Motto: KDO CHCE, JHLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD!
OPILÝ ČLOVĚK- HOTOVÝ KOKOT!
DOVOLENÁ: 7-18.9.2026- do té doby si projděte seznamy léků a nahlašte mi, co potřebujete dopsat, nechť to nemusí psát dr. Šoupal. To NENÍ akutní péče!
Kdo má zájem- mladší jistě ano- se přehlásit k dr. Mantule (například), tu možnost máte, je to výborná lékařka a já tu chci ještě 7 let být, jenže to si nesmím plánovat, jinak se Bůh směje!
Ordinační časy doma:
Po-Pá 6:45-do nevidím, včetně sobot, nedělí, svátků a také ve výjimečných případech dovolené.
PREFERUJEME E-MAILY PŘED SMS, KECÁTKY A TELEFONEM 605255007, JEN TAK JSEM SCHOPEN MEZI PACIENTY AKTUÁLNĚ, OBRATEM REAGOVAT.
ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
„Jak si mohou dovolit stávkovat, když to pořád platíme?“ I taková otázka zazněla v souvislosti s tím, co se i tento týden odehrávalo kolem veřejnoprávních médií. Promluvil herec Ivan Vyskočil, herec a místopředseda STAČILO! Michal Gulyáš, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider, publicista Pavel Černocký, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov a autor literatury faktu Bruno Solařík. „Jednou to možná budou říkat jako já – ježíšmarjá, že jsem si v tom roce 1989 raději přes dr*ku nedal,“ padlo pak v souvislosti s demonstracemi na podporu ČT a ČRo.
Foto: Hans Štembera Popisek: Pochod odpůrců koncesionářských poplatků před budovu ČT
V úterý se konala celodenní stávka pracovníků ČT a ČRo proti záměru vlády zrušit koncesionářské poplatky a financování veřejnoprávních médií převést pod státní rozpočet. Jak jste zmíněnou stávku vnímali? Měla smysl? Nejde proti demokratické vůli voličů, kteří od vlády chtějí, aby se financování veřejnoprávních médií změnilo? Je právě stávka dobrá k tomu, aby vládu a lidi, kteří už poplatky platit nechtějí, přesvědčili o důležitosti veřejnoprávních médií? Co říci na slova některých lidí, že by stávka mohla trvat dál a veřejnoprávní média by jim nechyběla? A co na druhou stranu říci na poměrně velkou podporu těch, co vyšli po republice do ulic a naopak protestovali proti rušení poplatků? Překvapilo vás množství mladých lidí, kteří se akcí zúčastnili? Tak jsme se ptali zmíněných veřejně známých osobností.
Ivan Vyskočil: Jak si mohou dovolit stávkovat, když to pořád platíme?
„Ta stávka se ani nepozná. Protože já měl pocit, že stávkují už dlouhé roky. Protože třeba to jejich zamlčování všech možných věcí, které bychom se třeba rádi dozvěděli. Třeba co jste slyšeli v rozhlase ve zprávách o tom, co se děje v Polsku? Když si člověk pustí zpravodajství v televizi, tak tam nám také řeknou akorát to, co se podle nich hodí pro naše sprosté uši. A co se nehodí pro naše sprosté uši, to raději buď neřeknou vůbec a nebo to překroutí tak, že z toho je člověk jelen. Takže vlastně ta stávka probíhá už několik let a jestliže tady všichni křičí, že jde o nezávislost sdělovacích prostředků, tak já si myslím, že jim jde hlavně o to, aby neztratili tu závislost. Jak jsou strašně závislí na té dnešní opozici, jak jsou na straně té opozice, to je taková závislost, že to musí vidět i slepý,“ říká herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil a ptá se.
Anketa
Přišli jste stávkou v ČT o něco, na co jste se chtěli dívat?
„Navíc, jak si mohou dovolit stávkovat, když to pořád platíme? A každou půl hodinu se ozve někdo – my se velmi omlouváme, ale v důsledku stávky neuslyšíte, neuvidíte tohle a tohle. No tak ať nestávkují a nebudou se muset omlouvat. A hlavně je tam strašně z toho cítit, jak vůbec nejde o ty poplatky. Vůbec. Jde hlavně o to, že je pak bude moci kontrolovat ten Nejvyšší kontrolní úřad. A z těch poplatků, které dříve kontrolovat nemohl, no z těch se mohlo přece tak báječně „krást“. To se támhle přidělilo a támhleté firmě…,“ zamýšlí se herec.
„Podívejme se i na všechny ty možné dotace, jak začal ministr Klempíř kontrolovat. Třeba na pochopení sexuální rozdílnosti šlo prý asi 6 milionů, nebo na ten „úžasný“ film Velký vlastenecký výlet. Nejvíc mě ovšem rozbil ten film Chvilky naděje o zakladatelích Milionu Chvilek Mikovi a Benovi, ty strašné trable, trápení a překážky, co museli překonat, než se jim podařilo ten Milion chvilek založit,“ nešetří Ivan Vyskočil sarkasmem a ve stejném tónu dodává. „Mimochodem, nevím, jestli už to v kinech bylo a nepochybně se to setkalo s velkým úspěchem, nebo jestli to teprve bude a ten úspěch je teprve čeká,“ pokyvuje hlavou.
„No, takže se nedivím tomu šílenému řevu, těm demonstracím, protože jim někdo sahá na penězovody,“ krčí rameny a pokračuje.
„A k těm mladým? Já jsem byl zrovna v úterý na Václaváku a viděl jsem, jak chodí ty průvody. Tak za prvé tedy jsem koukal na to, že oni ti mladí to možná pojali spíš jako happening, protože tam různě poskakovali a řvali a měli asi radost, že nemusí jít do školy. Bylo mi jich v podstatě líto, protože jsem na tom viděl, jak jsou zneužitý úplně stejně, jako jsme byli zneužitý my při tom naplánovaným převratu v roce 1989. My jsme taky dělali stafáž a užitečný idioty a přitom to bylo rozhodnutý někde u CIA, StB a KGB. Jen si vezměte toho „mrtvého“ studenta Šmída, ze kterého se vyklubal agent Zifčák,“ upozorňuje a vzpomíná dál.
„Tehdy jsme se báli, nevěděli jsme, že Gorbačov řekl – eto vaše dělo a že se do toho nebude montovat. My se opravdu báli, že tehdy ti Rusové do toho zasáhnou, že dostanou rozkaz. Nebylo to jako dnes, pohoda, dostanou omluvenku ze školy a jde se demonstrovat, to je velká prdel,“ kroutí hlavou a dodává.
„Ale jsou prostě zneužití, stejně jako jsme byli tehdy my. A jednou to možná budou říkat jako já – ježíšmarjá, že jsem si v tom roce 1989 raději přes držku nedal. Já jezdil po vlastech českých, mluvil k lidem a byl jsem nadšený, že přijde Havel. Aby nám potom zatopil jako úplným pitomcům,“ uzavírá neradostně.
Michal Gulyáš: Lidem nebude za pár let chybět žádná televize
„Zneužití mládeže je starý, osvědčený způsob, jak dosáhnout totalitních výsledků. „Soudruzi“ organizátoři potvrzují příslušnost k těm, kteří totalitní praktiky a politické podvody zahalují za „závěs“ s ozdobou demokracie, přičemž ta v takových chvílích dostává pořádně zabrat,“ říká herec a místopředseda STAČILO! Michal Gulyáš a pokračuje.
„V České televizi jde o to, aby Nejvyšší kontrolní úřad nemohl provádět kontroly. To je ta takzvaná „nezávislost“, o kterou se iniciátoři bojí, a ovčí stádečko to bučí do světa. Svět hlouposti, zlých úmyslů a temnoty rozumu nabral ve své snaze udržet si vliv na obrátkách. Lidem nebude za pár let chybět žádná televize, protože mediální technologie se změní k nepoznání. Absurdní situace, kdy se tu bijí „nevědoucí“ za zachování poplatků bez kontroly hospodaření. Vítejte v České republice!“
Jan Schneider: Nezávislost není věcí financování, ale charakteru
„Propagování své stávky zaměstnanci České televize ve vysílání České televize je v rozporu se zákonem danou funkcí média veřejné služby, což se stalo paradoxně nevývratným důkazem, že je nejvyšší čas třeba učinit v České televizi zásadní změny. Jinak se mi velmi líbilo skromné „stávkové“ vysílání České televize, bez zbytečných efektů a postradatelných reportáží, komentářů a debat. Další důkaz, že by se dalo mnoho ušetřit! Stávka tedy byla z hlediska stávkujících dokonale kontraproduktivní,“ říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019 Jan Schneider a pokračuje.
„Vzhledem k mému zaměření na bezpečnostní problematiku soudím, že stát by měl financovat jeden rozhlasový a jeden televizní kanál, a to v rámci informačních potřeb kritické infrastruktury státu, aby stát měl možnost (doplňkově k internetovým sítím) v případě potřeby (živelné pohromy, průmyslové katastrofy, bezpečnostní ohrožení) operativně informovat co nejširší okruh obyvatel. Normální provoz těchto kanálů by pak spočíval v informačním zpravodajském pokrytí od regionálního až po globální, což nyní postrádám. Rozhlas a televize by mohly spojit síly a prostředky a vyslat své reportéry do mnoha dosud nepokrytých oblastí. Komentáře bych oželel, protože současné osazenstvo těchto médií není schopno a snad ani ochotno dosáhnout žádoucí širokospektrální názorové vyváženosti. To tuplem platí pro ty parodie na politické diskusní pořady. Ostatní programovou nabídku bych přesunul do obecného mediálního menu, z něhož by si posluchač a/nebo divák mohl vybrat jednotlivé komerční kanály (zcela bych zrušil programové balíčky a ponechal bych výběr jednotlivých kanálů, což v dnešní digitálně pokročilé době nemůže být problém, a jasně by to prokázalo, o co je a o co není zájem),“ vysvětluje.
„Pokud jde o demonstrující, je to tristní ukázka toho, jak se dokáže dav zpovykat naprosto bezmyšlenkovitě a bez důvodu.“
Podle Reportérů bez hranic prvních šest mediálně nejsvobodnějších zemí financuje média veřejné služby ze státního rozpočtu. Jde-li tedy demonstrujícím o svobodu médií, střílí se do vlastní nohy.
Jde-li demonstrujícím o transparentní diskusi ohledně postavení médií veřejné služby, pak jsme zcela k dispozici – museli bychom být ale k té diskusi připuštěni. To si zase dávají vlastní gól.
Jde-li demonstrujícím o stabilní nezávislá média, pak si je dovolím upozornit (a platí to stejně u soudců a státních zástupců!), že nezávislost není věcí financování, ale charakteru!“ říká Jan Schneider a dodává:
„Zásadní je ovšem skutečnost, že se na tuto problematiku díváme z naprosto odlišných pozic. Demonstrující totiž hlásají, že si média vzít nenechají. Oni se cítí být, bohužel do značné míry oprávněně, majiteli těch médií, která však nemají patřit nikomu. A o tom je celý tento spor. Ne oni, ale my žádáme, aby média veřejné služby nepatřila ani jim, ani nám, ale ani zaměstnancům. V demokratickém státě mají patřit všem.“
Pavel Černocký: Redakci zpravodajství je třeba rozpustit
Vyjádřil se i publicista Pavel Černocký. „Jak praví klasik… „V dějinách nenajdeme nic nového. Jenom události se opakují po spirále, směrem vzhůru.“ Mládež je snadné ovlivnit. Za Protektorátu se nezletilci hrnuli do Hitlerjugend. V padesátých letech vstupovali do ČSM a makali na stavbách socialismu. No, a dnes plní náměstí ve jménu záchrany svobody médií. Oni poplatky České televizi a Českému rozhlasu neplatí a často ani nevědí, kolik vlastně činí,“ krčí rameny.
„Na záběrech České televize vidíme, že na náměstích jsou z 90 % mladí, herci, studenti, umělci a podobně. Zbytek tvoří penzisté, kteří sledují jenom Českou televizi. V Bibli stojí: nechte je přijít ke mně, oni nevědí, co činí. ČT je užitečná, ale zbytečně nafouknutá. Podle mě by stačila ČT 1 a 2, ČT sport a ČT Art. Problémem je zpravodajství, tendenční, zkorumpované, prolezlé rodinkařením. Redakci zpravodajství je třeba rozpustit a celkový počet zaměstnanců zredukovat na polovinu,“ uzavírá rázně.
Vadim Petrov: Ptal jsem se studentů…
Velmi jasně a stručně se vyjádřil i místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov. „Ptal jsem se studentů, jestli platí poplatky, když už nebydlí u rodičů, za mobil a za počítač. Říkali, neplatíme, ale nejsme pokrytci, a tak na demonstrace nechodíme,“ uvedl.
Bruno Solařík: Bezmála dvě třetiny občanů se zrušením poplatků souhlasí
„Je myslím zbytečné vypočítávat všechny důvody, proč je současný boj opozice a kulturní obce proti zrušení poplatků úplně mimo mísu. Stačí snad jen zopakovat známá fakta, že nejde o zestátnění, že na chod České televize a Českého rozhlasu budou i nadále dohlížet rady volené parlamentem, že takzvané druhé zdanění, to je povinné zpoplatnění občanů a firem bez ohledu na to, jestli Českou televizi a Český rozhlas sledují, je nelogické a nespravedlivé (nemluvě o 25 000 exekucí ročně), a že hospodaření veřejnoprávních médií má nově kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, stojící mimo moc zákonodárnou, výkonnou i soudní. Není tedy sebemenší důvod k obavám z údajného „zestátnění“ České televize a Českého rozhlasu,“ říká autor literatury faktu Bruno Solařík.
Anketa
Je dobře, že Jan Hřebejk obdržel státní vyznamenání?
„Navíc je veřejně známo, že hned dvě z opozičních stran, burcujících proti rušení poplatků, je samy (!) chtěly zrušit už dávno, konkrétně roku 2009 (ODS) a 2018 (Piráti), nemluvě o tom, že za zrušením poplatků na Slovensku, uváděným opozicí jako svévole Ficovy hrůzovlády, stála ve skutečnosti proevropsky liberální vláda Ficova předchůdce Hegera. „Jdeme sami proti sobě,“ mohl by tedy hlásat opoziční transparent,“ připomíná.
„Bezmála dvě třetiny občanů se zrušením poplatků souhlasí. Pravdou je tudíž jako obvykle pravý opak (!) toho, co nad záběry večerníčků v ulicích hlásá Česká televize, která v boji za poplatky dokonce jeden den stávkovala, aniž si toho kdokoli všiml. Když se to vezme kolem a kolem, dalo by se říct, že organizátoři protestů nemají šanci vyburcovat k nim kohokoli soudného,“ domnívá se spisovatel.
„Přesto bylo na náměstích v Praze a Brně plno. A dá se čekat, že plno bude i 15. listopadu na Letné. Především jde o konzumenty i tvůrce kultury, umělce, vědce, studenty. Jsou to snad všechno lidé nesoudní? V dané věci nesporně. Nedostatek soudnosti však samozřejmě neznamená duševní zaostalost nebo cokoli hanlivého. Znamená to jen, že během polistopadové éry došlo především v bublině, známé jako kulturní obec, ke zprvu nenápadné, ale čím dál zjevnější proměně: zatímco v devadesátých letech byl u nás každý kulturní člověk hrdý na to, že neupírá druhému právo na odlišný názor, někdy od konce nultých let přešel tentýž kulturní člověk do pozice, z níž se mu odlišný názor jeví jako hanebné kacířství. Jak se to mohlo stát?“ zamýšlí se a upozorňuje, že se to rozhodně nestalo poprvé.
„Francouzský spisovatel vlámského původu Joris-Karl Huysmans napsal v románu Naruby už roku 1884: „Každé lidské pokolení se dá doopravdy ovládat jen tím, že se hodně dlouho tahá za nos.“ Stalo se zkrátka, že jistá média nenápadně přešla od extrémního principu postmoderního relativismu, vévodícího devadesátým létům, ke zcela protichůdnému principu „buď my, nebo oni“. Doslova ode zdi ke zdi. Stačilo na tu změnu přistoupit. Pomaličku, krok za krokem. Tím spíš, že to znamenalo udržet si vlastní pozici nejen v kulturní obci jako takové, ale i v rámci jejího financování. Myslím, že se tomu říká napodobovací pud, zkrátka sebezáchovná přizpůsobivost,“ říká a pokračuje.
„A bylo to. Z kulturní obce se stala kulturní fronta. A fronta je organismus typu vojenského. Tím se vysvětluje, proč lidé, kteří ve své umělecké nebo vědecké tvorbě dosahují pozoruhodných výsledků založených na vlastní invenci a individualitě, propadají v politických otázkách tak netvůrčímu, neinvenčnímu puzení, že se jejich chování neliší od podlehnutí davové psychóze, a to dokonce i v natolik děravé kauze, jako je boj proti rušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. Příslušník kulturní fronty je přitom upřímně a skálopevně přesvědčen, že právě teď, v hodině dvanácté, přesněji tedy ve 4:36 ráno, bojuje za bytí či nebytí demokracie a svobody. Že k tomu boji dostávají studenti oficiální volno ve škole, mu vůbec nepřipadá podezřelé. Neuráží ho ani kýč všech kýčů, když herci všech divadel začnou po představení vycházet na forbínu se stejnou kázní jako apoštolové na orloji, předčítají jednotné politické stanovisko a napodobují tím rok 1989, přestože rozdíl mezi tehdejší a současnou situací bije do očí,“ upozorňuje a podotýká.
„I když jedno hejno bílých vran se k mému zadostiučinění přece jenom našlo: publikum Divadla Na Fidlovačce nenechalo mluvčího text přečíst a jeho projev na forbíně záměrně utnulo demonstrativním potleskem, určeným právě skončenému představení. Ďjó, Nusle,“ pokyvuje spisovatel.
„A teď pozor. Při tom všem je příznačné, že z hlediska zápasu o povahu veřejnoprávního zpravodajství je celá ta poplatková kauza z jedné i druhé strany pomyslné fronty fakticky zbytečná. Všechno zůstane, jak je. Vzpomeňme na okřídlený výrok mediálního odborníka Michala Jankovce při oficiálním zasedání Rady České televize dne 4. února 2015: „Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise.“ Pan Jankovec tehdy v zápalu diskuse bezděky přiznal, že nezávislost veřejnoprávního zpravodajství není od samého počátku nic víc než kabát nadívaný větrem. A že ti, kdo jdou s upřímně revolučním zápalem do boje takříkajíc „zdola“ proti těm „nahoře“, proti vládě, státu, moci, ve skutečnosti bojují jménem těch „úplně nahoře“, jménem moci nadnárodní, nadstátní. A že dokud bude ta nadstátní moc trvat, do „nezávislých“ médií každého státu Evropské unie si svůj „úhel pohledu“ vnutí bez ohledu na formu jejich financování,“ říká Bruno Solařík a dodává.
„Když se to všechno sečte, máme před sebou nikoli boj jedné či druhé strany konfliktu za svobodu a demokracii, nýbrž jednu z repríz všestranně univerzální veselohry, známé pod názvem Mnoho povyku pro nic.“
„Zatímco v jiných zemích se demonstruje či stávkuje proti drahotě a za více peněz, naši pomatenci se dožadují, aby mohli dál cálovat co nejvíc,“ říká hudebník a místopředseda Trikolory Petr Štěpánek. Zmínil také doktora Chocholouška. V souvislosti se stávkou zaměstnanců ČT a ČRo padla slova o porušení zákona. Dostal se také ke „spacákové revoluci“.
Foto: Zuzana Koulová Popisek: Spisovatel, hudebník Petr Štěpánek
Česká televize a Český rozhlas mají za sebou stávku. Co k ní říci? Vy jste na Facebook napsal: Stávka je začátek jejich konce.
Bohužel zase držíme unikátní světový primát. Zatímco v jiných zemích se demonstruje či stávkuje proti drahotě a za více peněz, naši pomatenci se dožadují, aby mohli dál cálovat co nejvíc. Jsme svědky hromadného pomatení myslí, neboť, jestli veřejnoprávní média budeme financovat z levé kapsy takzvanými koncesionářskými poplatky, anebo z pravé kapsy prostřednictvím státního rozpočtu, na jejich samotném fungování to nemění vůbec nic. Opakuji a zdůrazňuji: VŮBEC NIC! Jestli právě tohle se stalo záminkou k vyvolání společenských nepokojů, pak strůjci té šaškárny jsou buď úplně dementní, anebo mají ty nejhorší a nejtemnější úmysly. Obávám se, že platí to druhé, protože nejde o nic jiného než o pokus vyvolat mocenský puč a poplatky jsou pouze idiotskou, leč šikovnou záminkou.
Je právě stávka dobrý krok k tomu,přesvědčit vládu a diváky, kteří už platit koncesionářské poplatky nechtějí, o důležitosti veřejnoprávních médií? A nejde to vlastně proti demokratické vůli voličů, kteří od vlády chtějí, aby se financování veřejnoprávních médií změnilo?
Není to dobrý krok, protože jediným skutečným výsledkem nemůže být nic jiného než další nesmyslné prohloubení příkopů mezi už tak fatálně rozdělenou společností. Že tvrzení z vaší otázky je správné, potvrzují také všechny ankety i šetření agentur z poslední doby včetně průzkumu agentury STEM/MARK, který si zadala sama Česká televize.
Neporušila zmíněnou stávkou veřejnoprávní média svůj etický kodex? A splnila během toho dne své zákonné povinnosti? A co říci ke způsobu, jak ČT a ČRo informují o celé této záležitosti kolem koncesionářských poplatků, například i o sporu mezi koalicí a opozicí v těchto věcech?
Veřejnoprávní média porušují svůj etický kodex už tím, jak jednostranně, zaujatě, demagogicky, manipulativně a lživě referují o věci, která se týká jich samých, což právě jejich kodex zakazuje. Stávkou zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu porušili zákon, protože to byla stávka čistě politická. Zákon ale povoluje stávkovat pouze za pracovněprávní záležitosti.
Úkolem veřejnoprávních médií, plynoucím z příslušných zákonů, je a mělo by být nestranně informovat o politickém střetu vládní koalice a sněmovní opozice, a ne se stavět na tu či onu stranu. Zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet není ani zestátněním veřejnoprávních médií ani ohrožením demokracie, jak se snaží ČT a ČRo spolu s opozicí veřejnosti nabulíkovat. Jestliže Česká televize a Český rozhlas kvůli této věci vstoupily do stávky, staví se jednoznačně na stranu politické opozice a zároveň na sebe prozrazují, že nejsou nestranné, čímž ale jednoznačně popírají samotný smysl své existence. Plyne z toho jediné: Popření smyslu vlastní existence nemůže zůstat bez následků a České televizi a Českému rozhlasu se v dalších debatách o existenci a podobě veřejnoprávních médií nepochybně vrátí jako bumerang.
V médiích se objevila zpráva, že zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu, kteří stávkovali, nedostanou za ten den údajně zaplaceno. Pokud to tak opravdu je, je to běžné?
Jestli je to pravda, tak je to jen a jen dobře. Proč bychom nemakačenky měli platit? Česká televize a Český rozhlas by naopak nám, televizním a rozhlasovým poplatníkům, měly vrátit adekvátní část povinných poplatků.
Podívejme se pak i na ty protesty proti zrušení koncesionářských poplatků, které se v den stávky konaly v ulicích. Co říci na počet protestujících, když se podíváme například na Václavské náměstí, kde se jedna z akcí konala?
K tomu se dá povědět jediné. Zatímco na Malostranském náměstí z pátku na sobotu, kdy se ve sněmovně hlasovalo pouze o postoupení novely zákona do dalších čtení, demonstrovala nějaká ta stovka narychlo svolaných křiklounů, zatímco na demonstraci na Staroměstském náměstí přišlo asi 20 tisíc zpovykanců, zatímco na Václaváku v den stávky hulákaly nižší tisíce vymytých mozků, a kdyby na Letnou přišlo třeba i 200 tisíc demagogů, stále to není nic proti téměř třem MILIÓNŮM voličů, kteří pro změnu financování veřejnoprávních médií hlasovali ve sněmovních volbách, když podpořili volební programy ANO, SPD a dalších stran.
Celkově se různých akcí na podporu veřejnoprávních médií a zachování koncesionářských poplatků zúčastnilo poměrně dost mladých lidí. Překvapilo Vás to?
Nepřekvapilo. Je to přesný obraz výsledků práce našeho inkludovaného školství. Za zachování nesmyslných poplatků demonstrují zblblí zfanatizovaní studenti, u kterých si můžeme být takřka stoprocentně jistí, že Českou televizi téměř nikdy nesledují a žádné poplatky sami neplatí. To jim ale vůbec nebrání, aby namísto výuky vyrazili do ulic hrát si na sametovou revoluci číslo dvě. Co je demokracie, vůbec netuší, protože na rozdíl od studentů z roku 1989, jejichž hlavním požadavkem byly svobodné demokratické volby, tihle nešťastníci demonstrují PROTI výsledkům svobodných demokratických voleb. Ponejvíce se podobají zfanatizovaným stoupencům Mao Ce-tunga, jen namísto rudých knížek s Maovými citáty mají v rukou kartony s nesmyslnými hesly a na hlavách místo čepic s rudou hvězdou papírovou čepici a la Večerníček.
Někteří studenti prý v rámci toho byli i omluveni z vyučování. Souhlasíte s takovým postojem škol?
K té idiotské šaškárně s protesty proti změně, která nic podstatného nemění, se hromadně přidali také rektoři našich vysokých škol. Myslím, že i pro by se měl vypravit doktor Chocholoušek stejně jako na konferenci českých biskupů či do Národního divadla a na další scény. Ti lidé se fakt dočista pomátli.
Například v Českých Budějovicích připomněl na protestní akci bývalý senátor Šesták jak rok 1989, tak i rok 2001, kdy byla takzvaná televizní krize. Dají se tyto události se současnou dobou srovnávat?
Pokud někdo letošní protesty srovnává s rokem 1989, tak to nemá v hlavě v pořádku. Opakuji: hlavním heslem listopadu 1989 byly svobodné demokratické volby. Teď na náměstích zpovykaní zfanatizovaní lidé protestují PROTI výsledku svobodných demokratických voleb. Dnešní demonstranti nenavazují na rok 1989, ale na bolševický puč roku 1948.
Když jsme u té televizní krize, je na místě znovu očekávat něco jako „spacákovou revoluci“?
Lidská blbost je nekonečná, takže ani něco takového nelze vyloučit. Bude to dojemné, až si pětice předsedů opozičních stran do velína zpravodajství České televize přinese pyžámka, karimatky a spacáky a budou tam bivakovat, aby před celým světem demonstrovali, jak jsou… jak to jen eufemisticky povědět… třeba takhle: jak jsou intelektuálně nesmělí.
Modrá barva a najeto 630 km, na mně je bohužel těžká při manipulaci na místě ( a to se mi na ní jelo suprově) a tak jsem raději přešel jsem na Trike, ta má tři kola a zpátečku a pocit motorky kombinované s autem. Cena dohodou.
Kontakt na MNE 604231785, nebo pan ŽIŽKA PÍSEK: 603475055, info@indian-pisek.cz
Pak mám motocykl elektrokrosku na bílých číslech, dojezd v terénu do 55 km, ale máme dvě, jezdíme střídavě, je dva roky stará, najeto kolem také asi 600 km, nyní když mám Trike, kašlu na ni, stála 125000, jdu na polovinu ceny.
Tímto chceme propojit všechny z EU, kteří vnímají odchod z EU, jako východisko k úctě své svrchovanosti. Spojme se napříč národy, jsme jedná lidská rodina.
Byli bychom rádi za každé sdílení tohoto emailu a zároveň přeposlání všem známým z Evropské unie.
