PRÁVO? HOVNO!!!
VIDLÁKŮV TÝDEN Povaleče z kaváren smete umělá inteligence, která zastoupí jejich práci, soudí moravský zemědělec a bloger Daniel Sterzik, zvaný Vidlák. K tomuto názoru ho přivedly i otázky ParlamentníchListů.cz ohledně proběhlé demonstrace Milionu chvilek ,,na obranu veřejnoprávních médií“.
Foto: Hans Štembera Popisek: Shromáždění a pochod na podporu Českého rozhlasu a České televize. Akci organizoval spolek Milion chvilek
Včera jsem se opravdu od srdce zasmál. Na akci Milionu chvilek na „obranu veřejnoprávních médií“ přirovnala jakási influencerka jménem Natálie Schejbalová koncesionářské poplatky k povinným revizím plynových kotlů. Že je stejně nezodpovědné je rušit. „Sice všichni vyletíme do povětří, ale aspoň nás pan ministr nenutí platit za něco, co nás otravuje,“ pravila. Co na to říci?
Kdyby se na Staromáku sešli příznivci České televize, kteří by tam hrdě oznámili, že si svoje skvělé, úžasné médium zaplatí sami a chtějí, aby dál bylo zdarma, protože kvalitní žurnalistika je potřeba, bylo by asi o čem debatovat. Ale takhle je to už jen trapné.
Když porovnáte tvorbu České televize s tvorbou ostatních komerčních stanic, zjistíte, že má Česká televize odhadem tak šest miliard navíc, které slouží jen k tomu, aby dotekly ke spřáteleným kamarádíčkům, kteří za to dělají politickou propagandu. Šest miliard, to je víc než rozpočet všech českých politických stran dohromady. Nedivte se, že si tento vliv chtějí libťardi uchovat.
No ano. „My chceme poplatky, my chceme poplatky,“ křičeli demonstrující. Spolu s Filipem Turkem se ptám: A co vám brání je platit?
Oni také řvali, že jim chce Babiš jejich televizi ukrást! Ale to je mohu uklidnit. Ani Babiš ani nikdo jiný jejich televizi nechce a je mu úplně ukradené, co bude vysílat. Máme dost vlastních komunikačních kanálů a všechny ty Řezníčky, Karasy a Dorazíny už nepotřebujeme. Jen to prostě už nechceme platit.
Tady prostě jen vidíte, jaký je Mikuláš Minář vlastně lúzr. Kdyby byl co k čemu, prostě by si televizi zaplatili sami a myslím, že by jim ji Babiš rád dal, aby se toho hnízda zmijí definitivně zbavil.
Mě to celé přivádí k tomu, co v podcastu Insider řekl někdejší viceguvernér ČNB Pavel Kysilka: že Green Deal skončí tak, že občané si už prostě některé věci nenechají líbit a zastaví je ve volbách. Dopadne to tak? Protože to prostě je tak, že vyšší vrstva přikazuje nižším vrstvám, co všechno musí „odpovědně“ platit.
Myslím, že doba lepšolidí se chýlí ke konci tak jako tak. Jednoduše proto, že mejdan skončil, prachy došly a bílé límečky budou nahrazeny umělou inteligencí. „Spodní vrstvy“ už si svou deindustrializací a globalizací prošly a naučily se v tomto světě žít. Teď to čeká „povaleče z kaváren.“ Jen nevíme přesně, jakou podobu to bude mít. První vlaštovky už jsou tady. Všimněte si, jak vehementně se demonstruje proti Babišovi, ale nikoho už to nezajímá.
Jinak, Babiš sdělil, že pro navýšení zbrojních výdajů udělá cokoli. To je pozoruhodná věta, ne?
Už udělal… Jmenoval Landovského zmocněncem. Landovský to v NATO zná, má tam kamarády a bude jim vysvětlovat, že peníze nemáme a za nic ručit nebudeme. Takhle se to přece v lepších kruzích dělá – když je něco nemožné, jmenujete zmocněnce. To je stejné jako s tou obnovou Luhanské oblasti, kterou měla dělat Česká republika. Nevíte, jestli slečna Řeh(t)áková, kterou v roce 2023 jmenovali, stále ještě je příslušnou zmocněnkyní? Vlastně bych se ani nedivil, kdyby pořád byla.
Koalice navrhuje Sněmovně odsoudit sjezd sudetských Němců. A rozléhá se: Proč vyvoláváte nenávist vůči Němcům, vždyť Rusové jsou ti zlí. Jan Jakob sdělil, že vlastenecké postoje tady prezentují ti, co „relativizují ruskou agresi na Ukrajině“. Není to trochu jako za komunistů přístup k Sovětskému svazu? Rozbouráváte jednotu bratrských socialistických zemí a přehlížíte rejdy západních imperialistů?
Má landsmanšaft ve stanovách, že chce zpátky majetky? Má! Měl landsmanšaft ve svých řadách bývalé nácky, hitlerjugendíky, příslušníky SS a podobně? Měl! Dával jim vyznamenání? Dával! Jak vypadá jejich současný předseda? Jako Hitler, kdyby vyhrál. V době, kdy vám vizážisté, stylisté a plastičtí chirurgové udělají jakoukoliv fazónu, předseda landsmanšaftu si dobrovolně češe patku a pěstuje si štětku pod nosem.
Jestli si někdo myslí, že se s takovými můžeme usmířit, tak je naivní blázen a doplatí na to. landsmanšaft je poslední organizace, která si chce vynutit nikoliv usmíření, ale revizi výsledků druhé světové. Hnát je bičem!
Macinka o některých svých kriticích řekl, že je považuje za „méněcenné“. A spustil se povyk. Pohoršuje vás to? Já tedy vím, že slovo „méněcenný“ používá Václav Klaus pro lidi, které považuje za blbce, ale je pod úroveň exprezidenta používat slovo „blbec“.
Až se Foltýn omluví za svině, Nerudová za proruskou sebranku, Gregorová za proruskou špínu a všichni ti Šídlové, Šafrové a Šarapatkové za jejich každodenní nadávky, můžeme se začít bavit, jestli to Macinka nepřehnal. Ale do té doby ať pěkně papají svoji vlastní medicínku.
Jinak, s Hormuzským průlivem to vypadá na poněkud delší příběh. Myslíte, že to máme brát tak, že dlouhodobým důsledkům se už nevyhneme? Co když zemědělci nebudou mít na podzim čím hnojit a celá země čím jezdit?
Zatím pořád je to hra na zdržovanou a kdo déle vydrží. Ještě pořád si navzájem tu ropnou a plynovou infrastrukturu nerozstříleli. Ještě pořád se dodávky mohou znovu rozjet. Trump už se chová jako MaoCe-tung.Ce Tung. Také dává už šedesáté poslední varování, ale na horká kamna se mu už znovu sahat nechce. Proto pořád vidím naději, že to sice bude drahé, ale dobře to dopadne.
A jestli zemědělci nebudou mít na podzim čím hnojit a lidé čím jezdit, tak o Vánocích už nebude žádná EU ani žádné NATO, ani žádné kecy o společném evropském řešení.
Exministr Pavel Blažek byl obviněn. Lze se nad tím vlastně radovat? Protože co odpadne od to většinou bere STAN. Ledaže by potíže ODS nastartovaly Martina Kubu a jeho Naše Česko?
Blažek možná byl obviněn a možná dokonce bude jednou i odsouzen, ale na preference to nebude mít vliv. Lídrem opozice je Petr Pavel a je tak nějak jedno, jak se přeskupí voličské hlasy pro STAN, Piráty, lidovce, TOPku nebo Martina Kubu. Jsou to pořád ty stejné hlasy těch stejných lepšolidí a ti si klidně zase zvolí dalšího mafiána. Dělají to tak už třicet let a nikdy jim to nevadilo. Proč by zrovna teď mělo dojít k nějaké změně?
Budou zase jiní Blažkové, jiní Rakušanové i jiní kmotři z Hluboké. Když volíte hodnotově, tak vám tohle prostě nikdy vadit nebude.
Robert Šlachta (Přísaha) vyzval Petra Fialu (ODS) ke složení poslaneckého mandátu poté, co se objevily nové informace k bitcoinové kauze. Advokát Kárim Titz, spojovaný s dojednáváním miliardového daru státu, měl sám získat část kryptoměny z případu, kterou policie spojuje s nelegálním tržištěm.
Foto: Hans Štembera Popisek: Robert Šlachta
Robert Šlachta reagoval na nové informace Seznam Zpráv k bitcoinové kauze kolem daru státu, který dříve řešil exministr spravedlnosti Pavel Blažek. Server napsal, že brněnský advokát Kárim Titz, který podle něj sehrál roli při dojednávání miliardového bitcoinového daru státu, měl sám získat část kryptoměny spojené s případem.
Předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta proto vyzval bývalého premiéra Petra Fialu (ODS) k okamžitému složení poslaneckého mandátu a naznačil, že odpovědnost za kauzu podle něj nekončí u Pavla Blažka.
„Vyzývám tímto Petra Fialu k okamžitému složení poslaneckého mandátu! Pokud o ničem nevěděl, byl to jen naprosto neschopný pěšák v partii ovládané kmotry, nebo v tom naopak jede až po uši… Blažek byl jen součástí celého problému a oni si z něj udělali obětního beránka, aby sami nepřišli o místa,“ napsal Šlachta.
Šéf Přísahy zároveň připomněl, že už na začátku bitcoinové kauzy volal po rozpuštění ODS. „Už při vypuknutí BTC kauzy jsem volal po rozpuštění ODS jako zločinecké organizace. Tahle strana by se ale měla očividně zakázat úplně,“ dodal.
Titz měl nejprve pomoci programátorovi Tomáši Jiřikovskému získat zpět zabavené počítače a s nimi i přístup k bitcoinům v hodnotě několika miliard korun. Následně měl podle serveru zařídit, aby ministerstvo spravedlnosti vedené Pavlem Blažkem přijalo od Jiřikovského miliardový dar.
Server zároveň uvedl, že podle jeho zdrojů skončila část kryptoměny přímo u advokáta Titze. Policie spojuje Jiřikovského bitcoiny s nelegálním internetovým tržištěm, kde se měly prodávat drogy, zbraně nebo falešné doklady.
Policie v pondělí obvinila Titze, Pavla Blažka a někdejšího Blažkova náměstka Radomíra Daňhela. Podle článku jsou stíháni pro zneužití pravomoci a praní špinavých peněz. Pokud by se případ dostal před soud, hrozí jim trest od pěti do dvanácti let vězení
„Pokud se chtějí smiřovat, ať jedou do Lidic, Ležáků, na Vařákovy Paseky, do Javoříčka, Terezína a na desítky či stovky míst, kde jejich předchůdci zasévali zmar, bídu a smrt,“ vzkazuje ohledně blížícího se sudetoněmeckého sjezdu v Brně europoslankyně Kateřina Konečná. Nešetřila spolek Meeting Brno a došlo i na vládu. Na závěr zmínila také „prohlubující se propast mezi nejbohatšími a běžně pracujícími“ a dostala se i k potravinové sbírce.
Foto: Hans Štembera Popisek: Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná
Pojďme na téma, které už několik týdnů rezonuje jak na sociálních sítích, tak v médiích. Sdílela jste otevřený dopis občanů České republiky pořadatelům a účastníkům sudetoněmeckých dnů v Brně. Co v něm konkrétně zaznívá? Co považujete za nejdůležitější?
V první řadě bych chtěla poděkovat emeritnímu hejtmanovi Jihomoravského kraje Michalu Haškovi, který text sestavil a dal k dispozici spolku Obrana národa 2. Velké díky samozřejmě i krajskému zastupiteli Martinu Říhovi a celému klubu Stačilo! v Zastupitelstvu Jihomoravského kraje – Bohumilu Smutnému, Petře Rédové a prof. Janu Žaloudíkovi, kteří tento dopis šíří.
Za nejdůležitější ovšem považuji fakt, že navzdory mediální blokádě – bez nákladných kampaní a přízně médií, kterou má třeba Milion chvilek – se za velmi krátkou dobu podařilo sesbírat více než 10 tisíc podpisů. To svědčí o tom, že lidem prostě tato sudeťácká provokace není jedno. Jsem hrdá na každého, kdo svůj podpis připojil!
Vy jste už v minulém rozhovoru vzkázala Andreji Babišovi, aby konečně akci v Brně veřejně odsoudil. Domníváte se, že se to nakonec stane? A co říci k postoji vedení Brna?
Vedení Brna složené z ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL, ale bohužel i části exčlenů hnutí ANO, je evidentně na straně landsmanšaftu. Je smutnou souhrou okolností, že zůstat v Brně u moci Němci, nikdo z nich by ve svých dobře placených křesílkách neseděl.
U vlády ANO-SPD-Motoristů-PRO-Svobodných a Trikolory mě velmi překvapuje, že nenajde odvahu se od tohoto hanebného sjezdu, kam sudeťáky přijedou podpořit i bavorští papaláši, prostě distancovat. Minimálně od čtyř stran z této šestikoalice slyším, že sjezd nechtějí, že proti němu bojují… ale kde jsou skutky? Historie se nebude ptát, kdo co nakecal, ale kdo co konkrétně proti této hanebnosti plivající do tváře všem hrdinům odboje, padlým i vyhnaným Čechoslovákům, udělal. A ze strany vlády je to zatím jedna velká nula. Bohužel.
Ve svém dalším příspěvku na Facebooku jste uvedla, že zastupitelé Jihomoravského kraje za Stačilo! usilují o to, aby byla přehodnocena letošní, jak říkáte, jedenapůlmilionová dotační podpora spolku Meeting Brno. Z jakého důvodu?
Tento spolek je programově provázaný s aktivitami spojenými se sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně v květnu letošního roku. Ve veřejném prostoru je činnost sudetoněmeckého landsmanšaftu dlouhodobě spojována s revizionistickými interpretacemi poválečného uspořádání, zejména se to týká tzv. Benešových dekretů. Sudetoněmecký landsmanšaft také formálně nezrušil svůj program z roku 1961, který obsahuje nároky na majetek a zpochybňuje poválečné uspořádání.
A bohužel musím říct, že v otázce sudeťáků mají máslo na hlavě tak trochu všichni s výjimkou KSČM. Zastupitelka za PRO Klára Liptáková byla před 10 lety ještě součástí vedení města, které spolu s exprimátorem za ANO Vokřálem sudeťáky do Brna pozvalo. SPD sice nyní mohutně protestuje proti konání sletu landsmanšaftu, ale když člen Spolkové rady z jejich partnerské FPÖ Klemens Kofler v květnu loňského roku v Pohořelicích mluvil o tom, že je třeba zrušit dekrety prezidenta Beneše a divil se, že nedochází k navrácení majetku, neslyšela jsem z jejich strany odsouzení. Dokonce před několika dny byla FPÖ na pozvání SPD v české sněmovně, tak nevím, co si mám o upřímnosti jejich boje proti překrucování historie myslet.
Mimochodem už v pondělí 11. května se na podrobnosti z jihomoravského zastupitelstva budete moct zeptat přímo zastupitelky Petry Rédové, a to v kulturním domě v Hostěradicích, kam za občany v 16 hod. přijede spolu se mnou a hercem Michalem Gulyášem.
Na sudetoněmecký sjezd do Brna se podle různých informací, především na sociálních sítích, prý chystá řada odpůrců. Kam to až může dojít? Věříte v ono „smíření“, jak z některých míst zaznívá?
Pokud se chtějí smiřovat, ať jedou do Lidic, Ležáků, na Vařákovy Paseky, Juříčkův mlýn, Ploštinu, do Prlova, Javoříčka, Terezína a na desítky či stovky míst, kde jejich předchůdci zasévali zmar, bídu a smrt. Ať se pan Posselt se svými stoupenci seberou a jedou se poptat na Drahanskou vrchovinu, kde na pomezí okresu Vyškov a Blansko ti hodní Němci vyháněli naše obyvatelstvo z domovů ještě na počátku roku 1945.
Já osobně za cestu ke smíření nepovažuji udělat sjezd v Brně, které už 17. března 1939 navštívil Adolf Hitler za mohutného aplausu právě těch, s nimiž se dnes máme podle některých smiřovat.
Mnozí sluníčkáři zmiňují, že otevíráme staré rány. No větší ubohost jsem neslyšela – ať svůj sněm přesunou zpátky do Německa a my nebudeme muset dělat demonstrace ani jiné aktivity. Jen některé spolky by zřejmě musely zaniknout a rozpočet Brna a Jihomoravského kraje by ušetřil, protože by nemusel sponzorovat jejich zbytečnou činnost.
Nejhorší službu zacelení starých ran tak paradoxně uštědřil jak sudetoněmecký landsmanšaft, tak jeho stoupenci na české straně – ať už v Brně, ve vedení Jihomoravského kraje či ve vládě.
Fotogalerie: – Proti Sudeťákům v Brně
Ve svém pořadu neKonečná jste mimo jiné mluvila i o tom, kolik máme nových superboháčů. Takže kolik? Jak moc se v ČR rozevírají sociální nůžky a co to může do budoucna přinést?
Podle analýzy realitní společnosti Knight Frank má dnes majetek přes 30 milionů dolarů zhruba 2270 Čechů, přičemž ještě před pěti lety jich bylo jen 1356. To je nárůst o víc než 67 % za pět let – v době, kdy se velké části společnosti naopak žije hůř.
Globálně má počet těchto „superboháčů“ vyrůst ze 713 tisíc na téměř 950 tisíc během pěti let. Nejde o ekonomický úspěch, ale ukázku, že se bohatství koncentruje čím dál víc nahoře. Zatímco technologický boom a finanční trhy umožňují extrémně rychle vytvářet obrovské majetky, běžné příjmy rostou mnohem pomaleji – nebo stagnují. Rychlý růst superbohatých lidí tak jde ruku v ruce s prohlubující se propastí mezi nejbohatšími a běžně pracujícími. Na jedné straně tisíce lidí s majetkem v řádu stovek milionů, jejichž počet raketově roste. Na druhé straně statisíce domácností, které řeší, jestli zaplatí nájem a energie.
Vy jste podpořila nedávnou akci v rámci potravinové sbírky. Co říci na to, že vůbec musí v dnešní době pomáhat organizace jako je Potravinová banka? Dřív to nebylo potřeba, nebo se lidem v tomto směru nepomáhalo? Nebo jak to brát?
Ano. Podporuji tyto akce pravidelně. A chtěla bych vyzvednout kupříkladu i aktivity některých našich členů – kupříkladu v Brně Martina Říhy, který rozjel se spolkem Akátky spolupráci, kdy pravidelně vydávají potraviny a životní potřeby lidem v sociálně tíživé situaci.
Ale ačkoli je podporuji, neznamená to, že jsem s nimi v pohodě. Když jsem byla nakupovat s krajskou zastupitelkou ve Zlínském kraji Marií Pěnčíkovou do letošní sbírky, vzpomněla jsem si, co jsem o podobné sbírce napsala za Fialovy vlády. A bohužel ani po několika letech a výměně vlády jsem nemusela změnit ani slovo.
„(Sbírka je) fajn věc, kde lidé suplují neschopnost režimu zajistit dostatek základních životních potřeb pro důchodce, maminky samoživitelky a bohužel už i děti či pracující! Vadí mi, že stát se na to kouká, ale místo pomoci lidem cpe peníze do nesmyslných amerických stíhaček; kouká, jak lidi okrádají banky, energetičtí giganti a vlastně i ty řetězce, v nichž ona potravinová sbírka probíhá…“
Samozřejmě se očekává, že ceny pohonných hmot se opět odrazí do cen dalších věcí, jako například potravin. Jak to české domácnosti podle vás zvládnou?
Každý zásah do peněženek našich domácností je problém. Vždyť za posledních několik let čelily mohutnému zdražování. Naproti tomu úrovní mezd jsme pořád někde kolem roku 2019. Stále mluvíme o více než 1 milionu lidí pod nebo na hranici chudoby, obrovskému množství pracujících už dnes poctivá práce nestačí na to, aby důstojně žili. To potvrdily i výpočty odborníků v rámci tzv. minimální důstojné mzdy, což je ukazatel, který říká, kolik musí člověk vydělávat, aby si mohl zajít beze stresu třeba k zubaři nebo 1x měsíčně do kina. Zkrátka, aby žil a ne přežíval. Je to téměř 50 tisíc měsíčně, což nemají 2/3 pracujících.
I proto jsem velmi zvědavá, jak dopadnou jednání mezi vládou ANO-SPD-Motoristů-PRO-Trikolory a Svobodných a odbory o zvýšení minimální mzdy. Každý normální člověk totiž ví, že ze 22 400 korun hrubého se opravdu v dnešních cenách vyžít nedá.
České uhlí- strategická surovna. Téma semináře, který v Poslanecké sněmovně s odborníky pořádal Jindřich Rajchl. ParlamentníListy.cz po skončení akce s poslancem Rajchlem hovořily nejen o uhlí, ale o celkových vyhlídkách energetiky v časech, kdy Evropa usiluje o co nejzelenější úděl.
Foto: XTV Popisek: Jindřich Rajchl
Pane poslanče, jak vnímáte možnosti energetické soběstačnosti ČR?
Československo bylo energeticky soběstačné už od svého vzniku v roce 1918 a od té doby tuto vlastnost nikdy neztratilo. Byli jsme soběstační v dobách nacistické okupace i za minulého režimu. Pro mě jako pro politika je to naprostá samozřejmost.
Varování odborníků, že bychom o tuto vlastnost mohli v průběhu několika let přijít, považuji za velmi alarmující. Dovoz zemního plynu pro výrobu elektřiny nebo elektřiny vyrobené ze zemního plynu kdesi na Ukrajině nebo v Německu považují odborníci za nejistý,kromě toho není ani dostatek výrobních kapacit na paroplynové elektrárny, které bychom mohli postavit nejdříve za pět let nebo později. Zavřít v této situaci předčasně doly nepřichází do úvahy, pokud nechceme našim obyvatelům udělat zejména v zimním období nedobrovolný nácvik na válečnou ekonomiku.
Jaké jsou tedy vaše názory na současnou evropskou politiku Green Dealu?
Musíme v tom velmi rozlišovat mezi skutečnou ekologií a omyly sousedního státu. Neuvážené uzavření bezemisních jaderných zdrojů a jeho náhrada ruským zemním plynem z dovozu je odstrašujícím příkladem, který by česká energetika neměla následovat. S tím technicky úzce souvisí současné zdražování elektřiny a nestabilita systému vedoucí až k nedávným blackoutům.
V době po sametové revoluci jsme si museli poradit s ekologizací výroby elektřiny, rekultivací pohraničních hor a s částečnou transformací energetického mixu. Toto jsme úspěšně zvládli, stálo to naši ekonomiku velké peníze. V současnosti musíme rozlišovat mezi obnovitelnou energií a dopady energetiky na životní prostředí. Podle odborníků je lépe ještě chvíli vydržet s ekologizovanou uhelnou energetikou, která je zbavena oxidů síry i oxidů dusíku a vybavena účinnými filtry na prachové částice, než likvidovat krajinu a zemědělskou a lesní půdu řešeními, která ji stejně plnohodnotně nenahradí. Nebo chcete naše pohraniční hory, sotva se stihly vzpamatovat z imisí a kyselých dešťů v minulém režimu, osázet vládou dotovanými větrníky?
A můžeme si vůbec v současné situaci dovolit dotovat obnovitelné zdroje energie?
Záleží na tom, jestli si můžeme dovolit další nárůst energetické chudoby a dotace solárních a větrných baronů ze státního rozpočtu po dobu dalších dvaceti let. To v praxi znamená, že odsoudíme nastupující generaci k dlouhodobým poplatkům úzké skupině privilegovaných investorů, které si oni sami dobrovolně nezvolili. Nehledě na to, že se tato politika prakticky obratem projeví na poklesu valorizace důchodů, mezd učitelů, hasičů, policistů a dalších státních zaměstnanců. Výdaje na existující i nově plánované investory odpovídají nejméně 15 procentům nárůstu důchodů a mezd, na které se v takové situaci nedostane.
Z hlediska národohospodářského je tu ještě jeden zásadní problém. Průmysl a zaměstnanost. Levná, spolehlivá a dostupná energie je dnes jednou ze základních motivací pro investory a tím i zaměstnanost lidí. Neuváženými dotacemi do obnovitelných zdrojů energie vzniká začarovaný kruh: vyrábíme drahou energii, zvyšujeme daňovou zátěž i v průmyslu a snižujeme lidem životní úroveň. U toho nevznikají nové pracovní příležitosti, protože prostředky jdou do zbytečně drahé energetiky. Průmysl se dostává na kraj propasti jako v roce 2022 a lidé se velmi rychle dostanou do sociální propasti energetické chudoby.
Dnešní sněmovní seminář byl věnován možnostem další energetické perspektivy uhlí. Co vás mezi názory, které tu zazněly, zaujalo nejvíce?
Současný názor některých evropských ideologů je, že uhlí smrdí. Je škoda, že si nevšímají skutečnosti, že je jimi náhrada, náhrada zemní plyn, konkrétně je třicetkrát škodlivějším skleníkovým plynem, než je CO2, pokud se v průběhu těžby nebo dopravy dostane do atmosféry. To je velmi častým jevem, zemní plyn se obvykle těží v oblastech, kde jim skleníkové plyny na srdci příliš neleží. Ve skutečnosti tedy tato fosilní náhrada domácího uhlí z dovozu škodí planetě více.
Historicky je naše civilizace postavena právě na uhlí, parním stroji a průmyslové revoluci, Wattův parní stroj dokonce o devět let předcházel vyhlášení samostatnosti Spojených států amerických. Rozvíjející se ekonomiky, zejména Indie a Čína, otevírají uhelné elektrárny podobně, jak tomu bylo v počátku průmyslové revoluce, která u nich skutečně po osvobození se od kolonizace probíhá. Pokud s nimi chceme udržet tempo, je pro nás jediným řešením udržet to, co máme a co vzniklo již v předstihu před nimi. Jedinou možností náhrady v našich geografických podmínkách je energie jaderná, to už říkali i další odborníci, jako byla Dana Drábová.
Můžeme v dnešní době nahradit uhlí dováženým zemním plynem, tak jako na něj před několika lety vsadili naši němečtí sousedé?
Máme pouze dostatečnou kapacitu potrubí, ale nemáme dostatečné množství plynových nebo paroplynových elektráren a levnou surovinu srovnatelnou s cenou domácího uhlí s garantovaným dovozem, není to technický problém. Tranzitní plynárenské soustavy byly ve druhé polovině minulého století budovány v Evropě i v Severní Americe právě jako konkurence globálnímu ropnému průmyslu.
Problém je právě v nejisté dostupnosti této suroviny i její nejisté ceně, což jsme zažili už v roce 2022 s pověstnými „dvěma svetry“. V současné geopoliticky nejisté době si můžeme symbolicky vybrat mezi těmi „dvěma svetry“ a lopatkou uhlí někde v teplárně.
Jaké jsou podle vás reálné energetické možnosti obnovitelných zdrojů?
Už první Pačesova komise a následná schválená aktualizovaná Státní energetická koncepce konstatovaly, že jsou velmi omezené. Solární elektrárny mají dobu využití maxima 1000 hodin v roce, větrné kolem 2000, zatímco jaderné mají více než 8000. To znamená, že jaderná elektrárna vyrobí při stejném výkonu 4x více elektřiny než elektrárna větrná a 8x více než elektrárna solární, ale jsou u toho násobně dražší než jsou ty jaderné a bez dotací by nemohly existovat. Ale to je „pouze“ otázkou peněz. Další problém je, že mají solární zdroje maximum výroby v létě, zatímco spotřeba energie má maximum v zimě kvůli topení. V subtropech na jihu Evropy mají maximum spotřeby v létě, kdy klimatizují, a mají také dvojnásobek sluneční radiace, tedy mají jejich solární zdroje na rozdíl od těch našich dvojnásobnou rentabilitu. U nás se tato nedostatečná technická prosperita dohání dotacemi, vyrobená jednotka elektřiny je dvakrát dražší než na jihu Itálie nebo Španělska.
Odborníci se na semináři shodli, že v současnosti potřebujeme něco mezi 15 a 20 terawatthodinami uhelné elektřiny, tedy 15 až 20 miliardami kilowatthodin, což je už jenom čtvrtina naší spotřeby. V defosilizaci naší energetiky jsme velmi pokročili. Pokud bychom měli realizovat plán minulé koalice větrných parků v takzvaných „akceleračních oblastech“, nahradí toto pouze 5 terawatthodin, tedy pouze čtvrtinu nebo třetinu toho, co dnes z uhlí vyrábíme pro vlastní spotřebu, a to za cenu hustého osázení české krajiny desítkami větrných parků.
Otázka tedy nestojí tak, že bychom měli obětovat krajinu za uzavření uhelných dolů a energetickou soběstačnost bez domácího uhlí. Obětujeme krajinu i naši energetickou soběstačnost, s takovouto energetickou koncepcí nemohou souhlasit ani politici se zdravým selským rozumem, když vidí ta čísla.
Ano, ale někteří budou tvrdit, že vše vyřeší skladování energie na časy, kdy nebude svítit nebo foukat. Jak vidíte, z toho, co jste slyšel od odborníků, tyto možnosti?
Elektřinu dnes můžeme snadno uložit v bateriích na ořezávání špiček nebo v domácnostech denní výrobu na večerní sledování televize. Skladování elektřiny vyrobené o víkendu nebo dokonce z dovolené na spotřebu po návratu už není ekonomicky únosné. Zemní plyn můžeme uložit v podzemních zásobnících na několik týdnů i několik měsíců v závislosti na spotřebě, a jaderné palivo máme uložené na několik let. Letní přebytek fotovoltaiky v dostačujícím množství na zimu skladovat nelze, není to ani technicky možné. Z hlediska bezpečnosti státu i dlouhodobého uskladnění zásob tedy zase vede jádro.
Vloni jsme měli zimní energetickou špičku podobnou jako ke konci minulého režimu, kdy jsme měli hodně těžkého průmyslu. Příčinou nebylo tentokrát hutnictví, ale tepelná čerpadla, která se při teplotách pod nulou chovají jako elektrický přímotop. Musíme s těmito novými zařízeními myslet také na elektřinu na zimní topení, kterou nevyrobíme v solárních elektrárnách, a v době bezvětří, které je u nás i v Německu běžným jevem, ani v těch větrných. Pokud chceme v zimě topit, máme tři možnosti: domácí uhlí, jádro nebo z dovozu zemní plyn. Obnovitelné zdroje energie nám v zimě a v době bezvětří prostě nezatopí a jinou náhradu nemají.
Na dnešním semináři zazněla od energetických odborníků řada doporučení. . Můžete je pro naše čtenáře shrnout?
Nebudu zbytečně zdržovat detaily čísel, ta ponechme odborníkům. Ale jejich závěry pro naše národní hospodářství i pro udržení sociální úrovně nebo chcete-li, tedy prevenci energetické chudoby, jsou neoddiskutovatelné. Podobně i pro bezpečnost státu, kdy si v dnešní době nemůžeme dovolit dovážet energii ani energetické suroviny, protože nevíme, jestli vůbec budou dostupné, a už vůbec nevíme, jestli budou k dispozici za přijatelné ceny. Pokud je v něčem Česká republika pozadu, nejsou to zcela jistě větrné a solární průmyslové parky, na které u nás ani nemáme vhodné podmínky, ale je to především pozastavený rozvoj jaderné energetiky. Máme vhodná místa pro tři další jaderné bloky, dva v Temelíně, jeden v Dukovanech, a zde je nutno usměrnit prostředky a napnout i úsilí politiků, kteří to s budoucností nové generace myslí vážně. Česká republika má dnes už velmi nízké emise, když pomineme export elektřiny především do Německa, a po dostavbě alespoň jednoho jaderného bloku si můžeme domácí uhlí ponechat víceméně do rezervy. Zavírat tuto domácí surovinu předčasně by bylo podobně neuvážené, jako jet autem bez rezervy na dovolenou k moři.
Náhrada domácího uhlí obnovitelnými zdroji energie není podle našich odborníků možná a politici by jim měli důvěřovat více než umělému nátlaku bruselských úředníků a domácích ekologických aktivistů. Náhrada zemním plynem je pouze náhradou domácí fosilní suroviny jinou fosilní surovinou z dovozu, planetě toto příliš neuleví a Českou republiku to dostane do dovozní závislosti, která v mnoha situacích z hlediska strategické bezpečnosti státu není řešitelná.
Pod záminkou ochrany dětí nasazuje Evropská komise aplikaci, která má hlídat věk uživatelů. Podle kritiků ale otevírá dveře bezprecedentní kontrole internetu. Trend je jasný: povinné ověřování identity, tlak na prolomení anonymity a k tomu znovu ožívající plán na „Chat Control“, tedy šmírování soukromých zpráv. ParlamentníListy.cz proto chtěly vědět, jak se k tomu staví čeští europoslanci.
Foto: Screen Youtube Popisek: Ursula von der Leyenová bude předsedkyní eurokomise dalších pět let
TA KRÁVA ZNIČILA BUNDESWEHR A NIČÍ JAKO HITLER A TETKA EUSSR!
V půlce dubna předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila, že skončily práce na nové digitální aplikaci. Státy EU tak podle ní konečně budou mít k dispozici vlastní nástroj, jak kontrolovat věk uživatelů na internetu. Do bezplatné aplikace budou občané nahrávat svůj občanský průkaz či cestovní pas, a budou-li chtít používat sociální sítě či navštívit vybrané stránky, nevyhnou se povinnému ověření věku.
Brusel toto narušování soukromí obhajuje potřebou chránit děti před škodlivým či nelegálním obsahem. Zároveň ujišťuje, že k osobním údajům bude mít přístup pouze provozovatel aplikace, nikoli jednotlivé sociální sítě či majitelé webových stránek.
Ať tak či onak, soukromí uživatelů internetu v EU bude zase o něco menší. Je to důsledek přijetí Aktu o digitálních službách, který ověřování věku, a tedy deanonymizaci vyžaduje. Skutečnost, že digitální platformy a sociální sítě zatím nebudou povinny ověřovat věk prostřednictvím unijní aplikace, na tom nic nemění.
Ve čtvrtek Komise oznámila, že členské státy mají čas do konce prosince, aby přijaly opatření, která ověřování věku uzákoní. Tento termín se překrývá se zaváděním další novinky – Evropské digitální identity.
Nejpozději do konce roku musí totiž každý stát spustit digitální „peněženku“ pro své občany, která bude kompatibilní s obdobnými „peněženkami“ v ostatních členských zemích. Digitální identita umožní propojení s bankami, operátory, úřady i provozovateli nejrůznějších služeb. Jedná se však o další krok k velké centrální databázi občanů EU.
Digitální stopa každého z nás tak bude čím dál silnější. Kritici proto před tímto trendem varují. „Soukromí v online prostoru bylo vždy křehké. S ověřováním věku jsme však na prahu toho, že budeme jednou provždy vyžadovat doklad totožnosti od každého člověka, který se připojí k internetu, a to z jakéhokoli důvodu, legálního či nikoli, bez ohledu na to, že je dospělý. A to by nás mělo všechny děsit,“ komentoval nejnovější počin Evropské komise šéf švýcarské technologické společnosti Proton.
Podle veřejných zdrojů stačilo k prolomení bezpečnosti unijní aplikace na ověřování věku pár minut, a to navzdory ujišťování ze strany von der Leyenové, že právě tato evropská aplikace zajišťuje nejsilnější ochranu soukromí na světě.
Rizikem nejsou jen hackerské útoky a krádeže citlivých a snadno zneužitelných údajů každého z nás, ale i rostoucí tlak na kontrolu internetu ze strany EU. Pod záminkou ochrany dětí se Evropská komise ve spolupráci s některými státy snažila prosadit povinné a plošné skenování obsahu soukromé komunikace na šifrovaných platformách, jako je WhatsApp či Signal.
V březnu sice Europarlament nařízení známé pod názvem Chat Control těsně odmítl, ale na stole už je záložní návrh. Ten momentálně podporuje 23 členských zemí. Jen čtyři jsou v tuto chvíli proti – mezi nimi i Česká republika. Bez ohledu na stranickou příslušnost skepsi sdílejí i čeští europoslanci, které redakce oslovila.
„Ochrana dětí v online prostředí je naprosto legitimní cíl a Evropská komise musí hledat nástroje, jak ji zajistit. Zároveň ale trvám na tom, že jakékoli řešení musí být maximálně bezpečné, přiměřené a nesmí ohrozit soukromí občanů ani otevřený internet,“ zdůrazňuje Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).
Ten před prolamováním soukromí varuje a volá po vyváženém přístupu. „Ano, technologie mohou pomoci, ale nesmí vytvářet prostor pro zneužití osobních údajů nebo plošné sledování. Riziko hackerských útoků i úniků dat je reálné a musí být zohledněno už při návrhu systému. Pokud jde o návrhy typu tzv. Chat Control, tam jsem dlouhodobě velmi obezřetný. Boj proti kriminalitě nesmí vést k tomu, že budeme plošně narušovat soukromou komunikaci všech,“ sdělil ParlamentnímListům.cz.
Alternativa prý existuje
Podobný názor má Alexandr Vondra (ODS). „Letos i loni jsem vždy hlasoval proti Chat Control, protože všechna zatím prosazovaná řešení umožňovala narušení ochrany soukromé komunikace na internetu. Mám pochybnosti i o řešení kontroly věku uživatelů, o kterém teď mluví EK a chce je letos nasadit pro účely tzv. digitální peněženky, protože to by mělo spočívat na systému jednorázových tokenů. Ty totiž firmám – navzdory anonymitě – umožňují profilování a státům pak v případě soudních příkazů i zpětné vyhledání,“ upozorňuje europoslanec.
A dodává, že existují alternativní technická řešení. „Na druhé straně je možné vyvinout systém zcela jednorázového ověření věku na bázi matematických vzorců, který profilování ani zpětné dohledávání neumožňuje. Ochránil by tak soukromí a jeho kompromitace by nestála jen na pouhé důvěře uživatele v příslušnou firmu nebo státní instituci (důvěru lze narušit). Takový systém ale zatím není ready ke spuštění, aspoň pokud vím. Pokud by byl na stole, je to k diskuzi,“ řekl ParlamentnímListům.cz Vondra.
Ondřej Knotek (ANO) se domnívá, že jinak potřebná ochrana dětí na internetu nesmí sloužit jako záminka pro plošné sledování všech. „Tady vzniká nástroj, který bude trvale a plošně skenovat veškerou naši komunikaci z mobilních zařízení, počítačů nebo cloudových úložišť ještě předtím, než ji z našich zařízení odešleme. To považuji za prolomení svobody,“ uvedl v souvislosti s návrhem Chat Control.
„Návrhy typu povinného ověřování věku či tzv. Chat Control v sobě nesou reálné riziko zneužití dat, úniků i hackerských útoků. Evropská komise opět tlačí řešení shora, aniž by dostatečně garantovala bezpečnost a dobrovolnost. Jsem pro cílená, rozumná opatření, ale proti masivní kontrole komunikace a centralizaci citlivých údajů,“ doplnil Knotek.
Pochopení pro své plány Evropská komise nenachází ani u Ivana Davida (SPD). „Já se neobávám možného zneužívání osobních údajů, já jsem si jejich zneužíváním jist, pokud to bude umožněno. Pro nás v SPD jsou občanská práva nedotknutelná. Současné vedení Evropské unie je zárukou omezování demokracie ve prospěch oligarchie. Argumentace ochranou dětí je odporná zástěrka,“ reagoval na dotaz ParlamentníchListů.cz český europoslanec ze skupiny Evropa suverénních národů.
