Motto: KDO CHCE, JHLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD!
OPILÝ ČLOVĚK- HOTOVÝ KOKOT!
DOVOLENÁ: 7-18.9.2026- do té doby si projděte seznamy léků a nahlašte mi, co potřebujete dopsat, nechť to nemusí psát dr. Šoupal. To NENÍ akutní péče!
Kdo má zájem- mladší jistě ano- se přehlásit k dr. Mantule (například), tu možnost máte, je to výborná lékařka a já tu chci ještě 7 let být, jenže to si nesmím plánovat, jinak se Bůh směje!
Ordinační časy doma:
Po-Pá 6:45-do nevidím, včetně sobot, nedělí, svátků a také ve výjimečných případech dovolené.
PREFERUJEME E-MAILY PŘED SMS, KECÁTKY A TELEFONEM 605255007, JEN TAK JSEM SCHOPEN MEZI PACIENTY AKTUÁLNĚ, OBRATEM REAGOVAT.
ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Spisovatel, novinář, výtvarník a znalec piva Jaroslav Novák si ke svému jménu kdysi zvolil značku „večerníček“. A protože o televizním pohádkáři a jeho čepici se v posledních dnech hodně mluví, zeptali jsme se na boj o Českou televizi právě jeho. Blízký člověk Tomia Okamury k tomu nabídl ParlamentnimListům.cz svůj pohled na mediální branži jako celek.
Foto: Hans Štembera Popisek: Tomio Okamura se svým přítelem Jaroslavem N. Večerníčkem
Večerníček, vaše umělecká značka, se stal symbolem protestů proti nové poplatkové legislativě. Jak se tedy Večerníček dívá na celou kampaň, jejímž se stal kreslený cyklista s papírovou čepicí symbolem?
Já jako skutečný Večerníček z masa a kostí proti zneužití televizního Večerníčka k naprosto prolhané propagandě protestuju. V logice věci je, když ideologové z ČT a jejich zfanatizovaní fanoušci budou nosit Goebbelsovu čapku.
Mimochodem, večerníčkovskou čepici teď před demonstrací prodával Milion chvilek jako merch a platí se za ni v tisících. Nevypadá to tak trochu, že se z boje za dobrou věc stal byznysplán?
Ale přece všechny ty libtardí organizace jsou na prachy a je jedno, zda to je Člověk v tísni, Milionový chlívek chvilek nebo Meeting Brno.
S nástupem Mináře se „tržby“ spolku navýšily na loňských 33,5 milionu.
Odměna předsedovi spolku vzrostla dvojnásobně. Lukáš Hilpert si v roce 2024 vyplatil za vedení spolku „pouze“ 715 tisíc korun – v minulém roce již předseda získal 1,433 milionu korun, tedy přes 110 tisíc korun měsíčně.
Minulý týden před Kavčími horami protestovali odpůrci poplatků, které se zaměstnanci a jejich sympatizanti snažili přehlušovat znělkami z dětských pořadů. Chce se znovu říci: Chudák zneužitý Večerníček…
Demokracie se nepozná podle toho, jak se chováme k lidem, kteří s námi souhlasí. Pozná se podle toho, jak dokážeme respektovat ty, kteří mají názor zcela opačný. A politika ČT je nepohodlné hlasy vymlčet – mě ČT do žádné debaty nepozvala snad 8 let – do té poslední mne Takáč pozval s tím, že mě vykoupou, jací jsme nacisté kvůli kauze Lety – což si naběhl, protože jsem Žid, a v té době jsem získal koncentrační tábor Oskara Schindlera v Brněnci pro náš Nadační fond Památník Šoa a Oskara Schindlera. Tomio nám osobně pomáhal.
Lety mne naštvaly z jediného důvodu. Koncentrák v Brněnci je poslední stavebně dochovaný skutečný nacistický koncentrační tábor na území ČR a je to nejslavnější česká památka na světě. V Argentině nebo v Sýrii třeba netuší, co je Karlův most nebo Hradčany, ale téměř všichni tam znají příběh Oskara Schindlera a jeho koncentrák v Brněnci. A mně trvalo asi 8 let, než jsme protekcí a mimo jiné s pomocí Tomia u pana ministra Hermana prosadil aspoň vyhlášení Oskarovy fabriky za kulturní památku.
A když jsem pak četl, že na pracovní protektorátní tábor v Letech má padnout přes půl miliardy, tak jsem se opravdu nasral. Vydávat Lety za koncentrák je totiž v prvé řadě sprosté vůči všem, kdo prošli skutečným koncentrákem. A je jedno, zda to byl Cikán, Žid nebo Čech. I v tom nejmírnějším táboře, jako byl ten Oskarův, panovaly podmínky naprosto nesrovnatelné s Lety. A to nemluvím třeba o cikánském táboře v Osvětimi. Tehdy to proti tomu byly rekreace – samozřejmě velitel tábora v Letech vězně okrádal a dopustil přelidnění a špatnou hygienu, což u lidí, kteří ostatně sami moc hygienu neznali, byli to většinou kočovníci, nakonec spustilo epidemie tyfu a dalších nemocí. Tahle pochybení řešila už protektorátní správa, která tam poslala lékaře a sestry, tábor vyklidila a zrušila. A ano, po dobu karantény byl tábor neprodyšně uzavřen – do té doby se chovanci (nebyli to vězni) pohybovali relativně volně. A na epidemii umřelo několik četníků, co tam hlídali, i několik ošetřujících sester. Takže oběti byly na všech stranách.
Nu, vraťme se na Kavčí hory.Zaznívají hlasy, že byznys a peníze jsou hlavní motivací těch, kteří protesty vedou. Není vlastně i samotná ČT rukojmím zájmů některých lidí, ať obchodních, nebo politických? Redaktor Jan Moláček, který vede protestní hnutí Veřejnoprávně, se ani netají tím, že v ČT se nechal zaměstnat proto, aby z pozice jejího zaměstnance mohl vést boj proti Babišově vládě…
Samozřejmě víme všichni, v čem je háček. V tom, že peníze z rozpočtu by znamenaly velký tlak na kontrolu nad hospodařením ČT. On tu panuje lehký mýtus, že NKÚ nemůže kontrolovat ČT. On může a také to jednou udělal, má právo kontrolovat nakládání právě s poplatky. Bohužel to nedělá a nedělal ani v minulosti, kdy kontroloval výběr, ale nikoli efektivitu nakládání s nimi. Nepochybně ze strachu z pomsty ze strany ČT. Já jsem kdysi obeslal několik specializovaných agentur se žádostí o objektivitu vysílání ČT, a všechny až na jednu rovnou odmítli vůbec jednat. Jen jeden šéf nadnárodní společnosti se mnou sešel a na čtyři oči mi řekl, že ani jeho agentura to neudělá, protože má od televizí zakázky a samozřejmě by na českém trhu skončil, pokud by tu analýzu udělal poctivě, a tedy v neprospěch ČT.
Lidé, kteří se v médiích pohybují, mluví o tom, jak se v ČT plýtvá a jak funguje neefektivně. Pokud by „večerníčci“ tuhle bitvu vyhráli, dovedete si představit, že by v horizontu deseti let byla možná jakákoliv reforma a nastavení trochu smysluplnější fungování tohoto molochu?
Já osobně to vidím jinak. V prvé řadě bych řešil dodržování zákona o ČT a zákona o televizním a rozhlasovém vysílání. Obě rady – tzv. „velká“ i „malá“ – mají dost kompetencí, aby mohly lhaní a cenzuru ČT řešit. Velká rada RRTV na to má i analytické týmy. A data jsou jednoduchá a tvrdá. Pokud Moravec nepozval 9 let Okamuru do vysílání, tak je něco špatně. A pokud deset z deseti zmínek o SPD je negativních, tak je něco zle.
Pokud jde o finance a efektivitu, jak jsem řekl, jde jen o to donutit NKÚ, aby jednal a zahájil kontrolu v ČT. To může už teď, ale není síla ho k tomu donutit. Fajn, tak změníme zákon o NKÚ a dáme pravomoc třeba Sněmovně uložit NKÚ, aby kontrolu vykonal. To není ohrožení jeho nezávislosti, protože my nechceme ovlivnit závěry šetření. Chceme jen, aby konal svou povinnost a kontroloval.
Druhým symbolem, vedle čepice, je číslovka 4:36, čas, ve kterém byl zákon v prvním čtení schvalován. „Čtyři třicet šest“ skandoval Staromák a opakuje to celá opozice i televizní redaktoři. Jak silný je to z vašeho pohledu člověka, co se v mediálním světě pohybuje, mobilizační symbol? A jak se celkově podle vás odpůrcům daří téma medializovat a komunikovat s veřejností?
Víte, že veřejnost je politicky štíplá na půl – takže propaganda ČT přesvědčuje přesvědčené. A podle mne špatně, protože všechny dostupné ankety a průzkumy ukazují, že těch občanů, co nechtějí poplatky, je většina. To je holý fakt, a pokud jsme v demokracii, tak tohle by mělo být svaté. Jenže ČT je právě symbolem antidemokracie – ona a její političtí přátelé jsou bytostně proti skutečné demokracii, ve které vládnou občané. Jsou pro vládu elit – občan je podle nich blbec, který sice může svým hlasem je zvolit, ale sám o ničem rozhodovat nesmí.
Což mi připadá absurdní – myslím, že ani největší „libtard“ si nemyslí, že třeba sněmovna je moudřejší a kvalifikovanější než občané v referendu. Opak je pravdou – statistiky a výsledky referend všude po planetě ukazují, že naopak občané dokážou být státničtější a moudřejší než politici. A studie např. v USA doložily fakt, že tam, kde mají občané třeba právo hlasovat o daních, jsou daně na jedné straně nejnižší, ale využívají se nejefektivněji a panuje tam větší spokojenost se státní správou než ve státech, kde se o daních hlasovat nesmí.
Napsal jsem o přímé demokracii s Tomiem knihu, ale ještě se nestalo, že by jakýkoliv novinář v ČT nebo ČRo řekl: „Pojďme udělat veřejnou debatu na téma, co to je a jak funguje skutečná demokracie.“ Tohle je tabu a masy blbců žijí v domnění, že přímá demokracie je sprosté slovo. Bože, o mezinárodních smlouvách se hlasuje v celé Evropě, to je přece standard. Ale tady je to tabu, protože co kdyby občané hlasovali pro vystoupení z bruselského fašistického válečného spolku?
Nebo o tom, že přestaneme skutečně podporovat zločinecký režim na Ukrajině. O tom, že to jsou teroristé, zloději a váleční zločinci, přece není pochyb – na jejich zločiny už upozorňují i mezinárodní organizace a Američany vedená NABU už stahuje smyčku jak kolem vedení tajných služeb, armády a vlády, ale blíží se i Zelenskému – poslední razie proběhly před pár dny.
Mě už kolikrát napadlo, co by z této bizarní občasné války o ČT dokázal stvořit Jaroslav Hašek. Vy patříte ke znalcům jeho humoru, máte nějaký nápad?
Jedna věc je bizár kolem převlékačů kabátů, kdy komunisté a svazáci jsou dnes bojovníci za demokracii a já bývalý disident a židák, jsem ve škatulce extrémisty. Přičemž jsme extrémisté proto, že prosazujeme přímou demokracii, tedy přímou vládu občanů, kterou ukládá i naše Ústava. A ti, co se paktují s banderovskými zločinci a teroristy, kteří postavili desítky či stovky koncentráků a mučíren po celé Ukrajině, zakázali ruský jazyk, pravoslavnou církev a svobodu slova, tak ti jsou demokraté?
Hašek v časech, kdy šlo skutečně o věc – jak za Rakouska Rakouska, tak za občanské války v Rusku – byl extrémně vážný a se zločinci bojoval zcela vážně. On samozřejmě perem, ale nejen satirou, ale i vážnějšími texty.
Ale je pravda, že o těch obracečích kabátů, kteří za Rakouska slavili císaře pána a po převratu se z nich stali vášniví republikáni, o těch psal s posměchem. Taky ho sledovala tajná policie, knihkupci a nakladatelé ho odmítali, a když chtěli překlad Švejka do němčiny, tak ho překladatelé odmítali, aby se sami nestali terčem nenávisti a dehonestace. Nakonec se Haška ujala židovská překladatelka Reinerová a ta Švejka přeložila. A čelila za to skutečně velké dehonestaci, nenávisti a spousta nakladatelů s ní pak odmítala spolupracovat. I taková hovada jsou mezi námi, a to dodnes. Mimo jiných lidí ani mně nikdo už nevydává, přestože všechny knihy, ať už ty s Tomiem, nebo i Dějiny piva, se vyprodaly ve vícero nákladech. Mimochodem, na posledním vydání Dějin piva už z obálky zmizelo moje jméno. Ještě jsem Albatrosu stál za vydání, ale už se báli mého jména ve výloze.
Hašek si musel svého Švejka se Sauerem vydat sám. I když po enormním úspěchu se ho ujal nakladatel Synek. Já jsem zase oslovil nakladatele v USA, Mexiku a v Rusku. Doma není nikdo prorokem.
V neděli se má sejít demonstrace Milionu chvilek na Letné, jak řekl Mikuláš Minář, tam už to známe. Ale ona už tyto akce zná i druhá strana, viděli jsme je za první Babišovy vlády. Nehrozí tak trochu, že opakovaný vtip už přestane být vtipem a desátý protest podle stejného mustru už nikoho nového proti Babišovi nezíská?
Jak jsem uvedl. Společnost je rozdělená a kdo není libtard, už se jím nestane, i kdyby se Minář udemonstroval. Ale to není cíl. Cíl jsou peníze a ty z těch svých blbců přece vždycky dostane.
Zaznívá také, že Mikuláš Minář a stávkující zaměstnanci ČT v podstatě dělají práci za parlamentní opozici, jejíž lídři nejsou schopni udělat nic víc než říct „stojím za Českou televizí“. Jak relevantní politickou silou může být někdo, kdo se spokojí s tím, že mrznoucím demonstrantům zamává z vytopené kanceláře?
Z toho, co vidím, se snaží opoziční politici tam, kde to umí nejlépe. Tedy v médiích a ve sněmovně, kde svorně lžou, přehánějí nebo zavádějí. A to umí skvěle. Nikdo po nich nechce boj v ulicích.
Pirátské poslankyně mávají z okna demonstrantům
Pravdou ovšem je, že jim jde o hodně. Představte si, že by třeba aspoň jedna televize byla skutečně objektivní a dávala prostor všem názorům, jako to dělají třeba Parlamentní listy. Časem by aspoň část lidí zblblých propagandou prohlédlo a nikdo by už nemohl volit lidi, co se paktují proti své zemi s Bruselem nebo ukrajinskými nacisty.
Ale to jsem opět u zákona. Kdysi jsem kandidoval do Rady ČT a poslanci, když mně grilovali, namítali: vždyť ty jsi spojený s SPD a Okamurou, ty do Rady nemůžeš, to je střet zájmu. Já jim řekl: hoši, asi byste si měli nejdřív přečíst zákon. Ten naopak jasně říká, že v Radě mají být zastoupeny všechny významné názorové a politické proudy. A ten můj názorový proud má tedy zákonné právo být legálně v radě zastoupený. No, neprošlo to, protože se zákonem o ČT si všichni, i „radní v obou radách“, fakticky vytírají pozadí.
V prvé řadě je třeba nejdřív udělat nějaký audit. Definovat, jaké minimum po ČT chceme, pak analyzovat, co televize a jak efektivně dělá, a pak podle toho nastavit rozpočet. Teď je to naopak, ČT vybere peníze a pak je prostě utrácí, bez ohledu na potřebnost.
Druhá věc je, že ČT vyrábí extrémně nekvalitní produkty. Tím myslím to, že její produkce je ve většině neprodejná v zahraničí.
Kdysi, když jsem bydlel u Tomia na Ládví, tak jsme měli souseda, byl to legendární filmový producent z Barrandova. Jednou mě vezl autem do města a on sám začal vyprávět. Už tehdy ČT plakala, že má málo peněz, a on říkal: „Na co si ti pitomci stěžují? My jsme za komunistů s penězi problém neměli, a to nám stát nic nedal. Prostě jsem sebral Vorlíčka nebo jiného autora, vzal ho do Západního Německa, tam jsme sedli, nabídli pár námětů, Němci si vybrali, dali prachy, my to natočili a stát měl ještě příjmy z filmových práv.“
A to je problém dneška. Já jsem léta nabízel ČT filmy, pořady nebo dokumenty prodejné na celé planetě. Celovečerní film s legendární skotskou skupinou Nazareth, kdy kapela nabídla zdarma i muziku. Samozřejmě film o Haškovi, prodejný v Číně a Rusku. Filmy o Oskaru Schindlerovi, prodejné po celém světě. Dnes o tom už jednám s produkcí Olivera Stonea, mám film s Jeanem Reno, který francouzská produkce bere. Ale když ČT něco zaujalo, jako třeba moje historie všedních věcí, tak to sprostě ukradla a natočila tak prasácky, že se na to nedalo dívat a sami výrobu zastavili. Přičemž třeba Fero Fenič mi řekl, že tohle je tak dobrý nápad, že to už by musela natočit BBC a byl by to celosvětový trhák. Ale ČT ví, jak věci zkazit – o tom není pochyb.
Ale zpět. Kdyby ČT točila věci prodejné po světě, tak nepotřebuje od nás ani haléř. Ale jde opačnou cestou a naopak licence na cizí pořady kupuje. To je pak těžký. Ale je to dané tvůrčí neschopností partičky, která tam fakticky vládne.
Nejvyšší státní zástupkyně vrací do hry stíhání vládní SPD kvůli plakátu s „chirurgem z dovozu“. Hnutí bylo sice pravomocně osvobozeno, Bradáčová však soudí, že jde o „hraniční případ“, který je nutné rozsoudit. Tím podle osloveného předsedy spolku Šalamoun dělá z obžalovaného politického subjektu „pokusného králíka“.
Foto: Repro ČT24 Popisek: Vrchní státní zástupkyně v Praze, Lenka Bradáčová
Ta patří do pekla!
Kauza „chirurgové z dovozu“ bude pokračovat i více než dva roky poté, co se plakáty SPD s černochem a nožem objevily. Pravomocný rozsudek, který shledal takto explicitní pojetí problému migrace za problematické, ale nikoliv trestné, byl napaden dovoláním nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
Mezi plakáty použitými SPD v kampani před krajskými a senátními volbami 2024 zaujaly orgány činné v trestním řízení dva. Šlo především plakát s černochem, mávajícím v ruce zakrvaveným nožem, doprovozeným sloganem „problémy ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu“. Ale rovněž o plakát se dvěma romskými chlapci a sloganem „Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj’ na háku“. Ten měl tematizovat přísnější politiku vyplácení sociálních dávek.
Plakáty se objevily v atmosféře, kdy byla ze strany zástupce vlády část občanů otevřeně označována za „svině“ a politická opozice ve výrocích (a později i na předvolebním výlepu) politiků Fialovy vlády označována za extremistickou, „proruskou“ a spojována s Vladimírem Putinem.
Tyto výroky, zejména pak vyobrazení zástupce afroamerické menšiny, však podle některých měly potenciál vyvolat kolektivní nenávist. Trestní oznámení na SPD i jejího předsedu Tomio Okamuru, který plakát opakovaně ukazoval v televizních debatách, podal tehdejší náměstek pražského primátora a dnes poslanec Jiří Pospíšil.
Na začátku roku 2025 se udáním zabývala policie. Tomio Okamura si stěžoval, že chování policistů v tomto případě bylo zcela jiné než v předcházejících případech, kdy vypovídal na policii.
V květnu 2025 byla policií navštívena a předvedena k výslechu zmocněnkyně SPD, která v té době ležela doma po lékařském zákroku a ze zdravotních důvodů se omluvila. Na pokyn státního zástupce byla předvedena na stanici, kde měla následně čekat na výslech několik hodin.
Tomio Okamura byl Poslaneckou sněmovnou vydán k trestnímu stíhání a v srpnu, několik týdnů před volbami, byla podána obžaloba. Obvodní soud pro Prahu 1 v roce 2026 soudil pouze SPD, Tomio Okamura získal novou imunitu a Poslanecká sněmovna jej nevydala.
Soudkyně Ivana Tichá hnutí odsoudila k pokutě tři miliony korun. „Problémem volební kampaně obžalované SPD je to, že stavěla ty skupiny vůči zbytku obyvatelstva České republiky do pozice ‚oni a my‘. Tato polarizace může vést – a podle mého názoru vede – k tomu, že v lidech vzroste strach, případně závist, a to vede následně k nenávisti vůči skupinám osob,“ sdělila při vyhlašování rozsudku.
Odvolací Městský soud v září 2026 odsuzující rozsudek zrušil a hnutí obžaloby zprostil. Nebylo podle něj prokázáno paušální a dostatečně intenzivní útočení na lidi kvůli jejich rasové či etnické příslušnosti, což je nezbytná podmínka trestněprávního postihu, protože trestní právo má postihovat pouze ty nejzávažnější excesy.
Rozsudek odvolacího soudu byl pravomocný. I proti takovému ale existují mimořádné opravné prostředky. Na začátku tohoto týdne využila možnosti podat v kauze dovolání Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
„Podle nejvyšší státní zástupkyně se jedná o hraniční případ, v němž se střetávají dva zásadní chráněné zájmy: na jedné straně právo na svobodu projevu a vyjádření politického názoru a na straně druhé ochrana ohrožených skupin, které mohou být terčem předsudečné nenávisti,“uvedlo Nejvyšší státní zastupitelství v tiskové zprávě.
„Skutečnost, že oba soudy dospěly k rozdílným závěrům, jednoznačně ukazuje, že se jedná o hraniční případ, který by měla posoudit nejvyšší soudní instance a ukončit tak polemiku protichůdných právních názorů,“ cituje tisková zpráva Lenku Bradáčovou.
Nejvyšší státní zástupkyně podle vyjádření nevytýká rozsudku Městského soudu žádné vady, dokonce uvedla, že chápe jeho argumenty. Důvodem dalšího trestního stíhání SPD je podle ní to, že by měl Nejvyšší soud judikatorně posoudit rozdílné právní názory.
Laicky řečeno- pokud jeden ze soudů shledal vinu a druhý nevinu, měl by se k tomu vyjádřit ještě soud třetí. Nejvyšší soud má v rámci soustavy specifické postavení, jeho rozsudky jsou pro ostatní závazné nejen v probírané kauze, ale coby autoritativní výklad i v jiných kauzách obdobných. Právě proto by podle Bradáčové bylo záhodno nastavit mantinely, kde v politické komunikaci končí svoboda projevu.
Důvod?
Nejvyšší státní zástupce má právo podat dovolání v jakékoliv trestní kauze. Předchůdce Bradáčové Pavel Zeman takto dovoláním zasáhl do korupční kauzy Davida Ratha, a kromě toho využil jiné své pravomoci- obnovení zastaveného trestního stíhání- v kauze Čapí hnízdo. Igor Stříž v roce 2024 podal dovolání proti osvobozujícímu rozsudku nad učitelkou Martinou Bednářovou, která následně byla odsouzena.
Tento úkon, jak vyplývá už z kategorie „mimořádný opravný prostředek“, má však mít charakter výjimky, která by měla mít skutečně pádné zdůvodnění.
Trestní řád v § 265b taxativně vyjmenovává důvody pro podání dovolání, které se vztahují k vadám rozsudku nebo procesu, jímž se k němu došlo. Například: Pokud rozhodoval nepříslušný soud či vyloučený soudce, bylo porušeno právo na obhajobu či jiné procesní právo obžalovaného.
Pro dovolání v neprospěch obžalovaného jsou klíčová písmena g) a h). Podle prvního může být důvodem dovolání, pokud „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, případně byla založena na důkazech procesně nepoužitelných.
Podle bodu h) pak lze o dovolání uvažovat, pokud „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Toto ustanovení je velmi gumové a nabízí širokou možnost využití, přesto se však v tomto případě požadavek nesprávného posouzení skutku zdá nepříliš slučitelný s výroky NSZ o pochopení pro argumenty Městského soudu.
Případů, kdy se soud první a druhé instance v hodnocení neshodnou, jsou samozřejmě tisíce. Soustava soudnictví funguje právě proto, aby tyto rozpory byly řešeny. Aby byl pouhý rozdílný pohled nalézacího a odvolacího soudu důvodem pro podání dovolání, to opakovaně odmítla i judikatura.
Skutečné důvody, proč se NSZ chtělo dovolávat, tak lze možná hledat v jiné části jeho tiskové zprávy. „Jakkoliv nikomu nelze upřít právo na názor ani právo upozorňovat na společenské problémy, které považuje za naléhavé, volba způsobu, formy a kontextu politických projevů by neměla vést k rozdmýchávání nenávistných nálad vůči zranitelným skupinám osob jako celkům bez zohlednění, že každý člověk si zaslouží individuální přístup a měl by být hodnocen na základě svých činů a chování, nikoli jen na základě příslušnosti k určité skupině,“ padlo.
Obžalovaný není pokusným objektem
Pokud ale připustíme, že NSZ může s argumenty o nejasném výkladu napadnout jakýkoliv rozsudek, jehož právní výklad mu nekonvenuje, dostáváme se do sfér, které dalece přesahují kauzu SPD a chirurgů z dovozu.
Trestní právo vychází ze základního postulátu, že obžalovaný, který si svou procesní roli sám nezvolil, ale byl do ní postaven orgány činnými v trestním řízení, je v procesu vždy stranou slabší. Proto existují zákonné limity, které mu garantují nejen právo na obhajobu, ale i další procesní a osobnostní práva. Celé trestní právo je prolnuto zásadou, že práva obžalovaného mají být během procesu maximálně šetřena.
Představa, že pravomocně osvobozený bude další měsíce a roky čelit riziku odsouzení a z toho vyplývajícím omezením života pouze proto, aby byl vyjasněn rozpor mezi soudy, je zcela proti duchu těchto zásad.
„Takové pojetí trestního práva bychom považovali za mimořádně nebezpečné. Trestní řízení není akademický seminář, obviněný není pokusným objektem a Nejvyšší soud není poradním orgánem státního zastupitelství,“ říká pro ParlamentníListy.cz Václav Peričevič, předseda Spolku Šalamoun. Ten proti selháním české justice bojuje už od devadesátých let.
„Pokud nejvyšší státní zástupkyně považuje za potřebné získat autoritativní výklad určité právní otázky, může to být legitimní zájem. Sám o sobě však takový zájem není zákonným důvodem dovolání. Tím může být pouze některá z vad taxativně vymezených v § 265b trestního řádu,“ zdůrazňuje dále.
Pokud je jako významný argument pro pokračování trestního řízení prezentována skutečnost, že dva soudy dospěly k odlišným právním závěrům, je to podle něj velmi znepokojivé.
„Nejde o to, zda se nám předvolební plakáty SPD líbí, nebo nelíbí. Spolek Šalamoun neposuzuje trestní odpovědnost podle politických sympatií. Jde o mnohem závažnější princip: trestní právo nesmí být používáno jako nástroj k hledání odpovědí na abstraktní právní otázky na účet konkrétních obviněných,“ dodává.
Od Nejvyšší státní zástupkyně bychom podle něj měli očekávat především přesvědčivé vysvětlení, v čem konkrétně spočívá nezákonnost pravomocného zprošťujícího rozsudku. Slova o společenské závažnosti tématu ani přání získat sjednocující judikát nestačí.
Na samotný závěr podotkněme, že tak jako existuje veřejný zájem na „vytyčení hranic mezi vedením přípustné, byť kontroverzní předvolební kampaně, a pácháním verbálních trestných činů z nenávisti“, jehož se dovolává Lenka Bradáčová, existuje také veřejný zájem na svobodné politické soutěži. A tu prodlužování trestního stíhání jednoho z aktérů bezesporu poznamenává.
SPD hodlá ve vládě razantněji prosazovat své programové cíle. Pro ParlamentníListy.cz to řekl poslanec SPD Jaroslav Foldyna. Ministr obrany Zůna by podle něho měl být rychle vyměněn, protože se vůbec nebaví s poslanci vlastní strany. Foldyna také varuje před pokusem o převrat, který se podle něho dá očekávat 17. listopadu. „Chcípající kobyla kolem sebe kopat teprve začíná,“ uvádí poslanec směrem k opozičním skupinám navázaným na upadající globalismus.
Foto: Hana Brožková Popisek: Jaroslav Foldyna
reklama
V neděli měla SPD celostátní setkání delegátů. Jaký byl účel této akce, která proběhla za zavřenými dveřmi?
Potřebovali jsme zhodnotit výsledek voleb a naše účinkování ve vládě a pak se poradit, co dělat dál.
A jak vy osobně hodnotíte výsledek voleb a účinkování SPD ve vládě?
Začnu výsledkem voleb. Nemá smysl si něco nalhávat. Z pohledu SPD a vlastně celé vládní koalice dopadly katastrofálně.
Jaké jsou podle vás důvody?
Jsem v politice už dlouho a podle mých zkušeností jsou důvody podobných výprasků v podstatě vždycky stejné: jsou to nesplněné sliby. A je tomu tak i teď. Naši voliči od nás měli nějaká očekávání a my jsme jejich očekávání nenaplnili. Naši voliči nás za to potrestali tím, že nepřišli k volbám, protože si řekli, že to stejně nemá cenu.
A opravdu to nemá cenu?
Myslím, že to tak úplně není, což ale neznamená, že hledám chybu ve voličích. Ne, chyba je vždycky v politicích.
Mohl byste být v těch nesplněných očekáváních trochu konkrétnější?
Nemyslím si, že ten výprask měl jeden či dva konkrétní důvody. Jde spíše o problém komplexní. Kdybych to měl shrnout a zjednodušit, tak bych řekl, že nás lidé nevolili proto, aby vládu Petra Fialy nahradila soft verze vlády Petra Fialy, avšak po roce našeho vládnutí získali pocit, že přesně to dostali.
Opravdu je tato vláda jen soft verzí vlády Petra Fialy?
Neberte mě za slovo, z mé strany jde samozřejmě o jistou zkratku a nadsázku. V některých ohledech tomu tak ale do značné opravdu míry je. Jak už jsem uvedl: nemá smysl si cokoli nalhávat, protože lhaní si do kapsy a alibismus je pro každou stranu spolehlivou cestou na politický hřbitov. Pamatuji si, že přesně tak začal pád ČSSD. Bohužel se mi zdá, že se někteří lidé v SPD chovají úplně stejně jako tehdejší vedení ČSSD a tvrdí, že vše je zalito sluncem, i když čísla jasně svědčí o opaku.
Kolik je v SPD takových lidí podle vašeho odhadu?
Myslím, že jich je drtivá menšina. Alespoň doufám…
Co vláda podle vás musí dělat jinak?
Musíme přinést skutečnou, a dokonce bych řekl, že i poměrně razantní změnu, a ne jenom kosmetické úpravy.
Mohl byste být konkrétnější?
Považuji za zcela neakceptovatelné například to, že jsou u nás i po roce naší vlády lidé zatýkáni nejen za názor, ale dokonce i za písmeno na tričku. Že tady za nezájmu policie dál zfašizované pouliční bojůvky šikanují naše voliče, že dál podporujeme nacistický režim na Ukrajině, že jsme s definitivní platností nezarazili výstavbu větrníků, že pokračuje inkluze ve školství, že se armáda nerozloučila s politruky a tak dále. Těch věcí, pro které jsou na nás voliči oprávněně naštvaní, ostatně mě to štve úplně stejně, je celá řada, a my s tím buď něco rychle uděláme, anebo nás lidé nebudou mít důvod volit. Je to takto jednoduché.
Myslíte si, že je tato vláda v té podobě, jaké je teď, takových změn schopna?
Zase. Pokud vycházím ze svých skoro už čtyřicetiletých zkušeností, tak se obávám, že v této fázi se vládní restart nedá udělat bez personálních změn. Nejde totiž jen o faktický výkon ministrů, ale také, a možná především, o jasný impulz směrem k veřejnosti a také dovnitř vlastních stran, kde vládne, vcelku oprávněně, silná nespokojenost.
Takže vy tvrdíte, že ministři vlastně pracují dobře, ale musí být vyměněni proto, aby veřejnost viděla, že se něco děje? Není to trochu politika na efekt, tedy politika bez obsahu?
Ne, to netvrdím, to jsme si nerozuměli. Tvrdím, že pokud má proběhnout restart vládní koalice, tak ministři, kteří pracují špatně, musí být co nejrychleji vyměněni, protože už není čas čekat, jestli se jejich výkon náhodou nezlepší.
Jsou podle vás ve vládě ministři, kteří pracují špatně?
Je přece logické, že kdyby vláda pracovala dobře, tak by vládní strany, které ještě před rokem měly podporu svých voličů, nedostaly od těch samých voličů ve volbách výprask.
Kteří ministři podle vás pracují natolik špatně, aby měli být vyměněni?
To musí posoudit premiér.
Já se ale ptám vás. Jste poslancem vládní strany a sám jste před chvílí říkal, že lhaní si do kapsy a alibismus jsou cestou na politický hřbitov…
Dobře, nebudu se vyhýbat odpovědi. Pokud bych měl jmenovat jednoho ministra za SPD, který by měl skončit, tak je to ministr Zůna. Asi jsem ale neřekl žádné tajemství, protože je známo, že s tímto ministrem má dlouhodobě velký problém v podstatě celý poslanecký klub.
Mohl byste uvést důvody?
Zejména proto, že s ministrem Zůnou mají problém naši voliči. A je tomu tak především proto, že ministr Zůna program strany, za kterou sedí ve vládě, zjevně v životě ani neviděl, natož aby ho četl a choval se podle něj. Pak také proto, že nebyl schopen či ochoten zbavit armádu lidí, kteří ji zneužívali a možná doposud zneužívají k politickému boji, a dodnes není jisté, zda vůbec pochopil závažnost toho problému. Je to možná i proto, že příliš velké množství klíčových postů na ministerstvu obrany stále ovládají struktury úzce navázané nejen na minulou vládu, ale velmi pravděpodobně i na cizí mocnosti, a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v dohledné době změnit. Pak také proto, že si udržuje těsné vazby na šéfa opozice, generála Petra Pavla, a asi by se dalo takto pokračovat dál ještě dlouho.
Zná ministr Zůna tyto vaše výtky?
Vidíte, můžeme k tomu výčtu přidat ještě jeden důvod, na který jsem zapomněl. Tím důvodem je nekomunikace s poslanci vlastní strany. Ministr Zůna se s námi totiž vůbec nebaví a radši běhá například za poslancem hnutí STAN, panem Flekem. Ostatně je to logické, když se mu o styk se Sněmovnou stará ještě nedávná spolupracovnice Pirátů.
Jak je to možné?
To je správná otázka, ovšem položená nesprávné osobě. Jak už jsem uvedl, ministr Zůna se s námi nebaví, takže to, jak je to možné, nemůžu vědět.
Měl by podle vás skončit ještě nějaký další ministr za SPD?
Další ministry za SPD bych ve vládě nechal.
Podle vás pracují dobře?
Samozřejmě, že všude jsou nějaké problémy. Například v některých organizacích zřizovaných ministerstvy je situace velmi problematická, ale nikde to podle mě není na výměnu ministra. Deep state totiž opravdu existuje a má silné kořeny. Jejich přesekání zákonitě musí chvíli trvat – vždyť je to systém budovaný desítky let!
A přesekávají se ty kořeny?
Na můj vkus by to mohlo být rychlejší. Mnohem rychlejší.
Jste členem mediálního výboru, který má, mimo jiné, na starost i problematiku České televize. Jak hodnotíte celou současnou situaci kolem návrhu změny financování ČT?
Pokud se ptáte na demonstrace a podobné věci, tak si myslím, že změna způsobu financování je pouhou záminkou ke svržení demokraticky zvolené vlády a myslím si, že situace bude kulminovat kolem 17. listopadu, kdy se dá čekat nějaký pokus o státní převrat. Pokud se ptáte na financování ČT, tak si myslím, že by si ji měli platit pouze ti, kdo se na ni chtějí dívat – podobně jako třeba Netflix. Není důvod nutit někoho platit službu, kterou nevyužívá.
Odpůrci tohoto modelu ale tvrdí, že podobně by lidé mohli chtít přestat platit třeba politiky, které nevolí.
Odpůrci tohoto modelu si asi nevšimli, že tomu tak ale v podstatě je. Každá strana přece dostává příspěvek podle počtu obdržených hlasů, takže se dá říct, že každou stranu si platí pouze její voliči.
A co silnice, co kdyby silnice platili také jen ti, kdo je využívají? I takové argumenty zazněly.
Jistě, mýtný systém je také varianta. Rozdíl mezi silnicemi a ČT je ale ten, že silnice nějakým způsobem využívají úplně všichni.
Například i ti, kdo nemají auto nebo jiný dopravní prostředek?
Dopravní strukturu státu možná nevyužívají pouze ti, kdo žijí v jeskyni s ohanbím strčeným do kornoutu z březové kůry či přikrytým javorovým listem, jedí kořínky rostlin a ulovené vrány, krysy a veverky si pečou na ohni rozdělaném třením klacíku o jiný klacík. Ke všem ostatním se ale jídlo, oblečení, spotřební zboží, teplo, světlo a další základní potřeby nějak musí dostat, což bez silnic a další dopravní infrastruktury nejde.
Říkal jste, že i teplo a světlo?
Jistě, aby se elektřina dostala přenosovou soustavou do zásuvky, musí se napřed vyrobit v elektrárně. Tu musí někdo postavit, nějak se musí zásobovat, někdo v ní musí pracovat a tak dále. A u všech těchto činností je dopravní infrastruktura nezbytná. Bez České televize si ale zatopíte, rozsvítíte, oblečete se nebo se třeba najíte bez sebemenších problémů. Je to zkrátka zbytná služba a není důvod platit ji z veřejných peněz.
Co například školství?
Také ho využívají, a to jak přímo, tak nepřímo, všichni a po celý život. I když u oborů zabývajících se například zkoumáním strategie nebinárních studentů při výběru hajzlů bych školné schvaloval.
Opravdu školství využíváme všichni po celý život?
Jistě, rád bych například, aby člověk, co mě operuje, měl vystudovanou medicínu, nebo aby člověk, co řídí chod jaderné elektrárny, o tom něco věděl, a tak dále. Nemá ale smysl pokoušet se hledat nové a nové příklady. Samozřejmě, že nesmyslné vyhazování veřejných peněz u nás existuje, a je to vlastně obrovský problém. To ale není argument pro to, aby se tomu plýtvání nezatnul tipec. A proč nezačít u České televize? Prezident Pavel chce získat peníze pro zbrojaře a na válku omezením zdravotní péče pro občany; já bych radši přestal platit propagandu a ty peníze nechal lidem – každý to holt vidíme jinak. Těm, kteří si tu propagandu ale platit chtějí, bych v tom samozřejmě nijak nebránil.
Před chvílí jste uvedl, že kolem 17. listopadu čekáte pokus o státní převrat. To jste myslel vážně?
Ano.
Z čeho tak soudíte?
Dlouhodobá nadvláda globalistů je dnes otřesena a zároveň jim jde o všechno – o peníze, mnohým o svobodu, některým i o život. Vyprovokovali velkou, krvavou, bratrovražednou válku. Vytvořili korupční systém monumentálních rozměrů, provádí genocidu vlastních národů, jsou spolutvůrci těch nejhorších svinstev, jaké si člověk dokáže nebo možná ani nedokáže představit. Jejich lidství v nich bylo nahrazeno pýchou, chamtivostí, obžerstvím, dekadencí, nenávistí a strachem – strachem z vyšetřování a soudů, strachem z vlastních lidí. Oni moc dobře ví, co všechno může vyplout na povrch, takže tu válku potřebují udržet v chodu donekonečna a doslova za každou cenu. A protože Ukrajina už mele z posledního, tak teď do té jejich války potřebují zatáhnout nás a aby to dokázali, potřebují se dostat k moci. Žádná cena za to pro ně není příliš vysoká – ostatně oni se ji platit nechystají, žádná prasárna pro ně není příliš prasácká. Nějaký státní převrat provedený například pomocí vylhaného morálního kýče o novém studentu Šmídovi pro ně není nic, vždyť už mají na svědomí statisíce životů a život Čecha pro ně má stejně nulovou hodnotu jako například život Ukrajince. Klidně toho Šmída či více Šmídů reálně vyrobí – přece si to už vyzkoušeli před dvanácti lety na Majdanu, zkusili to před pár dny v Polsku, předtím v Rumunsku, v Moldavsku, a teď jsme na řadě my. Obávám se, že se můžeme těšit na doposud nepoznanou míru špíny, protože tahle chcípající kobyla kolem sebe kopat teprve začíná.
Když mluvíte o globalistech, tak to byli ti lidé, kteří demonstrovali před sněmovnou, když se hlasovalo o TV poplatcích?
Ale vůbec ne, tam bylo maximálně pár jejich poskoků třetí až čtvrté kategorie, kteří ten dav organizovali. Ostatní účastníci byli v drtivé většině zfanatizovaní, naivní mladí lidé, kteří jsou bohužel opravdu přesvědčeni o tom, že bojují za nějaké vyšší dobro, což je samozřejmě velký problém – o tom, že bojují za vyšší dobro, totiž byli v minulosti přesvědčeni například i členové Hitlerjugend nebo příslušníci Rudých gard za čínské kulturní revoluce. V tomto se historie opakuje velmi spolehlivě a my ji bohužel asi máme právě před sebou. Takže: Bůh s námi.
Zácpa je se vzrůstajícím věkem dožití stále častější mu jak mužů, tak především žen pro jejich delší život. Obyčejně nastoupí po vstupu do plného důchodu, což má často za následek změny chování- menší aktivity hlavně pohybové a také změna stravy.
Tady se člověk usazuje doma u TV, nechává si vyplachovat mozek, jí defektní levné potraviny a HLAVNĚ- ZTRÁCÍ POCIT ŽÍZNĚ! Najednou pije kolem jednoho litru denně a zadělávají si tak na rychlejší stárnutí buněk, nižší tlak krve, zahuštění krve s horším průtokem mozkem, ledvinami, kůží, trávicího systému a žilního odtoku končetin, a to hlavně těch dolních, vedoucích k tromboflebitidám. ALE HLAVNĚ PŘICHÁZÍ ONA TĚŽKÁ ZÁCPA.!
Tak jak nad ní vyzrát:
pít aspoň 2l u hmotnosti do 80 kg hmotnosti, nad 80-120 kg 3 litry a obéznější pak více klidně do 4l , nad tři litry, a dá se to zvládnout: Postavte si na stůl do |P/ET lahví tekutiny a pijte po douškách, když jdete kolem nich. Chlapi si rádi dají večer 2-3 piva a dělají jen dobře! Tohle je první zásadní rada- bez jejího splnění nemá smysl až na výjimečné případy jasných nemocí tlustého střeva (mimo jiné) chodit si stěžovat na zácpu, bez toho se nehneme z místa a ani požívání Guttalaxu, vlákniny, laktulózy a podobně nebudete nikdy mít normální a pravidelnou stolici!!! Na ni ZAPOMEŇTE!
Splnili-li jste bod jedna, ale stolice není pravidelná a nejde o ven, zkuste ráno nalačno vypít 2-3 dl teplé vody, do které nasypte jedlou sůl nabranou na špičku kulatého nože a vypijte, pak se nasnídejte, vyčkejte na nutkání a u tvrdé stolice zaveďte do konečníku volně prodejný glycerinový čípek.
Pokud ani toto nezabere, na noc nakapejte si 20-30 kapek Guttalaxu do prcka vody a zapijte, ráno by se stolice mohla dostavit bez potíží. Platí i pro prcka Laktolózy. Někdy taky pomůže nalačno vypít velký panák tvrdého alkoholu a on může způsobit slušný gastrokolický a duodenokolický reflex jako když jsme byli kojenci a po jídle docházelo k pravidelné defekaci
Pokud toto nezabere a vy nejdete i tak na stolici, je tu klystýr. Před praktika dostanete doporučení k jeho aplikaci mna interním oddělení. Rozhodně praktika navštivte k došetření dalších příčin- nedostatku |Magnesia a poruch metabolismu – štítnice, fuknce ledvin a tak podobně.
já to řeším taky- piju dost, ale od doby, co nepiju alkohol, mám také úpornou zácpu a tak ji řeším klystýrem doma provedeným: Odšroubujte hubici sprchy, nastavte si vlažnou vodu a POD MÍRNÝM PROUDEM VLAŽNÉ VODY konec hadice přitlačte na konečník, NESTRKAT NIKDY DOVNITŘ!, a do počínající bolesti- raději tlaku, pomalu si napusťte konečník. Ke stolici dojde doma v klidu a lze tento způsob opakovat bez rizika dle potřeby.
Co dodat- existují jistě jiné způsoby a strojí za to je vyzkoušet, ale pamatujte na bod jedna- BEZ PŘISUNU TEKUTIN SKONČÍTE NA KLYSTÝRU!
Tak hurá do pití tekutin a pohybu- základu dobré kondice celého těla a zmírnění stárnutí, udržení pohyblivých střev…
DODATEK: při cestování do zahraničí možná ne všude sprchy jsou, ale mají (Keňa třeba, kam se na ni hrabeme) i na nejzapadlejších WC sprchy na umytí zadní části těla- prostě prdele) sprchy- opatrně přitlačit ke konečníku, pohrát si s tokem vody a jde to! Vyzkoušeno v Keni… nejen tam. Jo a v Prdelákovicích mís s sebou Guttalax a uvážlivě jej zezačátku DENNĚ večer aplikovat do prcka vody tak 20-25 kapek a dle stavu stolice a frekvence a konzistence ubírat počet kapek! A jde to též.
Pro každou vládu je nejnebezpečnější člověk, který dokáže přemýšlet o věcech, aniž by se podřizoval současným předsudkům a tabu… Téměř bez výjimky dojde k názoru, že vláda, pod kterou žije, je zkorumpovaná, šílená a nesnesitelná.
„Jak si mohou dovolit stávkovat, když to pořád platíme?“ I taková otázka zazněla v souvislosti s tím, co se i tento týden odehrávalo kolem veřejnoprávních médií. Promluvil herec Ivan Vyskočil, herec a místopředseda STAČILO! Michal Gulyáš, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider, publicista Pavel Černocký, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov a autor literatury faktu Bruno Solařík. „Jednou to možná budou říkat jako já – ježíšmarjá, že jsem si v tom roce 1989 raději přes dr*ku nedal,“ padlo pak v souvislosti s demonstracemi na podporu ČT a ČRo.
Foto: Hans Štembera Popisek: Pochod odpůrců koncesionářských poplatků před budovu ČT
V úterý se konala celodenní stávka pracovníků ČT a ČRo proti záměru vlády zrušit koncesionářské poplatky a financování veřejnoprávních médií převést pod státní rozpočet. Jak jste zmíněnou stávku vnímali? Měla smysl? Nejde proti demokratické vůli voličů, kteří od vlády chtějí, aby se financování veřejnoprávních médií změnilo? Je právě stávka dobrá k tomu, aby vládu a lidi, kteří už poplatky platit nechtějí, přesvědčili o důležitosti veřejnoprávních médií? Co říci na slova některých lidí, že by stávka mohla trvat dál a veřejnoprávní média by jim nechyběla? A co na druhou stranu říci na poměrně velkou podporu těch, co vyšli po republice do ulic a naopak protestovali proti rušení poplatků? Překvapilo vás množství mladých lidí, kteří se akcí zúčastnili? Tak jsme se ptali zmíněných veřejně známých osobností.
Ivan Vyskočil: Jak si mohou dovolit stávkovat, když to pořád platíme?
„Ta stávka se ani nepozná. Protože já měl pocit, že stávkují už dlouhé roky. Protože třeba to jejich zamlčování všech možných věcí, které bychom se třeba rádi dozvěděli. Třeba co jste slyšeli v rozhlase ve zprávách o tom, co se děje v Polsku? Když si člověk pustí zpravodajství v televizi, tak tam nám také řeknou akorát to, co se podle nich hodí pro naše sprosté uši. A co se nehodí pro naše sprosté uši, to raději buď neřeknou vůbec a nebo to překroutí tak, že z toho je člověk jelen. Takže vlastně ta stávka probíhá už několik let a jestliže tady všichni křičí, že jde o nezávislost sdělovacích prostředků, tak já si myslím, že jim jde hlavně o to, aby neztratili tu závislost. Jak jsou strašně závislí na té dnešní opozici, jak jsou na straně té opozice, to je taková závislost, že to musí vidět i slepý,“ říká herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil a ptá se.
Anketa
Přišli jste stávkou v ČT o něco, na co jste se chtěli dívat?
„Navíc, jak si mohou dovolit stávkovat, když to pořád platíme? A každou půl hodinu se ozve někdo – my se velmi omlouváme, ale v důsledku stávky neuslyšíte, neuvidíte tohle a tohle. No tak ať nestávkují a nebudou se muset omlouvat. A hlavně je tam strašně z toho cítit, jak vůbec nejde o ty poplatky. Vůbec. Jde hlavně o to, že je pak bude moci kontrolovat ten Nejvyšší kontrolní úřad. A z těch poplatků, které dříve kontrolovat nemohl, no z těch se mohlo přece tak báječně „krást“. To se támhle přidělilo a támhleté firmě…,“ zamýšlí se herec.
„Podívejme se i na všechny ty možné dotace, jak začal ministr Klempíř kontrolovat. Třeba na pochopení sexuální rozdílnosti šlo prý asi 6 milionů, nebo na ten „úžasný“ film Velký vlastenecký výlet. Nejvíc mě ovšem rozbil ten film Chvilky naděje o zakladatelích Milionu Chvilek Mikovi a Benovi, ty strašné trable, trápení a překážky, co museli překonat, než se jim podařilo ten Milion chvilek založit,“ nešetří Ivan Vyskočil sarkasmem a ve stejném tónu dodává. „Mimochodem, nevím, jestli už to v kinech bylo a nepochybně se to setkalo s velkým úspěchem, nebo jestli to teprve bude a ten úspěch je teprve čeká,“ pokyvuje hlavou.
„No, takže se nedivím tomu šílenému řevu, těm demonstracím, protože jim někdo sahá na penězovody,“ krčí rameny a pokračuje.
„A k těm mladým? Já jsem byl zrovna v úterý na Václaváku a viděl jsem, jak chodí ty průvody. Tak za prvé tedy jsem koukal na to, že oni ti mladí to možná pojali spíš jako happening, protože tam různě poskakovali a řvali a měli asi radost, že nemusí jít do školy. Bylo mi jich v podstatě líto, protože jsem na tom viděl, jak jsou zneužitý úplně stejně, jako jsme byli zneužitý my při tom naplánovaným převratu v roce 1989. My jsme taky dělali stafáž a užitečný idioty a přitom to bylo rozhodnutý někde u CIA, StB a KGB. Jen si vezměte toho „mrtvého“ studenta Šmída, ze kterého se vyklubal agent Zifčák,“ upozorňuje a vzpomíná dál.
„Tehdy jsme se báli, nevěděli jsme, že Gorbačov řekl – eto vaše dělo a že se do toho nebude montovat. My se opravdu báli, že tehdy ti Rusové do toho zasáhnou, že dostanou rozkaz. Nebylo to jako dnes, pohoda, dostanou omluvenku ze školy a jde se demonstrovat, to je velká prdel,“ kroutí hlavou a dodává.
„Ale jsou prostě zneužití, stejně jako jsme byli tehdy my. A jednou to možná budou říkat jako já – ježíšmarjá, že jsem si v tom roce 1989 raději přes držku nedal. Já jezdil po vlastech českých, mluvil k lidem a byl jsem nadšený, že přijde Havel. Aby nám potom zatopil jako úplným pitomcům,“ uzavírá neradostně.
Michal Gulyáš: Lidem nebude za pár let chybět žádná televize
„Zneužití mládeže je starý, osvědčený způsob, jak dosáhnout totalitních výsledků. „Soudruzi“ organizátoři potvrzují příslušnost k těm, kteří totalitní praktiky a politické podvody zahalují za „závěs“ s ozdobou demokracie, přičemž ta v takových chvílích dostává pořádně zabrat,“ říká herec a místopředseda STAČILO! Michal Gulyáš a pokračuje.
„V České televizi jde o to, aby Nejvyšší kontrolní úřad nemohl provádět kontroly. To je ta takzvaná „nezávislost“, o kterou se iniciátoři bojí, a ovčí stádečko to bučí do světa. Svět hlouposti, zlých úmyslů a temnoty rozumu nabral ve své snaze udržet si vliv na obrátkách. Lidem nebude za pár let chybět žádná televize, protože mediální technologie se změní k nepoznání. Absurdní situace, kdy se tu bijí „nevědoucí“ za zachování poplatků bez kontroly hospodaření. Vítejte v České republice!“
Jan Schneider: Nezávislost není věcí financování, ale charakteru
„Propagování své stávky zaměstnanci České televize ve vysílání České televize je v rozporu se zákonem danou funkcí média veřejné služby, což se stalo paradoxně nevývratným důkazem, že je nejvyšší čas třeba učinit v České televizi zásadní změny. Jinak se mi velmi líbilo skromné „stávkové“ vysílání České televize, bez zbytečných efektů a postradatelných reportáží, komentářů a debat. Další důkaz, že by se dalo mnoho ušetřit! Stávka tedy byla z hlediska stávkujících dokonale kontraproduktivní,“ říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019 Jan Schneider a pokračuje.
„Vzhledem k mému zaměření na bezpečnostní problematiku soudím, že stát by měl financovat jeden rozhlasový a jeden televizní kanál, a to v rámci informačních potřeb kritické infrastruktury státu, aby stát měl možnost (doplňkově k internetovým sítím) v případě potřeby (živelné pohromy, průmyslové katastrofy, bezpečnostní ohrožení) operativně informovat co nejširší okruh obyvatel. Normální provoz těchto kanálů by pak spočíval v informačním zpravodajském pokrytí od regionálního až po globální, což nyní postrádám. Rozhlas a televize by mohly spojit síly a prostředky a vyslat své reportéry do mnoha dosud nepokrytých oblastí. Komentáře bych oželel, protože současné osazenstvo těchto médií není schopno a snad ani ochotno dosáhnout žádoucí širokospektrální názorové vyváženosti. To tuplem platí pro ty parodie na politické diskusní pořady. Ostatní programovou nabídku bych přesunul do obecného mediálního menu, z něhož by si posluchač a/nebo divák mohl vybrat jednotlivé komerční kanály (zcela bych zrušil programové balíčky a ponechal bych výběr jednotlivých kanálů, což v dnešní digitálně pokročilé době nemůže být problém, a jasně by to prokázalo, o co je a o co není zájem),“ vysvětluje.
„Pokud jde o demonstrující, je to tristní ukázka toho, jak se dokáže dav zpovykat naprosto bezmyšlenkovitě a bez důvodu.“
Podle Reportérů bez hranic prvních šest mediálně nejsvobodnějších zemí financuje média veřejné služby ze státního rozpočtu. Jde-li tedy demonstrujícím o svobodu médií, střílí se do vlastní nohy.
Jde-li demonstrujícím o transparentní diskusi ohledně postavení médií veřejné služby, pak jsme zcela k dispozici – museli bychom být ale k té diskusi připuštěni. To si zase dávají vlastní gól.
Jde-li demonstrujícím o stabilní nezávislá média, pak si je dovolím upozornit (a platí to stejně u soudců a státních zástupců!), že nezávislost není věcí financování, ale charakteru!“ říká Jan Schneider a dodává:
„Zásadní je ovšem skutečnost, že se na tuto problematiku díváme z naprosto odlišných pozic. Demonstrující totiž hlásají, že si média vzít nenechají. Oni se cítí být, bohužel do značné míry oprávněně, majiteli těch médií, která však nemají patřit nikomu. A o tom je celý tento spor. Ne oni, ale my žádáme, aby média veřejné služby nepatřila ani jim, ani nám, ale ani zaměstnancům. V demokratickém státě mají patřit všem.“
Pavel Černocký: Redakci zpravodajství je třeba rozpustit
Vyjádřil se i publicista Pavel Černocký. „Jak praví klasik… „V dějinách nenajdeme nic nového. Jenom události se opakují po spirále, směrem vzhůru.“ Mládež je snadné ovlivnit. Za Protektorátu se nezletilci hrnuli do Hitlerjugend. V padesátých letech vstupovali do ČSM a makali na stavbách socialismu. No, a dnes plní náměstí ve jménu záchrany svobody médií. Oni poplatky České televizi a Českému rozhlasu neplatí a často ani nevědí, kolik vlastně činí,“ krčí rameny.
„Na záběrech České televize vidíme, že na náměstích jsou z 90 % mladí, herci, studenti, umělci a podobně. Zbytek tvoří penzisté, kteří sledují jenom Českou televizi. V Bibli stojí: nechte je přijít ke mně, oni nevědí, co činí. ČT je užitečná, ale zbytečně nafouknutá. Podle mě by stačila ČT 1 a 2, ČT sport a ČT Art. Problémem je zpravodajství, tendenční, zkorumpované, prolezlé rodinkařením. Redakci zpravodajství je třeba rozpustit a celkový počet zaměstnanců zredukovat na polovinu,“ uzavírá rázně.
Vadim Petrov: Ptal jsem se studentů…
Velmi jasně a stručně se vyjádřil i místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov. „Ptal jsem se studentů, jestli platí poplatky, když už nebydlí u rodičů, za mobil a za počítač. Říkali, neplatíme, ale nejsme pokrytci, a tak na demonstrace nechodíme,“ uvedl.
Bruno Solařík: Bezmála dvě třetiny občanů se zrušením poplatků souhlasí
„Je myslím zbytečné vypočítávat všechny důvody, proč je současný boj opozice a kulturní obce proti zrušení poplatků úplně mimo mísu. Stačí snad jen zopakovat známá fakta, že nejde o zestátnění, že na chod České televize a Českého rozhlasu budou i nadále dohlížet rady volené parlamentem, že takzvané druhé zdanění, to je povinné zpoplatnění občanů a firem bez ohledu na to, jestli Českou televizi a Český rozhlas sledují, je nelogické a nespravedlivé (nemluvě o 25 000 exekucí ročně), a že hospodaření veřejnoprávních médií má nově kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, stojící mimo moc zákonodárnou, výkonnou i soudní. Není tedy sebemenší důvod k obavám z údajného „zestátnění“ České televize a Českého rozhlasu,“ říká autor literatury faktu Bruno Solařík.
Anketa
Je dobře, že Jan Hřebejk obdržel státní vyznamenání?
„Navíc je veřejně známo, že hned dvě z opozičních stran, burcujících proti rušení poplatků, je samy (!) chtěly zrušit už dávno, konkrétně roku 2009 (ODS) a 2018 (Piráti), nemluvě o tom, že za zrušením poplatků na Slovensku, uváděným opozicí jako svévole Ficovy hrůzovlády, stála ve skutečnosti proevropsky liberální vláda Ficova předchůdce Hegera. „Jdeme sami proti sobě,“ mohl by tedy hlásat opoziční transparent,“ připomíná.
„Bezmála dvě třetiny občanů se zrušením poplatků souhlasí. Pravdou je tudíž jako obvykle pravý opak (!) toho, co nad záběry večerníčků v ulicích hlásá Česká televize, která v boji za poplatky dokonce jeden den stávkovala, aniž si toho kdokoli všiml. Když se to vezme kolem a kolem, dalo by se říct, že organizátoři protestů nemají šanci vyburcovat k nim kohokoli soudného,“ domnívá se spisovatel.
„Přesto bylo na náměstích v Praze a Brně plno. A dá se čekat, že plno bude i 15. listopadu na Letné. Především jde o konzumenty i tvůrce kultury, umělce, vědce, studenty. Jsou to snad všechno lidé nesoudní? V dané věci nesporně. Nedostatek soudnosti však samozřejmě neznamená duševní zaostalost nebo cokoli hanlivého. Znamená to jen, že během polistopadové éry došlo především v bublině, známé jako kulturní obec, ke zprvu nenápadné, ale čím dál zjevnější proměně: zatímco v devadesátých letech byl u nás každý kulturní člověk hrdý na to, že neupírá druhému právo na odlišný názor, někdy od konce nultých let přešel tentýž kulturní člověk do pozice, z níž se mu odlišný názor jeví jako hanebné kacířství. Jak se to mohlo stát?“ zamýšlí se a upozorňuje, že se to rozhodně nestalo poprvé.
„Francouzský spisovatel vlámského původu Joris-Karl Huysmans napsal v románu Naruby už roku 1884: „Každé lidské pokolení se dá doopravdy ovládat jen tím, že se hodně dlouho tahá za nos.“ Stalo se zkrátka, že jistá média nenápadně přešla od extrémního principu postmoderního relativismu, vévodícího devadesátým létům, ke zcela protichůdnému principu „buď my, nebo oni“. Doslova ode zdi ke zdi. Stačilo na tu změnu přistoupit. Pomaličku, krok za krokem. Tím spíš, že to znamenalo udržet si vlastní pozici nejen v kulturní obci jako takové, ale i v rámci jejího financování. Myslím, že se tomu říká napodobovací pud, zkrátka sebezáchovná přizpůsobivost,“ říká a pokračuje.
„A bylo to. Z kulturní obce se stala kulturní fronta. A fronta je organismus typu vojenského. Tím se vysvětluje, proč lidé, kteří ve své umělecké nebo vědecké tvorbě dosahují pozoruhodných výsledků založených na vlastní invenci a individualitě, propadají v politických otázkách tak netvůrčímu, neinvenčnímu puzení, že se jejich chování neliší od podlehnutí davové psychóze, a to dokonce i v natolik děravé kauze, jako je boj proti rušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. Příslušník kulturní fronty je přitom upřímně a skálopevně přesvědčen, že právě teď, v hodině dvanácté, přesněji tedy ve 4:36 ráno, bojuje za bytí či nebytí demokracie a svobody. Že k tomu boji dostávají studenti oficiální volno ve škole, mu vůbec nepřipadá podezřelé. Neuráží ho ani kýč všech kýčů, když herci všech divadel začnou po představení vycházet na forbínu se stejnou kázní jako apoštolové na orloji, předčítají jednotné politické stanovisko a napodobují tím rok 1989, přestože rozdíl mezi tehdejší a současnou situací bije do očí,“ upozorňuje a podotýká.
„I když jedno hejno bílých vran se k mému zadostiučinění přece jenom našlo: publikum Divadla Na Fidlovačce nenechalo mluvčího text přečíst a jeho projev na forbíně záměrně utnulo demonstrativním potleskem, určeným právě skončenému představení. Ďjó, Nusle,“ pokyvuje spisovatel.
„A teď pozor. Při tom všem je příznačné, že z hlediska zápasu o povahu veřejnoprávního zpravodajství je celá ta poplatková kauza z jedné i druhé strany pomyslné fronty fakticky zbytečná. Všechno zůstane, jak je. Vzpomeňme na okřídlený výrok mediálního odborníka Michala Jankovce při oficiálním zasedání Rady České televize dne 4. února 2015: „Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise.“ Pan Jankovec tehdy v zápalu diskuse bezděky přiznal, že nezávislost veřejnoprávního zpravodajství není od samého počátku nic víc než kabát nadívaný větrem. A že ti, kdo jdou s upřímně revolučním zápalem do boje takříkajíc „zdola“ proti těm „nahoře“, proti vládě, státu, moci, ve skutečnosti bojují jménem těch „úplně nahoře“, jménem moci nadnárodní, nadstátní. A že dokud bude ta nadstátní moc trvat, do „nezávislých“ médií každého státu Evropské unie si svůj „úhel pohledu“ vnutí bez ohledu na formu jejich financování,“ říká Bruno Solařík a dodává.
„Když se to všechno sečte, máme před sebou nikoli boj jedné či druhé strany konfliktu za svobodu a demokracii, nýbrž jednu z repríz všestranně univerzální veselohry, známé pod názvem Mnoho povyku pro nic.“
