ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Předseda PRO Jindřich Rajchl, poslanec za SPD, popsal svou poslední zkušenost z ČT. Konstatoval, že to, co zažil, byla cenzura, jak vyšitá. Popsal, co se stalo, a vyzval své kolegy poslance, aby zrušili Českou televizi a Český rozhlas, neboť jde z jeho pohledu o instituce, které již nemají právo na existenci.
Foto: XTV Popisek: Předseda PRO Jindřích Rajchl
„Tak tohle si, přátelé, skutečně poslechněte. Ať vidíte, jak funguje naše úžasná nezávislá veřejnoprávní televize. Dnes ve 22 hodin v pořadu Události, komentáře má proběhnout debata na téma sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Respektive debata na téma usnesení, které jsme dnes navrhli spolu s mými kolegy z SPD v Poslanecké sněmovně. Toto vyjádření vyjadřuje nesouhlas s konáním této akce a vyzývá organizátory, aby od jejího konání upustili,“ spustil Rajchl.
Posléze konstatoval, že se veřejnoprávní televize obrátila na tiskové oddělení SPD, aby hnutí nabídlo reprezentanta do debaty. Rajchl oznámil, že chtěl do ČT jít on, když předkládal zmíněné usnesení ve Sněmovně.
„Česká televize tohle odmítla i přes opakované urgence a oznámila, že raději debatu přeobsadí. … Ve skutečnosti výhradně nechtěli mě, protože moc dobře vědí, že proti mým argumentům by tam žádný oponent neměl šanci obstát. Hravě bych vyvrátil všechny lži pana Kupky, předsedy ODS, které dnes produkoval v naší Poslanecké sněmovně,“ zdůraznil Rajchl.
„Takhle funguje cenzura, přátelé,“ nešetřil kritikou Rajchl s tím, že landsmanšaft stále trvá na zrušení Benešových dekretů, což zastánci landsmanšaftu neradi slyší. Tak to vidí Jindřich Rajchl.
Takhle funguje ta cenzura. Plná výmluv. Samozřejmě, Česká televize bude reagovat, že nešlo o Rajchla, že jenom chtěli jiného hosta, ale ve skutečnosti právě o to šlo. Abych já nedostal prostor v naší veřejnoprávní televizi říct, co je skutečná pravda. Moc dobře vědí, že se tomuto tématu věnuji velmi obsáhle a že by neměli absolutně žádnou šanci,“ nechal se slyšet Rajchl.
Poté si položil otázku, zda má v takové situaci dál posílat peníze České televizi.
„Nebo ji konečně zrušíme a pochopíme, že se dávno nejedná o veřejnoprávní službu, ale o čistou propagandu jednoho konkrétního názorového směru. To je základ. Právě proto Česká televize a Český rozhlas fakticky už nemají právo na svoji existenci. Pojďme tyto zbytečné instituce zrušit. Nic lepšího s nimi nemůžeme udělat,“ zdůraznil Rajchl.
„Lidé se nechali dvakrát brutálně okrást,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz energetický expert Hynek Beran. Jednou to byla kauza solárních baronů, podruhé energetická krize v roce 2022. „V tomto je potřeba jim neustále opakovat, že jsme u nás měli elektřinu za 12 korun, na Slovensku za korunu šedesát a ve Francii za korunu deset haléřů, a všichni na jednom trhu a v jedné Evropě,“ míní.
Foto: Hynek Beran Popisek: Hynek Beran s Danou Drábovou a generálem Štěpánem
Kdy jste začal vnímat, že se kolem výstavby větrných parků začíná něco zásadního dít? Kdy jste poprvé zaregistroval, že se připravují projekty v takovém rozsahu?
Rizika jsem začal vnímat už před několika lety v souvislosti s modelem SEEPIA. Spoustu takovýchto zelených nesmyslů jsem viděl už i v Pačesově komisi v letech 2007 až 2008, v tomto to nebylo nic překvapivého, byly ještě horší studie. Problém ale byl, že se pod to podepsali někteří univerzitní profesoři a oklamali tím i spoustu slušných politiků. Nechci nikoho jmenovat a pranýřovat, ale podepsali se za peníze na „výzkum“ pod něco tak podjatého, že by se za to nemusel stydět ani Stalinův pavědec Trofim Lysenko. Je to jejich hrozná ostuda a také jim lidé přestali věřit jako vzdělancům. Na druhou stranu se dnes i řada senátorů omlouvá, že dali na univerzitní tituly profesorů pod tím podepsaných a podíleli se tak na schválení výsledků podvržených těmito „pavědci“, z nichž ani jeden nebyl energetik a neměli k tomu patřičné znalosti včetně základních vstupních údajů.
Drzost Lukáše Vlčka a Petra Hladíka, že se toto pokusí prosadit do zákonné formy, jsem očekával. Aktivně jsem se podílel i na odborné reklamě, že jde o nebezpečnou politiku minulé koalice a že je potřeba tomu po volbách zamezit. S kolegy z pracovní skupiny „Energie není luxusní zboží“ jsme pomáhali i některým stranám formulovat energetickou politiku tak, aby to bylo srozumitelné pro voliče, že to po volbách skončí. To se nakonec povedlo, loňské volby byly dost o budoucnosti naší energetiky.
Co jsem ale opravdu nečekal, že nová vláda poruší své sliby a bude v tomto podvodném scénáři pokračovat hned po svém jmenování. 5. prosince 2025 vypsal Lukáš Vlček jako ministr v hluboké demisi aukce na dotace pro větrníky z našich daní, v pondělí 15. prosince byl jmenován Karel Havlíček a v pátek 19. prosince se ty aukce rozjely, namísto aby je vláda zastavila. Podobně je to i s celým procesem akceleračních oblastí, které ministryně Zuzana Mrázová nedávno vyhlásila na základě developerských projektů minulé koalice, které nikdo ani pořádně nezrevidoval a odborníci je ani neviděli. Zřejmě si myslí, že to bude ve vládě podobné jako na Bílině, a bude tvrdit, že se pod ten nezákonný postup „jenom podepsala“.
Co vás v celé této otázce nejvíce potěšilo, a naopak nejvíce znepokojilo nebo rozčílilo?
Lidem už dochází trpělivost. Nechali se dvakrát brutálně okrást s hlavou svěšenou, jednou solárními barony před 15 lety a podruhé takzvanou „energetikou krizí“ v roce 2022. V tomto je potřeba jim neustále opakovat, že jsme u nás měli elektřinu za 12 korun, na Slovensku za korunu šedesát a ve Francii za korunu deset haléřů, a všichni na jednom trhu a v jedné Evropě. Polovinu jsme si ji levně vyráběli v jaderných elektrárnách za 30 haléřů. Na Lipskou burzu 90 procent té elektřiny ani nedorazilo a dávali nám to za ty Lipské „tržní ceny“ i v době, kdy už ani Lipsku dávno nebyly. Byla to takové vekslácká rapsodie, žádná skutečná krize a žádné burzovní ceny u toho nebyly.
V současnosti je potřeba především vyhodnotit, že je to v mnoha případech ta samá společnost ČEZ, která vyrábí jadernou elektřinu za 30 haléřů, lidem a obcím ji prodává za více jak desetinásobek výrobní ceny a u toho nově nabízí „výhodné podmínky“ pro výstavbu větrných parků. Jestli budou pro lidi tak výhodné jako ceny elektřiny v roce 2022, už bych raději utíkal. ČEZ u toho prodává zahraniční investice v Německu a ve Francii, pokud se bude tento scénář opakovat, tolik by na tom nevydělali, a hlavně by to nemohli stavět tak blízko od domu, jak to plánují u nás. Ono to ani tolik nerozčiluje mě, ale spíše naše čtenáře i lidi na přednáškách, když se ta čísla od odborníků dozvědí.
Uvidíme, jak bude vláda organizovat valnou hromadu naší státní společnosti, která zanedlouho bude. Pokud budou vyměněni ti, kdo se podíleli na jedněch z nejvyšších cen v Evropě, pak se ze státní společnosti může stát důvěryhodný partner. Pokud ale zůstane nezvladatelná „státní“ firma, která dodává předraženou elektřinu, předčasně zavírá domácí zdroje a chce nám další elektřinu a zemní plyn dovážet, i když nebudou na trhu, je potřeba zvážit, co nám to chtějí stavět u domu a jaké budou jejich skutečné podmínky.
Jako energetik – v čem vidíte hlavní přínosy, a naopak rizika masivní výstavby větrných parků?
Je to podobné jako „přínosy“ devastace orné půdy výstavbou logistických hal. Pro českou ekonomiku je přínos velmi minoritní, měli bychom raději resuscitovat továrny, a ne se stávat evropským skladištěm. Z toho prosperují nejvíce ti skladištníci. Logistické parky se ale drží u země, nezastiňují Blaník a Říp, v noci nehlučí a nezabíjejí ptáky.
Energetický přínos větrných parků je minimální. Je dobré, abychom opakovali pár jednoduchých čísel: naše spotřeba elektřiny je 65 miliard kilowatthodin, 65 terawatthodin – TWh. Z uhlí potřebujeme z toho jenom čtvrtinu, kolem 17 TWh, to už není mnoho, jsme na nízkoemisním scénáři. Ve větrných parcích ale vyrobíme pouze 5 TWh, tedy třetinu proklamované „náhrady za uhlí“ za drahé ceny a za cenu devastace krajiny a přírody. Zbytek prý budeme dovážet. Je to celé podvod ekofanatiků a lichvářů: jedni nám chtějí zničit krajinu a ti druzí nás prodat budoucímu vítězi současných válečných konfliktů, který zatím není známý. Možná tu bude i Rusko prostřednictvím USA, které kupují Nord Stream.
Navštěvujete různá setkání s občany. Jak byste popsal atmosféru těchto debat a náladu lidí v regionech?
Po nekompetentním a nezákonném vyhlášení akceleračních oblastí ministryní Zuzanou Mrázovou jsou lidé značně naštvaní. Snažíme se je s kolegy především vzdělávat, v čem Mrázová a její kolegové porušují zákony a jestli můžeme nahradit uhlí větrnými parky u jejich domovů. Jiní kolegové, především z nového spolku Krajina lidí jim pomáhají formulovat připomínky. Nejenom v postižených oblastech, ale i ve městech. Zhanobení národních symbolů hory Říp a Blaník naštve prakticky každého normálního Čecha, a větrníky nad kulturními památkami a historickými poutními místy zase Moravany, kteří jsou více religiózní. Snažíme se dávat lidem naději a radit zákonný postup v protestu proti takovéto devastaci. Potravinová bezpečnost i ohrožení spodních vod se také týká městské populace, zrovna tak rekreační oblasti v přírodě i u našich památek.
Setkáváte se i s lidmi, kteří jsou nálepkováni jako „ruští dezoláti“ jen proto, že chrání své domovy a krajinu. Co byste o těchto lidech řekl?
Já bych spíše řekl o těch, kteří je takto „nálepkují“. Ti lidé, co protestují, jsou většinou mladé rodiny, které už ani neumějí ruskou azbuku. A ti „nálepkovači“ zase hlupáci, kteří neumějí energetiku. K jednostrannému pojetí médií jsme se vyjádřili i na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, a ta už učinila takové kroky, že dávají v médiích pořadům o „ruských agentech“ méně prostoru. Pokud si toto ekonfanatici publikují ve své soukromé komunikaci na sociálních sítích, nikdo normální to stejně nečte, jde o uzavřenou skupinu osob s relativně malým vlivem, když je nepustíte veřejně k jejich propagandě. Ta je mnohdy hrazena právě těmi „investory“. Problém je, že vsadili na propagační kampaň neuvěřitelně hloupou a většina lidí jim na to už neskočila.
Jednou z aktivistek je i Katarína Ondrušová, se kterou se na besedách setkáváte. V Česku byla některými médii označena za „ruskou aktivistku“. Kde jste se seznámili a co byste o ní osobně řekl?
S Katarínou se setkáváme i mimo besedy a občas i na besedách. Seznámili jsme se prostřednictvím zesnulého kardinála Dominika Duky. Dominika Duku jsem znal už z devadesátých let jako provinciála řádu dominikánů a on i zesnulý kardinál Cottier, magistr apoštolského paláce za Jana Pavla II., mi radou i dialogem pomáhali s regularizací zednářů, kterým jsem pár let předsedal. Nikdo tu nechtěl novou italskou P2, ke které mají v současnosti velmi silně našlápnuto. Zrušili jsme neregulérní lobbistické spolky z Francie a všechny lóže musely mít na oltáři Bibli nebo jinou svatou knihu, třeba Starý zákon, a musely na ni přísahat, že budou dodržovat zákony. Tím jsme se dostali i do souladu s II. vatikánským koncilem. Dnes už tam, bohužel, mají zpátky zase mafiány a ve vedení nastrčené osoby, které se ani veřejně neregistrují.
Katarína Ondrušová se dlouhodobě věnuje zemědělství, ale zároveň stojí i za významnými společenskými a historickými aktivitami. Dominik Duka chtěl společně s Katarínou v Jáchymově vybudovat památník všem obětem komunistických pracovních táborů, včetně blahoslaveného Jána Havlíka, který pocházel z její rodné obce. Katarína byla jednou z výrazných osobností celého procesu blahořečení Jána Havlíka a podílela se na uchování jeho odkazu i připomínání utrpení kněží pronásledovaných komunistickým režimem.
Nemáte problém otevřeně mluvit o solárních baronech a dnes už i o větrném byznysu. Jak vnímáte postoj současné vlády k této problematice?
Mám obavu, že mají především problém otevřeně mluvit oni o tom, co na nás chystají. Přijde mi to, jako kdyby se žena rozvedla s manželem, který byl alkoholik, vzala si nového, který by jí sliboval výlety do přírody a lepší život, a za pár dní po svatbě se vracel k ránu ožralý z baru. Vymlouvají se a stydí se přiznat, že v tom byznysu po minulé koalici pokračují. Občas se vymlouvají i na příkazy z Bruselu, i když u solárních baronů ani za „energetické krize“ také žádné takové neměli. Jenom někam věčně mizely peníze spotřebitelů a daňových poplatníků, a do Bruselu to nebylo.
Kromě obecních voleb se na podzim také mění třetina senátorů. Doporučuji spíše nezávislé kandidáty než nominanty politických stran, které začínaly tenhle povětrný byznys nebo v něm dále aktivně pokračují. Jinak si vyberete pouze senátora jedné nebo druhé barvy, který těm větrným baronům zase bez protestu schválí nový stavební zákon a další výprodej naší krajiny. To přece nechceme. Volte na podzim osobnosti, které se zaručí, že s tím něco udělají, a ne podle plakátů a hesel. Reklamu jim ti větrní a solární baroni mohou jednoduše z vašich daní zaplatit. Na základní škole jsme říkali „jména hloupejch na všech sloupech“, ale to byla tenkrát jen jedna strana.
Vládní zmocněnec Filip Turek se v minulosti vyjadřoval velmi ostře proti větrným elektrárnám. Dnes je jeho rétorika podle mnohých mírnější. Zklamal vás jeho současný postoj?
Filip Turek byl i ikonou mnoha žen, které k němu vzhlížely jako k symbolu nové generace politiků. V tomto se nechová jako rytíř, jako chlap, pro kterého je slovo dané před volbami zákonem. V podstatě je tím, čím byl jmenován, vládním zmocněncem pro Green Deal ne pro jeho ukončení. Tedy se tou „umírněnou rétorikou“ podílí na jeho realizaci. Jak může tvrdit, že si i s ministrem posvítí na dění na Ministerstvu životního prostředí, a odházejí odcházejí nich developerské studie na bonitních pozemcích pro větrné barony namísto akceleračních oblastí na nepotřebných plochách podle zákona? Má vládní zmocněnec i ministr životního prostředí pravomoci veřejně vyhlásit, že se to musí předělat a dát do souladu se zákony i představami lidí, kteří ho volili, nebo bude raději dělat greendealu manekýna, aby jej lidé lépe snášeli? Až Filip Turek řekne, že má Zuzana Mrázová podvrženou studii, která nedopatřením utekla z jeho rezortu a o které se v rozporu se všemi zákony nebavila s obcemi ani s kraji, tak mu můžete věřit. Doufám, že si tohle přečte, každý má možnost klopýtnutí i nápravy.
Politiků, kteří sedí v lavici a kývou, máme ve skutečnosti vícero. Nejméně 101 v parlamentu, jinak by tohle projít nemohlo. Přitom jsme jich volili nejméně 108 s jiným programem i představami. Máme zatím asi dva nebo tři, kteří se nebojí. Jmenovat je nebudu, hledejte podle výsledků. A také pár senátorů, ti půjdou asi k Ústavnímu soudu.
Co byste vzkázal lidem, kterým je jedno, v jaké zemi budou jednou žít a vyrůstat jejich děti?
Asi aby zvážili svůj postoj k budoucnosti anebo naopak svůj postoj k plození dětí, když je jim jejich budoucnost ukradená. Energetika je běh na jednu spíše na dvě generace. Děti té současné budou sedět pod větrnými mlýny a platit tribut „investorům“ a zahraničním bankám. Ale spíše si vážím těch lidí, kteří chtějí mít děti a rodiny v klidné krajině a v prosperující zemi nerozkradené mafiánskými postupy ve strategickém oboru. Ti by možná měli jít do politiky, protože vybírat si u voleb mezi lockdowny, blackouty a green dealy už lidi přestalo bavit. Jsou to samá divná cizí slova, která do českého jazyka ani do našeho života nepatří.
Myslíte si, že si společnost dostatečně uvědomuje, jak zásadní dopady mohou mít dnešní rozhodnutí na budoucí generace?
Infobox
Hynek Beran
Absolvent FEL ČVUT. Spolupracoval na kybernetických modelech elektrizační soustavy, několik let působil jako zahraniční poradce pro problematiku tržního prostředí na Slovensku a poté jako zahraniční externista v Rusku. Působil jako tajemník obou vládních nezávislých energetických komisí. V současnosti se věnuje také problematice společenských dopadů energetiky, národohospodářským aspektům, vlivu tržních deformací na zdravý rozvoj společnosti a bezpečné implementaci obnovitelných zdrojů energie. V roce 2009 patřil k odborníkům, kteří veřejně varovali před nebezpečnými dopady masivní implementace fotovoltaiky. Působí jako tajemník České společnosti pro energetiku. Je spoluautorem několika kapitol monografie Perspektivy české energetiky.
Už od roku 1998, od Opoziční smlouvy, byla a je naše společnost postavena na výprodeji. Nejprve bohaté průmyslové země, pak výprodeji služeb, bank a síťových odvětví zahraničním výběrčím, a nakonec vyprodávají i naše přírodní bohatství.
Dopustili jsme už 28 let, aby nám tu něco takového vládlo. Toto rabování trvá déle než trvala sovětská okupace, to bylo 21 let. Dopustila to celá naše generace, už se to vlastně stalo. Výprodej krajiny a zdražování poplatků za levnou elektřinu je logickým dalším dějstvím v zemi, kde už není co krást. Chtěli jsme kdysi vládu odborníků. Kolik jich tam máme? Je to snad Petr Hladík nebo Zuzana Mrázová, pod rukou jednoho takové programy vznikají a pod rukou druhé se realizují? Energetika a protest proti devastaci krajiny u toho může sehrát podobnou roli, jako sůl v Gándhího Indii nebo Bostonský čajový dýchánek na počátku revoluce v USA. Je potřeba zbavit se této výprodejní kolonizace a začít žít zase normálně.
Pokud jde o energetiku, máme stále funkční energetickou soustavu a spolehlivý nízkoemisní palivový mix. Zvrácenou vizi, že devastací krajiny a likvidací funkční energetiky dosáhneme nějakého pokroku, je potřeba odmítnout jako v tom Bostonu nebo Indii. Dosáhneme akorát drahé elektřiny, blackoutů v sítích a zničené krajiny k tomu. Tuhle „kulturní revoluci“ ministryně Zuzany Mrázové a celé vládní koalice musí odmítnout každý, kdo něčemu takovému nedal vloni ve volbách svůj hlas. Doručuji tedy každému občanovi, kterému to není lhostejné, aby poslal do konce května paní Mrázové svoje vyjádření k tomu, co nám tato dáma po minulé koalici „podepsala“. Desítky větrných parků budou rušit nás všechny více než jedna diskotéka na Bílině.
Dějiny soužití Čechů a Němců. Stýkání a potýkání. Pod tímto názvem se debatovalo na semináři v Poslanecké sněmovně. Na akci pod záštitou poslance SPD Tomáše Doležala vystoupila řada historiků. Padla zásadní historická fakta včetně toho, že čeští Němci nepodlehli nacismu, ale vytvořili ho. Stejně tak, že problém vzájemného soužití nezačal ve 30. letech, ale trval stovky let a díky odsunu byl vyřešen. Historik Michal Téra vyvracel jednotlivé mýty nebo otevřené lži, s jakými vystupuje Sudetoněmecký landsmanšaft.
Foto: Radim Panenka Popisek: Seminář poslance SPD Tomáše Doležala na téma Dějiny soužití Čechů a Němců
Seminář zahájil předseda Poslanecké sněmovny a vládního hnutí SPD Tomio Okamura, který hovořil o přípravě společného koaličního usnesení sněmovny, které odsoudí konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně na konci května. Kromě toho zdůraznil, že poválečný odsun Němců nebyl svévolí prezidenta Edvarda Beneše nebo obnoveného Československa, ale výsledkem mezinárodní dohody vítězných mocností.
Na konferenci vystoupili historici Michal Téra a Vojtěch Šustek, filozof a bohemista Jiří Hejlek, politik a šéf ČSNS Michal Klusáček a organizátor akce Tomáš Doležal, poslanec SPD a aktivní člen spolku Svatopluk.
Docent Michal Téra úvodem zmínil lidskou stránku odsunu, pro kterou má dle svých slov pochopení. “Když člověk ztrácí domov, je to určitě strašné. Dovedu si představit, že to musí být strašlivá traumatizující zkušenost. I toto bychom si měli uvědomovat. Ke smíření se má najít správná cesta, kterou vidím v hledání toho, že spolu lidé mohou v dalších generacích komunikovat. Když se ale podíváme na typ smíření, jaký byl prosazován posledních 36 let, opravdové smíření a vyrovnání se s minulostí tam nenacházím. Prosazuje se jeden určitý pohled ze strany sudetských Němců a části české akademické veřejnosti a ten pohled znamená, že smíření spočívá v tom, že všichni přijmeme sudetoněmeckou interpretaci toho, co se stalo. V tom vidím hrozbu,” uvedl historik.
„Interpretace Sudetoněmeckého landsmanšaftu je taková, že mezi oběti druhé světové války je potřeba je započítat především Němce. To se velmi často objevuje. Jsou prý oběti těch, kteří jim způsobili křivdu, tedy Češi, Poláci či Rusové. To se objevuje v nejrůznějších dokumentech v Německu a ze strany sudetoněmeckých spolků. Tvrdí se, že Němcům bylo ukřivděno. Tím, že se po roce 1918 ocitli v neněmeckých státech, byli tam utlačováni a nakonec odtud byli vyhnáni. Taková je jejich interpretace. My vůči nim nesmíme uplatňovat kolektivní vinu, ale musíme se naopak kolektivně kát. Kolektivní vina byla vystřídaná kolektivní nevinou. S tím přichází relativizace viny za druhou světovou válku. Setkáváme se s tím nejen na úrovni Sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale i na úrovni německé a evropské. Za viníka druhé světové války je považován nacionalismus, nikoli Německo, ale tak to není. Vinu za druhou světovou válku nese německý imperialismus, expanzionismus, militarismus a také rasismus. To jsou viníci druhé světové války, nikoli nacionalismus, který naopak druhou světovou válku vyhrál.
Začneme-li připouštět, že viníkem druhé světové války je nacionalismus, z německé strany může zaznít: my jsme byli nacionalisté, vy jste byli nacionalisté a všichni jsme stejně vinni. Přesně tohle můžeme slyšet v rétorice sudetských Němců po druhé světové válce stabilně. Je to snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku. Stejnou rétoriku jako sudetští Němci používali v 90. letech i chorvatští ustašovci a ukrajinští banderovci. Skrývá se za tím politické poselství, které přináší jednu myšlenku, že současné vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu je propojeno s tzv. Panevropskou unií, což je plán na vytvoření nového impéria. Myšlenka impéria v evropském kontextu nikdy nezanikla. Od středověku se neustále vrací tendence, že v západní části Evropy má toto impérium vytvořit Německo. Vzpomeňte si na to, jak byl Bernd Posselt úzce propojen s Otto von Habsburkem, který byl předsedou Panevropského hnutí. Snaha o vytvoření jednotného imperiálního evropského prostoru, kde německý národ bude centrální, potřebuje jednu věc. Zpochybnit suverenitu těch států, kterých se takové impérium bude týkat. Můžeme se stále ptát proč Sudetoněmecký landsmanšaft dále existuje, jaký je jeho smysl? Ti, kteří zažili odsun, už tu nejsou. Koho landsmanšaft reprezentuje? Proč má program a aktivity? Je to jen folklorní spolek? Tak se prezentují na svých stránkách. Mají ale jasnou politickou agendu, která vychází z myšlenky Panevropské unie. Sudetští Němci přináší myšlenku o propojenosti Německa do českého prostředí,” popisoval docent Michal Téra.
Hovořil o základním konfliktu mezi českým a německým prostředím, který se vede o interpretaci dějin. „Kdo ovládá dějiny, ovládá i současnost, politické projekty a myšlení. Prosazením určité interpretace dějin můžete rozbít i dosud platnou identitu, což je klíčové pro každý politický projekt. V tom je základní zápas. Německá státnost byla vždy imperiální a česko-německý zápas byl vždycky zápasem národního státu s impériem. Trvá to už 1200 let a bude to tak i dál. Dokud vedle nás Německo bude existovat, nikdy to neskončí.”
Na základě historických faktů odmítl, že by tzv. Sudety, což je uměle vytvořený pojem, by byly jakousi historickou součástí Německa. Téra popisoval, že středoevropský prostor osidlovali na základě historických pramenů více Slované než Němci a některé slovanské kmeny se postupem času vlivem vlastních elit poněmčily, zatímco my nikoli. A zjednodušeně řečeno, tyto poněmčené původní slovanské kmeny se postupně staly “německou menšinou” na našem území. “Dějiny šly směrem, že jsme vždy měli svou elitu, ať aristokratickou nebo učenecko-kněžskou, která udržovala pojem, že my nejsme součástí ani spolutvůrci německého státu a nikdy jsme nebyli. Díky tomu se nám nestalo to, co se stalo třeba Pomořanům, Slezanům, Korutancům. To všechno byly slovanské kmeny a společenství, která se poněmčila,” konstatoval.
Podle jeho slov musíme odmítnout umělé pojmy, které jsou účelově interpretovány v rámci výkladu dějin ze strany sudetoněmeckých spolků. „Prvním takovým bodem je přesvědčení o tom, že k nám ve 13. století přišla nějaká masa Němců, od té doby s námi žili, kultivovali naše pohraničí a my jsme je potom po sedmi stech letech soužití vyhnali. Přitom v celé střední Evropě včetně dnešního východního Německa se na procesu kolonizace od 13. století, pokud jde o kvantitu, více podílelo obyvatelstvo slovanské než německé. Řada oblastí v naši zemi i v širším prostoru, kde později žili Němci, byla původně kultivována slovanským obyvatelstvem. Teprve v pozdějších dobách v rámci různých procesů docházelo k postupné germanizaci.“
„Prostor označovaný za Sudety velmi dlouho nebyl součástí německého jazykového prostoru a stabilizoval se způsobem až v 18. století. Rozhodně tam Němci nežili stovky let,” varuje docent Téra.
Souvisí s tím dle jeho slov Němci často zmiňovaný pojem právo na vlast. “V případě českých Němců jde o nonsens. Nikdy v Čechách neexistoval právně, jazykově, historicky a kulturně vymezený prostor, který bychom mohli nazvat jako německý. Nikdy neexistovala žádná historická země, které bychom mohli říkat Sudety. Nic takového jako Sudety nikdy neexistovalo. Nikdy. Pokud Němci hovoří o právu na vlast, pak mají říkat, že mají právo na vlast v Čechách a na Moravě. Jenže tam by zároveň museli respektovat, že zde žije ještě jiný národ a musí prokázat loajalitu vůči naší vlasti. Žádné Sudetsko neboli Sudetenland nikdy neexistovalo a existovat ani nemohlo, protože jazyková hranice byla různá a v každém století to bylo jinak. Neexistuje jejich historicky vymezené území. Jde pouze o politický pojem, který se snaží ex post vymezit území, na které si tzv. sudetští Němci dělají nárok. Žádní sudetští Němci nikdy neexistovali. Když si to řekneme, máme vlastně po problému. Byli čeští Němci nebo Němci v Čechách a na Moravě. Pojem sudetští Němci se objevuje poprvé až v polovině 19. století a je geografický. Politicky byl tento pojem poprvé použit až v roce 1913. Pokud dnes existují sudetští Němci, tak jejich sudetskost vznikla až v Bavorsku po odsunu. Ten termín se používá, protože je zažitý, ale správný termín by byl čeští Němci. Užívání termínu sudetský bylo vždy snahou o rozbití našeho společného prostoru,” popisoval dále historik.
Čeští Němci rovněž říkali a říkají, že se v roce 1918 nedobrovolně ocitli v cizím státě, ve kterém nechtěli žít. „Tvrdí to i někteří čeští historici, ale není to pravda. To je mýtus a lež. Český stát stále existoval, jen v rámci habsburské monarchie. Od roku 1918 tedy žili stále ve stejném státě, pouze oni k tomu státu přestali cítit loajalitu kvůli tomu, že ztratili své německé širší zázemí habsburské monarchie. Když se sjednotilo Německo, nestačila českým Němcům už ani Vídeň a objevily se plány na tzv. Mitteleuropu, kde všichni Němci budou v jednom velkém impériu a budou dominantním národem. Tento plán vznik Československa zhatil a to byl základní problém. Problém soužití Čechů a Němců nespočívá v nacismu, protože je daleko starší. Nebylo to tak, že přišel Hitler a všechno zkazil. Hitler přišel a měl na co navazovat. Ten konflikt je dlouhý a mnohem starší a nacismus byl jeho vyvrcholením, nikoli příčinou. Trvá to staletí,“ zdůraznil docent Téra.
„Kdyby čeští Němci zůstali po druhé světové válce dál v původních územích, z dlouhodobého konfliktu a nulové reflexe z jejich strany lze vyvozovat, že by konflikty neskončily. Vrátilo by se to zase, byť třeba v jiné podobě. Už by za jejich požadavky nestál Hitler, ale třeba nějaký demokratický kancléř třeba z CDU. Z veřejné debaty často unikají i příčiny odsunu. Proč k němu vůbec došlo? Ano, bylo to rozhodnutí velmocí, ale faktem je, že kdyby to československá delegace nechtěla, tak by to asi nikdo neřešil. Proč českoslovenští představitelé na odsunu trvali? Důvodem nebyla žádná msta. Důvod byl, že se Češi museli zbavit smrtelného ohrožení, aby se něco takového už nikdy neopakovalo a nedostali jsme se opět do podobné situace. Mohli jsme se klidně ocitnout v pozici Srbů v 90. letech při rozpadu Jugoslávie, kteří byli obviňováni, jak drtili zbylé národy atd. Byli bychom ve stejné situaci. Odsun měl chránit především český národ, protože čeští Němci dokázali, že jsou schopni se spojit s jakoukoli zrůdnou ideologií, aby dosáhli svého cíle. Když to shrnu, odsun Němců byl pro ty samotné lidi skutečným neštěstím, ale zároveň se domnívám, že příčinou onoho neštěstí a katastrofy byli ti samí čeští Němci,“ dodal Michal Téra na semináři v Poslanecké sněmovně.
Anketa
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?
Filozof a bohemista Jiří Hejlek se na problematiku podíval optikou původu nacismu a přišel s tezí podloženou historickými prameny, že to nebyli čeští Němci, kteří by nacismu podlehli, ale že se podíleli na jeho vzniku a vzestupu. Český Němec a politik Rudolf Jung, jak dále Hejlek uvedl, již v roce 1913 vypracoval silně antisemitský a antislovanský program v Jihlavě a napsal též knihu o nacionálním socialismu, což je možné interpretovat jako jakýsi předchůdce Hitlerovy knihy Mein Kampf. Nemluvě o tom, že předchůdkyně NSDAP, tedy Německá dělnická strana (DAP) byla založena v Ústí nad Labem v roce 1903 a svůj první sjezd měla o rok později v Trutnově. DAP se později přejmenovala na DNSAP a později již za Hitlera na NSDAP. Nacistická ideologie tedy má skutečně svůj původ mezi českými Němci.
Pokud jde o samotný odsun Němců po porážce nacismu v roce 1945, podle Jiřího Hejleka byl nutný pro dobré sousedské vztahy s Německem i pro dobro samotných někdejších českých Němců. Připomněl, že ještě více německé populace bylo odsunuto z Polska. V případě tzv. divokých odsunů, které probíhaly místy krvavě a tragicky, je podle filozofa mít na paměti, že se uskutečnily ještě fakticky za válečného stavu. „Až oficiální odsun, vycházející z dohod vítězných mocností, probíhal v mírové době a tak je třeba k tomu přistupovat.“
Hejlek podobně jako historik Téra vyzval přítomné, aby nepoužívali termín Sudety a sudetský. „Slovo sudetský vlastně znamená protičeský. Kdyby byl Sudetoněmecký landsmanšaft skutečně krajanským spolkem, jak o sobě říká, museli by si říkat spolek českých a moravských Němců. Čeští Němci nebyli ve 30. letech svedeni nacismem, oni ho vytvořili,“ konstatoval s odkazem na zmíněného Rudolfa Junga. „Odsun byl pro přežití českého národa jediná alternativa,“ dodal Jiří Hejlek.
Historik a archivář Vojtěch Šustek na konkrétních případech zdokumentoval, že to byli právě čeští a moravští Němci, kdo měl podíl na likvidacích Čechů, zvláště v období heydrichiády. „Chovali se daleko nejhůř. Uměli dokonale česky a nebylo možné je odhalit, takže poslouchali, co si Češi třeba na ulicích říkají, pak udávali a zajistili tak mnoha našim lidem smrt. Chování tzv. sudetských Němců za války je možné vystihnout termíny jako všudypřítomné udavačství a brutalita vůči českému obyvatelstvu. Projevovali fanatickou nenávist vůči Čechům, mají obrovský podíl na rozbití Československa a na zločinech na českém národě,“ uvedl Šustek.
Dějiny soužití Čechů a Němců. Stýkání a potýkání. Pod tímto názvem se debatovalo na semináři v Poslanecké sněmovně. Na akci pod záštitou poslance SPD Tomáše Doležala vystoupila řada historiků. Padla zásadní historická fakta včetně toho, že čeští Němci nepodlehli nacismu, ale vytvořili ho. Stejně tak, že problém vzájemného soužití nezačal ve 30. letech, ale trval stovky let a díky odsunu byl vyřešen. Historik Michal Téra vyvracel jednotlivé mýty nebo otevřené lži, s jakými vystupuje Sudetoněmecký landsmanšaft.
Foto: Radim Panenka Popisek: Seminář poslance SPD Tomáše Doležala na téma Dějiny soužití Čechů a Němců
Seminář zahájil předseda Poslanecké sněmovny a vládního hnutí SPD Tomio Okamura, který hovořil o přípravě společného koaličního usnesení sněmovny, které odsoudí konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně na konci května. Kromě toho zdůraznil, že poválečný odsun Němců nebyl svévolí prezidenta Edvarda Beneše nebo obnoveného Československa, ale výsledkem mezinárodní dohody vítězných mocností.
Na konferenci vystoupili historici Michal Téra a Vojtěch Šustek, filozof a bohemista Jiří Hejlek, politik a šéf ČSNS Michal Klusáček a organizátor akce Tomáš Doležal, poslanec SPD a aktivní člen spolku Svatopluk.
Docent Michal Téra úvodem zmínil lidskou stránku odsunu, pro kterou má dle svých slov pochopení. “Když člověk ztrácí domov, je to určitě strašné. Dovedu si představit, že to musí být strašlivá traumatizující zkušenost. I toto bychom si měli uvědomovat. Ke smíření se má najít správná cesta, kterou vidím v hledání toho, že spolu lidé mohou v dalších generacích komunikovat. Když se ale podíváme na typ smíření, jaký byl prosazován posledních 36 let, opravdové smíření a vyrovnání se s minulostí tam nenacházím. Prosazuje se jeden určitý pohled ze strany sudetských Němců a části české akademické veřejnosti a ten pohled znamená, že smíření spočívá v tom, že všichni přijmeme sudetoněmeckou interpretaci toho, co se stalo. V tom vidím hrozbu,” uvedl historik.
„Interpretace Sudetoněmeckého landsmanšaftu je taková, že mezi oběti druhé světové války je potřeba je započítat především Němce. To se velmi často objevuje. Jsou prý oběti těch, kteří jim způsobili křivdu, tedy Češi, Poláci či Rusové. To se objevuje v nejrůznějších dokumentech v Německu a ze strany sudetoněmeckých spolků. Tvrdí se, že Němcům bylo ukřivděno. Tím, že se po roce 1918 ocitli v neněmeckých státech, byli tam utlačováni a nakonec odtud byli vyhnáni. Taková je jejich interpretace. My vůči nim nesmíme uplatňovat kolektivní vinu, ale musíme se naopak kolektivně kát. Kolektivní vina byla vystřídaná kolektivní nevinou. S tím přichází relativizace viny za druhou světovou válku. Setkáváme se s tím nejen na úrovni Sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale i na úrovni německé a evropské. Za viníka druhé světové války je považován nacionalismus, nikoli Německo, ale tak to není. Vinu za druhou světovou válku nese německý imperialismus, expanzionismus, militarismus a také rasismus. To jsou viníci druhé světové války, nikoli nacionalismus, který naopak druhou světovou válku vyhrál.
Začneme-li připouštět, že viníkem druhé světové války je nacionalismus, z německé strany může zaznít: my jsme byli nacionalisté, vy jste byli nacionalisté a všichni jsme stejně vinni. Přesně tohle můžeme slyšet v rétorice sudetských Němců po druhé světové válce stabilně. Je to snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku. Stejnou rétoriku jako sudetští Němci používali v 90. letech i chorvatští ustašovci a ukrajinští banderovci. Skrývá se za tím politické poselství, které přináší jednu myšlenku, že současné vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu je propojeno s tzv. Panevropskou unií, což je plán na vytvoření nového impéria. Myšlenka impéria v evropském kontextu nikdy nezanikla. Od středověku se neustále vrací tendence, že v západní části Evropy má toto impérium vytvořit Německo. Vzpomeňte si na to, jak byl Bernd Posselt úzce propojen s Otto von Habsburkem, který byl předsedou Panevropského hnutí. Snaha o vytvoření jednotného imperiálního evropského prostoru, kde německý národ bude centrální, potřebuje jednu věc. Zpochybnit suverenitu těch států, kterých se takové impérium bude týkat. Můžeme se stále ptát proč Sudetoněmecký landsmanšaft dále existuje, jaký je jeho smysl? Ti, kteří zažili odsun, už tu nejsou. Koho landsmanšaft reprezentuje? Proč má program a aktivity? Je to jen folklorní spolek? Tak se prezentují na svých stránkách. Mají ale jasnou politickou agendu, která vychází z myšlenky Panevropské unie. Sudetští Němci přináší myšlenku o propojenosti Německa do českého prostředí,” popisoval docent Michal Téra.
Hovořil o základním konfliktu mezi českým a německým prostředím, který se vede o interpretaci dějin. „Kdo ovládá dějiny, ovládá i současnost, politické projekty a myšlení. Prosazením určité interpretace dějin můžete rozbít i dosud platnou identitu, což je klíčové pro každý politický projekt. V tom je základní zápas. Německá státnost byla vždy imperiální a česko-německý zápas byl vždycky zápasem národního státu s impériem. Trvá to už 1200 let a bude to tak i dál. Dokud vedle nás Německo bude existovat, nikdy to neskončí.”
Na základě historických faktů odmítl, že by tzv. Sudety, což je uměle vytvořený pojem, by byly jakousi historickou součástí Německa. Téra popisoval, že středoevropský prostor osidlovali na základě historických pramenů více Slované než Němci a některé slovanské kmeny se postupem času vlivem vlastních elit poněmčily, zatímco my nikoli. A zjednodušeně řečeno, tyto poněmčené původní slovanské kmeny se postupně staly “německou menšinou” na našem území. “Dějiny šly směrem, že jsme vždy měli svou elitu, ať aristokratickou nebo učenecko-kněžskou, která udržovala pojem, že my nejsme součástí ani spolutvůrci německého státu a nikdy jsme nebyli. Díky tomu se nám nestalo to, co se stalo třeba Pomořanům, Slezanům, Korutancům. To všechno byly slovanské kmeny a společenství, která se poněmčila,” konstatoval.
Podle jeho slov musíme odmítnout umělé pojmy, které jsou účelově interpretovány v rámci výkladu dějin ze strany sudetoněmeckých spolků. „Prvním takovým bodem je přesvědčení o tom, že k nám ve 13. století přišla nějaká masa Němců, od té doby s námi žili, kultivovali naše pohraničí a my jsme je potom po sedmi stech letech soužití vyhnali. Přitom v celé střední Evropě včetně dnešního východního Německa se na procesu kolonizace od 13. století, pokud jde o kvantitu, více podílelo obyvatelstvo slovanské než německé. Řada oblastí v naši zemi i v širším prostoru, kde později žili Němci, byla původně kultivována slovanským obyvatelstvem. Teprve v pozdějších dobách v rámci různých procesů docházelo k postupné germanizaci.“
„Prostor označovaný za Sudety velmi dlouho nebyl součástí německého jazykového prostoru a stabilizoval se způsobem až v 18. století. Rozhodně tam Němci nežili stovky let,” varuje docent Téra.
Souvisí s tím dle jeho slov Němci často zmiňovaný pojem právo na vlast. “V případě českých Němců jde o nonsens. Nikdy v Čechách neexistoval právně, jazykově, historicky a kulturně vymezený prostor, který bychom mohli nazvat jako německý. Nikdy neexistovala žádná historická země, které bychom mohli říkat Sudety. Nic takového jako Sudety nikdy neexistovalo. Nikdy. Pokud Němci hovoří o právu na vlast, pak mají říkat, že mají právo na vlast v Čechách a na Moravě. Jenže tam by zároveň museli respektovat, že zde žije ještě jiný národ a musí prokázat loajalitu vůči naší vlasti. Žádné Sudetsko neboli Sudetenland nikdy neexistovalo a existovat ani nemohlo, protože jazyková hranice byla různá a v každém století to bylo jinak. Neexistuje jejich historicky vymezené území. Jde pouze o politický pojem, který se snaží ex post vymezit území, na které si tzv. sudetští Němci dělají nárok. Žádní sudetští Němci nikdy neexistovali. Když si to řekneme, máme vlastně po problému. Byli čeští Němci nebo Němci v Čechách a na Moravě. Pojem sudetští Němci se objevuje poprvé až v polovině 19. století a je geografický. Politicky byl tento pojem poprvé použit až v roce 1913. Pokud dnes existují sudetští Němci, tak jejich sudetskost vznikla až v Bavorsku po odsunu. Ten termín se používá, protože je zažitý, ale správný termín by byl čeští Němci. Užívání termínu sudetský bylo vždy snahou o rozbití našeho společného prostoru,” popisoval dále historik.
Čeští Němci rovněž říkali a říkají, že se v roce 1918 nedobrovolně ocitli v cizím státě, ve kterém nechtěli žít. „Tvrdí to i někteří čeští historici, ale není to pravda. To je mýtus a lež. Český stát stále existoval, jen v rámci habsburské monarchie. Od roku 1918 tedy žili stále ve stejném státě, pouze oni k tomu státu přestali cítit loajalitu kvůli tomu, že ztratili své německé širší zázemí habsburské monarchie. Když se sjednotilo Německo, nestačila českým Němcům už ani Vídeň a objevily se plány na tzv. Mitteleuropu, kde všichni Němci budou v jednom velkém impériu a budou dominantním národem. Tento plán vznik Československa zhatil a to byl základní problém. Problém soužití Čechů a Němců nespočívá v nacismu, protože je daleko starší. Nebylo to tak, že přišel Hitler a všechno zkazil. Hitler přišel a měl na co navazovat. Ten konflikt je dlouhý a mnohem starší a nacismus byl jeho vyvrcholením, nikoli příčinou. Trvá to staletí,“ zdůraznil docent Téra.
„Kdyby čeští Němci zůstali po druhé světové válce dál v původních územích, z dlouhodobého konfliktu a nulové reflexe z jejich strany lze vyvozovat, že by konflikty neskončily. Vrátilo by se to zase, byť třeba v jiné podobě. Už by za jejich požadavky nestál Hitler, ale třeba nějaký demokratický kancléř třeba z CDU. Z veřejné debaty často unikají i příčiny odsunu. Proč k němu vůbec došlo? Ano, bylo to rozhodnutí velmocí, ale faktem je, že kdyby to československá delegace nechtěla, tak by to asi nikdo neřešil. Proč českoslovenští představitelé na odsunu trvali? Důvodem nebyla žádná msta. Důvod byl, že se Češi museli zbavit smrtelného ohrožení, aby se něco takového už nikdy neopakovalo a nedostali jsme se opět do podobné situace. Mohli jsme se klidně ocitnout v pozici Srbů v 90. letech při rozpadu Jugoslávie, kteří byli obviňováni, jak drtili zbylé národy atd. Byli bychom ve stejné situaci. Odsun měl chránit především český národ, protože čeští Němci dokázali, že jsou schopni se spojit s jakoukoli zrůdnou ideologií, aby dosáhli svého cíle. Když to shrnu, odsun Němců byl pro ty samotné lidi skutečným neštěstím, ale zároveň se domnívám, že příčinou onoho neštěstí a katastrofy byli ti samí čeští Němci,“ dodal Michal Téra na semináři v Poslanecké sněmovně.
Filozof a bohemista Jiří Hejlek se na problematiku podíval optikou původu nacismu a přišel s tezí podloženou historickými prameny, že to nebyli čeští Němci, kteří by nacismu podlehli, ale že se podíleli na jeho vzniku a vzestupu. Český Němec a politik Rudolf Jung, jak dále Hejlek uvedl, již v roce 1913 vypracoval silně antisemitský a antislovanský program v Jihlavě a napsal též knihu o nacionálním socialismu, což je možné interpretovat jako jakýsi předchůdce Hitlerovy knihy Mein Kampf. Nemluvě o tom, že předchůdkyně NSDAP, tedy Německá dělnická strana (DAP) byla založena v Ústí nad Labem v roce 1903 a svůj první sjezd měla o rok později v Trutnově. DAP se později přejmenovala na DNSAP a později již za Hitlera na NSDAP. Nacistická ideologie tedy má skutečně svůj původ mezi českými Němci.
Pokud jde o samotný odsun Němců po porážce nacismu v roce 1945, podle Jiřího Hejleka byl nutný pro dobré sousedské vztahy s Německem i pro dobro samotných někdejších českých Němců. Připomněl, že ještě více německé populace bylo odsunuto z Polska. V případě tzv. divokých odsunů, které probíhaly místy krvavě a tragicky, je podle filozofa mít na paměti, že se uskutečnily ještě fakticky za válečného stavu. „Až oficiální odsun, vycházející z dohod vítězných mocností, probíhal v mírové době a tak je třeba k tomu přistupovat.“
Hejlek podobně jako historik Téra vyzval přítomné, aby nepoužívali termín Sudety a sudetský. „Slovo sudetský vlastně znamená protičeský. Kdyby byl Sudetoněmecký landsmanšaft skutečně krajanským spolkem, jak o sobě říká, museli by si říkat spolek českých a moravských Němců. Čeští Němci nebyli ve 30. letech svedeni nacismem, oni ho vytvořili,“ konstatoval s odkazem na zmíněného Rudolfa Junga. „Odsun byl pro přežití českého národa jediná alternativa,“ dodal Jiří Hejlek.
Historik a archivář Vojtěch Šustek na konkrétních případech zdokumentoval, že to byli právě čeští a moravští Němci, kdo měl podíl na likvidacích Čechů, zvláště v období heydrichiády. „Chovali se daleko nejhůř. Uměli dokonale česky a nebylo možné je odhalit, takže poslouchali, co si Češi třeba na ulicích říkají, pak udávali a zajistili tak mnoha našim lidem smrt. Chování tzv. sudetských Němců za války je možné vystihnout termíny jako všudypřítomné udavačství a brutalita vůči českému obyvatelstvu. Projevovali fanatickou nenávist vůči Čechům, mají obrovský podíl na rozbití Československa a na zločinech na českém národě,“ uvedl Šustek.
Kauza Čapí hnízdo znovu otevřela otázku, kam až může zajít odvolací soud, když ruší rozhodnutí soudu první instance. Soudce Jan Šott odsoudil Janu Nagyovou, ale současně dal najevo, že podle jeho senátu přetrvávají pochybnosti. Jenže nejde o izolovaný spor jednoho soudce s vyšší instancí. Česká justice už v minulosti řešila případy, v nichž zaznívalo podezření, že odvolací soud fakticky nepřezkoumává rozsudek, ale diktuje jeho výsledek. A někdy dokonce opačným směrem – nikoli k vině, ale ke zproštění.
Foto: Ladislav Carda Popisek: Soudce Jan Šott
Kauza Čapí hnízdo má za sebou další dramatický obrat. Městský soud v Praze uznal Janu Nagyovou vinnou, současně však soudce Jan Šott při odůvodnění rozsudku pronesl slova, která v justičním prostředí vyvolala mimořádnou pozornost. Soudce totiž uvedl, že senát je nadále přesvědčen, že Nagyová by odsouzena být neměla, protože o její vině přetrvávají důvodné pochybnosti. Dodal ale, že městský soud je vázán názorem Vrchního soudu v Praze.
Jinými slovy: soudce rozhodl o vině, ale zároveň veřejně sdělil, že podle jeho vlastního hodnocení důkazní situace k takovému závěru dojít neměla. Právě tato otevřenost vyvolala otázku, zda se soud první instance v podobných případech nestává pouze vykonavatelem názoru vyšší instance.
Nejde přitom o běžnou procesní situaci, kdy odvolací soud nižšímu soudu vytkne právní chybu, neúplné dokazování nebo vadné odůvodnění. Takový postup je součástí soudní soustavy. Problém nastává ve chvíli, kdy se spor netýká jen výkladu práva, ale samotného hodnocení důkazů. Tedy otázky, zda svědek působí věrohodně, zda listiny potvrzují určitou verzi skutku, zda pochybnosti ještě existují, nebo už byly rozptýleny.
Právě to je v trestním řízení mimořádně citlivé. Soud první instance důkazy provádí bezprostředně. Vidí svědky, slyší jejich výpovědi, sleduje jejich reakce, konfrontuje je s dalšími důkazy. Odvolací soud naopak často pracuje především se spisem a záznamem toho, co už proběhlo. Má právo nižší soud kontrolovat, ale otázka zní: může mu také fakticky nařídit, jak má důkazy vyložit?
Přitom soudce Šott v kauze Čapí hnízdo rozhodoval už potřetí. Dvakrát předtím obžalobu zprostil, vrchní soud však oba rozsudky zrušil. Prezident Soudcovské unie Libor Vávra označil otevřenost Šottova postupu za unikátní právě proto, že se nejde jen o vázanost právním názorem, ale o otázku hodnocení důkazů.
Česká judikatura totiž dlouho pracovala s tím, že odvolací soud nemůže jednoduše vnutit soudu prvního stupně vlastní skutkový závěr, pokud sám důkazy neprovedl nebo nezopakoval. Ústavní soud v minulosti formuloval hranice velmi jasně: odvolací soud nesmí soudu prvního stupně uložit, aby učinil konkrétní skutkové zjištění, aby určitý důkaz hodnotil konkrétním způsobem nebo aby dospěl k předem určenému skutkovému stavu.
Současně však Nejvyšší soud upozorňuje, že opačný extrém také neplatí. Hodnocení důkazů není nedotknutelnou doménou soudu první instance, do níž by odvolací soud nesměl vůbec zasáhnout. Odvolací řízení podle Nejvyššího soudu předpokládá i přezkum skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Jinými slovy: odvolací soud má právo říct, že úvahy nižšího soudu jsou nelogické, neúplné nebo v rozporu s provedenými důkazy. Neměl by se však stát soudem, který bezprostřední hodnocení důkazů nahradí vlastním příkazem k výsledku.
Do této křehké rovnováhy vstoupil i nález Ústavního soudu IV. ÚS 2980/22. Ten se zabýval situací, kdy opakované vracení věci mezi instancemi vedlo k takzvanému justičnímu ping-pongu. Ústavní soud tehdy popsal případ, v němž došlo k několika zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu a opakovanému vracení věci soudu prvního stupně.
Část právní veřejnosti v tomto nálezu vidí pokus zabránit nekonečnému přehazování spisu mezi soudy. Jiní v něm ale spatřují nebezpečný posun. Advokátní deník k tomu v odborném textu napsal, že Ústavní soud dal za pravdu stěžovatelce, která namítala, že odvolací soud na prvoinstanční soud vyvíjel neústavní tlak, v jehož důsledku soud prvního stupně „kapituloval“ a uznal ji vinnou.
Advokát Lukáš Trojan v České justici upozornil, že v kauze Čapí hnízdo odvolací soud dospěl k závěru o vině Andreje Babiše a Jany Nagyové a zavázal k tomuto názoru soud prvního stupně, protože sám je po předchozím zproštění nemůže odsoudit. Podle Trojana takový postup judikatura Ústavního soudu umožňuje, současně jej ale označil za nebezpečný, protože podle něj oslabuje roli nalézacího soudu a dotýká se zákazu zhoršení postavení obžalovaného.
Ještě ostřejší stanovisko zaujal docent Vladimír Pelc z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Pro INFO.CZ řekl, že příkaz odvolacího soudu k uznání viny považuje za protiústavní. Podle něj může být závazný právní názor odvolacího soudu, ale nikoli příkaz, aby soud prvního stupně obžalovaného uznal vinným.
Debata tak už dávno není jen o jednom rozsudku v jedné politicky sledované kauze. Otevírá se otázka, zda české trestní řízení nevytváří hybridní model, v němž odvolací soud fakticky rozhodne o vině, ale formálně ponechá podpis pod rozsudkem soudu první instance.
A právě zde se nabízí paralela, která ukazuje, že problém nemusí mít jen jeden směr. Opačnou zkušenost totiž dlouhodobě popisuje moravský podnikatel Pavel Buráň. Ten tvrdí, že byl v roce 2014 unesen svým bývalým společníkem Jaroslavem Novotným a donucen podepsat dokumenty se stamilionovými dopady.
Případ je mediálně známý jako spor dvou protichůdných verzí: podle Buráně šlo o únos a vydírání, podle Novotného o dobrovolné jednání související s podnikatelským vypořádáním. Buráň však opakovaně připomíná, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, mu dvakrát dal za pravdu a dospěl k závěru o vině obžalovaných. Následně však podle něj zasáhl Vrchní soud v Olomouci takovým způsobem, že prvoinstanční soud nakonec rozhodl opačně a obžalované zprostil. Pavel Buráň dokonce tvrdí, že soudci z Olomouce podle něj „doslovně nařídili zproštění viny“ jeho údajného únosce.
To však Vrchní soud v Olomouci odmítá a svůj přístup hájí tím, že důkazní situace připouštěla dvě možné verze skutkového děje, a soud proto musel postupovat podle zásady in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaných.
Právě v tom je ale Buráňova kauza zajímavá. Zatímco v Čapím hnízdě se mluví o tom, zda odvolací soud nemůže dotlačit prvoinstanční soud k odsouzení, v Buráňově případu zaznívá opačné podezření: zda odvolací soud nemůže prvoinstanční soud dotlačit ke zproštění.
Pokud soud první instance po provedení důkazů opakovaně dospěje k jednomu závěru, ale odvolací soud mu opakovaně říká, že tento závěr neobstojí, může jít o legitimní korekci. Může jít o ochranu obžalovaných před vadným hodnocením důkazů. Může jít o důsledek zásady, že v pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného.
Ale může také vzniknout opačný dojem: že soud, který měl důkazy v hlavním líčení před sebou, je postupně zatlačen k výsledku, s nímž se vnitřně neztotožňuje. V jedné kauze k vině. V jiné ke zproštění.
Není náhodou, že téma se nyní objevuje i v politicko-legislativní rovině. Seznam Zprávy informovaly, že ministr spravedlnosti Jeroným Tejc chystá změnu trestního řádu, která by výslovně řešila situace, kdy druhostupňový soud v odvolacím řízení ukládá nalézacímu soudu uznat vinu. Podle Seznam Zpráv by úprava měla směřovat k tomu, aby odvolací soud nemohl zavázat soud první instance k tomu, jak má hodnotit důkazy a jaká skutková zjištění má učinit.
Ať už bude konkrétní legislativní návrh jakýkoli, jedno je zřejmé už nyní: kauza Čapí hnízdo znovu otevřela otázku, která v české justici doutná dlouho. Jak zabránit nekonečnému soudnímu ping-pongu, ale současně nezničit smysl soudu první instance? Jak zajistit, aby odvolací soud mohl napravovat chyby, ale nestal se skrytým autorem rozsudku? A jak udržet důvěru, že vina nebo nevina nejsou výsledkem procesního tlaku, ale skutečného, nezávislého a přesvědčivě odůvodněného hodnocení důkazů?
Kde leží hranice svobody projevu a politické satiry? Česko-německý politik Petr Bystroň čelí trestnímu řízení kvůli sdílení koláže, kterou soud vyhodnotil jako vyobrazení nacistického pozdravu. Za její zveřejnění dostal nepravomocně pokutu přes 11 tisíc eur a případ nyní míří k odvolacímu soudu, který se jím bude zabývat už 7. května. V souvislosti s tím Bystroň pro ParlamentníListy.cz srovnal stav svobody slova v Česku a Německu.
Foto: Petr Bystroň Popisek: Petr Bystroň v USA
Případ německého politika s českými kořeny Petra Bystroně se točí okolo fotomontáže s bývalou kancléřkou Angelou Merkelovou. Bystroň koláž zveřejnil 12. července 2022 na svém twitterovém účtu (dnes X, pozn. redakce). Na koláži bylo několik německých politiků, mimo jiné právě Merkelová, se zdviženou pravicí.
Bystroň příspěvek doplnil popiskem „Pá pá, Melnyku! Němečtí politici mávají na rozloučenou!“ v reakci na odvolání tehdejšího ukrajinského velvyslance Andrije Melnyka.
Obžaloba po roce. A rovnou ve volební kampani
O více než rok později po zveřejnění koláže, v září 2023, zahájilo státní zastupitelství vyšetřování kvůli podezření z vyobrazování hitlerovského pozdravu.
Mezitím, 28. července 2023, byl Bystroň zvolen na druhé místo kandidátky do Evropského parlamentu. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání bylo zahájeno až se značným odstupem od zveřejnění koláže, a právě v době volební kampaně, považuje Bystroň načasování obžaloby považuje za účelové a politicky motivované. „Obžaloba rok po zveřejnění, uprostřed volební kampaně – to je politická justice na objednávku,“ říká Bystroň.
Dne 17. října 2025 pak padl prvoinstanční rozsudek, kterým byl německý politik uznán vinným a odsouzen k pokutě ve výši 11 250 eur, tedy přes 273 tisíc korun. O rozsudku tehdy informoval například německý deník Bild nebo deník Zeit. Okresní soud v Mnichově totiž rozhodl, že fotomontáž skutečně vyobrazuje hitlerovský pozdrav, a odsoudil Bystroně za používání znaků protiústavních organizací podle § 86 a § 86a německého trestního zákoníku. Verdikt pro Bystroně znamená i záznam v trestním rejstříku.
Satira nebo trestný čin?
Politik se proti rozhodnutí odvolal. „Tento rozsudek je útokem na naši svobodu projevu. Takto se mají umlčet nepohodlní kritici,“ reagoval Bystroň na nepravomocný verdikt. Odvolací řízení je naplánováno na 7. května 2026.
Kde tedy leží hranice mezi svobodou projevu a trestněprávní odpovědností?
Na jedné straně stojí právo na politickou kritiku, která je jedním ze základních prvků demokratické debaty. Na straně druhé německý právní řád, podle kterého je šíření nacistických symbolů, gest a hesel přísně zakázáno, a to nejen jejich provedení, ale i zobrazování. Výjimky platí jen v omezených případech, například pro vzdělávací účely, média nebo zjevnou satiru, přičemž soudy je vykládají restriktivně, píše server Legal Tribune Online.
Kritici dnes upozorňují, že se výklad svobody projevu zpřísňuje a není vždy zřejmé, kde končí politická provokace a začíná trestný čin. Případ je proto obzvláště citlivý i pro novináře, protože případné trestání satiry by mohlo omezit běžné formy politického vyjadřování a vytvořit precedent pro další podobné případy.
Bystroňova kauza vzbudila pozornost i v zahraničí. Komisař Rady Evropy pro lidská práva Michael O’Flaherty uvedl, že svoboda projevu je v Německu „výrazně omezena“ a také americký viceprezident JD Vance již několikrát hovořil o tom, že svoboda projevu v Evropě „upadá“.
Bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maaßen pak zdůrazňuje, že „svoboda projevu je základním právem, protože je předpokladem všech ostatních svobod a tvoří základ našeho demokratického zřízení“ a varuje, že „pokud jsou státní orgány nasazeny proti opozici, jedná se o zneužití státní moci a ohrožení právního státu“.
Nadcházející soudní jednání proto Bystroň, AfD i celé Německo sleduje s velkým očekáváním. Podle mnohých totiž půjde i o to, nakolik je v praxi skutečně zachována a chráněna svoboda projevu jako jedno ze základních práv.
Europoslanec Bystroň čtenářům ParlamentníchListů.cz sdělil, že ať si myslí o české justici cokoli, v Německu je ještě menší svoboda slova než v Česku. „Záleží, ke kterému soudu v jakém místě se dostanete,“ komentoval Bystroň. „A nepamatuji si, že by v České republice proběhlo za jediný den 160 domovních prohlídek u lidí, kteří jen něco postovali na Facebooku,“ dodal.
„Bez svobody projevu si demokracii nelze představit. Pokud je proces utváření veřejného mínění kontrolován a řízen státem, dochází k podkopávání demokracie,“ říká německý právník Ulrich Vosgerau.
tAK FAJN- KRETÉNI VŠECH TV SE PŘEDHÁNĚJÍ V ADORACI NACISTICKÉHO HITLEROVNSKÉHO REŽIMU VA SVÝCH OBRAZOVKÝCH VYSÍLÁNÍM FILMŮ O HITLEROVI, JEHO MUŽÍCH A TAK DÁLE MNOHO LET! A TO JE OK. ČLOVEK SE BOJÍ OTEVŘÍT LEDNIČKU…
PAK SE TOHO NĚKDO CHOPÍ JAKO POLITIK A SATIRIK- A JE ZLE. A PŘITOM MÁ PRAVDU!
U NÁS VLASTIZDRÁDCI CHTĚJÍ POŘÁDAT SJEZD LANDSMANŠAFTU, KRYTÉHO BAVORSKOU VLÁDOU. TOU VLÁDOU, KTERÁ SOUDÍ POLITIKA!
JSOU TO VŠECHNO FOLTÝNOVY SVINĚ, CELÝ SVĚT SE V PRDEL PROPADL. TOTO HE 21. STOLETÍ? HOVNO!!! MYSLÍTE ŽE NĚKDE EXISTUJE NĚJAKÉ PRÁVO? HOVNO!!!
