Motto: KDO CHCE, JHLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD!
OPILÝ ČLOVĚK- HOTOVÝ KOKOT!
DOVOLENÁ: 7-18.9.2026- do té doby si projděte seznamy léků a nahlašte mi, co potřebujete dopsat, nechť to nemusí psát dr. Šoupal. To NENÍ akutní péče!
Kdo má zájem- mladší jistě ano- se přehlásit k dr. Mantule (například), tu možnost máte, je to výborná lékařka a já tu chci ještě 7 let být, jenže to si nesmím plánovat, jinak se Bůh směje!
Ordinační časy doma:
Po-Pá 6:45-do nevidím, včetně sobot, nedělí, svátků a také ve výjimečných případech dovolené.
PREFERUJEME E-MAILY PŘED SMS, KECÁTKY A TELEFONEM 605255007, JEN TAK JSEM SCHOPEN MEZI PACIENTY AKTUÁLNĚ, OBRATEM REAGOVAT.
ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Čtyřicet šéfredaktorů sepsalo výzvu politikům, aby respektovali, že média jsou důležitou součástí demokratické společnosti. Pod frázemi o slušné komunikaci se ale podle některých skrývá předvolební akce, podle jiných zase frustrace profese, která kdysi rozhodovala, o čem se bude mluvit, a teď už ji politici nepotřebují.
Foto: Hans Štembera Popisek: Budova České televize, ilustrační foto
„Média, jejich svoboda a pluralita jsou důležitou součástí demokratické společnosti,“ vysvětluje šéfredaktorstvo. Existují podle něj společné prvky základního fungování mezi politiky a médii, které by měly být dodržovány.
„Vyzýváme veřejné činitele, aby společně s námi odmítali násilí, dodržovali základní principy slušné komunikace a ctili svobodný přístup k informacím,“ zní první z prvků. Násilí podle výzvy není argument a média ani političtí představitelé nesmí podněcovat násilí nebo k němu navádět.
„Jako novinářky a novináři zdůrazňujeme svému publiku, že je násilí ve společenské diskusi nepřijatelné. Žádáme vás o totéž směrem k vašim příznivcům a voličům, a to i v diskusích na sociálních sítích,“ tvrdí šéfové redakcí.
Druhou nepřípustnou věcí je „omezování informací“. „Média i političtí představitelé mají plné právo rozhodnout o tom, s kým a jak chtějí komunikovat. Úřady a veřejné instituce ovšem nejsou majetkem těch, kdo je řídí. Proto trváme na tom, aby oficiální informační výstupy vám svěřených úřadů byly k dispozici všem bez rozdílu,“ píše se ve výzvě.
Není přitom jasné, co znamená „oficiální informační výstup“. Tiskové zprávy jsou k dispozici standardně všem. Nedávno se řešila odmítnutá akreditace Zdislavy Pokorné z Deníku N na tiskovku ministerstva zahraničí, ale osobní účast na tiskových konferencích vždy bude omezená kapacitně.
Další nedávnou kauzou, která se řešila, bylo dočasné odebrání akreditace dvěma novinářům, Lukáši Valáškovi a Noře Fridrichové, v Poslanecké sněmovně. Důvodem bylo jejich natáčení politiků mimo prostory pro setkání poslanců s novináři určené. Pravidla Poslanecké sněmovny jsou v tomto směru jasná a novináři je dobře znají, naposledy jim byla připomínána před začátkem podzimní parlamentní sezóny. Z osobní zkušenosti parlamentního zpravodaje může autor tohoto textu potvrdit, že ostatní žurnalisté je přes občasné námitky respektují.
Výzva vzešla z nedávného setkání šéfredaktorů českých médií. Mezi několika desítkami podpisů byly celkem čtyři šéfredaktoři z Českého rozhlasu, dva z České televize, tři z vydavatelského domu Seznam. Dále šéfredaktoři několika tištěných deníků a komerčních rádií a větší počet šéfredaktorů menších médií jako Respekt, Deník N, Reflex nebo web Romea.cz. Stránku Page Not Found podepsala hned dvojice šéfredaktorů: Apolena Rychlíková, Jakub Zelenka.
Zaujala však absence některých známých tváří české mediální scény. Výzvu nepodepsal Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF DNES, Dalibor Balšínek z Echo, ani nikdo z TV Prima. Šéfredaktor Deníku TO Marek Stoniš, který se setkání zúčastnil, ale po seznámení s obsahem návrhu z něj odešel, se vyjádřil slovy: „Na něčem tak absurdním, jako je podprahové tvrzení českých médií, že se čeští politici dopouštějí na novinářích násilí, se opravdu podílet nelze.“.
Šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ale napsal, že kdo nepodepsal toto „minimum“, vypovídá to o jeho charakteru. Ondřej Neff, který před třiceti lety zakládal první český samostatný novinový web Neviditelný pes, mu za to na síti X vzkázal, že jeho kádrování je „nehoráznost, s jakou jsem se nesetkal od Anticharty“.
„O tom, co je skutečným důvodem pro takový redakční apel médií hlavního proudu, mainstreamu, mohu jen spekulovat. Soudím, že to může být i reakce na stále zřetelnější ztrátu relevance,“ uvedl k tomu pro ParlamentníListy.cz Josef Ftorek, mediální teoretik i praktik, pamětník řady redakcí už od devadesátých let.
Připomíná, že mnohé redakce se ještě nedávno těšily absolutní informační dominanci v praxi veřejné komunikace, debaty a ovlivňování mínění. „To byl i zdroj a důvod úcty většiny politiků k mnoha redakcím a novinářům. Jinak řečeno, politici už tradiční média a redakce většinou nepotřebují, nebo si to alespoň myslí. Mají už totiž vlastní online komunikační kanály a média, kde je i jejich publikum – voliči,“ vysvětluje.
Díky tomu politici převzali role těch, kteří určují agendu, která se bude ve veřejném prostoru řešit. Toto privilegium přitom dlouhá desetiletí náleželo novinářům.
„Proč dělat tiskovou konferenci, když si to mohou odbavit sami a novináře jako mezičlánek k tomu už nepotřebují? Redakce tak mnohdy jen sekundárně reagují. Jsou ve vlaku událostí. Nejsou už strážci brány, hlídacími psy demokracie. Právě ona ztráta publika i nastolování agendy je i to, co je v celé záležitosti relevantní,“ říká Ftorek pro ParlamentníListy.cz.
Kde jste byli, když za Fialy vypínali weby?
I mnozí jiní soudí, že argumentace „omezováním informací“ je v podání novinářů spíše účelová.
Vlastimila Veselého, ředitele organizace Společnost pro obranu svobody projevu, která na problémy s informováním veřejnosti poukazuje už od svého založení v roce 2020, při čtení výzvy napadla písnička „Co jste hasiči, co jste dělali“.
V minulých letech, za Fialovy vlády, podle něj tito „hasiči“ nechávali pivovárek svobody projevu bez zájmu hořet, takže jejich roli musela převzít občanská společnost.
Připomněl tak velmi kontroverzní momenty, kdy média od vlády či ministerstev přijímala za „inzerci“ částky, které se nakonec vyšplhaly do stovek milionů. Vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma chtěl vytvořit celý systém, který by aktivně bojoval s dezinformacemi a rozdělil zhruba 50 milionů korun, oficiálně na podporu mediálního vzdělávání, neziskových organizací a nezávislých aktivit.
Systém dělení médií, podpory „nezávislých“ médií a naopak potlačování těch „dezinformačních“ byl Fialovou vládou přebírán z Evropské unie, kde pronikl do politických dokumentů už na začátku dekády.
Nejdál jej dotáhl ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, který v roce 2023 představil metodiku, která měla „dezinformační média“ zcela odstřihnout od inzerce státních podniků. „Infošmejdi prodávají novinářské kachny, konspirační teorie a poplašné zprávy,“ vysvětloval.
„Weby se tváří jako „zpravodajské“, přesto nevíte, kdo ty články píše, kdo sedí v redakci, s jakými zdroji pracují a ani kdo to všechno vlastně platí. Proč? Protože ty texty často naplňují skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy nebo předsudečné nenávisti a autoři se skrývají pod anonymitou, aby na ně nemohl zákon. To nebudeme tolerovat,“ prohlásil tehdejší ministr pro místní rozvoj.
Vyhledávání „infošmejdů“ ministerstvo provádělo podle metodiky organizace Nelež, kterou založil podnikatel František Vrabel s aktivistou Bohumilem Kartousem.
Zdaleka nejkontroverznější událostí směrem od vlády k médiím ale bylo přímé vypnutí osmi webů v únoru 2022, s argumentací, že šíří kremelskou propagandu, což po napadení Ukrajiny nelze akceptovat. Vláda se od kroku distancovala a interpretovala jej jako pouhé doporučení správci českého internetu, soudy ovšem posléze došly opačnému závěru.
V oficiálním usnesení vlády se tehdy mimo jiné objevilo doslova: „Vláda České republiky vyzývá oprávněné osoby a osoby disponující technickými mozˇnostmi,aby šíření cílených lzˇí a dezinformací nepřihlízˇeli. Jedná se o informační válku, ve které musíme být odvázˇní a důsledně vyuzˇít veškeré mozˇnosti k tomu, abychom ji neprohráli. Historie nás totizˇ poučila, za jakou cenu bychom svoji zbabělost těžce vykoupili“.
Oficiální média proti tomu neprotestovala, naopak rozhodnutí schvalovala.
„A tihle pštrosi teď najednou procitli, když dva mediální aktivisté porušili pravidla sněmovny a ta jim odňala akreditaci?“ spojil Veselý iniciativu s pozastavením sněmovní akreditace Fridrichové a Valáškovi.
Podle Veselého je takové moralizování naprosto k smíchu. „Každý, kdo je pod tím podepsaný, si nezaslouží nic než výsměch za to okázalé pokrytectví. Sami si koledují o absolutní ztrátu důvěryhodnosti svých titulů,“ uzavřel.
Žantovský doporučuje pohled do zrcadla
Mediální expert Petr Žantovský připomíná, že kolektivní dopis novinářů Babišovi už tu v minulosti jednou byl.
„Toto prohlášení by mohlo vypadat sympaticky, protože základní tezí je, že násilí není argument,“ poznamenává docent Žantovský pro ParlamentníListy.cz. Teze je to podle něj sice krásná, ale kdyby se signatáři podívali do zrcadla, museli by si spočítat všechny sprostoty a nepravdy, které jejich média o politicích šířila.
„Řada z nich označovala politiky za společenskou hrozbu a vystupovala proti nim aktivisticky,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Žantovský.
Zaujala jej v prohlášení formulace, že „média i političtí představitelé mají plné právo rozhodnout o tom, s kým a jak chtějí komunikovat“. Média patrně chtějí právo komunikovat s každým politikem, se kterým je napadne, a vůbec se nezamyslí, jakým způsobem s nimi komunikují.
Připomíná právě rozhovory Nory Fridrichové s Tomio Okamurou, pořizované v běhu po sněmovních chodbách. Podle něj to byla učebnicová ukázka, jak se žurnalistika dělat nemá. „Tady nešlo o žurnalistiku, ale o honbu na člověka,“ dodal.
Šéfredaktoři ale podle něj v podstatě dali politikům za pravdu, že s novináři, kteří je urážejí, mají právo nemluvit. Toto právo nemluvit s někým, kdo vás pomlouvá, se podle něj akceptuje v jakékoliv mezilidské komunikaci.
„A takto by se ta výzva dala rozebrat slovo od slova. Je to zase jenom výkřik,“ obává se docent Žantovský. Není podle něj náhoda, že padl pár dní před volbami. A také není náhodou, jaká média prostřednictvím svých šéfredaktorů tuto výzvu podpořila.
Za pozoruhodné považuje podpisy od šéfredaktorů veřejnoprávních. A jako člen Rady Českého rozhlasu je připraven se v rámci své kontrolní funkce těmito aktivitami zabývat. Připomíná také, jak podepsaný šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal nedávno politikům vyhrožoval opakováním „televizní krize“.
Nechtěl by jít jméno po jméně, byť třeba boj za demokratickou společnost v podání Petra Šabaty, který v osmdesátých letech psal o úspěších Sovětského svazu, je podle něj z těch kurióznějších.
Pobavilo jej však, že výzvu adresovanou politikům podepsalo i několik šéfredaktorů sportovních redakcí. Velmi by jej prý zajímalo, jakou negativní zkušenost s nimi mají podřízení Michala Dusíka či redaktoři Deníku Sport.
„Bez ironie je tento materiál výrazem politické aktivizace jedné části novinářského spektra,“ poznamenává Žantovský. Jiná média, která výzvu nepodepsala, podle něj s politiky zjevně problém nemají.
Pozitivní reakci naopak přidal bývalý ministr vnitra Vít Rakušan. „Za Starosty můžu slíbit, že si výzvu českých médií bereme k srdci,“ ujistil na Facebooku a vyzval k „respektování základních hranic slušné a neagresivní komunikace“ i všechny kandidáty, příznivce a voliče STAN.
Tak nám Město Svitavy otevřelo byť jednosměrnou, ale ulici ven z Náměstí Míru. Aspoň tedy bude kudy utíkat a kudy vyjet ( a pro IZS vjet) do z a do Náměstí Míru v případě velkého průšvihu, teroristického útoku, velkého požáru atd.
Hm, proč to nešlo, když jsem o tom před lety na zastupitelstvu mluvil|?
V centrech auta patří rezidentům a protože jich přibylo a města na to stavěná ve své době neexistujících automobilů nebyla, stavíme parkoviště tedy jako metro v Praze – a to parkovací prostory pod stávající výstavbou- tyto strany s tímto programem volte!
Já si nevozím prdel 30 km tam a zase 30 km zpátky, že bych se chtěl jen tak projet, ale protože v místě neexistuje veřejná doprava a do práce se nějak musíme všichni dostat. Dodávky a náklaďáky nejezdí pro prdel majitelů firem, ale přepravují nutné „objemy“ věcí, zboží a osob za účelem dodávky až k těm, kteří pak tuto dopravu chtějí „zklidnit“. Tak se na dopravu vyserme a zdechněme podle toho, co zrovna nutně potřebujeme (Lékař, RZP, HZS, energie (žrádlo) a tak dále). Jen do toho, zmrdi, kteří budete první řvát, jak to že tu není to zboží, na kterém jste závislí a že chybí najednou lékař v nemocnici či na poliklinice, že nedojela pomoc, stavebníci, hasiči, policie- hmmm, a tak si pokračujme dále, co vše nebude až pod nosem těmto Foltýnovým sviním dopraveno! A propó- kdy se jezdí pro radost? Procenta objemu stávající zbytečně přebujelé dopravy (zničili jsme si zemědělství, průmysl etc a vozíme po silnicích EUSSR „zbytečnosti“, neboť jsme si kdysi před likvidací průmyslu v čekoprasečáku tyto výrobky vyráběli doma a teď to MUSÍME TRANSPORTOVAT Z PRDELÁKOVA A Z BRUSELE) a často vozíme jen vzduch – takže to jsou: dovolené, společenské akce rodinné i jiné, veteráni na sjezdech,- co je pár procent z celkového objemu stávající dopravy na silnicích.
PS: ostatní dopravu (transport) : Zásobování vole!
Kolaboranti historičtí a současní jsou stejní. Ti, kteří jednou zradili vlastní zemi, to udělají znovu. To je největší nebezpečí současné politiky. Na tom se shodli bývalý prezident Miloš Zeman s poslancem Jindřichem Rajchlem před zaplněným sálem v Chomutově, kam přijeli podpořit kandidáty v komunálních i senátních volbách. Mluvilo se o Benešových dekretech, podlézání mocnostem i prezidentu Petru Pavlovi.
Foto: FB M. Zeman Popisek: Miloš Zeman s Jindřichem Rajchlem v Chomutově
Jako za starých časů. Bývalý prezident republiky Miloš Zeman vyrazil ve středu navečer do Chomutova, kde společně s předsedou strany PRO Jindřichem Rajchlem podpořil místní kandidáty v komunálních volbách pod hlavičkou společné kandidátky SPD, Motoristů a PRO s podporou Trikolory a Svobodných. Zemana čekal na historickém chomutovském náměstí přeplněný sál, mnohokrát opakovaný bouřlivý potlesk a nebývalý zájem o společnou fotku či podpis do knihy.
Ačkoli se shromáždění konalo s cílem podpořit kandidující subjekty, samotnými organizátory bylo pro vystoupení přítomných i následnou debatu zvoleno obecnější téma. Mluvilo se o jarním sudetoněmeckém shromáždění v Brně, ale především o historické i současné české kolaboraci, obhajobě národních zájmů a odpovědnosti politických lídrů hájit na prvním místě zájmy vlastních občanů.
Miloš Zeman pro úvodní vystoupení využil příběh, jehož počátek sahá od temného období nacistické okupace až prakticky do dnešních dnů.
“Příběh začíná na podzim roku 1944. V té době byl na kopci nad obcí Kořenov Konradem Henleinem vztyčen pomník ve tvaru kříže na památku padlých členů Waffen-SS, který měl ve svém středu hákový kříž. Po válce byla svastika na památníku doslova rozstřílena a celý pomník rozbit a svržen do rokle. Uplynulo mnoho let a psal se rok 2022. V Kořenově vznikl spolek, který se jmenoval Jizeran. Tento spolek se rozhodl, že po válce rozbitý pomník obnoví, a podařilo se mu to. Vztyčili ho znovu a oznámili, že se jedná o kříž na paměť německých vojáků z první světové války. Ukázalo se, že je to lež, protože Konrad Henlein byl v té době ještě dítě, ale tato lež nějakou dobu žila a podpořil ji i starosta Kořenova. Příběh třetí a poslední. Píše se rok 2025 a čeští vlastenci z Kořenova i dalších míst tento pomník opět svrhli do rokle a opět ho roztříštili,” hovořil exprezident.
Následně vysvětlil, proč to vše vyprávěl. „V této příhodě je odpověď na otázku dnešní akce. Ano, přijdou kolaboranti, kteří budou říkat, že Henlein byl vlastně docela slušný člověk, ale přijdou také lidé, kteří budou mít odvahu každý další takový pomník, byť by ho posvětil třeba předseda Senátu nebo dokonce prezident republiky, znovu svrhnout do rokle,“ dodal Miloš Zeman s přesvědčením, že žádný kolaborantský nebo protičeský čin v naší zemi nezůstane bez odezvy.
Předseda strany PRO a poslanec Jindřich Rajchl navázal s důraznou kritikou snah o revizi a přepisování české historie. „Je povinností nás všech, kteří to nechceme dopustit, abychom se drželi skutečné historie a nedělali stejnou chybu jako před rokem 1989, kdy historie byla vykládána z pohledu sovětského. Proto si musíme dát pozor, abychom ji teď nevykládali z pohledu německého. Pojďme ji vykládat z pohledu českého. Dekrety prezidenta Beneše, který jimi po skončení války nahrazoval parlament, který ještě nefungoval, jsou integrální součástí našeho práva. Dekrety, které řešily odsun německého obyvatelstva z našeho území, byly výsledkem dohod vítězných mocností. Nebylo to něco, co by si Edvard Beneš sám vymyslel. A musím říct, že šlo o nejlepší řešení, jaké mohlo být po druhé světové válce zvoleno. Sám prezident Beneš řekl, že odsun byl nejmírnější možný trest, jaký bylo možné Němcům uložit za to, co na českém národu napáchali. Kdyby k odsunu nedošlo, dříve či později by vypukla občanská válka. Češi si velmi dobře pamatovali, co tu Němci předtím páchali, a emoce by se dostaly na povrch. Nebylo by možné tomu zabránit. Takže říkat, že odsun byl nějakou nespravedlností a Němcům jsme tím snad ukřivdili, je podle mého názoru neakceptovatelné a nesmyslné. Mnozí z odsunutých by v případě, že by zde zůstali, skončili před soudy a odešli by s těžkými tresty včetně trestu smrti. Jakékoli řeči o tom, že odsun byl nespravedlivý, že šlo o křivdu nebo kolektivní vinu, nejsou na místě. Jsou to pohledy lidí, kteří nejsou schopni se vcítit do emocí, které v té době dominovaly v našem obyvatelstvu po tom, čím si muselo za války projít,“ popisoval Rajchl.
„Velmi často nám bývá říkáno, že německá strana AfD, která má s námi podobné vnímání evropského vývoje a velmi podobné názory na válku na Ukrajině, se pokouší Benešovy dekrety zrušit nebo prolomit. Na to mohu říci pouze jednu jedinou větu. Bez toho, aniž bychom si Benešovy dekrety zrušili my sami, s tím nikdo v zahraničí nikdy nic neudělá. Benešovy dekrety jsou součástí českého právního řádu a jediný, kdo je může prolomit, jsme my sami. Tento problém tudíž není česko-německý, ale česko-český. Je zde nemalá část politické reprezentace, která fakticky kolaboruje s těmi, kdo dekrety prolomit chtějí. Přitom jde o právní dokumenty, které jsou základem majetkové stability v našem pohraničí. Ti lidé, kteří ve svém nadšení podávají ruku Berndu Posseltovi, jsou problém. Nikoli strana AfD,“ shrnul jednoznačně s tím, že v Polsku by žádné akce podobné sudetoněmeckému sjezdu v Brně nebyly možné. „Prezident Nawrocki s premiérem Tuskem se nemusí ani trochu, ale na tomhle se shodnou. Na základních polských zájmech panuje shoda,“ dodal s tím, že bychom se u polských sousedů měli inspirovat.
Problém máme podle Jindřicha Rajchla hledat u nás. “Ptejme se, proč je u nás část obyvatelstva nadbíhající snahám, které jsou v rozporu s českými národními zájmy. Není důvod se vymezovat vůči Němcům, ale proti zdejším lidem, kteří nás chtějí zatáhnout do eurozóny, kteří chtějí zrušit právo veta, chtějí ústy prezidenta založit Spojené státy evropské nebo monarchii a fakticky tak zlikvidovat českou suverenitu. To je klíčové. Mimochodem, všimli jste si, že by dnešní výročí podpisu ostudné mnichovské dohody a zrady západních velmocí bylo ve velkém připomínáno v České televizi nebo v Seznam Zprávách? Ani čárka. Udělalo by to obrovskou trhlinu do toho příběhu, že by nám vždy za všech okolností přišli na pomoc. Tehdy nás prodali bez mrknutí oka a to bychom si také měli připomínat. Ukazuje nám to, že se nemáme spoléhat na nikoho jiného, protože se nám to v historii mnohokrát vymstilo. Český národ má jít svou vlastní cestou a nespoléhat na nikoho za našimi hranicemi. V Paříži, Washingtonu, Moskvě, Pekingu, Berlíně, Bruselu ani nikde jinde nikdo nevstává s myšlenkou, jak by mohl pomoci České republice,” dodal Rajchl.
V následné debatě řečníci zdůrazňovali, že pro jakékoli volby je zásadní, aby občané vybírali ty strany a kandidáty, u kterých mají jistotu, že budou hájit jejich zájmy, zájmy jejich obce, města a celého národa. Naopak padla varování před volbou kolaborantů a těm, kteří slouží cizím zájmům, protože se opakovaně ukázalo, že nás jako národ ochotně prodají.
Zeman byl dotázán, co považuje za největší zlo v české politice. „Je to nevzdělanost. Obávám se, že i naše školství produkuje do značné míry nevzdělané lidi, produkuje přikyvovače a z nich se potom stávají kolaboranti. Jednou napíšu ještě jednu knížku a ta se bude jmenovat Čeští kolaboranti,“ uvedl Miloš Zeman a vzpomněl některé případy českých kolaborantů v minulosti. „Kdo jednou zradí, zradí vždycky,“ dodal. Jindřich Rajchl bývalou hlavu státu doplnil s odkazem na současného prezidenta Pavla. „Vždycky byl oportunistou a vždycky jím bude. To je skutečně nebezpečné. Nejnebezpečnější v politice nejsou konkrétní lidé, protože Rakušana, Hřiba a další zítra vymění. Klíč je v servilitě a oportunismu, to je skutečné nebezpečí v české politice. Doufám, že se to změní a nejen naše země, ale i Evropa dokáže najít vnitřní sílu,“ konstatoval Rajchl.
Debaty se zúčastnili i chomutovští kandidáti subjektu Chomutov sobě (SPD, Motoristé a PRO) Zdeněk Vaňkát, Jiří Weber, Pavel Tůma a další. Stejně tak děčínský kandidát do Senátu Jan Skalický ale i ostravský nominant strany PRO do senátních voleb Milan Loprais.
