ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Knihovně Václava Havla hrozí zánik. Dle dostupných informací organizaci opustila řada osob a to včetně zásadního sponzora Zdeňka Bakaly. Podle politického pozorovatele Erika Besta je otázkou, co je skutečným důvodem Bakalova odchodu. Naznačuje též, zda kontroverzní miliardář Havlovu knihovnu před lety začal platit z vlastních pohnutek nebo k tomu byl vyzván Američany. Exministr zahraničí Lubomír Zaorálek má za vrchol pokrytectví, že se “hlasatelé hodnot” léta nechali platit bezskrupulózním byznysmenem.
Foto: Hans Štembera Popisek: Knihovna Václava Havla
Se zprávou, že se Knihovna Václava Havla topí v problémech, přišla některá média v čele s webem Seznam Zprávy.cz. Podle těchto informací organizaci opustila řada osob, a to včetně zásadního sponzora Zdeňka Bakaly. Důvodem prý má být nesouhlas s chystaným směřováním knihovny, které chystá její šéf Tomáš Sedláček. Ten přitom do vedení nastoupil teprve před rokem, kdy vystřídal bývalého Havlova spolupracovníka a přítele Michaela Žantovského.
Tomáš Sedláček tvrdí, že připravil novou vizi fungování knihovny, která by nejen oprašovala Havlův odkaz, ale rozvíjela ho a otevřela světu. To se zřejmě nelíbilo členům vedení knihovny, kteří ve velkém oznámili odchod.
Podle politického pozorovatele a novináře amerického původu Erika Besta by bylo dobré, aby Havlova knihovna nezanikla a pokračovala. „Pokud chce Česká republika propagovat Václava Havla jako významného téměř zakladatele moderního státu, měla by mít instituci, která se tomu věnuje a pracuje na tom. Je škoda, že nejsou schopni tam najít řešení. Pokud to chápu správně, mají tam odlišné pohledy na její další směřování. Jestli na to nebudou finance, budou ten avizovaný směr muset změnit. Můžeme Havla kritizovat, ale toto je spor, který se dá vyřešit. Zánik knihovny není dobrý pro nikoho,” míní Best.
Co se týče angažmá miliardáře Bakaly, zmiňuje politický pozorovatel zajímavé souvislosti. „
Beru to tak, že Václava Havla víceméně vytvořili Američané. Vytipovali už dávno, někdy v 60. letech, což nemusí rovnou znamenat, že hned věděli, co z něj bude. Ale vytipovali ho, vychovávali ho a po roce 1989 to pan Bakala jako správný Američan převzal a pokračoval v tom. Jestli k tomu měl pohnutky sám, nebo mu je někdo vnukl, to samozřejmě nevím, ale zdálo se mi to jako přirozené partnerství. Pokud je za tím současným střetem v knihovně něco jiného, tedy že už to pan Bakala nechce financovat z jiného důvodu, než se uvádí, je to možné, ale těch důvodů může být tisíc. Nicméně jestli za tím jsou ty oficiálně uváděné důvody a jde o střet názorů, tak úplně nepomůže, když tu knihovnu bude platit někdo jiný. Sám jsem se několika akcí v Knihovně Václava Havla zúčastnil a mohu k ní být kritický, ale nikoli nutně. Ta organizace má nějakou funkci, Česká republika uznává Václava Havla a nějaká instituce, která ho bude propagovat, je skoro nutná,“ uvádí Erik Best pro ParlamentníListy.cz.
„Nejsem si jistý, jestli bude chtít někdo jiný za stávající situace Havlovu knihovnu financovat. Pokud ta Sedláčkova vize není realistická, pochybuji, že do toho vloží peníze jakýkoli jiný obchodník. Největší otázkou pro mě je, proč paní Havlová trvala na tom, aby tam zůstal někdo (Tomáš Sedláček, pozn. red.), koho neakceptují sponzoři,” dodává Best.
Bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek naproti tomu míní, že bylo pokrytecké, když se pomyslní strážci hodnot lidství z Knihovny Václava Havla nechali platit vypočítavým a bezskrupulózním podnikatelem Bakalou.
„Už dříve jsem představitelům Knihovny Václava Havla říkal, že nepokládám za normální, aby je platil pan Bakala. Vedl jsem s ním tehdy asi čtyři soudní spory, protože jsem ho označil za gaunera, který okradl lidi (kauza byty OKD, pozn. red.). Říkal jsem jim, že je nechápu, jak si to před sebou zdůvodní. Bakala zneužil situace a dělal si jméno a PR na tom, že provozoval Knihovnu Václava Havla. Je pravda, že některým členům knihovny to vadilo, byli z toho nešťastní a nevěděli si s tím rady. Akorát nebylo tak lehké najít jiné financování, tak jim to asi nevadilo. Dával jim hodně peněz, takže se jim žilo skvěle. Neznám pozadí současného sporu a nevím, proč se Bakala stahuje, ale asi mu to je celkem jedno, nebaví ho to nebo v tom nadále pro sebe nevidí žádný efekt. Je to velmi pragmatický člověk, žádný idealista a jeho pohnutky jsou nevyzpytatelné a nechci je ani zkoumat,“ říká Zaorálek pro ParlamentníListy.cz.
Bakalovo financování podle jeho slov bylo určitou skvrnou na fungování Knihovny Václava Havla. „Problém je, že ani Václavu Havlovi moc nevonělo se o tom bavit. Je to kuriózní, že někdo takový financoval instituci, která se vydává za strážce vznešených hodnot. Bylo to spíš zneužívání toho spojení s Havlovým jménem. Sám vím, jak je těžké takové prostředky shánět, protože jsem chtěl léta někoho najít pro Masarykovu demokratickou akademii a bylo to nesmírně těžké,” vzpomíná exšéf české diplomacie.
„Díky tomu, že jsem měl s Bakalou spor, věděl jsem, jak smýšlí. Je to cynik a opravdu to není žádný idealista ani nikdo, kdo by si lámal hlavu s hodnotami. Proto mi přišlo komické, že Havlova knihovna přijímala peníze od takhle bezskrupulózního byznysmena, pro kterého to bylo pozitivní PR. Bakala totiž řešil otázku, jak si vylepšit kredit. Zažaloval mě proto, že jsem prý poškodil jeho obraz. Jenže on veřejně slíbil lidem, že jim nechá hornické byty odkoupit za nízkou cenu, ti do nich investovali a spoléhali na to a pak si to Bakala rozmyslel a odmítl to prodat. Stal se dost nepopulární. Označil jsem ho proto za gaunera, který okradl lidi a on tvrdil, že jsem mu tím poškodil pověst. Do očí jsem mu tehdy řekl, že tu asi poškodil jedině on sám. V každém případě uvažoval, jak si za každou cenu svůj veřejný obraz vylepšit. Začal proto sponzorovat Knihovnu Václava Havla, protože si myslel, že mu to pomůže. Jenže se nedával fotit s doutníkem a pak se divil, že ho všichni nenávidí. Myslel si, že financováním Havlovy knihovny získá obraz humanisty. Vždycky mě udivovalo, že to v Knihovně Václava Havla nevadilo, byť někteří to v soukromých rozhovorech připouštěli, že je to trápí. Nakonec ale zvítězily peníze. Ještě by mohli brát peníze od Krejčíře a možná by jim to také nevadilo, protože peníze přece nesmrdí. Ti lidé z Knihovny Václava Havla se zkrátka nedívali na to, že se choval jako gauner a dali mu možnost se z toho vykoupit, vylepšit si svůj obraz. Podle mě je to vrchol pokrytectví. Když chci mluvit o hodnotách, tak snad musím koukat na to, odkud beru peníze. Jenže těmto hlasatelům hodnot to bylo jedno,“ dodává Lubomír Zaorálek.
HISTORIE BEZ HYSTERIE „O den dříve než Jana Žižlavská, tedy 11. června 1942, byla v Táboře popravena MUDr. Anna Háková, která byla v sedmém měsíci těhotenství. Takže tento jednotlivý německý zločin byl vlastně dvojí,“ říká vojenský historik Jiří Fidler, když rozebírá některé zločiny nacistů. Zanedlouho mu vyjde kniha Oběti německé okupace – Generálové a plukovníci branné moci. Také se dozvíte o nejmladší oběti německé okupace.
Foto: Hans Štembera Popisek: Sousoší památníku v Lidicích věnované zavražděným lidickým dětem
Zaznamenal jsem vcelku zajímavý názor ohledně minulosti česko-německých vztahů. Ony temné stránky našich prý společných dějin nelze nahlížet kolektivisticky, ale naopak individuálně. Cituji: „je potřeba vždy ty zločiny vidět jednotlivě.“ Souhlasíte?
Asi vím, odkud tento názor pochází, ale vcelku s ním souzním, takže to ani já nebudu pitvat. Jelikož v českých zemích zahynulo téměř sto tisíc židovských a několik desítek tisíc českých obyvatel, souhlasím, že je tak třeba řešit asi 120 až 150 tisíc jednotlivých německých zločinů z období let 1938 až 1945. Obecně řečeno, smrt těchto osob měla různou podobu, ale základní příčina je pouze jediná – německá okupace českých zemí ve dvou vlnách. V říjnu 1938 a v březnu 1939.
Zcela vynecháváte německé oběti…
Podívejte, řečeno slovy filmového Járy Cimrmana, já se „cítím být Čechem“. Takže jsem jako český historik v prvé řadě povinován řešit oběti české, potažmo československé, nikoli těch, kteří šli „domů do říše“. Ostatně německá strana má dosti historiků, politiků i novinářů, kteří se mohou německými oběťmi, které v žádném případě nezpochybňuji, zabývat.
No vidím i u nás dost historiků, politiků a novinářů, kteří cítí potřebu se zabývat německými oběťmi…
Je to jejich věc, asi jsou za svoji snahu patřičně odměňováni německou stranou, což je v pořádku. Poněkud však nechápu, proč jsou za tuto svoji činnost placeni i českou stranou.
No, ani toto nebudeme raději rozpitvávat. Oni to určitě halasně zdůvodní a finanční stránka jejich spolupráce (latinsky collaboratio) nebude jistě dávána na odiv. Rád bych se však podíval na vaši rodinnou zkušenost s okupací a jejími tragédiemi…
Mohu vám dát dva rodinné příklady, týkající se jak mne, tak mojí manželky. Obojí samozřejmě známe jen z vyprávění rodičů a prarodičů.
Začnu svůj rodinný příběh, neboť nebude prost překvapení. Během 2. stanného práva docházelo k systematickému prohledávání domů a bytů nejen v Praze, ale také ve většině protektorátních měst. Rodina mého otce (dědeček, babička, strýc a taťka, jemuž ještě nebylo šest let) žila v bývalém posádkovém městečku na východě Čech v rodinném domku. Někdy na přelomu května a června 1942 dorazilo šest německých vojáků vedených důstojníkem v hodnosti kapitána. Jeden voják zůstal před hlavním vchodem, dva před zadním vchodem na zahradu, babička s oběma syny se musela v chodbě postavit čelem ke zdi a hlídal je jeden voják. Dědeček doprovázel důstojníka a dva vojáky při prohlídce domu, která začínala od půdy. Na půdě otevřeli skříň a našli československý vojenský stejnokroj včetně šavle, protože děda byl před okupací štábním rotmistrem. Na blůze se nacházela stužka válečného kříže a dalších medailí, na rukávu nášivka odsloužených legionářských let. Na kapitánův dotaz děda, který uměl německy, odpověděl, že to je jeho stejnokroj a že byl legionářem. Kapitán se zeptal, zda se v domě nachází nějaká cizí osoba, nějaké zbraně (výslovně prohlásil, že jej ona šavle nezajímá) případně nějaký podvratný materiál. Děda mu řekl, že v domě nikdo kromě jeho rodiny není, žádné další zbraně v domě nemá, ale že má dosti bohatou knihovnu legionářské literatury. Kapitán sdělil, že to jej nezajímá, že má doma také knihovnu. Zasalutoval nejprve směrem k dědovu stejnokroji, poté obdobně pozdravil dědu, prohlásil, že mu jeho slovo bývalého vojáka stačí a celá skupina opustila dům.
Bohužel nevím, jak se onen německý důstojník jmenoval, rozhodně bych se však nyní rád potkal třeba s jeho vnukem, jemuž bych za chování jeho dědečka poděkoval. Byl to opravdový důstojník, jenž se tehdy držel zásad stavovské cti, které stavěl nad ideologii či nacionalismus.
Zajímavý příběh, nepříliš obvyklý. A příběh rodiny vaší manželky?
Ten mohl skončit tragicky. Je datován do stejné doby a na Třebíčsko. Po úmrtí Reinharda Heydricha bylo v Berlíně rozhodnuto, že budou vyvražděny celé rodiny původců jeho smrti. Podle regionu asi poznáte, že šlo o rodinu přímého účastníka akce z 27. května 1942. Podle jakéhosi germánského standardu odplaty byly povražděny dvě rodinné generace – rodiče, sourozenci, sourozenci rodičů a jejich děti. Pokud by bylo rozhodnuto povraždit generace tři, babička s maminkou mojí manželky by do tohoto výběru spadaly také, neboť byly vzdálenými příbuznými. Skončily by někde u zdi před popravčí četou v koncentračním táboře Mauthausen, takže manželka by se vůbec nenarodila. Pokud z druhé strany slýcháme stesky ohledně zločinného zneužívání kolektivní viny, máme zde zřejmý příklad, kdo s touto praktikou začal.
Vím, že jste právě dal do tisku publikaci, která se konkrétně zabývá několika desítkami obětí z řad vojenských osob. Můžete ji stručně představit?
Jedná se o publikaci, která je tvořena celkem 90 stručnými biografiemi vojenských osob, které do září 1938 získaly v československé branné moci generálskou či plukovnickou hodnost. Před vyhlášením branné pohotovosti státu v září 1938 měla československá branná moc ve stavu celkem 138 generálů a 456 plukovníků. Z nich se obětí německé okupace stalo 25 generálů (18,12 %) a 58 plukovníků (12,72 %). Samozřejmě zde do celkového součtu chybí sedm osob (dva generálové a pět plukovníků), které již září 1938 stály mimo službu. Z celkového počtu 90 obětí pouze pět mužů padlo v bojových střetech (generálové Vojtěch Luža a Karel Mejstřík, na generála povýšený plukovník Jaroslav Vedral, plukovníci Josef Berounský a Rudolf Srb), dalších pět bylo zavražděno – generál Rudolf Viest jako válečný zajatec, plukovníci Gustav Gellner, Bedřich Hahn, Ota Tomský a Emil Zuckerkandl jako oběti norimberských zákonů. Téměř osm desítek mrtvých se stalo obětí německých bezpečnostních složek – umírali před popravčí četou, na šibenici, pod gilotinou, ve vězeňských kobkách na následky brutality vyšetřovatelů, na pryčnách vězení či koncentračních táborů kvůli nedostatku či úplné absenci lékařské péče …
Představujete tedy devět desítek obětí, jež spojovala předchozí služba v ozbrojených silách, přičemž dotyční dosáhli nejvyšších hodností. Přesto bych vás požádal, zda byste nám mohl ukázat nějakou další konkrétní oběť, abychom opravdu viděli onen německý zločin jednotlivě…
Vzhledem ke skutečnosti, že onen případ souvisí s takzvaným druhým stanným právem, měli bychom se nejprve podívat na tento fenomén. Možnost vyhlášení stanného práva si přisvojil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich v okamžiku svého příjezdu do Prahy, přičemž si poněkud šířeji vyložil Hitlerův výnos o vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Tuto skutečnost by bylo dobré podrobit právnímu zkoumání, neboť Heydrich nebyl říšským protektorem, ale pouze zastupujícím, takže – podle mého názoru – byly jeho legislativní pravomoci poněkud omezené. Reálně však okamžitě s oním výnosem stanné právo ve vybraných okresech protektorátu zavedl, což přineslo minimálně 486 popravených a 2 142 odeslaných do koncentračních táborů na základě výroků stanných soudů v Praze a v Brně. Zatímco první stanné právo vyhlásil říšský Němec, jenž pouze zastupoval říšského protektora, druhé stanné právo vyhlásil 27. května 1942 takzvaný sudetský Němec Karl Hermann Frank jako státní tajemník – prakticky zástupce tehdy zdravotně indisponovaného zastupujícího říšského protektora. Přitom oba zmíněné soudy poslaly nově na smrt 932 osob přímo, dalších 294 osob v nepřítomnosti (příbuzní parašutistů odeslaní již do Mauthausenu), nemluvě o povražděných z Lidic a Ležáků, o povražděných z dalších měst a o několika tisících osob odeslaných do koncentračních táborů. Ohledně složení stanných soudů a jejich judikatury, na podrobnosti se musíte zeptat nějakého právníka – třeba na Hradě je jeden, co nemá do čeho píchnout (tedy ve vystudovaném oboru).
Dobře, asi bylo třeba tuto skutečnost předeslat na vysvětlenou. A příklad konkrétního zločinu?
Božena Žižlavská, 28 let, matka tří dětí, posledního právě narozeného. Jejím starším bratrem byl Oldřich Pechal, důstojník československé armády, který v roce 1939 odešel do exilu, aby se na konci března 1942 vrátil domů jako velitel paradesantní skupiny Zinc. Božena Žižlavská byla příslušníky německých bezpečnostních složek odvlečena z porodnice prakticky okamžitě po porodu, stihla jen oznámit, že jméno právě narozené dcery bude Jana. Spolu se svým manželem byla postavena před stanný soud v Brně 12. června 1942, obviněna z „rušení veřejného pořádku a bezpečnosti“, odsouzena k trestu smrti a okamžitě popravena. Exekuce byla provedena v areálu Kounicových kolejí, možná opět za přihlížení brněnského obyvatelstva německé národnosti, vítajícího každou popravu „českého ksindlu“ potleskem a radostným voláním.
Poněkud mi uniká, jak právě rodící žena mohla rušit veřejný pořádek a bezpečnost. Takže byla zcela jistě odsouzena jako příbuzná odbojáře. Pochybuji totiž, že ve vysokém stupni těhotenství se mohla podílet na nějaké odbojové činnosti. Tedy již zmíněný germánský standard odplaty, rodinná vina jako součást kolektivní viny…
Vícekrát jsem již uvedl, že nejsem právník, ale jisté právnické standardy a principy nám byly během studia historie přednášeny. U Boženy Žižlavské může nějaký kolaborant namítat, že věděla o činnosti příbuzného a neoznámila to. Maně se mi však vybavuje právnický princip nemo tenetur, tedy právo nevypovídat v jistých případech. Daný princip byl přijat ještě v Rakouském císařství v roce 1853 a jasně definován v trestním zákoníku z roku 1873, tedy byl platný nejen v Československu, ale také v protektorátě. Navíc byl tento princip od roku 1877 platný také v Německu. Pokud by tedy někdo namítal, že unijní, pardon, německé právo, bylo nadřazeno našemu.
Stále si nemohu v hlavě srovnat skutečnost popravy „šestinedělky“…
U našich polských sousedů, případně dále na východ byste objevil ještě horší věci. Ale můžeme zůstat u nás. Božena Žižlavská byla zastřelena 12. června 1942. O den dříve, 11. června 1942, byla v Táboře popravena MUDr. Anna Háková, která byla v sedmém měsíci těhotenství. Takže tento jednotlivý německý zločin byl vlastně dvojí.
Chtěl bych se ještě zeptat na osud Jany Žižlavské…
To je další jednotlivý německý zločin. Jana Žižlavská zemřela 26. června 1942 v brněnské zemské nemocnici, tedy pouhé dva týdny po popravě svých rodičů. Příčinou smrti byla „porucha výživy a porucha trávení“, tedy prakticky smrt hladem následkem stresové poporodní situace, kdy ji matka kvůli zatčení a popravě nemohla kojit, a ona nedokázala přijímat umělou výživu. Obecně je Jana Žižlavská, jež se dožila pouze několika týdnů věku, považována za nejmladší oběť německé okupace nejen v Brně, ale také v českých zemích. V jejím případě můžeme uvést, že s rokem narození 1942, pokud by nebylo německé okupace, mohla dnes ještě žít.
„Nevěřím tomu. Nevěřím průzkumům obecně. Vždyť je dělají lidé, kteří jsou s touhle bandou darebáků jedna ruka. A jsou za to dobře placeni,“ říká emeritní senátor Jaroslav Doubrava ohledně průzkumů veřejného mínění. Evropa vymírá, muslimové přebírají moc a obyčejní lidé se bojí. Podle něj vládnoucí elity chtějí snížit počet lidí na zeměkouli a takto se to projevuje. Také se vyjádřil ke sjezdu Sudeťáků Brně.
Foto: Jan Rychetský Popisek: Senátor Jaroslav Doubrava na Krymu
Spojené státy evropské. Podle prezidenta Petra Pavla jde o jediné možné řešení pro Evropu do budoucnosti. Jak tu myšlenku hodnotíte?
Pan prezident by se měl odebrat do Bohnic na vyšetření, protože tohle přece nemůže chtít normální člověk, kterému jde o vlastní národ a zemi. Dokonce by se dalo říci, že jde o akt vlastizrady, takže by se mělo uvažovat o odvolání z funkce. Je to člověk, co si s Ústavou utírá pozadí, kdykoliv potřebuje a dovolává se jí, kdykoliv se mu to hodí. Příkladů je celá řada. Prostě dutá hlava se dá použít k čemukoliv.
Jak si vysvětlujete, že má Pavel nadpoloviční podporu občanů?
Nevěřím tomu. Nevěřím průzkumům obecně. Vždyť je dělají lidé, kteří jsou s touhle bandou darebáků jedna ruka. A jsou za to dobře placeni. Na to existuje jedno pěkné české přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“
I když mám čím dál větší strach, že lidé přestali přemýšlet, užívat vlastní hlavu a nechají se lehce ovlivnit progresivistickou propagandou. Například zkorumpovanou Českou televizí, ale i dalšími. Je mi líto, že se vrátila doba, kdy pravdu v tuzemských mainstreamových médiích člověk nenajde a musí se obracet na sdělovací prostředky v zahraničí. Při psaní mých knížek to tak dělám. Čerpám hlavně z internetu a různých médií. Německých, italských, francouzských, amerických a právě z těch posledních jsem se například dozvěděl, že masakry v Buči nemohli provádět ruští vojáci, protože už tam v té době nebyli. A podobných příkladů je celá řada. Takové pravdy mí tehdejší kolegové v Senátu nechtěli slyšet.
Právě vám vyšla kniha Má cesta osvobozeným Donbasem. Byl jste tam na pozvání ruské strany. Neukázali vám virtuální realitu?
Byl jsem tam také před speciální operací, když jsem byl dozorovat volby v Luhanské oblasti. Kamkoliv jsem chtěl jít, šel jsem se podívat. Následně jsem tam byl s novináři z různých koutů světa, z nichž jsem jako jediný uměl rusky. Právě o téhle cestě píšu.
I po setmění jsem si chodil povídat s lidmi na ulici. Mluvil jsem a mám fotku paní, co si nabírá vodu z nádrže, protože jim ji ti ukrajinští gauneři zastavili. Mám odtamtud různé příběhy. Vraždy, znásilnění, krádeže. Když jsem se zeptal, jak se jim žije pod ruskými okupanty, skoro jsem dostal na papulu. Rychle jsem vysvětlil, že jsem chtěl znát pravdu, jaký je teď jejich život. Říkal jsem, že jsou u nás ruská armáda a její vojáci označováni za okupanty. „Pane, dnes a denně jsme se modlili za to, aby už nás přišli zachránit, osvobodit. Neumíte si představit, jaká zvěrstva tu ukrajinští vojáci páchali,“ řekli mi. Jedné z žen ukrajinský voják zastřelil manžela jen proto, že na něj promluvil svým rodným jazykem, tedy ruštinou.
„Evropa už společnou armádu má, jsou to síly Ukrajiny,“ prohlásil bývalý vládní komunikátor Otakar Foltýn. Co vy na to?
Pan Foltýn v tom má bohužel pravdu. Nedávno jsem slyšel, že asi 300 zahraničních žoldáků se vzbouřilo a uteklo z fronty pryč, protože už válčit nechtějí. Na druhou stranu tam NATO funguje už od samého začátku. Kdyby tam nebylo, je po válce.
V Mariupolu jsem mluvil s vojáky z jednotky, v níž bojují ukrajinští vojáci, kteří buď přeběhli anebo byli zajati a přidali se. Jeden mi vyprávěl, že ho Ukrajinci nechali čtrnáct dní zraněného v zákopu. Přežil jen kvůli tomu, že pršelo a on chytal do helmy vodu. Chtěl se zastřelit, ale přišli Rusové, byl hned ošetřen, převezen do nemocnice, operován. Proto se ke zmíněné jednotce přidal.
Hovoříte o speciální operaci, jak ji označuje Kreml, aby zamaskoval, že napadl cizí zemi. To není fér…
Pane redaktore, akce na Majdanu byly státním převratem pečlivě připraveným Američany, možná více Angličany. Existují přece videozáznamy, ve kterých jejich důstojníci slibují neomezenou podporu ukrajinským fašistům. To se nebojím říci, protože to jsou hovory před vlajkami s hákovými kříži! Byla to americká kongresmanka, která veřejně přiznala, že Majdan je stál pouhých pět milionů dolarů.
Pak následovaly provokace vůči obyvatelům Donbasu. Zakazovali jim mluvit rodnou řečí, tedy rusky, zakazovali ruské pravoslavné bohoslužby, vypalovali jejich kostely, prostě pohrdali lidmi. Neonacisté z praporů jako Azov, Ajdar, Donbas či Pravý sektor se připravovali na čistky v rozměru genocidy. Je mi s podivem, že to Rusko vydrželo tak dlouho. Osm let přece žádal Vladimir Putin, aby s genocidou rusky mluvícího obyvatelstva Ukrajina přestala.
Celé válčení je strašnou tragédií. Nemuselo a nemělo k ní dojít! Jestliže mi dnes někdo řekne, že se té zhůvěřilosti Rusové neměli bránit, tak ho považuji za mentálně narušenou osobu s mnoha dalšími problémy. Já tam byl, já to viděl. A každému pochybovači doporučuji, aby to udělal také, aby se tam jel podívat a promluvit si s lidmi na ulici, jako jsem to udělal já!
Opravdu si myslíte, že Majdan a následné dění bylo zrežírováno USA?
Vím to. USA, NATO, ale i celá západní Evropa po Ukrajině dlouho touží, protože jde o předpolí Ruské federace. Touží po tom, co na počátku devadesátých let začal opilec Boris Jelcin, a do čeho jim Putin hodil vidle. Rozparcelovat si Rusko, získat jeho nerostné bohatství a zbavit se asi jediné překážky k úplné globalizaci světa. Postupem doby, co jsem se o to zajímal hlouběji, jsem si ale uvědomil, že ne USA, ale Velká Británie je dnes hlavním velitelem války proti Rusku. To už jsem ale řekl.
Amerického prezidenta Donalda Trumpa jste obdivoval. Co dnes?
Víte, zpočátku jsem si myslel, že je to jeden z mála vlivných bojovníků za lepší svět. Dokonce, když jsem dostal jeho volební čepici, tak jsem se v ní s Hradčany na pozadí vyfotil a fotku mu poslal. Údajně ji v kampani použil, aby dokázal, že i daleko za hranicemi USA má příznivce. Jestli to je pravda, ale nevím. Následně mé nadšení z něho postupně odnesl proud času.
Korunu všemu, muž označující se za mírotvorce, nasadil spolu s Izraelem zbabělým napadením Íránu. Jak se může srovnat se zabitím téměř dvou set dětí raketou nasměrovanou do školy? Napadením země, která pro USA neznamenala žádné nebezpečí? Nemohu se smířit i s tím, že se u nás proti tomuto válčení nezvedla vlna odporu! Jak je možné, že nikde nevidíme íránské vlajky. Jak je možné, že američtí sportovci nejsou vyřazeni ze sportovních klání? Chybí mi sbírky na zbraně pro napadený Írán. A tak bych mohl pokračovat. Shrnu-li to, je pro mě dosavadní činnost Donalda Trumpa velkým zklamáním. Dnes už bych mu žádnou svou fotografii neposlal.
Jak v tomto kontextu vidíte budoucnost Evropy a nás Čechů?
Špatně. Evropa vymírá a začínají v ní hrát hlavní roli muslimové. Starosta Londýna Sadiq Khan, Švédsko je zemí, kam se kvůli muslimům nedoporučuje cestovat, Dánové uvažují o použití armády pro zajištění bezpečnosti svých občanů ve městech a tak dále. Přitom současná vládnoucí garnitura v Bruselu jako by žádné problémy neviděla a vede tu „starou dámu“ k propasti, aby tam skočila. Pro mě je jen skličující, že to lidé nevidí a neregistrují.
Vidím snahu o zlikvidování vzdělanosti národů, snahu o nahrazení původního obyvatelstva nevzdělanými a nevzdělatelnými imigranty. Pro jakoukoli odbornější práci jsou nepoužitelní. Když vstoupí na evropskou půdu, první, co od nich slyšíte, je: „Money, money, money!“ Další problém je neskutečně nízká porodnost Evropanů! To mi evokuje otázku, jestli není i to jeden z cílů, respektive cesta ke snižování počtů původního obyvatelstva Evropy?
Je zřejmé, že určité vládnoucí skupiny se snaží snížit počet lidí na zeměkouli. Preference hnutí LGBT+ tomu jen napovídá. Jaký smysl má tuto zrůdnost vtloukat dětem do hlav už v mateřských školkách? Proč je dětem vtloukáno do hlav, že existuje x pohlaví a oni si mohou vybrat, jestli jsou mužem či ženou. Jaký smysl má dětem podsouvat, že nemají maminku a tatínka, ale rodiče číslo jedna a rodiče číslo dvě? No, strašné nesmysly!
Za pár dnů se bude v Brně konat sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu…
Přečetl jsem si seznam zaprodanců. Myslím, že mohu s klidným svědomím říci zrádců vlastního národa, národa potomků takových velikánů, jakými byli Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, kteří se podepsali pod zvací dopis Posseltových Sudeťáků, pohrobků Konráda Henleina. Jak je možné, že tito zaprodanci rázem zapomněli na statisíce skutečně vyhnaných Čechů? Mnohdy vyhnaných ze svých domovů jen v tom, co měli na sobě. Předci těch, kteří mají dnes tu drzost si na našem území dělat sraz, zavraždili nespočet Čechů.
Jak je možné, že ti, kteří se v nich zhlédli, zapomněli na téměř čtyři sta tisíc našich občanů zavražděných v průběhu války, kterou významně pomáhali rozpoutat? Nepovažují tento stát už za svůj? Vše tomu nasvědčuje. Sudeťáci jsou řvouni, jejichž představitel volá po zrušení Benešových dekretů, dekretů tvořících základní pilíř existence našeho státu. Nemohu a nikdy nebudu souhlasit s revanšistickými provokacemi sudetoněmeckého landsmanšaftu nejen na území našeho státu! A neměli bychom se s tím smířit. Nikdo z nás!
v sobotu jsem byl položit květinu k pomníku rudoarmějců na Olšanských hřbitovech. Hned u vchodu jsem se pod vámi drženými ukrajinskými vlajkami dověděl, že jsem Putinova děvka. Že mi má být hanba. Že jsem teroristický rudý ruský sráč. A to proto, že jsem šel uctít památku osvoboditelům, díky kterým tu jsem. Jsem tady. Doma. V mé zemi. Co mají ti mrtví mladí kluci společného s dneškem? S Putinem? S Ukrajinou? Přišli jste ke mě domů a žádali pomoc. A my jsme vám ji dali a dáváme mírou vrchovatou. Jste u mě doma, jste hosty. A takhle se chováte? Stali jste se vředy naší společnosti s věčně nataženou žebráckou rukou. Hulvátští, bez sebemenší vděčnosti a pokory. Seberte se a vypadněte bránit svou zem, kterou my jsme nenapadli. Braňte ji za vaše peníze, ne naše. Vezměte si sebou vaše žlutomodré fangle, už roky hyzdící naše města. Jděte domů, sprostě řvát a urážet vaše spoluobčany. Ne mě. Ne moje spoluobčany. Protože doma jsme tu my. Ne vy.
Nebo očekáváte, že vás budu považovat za své přátele z ukrajinské země se vzorovou demokracií a ekonomikou tygra? To bych měl udělat poté, co se nestydíte předvádět na veřejném pietním aktu? Nechci vás tu a nejsem sám.
