Motto: KDO CHCE, JHLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD!
OPILÝ ČLOVĚK- HOTOVÝ KOKOT!
DOVOLENÁ: 3-9.8.2026- do té doby si projděte seznamy léků a nahlašte mi, co potřebujete dopsat, nechť to nemusí psát dr. Šoupal. To NENÍ akutní péče!
Další bude v září 2026 (7-18.9.2026)
Kdo má zájem- mladší jistě ano- se přehlásit k dr. Mantule (například), tu možnost máte, je to výborná lékařka a já tu chci ještě 7 let být, jenže to si nesmím plánovat, jinak se Bůh směje!
Ordinační časy doma:
Po-Pá 6:45-do nevidím, včetně sobot, nedělí, svátků a také ve výjimečných případech dovolené.
PREFERUJEME E-MAILY PŘED SMS, KECÁTKY A TELEFONEM 605255007, JEN TAK JSEM SCHOPEN MEZI PACIENTY AKTUÁLNĚ, OBRATEM REAGOVAT.
ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Prezident Petr Pavel, který sliboval věrnost republice, by se podle svých slov nebránil návratu monarchie, jejíž tradici jsme prý přerušili. A rovnou by se měl vrátit potomek Habsburků na český trůn. Kde se u Pavla tyto myšlenky vzaly? A proč ho hned napadl Karel Habsburský, který navzdory historickým faktům obhajuje boj sudetských Němců proti Čechům? ParlamentníListy.cz věc analyzují a hodnotí s právníkem Radkem Suchým.
Foto: FB Petr Pavel Popisek: Petr Pavel na Hradě (v Masarykově knihovně) v červnu přijal Karla Habsburského
reklama
Měla by se vrátit monarchie pod vedením habsburského panovníka? „Proč ne,“ říká prezident Petr Pavel, podle něhož následníka trůnu máme a nedávno se s ním setkal. Měl tím na mysli Karla Habsbursko-Lotrinského, vnuka posledního rakouského císaře a českého krále Karla I.
Petr Pavel souhlasná slova o zavedení monarchie pronesl během akce spolku nazvaného Český královský institut na zámku hraběte Františka Kinského v Kostelci nad Orlicí. Výrok vyvolal značně kritické reakce. Především s ohledem na to, že prezident republiky, který sliboval věrnost republice, nyní fakticky připustil možnost jejího nahrazení monarchií. Nemluvě o naznačeném návratu Habsburků na český trůn.
Lidé z Českého královského institutu, což je de facto nezisková organizace, se Pavla zeptali, zda by si dovedl představit Českou republiku jako konstituční monarchii. „Já bych s tím neměl sebemenší problém. Když se podíváme kolem sebe, tak i v Evropě je řada konstitučních monarchií, které fungují velice dobře a tradičně. My jsme tu tradici měli na dlouhou dobu přerušenou, ale pokud by to byla vůle lidí a pokud bychom měli přímého následníka, jakože jednoho máme a teď nedávno jsem s ním mluvil, tak proč ne,“ uvedl Petr Pavel.
Prezident Pavel koncem června na Pražském hradě přijal Karla Habsbursko-Lotrinského, který je vnukem posledního rakouského císaře a českého krále. Někteří příznivci návratu monarchie označují současnou hlavu habsburského rodu za následníka českého trůnu a například také za „jediného člověka na světě, který má právo nosit Svatováclavskou korunu“. Poněkud paradoxní je, že nynější český prezident přijal Karla Habsburského v hradní Masarykově knihovně a na jednom ze společných snímků je vedle obou párů i malá jezdecká socha prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
ParlamentníListy.cz se zeptaly právníka Radka Suchého, jak se na Pavlovy výroky o návratu monarchie dívat, a to zejména z pohledu skutečnosti, že prezident při skládání ústavního slibu mimo jiné slibuje věrnost republice.
„Sám bych jeho neuvážené výroky zcela nepřeceňoval. Více než ústavněprávní aspekty jsou v případě tohoto jeho dalšího nonsensu důležitější aspekty etické. Takové výroky by jako prezident republiky, myslím ve smyslu státoprávního uspořádání, nikdy neměl vypustit. Ale není to poprvé, protože Petr Pavel má jaksi ve zvyku, ať již úmyslně, nebo neúmyslně, provokovat národně smýšlející část občanstva, pro které stále má význam vědomí, že např. jejich praprarodiče dosáhli vznikem Československa snu, který snily desítky generací před nimi. Stejně tak má relativizující výroky k událostem druhé světové války a k tomu, co je části obyvatel svaté a nedotknutelné. Je to tím, jaký světonázor mají lidé, kteří mu tvoří agendu a rámují jeho profil. On sám totiž žádný světonázor nemá. K vašemu dotazu tak odpovídám, že to v pořádku není,“ uvádí právník.
„Z hlediska ústavněprávního jeho (Pavlovy, pozn. red.) výroky nemají žádný právní dopad a sotva by někdo mohl myslet vážně to, že by se tím dopustil jednání, které by mohlo odstartovat např. impeachment. Souhlasím ale s Petrem Macinkou, že do určité míry jeho výroky jsou útoky na naši státnost. A to především v tom kontextu, že takovéto výroky zapadají do jeho mnohem závažnějších politických proklamací, týkajících se např. práva veta v EU, oslabování naší suverenity ve prospěch této nadnárodní organizace, podrobování našich zájmů vojenským zájmům cizích zemí a neustálého spojování naší země s rusko-ukrajinskou válkou. Jeho výroky jsou ale především hloupé a vycházejí z neznalosti základních předpisů našeho státu a historických dokumentů, které by měl znát. Petr Pavel prohlásil, že by si dokázal představit Česko jako parlamentní monarchii, pokud by si to přála většina občanů, a zmínil, že ‚jednoho přímého následníka máme‘ a že s ním mluvil, čímž zjevně myslel Karla Habsburského. Na slova Petra Macinky reagovala malá politická strana Koruna česká, dle které prý následníka trůnu máme, a prezident tak na naši státnost prý neútočil. Pavel i Koruna česká se ale mýlí,“ konstatuje Radek Suchý a vyvrací rozšiřované mylné výroky, že existuje nějaký následník českého trůnu.
Prezident Pavel by podle něj měl určitě vědět, že státoprávní počátky našeho státu byly postaveny na tzv. prohlášení o detronizaci. „Oficiální sesazení rodu Habsbursko-Lotrinského z českého trůnu totiž takto vyhlásil předseda vlády dr. Karel Kramář již na první schůzi Revolučního národního shromáždění 14. listopadu 1918. Ve stejný den byla přijata i prozatímní ústava zákonem č. 37/1918 Sb. Tento zákon v § 1 jasně definoval, že Československý stát je republikou a v čele stojí prezident. Tím byla definitivně a ústavně zrušena monarchie a jakékoli dědičné nástupnické právo na trůn zaniklo. Žádného následníka trůnu tedy nemáme. Leda že by jím chtěl být pan prezident, ale to samozřejmě žertuji,“ podotýká právník.
„Jak jsem uvedl, jednak to svědčí o neznalosti práva, jednak jde o hloupou provokaci té části občanů, u které ví pan prezident, že to najde úrodnou půdu. To je ale nedůstojné jeho úřadu. Mezi šlechtou mu je asi dobře, nepochopil ale slova Bohuslava Balbína, který pronesl, že ‚Šlechtictví je jakési stálé projevování vynikajících vlastností, k němuž vede potomky jejich původ a příklady jejich předků.‘ Tomu má totiž pan prezident daleko, a to i svými neuváženými výroky. Není to elitářství, jak si asi myslí. Podlézáním příslušníkům zaniklého státního systému, a podotýkám, že si role šlechty velmi vážím, se totiž pan prezident lepším nestane. Spíše se dostává na úroveň frustrovaných jedinců, kteří by modrou krev rádi měli a nechápou, jak mohli tak dlouho žít po selsku. A že nikdo tu jejich šlechetnost nepoznal. Teď to trochu odlehčuji,“ pokračuje Suchý.
Ptali jsme se také na možný rozpor v přístupu k Ústavě ze strany prezidenta republiky, kdy na jedné straně viní Filipa Turka z toho, že nectí “ústavní hodnoty” a poté volá po návratu monarchie, když naše země je právě na základě Ústavy republikou.
„Pan prezident má ve zvyku vykládat ústavu účelově, různě ji překrucovat, a ke své malopolitice zneužívá i jím formovaný Ústavní soud. Za žádného prezidenta nepanovaly poměry, které by tak významným způsobem devalvovaly jak význam Ústavy, tak ústavních institucí. Toto je na rozdíl od jeho hloupých vyjádření mnohem nebezpečnější. Ve veřejnosti se totiž roky musela budovat důvěra v ústavní instituce, v ústavní pořádek a v právní řád. Pokud však s těmito pilíři demokracie a právního státu zachází první muž ve státě jako s onucí, jak může chtít, aby řadový občan měl k čemukoli přirozený respekt? Petr Pavel již vede předvolební kampaň, ale i tak si myslím, že se od něj stále ještě dočkáme mnoha podobných excesů. Ty skončí, až opustí svůj úřad, což, jak doufám, bude na konci tohoto volebního období,“ dodal Radek Suchý pro ParlamentníListy.cz.
Zajímavé také je, že sami někteří monarchisté, kteří za přijetí Karla Habsburského prezidenta Pavla chválí, ho nejspíš neuznávají jako prezidenta republiky, když o něm ve svém článku píší nikoli jako prezidentovi, ale striktně jako o “generálu Pavlovi”. Ve své reportáži v rámci “Monarchistických novin” to napsal bývalý kandidát strany Koruna česká Martin Cikán. Petra Pavla zmiňuje hned několikrát a nikdy jako prezidenta. Vždy pouze jako generála.
O samotné osobě Karla Habsbursko-Lotrinského ParlamentníListy.cz informovaly již před lety, když mu strana Koruna česká k narozeninám na základě peněz z veřejné sbírky plánovala nechat vyrobit kopii Svatováclavské koruny. Při té příležitosti jsme připomněly Habsburkovy názory z rozhovoru pro MF Dnes z roku 2013, kdy současná hlava rodu, kterou nyní přijal Petr Pavel, obhajovala sudetské Němce. Nikoli pouze jejich dnešní následovníky, ale i sudetoněmecký boj proti Čechům v našem pohraničí ve 30. letech minulého století.
Jakákoli debata o znovuzavedení monarchie v naší zemi přitom není reálným tématem. Samotná strana Koruna česká, která změnu uspořádání naší země prosazuje, má ve volbách naprosto marginální podporu, která s každými volbami co čtyři roky postupně klesá. Ve sněmovních volbách loni na podzim získala pouze 7 313 hlasů, tedy 0,13 procenta.
Události v Ceutě jsou důkazem, že se v Bruselu mění přístup. Být proti nelegální migraci už není zakázáno, naopak je to žádáno. Jenže to je všechno. Co víc, změna přístupu v Bruselu je jen snahou zamaskovat předchozí selhání.
Drama kolem španělské Ceuty pomalu utichá. Měli jsme tu hrozby vyhozením ze Schengenu a španělský premiér si vyslechl mnoho zlého. Třeba i od TOP 09 a jejího europoslance Ondřeje Koláře, který taktéž chtěl vylučovat Španělsko ze Schengenu za to, jak selhalo v ochraně svých hranic.
Jak ten čas oponou trhnul. A jak odlišné jsou výroky Ondřeje Koláře například od Miroslava Kalouska, který společně s tehdejší lidoveckou europoslankyní Šojdrovou zasazoval o to, aby Česko přijalo 50 nedoprovázených dětí. „Chceme, abychom svou politikou vůči tomuto typu uprchlíků nedělali ČR před celým světem ostudu,“ prohlásil tehdy Kalousek.
Nebo třeba od výroků již zesnulého předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, který ve spojitosti s českým odporem vůči nelegálním migrantům hovořil o „malosti a zaprdlosti“. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na jeho výrok: „Když Německo zvládne 800 tisíc, nám by slušelo 80 tisíc.“
Obecně jsou výroky Karla Schwarzenberga z období vrcholící migrační krize jedna perla za druhou. „My tady řveme, přitom jich k nám směřuje zatraceně málo. Když se podívám na čísla v Maďarsku, Rakousku, jde to do statisíců. Naše reakce jsou opravdu směšné. Řveme, jako by nám málem řezali krky,“ prohlásil tehdy. Od té doby se skutečně řezání krků stalo něčím, na co si obyvatelé západní Evropy museli začít zvykat.
Ze studnice výroků Karla Schwarzenberga o migrantech bychom mohli čerpat ještě hodně dlouho. Ale pro účely tohoto komentáře postačí jeden. „Zachovejte naše zásady, držte se jich. Lidé neoceňují politiky a stranu, kteří se otáčejí jako větrník. Nikoliv. Stůjme při svých zásadách, i když je to někdy nepříjemné. Nebojme se, jdeme odvážně k budoucnosti. A udělejme to s úsměvem,“ vyzval Karel Schwarzenberg.
Nezkušenému pozorovateli, který by hledal, jak TOP 09 něco omlátit o hlavu, by se mohlo zdát, že si zde Kolář naběhl. Že porušil svatá slova svého bývalého předsedy. Vězte, neporušil. Ta zásada, kterou TOP 09 praktikuje, je být zadobře s Evropskou unií. Vědět, kam bruselský vítr fouká. A v poslední době se obrací proti nelegální migraci. A pokud v Bruselu dojdou k názoru, že už to s migrací trochu přehnali, v TOP 09 všechno rádi přehodnotí, i když v minulosti hlásali opak.
Přehodnotit neznamená něco dělat
Ono bruselské přehodnocení ovšem neznamená, že by se problém začal řešit. Ono totiž chytit migranta, dokázat, že nemá v zemi co dělat, protlačit ho soudním systémem prolezlým aktivisty a sluníčkáři je stále stejně složité. Nemluvě ani o donucení země původu, aby si ho vzala nazpět.
„Ale byla schválena ta nová, přísná pravidla, takže se problém řeší, Evropská unie není pro srandu králíkům a reflektuje přání občanů,“ chtějí ve skutečnosti vzkázat evropští soudruzi. Zřejmě v obavě, že nadcházející volby by do čela ve velkých evropských zemích vynesly strany, které by chtěly z Evropy vymést jednak migranty, což by bylo poněkud trapné, kdyby se zjistilo, že to jde, ale hlavně evropský establishment, což by pro něj bylo likvidační.
Co už se může říkat?
Takže odteď už se může říkat, že masová migrace je problém. Hrdí Evropané vám už za to nebudou nadávat, už nebudete rasisti a xenofobové. No nejste rádi?
Tedy až na pár výjimek, které nikdo neráčil informovat, že se mění směr, ti vám nadávat mohou, ale už za nimi nebude stát celý mainstreamový mediální aparát. Koneckonců v Maďarsku se konečně podařilo svrhnout Viktora Orbána, takže v EU mohou změnit směr bez toho, aby se maďarský premiér mohl holedbat slovy: „Já vám to říkal.“
Co se naopak ještě nesmí říkat? Nu, potápění lodí s migranty asi ještě bude verboten. Nezapomínejme, že tu jedna politická strana byla odsouzena za plakát s realistickým zobrazením následků nelegální migrace. Kdyby byla TOP 09, ze které žaloba vzešla, donucena k vysvětlení tohoto rozporu v postoji, asi by se z ní ozvalo, že zatímco SPD je proti migrantům zle, neempaticky a rasisticky, tak TOP 09 je proti nelegální migraci rovnoprávně a hlavně proto, protože je to nástroj Putina na rozeštvání evropské jednoty.
A pak jsou věci, které se říkat smí, ale bude o nich naprosté ticho. Pokud by někdo například navrhoval, že by se za selhání ochrany hranic měla vyvodit odpovědnost. Ať už v řadách evropských pohlavárů (zejména těch nevolených), nebo třeba u neziskových organizací či v médiích. Že by třeba ti, kdo pomáhali dostat migranty do Evropy na moři či na souši by si na pár let pobyli v chládku. Nebo by třeba neměli volební právo. Nebo jen nesměli dostávat peníze od státu.
To je myšlenka pro tyto instituce s máslem na hlavě tak strašidelná, že bude vždy vymlčena. Zavání totiž sebereflexí. A taková sebereflexe, kdo ví, kde by mohla skončit…
Takže přeloženými slovy evropského establishmentu: „Zapomeňte, evropští občané. Zapomeňte, že jsme proti masivní nelegální migraci nic nedělali. Zapomeňte, že jsme trestali ty, kteří chtěli něco dělat. Zapomeňte, že jsme netrestali a naopak vychvalovali ty, kdo pravidla porušovali. Zapomeňte, že s problémem nic neděláme ani teď. Pamatujte si je, že jsme schválili něco, o čem tvrdíme, že to pomůže. A hlavně nevolte ty, kdo proti nelegální migraci byli od začátku.“
Autor je redaktor ParlamentníListy.cz
Tento článek přímo v textu aktivně odkazuje na tyto zdroje:
Nebavit se s Deníkem N. To není jen myšlenka současného ministra zahraničí Petra Macinky, ale i předsedy poslaneckého klubu ODS a politického matadora Marka Bendy. Vyslovil ji vůči svým straníkům už před rokem.
Foto: Hans Štembera Popisek: Marek Benda
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) nenechal na tiskovou konferenci vpustit novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou. Znovu. Poprvé nevpustil Zdislavu Pokornou v lednu, podruhé minulý týden.
„Mohu vás potěšit, že v důsledku podpory názorové rozmanitosti jsme rozhodli o tom, že budeme tedy občas dělat i tiskové konference pro alternativní média a konspirační blogy, na které určitě Deník N a jeho zástupce a další podobné lidi pozveme,“ nechal se slyšet šéf Motoristů a ministr zahraničí. Ministra citovala ČTK.
„V demokratické zemi jde o bezprecedentní postup. Mluvčí ministerstva na opakovaný podnět redakce několik dnů mlčí,“ sdělil Deník N na sociální síti Facebook.
Ale pohled do historie dokládá, že to nebyl první vládní politik, který se proti Deníku N vymezoval. Už v době vlády Petra Fialy (ODS) se kvůli bitcoinové kauze proti Deníku N ostře vymezoval poslanecký matador ODS Marek Benda, který s malou přestávkou v letech 2002 až 2004 byl poslancem téměř po celou dobu existence české dolní parlamentní komory.
„Po dnešním útoku na Evu (Decroix) doporučuji se s nimi fakt přestat bavit, mají jediný cíl, zničit ODS, už toho mám plné zuby. Prostě budou média, se kterými se nebudeme bavit…“ stojí ve zprávě z června 2025, kterou měl Deník N k dispozici. A dva poslanci ODS tehdy potvrdili, že to Benda myslí vážně.
Deník N blízký STAN?
„Já s vámi nemluvím. S celým Deníkem N. Chápu, že tomu nerozumíte, ale já tomu rozumím,“ sdělil Benda Deníku N.
Server se chtěl dozvědět, proč mlčení doporučuje i ostatním kolegům v ODS, ale už se nedozvěděl nic. „Když se s vámi nebavím, tak vám nemohu odpovědět,“ řekl a rozhovor ukončil.
V té době dával najevo, že se mu nelíbí, jak Deník N píše o bitcoinové kauze, kterou měla Eva Decroix řešit v roli nástupkyně ministra spravedlnosti ODS Pavla Blažka, který bitcoinovou kauzu odstartoval, když přijal kontroverzní dar jedné miliardy korun v bitcoinech pro ministerstvo spravedlnosti.
V souvislosti s Deníkem se mluví o blízkosti některých jeho zakladatelů nejen k prezidentu Petru Pavlovi, ale také k hnutí Starostové a nezávislí. To se profiluje jako výrazná konkurence ODS, v současné době dokonce jeho předseda Vít Rakušan vyhlašuje, že se STAN má stát hlavní opoziční stranou.
Marek Benda je zkušený politik, který se nezdráhá říkat nahlas, co si myslí. V podcastu s Jindřichem Šídlem a Janem Dobrovským na serveru Seznam Zprávy např. prozradil, že v roce 2009, kdy Ústavní soud zarazil konání předčasných sněmovních voleb, Benda přišel se specifickou radou. „Navrhoval jsem ignorovat Ústavní soud,“ prozradil v podcastu.
Sněmovna jako celek však tehdejší verdikt Ústavního soudu ČR respektovala.
Bendova slova zaznívají v době, kdy Ústavní soud ČR bude za pár týdnů rozhodovat o kompetenční žalobě prezidenta republiky Petra Pavla s koaliční vládou ANO, SPD a Motoristů. Sporu o to, zda vláda může prezidentovi zarazit zahraniční cestu, které by se chtěl zúčastnit. Ústava totiž na jedné straně říká, že za zahraniční politiku státu odpovídá vláda, nikoli prezident, ale současně výslovně uvádí, že prezident reprezentuje Českou republiku navenek.
A stejně jako je v tuto chvíli nejistý verdikt Ústavního soudu ČR o kompetenční žalobě, není jisté ani to, jak se vyvine slovní přestřelka mezi Deníkem N a ministrem Macinkou.
KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA Šéfredaktor ParlamentníchListů.cz Jaroslav Polanský komentuje nevpuštění novinářky Zdislavy Pokorné na tiskovou konferenci Petra Macinky. Odsuzuje pokrytectví těch, kteří dnes křičí, zatímco dříve mlčeli.
Foto: Repro Youtube Popisek: Zdislava Pokorná
Zdá se, že se česká liberální kavárna probrala z dlouhého zimního spánku. Přiměla ji k tomu scéna na Ministerstvu zahraničních věcí, které nepřipustilo na tiskovou konferenci ministra Petra Macinky novinářku Zdislavu Pokornou z Deníku N. Padají slova o potlačování svobody slova a zdá se, že novinář jakožto živočišný druh je chráněný, nedotknutelný a nenapadnutelný.
Autor tohoto komentáře řídí od roku 2012 redakci serveru ParlamentníListy.cz. Nemá v povaze stěžovat si – stejně není komu. Rád se ovšem od srdce zasměje. A to se děje právě teď, když pročítá na sociálních sítích zděšené tirády na obhajobu slečny Pokorné a již zmíněné úvahy o nedotknutelnosti novinářů, kteří mají právo na nekritizovatelnost, vstřícnost a snad i nábožnou úctu ze strany politiků.
Pojďme si „prosvištět” jednu časovou osu. Svědectví času, u kterého byly ParlamentníListy.cz.
Ty vznikly v roce 2010 s ambicí dát hlas i té části populace, která není nadšena ze směřování Evropské unie, která má kritické dotazy ke směřování České republiky v posledních dekádách a která se hlásí o slovo v diskusi o tématech jako migrace, soužití s menšinami, geopolitická orientace či liberální záliba v „zezelenání” ekonomiky za každou cenu a zejména za peníze těch, kteří o nic takového nestojí.
V prvních letech svého fungování ParlamentníListy.cz upozornily na téma problematického soužití s romskou menšinou. Staly se terčem nařčení z rasismu jen proto, že psaly o žité zkušenosti občanů (nejen) v pohraničí. Kde byli tenkrát dnešní obhájci nekritizovatelnosti českých médií?
Po začátku ukrajinského Majdanu a následné válce na Donbasu daly ParlamentníListy.cz prostor politikům, expertům a dalším občanům, kteří měli dojem, že bolestné situaci, která nakonec přerostla v největší válku v Evropě po konci druhé světové války, šlo předejít. Metodicky a úzkostlivě dávaly prostor jak zastáncům „mainstreamového” euroatlantického proudu, tak té části veřejnosti, která situaci viděla jinak. Pečlivá snaha o vyváženost a o nazírání problému z různých stran se však minula účinkem. Jedinou „odměnou” byly nálepky „proruský”, „proputinovský” či „protizápadní”. Zpravidla z úst těch, kteří dnes vidí nevpuštění redaktorky Pokorné na jednu celkem nezajímavou tiskovou konferenci jako útok na demokracii.
Zmíněné „proruské” nálepky časem začaly udělovat na běžícím pásu neziskové organizace, které kloubily zahraniční financování s penězi investorů, kteří později stáli u vzniku Deníku N, v němž pracuje redaktorka Pokorná „poškozená Macinkou”.
A nakonec přidaly i kouzelné slovíčko, které nelze pominout: DEZINFORMACE. Dezinformátor, dezinformační, dezinformující. Dezinformátorem v jejich výkladu byl (a je) každý, kdo si dovoluje pochybovat. A s „dezinformátory” se nemluví, neposkytuje se jim vyjádření, jsou považováni za škůdce demokracie a smějí být lživě osočováni z toho, že jednají v zájmu cizí moci. Což znělo komicky zejména z úst představitelů organizací financovaných až do příchodu Donalda Trumpa z prostředků farmáře z Texasu či dělníka z Ohia.
V roce 2015 pocítila celá Evropa náraz migrační vlny z afrických a blízkovýchodních zemí, dominantně islámských. Dnes už si většina Evropy (díkybohu) uvědomuje rizika tohoto jevu, nicméně když v roce 2015 ParlamentníListy.cz daly prostor mluvčím, kteří na tato rizika poukázali, byly nařčeny z „xenofobie” „konspirací” a „vyvolávání nenávisti”.
Tak si tyto nálepky pojďme průběžně sečíst: Rasistické, proruské, konspirační ParlamentníListy.cz, vyvolávající nenávist. Tím, že si dovolují dát prostor kriticky myslícím a nespokojeným občanům. Stavěli se dnešní obhájci práva na účast na tiskovce Petra Macinky proti těmto nálepkám, které v konečném důsledku mířily na všechny občany, kteří zádali a žádají za své daně jinou politiku, než jakou si vynucuje liberální elita? Rozčilovali se tenkrát ti, kteří dnes nadávají Macinkovi, že označil Deník N za „alternativní médium” a „konspirační blog”? Autor komentáře si je pamatuje jinak. Stáli na pavlači, ze které se řvaly stejné (i horší) nadávky.
A to se teprve dostáváme k tomu „nejlepšímu”, k době covidové. Tehdy jsme se od liberálních médií dozvěděli, že kdo nesouhlasí s covidovými opatřeními a povinnou vakcinací, je nejen konspirátor a dezinformátor, ale vrah. Mohl být vědec, lékař, světová kapacita… Nic platné. Je přirozené, že se toto období snaží česká společnost vytěsnit – nebyla to doba, na kterou by člověk chtěl vzpomínat. Ale jak zpívá sice v jiném kontextu, ale případně národní básník Jaromír Nohavica:
Ano, seznamy. Za covidu se vytvářely „seznamy dezinformací”. Oficiální, ministerské. Byl na nich exprezident i světově proslulý český epidemiolog, který si dovolil tvrdit, že zardoušení společenského a ekonomického života opravdu není cestou k záchraně lidské civilizace. Kolik článků proti praxi „seznamů” napsal Deník N? A pohoršili se dnešní „pohoršující se nad Macinkou” nad tím, jak bylo zacházeno s novinářkami Markétou Dobiášovou a Angelikou Bazalovou, které vystoupily z loajálního mainstreamu a začaly se ptát? Andrej Babiš se za covid alespoň omluvil, zastánci covidového nálepkování nikoliv.
A nakonec zde máme téma „prezidenti”. ParlamentníListy.cz poskytovaly jako jediné velké médium prostor Miloši Zemanovi při jeho vítězné kandidatuře v roce 2013, stejně jako jeho příznivcům. Během deseti let Zemanova prezidentství čelily útokům od jeho odpůrců, pro které bylo i jedno dobré slovo o Zemanovi příliš. Současně o někdejším prezidentovi kriticky informovaly například prostřednictvím rozhovorů s patrně nejsprostějším českým politikem Pavlem Novotným. Výrazy, kterými někdejší starosta Řeporyjí Zemana na stránkách PL častoval, netřeba opakovat.
Přesto byl server označován jako „hradní” či „vůči Hradu servilní”.
Čas trhl oponou… A poté, co v roce 2018 vybouchl a vyhořel prezidentský kandidát Jiří Drahoš, začalo hledání kandidáta pro prezidentskou volbu v roce 2023.
Současně byl roku 2018 založen již mnohokrát zmíněný Deník N, v jehož redakční radě usedl generál Petr Pavel.
A když se z generála Pavla stal prezident republiky Petr Pavel, mezi sponzory jeho kampaně patřili byznysmeni Martin Vohánka, Libor Winkler, Ondřej Fryc a Martin Hájek. Potud v pořádku. Jenže zmínění pánové patří mezi zakladatele Deníku N.
Vyvážené informování ParlamentníchListů.cz o Zemanovi „liberálním dobrodějům” majícím právo sedět na tiskovce v Černínském paláci vadilo, vpravdě incestní mediálně-politický průnik mezi financováním Deníku N a současně kampaně prezidenta Pavla nevadí.
„Nikdo vám nediktuje, co si máte myslet.” To je motto ParlamentníchListů.cz. V tomto duchu je tento komentář ponechán bez závěru. Čtenář si vše přebere sám.
