Motto: KDO CHCE, JHLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD!
OPILÝ ČLOVĚK- HOTOVÝ KOKOT!
DOVOLENÁ: 3-9.8.2026- do té doby si projděte seznamy léků a nahlašte mi, co potřebujete dopsat, nechť to nemusí psát dr. Šoupal. To NENÍ akutní péče!
Další bude v září 2026 (7-18.9.2026)
Kdo má zájem- mladší jistě ano- se přehlásit k dr. Mantule (například), tu možnost máte, je to výborná lékařka a já tu chci ještě 7 let být, jenže to si nesmím plánovat, jinak se Bůh směje!
Ordinační časy doma:
Po-Pá 6:45-do nevidím, včetně sobot, nedělí, svátků a také ve výjimečných případech dovolené.
PREFERUJEME E-MAILY PŘED SMS, KECÁTKY A TELEFONEM 605255007, JEN TAK JSEM SCHOPEN MEZI PACIENTY AKTUÁLNĚ, OBRATEM REAGOVAT.
ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
RED PILL @ TOMÁŠ ZÍTKO Komu bylo její zvládání covidové pandemie? A co se stane, když se vědecké riziko, státní moc a miliardové finanční zájmy propojí v jednom systému? Pátrání po původu viru se tak mění v otázku odpovědnosti. Došlo po covidu k nápravě, nebo jsme se stále nepoučili a budeme si tím muset projít znovu?
Foto: Tomáš Zítko s AI Popisek: Anthony Fauci a covid
Vládní expert na zvládání pandemie covidu-19 Anthony Fauci se ocitl pod drobnohledem amerického Kongresu. Když měl před senátním výborem vysvětlovat své rozhodování během pandemie, místo odpovědí se více než stokrát odvolal na pátý dodatek americké ústavy, tedy na právo nevypovídat ve vlastní neprospěch. Podle dostupných zpráv neodpověděl ani na jedinou otázku.
O vlivu a zneužívání moci Anthonyho Fauciho jsem již psal v článku „Jak doktor smrt odepřel pacientům léčbu“. Nově zveřejněné záznamy z Fauciho pracovních deníků nabízejí zajímavý pohled na to, co věděl a jak o situaci uvažoval v době, kdy se pandemie teprve rozbíhala. Už 8. února 2020 si například poznamenal rozhovor s bývalým šéfem amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Tomem Friedenem, v němž se oba shodovali, že skutečný počet nakažených bude výrazně vyšší než počet tehdy potvrzených případů. Z toho jim vycházel odhad smrtnosti kolem 0,2 až 0,3 procenta, tedy podobný hodnotám uváděným u chřipkových epidemií a výrazně nižší než tehdy často uváděná dvě procenta. Jinými slovy: Fauci už velmi brzy pracoval s hypotézou, že skutečná smrtnost covidu bude podstatně nižší, než naznačovala čísla kolující ve veřejném prostoru.
Přesto své „ovečky“ instruoval, aby ve veřejném prostoru prosazovaly tvrdá lockdownová opatření, a ačkoli si byl vědom možných rizik i omezené účinnosti vakcín, jejich plošnou aplikaci a opakované přeočkovávání dál veřejně podporoval. Zatímco mezi lidmi posiloval atmosféru strachu a naléhavosti, sám se opájel pozorností mainstreamových médií, o které se mu do té doby nesnilo. I o svých vstupech v médiích si Fauci vedl pečlivé záznamy.
O Fauciho strategii obklopovat se loajálními „loutkovými“ odborníky, jejichž veřejná vystoupení podporovala jím prosazovaný narativ, jsem již psal v článku „Filantropie přes mrtvoly: příběh nekorunovaného krále WHO“. Právě tam jsem se věnoval i tomu, jak Fauci urputně odmítal možnost laboratorního původu viru a jak se kolem této otázky formoval odborný i mediální konsenzus.
A právě k hypotéze laboratorního původu se nyní vrátím. Pokud chceme pochopit, proč vůbec vznikla a proč ji část odborníků odmítala smést ze stolu, musíme se podívat na člověka, jehož jméno se v příběhu výzkumu koronavirů objevuje znovu a znovu: Ralpha Barica.
RALPH BARIC – MUŽ V POZADÍ KORONAVIROVÉHO VÝZKUMU
Prof. Ralph S. Baric, Ph.D., je americký virolog působící na University of North Carolina a patří mezi nejvýznamnější světové odborníky na koronaviry. Jejich výzkumu se věnuje více než tři desetiletí a zaměřuje se mimo jiné na mechanismy, které umožňují zvířecím koronavirům překonat mezidruhovou bariéru a začít infikovat člověka. Jeho tým patří k průkopníkům technik reverzní genetiky, tedy metod, které vědcům umožňují podle známé genetické informace virus laboratorně sestavit, upravit a následně zkoumat jeho vlastnosti. Právě tyto postupy umožnily vytvářet také takzvané chimérické viry – laboratorní konstrukty kombinující genetické části různých koronavirů.
Význam Baricovy práce dobře ilustruje i vyjádření bývalého ředitele amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Dr. Roberta Redfielda, který jej označil za „vědeckého génia“ a v debatě o původu covidu-19 připustil možnost, že virus mohl souviset právě s Baricovým výzkumem.
V roce 2015 se Baric účastnil vědecké konference pořádané Čínskou akademií věd v Pekingu, kde se diskutoval mimo jiné výzkum typu gain-of-function. Přítomni byli také vědci z Wuchanského institutu virologie (WIV) a výzkumníci spojení s Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou (PLA).
Ve stejném roce Baric společně s čínskou viroložkou Shi Zhengli z Wuchanského institutu virologie a dalšími vědci publikoval v časopise Nature Medicine studii, v níž laboratorně vytvořili chimérický SARS-like koronavirus schopný agresivně napadat lidské buňky dýchacích cest. Řečeno jednoduše: zkombinovali genetické části různých koronavirů a vytvořili virus, který se dokázal účinně množit v lidské plicní tkáni. Technicky šlo o virus nesoucí spike protein netopýřího koronaviru SHC014 na genetickém základu laboratorně adaptovaného SARS viru. Tento spike protein mu umožňoval využívat lidský receptor ACE2 – jakousi buněčnou „vstupní bránu“ – a následně se efektivně replikovat v primárních lidských buňkách dýchacích cest. Autoři sami v závěru studie upozorňovali, že potenciální přínos podobných experimentů je nutné poměřovat s jejich možnými riziky.
Na širším výzkumu netopýřích koronavirů se zároveň podílela nezisková organizace EcoHealth Alliance vedená Peterem Daszakem (k tomuto jménu se ještě mnohokrát vrátíme). Ta získávala peníze od amerických National Institutes of Health (NIH), tedy Národních institutů zdraví USA, konkrétně prostřednictvím jejich součásti National Institute of Allergy and Infectious Diseases (NIAID) – Národního institutu pro alergie a infekční nemoci. Jedním z financovaných projektů byl program „Understanding the Risk of Bat Coronavirus Emergence“, vedený Peterem Daszakem a zaměřený na riziko přenosu netopýřích koronavirů na člověka. Projekt financoval NIAID prostřednictvím grantu R01AI110964 uděleného EcoHealth Alliance. Součástí projektu byla také spolupráce s Wuchanským institutem virologie. V čele NIAID přitom od roku 1984 až do prosince 2022 stál právě Anthony Fauci.
Baricovy vazby na Fauciho okruh přitom nebyly pouze institucionální. Z později zveřejněné komunikace je patrné, že Fauci znal i jeho konkrétní práci s chimérickými koronaviry. Z přepisu Fauciho výpovědi před kongresovým výborem například vyplývá, že na přelomu ledna a února 2020 dostával informace o Baricově výzkumu a svým spolupracovníkům přeposlal studii Ralpha Barica a Shi Zhengli z roku 2015. V seznamu příloh byla tato práce označena jako „Baric, Shi – SARS Gain of function“.
Co vlastně označení gain-of-function znamená? V nejširším smyslu jde o výzkum, při němž organismus získá novou nebo zesílenou vlastnost. U virů to může znamenat například schopnost lépe se množit v určitých buňkách, infikovat nový druh hostitele nebo způsobovat závažnější onemocnění. Právě proto patří tento typ experimentů k nejdiskutovanějším oblastem moderní virologie: jejich zastánci tvrdí, že pomáhají lépe odhadovat budoucí rizika a připravovat léčbu či vakcíny (!), kritici naopak upozorňují, že při práci s potenciálně nebezpečnými viry může laboratorní chyba mít mimořádně vážné následky.
Baric měl zároveň kontakty s americkou zpravodajskou komunitou. Z později zveřejněných e-mailů vyplývá, že už v září 2015 komunikoval s představiteli Office of the Director of National Intelligence (ODNI), tedy Úřadu ředitele národního zpravodajství, a s kontaktem napojeným na CIA. Tématem jejich komunikace byla „Coronavirus evolution and possible natural human adaptation“ – tedy evoluce koronavirů a jejich možná přirozená adaptace na člověka. Baric následně potvrdil, že je připraven téma dále konzultovat. Otázky kolem rozsahu těchto vazeb byly později natolik závažné, že senátor Rand Paul v roce 2025 požádal o prověření, zda Baric nebo Peter Daszak neměli formálnější vztah k FBI či jiné americké vládní instituci.
WUHAN: BEZPEČNOST NA DRUHÉ KOLEJI
Samostatnou kapitolou je bezpečnostní úroveň těchto experimentů. Obavy přitom nebyly čistě teoretické. V roce 2014 otřásla americkými vládními laboratořemi série bezpečnostních incidentů: desítky pracovníků CDC mohly být vystaveny živému antraxu, na kampusu NIH byly v zapomenutém skladu nalezeny ampule s virem pravých neštovic a CDC navíc omylem odeslalo vzorek chřipky kontaminovaný vysoce patogenním virem H5N1.
Tyto události ukázaly, že ani nejprestižnější státní laboratoře nejsou vůči lidské chybě imunní. Právě v jejich kontextu americká vláda v říjnu 2014 přehodnotila poměr rizik a přínosů a dočasně pozastavila nové federální financování části gain-of-function výzkumu chřipky, SARS a MERS, u něhož se očekávalo zvýšení patogenity nebo přenosnosti virů.
Ani během této pauzy, která trvala od roku 2014 do roku 2017, však rizikový výzkum koronavirů využívající postupy označované jako gain-of-function zcela neskončil. Část práce s netopýřími koronaviry dál probíhala ve Wuchanském institutu virologie a byla financována z amerického grantu NIAID prostřednictvím organizace EcoHealth Alliance.
Podstatný byl rozdíl v zabezpečení. Baric ve své laboratoři v USA pracoval s podobnými potenciálně zoonotickými SARS-like koronaviry v režimu BSL-3, tedy v laboratořích s podtlakem, řízeným prouděním vzduchu, speciální filtrací a přísnějšími ochrannými postupy. Ve Wuchanském institutu virologie ale část práce probíhala pouze v režimu BSL-2 – tedy na výrazně nižší úrovni ochrany, určené pro méně rizikové biologické materiály. V rané verzi grantového návrhu DEFUSE z roku 2018 byla tato nižší úroveň dokonce navržena jako levnější, „vysoce nákladově efektivní“ varianta.
(Připomíná vám to něco? Obdobným mechanismem jsme pod záminkou ekologie zlikvidovali značnou část evropského průmyslu. Přestali jsme snad používat hliník, ocel, měď, hořčík, křemík, zinek, čpavek nebo třeba cementový slínek? Rozhodně ne. Vlastní produkci označenou za příliš špinavou jsme utlumili a potřebné suroviny a výrobky začali dovážet ze zemí s nižšími standardy. Nebo si snad někdo myslí, že je v Číně, Africe či Jižní Americe dokážou získávat a zpracovávat ekologičtěji než u nás? Přesunutím výroby jsme problém nejen nevyřešili, ale ještě zhoršili. To není ekologie. To je koncentrované pokrytectví.)
A právě proti práci s těmito viry na úrovni BSL-2 Baric opakovaně protestoval. Upozorňoval, že ve Spojených státech se rekombinantní SARS-like koronaviry schopné infikovat lidské buňky studují v režimu BSL-3 a že američtí výzkumníci by z představy stejné práce na BSL-2 doslova „šíleli“. Později také uvedl, že Shi Zhengli osobně varoval a doporučoval jí přesunout podobné experimenty do laboratoře BSL-3. Když pak Peter Daszak hájil bezpečnostní standardy ve Wu-chanu tvrzením, že tam pracovali na „BSL-2 s podtlakem a odpovídajícími ochrannými prostředky“, Baric reagoval podrážděně: „BSL-2 s podtlakem? Dejte mi pokoj,“ a Daszakovu argumentaci označil za „a load of BS“ – volně česky „snůšku keců“.
Právě otázku biologické bezpečnosti Baric považoval za natolik závažnou, že už na konci ledna 2020 při prezentaci pro uzavřenou americkou zpravodajskou skupinu upozorňoval na možnost „accidental release“ – tedy náhodného laboratorního úniku. Ve své prezentaci výslovně zmiňoval, že Wuchanský institut virologie sekvenoval více než tisíc SARS-like netopýřích koronavirů a že část práce probíhala v režimu BSL-2, přestože zkoumané viry dokázaly využívat lidský receptor ACE2 a množit se v primárních lidských buňkách dýchacích cest.
Pozoruhodný je tedy celý časový sled. V roce 2015 Baric společně se Shi Zhengli publikoval experiment s chimérickým SARS-like koronavirem a ve stejném roce komunikoval s americkou zpravodajskou komunitou o evoluci koronavirů a jejich možné adaptaci na člověka. Na konci ledna 2020 už před americkými zpravodajci otevřeně zmiňoval možnost náhodného úniku z Wuchanského institutu virologie. A jen o několik dní později se jeho práce dostala přímo k Faucimu – muži, který později svou osobní znalost Barica bagatelizoval, možnost laboratorního původu viru ve veřejném prostoru zatvrzele odmítal a před Kongresem pod přísahou opakovaně tvrdil, že NIH ve Wuchanu nefinancoval výzkum, který by bylo možné označit za gain-of-function.
V roce 2021 navíc Fauciho NIH ze svých internetových stránek odstranil svou dlouho používanou obecnou definici gain-of-function výzkumu, podle níž šlo o „výzkum, který upravuje biologický organismus nebo část organismu tak, aby získal novou nebo zesílenou vlastnost“. Změna proběhla 20. října 2021 – ve stejný den, kdy NIH v dopise Kongresu přiznal financování výzkumu netopýřích koronavirů ve Wuchanu prostřednictvím EcoHealth Alliance. Původní obecný pojem byl na stránce nahrazen užším regulačním jazykem zaměřeným na tzv. enhanced potential pandemic pathogens. Na tuto změnu a její načasování následně upozornili kongresman James Comer a senátor Rand Paul.
PANDEMIE JAKO „ČAS PŘÍLEŽITOSTI“
Pokud se v tom začínáte ztrácet, možná stojí za to na chvíli odbočit k Baricově přednášce z roku 2018 s názvem „Imagining the Next Flu Pandemic – and Preventing it!“. Při slidu nazvaném „Global Catastrophe: Opportunities Exist“ – tedy „Globální katastrofa: existují příležitosti“ – upozorňoval, že zatímco při pandemii některé sektory ekonomicky ztrácejí, jiné naopak vydělávají.
Vzápětí Baric přešel od ekonomických vítězů pandemie k obecnější myšlence, že období společenského chaosu vytváří prostor pro nejrůznější druhy prospěchu. Odkázal přitom na známou větu z Game of Thrones „chaos is a ladder“ – „chaos je žebřík“:
Baricův výzkum koronavirů pandemií neskončil. V roce 2023 jeho tým pomocí reverzní genetiky laboratorně zrekonstruoval pangolinní koronavirus PgCoV-GD – jinými slovy, podle zveřejněné genetické sekvence, tedy jakéhosi „digitálního návodu“, v laboratoři znovu sestavil živý infekční virus. Takto zrekonstruovaný virus pak vědci testovali na lidských buňkách i zvířatech. Dokázal se účinně množit v buňkách lidských dýchacích cest, mezi křečky se přenášel vzduchem a u takzvaných humanizovaných myší K18-hACE2 – geneticky upravených tak, aby nesly lidský receptor ACE2, který koronaviry využívají jako „vstupní bránu“ do buněk – vyvolával těžké onemocnění. U některých experimentálních skupin podle zveřejněných výsledků dosahovala mortalita až 60 %.
(Nabízí se proto nepříjemná otázka: pokud se stejné výzkumné prostředí podílí jak na laboratorní rekonstrukci potenciálně nebezpečných virů, tak následně na vývoji a testování vakcín proti nim, jak silná je vůbec motivace takových subjektů držet rizikový výzkum co nejvíce při zemi, když případná pandemie zároveň vytváří obrovské finanční příležitosti a odpovědnost za způsobené škody je – jak jsme mohli vidět během pandemie covidu – přinejlepším „omezená“?)
Zájem veřejnosti o Baricovu práci přitom narazil i na odpor jeho vlastní univerzity. Watchdogová organizace U.S. Right to Know se od roku 2020 soudně domáhala zveřejnění dokumentů souvisejících s Baricovým koronavirovým výzkumem a s debatou o původu pandemie. University of North Carolina sice postupně poskytla více než 130 tisíc stran materiálů, část výzkumných dokumentů však odmítla zveřejnit s odkazem na zákonnou výjimku chránící neveřejný univerzitní výzkum. Spor se nakonec dostal až před soudy v Severní Karolíně, přičemž univerzita si právo část dalších dokumentů nevydat uhájila.
KDO HLÍDÁ TY, KTEŘÍ MĚLI HLÍDAT NÁS?
Co z toho všeho vyvodit? V prostředí, kde se stále těsněji prolínají státní peníze, akademický výzkum, farmaceutický průmysl a politické rozhodování, jsou střety zájmů prakticky nevyhnutelné. Problém nastává ve chvíli, kdy odborník jdoucí proti převládajícímu politickému či institucionálnímu zadání neriskuje jen ztrátu konkrétního grantu nebo pracovního místa, ale také svou reputaci, přístup k financování a někdy i další kariéru.
V našem příběhu máme na jedné straně mimořádně schopného vědce, který dobře rozumí nejen své profesi, ale i rizikům, jež jeho výzkum přináší. Na tato rizika sám upozorňoval a požadoval zvýšení bezpečnostních standardů. Když však jeho varování zůstala nevyslyšena, ve výzkumu pokračoval dál – navzdory tomu, že si byl možných následků dobře vědom. Pokračoval i tváří v tvář riziku, že případné selhání nemusí skončit za dveřmi laboratoře, ale může mít globální následky.
Na druhé straně stojí šéf, který rozhoduje o miliardách dolarů určených na biomedicínský výzkum a během pandemie se stává jedním z hlavních hybatelů protiepidemických opatření i celé americké zdravotní politiky. Zdá se však, že samotná rizika a práce s nepohodlnými fakty ho příliš netrápí. Jeho pozornost se soustředí především na získávání dalších finančních prostředků pro vlastní agendu, rozšiřování institucionálního vlivu a budování mediálního obrazu. Spoušť, kterou jeho rozhodnutí a jím prosazovaná agenda po sobě zanechaly, ho zjevně k sebereflexi nepřiměla; místo toho ji chladně přešel mlčením. V tomto kontextu doporučuji připomenout i můj starší článek „Monstra mezi námi“, věnovaný narcistické poruše osobnosti.
Když nastane problém, politici často mluví o občanské odpovědnosti. Podstatně méně často však o odpovědnosti vlastní nebo o odpovědnosti lidí ze svého okruhu. Bývalý prezident Spojených států Joe Biden udělil 19. ledna 2025, tedy den před odchodem z Bílého domu, Anthonymu Faucimu mimořádně širokou preventivní milost. Ta se vztahovala na případné federální trestné činy, kterých se Fauci mohl od 1. ledna 2014 do dne udělení milosti dopustit v souvislosti se svou funkcí ředitele NIAID, působením v covidových týmech Bílého domu nebo jako hlavní zdravotní poradce prezidenta. Milost byla retroaktivní a pokrývala i možné federální delikty, za které Fauci nikdy nebyl obviněn ani souzen. Tak si američtí liberální demokraté představují odpovědnost a rovnost před zákonem.
Američtí republikáni alespoň Anthonyho Fauciho předvolali, aby se před senátním výborem zpětně zodpovídal ze svých rozhodnutí a postupů z období pandemie. Fauci však odmítl vypovídat a opakovaně se dovolával práva nevypovídat ve vlastní neprospěch. Důvod k opatrnosti přitom měl: Bidenova milost se vztahovala pouze na jednání do 19. ledna 2025, takže případná nepravdivá výpověď či jiný federální delikt spáchaný při pozdějším slyšení by už pod její ochranu nespadal. Lhát tedy bylo právně riskantní a pravdu si Fauci zjevně vyhodnotil jako něco, co by mohlo být v jeho neprospěch. Zvolil proto mlčení. Takové jednání ale jen těžko působí jako projev člověka, který má čisté svědomí a je připraven své kroky otevřeně obhájit.
Ačkoli má toto americké „účtování“ ke skutečné spravedlnosti stále daleko, z české kotliny můžeme závidět alespoň snahu se s covidovým obdobím zpětně vypořádat. U nás řada tehdejších odborných autorit dál působí ve stejných funkcích nebo ve veřejném prostoru a v mainstreamových médiích nadále vystupuje z pozice expertů, aniž by se jejich tehdejší rozhodnutí a doporučení dočkala srovnatelně důkladného přezkoumání.
Schválně srovnejme reakce amerických a našich politiků, kteří tehdejším odborníkům svěřili obrovský vliv na chod celé společnosti. Z Fauciho nově zveřejněných deníků vyplývá, že Donaldu Trumpovi začaly vážné pochybnosti docházet už 23. dubna 2020. Podle Fauciho zápisu si tehdy Trump zavolal do Oválné pracovny Deborah Birx a rozkřičel se na ni: „Ty a Fauci jste zničili zemi a ekonomiku. Nikdy jsem vás neměl poslouchat. Úplně jste nás zničili.“ Jinými slovy, americkému prezidentovi podle tohoto záznamu stačily přibližně tři měsíce, aby začal otevřeně pochybovat o lidech, jejichž doporučení předtím následoval.
To, co Trumpovi došlo za tři měsíce, trvalo Andreji Babišovi téměř šest let. Až 15. ledna 2026 v Poslanecké sněmovně otevřeně přiznal, že jeho vláda během covidu „udělala plno chyb“:
Otázkou však je, co z tohoto opožděného poznání skutečně vyvodil. Adam Vojtěch se po Babišově návratu do čela vlády stal znovu ministrem zdravotnictví a další výrazné tváře covidové éry zůstávají součástí české odborné debaty; například Rastislav Maďar je v roce 2026 přímo členem poradního týmu ministra zdravotnictví a Roman Chlíbek nadále působí v Národním institutu pro zvládání pandemie, poradním orgánu ministerstva. Nikdo z nich tedy nezmizel z rozhodovacích a poradních struktur; naopak dál ovlivňují české zdravotnictví.
Babišovo přiznání tak rozhodně není upřímným pokáním ani skutečným vyvozením odpovědnosti. Je to jen další úhybný manévr pro důvěřivé voliče. No řekněte sami: pokud jste přesvědčeni, že vás někdo téměř dva roky vodil za nos a kvůli jeho radám jste „udělali plno chyb“, svěříte mu po návratu k moci znovu významný post?
A v srpnu 2026 – tedy právě v době, kdy Fauci čelil otázkám amerických senátorů – české Ministerstvo spravedlnosti Soně Pekové odebralo znalecké oprávnění v oborech molekulární genetika, molekulární biologie a molekulární mikrobiologie. Řízení se týkalo jejího postavení soudní znalkyně a souviselo s posudkem, který vypracovala pro slovenského vládního zmocněnce Petera Kotlára ve věci mRNA vakcín. Paradoxně tedy při práci pro člověka, který se na Slovensku snaží covidové období zpětně vyšetřit a politicky se s ním vypořádat.
Tento článek přímo v textu aktivně odkazuje na tyto zdroje:
VIDLÁKŮV TÝDEN Blíží se rok od parlamentních voleb. Převážně kladně hodnotí pro ParlamentníListy.cz vládu Andreje Babiše moravský zemědělec a bloger Daniel Sterzik, zvaný Vidlák. Má však pro premiéra Babiše vzkaz. Obává se, „že si Babiš pořád neuvědomuje, jak svinská opozice proti němu stojí. Oni jen čekají, až přijde nějaká těžko řešitelná krize, jako za covidu, a vysloveně se třesou, až budou vládě moci namydlit schody.“ A byl konkrétní.
Foto: David Hora Popisek: Premiér Andrej Babiš na výstavě Země živitelka
Dane, Andrej Babiš bojuje proti drogám, zejména kratomu, a proti dopadu sociálních sítí na děti. Dnes jsme přemýšleli s kolegou: Vyšlo mu to v průzkumech, nebo má o ty děti opravdu strach? Rozsekněte to, prosím vás.
Nevím, co Andrejovi vyšlo v průzkumech, a samozřejmě bych nevylučoval, že mu sociologická data řekla, že právě tohle je cesta k srdcím dalších voličů, ale osobně si myslím, že Babišovi vyšlo v analýzách, že si předchozí vládní drogoví zmocněnci z toho udělali klondajk, ve kterém nešlo ani tak o zdraví dětíček, ale o teplá místečka a spoustu vhodně přerozdělených erárních peněz.
Velký Bocian prostě zjistil, že spousta lidí seděla v teplých kancelářích a tvářila se, že pracuje.
Babiš se také vysoce angažuje ve zdravotnictví. Chce stavět nové nemocnice, zejména se věnuje onkologii, ale i psychiatrii. Zde jsou různé výklady jeho motivů, někdy i dost divoké…
Použiju jeden příměr od nás z Miroslavi. My totiž máme tak osvětového starostu, že u nás má každý dostupnou zubní péči. V tomto jsme unikátem. Ale starostovi se pořád ještě zdálo, že jsou objednávací lhůty příliš dlouhé, a tak se postaral, aby přibyla ještě jedna zubní ordinace. A šup, najednou zmizely čekací doby a nastala doba náborových kampaní. Místo aby se pacienti prali o zubaře, začali se zubaři prát o pacienty. A zdejší opozice je tak blbá, že začala starostovi vyčítat jeho vpravdě unikátní úspěch.
Já takhle hloupý nebudu a nehodlám Babišovi vyčítat, že chce udělat víc péče. Protože víc péče znamená kratší čekací lhůty, a pokud to Andrej nepodělá, bude to znamenat i levnější péči. Takhle funguje kapitalismus. Aby to bylo levné, musí toho být nadbytek. A jestli to dělá z populistických motivů, aby se zavděčil voličům, nebo to dělá, protože mu to poradila kartářka, nebo to dělá prostě proto, že už je také starý pán, který ví, k čemu potřebuje doktory, to je mi tak nějak jedno. Pokud postaví víc péče, což sníží ceny a zkrátí čekací lhůty, budu naprosto spokojený.
Pravicoví ekonomové a opozice bědují, že Babiš žene veřejné finance do pasti: Rozpočet v deficitu, zdravotní pojištění jede do zdi, důchodový systém také. Stárneme, nebudou plátci a bude hodně důchodců. Jasně, vy máte políčko a hodně dětí, ale co stát jako celek? Není premiér krátkozraký?
Tak v tomto ohledu bych měl pro všechny pravicové ekonomy i pro Andreje Babiše poměrně elegantní řešení. Ať ušetří deset miliard na veřejnoprávních médiích a prostě je přestane platit úplně. Ať si na sebe Řezníčci a Železní vydělají! Ať přestane platit Šimonu Pánkovi a všem ostatním politickým neziskovkám. Ať přestane provozovat všechny ty parazity. Ať s nimi udělá totéž, co udělal s těmi okolo kratomu.
A kdyby to náhodou nestačilo, ať přestane ku.va zbrojit. Ať pošle někoho do Íránu, aby zjistil, jak to ti Íránci udělali, že se postavili největší vojenské mocnosti na planetě a ustáli to s rozpočtem, který je v přepočtu na obyvatele pětkrát nižší než náš, a přece za to udělali betonová města pod zemí a ještě jim zbylo na raketový a vesmírný program. Ale to bychom potřebovali méně pravicových ekonomů a více pravicových techniků a inženýrů.
Úřad vlády nechce, aby evropské dotace putovaly na „boj s dezinformacemi“, což vadí Zdechovskému a Nerudové. My víme i o dalších plánech zastavit evropské financování na zelené či genderové projekty. Zrychluje AB své uvědomění si, že je třeba „sekat, sekat a sekat“?
Seká málo! Kdybych měl možnost s Babišem mluvit, tohle bych mu vyčetl. Seká málo! Pravda a láska si tady zprivatizovala spoustu institucí i penězovodů, a pokud to Andrej bude dělat takhle pomalu, tak to za ty tři další roky prostě nestihne. Voliči ANO ho nevolili, aby bylo jako ODS. Nevolili ho, aby bylo jako STAN. Babiše nevolili, aby byl Havel, ale aby byl Trump. Tak kurňa, Andreji, zaber! Málokdo v politice dostane druhou šanci, tak to nepodělej, jako posledně s covidem!
Máme konec srpna. Co myslíte, dotáhne se do konce roku zrušení koncesionářských poplatků? Včera i dnes se přehlasovává veto prezidenta a ještě v úterý v 19:00 nebyl schválen pořad schůze, jak opozice „zalehla“ sněmovnu. A u těch poplatků to bude jiný „level“?
Stejné je to i se zákonem FARA. Ten nějak úplně zmizel. Kdyby byl na pořadu dne, tak budou mainstreamoví novináři řvát jako píchlá prasata. Místo toho je ticho po pěšině. Tohle je také věc, která Babiše jednoho dne dožene. Zdržení mi nevadí, o politických překážkách něco vím. Ale také mám právo se obávat, jestli to zdržení náhodou není taktika, jak zařídit, aby národ na Babišovy předvolební sliby zapomněl.
Babiš tvrdí, že nepřemýšlí o protikandidátovi Petra Pavla na prezidenta. Že by to měl být „občanský kandidát“. Co nám tím starý lišák sděluje?
Doufám, že tím nemyslí Ivanu Tykač. Doufám, že jeho výrok o občanském kandidátovi ve skutečnosti znamená, že hledání prezidentského kandidáta má nejvyšší prioritu a také nejvyšší utajení. Protože je to Babiš, kdo je hegemon politické scény. Je to on, kdo má velet do boje proti pravdě a lásce. On se musí postarat o všeobecně přijatelného kandidáta. Jo, klidně to může být „občanský kandidát“, ale hnutí ANO ho musí plně podpořit a postarat se, aby ho podpořili také koaliční partneři. A musí to být někdo, koho lid může milovat, a ne někdo, kdo rozdává panské rady.
S Pavlem se Babiš „seká“ na penězích na zbrojení a bezvýhradné podpoře Ukrajiny. Seká se dost?
To brzy zjistíme. Válka na Ukrajině jde do svého posledního dějství a jak už to ve válkách bývá, málokdy se vám podaří zůstat neutrální. I Andrej si nejspíš bude muset vybrat stranu. Zrovna tato věc má potenciál, že neutrál to nakonec schytá z obou stran. Národ má totiž po čtyřech letech mistrování Ukrajince tak moc rád, že nikdo nehne prstem, až je budou deportovat do mlýnku na maso.
Opozice nadává vládě, že neřeší sucho. Premiér se zaklíná, kolik toho udělal pro zadržení vody v krajině. Může Babiš vlastně liberály „bojem se suchem“ uspokojit, když oni vždy vztáhnou ruce k nebesům a volají, že musíme bojovat s „klimatickou změnou“?
Tomu se říká projekce viny. Ať udělá Babiš cokoliv, vždycky to bude málo a špatně. Na nějaké kecy o klimatické změně a grýndýlu kašlu. Chci vědět, co udělá vláda pro to, aby se do půdy vracela organická hmota? Co udělá pro to, aby voda více vsakovala a méně odtékala? Co udělá pro to, aby v naší krajině bylo více bláta a méně betonu? Co udělá, abychom měli v krajině víc pasoucích se krav, koní nebo praturů? Co udělá, aby se sláma neprodávala do zahraničí? Já po vládě nechci náboženství. Nechci po ní ani pokání, ani odpuštění. Chci po ní normální přímočará technokratická řešení. Na Českou republiku ročně spadne zhruba padesát miliard kubíků vody. Co vláda udělá, aby jich méně odteklo a více zůstalo?
Když tedy dáme celkový, shrnující příspěvek do diskuse „Blíží se rok od voleb, hodnoťme Babiše“: V čem jsme na tom lépe a v čem ne tak úplně lépe?
Hele, Babiš nám neříká, že se musíme uskromnit ani pro grýndýl, ani pro válku na Ukrajině, ani pro jiný pochybný morální kýč. V tomto jsme si rozhodně polepšili. Ale jinak se obávám, že si Babiš pořád neuvědomuje, jak svinská opozice proti němu stojí. Oni jen čekají, až přijde nějaká těžko řešitelná krize, jako za covidu, a vysloveně se třesou, až budou vládě moci namydlit schody. Babiš podle mě málo pracuje na tom, aby si za sebou postavil podpůrné struktury. Pokud přijde nějaký geopolitický průser (a je zaděláno na celou řadu takových průserů), bude Babiš zase stát sám a podle toho to dopadne.
