ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Daniel Hůle z neziskové organizace Člověk v tísni navrhuje, aby se vytvořil velký sdružený projekt, kde by se shromáždili vybraní novináři jako Václav Moravec, Nora Fridrichová nebo Daniela Drtinová s Martinem Veselovským. Nechce se mu totiž platit za všechny tyto mediální projekty zvlášť.
Foto: Repro ČT24 Popisek: Daniel Hůle z Člověka v tísni
Daniel Hůle na síti X přinesl „přelomovou“ myšlenku, když navrhl spojit do jednoho média bývalé novináře České televize Václava Moravce nebo Noru Fridrichovou s řadou dalších novinářů s tím „správným“ názorem.
„Moravec 199 Kč Strakatý 175 Kč Fridrichová 150 Kč Pastvina 150 Kč DVTV 99 Kč (ceny dle AI) Celkem cca 770 Kč/m – to je prostě moc. Nemohl by vzniknout projekt se sdruženým předplatným? A ještě přibrat Reportérky.cz s Martinou Kutilovou. Předplatné si dělit podle sledovanosti?“ navrhuje Hůle, že jeho oblíbení novináři by se takto spojili, aby se jejich posluchačům finančně ulevilo.
Politický komentátor Michal Sirový tvrdí, že takovým projektem je přeci Česká televize. „Mohl, dokonce už takový produkt existuje a říká se mu Česká televize,“ prohlásil Sirový.
Jenže Hůle oponoval, že zmínění autoři už právě na ČT nejsou a mají vlastní placené projekty. „No právě že neexistuje, protože všichni tito veřejnoprávní média z nějakého důvodu opustili,“ reagoval Hůle.
V dalším příspěvku se pak ohradil proti názorům, že jím zmínění autoři jsou špatní a nikdo je platit nechce. „Fascinující… Nadhodil jsem nápad, který by některým lidem usnadnil logistiku a zlevnil službu Na to má nepřeberné množství lidí, někdy agresivně, potřebu napsat, jací jsou ti autoři debilové a proč by si za to měli platit a že si nic neplatí a platit nechtějí… WTF? Nikdo k ničemu nikoho nenutí,“ vzkazuje Hůle, že toto jeho vysněné médium by nemělo nijak nahrazovat veřejnoprávní média.
„Prostě se mi nechce platit tolik a tolika kanálům už jen proto, že to je nepřehledné, ale cca 300 Kč/měsíc bych si za možnost poslouchat tyto autory, které všechny znám osobně a přijdou mi skvělí, bych si rád zaplatil,“ dodal Hůle.
Rozvětvená chobotnice politických neziskovek a aktivistů působící na Úřadě vlády jako dědictví po Fialově vládě se pokouší sabotovat politiku nové vlády, pro kterou voliči hlasovali. V pořadu Rozhovory PL to řekl náš redaktor a analytik Ladislav Zemánek, který se tématu dlouhodobě věnuje.
Foto: Redakce PL Popisek: Redaktor PL Ladislav Zemánek popisuje chobotnici neziskovek na Úřadu vlády
“Na Úřadu vlády funguje poměrně rozsáhlá chobotnice, jejíž součástí je část úřednického aparátu, nejrůznější poradci a členové poradních orgánů a v neposlední řadě politické neziskovky, jejichž představitelé v jednotlivých orgánech zasedají, anebo se z nich úředníci přímo rekrutují. Existuje tam takový ekosystém, který funguje velice efektivně a dobře pro ty lidi samotné, nikoli pro daňové poplatníky,” popisuje Ladislav Zemánek.
Nejzávažnější na celém tom systému Úřadu vlády podle něho je, že tam funguje dlouhodobý systémový a strukturální střet zájmů. “Spočívá v tom, že stejná skupina lidí se stejným pohledem na svět tam ovlivňuje a formuluje státní politiku, nastavuje pravidla pro udělování grantových programů a dotačního byznysu. V některých případech rozdělují peníze ti stejní lidé, kteří o ně zároveň v rámci neziskovek žádají. Nebo rozhodují o penězích pro neziskovky, ve kterých působí jim blízcí lidé,”
Tyto struktury podle jeho zjištění zůstaly působit na Úřadě vlády i poté, co odešla Fialova vláda. “Tento fenomén se zdaleka netýká jen Úřadu vlády, to je spíš jen slabý odvar toho, jak to funguje na jiných ministerstvech. Toto je pouze začátek a určitě se tomu budeme věnovat,” popisuje redaktor Zemánek.
Jak to celé ve Strakově akademii funguje? Podle jeho slov jde o složitou a hodně nepřehlednou strukturu. “Proč by například v radě vlády pro rovnost žen a mužů měli zasedat tři členky jedné organizace a takových příkladů se najde víc. Neziskovky mají nejen své zástupce napříč jednotlivými vládními radami, ale mají v každé z nich hned několik. Navíc je tam ideologická a politická nevyváženost. Složení jednotlivých rad vůbec nereflektuje názorové složení v české společnosti a už vůbec nereflektuje výsledky voleb,” popisuje svá zjištění.
“Bez ohledu na to, jak volby dopadají, sedí tam sále jedna a táž skupina, která si monopolizovala danou agendu jako takovou. Není proto divu, že se proti návrhu určitých organizačních změn ze strany premiéra, zvedla taková bouře,” konstatuje Ladislav Zemánek.
Jím zmiňované vládní rady by přitom měly sloužit jako určité servisní těleso pro vládnoucí kabinet. “Ve chvíli, kdy aktuální vláda řekne, že svým voličům slíbila prosazení určité politiky, poradní orgány mají být vládě nápomocny v realizaci a přípravě takových plánů. Jenže v tomto případě to bylo přesně naopak a to je velký problém. Jednotlivé poradní orgány vlády a někteří vládní úředníci nezřídka aktivně vystupují proti politice stávající vlády. Sabotují ji,” konstatuje v pořadu Rozhovory PL.
Články, které Ladislav Zemánek k tématu na severu ParlamentníListy.cz dosud vydal:
Herec Michal Gulyáš zaujal na Facebooku vystoupením namířeným vůči prezidentu Petru Pavlovi a jeho okolí. Pomocí motivu kouzelného zrcadla paroduje Pražský hrad, vliv poradců, Bruselu i NATO a naznačuje, že veřejnost často vidí jen obraz, který je jí předkládán.
Foto: Facebook Popisek: Michal Gulyáš
reklama
Herec Michal Gulyáš ve svém satirickém vystoupení kritizuje prezidenta Petra Pavla, jeho okolí i politický obraz, který je podle něj veřejnosti předkládán. Pomocí motivu kouzelného zrcadla naznačuje zákulisní vliv poradců, Bruselu a NATO a ironicky pracuje i s tématem mediální reality a politického marketingu.
Celou scénku zasadil do prostředí Pražského hradu, kde pracuje s obrazem „pravdomluvného zrcadla soudruha prezidenta“ a prezidenta ironicky vykresluje jako „Dekorativního Péťu“. „Byl to statný, líbivý muž, vous měl střižený podle pravítka, vlas nastřelený podle šuplery, rád nosil vzorně vyžehlenou flanelovou košili,“ glosuje Gulyáš prezidentovu veřejnou image.
Ve svém vystoupení zároveň naznačuje, že prezident Petr Pavel neslouží českým zájmům, ale řídí se pokyny Bruselu a NATO. V satirickém příběhu mluví o „kouzelném zrcadle“, které má být ukryté na Pražském hradě a napojené na „servery centrální inteligence v Bruselu a do centrály NATO“. „Ten kabel byl na to, aby prezident věděl, že když se půjde na to, tak mu tím kabelem NATO dá povely, jak na to,“ říká ve videu.
V další části Gulyáš pracuje s motivem kouzelného zrcadla, před kterým prezident řeší vlastní obraz i postavení. Satiricky přitom srovnává Petra Pavla s Donaldem Trumpem a nevynechává ani první dámu Evu Pavlovou. „Vy, pane prezidente, jste sice fešák, vaše flanely mají styl a v NATO by vás brali zpátky všema deseti. Ale tam za velkou louží žije jeden, co má patku oranžovější než západ slunce nad Grand Canyonem, kravatu červenější než je sovětská vlajka nad Kremlem a ženu přitažlivější, než je ta vaše,“ zaznívá ve videu. „Donald Trump je nejkrásnější!“
Gulyáš následně paroduje prezidentovu reakci na to, že kouzelné zrcadlo označilo za „nejkrásnějšího“ Donalda Trumpa. Připomíná přitom i Pavlova dřívější ostrá slova na adresu amerického prezidenta. „Trump? Přece jsem do novin jasně říkal, že je to odpudivá bytost! Že si s tímhle chlápkem nikdy nepodám ruku, natož abych s ním sdílel planetu!“ zaznívá ve videu.
Následně nechává prezidentovu postavu rozhořčeně reagovat slovy, že Trump „reprezentuje chaos a solárium“, zatímco on sám „klid a řád“. Ve scénce pak prezident žádá zrcadlo, aby ho „okamžitě politicky redefinovalo jako vítěze“.
V návaznosti na to přesouvá zrcadlo dění odmítající prezidentův požadavek na „politické redefinování“ výsledku. „Já nemůžu lhát,“ zaznívá ze zrcadla. Následně ironicky popisuje, jak v prezidentovi „začíná vřít krev starého vojáka“. „Podíval se na svou ruku, která podepisovala zákony, podepisovala rozkazy, signovala spolupráce a zdravila čestné stráže,“ popisuje Gulyáš, než prezident zrcadlo rozbije.
Do děje pak vstupuje prezidentův poradce Petr Kolář. Gulyáš jej označuje za „Hadí průsmyk“ a popisuje ho jako člověka, který měl na starosti hradní diplomacii, komunikaci i „naprogramovaný rozum celého hradního personálu“. Kolář následně podle autora sleduje spoušť po rozbitém zrcadle a všímá si i „jednoho odpojeného drátku s cedulkou KGB“.
Kolářova postava v podání Gulyáše prezidenta uklidňuje, že v politice se postoje mohou rychle měnit. „Dneska je tu někdo odpudivá bytost a zítra s ním musíte podepsat smlouvu o nákupu stíhaček. Krása je věcí politického konsenzu,“ říká ve scénce.
Radí mu také střepy po rozbitém zrcadle rychle uklidit dřív, než si jich všimnou novináři. Do krizového řízení je pak povolán i bývalý premiér Petr Fiala, protože má podle Gulyášovy nadsázky „největší zkušenosti s vysíláním jasných signálů“.
A zároveň paroduje jazyk politických tiskových konferencí. „Navrhuji říct, že zrcadlo bylo proruské, že záměrně podkopávalo důvěru v naše transatlantické vazby tím, že favorizovalo amerického populistu na úkor naší domácí stability,“ vkládá Gulyáš slova do úst Petra Fialy.
Scénku závěrem posouvá do polohy politické satiry. Prezident po krizové poradě oznámí, že všechna zrcadla v zemi budou rozbita a nahrazena jeho portréty. „Neptej se zrcadla, uslyšíš pravdu,“ zaznívá ve videu.
Ironicky pak popisuje i zákulisní vliv poradců. „Kolář alias Hadí průsmyk už nebyl poradcem na očích, ale spojkou mezi kabelem z Bruselu, NATO, trochu i z KGB a mezi zrcadlem,“ říká Gulyáš.
Celou pointu staví na myšlence, že veřejnost často vidí jen obraz, který je jí předložen. „Národ byl šťastný, protože měl pocit, že věci jsou konečně tak, jak mají být,“ zaznívá s dodatkem, že za zrcadlem se dějí věci, které před zrcadlem nikdo nevidí, protože se lidé dívají na vlastní odraz a myslí si, „že je to pravda nejpravdivější ze všech pravd“.
Mladý politický komentátor spojený s projektem Restart Česko Adam Šejna v rozhovoru pro Deník TO hovořil o svých zkušenostech z demonstrací Milionu chvilek, vztahu k veřejnoprávním médiím i o tom, proč podle něj není česká demokracie v současnosti ohrožena. Popsal také střety s Mikulášem Minářem, své budoucí plány a připustil, že by jednou rád vstoupil do politiky.
Foto: Youtube Popisek: Adam Šejna
Na začátku rozhovoru Šejna popsal osobní zkušenost s lidmi kolem Oganesjanova týmu, pronásledující lidi s opačnými názory. Podle svých slov za ním přišli i k maturitě, přestože veřejně neuváděl, na jakou školu chodí. „Sice jsem to nezveřejnil, ale přesto se mi tam určitý jedinci ukázali na té maturitě. Pan Pšenák se tam dostavil, na obhajobu informatiky. Další den se tam chtěl ukázat dokonce Mike, ale my jsme kvůli Pšenákovi přehodili časy a on přijel z Brna a pak musel jet zpátky do Brna, když já už měl hotovou maturitu,“ popsal Šejna se smíchem, jak podle něj celá situace dopadla.
Šejna v rozhovoru odmítl představu, že by pravicově smýšlející lidé, jako je on sám, byli v České republice menšinou. Podle něj jen velká část z nich své názory veřejně neříká. „Bojí se mluvit. Je to škoda. Zároveň mi to dává prostor, když se lidi bojí mluvit, tak k nim mám jednodušší cestu. Ať je to starší člověk nebo mladší člověk, tak si řekne: Ten mluví za moje názory, na toho mi nesahejte. A těch lidí je víc než těch, který by řekli: Dejte ho pryč. Nejsme v menšině,“ uvedl Šejna.
Na otázku, proč se podle něj lidé bojí mluvit, odpověděl, že významnou roli podle něj hrají mainstreamová média.„Přijde mi, že mainstreamová média, které většina lidé čte, ať už je to Seznam, Novinky nebo ČT, všechny jedou nějaký stejný narativ. Z woke liberální menšiny dělají tu největší většinu, která ve světě je. A lidé si pak řeknou: Sakra, když proti takovým budu mluvit, tak to třeba nemusí dopadnout dobře, protože když se podíváme do zbytku světa, tak vidíme, že za naše názory jsou lidi stříleni, což je špatné,“ řekl.
V tom kontextu neskrýval své sympatie k americkému konzervativnímu aktivistovi Charliemu Kirkovi. V návaznosti na jeho smrt a debatu o politické radikalizaci dostal otázku, zda se podobného vývoje neobává i v Evropě. „Vůbec se toho nebojím, jsem si toho vědom. Vím, že se může stát vše. Ale co by to bylo za život, kdybychom se nesnažili za něco bojovat, pokud věříme v našem srdci, že je to správné. Potom ten strach akorát překáží a zamezuje nějaké pořádné práci,“ řekl Šejna.
Na demonstrace chodím kvůli dialogu, říká Šejna
Do širšího povědomí se Šejna dostal mimo jiné ve chvíli, kdy v pořadu České televize Máte slovo vytáhl na Mikuláše Mináře Ústavu a přímo ho konfrontoval. V rozhovoru pak vysvětloval, proč se rozhodl chodit právě na demonstrace spojené s Milionem chvilek nebo s podporou České televize a Českého rozhlasu.
„Mým smyslem je zjistit něco víc o té druhé straně, protože, jak říkal Charlie Kirk, dialog je jediná věc, jediná cesta, která nás drží od násilí. Za mě ten dialog je neskutečně důležitý, jdu tam s těma lidma mluvit. Násilí z této strany se úplně nebojím,“ uvedl.
Minářova reakce podle něj ukazuje nervozitu z toho, že se na demonstracích objevuje i jiný pohled než ten, který chtějí organizátoři podle něj veřejnosti ukazovat. „On se toho začal bát, že najednou někdo ničí jeho ideu, obraz, že chvilkaři jsou ty lepší lidi a že chvilkaři vědí vše. Tak mě začal na těch demonstracích aktivně blokovat,“ dodal Šejna.
Zmínil i květnový pochod spolku Milion chvilek k Úřadu vlády s názvem Ruce pryč od médií, během něhož na jeho přítomnost z pódia upozornil předseda spolku Mikuláš Minář. Ten účastníky vyzval, aby si dávali pozor na provokatéry, a jmenovitě zmínil právě Adama Šejnu, který na akci natáčel a vyzpovídával lidi. „Minář mě tam vyhlásil do mikrofonu, že se mnou lidi nemají komunikovat, že jsem provokatér a že jestli, tak se mají zeptat na pana Chlada. Následně mě vyprovodilo jeho komando ven,“ popsal Šejna.
„Já jsem Mináře pak odchytil na mostě, nechal jsem ho mluvit, ať si říká, co chce, chtěl jsem, aby se hezky vybarvil, řekl mi toho co nejvíc a udělal pak ze sebe debila sám,“ zasmál se Šejna.
Prozradil, co jej při natáčení rozhovorů na demonstracích Milionu chvilek překvapilo, a sice kdyžj zjistil, že část účastníků skutečně zastává postoje, které sám považuje za problematické. „Nechtěl jsem si přiznat, že bych šel na demonstraci, kdy se to doslova jmenuje Milion chvilek pro demokracii, a dopadne to tak, že první účinkující v mým rozhovoru mi řekne, že by někomu zakázal kandidovat nebo vládnout po tom, co úspěšně vyhrává volby. Je to fakt smutný. Zjistil jsem, že to tak doopravdy mají ty lidi,“ popsal zklamaně.
Se současnou vláda demokracie ohrožena není
Naznačil také, co plánuje dál. Podle svých slov kolem sebe začíná budovat tým lidí, kteří chtějí natáčet, veřejně vystupovat a pořádat vlastní setkání. „Podařilo se mi sebrat, získat pár lidí do týmu, které získaly stejnou odvahu jako já. Všichni to tam berou vážně. Vidím, že lidi mají o to zájem. Chci udělat akce v Praze, na Ostravsku. Jsou to srazy lidí, kteří mají stejný názory, nejsou to demonstrace. A to je, myslím, mnohem silnější než demonstrace. Lidi chtějí tak či tak někam patřit,“ popsal Šejna, který neskrýval své možné politické ambice.
Kromě toho se vyjádřil také k debatě o tom, zda je v Česku ohrožená demokracie. Podle něj platí, že dokud v zemi probíhají svobodné volby a vládne kabinet vzešlý z voleb, nelze mluvit o tom, že by demokracie neexistovala. „Za mě není ohrožená z toho důvodu, že oni si můžou v těch svých veřejnoprávních nezávislých médiích můžou prskat, co chtějí, a prezident si také může prskat, co chce. Ale ke konci dne stejně naše vláda je ta, která vládne a činí ta rozhodnutí. Takže dokud vlastně tady je tato vláda, tak můžeme říci, že tato demokracie ohrožená není a uvidíme po příštích volbách,“ uvedl Šejna.
Přidal komentář také k mladým lidem, kteří vyšli do ulic na obranu České televize a Českého rozhlasu. Podle něj nejde o jejich vinu, ale spíše o důsledek prostředí, v němž dlouhodobě slyší, že veřejnoprávní média jsou zárukou svobody a demokracie.
„Ti mladí lidé to někde slyšeli, ve škole, kde ti učitelé jsou všichni závislí na státu, mají v hlavách podvědomě nastavené nějaké trošku víc levicové myšlenky,“ uvedl s tím, že řada lidí vyrůstala v přesvědčení, že Česká televize představuje důležitou pojistku demokracie.
Zároveň prý chápe a oceňuje motivaci mladých lidí vyjít do ulic a bojovat za svobodu, problém však podle něj spočívá v tom, kdo jejich postoje formuje. „Já to cením. Ten fakt, že lidé jdou bojovat za svobodu, to je hezké, ale není to jejich vina, jako je to spíš vina těch, co na ně cílí.“
„Využívají toho, jak je tak křehká mysl mladých lidí jednoduše zmanipulovatelná. Místo toho, aby se starali opravdu o jejich svobodu, o svobodu našeho státu,“ dodal Adam Šejna.
Každé dva roky sudetoněmecký sraz v Česku a prohlášení o “zločinu vyhnání” ve vztahu k legitimnímu a mezinárodně schválenému poválečnému odsunu Němců? Čeští vládní politici se neudrželi. V anketě serveru ParlamentníListy.cz reagují na poslední slova Bernda Posselta při ukončení sjezdu. Oslovení opoziční politici na dotaz nereagovali.
Foto: Jan Rychetský Popisek: Zúčastnil se i mluvčí landsmanšaftu Bernd Posselt
reklama
Šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt si pochvaluje jejich brněnský sjezd. Navzdory tomu, že sudetoněmecká akce konaná poprvé od konce druhé světové války na českém území vyvolala silný odpor veřejnosti i vládní koalice, podle Posselta naopak dopadla skvěle.
Vůdce sudetských Němců dokonce tvrdí, že o sudetský sjezd do budoucna projevila zájem řada českých měst. Posselt proto míní, že by se tyto akce mohly napříště konat střídavě v Bavorsku a České republice. Kromě toho při ukončení brněnské akce Posselt vyjádřil nadšení nad průběhem celého sjezdu a ocenil „o strašlivých zločinech nacistů a o zločinu vyhnání“.
Užití termínu “zločin vyhnání” v souvislosti s mezinárodně posvěceným odsunem německého obyvatelstva do Německa nadzvedlo ze židle řadu politiků. ParlamentníListy.cz přináší jejich reakce na otázku, zda se tehdejší Československo poválečným odsunem dopustilo zločinu.
“Velmi bych ocenil, kdyby se pan Posselt přestal navážet do naší země, kritizovat její platné zákony (protože Benešovy dekrety nejsou nic jiného než zákony), sdělovat, že moje strana, demokraticky zvolená do českého parlamentu, nepatří do Evropy (rétoriku o tom, kdo „patří“ nebo „nepatří“ do Evropy či do „evropské civilizace“ opakovaně používal Adolf Hitler) a kdyby své příští sjezdy a provokace organizoval co nejdále od území České republiky,” řekl pro ParlamentníListy.cz ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný ze strany Motoristé sobě.
Posseltovy výroky o zločinech vyhnání jsou podle poslance SPD Tomáše Doležala jedním z nejhorších a nejnebezpečnějších výsledků prvního sjezdu sudeťáků v České republice. “Je to symetrizace viny za zločiny Němců na našem národě během války a okupace českých zemí. Tragické je, že náš prezident a sněmovní opozice tento sudeťácký historický revizionistický “narativ'“ přebírá, legitimizuje a osobně mu na sjezdu tleská. Je to útok na základní pilíře české státnosti. Proto je třeba nahlas opakovat, že v letech 1933 až 1945 řádilo na našem území jedno jediné zlo, zlo sudetoněmeckého a německého genocidního antisemitského a antislovanského rasismu a teroru, jehož klíčovými strůjci a vykonavateli byli zejména čeští a moravští Němci. Za to byli po válce zaslouženě a spravedlivě odsunuti. Většina z nich bohužel nebyla adekvátně potrestána. Česká strana se žádných zločinů na Němcích nedopustila, pár excesů, např. na Švédských šancích, bylo soudně potrestáno. A doplňuji, že nevraživost vůči sudetoněmeckým zločincům a jejich podporovatelům z řad tzv. běžných Němců byla zcela pochopitelná,” konstatuje Doležal.
„Slova Bernda Posselta o střídavém pořádání sjezdů a jeho zdánlivě vstřícná rétorika nejsou ničím jiným než promyšlenou (změněnou) politickou taktikou. Nenechme se mýlit. Hlavním cílem tohoto „změkčování“ a hledání spojenců na české politické scéně je postupné zpochybnění a následná revize tzv. Benešových dekretů. Konečným efektem a skrytým motivem této snahy je samozřejmě prolomení poválečných majetkových vztahů a otevření cesty k případným majetkovým restitucím. To je pro Českou republiku z logiky věci naprosto nepřijatelné,” sděluje senátor Zdeněk Hraba.
Pokud jde o Posseltův termín „zločin vyhnání“, ten podle jeho slov musíme kategoricky odmítnout. „O žádném zločinu vyhnání nemůže být řeč. Odsun tzv. sudetských Němců byl mezinárodně schváleným a legitimním důsledkem druhé světové války, a hlavně – rozhodnutím vítězných mocností na Postupimské konferenci. Byla to reakce na rozbití Československa, na kterém se velká část tehdejších sudetských Němců aktivně podílela a drtivá většina si ihned zvolila říšské občanství namísto československého. Je pravdou, že v poválečných měsících docházelo k násilnostem a excesům. Pokud se ale takové činy staly, šlo o individuální trestné činy jednotlivců, nikoliv o systematický zločin organizovaný či dokonce nařizovaný tehdejší československou vládou. Tvrdit něco jiného, je přepisování historie – odsun byl mezinárodněprávním aktem, nikoliv zločinem,” dodal Hraba.
„Pokud Bernd Posselt skutečně myslí vážně svá slova o možném střídání konání v ČR a Bavorsku, pak to vyznívá jako záměrná provokace, neboť i on musel vidět, kolik emocí a nevole sjezd v Brně způsobil. 57% obyvatel ČR jeho konání v ČR nepovažuje za správné, obdobně se vyjádřila Poslanecká sněmovna i vládní politici. V takové situaci mluvit o možném dalším sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v ČR je zcela nepřijatelné. Záměrně ignoruje většinový pohled Čechů a jejich vlády. Opakovaně vystupuje vůči ČR nadřazeně a povýšenecky. Myšlenka střídání ČR a Bavorska působí, jako by ČR sudetoněmeckému landsmanšaftu patřilo, jako by v ČR bylo doma. Ovšem není…!!!! Po těchto vyjádřeních B. Posselta působí dosavadní podpora ze strany opozičních politiků, v čele s prezidentem Pavlem, ještě kontroverzněji a ještě zjevněji proti národním zájmům ČR. Konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně se ani v nejmenším nedá obhajovat tím, jak odsuny sudetských Němců probíhaly. Byť to byly tragické události, předcházely jim nacistické zločiny. Obojí je minulostí, která má zůstat uzavřenou kapitolou dějin a nikoli ji znovu jitřit sudetoněmeckými akcemi na území ČR,” konstatuje pro ParlamentníListy.cz poslanec hnutí ANO Denis Doksanský.
Jasno má i poslanec klubu SPD a šéf strany PRO Jindřich Rajchl. “Nebyl to zločin, byl to adekvátní trest vůči kolaborantům, kteří pomáhali nacistům v páchání jejich strašlivých zločinů. Nadto to byl trest nejmírnější. Neboť kdyby probíhaly vůči těmto lidem individuální soudy, tak by velká část z nich skončila buď v žaláři, nebo na popravišti. A patrně by ani nevznikl Sudetoněmecký landsmanšaft, jenž tito odsunutí nacisté následně založili,” uvedl.
„Ve světle prezidentova lobbování za Lichtenštejny je jeho ponížený postoj vůči tzv. sudetským Němcům už naprosto pochopitelný. I jeho zatím poslední projev, kterým je bezprecedentní udělení záštity brněnskému sudeťáckému sjezdu, což je už jednoznačné přihlášení se k táboru nepřátel české státnosti a suverenity. Tedy k táboru, který kromě nejen sudetských Němců tvoří bohužel i mnozí politici současné české opozice,“ říká poslanec SPD Tomáš Doležal, který patřil k hlavním iniciátorům usnesení Poslanecké sněmovny proti konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně.
Foto: Archiv T. Doležala Popisek: Tomáš Doležal (SPD)
reklama
Jak hodnotíte proběhlý sudetoněmecký sjezd v Brně?
Jeden z nejhorších a nejnebezpečnějších výsledků prvního sjezdu organizovaných politických sudeťáků v ČR je proces symetrizace viny za zločiny Němců na našem národě během druhé světové války a okupace českých zemí. Tragické je, že náš současný prezident a sněmovní opozice tento sudeťácký historický revizionistický „narativ“ přebírá, legitimizuje, a ještě mu osobně na brněnském sjezdu tleská.
Je to stupňovaný útok na základní pilíře české státnosti a naší státní a národní identity a poválečného uspořádání. Proti tomu je třeba velmi nahlas opakovat, že v letech 1933 až 1945 řádilo na našem území jedno jediné zlo: zlo sudetoněmeckého a německého genocidního, antisemitského a antislovanského rasismu a teroru, jehož klíčovými strůjci a vykonavateli byli zejména čeští a moravští Němci. Za to byli po válce zaslouženě a spravedlivě odsunuti, ale většina z nich bohužel nebyla adekvátně potrestána. Což se nám opakovaně negativně vrací v podobě protičeských aktivit Sudetoněmeckého landsmannschaftu.
Organizace sudetoněmeckého sjezdu v České republice je také flagrantním prolomením česko-německé deklarace z roku 1997, a to ze strany Němců a jejich českých pomahačů. To oni porušili klíčovou klauzuli této deklarace, která hovoří o tom, že otázky minulosti jsou uzavřeny a žádná ze smluvních stran je již nikdy nebude politicky otevírat.
A nečiní tak pouze Posselt a spol., ale i vrcholní představitelé německé a bavorské vlády, kteří se sjezdu v Brně zúčastnili, naprosto přes hlavy a bez konzultace s představiteli české vlády – a kteří pro českou stranu nepřijatelné sudetoněmecké požadavky podporují. To je brutální porušení česko-německé deklarace a vědomé bourání standardních česko-německých vztahů z německé strany. Česká vláda by k tomu neměla mlčet.
A v rovině politické jde o jasný vzkaz tzv. sudetských Němců občanům České republiky. Ten vzkaz zní: „Už jsme zase tady. A budeme chtít víc. Máme podporu německé a bavorské vlády. A máme i podporu části české politické scény – konkrétně všech parlamentních stran tvořících současnou opozici.“.
Díky vaší iniciativě se podařilo prosadit usnesení Poslanecké sněmovny odsuzující konání sudetoněmeckého sjezdu v České republice.
Ano. To usnesení mělo mimořádný význam i v tom, že donutilo Bernda Posselta odhodit masku bodrého sudetského strýčka milujícího smíření, pivo a klobásy. Sudetský gauleiter poté najel na svou přirozenou henleinovskou a frankovskou notu, kdy označil hlasování suverénní české Poslanecké sněmovny za karikaturu a frašku a vzápětí vyloučil část českých občanů na základě jejich politického přesvědčení z Evropy. To je čistě dikce Heydrichova plánu na vytlačení politicky nespolehlivých a špatně smýšlejících Čechů na východ.
A co říkáte argumentům o historickém smíření Čechů a sudetských Němců?
Nejde jen o to, že zde neexistuje žádná vzájemná symetrická vina, ale pouze vina německá. Ale také – nebo hlavně – o to, že nikdo nemá právo omlouvat se sudetským Němcům jménem celého národa, a už vůbec ne jménem obětí německé okupace. To je naprostá hanebnost a symbolické plivnutí na hroby těchto lidí.
Co říkáte podpoře sjezdu některými českými osobnostmi a subjekty?
Připomenu, že tématu odsunu se již v disentu věnoval taktéž Václav Havel, který svá první smířlivá slova a gesta vůči sudetským Němcům pronesl ještě krátce před 17. listopadem 1989. V dopise tehdejšímu německému prezidentovi Richardu von Weizsäckerovi vyslovil politování nad odsunem Němců a svůj názor zopakoval veřejně i krátce před svým zvolením hlavou státu. Vždy zcela v rozporu s historickou skutečností označoval odsun Němců z Československa za nepřijatelné uplatnění principu kolektivní viny.
Dlouholetý špičkový český diplomat (mj. i velvyslanec v Německu) Rudolf Jindrák nedávno na veřejné debatě ve Slovenském domě vzpomínal na návštěvu Václava Havla v roce 1991 v Bonnu. Řekl k tomu i toto: „Václav Havel nabízel německému kancléři Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetským Němcům, že budou připuštěni do privatizace a že části těch z nich, kteří se rozhodnou natrvalo do Československa vrátit, bude vrácen i majetek.“
Toto vše byl ochoten Václav Havel riskovat – jen aby uspokojil organizované sudetské Němce. Zda byla jeho motivací jakási pochybná sebemrskačská vnitřní filosofie, anebo něco jiného, o tom můžeme pouze spekulovat.
V roce 2023 pak vstoupil duch poníženého vazalství vůči sudetským Němcům a Německu jako takovému znovu na staroslavný Pražský hrad.
Jak?
Začalo to tím, když čerstvě zvolený prezident Petr Pavel 21. května vystoupil na každoroční Terezínské tryzně na terezínském Národním hřbitově s projevem, který obsahoval i tyto „pozoruhodné“ pasáže:
„Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat.“ Anebo – „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout a poučit se z nich.“ Prezident Pavel tenkrát tímto svým projevem poprvé hrubě urazil český národ, zejména pak všechny oběti genocidní německé okupace naší vlasti v letech 1938 až 1945 a všechny statečné bojovníky proti ní. Terezínský projev prezidenta Pavla ovšem nebyl nějakým náhodným omylem či vybočením, ale spíše určitým signálem o tom, jaké jsou jeho představy či představy jeho nejbližšího politického okolí, o směřování české zahraniční politiky a českého státu. A jsou to představy nechutné a nepřijatelné.
Ve stejné době, tedy na jaře roku 2023, se prezident Pavel zúčastnil zahájení „Bavorsko-českých týdnů přátelství“ v německém Selbu. Vystoupil zde se zdravicí a se jmenovitým osobním poděkováním Berndu Posseltovi „za zásluhy o zlepšení a rozvoj v česko-německých vztazích.“. Takto se zřejmě nyní na hradě českých králů říká mnohaletému protičeskému posseltovskému štvaní, urážkám českých představitelů a českých občanů a sudeťáckým snahám o revizi výsledků druhé světové války a o revanš v duchu henleinovských
a frankovských nacistických tradic.
Dlouholetým prosudetským lobbistou ve vrcholných patrech české politiky byl i bývalý premiér Petr Fiala, který například 9. května roku 2023, v den výročí osvobození naší vlasti od německé okupace, při návštěvě v Bavorsku v pomyslném předklonu rovněž poděkoval Berndu Posseltovi za jeho údajně mimořádný přínos pro česko-německé vztahy.
Mimochodem, expremiér Petr Fiala těsně spolupracuje s Berndem Posseltem již od raných devadesátých let minulého století, kdy řídil moravskou sekci Panevropské unie a Posselt byl místopředsedou a později předsedou Panevropské unie v Německu. A hlavním cílem této Panevropské unie není nic jiného než vytvoření Panevropy – tedy Mitteleuropy, sjednocené Evropy pod německou dominancí, ve které de facto přestane existovat suverenita menších středoevropských států včetně České republiky. Nyní se tomuto projektu moderně říká „Spojené státy evropské“…
Zpět k současnému českému prezidentovi…
Petr Pavel se směrem na západ neklaní pouze Berndu Posseltovi. Bez jakéhokoli mandátu a v poloutajení začal aktivně pomáhat rodu Lichtenštejnů prosadit smírné řešení jejich dlouholetých soudních sporů s Českou republikou. Svými vstřícnými kroky vůči knížecímu rodu, který se s Českou republikou soudí o mnohamiliardové majetky a o 35miliardové odškodnění, vykročil někam, kam se dosud žádný český či československý prezident neodvážil zajít. K aktivitám, které jsou v zájmu cizí moci a které směřují proti zájmům vlastního státu, v jehož čele stojí.
Ve světle prezidentova lobbování za Lichtenštejny je jeho ponížený postoj vůči tzv. sudetským Němcům už naprosto pochopitelný. I jeho zatím poslední projev, kterým je bezprecedentní udělení záštity brněnskému sudeťáckému sjezdu, což je už jednoznačné přihlášení se k táboru nepřátel české státnosti a suverenity. Tedy k táboru, který kromě nejen sudetských Němců tvoří bohužel i mnozí politici současné české opozice.
A oživují tak vzpomínky na staleté schizma uvnitř českých politických elit, kde vždy existovala – vedle odvážných vlastenců, národovců a patriotů,
i významná oikofobní, většinou proněmecká nebo jiné cizí moci sloužící menšina odpůrců české samostatnosti. Tato menšina naštěstí téměř všechny důležité dějinné bitvy prohrála. S výjimkou těch, kdy za sebou měla silnou a vyzbrojenou cizí moc.
Závěrem si zopakujme slova druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, jehož odkaz je nyní terčem brutálních útoků sudetoněmeckých velkoněmců i jejich českých poskoků ze 14. prosince 1945:
„Přijde brzy chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací kampaní“. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku.“
