ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
„Pojistky na to, aby politici do vysílání zasahovat nemohli, jsou jiné, než ve způsobu financování. Ty trapárny, které ČT protekčním, liberálním, režisérům a hercům financuje (za naše peníze) klidně oželím.“ I taková slova zazněla v souvislosti s koncesionářskými poplatky. Promluvil herec Ivan Vyskočil, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider, autor literatury faktu Bruno Solařík a publicista Pavel Černocký.
Foto: Hans Štembera Popisek: Budova zpravodajství České televize na Kavčích horách
Ministr kultury O. Klempíř veřejně oznámil, že vláda plánuje od příštího roku úplné zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas, s tím, že veřejnoprávní média budou placena ze státního rozpočtu. Opozice prý hodlá obstruovat, mluví se o „spacácích“ a dokonce už zazněla i výzva, aby šli lidé protestovat do ulic. Jak to tedy celé komentovat? Takto jsme se ptali zmíněných, veřejně známých osobností.
Ivan Vyskočil: To není televize, to je propagační kanál…
„Před volbami byli mnozí z nás nadšení z toho, že dnešní vládní politici slíbili, že zruší tyto poplatky a věřím tomu, že si to myslí většina lidí. Už jen z toho důvodu, že nikdo z nás nechce zbytečně platit, že ano. Někteří z nás nechtějí platit už z přesvědčení, protože ty žvásty, které nám Česká televize podstrkuje, to prostě nehodlají financovat. Protože to není televize, to je propagační kanál. A za tohle prostě nechci dávat peníze,“ říká rázně herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil a pokračuje. „A jsou tam i jiné věci, za které by člověk nedal peníze. Čímž nezatracuji všechno, také samozřejmě umí udělat pořad. Ale jestli tedy se mluví o tom, že by se ztratila ta nezávislost ČT a vyzývají se lidi, aby šli protestovat do ulic, tak to byl byl jen protest pro to, aby se zachovala závislost ČT. A že chce opozice obstruovat? To je ze stejného důvodu. Protože potřebují tu závislost, neboť je to už hodně dlouho na jejich straně,“ míní Ivan Vyskočil.
Jan Schneider: Protest? Demagogové a intelektuálně „podměreční“…
„Financování veřejnoprávních médií z rozpočtu je sociálně ohleduplnější, protože dosud platil stejně chudák i miliardář: nyní se budou na nákladech podílet jen daňoví poplatníci. Proti této změně mohou protestovat pouze asociálové a bezcharakterní zbohatlíci. Financování veřejnoprávních médií z rozpočtu, daného zákonem, je politicky stejně v rukách politiků jako financování formou koncesionářských poplatků, stanovených taktéž zákonem. Proti této změně mohou protestovat pouze demagogové a intelektuálně ‚podměreční‘ jedinci, říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019, Jan Schneider a pokračuje.
„Opozice, složená porůznu z výše popsaných týpků, hodlá obstruovat, protože – jak vidno – nemá žádný věcný protiargument. Též jejich příznivci mohou protestovat v ulicích proti této změně, naprosto asociálně, v neprospěch chudších, a naprosto idiotsky, protože o ničem,“ vysvětluje.
„Současné vládě bych navrhoval zvážit, zda by v případě nějaké rozhlasové či televizní stávky bylo možné tato veřejnoprávní média obsadit ozbrojenými složkami, protože veřejnoprávní média jsou součástí kritické infrastruktury státu a jejich znefunkčnění může ohrozit životy lidí, jejich zdraví a/nebo jejich majetek. (Podobně jako třeba řízení letového provozu, příklady jsou známé ze zahraničí.),“ vzkazuje a dodává.
„Dále bude nutno urychleně využít všech legislativních a exekutivních možností k tomu, aby veřejnoprávní média plnila svou roli. K tomu zdaleka nepotřebují tolik peněz jako doposud. Sport a zábavu nechť přenechají komerčním médiím. Pro zajištění kvalitního zpravodajství z domova a z celého světa stačí dobře využitý jeden veřejnoprávní televizní a jeden veřejnoprávní rozhlasový kanál. Komentáře, diskuse a pořady pro posluchačské menšiny se mohou odehrávat jak průběžně mezi zpravodajskými relacemi, tak zejména v nočních hodinách. Možná by pak něco zůstalo i na podporu vlastní tvorby.“
Vadim Petrov: Je absurdní spojovat nezávislost televize s poplatky
„Je absurdní spojovat nezávislost televize s poplatky,“ uvádí místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov a vysvětluje.
„Poplatky za televizní přístroj byly zavedeny už v roce 1955. V tuhé komunistické éře. Koncesionářské poplatky platili majitelé televizních přijímačů. Poplatky byly povinné pro každou domácnost vlastnící funkční televizor. Poplatky vybírala pošta a následně je převáděla do státního rozpočtu, odkud byl financován jejich provoz a nákladné investice do vysílací techniky (např. přechod na barevné vysílání v 70. letech) a výstavbu areálů, jako byly Kavčí hory. Ačkoliv byla reklama v socialistickém státě omezená, existovala ve formě tzv. hospodářské propagandy (např. spoty pro státní podniky nebo spotřební zboží). Tyto příjmy však tvořily jen zlomek celkového rozpočtu. Stávající zákon vychází z toho komunistického a je načase mít moderní zákon, který zohlední změny na informačním trhu. Pojistky na to, aby politici do vysílání zasahovat nemohli, jsou jiné než ve způsobu financování.“
Bruno Solařík: Stávající poplatek? Nelogická daň navíc…
Vyjádřil se i publicista a autor literatury faktu Bruno Solařík. „Zvláštní poplatky za rozhlas a později i za televizi tu byly od počátku existence obou médií. Šlo vlastně o státní daň ve prospěch úhrady jejich logistického zajištění, technologického vývoje a později i jejich provozu. Dnes jsou tyto zvláštní poplatky už překonaným způsobem financování, a to jednak vzhledem k digitalizaci, a jednak vzhledem k možnostem jejího strategického rozvoje, který nelze účelně zajistit plánováním z roku na rok. Ministr Klempíř správně podotkl (v rozhovoru pro denik.cz ze 17. dubna), že občan platí státu daně, z nichž je logické zajistit financování veřejnoprávních médií, která jsou přece zřizována státem. Stávající rozhlasový a televizní poplatek je tedy pro občana vlastně nelogická daň navíc,“ říká a pokračuje.
„Hlavně ale stojí za pozornost, že tato státní daň navíc, tedy mediální poplatek, vlastně nikdy nesouvisela a ani dnes nesouvisí s tolik přetřásanou nezávislostí veřejnoprávního, tedy státem zřizovaného vysílání. Absolutní nezávislost je samozřejmě iluze, ale relativní nezávislost veřejnoprávních médií na politických tlacích mají zajišťovat a chránit rady těchto médií spolu s jejich managementem. Je otázka, nakolik úspěšně se jim to daří respektive nedaří, ale jedna věc je tu jistá. Totiž, že nový zákon o převodu financování z „daně navíc“ na státní rozpočet nemění na fungování a složení uvedených rad a managementu vůbec nic.
Je tedy zřejmé, že volání po záchraně nezávislosti veřejnoprávních médií cestou zachování poplatků je čistě politická figura, která má na poklep úplně duté jádro. Jinými slovy nejde o nic jiného než o další záminku pro pořádání opozičních a „neziskovkových“ demonstrací proti vládě, která se nelíbí Bruselu, v daném případě pokud možno i s tradičními rekvizitami typu spacák,“ pokyvuje Bruno Solařík a dodává.
„Samotný fakt, že proti novému zákonu brojí výhradně opozice spolu s neziskovkami, přitom prozrazuje, že obě tyto politické entity se reálně obávají nikoli ztráty nezávislosti daných médií, nýbrž naopak ztráty jejich dosavadní tendenčnosti (!). Ta se totiž časem zjevně přechýlila na stranu agendy sahající od ekoideologie, LGBT+, multikulturalismu a cancel culture až po novodobý drang nach Osten. Skutečnost, že opozice a neziskovky svůj odpor proti novému zákonu zjevně koordinují s řediteli ČT i ČRo Chudárkem a Zavoralem, jen dokresluje, co říkám. Totiž, že „boj za nezávislost“ je v daném případě naopak bojem za zachování jednostranné závislosti dosavadního managementu veřejnoprávních médií na politice jednotné fronty Brusel−Soros,“ vysvětluje.
„A poznámka na závěr: platí nejen, že obava opozice ze ztráty „nezávislosti“ veřejnoprávních médií je absurdní. Právě proto, že v interním fungování těch institucí se nic nezmění, je nakonec mylná i protichůdná emoce, tedy naděje odpůrců bruseloidního progresivismu, že zpravodajství oněch médií snad začne být díky novému zákonu automaticky vyvážené. Stačí shlédnout pár zpravodajských nebo diskusních pořadů veřejnoprávní televize na Slovensku, kde podobný zákon se změnou financování platí už bezmála dva roky. Nedá se tam mluvit ani o podbízivé vstřícnosti vysílání vůči Ficově vládě, která zákon prosadila, ani o zásadním odklonu od bruselské agendy. Jeden výrazný rozdíl jsem pravda zaregistroval: moderátoři už tam hostům tolik neskáčou do řeči,“ upozorňuje publicista.
„Shrnuto, podtrženo: bouře kolem našich veřejnoprávních médií každým dnem sílí, ale po všech stránkách je to jako obvykle bouře ve sklenici vody. Reálný zápas, v němž stojí na jedné straně obhájci progresivistické tendenčnosti a na straně druhé stoupenci demokratické vyváženosti sdělovacích prostředků, probíhá jinde,“ uzavírá.
Pavel Černocký: Na hřebejkoviny a mádloviny stejně nekoukám…..
„ČT v roce 2026 není stejná jako v roce 2000. Spacáková revoluce tehdy šokovala celou zem. Tehdy bylo těch televizí jen pár. Dnes je nabídka ohromná. Nebude ČT zpravodajství? No a co? Podíváme se na zpravodajství na Primě, anebo možná udělá zpravodajský kanál i NOVA. Navíc, Prima na tom vydělá – víc peněz za reklamu. No a ten Stardance a podobné programy si klidně odpustím a na staré české filmy se mrknu na CS Film. Ty trapárny, které ČT protekčním, liberálním, režisérům a hercům financuje (za naše peníze), klidně oželím. Na hřebejkoviny a mádloviny stejně nekoukám… Jestli bude televize financovaná státem a nebo z poplatků mi je srdečně jedno,“ říká publicista Pavel Černocký a pokračuje.
„Nejlepší by asi bylo, kdyby občané poplatky spontánně přestali platit. ČT24 nás už čtvrt století manipuluje, lže nám a zatajuje nám důležité informace. Pokud se kompletně nezmění vedení kanálu, klidně ČT24 oželím. Navíc by to bylo varováním pro další redakce, že je potřeba redukovat zaměstnance. Chudáček ředitel ČT Chudárek je evidentně nerozhodný a neschopný a měl by být vyměněn. Ani volba Klempíře nebyla šťastná. Nepůsobí sympaticky, nemá to lehké a jeho minulost agenta StB se za ním povleče věčně. Opozice mu to vždy ráda omlátí o hlavu. Tedy pokud budou chtít zaměstnanci ČT protestovat a stávkovat, tak jen do toho. Budu se dobře bavit…“
Fialova vláda záměrně škodila českému byznysu v zahraničí. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to otevřeně říká bývalý politik a dnes významný český exportér Martin Pecina. „Diplomaté měli instrukce, aby nám škodili. Ta vláda sloužila cizím zájmům. Dnes už se situace změnila,” svědčí. A přidává návrh, jak český export významně podpořit.
Foto: Hans Štembera Popisek: Bývalý ministr vnitra Martin Pecina
Nedávno jste na konferenci Čeští finalisté, kterou organizoval spolek Svatopluk hovořil o zásadní roli ekonomické diplomacie a na vlastním příkladu dokládal, jak ji předchozí Fialova vláda podcenila či dokonce odmítla. Můžete to více rozvést?
Na úrovni vlády nebyla žádná snaha podporovat české zájmy. Jestli to někdo nechápe, tak existují dva druhy politiky. Jedna znamená pracovat v českém zájmu, druhá znamená pracovat v cizím zájmu. A aby to neznělo tak blbě, tak politice v cizím zájmu se říká hodnotová. Jestliže například pan Vystrčil vyjel na Tchaj-wan, bezesporu to nebylo kvůli tomu, aby chránil Tchaj-wance proti Číně, ale bylo to proto, aby čeští finalisté, kterým se začalo v Číně dařit, byli odstaveni, zlikvidováni a museli prodávat přes svoje německé kolegy. Je to zcela jasné.
Bylo by dobré se podívat, která média podpořila pana Vystrčila v jeho senátní volbě. Jsou to velice čitelné kroky. Není žádný důvod pořádat cesty na Tchaj-wan, když tam prakticky nikdo nejezdí, protože Tchaj-wanu nijak nepomůžete, ale české firmy v Číně vyřídíte. Stalo se to i nám. Byli jsme nuceni tam uzavřít pobočku. Vládě to bylo jedno, neměla zájem pracovat pro české zájmy. Obávám se, že v zásadě nikdo v té vládě.
Byl jsem s ministrem životního prostředí Hladíkem v zahraničí na misi, je to lidovec a osobně se choval dobře, nemohu vůči němu říct křivé slovo, ale vyjet s jakýmkoli členem Fialovy koalice bylo za trest. Nepomáhali českému průmyslu a nikoli proto, že by to neuměli. Byl to úmysl.
Máte na základě vlastních zkušeností z praxe nyní v byznysu a dříve pro stát, že nynější vláda tuto praxi hodlá změnit?
Jasně je vidět, že tato vláda nebude dělat hodnotovou politiku, tedy podporovat cizí zájmy. Chvála Bohu. Takhle to bude, nemám strach. Situace se tím zlepší. Uvidí to naši velvyslanci a mnozí místo toho, aby v Indii podporovali Gay Pride, budou pomáhat českým firmám v Indii, Bangladéši a okolních zemích. Velvyslanci a obchodní radové vidí, jakým směrem nová vláda jde a bude to vidět i na jejich práci.Už teď je to znát.
Takže stačí vidět příklad z vlády, že stát mění linii a velvyslanci se přizpůsobí?
Je to tak. Nebylo to ale o tom, že by čeští velvyslanci jednali proti českým zájmům jen tak. Měli konkrétní pokyny. Konkrétní pokyn ministra zahraničních věcí Jana Lipavského byl, že v podpisem pracovních mailů zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí má být ukrajinská vlajka.
Skutečně to tak vadilo?
No samozřejmě. Tím totiž naprosto končíte v zemích, kde nemají rádi Ukrajince, ale mají rádi Rusy. Kupodivu se to týká většiny světa, přestože se to u nás v podstatě nikde nedočtete. Většina světa zkrátka stojí víc na straně Ruska a nikoli Ukrajiny. Nijak nehodnotím, jestli je to dobře nebo špatně. Tak to je. Prostě konstatuji. Když si v Africe dáte ukrajinskou vlajku do podpisu, jste vyřízený. Předchozí vláda to dělala úmyslně a diplomaté byli instruováni, aby nám obchodníkům škodili.
V tento okamžik, co by vláda a stát měl pro byznysmeny jako vy, kteří pracují v mnoha zemích světa, dělat?
Měli by hodnotit hodnotit diplomaty podle toho jak se daří českým exportérům. Toto by bez pochyb mělo být jedno z hlavních kritérií hodnocení českých diplomatů v zahraničí. Kdyby to bylo takto a daní diplomaté by dostávali klidně prémie či pozitivní hodnocení za to, že se za jejich působení pomohlo českým exportérům, byla by to skvělá zprávy a velmi významně by to pomohlo. Jak říkám, situace se zlepšila už teď, ale vždy je možné dělat víc. Jistě, nebude to vždy spravedlivé, protože někdy objektivní okolnosti jsou jiné, ale v každém případě by to české diplomaty popíchlo k vyšší aktivitě. V mnoha státech světa jsou naši diplomaté dobří, ale v mnoha bohužel ne.
NEKOREKTNĚ S KELLEREM „Definitivní smíření.“ Tak nazval sociolog a filozof Jan Keller svůj další komentář pro ParlamentníListy.cz. Češi se podle něj smířili s kdečím, takže je možná nepřekvapí ani konečná podoba tohoto jevu nadiktovaná Berndem v Brně.
Foto: Hans Štembera Popisek: Jan Keller
Už jsme se dokázali smířit s kdečím. Smířili jsme se s tím, že Evropská unie, do které jsme vstupovali s vysokými očekáváními, se vydává na dráhu hospodářského úpadku, energetického nedostatku, rostoucího uskrovňování a klesající životní úrovně. Zároveň se její centrum stává politicky stále panovačnější a vojensky neukojitelnější. Smířili jsme se s tím, že teď se už budeme stále více na dluh jenom militarizovat.
Smířili jsme se s tím, že naši spojenci nejvěrnější přepadávají jednu zemi po druhé. V některé v noci unesou vládní představitele, jinde je za bílého dne masakrují. Vyhrožují vyhlazením celých národů a nazývají to obrannou politikou. Nás kárají za to, že se nechceme v této obranné politice dostatečně angažovat.
Smířili jsme se s tím, že budeme bojovat proti globálnímu oteplování dokonce i v případě, že by se potvrdily studie, podle kterých nám tady v Evropě hrozí spíše ochlazení. Zvykli jsme si na to, že i nepatrné korekce očividně nesmyslných cílů jsou vydávány za velká vítězství a za triumf politického umění.
Smířili jsme se s tím, že jakýsi gang zločinců s politickým krytím zničil plynovod, který měl zajistit přijatelné ceny energií pro firmy i domácnosti. Byli jsme nasměrováni na jiné dodavatele, jejichž dodávky vzápětí přerušila agrese našich spojenců. Nepřijde nám už ani divné, že náš ministr zahraničí, který původně chtěl být ministrem něčeho úplně jiného, vyjádřil vzápětí spojencům naši plnou důvěru.
Vyrovnali jsme se s tím, že máme v čele země prezidenta, jehož zvláštním koníčkem je sloužit do roztrhání těla a naprosto nezištně vždy těm, kdo mají právě mocensky navrch. Zvykli jsme si na to, že i v jiných zemích hrají své hry zcela nahoře politici a političky, kteří by neměli hrát ani okresní přebor. Smířili jsme se s tím, že pod jejich vedením budeme spíše dříve než později čelit útoku Ruska. Kdyby se do toho Rusku snad nechtělo, tito lidé jsou ochotni ho k tomu vyprovokovat. Je to jejich jediná ověřitelná schopnost.
V mezidobí se smiřujeme s tím, že pořídit si střechu nad hlavou se stalo luxusem, který z člověka na zbytek života učiní něco jako dlužního otroka. Vzali jsme na vědomí, že jako národ vymíráme a že politici prostě nevědí, co by se s tím dalo dělat. Pokud to snad vědí, z nějakého důvodu to svým voličům zatím neprozradili. Namlouvají nám, že v podstatě o nic nejde, neboť naše země bude beztak obydlena jinými etniky, jejichž pracovní síla bude ještě lacinější než ta naše, takže národní ekonomika na tom – na rozdíl od národa – vydělá.
Časem se i my smíříme s tím, s čím se již smířili Francouzi, Britové i Němci. S rozvojem paralelních společností, které budou chtít mluvit do fungování té naší, samy nás však do té své, která jede podle vlastních pravidel, nahlédnout nenechají. Kdo by si nechtěl zvyknout na ústup své kultury a rozklad své vlastní země, bude prohlášen za agenta cizí moci. Tak jednoduché to je.
Smířili jsme se s tím, že politické strany vesměs upadají do bezvýznamnosti, zatímco vliv nikým nevolených neziskových organizací, které by chtěly o politice rozhodovat i bez mandátu, je stále všudypřítomnější. Přitom jsem zvyklí platit si z vlastní kapsy jak neziskovky, tak média, která jim jdou na ruku. Komu se toto neprůhledné propletení ohrožující demokracii nelíbí, je vydáván za hrozbu demokracie.
Když už se bezpečně zjistilo, s čím vším jsme ochotni se smířit, nachystali nám jako třešničku na dortu ještě jedno smiřování. Koncem května přijede na sraz do Brna náš milý krajan Bernd, který se věčným smiřováním docela obstojně živí. Dojetím rozteklý a naplněný duchem vzájemného porozumění nám snad už definitivně oznámí, jakou podobu bude mít naše konečné smíření.
„Jako poloviční Maďar vám povím, že jestli Magyar uhne hodně z cesty, dostane přes prsty od Maďarů. Šéfíci z bruselského chléva si myslí, že Maďary zkrotí, že je dobyli. Ha-Ha-Ha,“ nebere si servítky herec Michal Gulyáš a vysvětluje, proč podle něj Orbán prohrál volby. Velmi jasný vzkaz poslal našim opozičním politikům. Došlo i na umělce na Cenách Anděl a také na koncesionářské poplatky.
Foto: Screen: Youtube ParlamentkyTV Popisek: Herec Michal Gulyáš.
Viktor Orbán prohrál po 16 letech volby. Proč, podle vás, dali maďařští voliči přednost jeho konkurentovi? Čím vlastně Orbán ty volby prohrál?
Ty faktory, které způsobily Orbánův propad, jsou jak vnitřní, tak vnější. Únava ze stejné tváře a rétoriky, ať už opodstatněné nebo spíše neopodstatněné útoky progresivistické části společnosti, nástup voličstva bez národní paměti a chuť být tou „krásnou, progresivní“ častí Evropy, kterou nám tu maluje Brusel. Vnější faktory byly peníze, za které byl koupen Magyar a veškerá jeho podpora. Investoři jsou taky jasní; Brusel, Soros, Kyjev, možná ještě nějaké zájmové skupiny. Vnitřní faktor? Orbánovi paradoxně nepomohl čas ve funkci. Úctyhodných šestnáct let je sen každého západního politika, v tomhle ohledu je to výjimečné, ale bohužel kontraproduktivní. Je to jako v manželství; po určité době se ohlížíte po nějakém tom záskoku, no a ze záskoku se stane proměnná vašeho vkusu a reality. Potom, je jasné, že měl své oponenty ve společnosti, takže je to zase jako s lavinou; malý sesuv způsobí velký sesuv. Ten procentní výsledek byl příliš jasný.
Podle ministra Macinky přišla Česká republika v Orbánovi o spojence. Vnímáte to také tak? Co konkrétně mohou výsledky voleb v Maďarsku znamenat pro ČR?
Petr Macinka má pravdu, ale to je jedna, konkrétní pravda pro ČR. Pak je tu ještě obecná pravda; a totiž, že Evropa přišla o realistického politika, který svou osobností, svými schopnostmi a s vhledem do budoucnosti, držel přehradu zdravého rozumu vší silou při sobě. Teď se hráz protrhla a dost možná Bruselská debilita zatopí poslední výspy zakořeněného, zdravého rozumu. Evropa vedená Německem chce jít do války, brutálně zatápí pod kotel, buzeranti LGBT v Maďarsku opět pozvednou schlíplá péra zapíchnutá do zadnic k evropským nebesům a vyrazí do ulic otravovat normální život, vyrazí do škol, školek, do dětských duší, ukazovat školáčkům penisy, vagíny, přešitá pohlaví, budou rozhazovat progresivistický hnůj a vykřikovat perlivá slova, imigrace nabere na obrátkách, vrtule všech imbecilních megavětrníků se roztočí vichrem slepoty, surovinového a zbrojního hladu, a bruselská prasečí farma bude chrochtat blahem.
Česko je křehký, pomylsný pozůstatek vítězství Donalda Trumpa v Evropě, respektive jeho osvobození od progresivistického magorismu. Ten to ovšem Íránem pohnojil nám všem. Liberálové a progresivistická monstra mají chuť nás oponenty věšet, likvidovat nás všelijakým způsobem. Vůbec si nedělejte iluze o tom, že jsou to uvnitř svých mozků zdivočelá čuňata bez argumentace, pouze s jedinou myšlenkou; mít se dobře bez práce a hřát své zadky na teplých místech dotovaných neziskovkami. Trump jim to rozbil. Proto nyní nenávidí Ameriku, naučili se báječně nenávidět Rusko, zamilovali si nejzkorumpovanější a zločinem prorostlou Ukrajinu, protože prý brání Evropu před ruskou imperiální politikou. Z energie jejich pomatených duší to věští každý vnímavý člověk, že jsou nebezpečím pro normální život. Přidávají se k tomu bruselskému chrochtání a kvikotu.
Českou republiku, jako celou Evropu, provází předválečné období nepodobné tomu před devadesáti lety. Kdo to necítí, ten bude zaskočen. Bruselská prasečí formace ze svého chléva zaútočí na samotnou podstatu lidského míru. Všechny fáze proběhly, v předposlední se nacházíme, tak tedy konečná se blíží.
Například od předsedy pirátů Hřiba mimo jiné zaznělo, že „…věříme, že si Maďarsko zvolilo návrat k demokracii, hodnotám právního státu…“. Prezident Pavel se také vyjádřil, že v Maďarsku zvítězila demokracie. Jak toto „číst“?
Jako radostné hýkání bujarých zvířátek se zlámanýma nožičkama a zploštělým mozečkem.
Celkově, poté, co byly zveřejněny výsledky maďarských voleb, vypukla u naší opozice radost. Budoucí premiér ale vzešel původně z Orbánova hnutí. Je tedy možné, že nepůjde o zase tak velkou změnu? Nečeká české opoziční politiky zklamání? Ať už, co se týče postoje k Ukrajině, k Rusku…
Ten kluk je zavázaný tomu, kdo ho vykopl do téhle funkce. Je otázkou, jestli to je tak, jak se to jeví, nebo to, co se tak jeví, je jen zjevení pro samé jevení se. Tohle se nedá vysedět, v Magyarově hlavě nejsme, počkejme si na první jasné výsledky. Viktor byl příliš v klidu, když gratuloval k vítězství. Já opravdu nevím. Ale jako poloviční Maďar vám povím, že jestli Magyar uhne hodně z cesty, dostane přes prsty od Maďarů. Maďaři nejsou mistry v uhýbání překážkám, Maďaři mají svou tepovou frekvenci. Šéfíci z bruselského chléva si myslí, že Maďary zkrotí, že je dobyli. Ha-Ha-Ha.
Někteří opoziční politici si výsledky maďarských voleb tak trochu „promítli“ do naší politické scény. „Jsem si jistý, že i my se dokážeme v dalších volbách zbavit Babiše a nacionalistů a uhájit plnohodnotnou demokracii,“ zaznělo například mimo jiné od Víta Rakušana. Martin Kupka už v průběhu voleb komentoval. „Dnes Viktor Orbán, za rok Robert Fico a za tři Andrej Babiš. Cesta k silným státům v silné Evropě začíná.“ co byste našim opozičním politikům na tato jejich slova vzkázal?
Tohle nebezpečí hrozí, ale jestli chtějí občané sladkou totalitu, to si nejsem jistý. Představa Kupky jako předsedy vlády je hodně bizarní, Rakušan by štěstím vykulil svá dozimetrová očka, až by mu z důlků vypadla, piráti si honí sebevědomíčko a pirátské kočičky obcují se sociopatickými zrůdami z ostrova Dr. Moreaua. Psychotik, kam se podíváš.
Takže, já nevím. Snad lidi chtějí něco jiného než koncentrák v neonovém hávu…? A co bych vzkázal těmhle opozičním politikům? Aby už konečně vytáhli ústa z koryt, hlavy z EU zadků a nechali se vyšetřit na psychiatrii, vždyť připomínají muzeum bizarních exponátů, jejich mediální podporovatelé jakbysmet.
Zpátky k budoucímu maďarskému premiérovi. Jak nyní vidíte budoucnost V4? Magyar mluví o jeho rozšíření o další státy. Má něco takového v dohledné době reálnou šanci?
Já se odvolám na svou předchozí odpověď. Počkejme si. Za pár měsíců budeme vědět.
Magyar ale také mimo jiné už před volbami mluvil o nutnosti znovu otevřít otázku Benešových dekretů. Co od toho čekat?
Tady bych zpozorněl. Zakázka od „druhosvětoválečných“ nacistů, aristokratických kolaborantů, jejich potomstva, a malá/velká domů. To není tak jednoduché, může to nadělat neplechu ve vztazích V4. Hlavně, je to dokument, který neroztrháte jako cár papíru.
Na závěr, pojďme se pojďme podívat i k nám a to z úplně jiného soudku. Jak okomentovat to, co se odehrálo během udílení Cen Anděl ze strany některých umělců na adresu některých vládních politiků? „Fuck Okamura, fuck Babiš, fuck… prostě fucking Turek a Motoristi, Klempíř“…. zaznělo například…. Co byste umělcům vzkázal? A jak by se k tomu měla postavit Česká televize?
Už jsem se k tomu u vás vyjádřil. Ubohá gesta mimoňů. ČT nehraje chytrou hru, bohužel.
Zazněla i podpora na zachování koncesionářských poplatků. Zástupci vlády ale následně potvrdili, že chtějí, aby od nového roku koncesionářské poplatky skončily a veřejnoprávní média byla financována ze státní pokladny. Opozice, konkrétně třeba Martin Kupka, už ale ukazuje spacáky. Je tedy na místě očekávat další spacákovu revoluci? A měla by podle Vás takový dopad jako ta první, před více než 25 lety?
Před pětadvaceti lety byla jiná situace. Kdo dnes půjde do spacáku před ČT, klidně tam může být do zimy a možná tam zmrzne, a za pár let z něho bude jen kupka biologického odpadu, když tam vydrží.
Kdepak, tonoucí se chytá špatného stébla. Všechno má svůj konec v křeči – a začátek v porodních bolestech. Televize jako médium má před sebou smrt v té podobě, jak ji známe, to už vím minimálně patnáct let. Její pozvolná transformace je přirozená a paraziti budou zmírat v křeči. V budoucnu to bude jen základní veřejná služba dobrá k ohlašování státních potřeb, k přenosu něčeho zase spojeného se státním zájmem, pár dramaturgických konceptů rámujících mediální bezvýznamnost bude spíš doplňkem. Všechno se přesouvá na streamovací služby a sociální sítě, jejichž význam vzrostl nad zpravodajskou službu zkostnatělých a mnohdy propagandisticky laděných TV společností, vč. těch státních. Čeká je citelná redukce.
Televizní tvorba bude nahrazena nezávislou produkcí, na kterou lidé budou přispívat dobrovolně podle toho, jak je to bude bavit. „Lehkoživní“ a nenažraní představitelé uměleckého mainstreamu se buď přizpůsobí, uskromní svou „balonkovo – pouťovou nafoukanost,“ nebo prostě jen splasknou a utopí se ze žalu v alkoholu. Moc umělců přisátých k prsu vynuceného financování se tu vyskytuje už příliš dlouho. Největší vyžírky je vidět na všech těch „gestaakcích“. V hlavě mají, respektive nemají nic, ale ústa plná „nehodnotných floskulí.“ Osobně jsem zcela otevřeně, veřejně a bez bázně jejich protivníkem. Nemůžete být přítelem pitomství! To, co tihle prázdní pozéři předvádějí, je veřejné pitomství, opírající se o finanční prostředky z propagandy. Bohužel to zasahuje i do zpravodajství, respektive odtud vychází impulzy. Tam je to o to viditelnější a příšernější. Zámky „mediální hrůzy“ jsou to dnes, tak bych to nazval.
