ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Evropa by měla pěstovat rozumné vztahy se všemi klíčovými hráči, včetně Ruska a Číny. To, že se odřezáváme od ruských zdrojů, je naprosto fatální ekonomická chyba, za niž budeme platit. Přesvědčen o tom je politolog a bývalý diplomat Petr Drulák. Evropské výdaje na obranu by podle něj neměly končit u amerických dodavatelů. Soběstační bychom měli být i ve výrobě léků a v produkci základních potravin.
Foto: Repro XTV Popisek: Petr Drulák
Budoucnost evropského kontinentu, proměna globální role Spojených států amerických a nutnost strategické soběstačnosti střední Evropy byla hlavní témata rozhovoru v podcastu Za hranicí youtubového kanálu Startitup. Hostem pořadu byl politolog a bývalý diplomat Petr Drulák, jenž analyzoval aktuální dokument o americké národní bezpečnosti a jeho dopady na globální politiku. Podle Druláka se svět nezadržitelně posouvá k multipolaritě, v níž už Washington neplní roli výhradního hegemona.
Jedním z ústředních bodů diskuse byla klesající dominance USA a jejich nově definované priority. Drulák upozornil, že americká administrativa nyní provádí realistickou bilanci svých zdrojů a cílů. Spojené státy už několik desetiletí fakticky nevykonávají roli světového policisty, což potvrzuje i jejich aktuální strategie.
PODLE NORMÁLU- POKUD KDY NA ZEMI BYL- NEMÁ PRÁVO NIKDO DĚLAT JINÉMU STÁTU POLICAJTA!
„Pro nás jsou prioritní dva regiony, a to je Latinská Amerika, kde musíme být tou vedoucí velmocí, tam nikoho jiného nepustíme, a pak východní Asie, kde sice vedoucí velmocí úplně nebudeme, ale nechceme, aby se tou vedoucí velmocí stala Čína,“ vysvětlil Drulák americký postoj.
Evropské výdaje na obranu by neměly končit u amerických dodavatelů
Evropa, Blízký východ a Afrika se podle něj v americkém zájmu ocitají až na třetím místě a Washington se v těchto oblastech bude angažovat pouze tehdy, pokud to pro něj bude nezbytné.
Tato změna paradigmatu má přímé důsledky pro evropskou bezpečnost a ekonomiku. Drulák zdůraznil, že role Evropy jako světového centra je již minulostí a kontinent se nyní musí vyrovnat s vlastním úpadkem. Za fatální chybu považuje zejména hospodářské odříznutí od ruských energetických zdrojů.
„To, že se odřezáváme od ruských zdrojů, je naprosto fatální ekonomická chyba, za niž budeme platit, už za ni platíme a budeme platit ještě víc,“ uvedl v rozhovoru s tím, že evropský zájem by měl spočívat v pěstování rozumných vztahů se všemi klíčovými hráči, včetně Ruska a Číny.
V otázce obrany Drulák vyzval k vytvoření strategické soběstačnosti. Kritizoval současný stav, kdy evropské státy sice navyšují výdaje na zbrojení, ale podstatná část těchto prostředků končí u amerických dodavatelů. „V okamžiku, kdy ať už dáváme dvě procenta, dvě a půl, nebo dokonce víc, tak tyhle peníze primárně musí být utráceny v Evropě,“ apeluje bývalý diplomat.
Strategická autonomie by se podle něj měla týkat nejen výroby klíčových zbraní, ale také energetiky, produkce léků a základních potravin. V tomto kontextu zmínil i potřebu investic do moderních technologií, jako jsou drony, umělá inteligence a kybernetika, které jsou motorem technologického pokroku.
A O TOM UŽ MLUVIL ING. ZEMAN A VYSMÁLI SE MU JEN IDIOTI A PRÁVĚ TAKOVÍ, KTEŘÍ ŽVANÍ O OTEPLOVÁNÍ A PODOBNÝCH NEDOLOŽENÝCH (DLE OPRAVDOVÉ VĚDY TŘEBA NAPSAT) „AKTIVIT“ ČLOVĚKA A NEMAJÍ ZÁKLADNÍ FYZIKÁLNÍ A JINÉ PŘÍRODNĚ-VZDĚLÁVACÍ ŠKOLY A MAJÍ SVÉ MOZKY NA PRD.
Státy jako Francie nebo Velká Británie přestávají být evropskými zeměmi
Významná část rozhovoru byla věnována situaci v Africe, kde se střetávají zájmy velmocí formou jakési ekonomické aukce. Drulák se domnívá, že evropská role na africkém kontinentě prakticky skončila a dřívější vliv Francie či Velké Británie je na ústupu. Africké státy se podle něj ekonomicky emancipují a orientují se spíše na spolupráci s Čínou, s USA nebo v bezpečnostní oblasti s Ruskem.
Zároveň varoval před migračním tlakem a uvedl, že ekonomický rozvoj Afriky migraci krátkodobě nezastaví, protože bohatší střední třída získává větší mobilitu. „V té migraci nemůžeme sázet na ekonomické faktory, ale musíme sázet na ploty,“ prohlásil Drulák s tím, že Evropa si musí umět ohlídat své námořní hranice.
Při pohledu na vnitřní stabilitu Evropy vyjádřil Drulák pochybnosti o udržitelnosti současného celku. Poukázal na demografické změny v západních zemích, jako jsou Francie nebo Velká Británie, které jsou podle něj „čím dál tím méně evropštější“ kvůli vysokému podílu obyvatel neevropského původu. Tento vývoj překročil bod, z něhož není návratu.
ALE JÁ BYCH VĚDĚL…. ŽE ZVRAT JE MOŽNÝ…
POTEČE KREV- JDE JEN Z KOHO!
Musíme se postavit na vlastní nohy
Velkou příležitost naopak Drulák vidí ve střední Evropě, pokud se dokáže o sebe postarat sama. „Hlavním cílem pro nás nemusí být stát se nějakým lídrem nebo příkladem pro ostatní, ale umět se o sebe postarat,“ zdůraznil profesor.
Pokud středoevropské společenství dokáže zajistit svou ekonomickou a bezpečnostní stabilitu vlastními silami, může se stát přirozeným vzorem pro zbytek kontinentu. Drulák však odmítl ambice na formální lídrovství nad západní Evropou jako nerealistické. Podle něj je klíčové, aby státy jako Česko a Slovensko obnovily tradici strategického průmyslu a aby investovaly do odvětví s vysokou přidanou hodnotou.
Závěrem rozhovoru se Petr Drulák dotkl i širšího geopolitického směřování světa k multipolaritě, kde skupina zemí BRICS bude hrát čím dál významnější roli na úkor dřívější pozice Spojených států. „Patří k zákonitostem světové politiky, že tu svou pozici si nikdo nedrží trvale,“ konstatoval s tím, že i USA postupně přicházejí o své výsadní postavení prvního mezi rovnými.
KAŽDÁ VELKÁ ŘÍŠE VŽDY JEDNOU SKONČILA, KONČÍ A BUDE KONČIT.
Evropa se proto musí naučit definovat své vlastní zájmy nezávisle na jiných mocenských centrech a pěstovat pragmatickou politiku orientovanou na vlastní přežití a prosperitu. Vzhledem k tomu, že se světové dění stává čím dál méně předvídatelným, je podle Druláka schopnost postavit se na vlastní nohy jediným udržitelným receptem pro budoucnost střední Evropy.
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) odpálil bombu v přímém přenosu, když ostře vystoupil proti dotační politice svého předchůdce Lipavského. Zveřejnil seznam projektů, na které ministerstvo pod předchozím vedením vynakládalo desítky milionů korun z kapes daňových poplatníků. S řediteli organizací, jako např. Člověk v tísni, které čerpaly miliony korun, se hodlá setkat. Ale posílat miliony do zahraničí už nehodlá. Macinka, ministr zahraničních věcí Babišovy vlády, prostudoval rozpočet svého resortu a zjistil, že je tam hodně peněz „transformační spolupráci“.
„Ty částky, které se tam prošustrovaly dosahují téměř dvou set milionů za rok,“ podivuje se ministr. „Nechal jsem si vyjet, za co můj předchůdce, pan ministr Lipavský, utrácel peníze v rámci programu transformační spolupráce. Tak abyste věděli, za co vyhazoval Lipavský miliony, desítky milionů a možná stovky milionů z peněz, které horko těžko posílají do státního rozpočtu daňoví poplatníci,“ uvedl Macinka. Ve svém výčtu začal projekty v Barmě (Myanmaru). „Existuje projekt, na který daňoví poplatníci přispěli částkou 2 300 000 Kč. Účelem bylo ´posilování klíčových složek společnosti k obnově demokracie v Barmě‘. Mezi dalšími projekty najdeme například 3 300 000 Kč na psychosociální podporu pro školy na jižní Ukrajině, 1 000 000 Kč na podporu principů rovnosti žen a mužů v Kosovu prostřednictvím advokační činnosti, 3 000 000 Kč pro organizaci Člověk v tísni na projekt posílení postavení mládeže a nezávislých médií v Gruzii, 2 200 000 Kč na expertní přednášky, metodickou podporu aktivistů a rozvoj legislativní e-knihovny ve Vietnamu,“ vypočítal Macinka.
Dále byla podpořena organizace Post Bellum částkou 780 000 Kč na projekt Paměť vietnamské občanské společnosti. Organizace Agora získala 1 640 000 Kč na zážitkové učení k aktivnímu občanství v Moldavsku a Transparency International obdržela 1 300 000 Kč na boj proti střetu zájmů v téže zemi. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) získala 1 700 000 Kč na posílení kapacit srbských nezávislých médií v oblasti informování o zelené transformaci.
Financovali jsme také angažovanou mládež v Arménii, právní stát v Myanmaru nebo boj proti praní špinavých peněz v Bosně a Hercegovině,“ přiblížil člen Babišovy vlády. Zarážející je podle něj projekt organizace Arnika za 600 000 Kč zaměřený na „klenoty přírody Bosny a Hercegoviny“. Tatáž organizace získala přes 3 miliony korun na podporu občanských kampaní za lepší životní prostředí v Gruzii a další 4 miliony na „zelenou obnovu Ukrajiny“.
„Když je země rozbombardovaná ruskými nálety, dostane neziskovka Arnika 4 miliony korun na to, aby obnova Ukrajiny byla hlavně ekologická a udržitelná,“ podivil se ministr s tím, že jde o absurdní prioritu v době humanitární krize.
V Africe a Asii jsme financovali projekty, jako je snížení kybernetického násilí vůči ženám v Keni (400 000 Kč), posílení politické participace mládeže v Nigérii s využitím umění (420 000 Kč), kampaň za zákon o ochraně novinářů v Indii (420 000 Kč).
Na Gay Pride festival v hanojském Vietnamu jsme přispěli 420 000 Kč. Dalším terčem jeho kritiky se staly projekty zaměřené na ideologickou osvětu v zemích, jako je Kosovo nebo Vietnam.
Jako příklad „převýchovy společnosti“ Macinka uvedl milion korun na „vžití se do principu rovnosti žen a mužů“. „Zvláště mě zaráží situace ve Venezuele. Zatímco jsme od prosince usilovně pracovali na propuštění našeho občana z tamního vězení, organizace Člověk v tísni tam za 500 000 Kč budovala ‚inkluzivní rozvoj‘ a věnovala se ‚narativní žurnalistice‘. Celkově jde o desítky projektů v hodnotě přesahující 112 milionů korun. Jako ministr, který nyní připravuje rozpočet na příští rok, mohu prohlásit, že tyto výdaje budou zastaveny. S paní ministryní Schillerovou jsme se shodli, že tyto penězovody musejí skončit,“ zdůraznil Macinka.
Potom řekl, že se těší na osobní setkání s řediteli těchto organizací.
„Rád si vyslechnu jejich argumenty, proč by měl český daňový poplatník nadále financovat například vzdělávání voličů v Gruzii nebo školu mediální etiky v Bosně. Zároveň budeme prosazovat vznik registru zahraničních dárců neziskových organizací. Pokud musí být transparentní politické strany, musí stejná pravidla platit i pro neziskový sektor,“ uvedl ministr.
Největší pozornost ministr věnoval velkým neziskovým organizacím, které označil za „skvělé čerpačky“. Mezi nimi dominuje Člověk v tísni, Transparency International, Post Bellum nebo Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
„Člověk v tísni dostal loni 3 miliony na posílení mládeže v Gruzii, další miliony na Kubu, do Venezuely nebo Bosny. Přitom když jsme v prosinci bojovali za propuštění Čecha vězněného ve Venezuele, tyhle neziskovky tam budovaly ‚inkluzivní rozvoj‘ a na našeho občana v opravdové tísni úplně kašlaly,“ prohlásil Macinka.
Ministr rovněž kritizoval projekty, které podle něj zasahují do vnitřních záležitostí cizích států. Zmínil například 412 000 korun na „vzdělávání voličů v Gruzii“ pro tamní komunální volby nebo miliony na „boj s dezinformacemi a propagandou“ v Srbsku. Podle Macinky je alarmující, že Česko financuje „transformace narativů“ v zemích, kde se politický systém nemusí líbit odcházejícímu vedení resortu.
S lidmi z Arniky nebo AMO se rád sejdu, aby mi vysvětlili, proč má český daňový poplatník platit školu mediální etiky v Bosně, když u nás nemáme peníze na vlastní potřeby,“ řekl ministr.
Exkluzivní rozhovor pro Parlamentní listy poskytla Katarína Ondrušová, která s kolegy na Slovensku shromáždila a publikovala stovky studií o negativním působení větrných elektráren a byla proto označena za „ruskou agentku“.
Foto: pixabay Popisek: Větrníky
Kdy jste se začala zajímat o větrné parky na Slovensku?
Motivace nebyla politická. Bylo to osobní. Zásadně mě to zasáhlo v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že větrné farmy budou umístěny přímo nad naší vesnicí – prakticky na okraji katastru – a že kvalitu našeho života mají určovat dvě sousední vesnice. A někdo, kdo tu nežije a nebude tolerovat změnu kvality života, prostě přijde, ukáže prstem na mapu a řekne: Tady to bude stát. Dodnes si kladu jen jednu otázku: Jak je možné, že o místě, kde člověk žije po celý život, může rozhodnout někdo, kdo zde ani nebydlí a nebude za takové změny nést následky?
Proč jste se do toho s kolegy pustili, když vás na začátku nazývali podvodníky a lháři?
Na začátku nám říkali podvodníci, lháři… Téměř blázni, kteří to údajně nechápou. Ale takhle se o domově nerozhoduje. Ne tak – nejdřív budeme stavět, pak uvidíme. A to mě nastartovalo. Když vám někdo řekne, že jste příliš obyčejní na to, abyste se zeptali, máte dvě možnosti – buď mlčet, nebo hledat pravdu. Pozvali jsme lidi z Rakouska, aby se k nám přidali. Běžní občané, ne politici.
A ti nám vyprávěli, jak to začalo u nich. Investoři a vláda dávali stejné sliby. „Bude to výhodné, budeš mít levnější energii, nic se v tvém životě ani v okolní přírodě nezmění.“ A pak nám otevřeně řekli, jak se jejich životy změnily. Jak jejich energie nebyla levnější, ale mají dražší účty i oni. Jak sliby zmizely, když turbíny už stály.
Začala jsem studovat ještě víc. Vědecké studie z celého světa, odborné názory. Zkušenost zemí, kde s tím žijí už roky. Na jedné straně slyšíme spoustu prázdných vět bez ověření: „Koneckonců, už to tam mají, mají to i jinde, proč bychom to nemohli mít také?“ Ale nikde nezačali s turbínami téměř 270 metrů vysokými. To je u nás i v Česku unikát, protože nemáme vítr na břehu moře a chtějí postavit stožáry vyšší, než jsou naše hory, aby jim to vůbec něco vyrábělo. A proto se ptám, proč bychom se měli spoléhat na sliby investora namísto toho, abychom naslouchali skutečným zkušenostem lidí, kteří s tím už žijí? Vydali jsme tedy evropské i světové zkušenosti s větrnou energetikou a zdravotními dopady jako knížku, která investory nejvíce štve. Oni žádnou jinou nemají, krom šekové knížky a úplaty okolí za sníženou kvalitu života.
Jak jste se dostala do České republiky?
Ani to přesně nedokážu říci, přišlo to postupně a samo. Po rozdělení Československa jezdím do Čech stále, společnou republiku jsem měla ráda a vztahy zůstaly i po jejím rozdělení. Postupně jsme zjistili, že lidé se potýkají se stejnými problémy v České republice a nejen tam, ale i v dalších zemích, třeba ve Francii nebo v Německu. Začali jsme si psát, povídat, pomáhat si a vyměňovat informace. O naši publikaci je zde velký zájem, Češi nic podobného neměli, a naše poznatky jsou z celého světa. Slovenštině ještě z minula dobře rozumí, a tak se ani nic nemuselo překládat. A dnes je mnoho z nás, kteří nechtějí mlčet, pokud jde o náš domov i zdraví a kvalitu života našich rodin.
Katarina Ondrušová
Co si myslíte o tom, že jste byla označena jako „ruský agent“?
Upřímně? Už jsem zažila spoustu samolepek. Ale to mě překvapilo. Jste jenom obyčejný člověk, který chrání svůj domov, a najednou z vás někdo udělá aktivistu a pak agenta. Je to absurdní. Takže se ptám: Pokud dnes s něčím nesouhlasíte, jste automaticky ruský agent? Nebo naopak „Sorosův muž či žena“, jako někteří pracovníci neziskovek? Většina z nás si musí na své živobytí vydělat vlastní prací, zatímco tito lidé dostávají za svou práci mzdu. U toho se nechovají jako obchodní agenti, hájící zájmy investorů, ale jako zachránci světa. Stále je tu místo pro obyčejného člověka, který nebere dary, dotace neziskových organizací, neplní politický řád. Obětuje své vlastní peníze, volný čas a klid jen proto, aby pochopil rozhodnutí politiků, kteří ho mají zastupovat a kteří mohou změnit jeho kvalitu života. Nebo pro takového člověka není v dnešní společnosti už žádný prostor?
Nepatřím do žádné geopolitické škatulky. Patřím tam, kde jsem se narodila. Kde mám domov.
Jaké reakce máte od lidí a od starostů?
Mám podporu od mnoha lidí. Snažíme se také říkat to, co investor neříká. Přirozeně prezentuje projekt pozitivně – to je jeho úkol. Přinášíme z druhé strany otázky a možná rizika. Pokud jsou občané informováni z obou stran, ať si sami rozhodnou, zda chtějí větrné elektrárny, nebo ne. O tom má demokracie být. Samozřejmě jsou i lidé, kteří věří, že jde o ekologické řešení a že přinese jen výhody. To respektuji. Každý názor si zaslouží prostor. Ale neměli bychom tímto názorem omezovat kvalitu života druhých, kteří mají jiný názor a nechtějí v tom žít. Energetika je o celonárodním porozumění, a na Slovensku už máme bezemisní energetiku, jinou ani nepotřebujeme. Tady jde většinou o malou skupinku lidí, které slibují úplatu za omezení kvality života, a o elektřinu, která na Slovensku díky našim jaderným elektrárnám ani neskončí.
Co se týče některých starostů, řeknu to otevřeně – je mi líto, že u některých mám pocit, že zapomněli, že jsou ve veřejné službě pro své občany. Jejich úkolem by mělo být hájit zájmy obce, nikoli jednostranně bránit projekt investora. Z postoje a chování některých z nich mám dojem, že zde může být i určitá osobní ekonomické motivace, fanoušků Green Dealu je zde opravdu velmi málo. To je něco, co si zaslouží větší transparentnost, a také ochranu občanů v případě, že by takový postup vedl v jejich neprospěch. Pokud by se prokázalo, že někoho z nich třeba zkorumpovali, musel by pak možná investor uvést krajinu do původního stavu vlastním nákladem.
A investoři? Často už ani nechodí na veřejné diskuse, ale namísto k lidem chodí lobbovat k politikům na místní i vládní úrovni. Možná proto, že odpovídat na konkrétní otázky je obtížnější než dávat obecná ujištění. Namísto seriózní diskuse zůstávají hádky a nálepkování od různých aktivistů, a i reklama v některých médiích se dá snadno zaplatit, ne všichni prezentují nezávislý názor. Zkuste se s příběhy rodin ve Francii, které vyhrály spory o poškození jejich zdraví, dostat v Čechách nebo na Slovensku do mainstreamových médií. A tak nezbývá nic než „nálepková“ reklama. Oni totiž žádné studie o zlepšení zdraví a života v blízkosti větrné elektrárny nemají.
Vyšla kniha plná vědeckých studií – co byste na ni řekla?
Jsou zde citace mnoha odborných studií z celého světa. Čtenář si tedy, na rozdíl od ideologických příruček, může udělat svůj nezávislý názor a sehnat si i další prameny. V naší publikaci se dozvíte, že na projektech větrné energetiky kromě názvu není téměř nic „zeleného“. Mluvíme o elektrárnách, které stojí v blízkosti našich obydlí a uprostřed naší krásné přírody v relativně malé zemi. Nikoli někde na poušti nebo v jiné pustině. Svědectví a závěry téměř 300 vědeckých studií z celého světa, které se zabývají dopady větrných elektráren na lidi a přírodu, jsou vážná a nelze je ignorovat. Najdete zde více než 600 literárních zdrojů a téměř 900 odborných odkazů, včetně recenzovaných vědeckých článků, které poukazují na možné dlouhodobé a nevratné dopady těchto projektů.
Není to kniha názorů nebo emocí. Je to sbírka veřejně dostupných dat, analýz a výzkumů, které jsme shromáždili a zpřístupnili na jednom místě. Běžný člověk nemá čas ani příležitost projít stovky stran odborných textů v cizích jazycích. Proto byla tato kniha vytvořena – aby se rozhodovalo na základě faktů, nejen marketingových prezentací, mnohdy podporovaných ideology z různých hnutí, která ale obvykle nejsou z vaší obce a nikdo z nich obvykle u takové elektrárny nebydlí.
Takže otázka není, zda bychom se měli bát už předem. Otázka zní, proč se o stovkách vědeckých studií nemluví tak otevřeně, jako o slibech investorů? Když se česká nebo slovenská vláda odvolává na unijní pravidla, je dialog s občany o takové závažné věci povinný, to jsme podepsali už ve vstupní smlouvě do Evropské unie. Tedy děláme vlastně práci, kterou naše politické kruhy dosud zanedbaly. V tomto smyslu by nás spíše měly označovat za agenty Bruselu chránící lidi a svou zemi proti nevšímavosti politiků a aroganci nadnárodního kapitálu. Ve skutečnosti nejde ani o „investici“ do energie, kterou pak někdo na Slovensku spotřebuje, vyvážíme ji už nyní a dostavujeme v Mochovcích další reaktor. Ta elektřina skončí ve skutečnosti za hranicemi, větrné parky budou stát u nás a za zisky investorů ponese zodpovědnost česká nebo slovenská vláda z peněz svých občanů.
Někteří lidé vás spojují s politickými stranami a sdruženími. Jste někde členem?
Nejsem aktivní v žádné politické straně. Pokud začnete bojovat za to, aby vaše děti vyrůstaly v domově, který jste budovali celý život, najednou zjistíte, že vám je jedno, který politik vám pomůže.
Musíme si uvědomit jednu věc – nezáleží na tom, kdo je na které „politické“ straně nebo na kterou světonázorovou stranu je orientován. Všichni budeme žít pod těmi turbínami. Hluk nerozlišuje voliče. Nevybírají stín ani vibraci podle své politické příslušnosti. Proto mluvím s každým, kdo je ochoten naslouchat. Protože tohle není o politice, je to o domově.
Co byste řekla na závěr?
Nakonec bych chtěla položit otázky. Pokud větrné farmy skutečně nejsou škodlivé a shromáždili jsme mnoho vědeckých důkazů o možných rizicích, pak nám prosím předložte jasná a ověřitelná pozitiva z jejich výstavby. Dokažte, že neškodí. Pokud nehrozí žádné zdravotní riziko, proč Evropská unie ponechala petici otevřenou a po předložení důkazů začala řešit problém hluku a infrazvuku? Koneckonců, nejde o reakci na podvod, ale na odbornou diskusi. Ta u nás ani v Česku při takzvané „implementaci“ evropské směrnice ani nepoběhla, a už je jasné, kde budou pozemky pro investory, když nikdo nevyhodnotil jejich sociální a ekonomické dopady na celé dva členské státy, i když to měli za povinnost?
Jak je možné, že paní Danuše Nerudová označuje nálepkami obyčejné lidi, kteří spoléhají na vědecké poznatky a chtějí jen chránit své domovy? Honosí se nějakými tituly a namísto odborné argumentace bude urážet druhé? Zrovna od ní bych očekávala alespoň správné fyzikální jednotky, když už byla rektorkou univerzity. Měli bychom očekávat argumenty a fakta od veřejných činitelů – veřejná funkce je povinna nést odpovědnost, ne diskvalifikovat a propouštět občany za kladení otázek a obranu svých domovů a vůbec se s nimi o tom nebavit.
Proto navrhuji pouze jedno, posaďme se ke stejnému stolu. Politici, vědci, profesoři, odborníci v energetice i prostí občané. Pojďme otevřeně mluvit o tom, co je opravdu dobré pro lidi i pro stát. Nejsme proti alternativním zdrojům energie. Podle doporučení směrnice RED III by však mělo mít přednost využívání již zatížených oblastí – bývalých výsypek, kalových nádrží, skládek, brownfieldů, degradované půdy. Dokonce i parkoviště u marketů zde předepisují. Máme zde v Čechách nebo na Slovensku také nějaké akcelerační zóny? Zničené a dále nepoužitelné půdy máme z minula ve společném průmyslovém státě přebytek, v České republice kolem tří tisíc lokalit. Často je to jediná využitelná půda, která byla znehodnocena nešetrnou industrializací za minulého režimu a dnes už na ní ani ty podniky v mnoha případech nestojí, je tedy naprosto volná. Není potřeba dále ničit zemi, kterou máme chránit a kterou jsme dostali jako dar. Nebo chceme na Krušné hory, které byly v minulosti zničeny až na holé stráně a dnes pracně rekultivovány, nasázet lesy větrníků, které se budou tyčit nad jámou povrchového dolu, a toto aplikovat i na další krajinu a přírodu? Je lépe obnovitelné zdroje energie umísťovat do krajiny již zničené, která obvykle není ani obydlena a vzácných živočichů je zde také velmi omezeně, na odkališti nebo v měsíční krajině povrchového dolu se usadí jen málokterý vzácný živočich. A přesně takový postup obsahuje i směrnice RED III z Bruselu. Lžou nám tedy ve skutečnosti ve dvou oblastech, nejenže je to zdraví neškodné, ale i že to takto musíme dělat. Nemusíme, přečtěte si i ty bruselské zákony. Podle nich to totiž ani takto dělat nemáme.
Pokud má být energetický přechod spravedlivý, musí být také upřímný. A upřímnost začíná respektem k lidem, kteří tam žijí.
Hrozí Česku „epidemie zombie drogy“ fentanyl, kterou v USA označují kvůli desetitisícům úmrtí ročně za látku srovnatelnou s chemickými zbraněmi? Po odchodu firmy Indivior, která dosud nabízela za nebezpečné opioidy náhražky, má dle bývalého národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila hrozit riziko „kalamity“, pokud nám velké země opět vykoupí zásoby léků. Přes uklidňování SÚKLu, že je situace pod kontrolou, pro PL.cz podotýká, že riziko zažehnáno aktuálně není. Rozhodující má být zbytek roku.
Foto: wikipedia.com Popisek: Letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, ilustrační foto
Ne nebezpečná droga, ale látka, která se již vyrovná zbraním hromadného ničení – takový náhled aktuálně panuje na fentanyl ve Spojených státech. Látka, která je levná a mnohonásobně účinnější než heroin, je nebezpečná tím, jak jednoduché je se jí předávkovat.
Nebezpečí tkví v tom, že se lidé k požití dávky fentanylu, která může ohrozit jejich život, mohou dostat snadno. Zabít člověka může tak malé množství, že pokud se k němu dostane někdo neznalý – a co hůře v neznámé substanci – nemusí vůbec tušit, že si aplikuje letální dávku. Právě na toto nebezpečí upozorňuje i americký prezident Donald Trump. „Dva miligramy, což je téměř nezjistitelné stopové množství odpovídající 10 až 15 zrnům kuchyňské soli, představují smrtelnou dávku,“ upozornil v prosinci Trump a látku označil za „chemickou zbraň“.
Byť takovéto označení může znít na první pohled nadneseně, při pohledu na statistiky úmrtí v USA začínají slova o „opioidní epidemii“ dávat smysl. Počty zemřelých Američanů na předávkování syntetickými opioidy jako je fentanyl dosahují desítek tisíc ročně. Mezi lety 2021 až 2023 umíralo každý rok na předávkování drogami kolem 110 tisíc Američanů a teprve v předloňském roce se tento trend podařilo snížit k více než 80 tisícům úmrtí za rok na předávkování. Přirovnání k útoku „chemickou zbraní“ je při takovýchto počtech zcela pochopitelné, obzvláště když vezmeme v úvahu, že právě předávkování opiody včetně fentanylu bylo příčinou úmrtí až ve třech čtvrtinách případů.
Není proto ani překvapivé, že se země snaží s látkou, která zabíjí desetitisíce lidí ročně, bojovat všemi dostupnými prostředky. Kromě snahy potlačit pašování fentanylu do USA, má s nebezpečnou substancí pomoci bojovat substituční léčba. Na vysokou poptávku po přípravcích, které jsou k ní užívané, reagovala i americká farmaceutická společnost Indivior a rozhodla přesunout své kapacity na tamní trh. Její oznámení sice přineslo větší naději pro Ameriku, ale zároveň strach, aby se opioidní krize nepřesunula na starý kontinent.
Dosud bylo Česko zemí s nejméně úmrtími na předávkování, fentanyl by to však mohl změnit
Již koncem loňského roku postupně Indivior oznamoval, že vzhledem ke „strategickému přezkoumání svých operací mimo Spojené státy“ bude ukončovat prodej svých substitučních látek mimo své „prioritní trhy“. Plán stáhnout přípravky Subutex a Suboxone, které se používají k léčbě uživatelů drog, zasáhl náhle Švédsko, Velkou Británii, Irsko, Finsko, Itálii a posléze přišlo toto oznámení také do Česka a firma oznámila úplné stažené z EU.
Produkty firmy, která svými přípravky s účinnou látkou buprenorphin pokrývá naprostou většinu domácího trhu, dosud přitom stály za úspěchem Česka v boji s fentanylem. Přípravky Subutex a Suboxone dokázaly v ČR minimalizovat trh s heroinem a především utnout zárodky šíření fentanylu, avšak to se bez nich, jak nyní varují někteří odborníci na drogovou problematiku, může změnit.
Bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil varuje, že bez buprenorphinu se Evropa může během měsíců vrátit do doby heroinu – „a tentokrát už s reálným rizikem, že prázdné místo na trhu okamžitě vyplní masivně fentanyl“.
Právě dostupnost tohoto léku dosud držela heroin i fentanyl dle něj mimo hlavní proud v ČR, což dokládají i velice nízká čísla uživatelů daných látek a zejména počtů úmrtí na předávkování, pohybující se v nižších desítkách případů. Česko aktuálně patří k zemím, které mají vůbec nejmenší počet smrtelných předávkování na světě, čemuž vděčí své protidrogové politice, dostupné síti kontaktních center a substitutům, které jsou méně rizikové, levnější a dostupnější nežli samotné nebezpečné drogy. Vobořil podotýká, že právě kvůli tomu se Američané v minulosti o pomoc s řešením situace na nás obraceli a on sám o věci hovořil i s někdejším ministrem zahraničních věcí USA Antonym Blinkenem.
Co nám hrozí? Následky jsou vidět jen několik hodin od Prahy
Jen několik hodin od Prahy je již situace zcela jiná. Kdo v posledních měsících musel do finančního srdce Evropy – Frankfurtu nad Mohanem začíná chápat, proč se městu už nově přezdívá „Zombie-Land“. Ostatně toto přirovnání, narážející na bezduché pohyby drogově závislých na fentanylu, již zaznívá hned v prvním odstavci článku německého deníku Bild k situaci ve městě.
Pracovníci největších finančních domů již při cestě na frankfurtské letiště raději volí taxíky namísto toho, aby jeli mnohem rychlejšími vlakovými spoji a pokud již nezbytně musí na vlakovou stanici, raději si zaplatí odvoz několik stovek metrů, než aby museli jít přes inkriminovaná místa, kde se schází uživatelé tvrdých drog. Čtvrť kolem hlavního nádraží, jednoho z největších dopravních uzlů Německa, je situací již nechvalně proslulá.
Zatímco dříve šlo na vlakový spoj od finanční čtvrti od centrálního náměstí Willy-Brandt-Platz dojít za pár minut a šlo v celku o příjemnou procházku ve stínu mrakodrapů, zejména v posledních dvou letech rozhodnutí jít po svých znamená, že se cesta z práce může proměnit v nepříliš pozitivní zážitek, který by se dal přirovnat ke stezce odvahy. Ve večerních hodinách obzvláště.
Hrozí nyní epidemie umírání na zombie drogu fentanyl v ČR podobně, jako v USA?
Otázku, zda se něco podobného, ba dokonce i ve srovnatelné míře jako za oceánem, může dít i v Česku, bychom si nyní podle Vobořila měli klást v případě, že se nepodaří najít dostatečnou náhradu za chybějící léky.
Podotýká, že odchodem firmy Indivior, vyrábějící subutex a subuxon s účinnou látkou buprenorphin pro substituční léčbu, nás staví do situace, kdy nemáme náhradu. „Problém je, že ostatní firmy mají jen malá procenta kapacit a tato firma opravdu odchází z měsíce na měsíc a nechává jen dojet zásoby do listopadu. Pravděpodobně se nám tak může zopakovat scénář, který jsme zažili před nedávnem i s jinými léky, že to v panice vykoupí větší země a do měsíce až dvou může být kalamita. Francie jako největší odběratel dělá desítky procent v EU a je jistě v panice již nyní. Německo se může probudit velmi brzy a začne skupovat zásoby. Může se tak stát, že příští měsíc zásoby dojdou a tisíce lidí budou ‚na suchu‘,“ varuje.
Bývalý národní protidrogový koordinátor vysvětluje, že když je na trhu velmi dostupná méně riziková látka, lidé po ní sáhnou raději. Toto se v ČR velmi zázračně a až nečekaně podařilo mezi léty 2007-2011, kdy z 15 tisíc každodenních uživatelů heroinu číslo spadlo rekordně na ‚pouhé‘ 2 tis lidí a tím se vše mávnutím kouzelného proutku změnilo. Buprenorphin je totiž látka, která má tzv. stropový efekt. To znamená, že touto látkou se prostě nedá vlastně předávkovat. Lidé navíc nejen působí střízlivě, ale opravdu jsou normálně schopni fungovat tak, že to na nich není poznat. Chodí do práce, starají se o děti. Látka je o nulu levnější, takže díky tomu také klesla kriminalita,“ přiblížil Vobořil pozitivní efekty substitutů, avšak dodal, že pokud by jich bylo nedostatek, zaplaví se trh rizikovějšími silnějšími náhražkami.
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) pro ParlamentníListy.cz uvedl, že ohlášený odchod výrobce Indivior aktivně řeší a pracuje na zajištění kontinuity substituční léčby pro české pacienty. „Probíhají intenzivní jednání s dodavateli alternativních přípravků, kteří potvrdili schopnost navýšit dodávky tak, aby byla u nejpoužívanějších variant zajištěna nepřerušená dostupnost terapie,“ uklidňuje SÚKL s tím, že „situaci trvale monitoruje a je připraven v případě potřeby využít mimořádné legislativní nástroje k zajištění péče“.
„Systém substituční terapie v ČR zůstává plně zachován a pacienti budou mít i nadále přístup k účinné léčbě,“ dodal SÚKL.
Odborník na drogovou problematiku zdůrazňuje, že některé země v EU již závažné problémy s fentanylem mají a riziko není na místě podceňovat. „Celou dobu jsem obavu za ČR spíše uklidňoval v tomto smyslu právě díky dostatečné produkci a dostupnosti zmíněných léků s obsahem buprenorphinu. V tuto chvíli ale tak klidný nejsem a riziko stále vnímám do reálného vyřešení. Kdybych já byl na místě zodpovědných institucí, jako je SÚKL nebo Ministerstvo zdravotnictví, tak bych spíše zůstal zatím nervózní do doby, než budou léčiva od ostatních firem konkrétně v lékárnách v potřebném množství a dokud bude zřejmé, že nám strmě nenarůstají úmrtí na předávkování. Snad má tedy doopravdy SÚKL pravdu, že má vše pod kontrolou, ale zatím z terénu to vypadá, že riziko zatím hrozí, a proto na to upozorňuji. Zda tuto zatáčku vybereme, a já chci věřit, že ano, bych si dovolil říct tak po roce,“ podotkl Jindřich Vobořil pro ParlamentníListy.cz k vyjádření SÚKLu, že má být situace pod kontrolou.
Podle odborníka si skutečně oddychnout budeme moci až za rok kvůli tomu, že v listopadu budou doprodány všechny zásoby Indivioru. „To bude zřejmě jeden milník a uvidíme, zda skutečně budou schopny ostatní firmy navýšit kapacity tak, aby nebyly žádné výpadky. Zároveň může klidně nastat panika mnohem dříve, pokud zásoby budou vykoupeny dříve,“ podotýká.
Před několika dny již Vobořil zdůrazňoval, že prioritou má nyní být snaha o navýšení kapacit ostatních firem, aby se podařilo díru na trhu po odchodu Indivioru zacelit včas. „Musíme se okamžitě sejít s ostatními zeměmi v EU a dohodnout se a zagarantovat dopředu zůstávajícím firmám investice do okamžitého rozšíření kapacit. To ale netrvá většinou týdny a ani měsíce. Jenže my to nyní v týdnech, nebo pár měsících budeme potřebovat. Myslím si proto, že bez dohody s některými klíčovými zeměmi bude cokoliv těžké dojednat,“ nastínil v rámci doporučení na svém facebookovém profilu.
„Dále dnes, ale zatím jen v malé míře, existují preparáty v injekční formě, které pouze po jednom vpichu působí celý měsíc,“ upozornil i na možnost léčby, kdy jsou lidé následně schopni fungovat celý měsíc zcela normálně. „Tento preparát vyrábí například švédská menší firma jménem Camurus AB. V ČR budu doporučovat, aby vedle urychleného řízení povolení těchto preparátů zachraňující velké množství často velmi mladých životů na tento typ preparátů existovala také úhrada ze zdravotního pojištění. Toto by mohlo navíc přilákat část uživatelů ze šedého trhu,“ uvedl.
Navýšit kapacity je podle něj třeba natolik, aby se pokryl i pololegalní a šedý trh s touto látkou, „protože stále významné procento lidí nechce být v žádné kartotéce vidět, že tuto látku užívá“. Přikročit bychom prý měli i k umožnění volného prodeje malého množství těchto látek.
„Celou dobu také upozorňuji, že šedý trh bychom neměli jen zkoušet potlačovat, ale spíše tyto lidi motivovat a překlopit některými změnami v trh legální. To je třeba udělat ještě větší dostupností a za mě i možností úhrad ze zdravotního pojištění,“ doplňuje Vobořil pro ParlamentníListy.cz.
O riziku již bývalý národní protidrogový koordinátor hovořil i se svým nástupcem Pavlem Bémem. Informoval rovněž, že o situaci intenzivně jednají také s německým vládním koordinátorem pro omamné látky Hendrikem Streeckem.
POVEDLO SE MI JÍM SE JEDNOU (PO OPERACI PATNÍ KOSTI A PRÁCI, KDY BY KAŽDÝ JINÝ BÝL 1/2-1 ROK NA PN A JÁ MUSEL MAKAT S BOLESTMI PATY) NAFETOVAT- PŘEHNAL JSEM DÁVKU- A MUSELA MI NÁPLAST LENKA STRHNOUT A DEN BYL TOTÁLNĚ V PRDELI. OD TÉ DOBY PRRRRR A NEBRAT! JEN MIMOŘÁDNÉ BOLESTI A TITROVANÁ DÁVKA. NAŠTESTÍ TO BYLO V SOBOTU, V NEDĚLI NÁVRAT DO ŽIVOTA A V PONDĚLÍ ZAŘEZÁVAT V HÁČKU BEZ VEDLEJŠÍCH ÚČINKŮ.
OD TÉTO CHVÍLE MAJÍ UKRONACISTÉ U MNE PO PIČI DO HOŘKÉÍHO KONCE.
A TĚŠTĚ SE NA NÁVRATY VETERÁNŮ DO ČESKA ZA RODINAMI S POLNOU VÝZBROJÍ A ZHROUCENÍ BEZPEČNOSTNÍ SITUACE V EUSSAR A NATO. POKUD VÁLKA NĚKDY SKONČÍ… A SOUDRUH V. V. PUTIN NA TO PŘIJDE, TO MI VĚŘTE!
Platí pochopitelnbě pro všdechny konzervativní (ale přitom pokrokové) odkazy na internetu. Jen si nezadat s libtardími mmééééééééédyji proboha Vás na kolenou prosím….
