ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
Prezidenta Edvarda Beneše označují za krvavého jen kolaboranti a neonacisté. Pro ParlamentníListy.cz to v Brně řekl bývalý prezident republiky Miloš Zeman v reakci na zhanobení Benešovy sochy rudou barvou. Památce druhého československého prezidenta se Zeman osobně u této sochy poklonil.
Foto: Radim Panenka Popisek: Prezident Miloš Zeman v památníku obětem nacismu v Kounicových kolejích v Brně
Třetí český prezident Miloš Zeman strávil celou neděli v Brně. Zúčastnil se nejen demonstrace proti sudetoněmeckému sjezdu, ale na prvním místě uctil památku českých vlastenců v Kounicových kolejích a prezidenta Edvarda Beneše.
Poté, co uctil památku stovek českých vlastenců, mužů, žen i malých dětí, které nacističtí zločinci během protektorátu v prostoru Kounicových kolejí zavraždili, poskytl rozhovor serveru ParlamentníListy.cz a brněnské televizi Brno 1.
Poté debatoval s vedením památníku Kounicových kolejí a cestou na Dominikánské náměstí se zastavil u zdejší právnické fakulty před sochou prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, kterou před několika dny zhanobila rudou barvou skupina vandalů, kteří se označili za moravské aktivisty. Na útočníky ihned podal trestní oznámení bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek.
Miloš Zeman v rozhovoru mluví nejen o své návštěvě pietního místa a pamětní síně v Kounicových kolejích, ale též varuje před přepisováním historie a bez servítku komentoval zmíněné útočníky na Benešovu sochu.
Pane prezidente, zamířil jste do Brna mluvit na demonstraci proti sjezdu sudetských Němců, ale svou návštěvu jste zahájil v Kounicových kolejích. Má to symboliku?
Ano, Kounicovy koleje byly popravištěm a budeme si připomínat právě popravy českých vlastenců v době, kdy v Protektorátu vládl sudetský Němec Karl Hermann Frank, považoval jsem za potřebné ještě před svým vystoupením na protestní demonstraci vyjádřit úctu obětem nacismu.
Jak s ohledem na aktuální dění vnímáte Benešovy dekrety?
Všiml jsem si, že právě v Brně byl zhanoben Benešův památník. Abych byl trochu originální, místo dlouhého výkladu na tuto otázku odpovím, budete se divit, citátem Adolfa Hitlera. A to výrokem ze srpna nebo září 1938, kdy Hitler ve svém projevu řekl: Zde stojí Beneš a zde stojím já. A mezi námi dvěma se musí rozhodnout. Konec citátu. Myslím si, že to je naprosto vystihující odpověď na vaši otázku.
Pomník prezidenta Beneše zhanobili místní lidé a tvrdili přitom, tom, že Beneš má ruce od krve. Připomnělo mi to slova z projevu Emanuela Moravce, která zde v Brně pronesl tři dny po vyvraždění Lidic. Moravec užíval termín “Beneš krvavý”. To je dost podobná rétorika, nebo ne?
Buď budeme mluvit o kolaborantech, nebo o neonacistech, je to víceméně téměř totéž. Pravda je, že když někdo napíše, že Beneš je nácek, o člověku, který celý život bojoval proti nacismu, tak je to v první řadě idiot a v druhé řadě lump.
Benešovy dekrety nejsou „pod útokem“ pouze ze strany sudetských Němců, ale také ze strany nového maďarského premiéra. Jak se k tomu stavíte?
Benešovy dekrety jsou integrální součástí českého právního řádu. Samozřejmě, že Sudetoněmecký landsmanšaft celou dobu usiluje o zrušení Benešových dekretů. Obávám se, že tento pokus pokračuje, protože Bernd Posselt v prvním rozhovoru, který dal, hned v úvodu na dekrety zaútočil. Stejně tak jako vytrvale se snaží pan Posselt, musíme se vytrvale bránit i my.
Pokud jde o události druhé světové války, mladá generace o ně už příliš zájem nejeví. Proč jim to vštěpovat?
Především proto, aby se tyto události neopakovaly. Třeba v podobě třetí světové války. Santayana říká, že ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.
Na sudetoněmecké akci byla tady v Brně řada politiků včetně šéfa Senátu Vystrčila, ale přímo zde v Kounicových kolejích nebyli. O čem to vypovídá?
Za prvé je to zbabělost, za druhé neznalost historie.
„V Česku mluvíme o smíření, ale v Německu o bezpráví.“
„V Česku mluvíme o dialogu, přestože v Německu mluvíme o lidských právech.“
„V Česku mluvíme o tragédii, i když v Německu mluvíme o zločinu.“
„V Česku mluvíme o historii, třebaže v Německu mluvíme o právu.“
„V Česku mluvíme o porozumění, v Německu o odpovědnosti.“
Každá studie o jazykových a lingvistických prostředcích propagandy, už od Viktora Klemperera a jeho Jazyku Třetí říše, po Františka Marka a jeho Psychologii propagandy, vás poučí o tom, jak ohýbat slova podle účelu, který mají dosáhnout a/nebo zakrýt. Proto je podivuhodné, jak mnozí advokáti brněnského sjezdu SL na tyto trapné a průhledné slovní vábničky nasedají. To jsou tak hloupí? Tvrdím, že ne. Hrají za sebe a za své zájmy.
Aspoň víte, koho určitě nevolit! Nebo zase chcete, abychom my, bydlící v bývalých „Sudetech“ táhli od opravených domů k dám někam na dvůr do stodoly???
Typický vlastrizrádce, ale co chcete od KDU-ĆSL- Had na tři…. svého času….
Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Podle česko-německé komise historiků přišlo při odsunu o život 15.000 až 30.000 lidí. Za předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320.000 až 350.000 obyvatel někdejšího Československa.
Na demonstraci v Brně proti Sudetoněmeckému sdružení dnes vystoupil bývalý prezident České republiky Miloš Zeman. Odsoudil Sudetoněmecký sjezd i brněnské členy zastupitelstva, kteří s ním souhlasili. Dle jeho názoru nicméně projevit rozhořčení nad sjezdem nestačí a navrhl proto další postup. Lidé by v roce 2028 v prezidentských volbách neměli hlasovat pro prezidenta Petra Pavla.
Foto: Radim Panenka Popisek: Miloš Zeman jako hlavní řečník na demonstraci proti sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.
V Brně se od 22. do 25. května poprvé v České republice koná sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v rámci festivalu Meeting Brno. Proti sjezdu se dnes v Brně koná demonstrace. Průvod demonstrujících lidí vyrazil od hlavního nádraží na Dominikánské náměstí. Dle organizátorů mělo dorazit na průvod až 1 500 lidí. Hlavním řečníkem shromáždění je bývalý prezident republiky Miloš Zeman a poslanec za hnutí SPD a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.
Krátce po druhé hodině vystoupil s projevem na náměstí před lidmi mávajícími českými vlajkami Miloš Zeman.
Zeman zkraje projevu uvedl, že se jedná o první demonstraci, které se účastní od roku 1989. Jedná se totiž podle něj o demonstraci proti nacistům. „Ten, kdo zná historii ví, že sudetští Němci byli integrální a fanatickou součástí nacistického hnutí. V posledních svobodných volbách před Mnichovem 92 % sudetských Němců volilo sudetoněmeckou stranu, která byla pátou kolonou Adolfa Hitlera. A skutečným správcem protektorátu nebyl říšský protektor. Ten, kdo trvale zůstal a byl vládcem protektorátu, byl Karel Hermann Frank,“ uvedl Miloš Zeman s tím, že za vlády Karla Hermana Franka bylo v koncentračních táborech popraveno a umučeno 160 tisíc našich občanů.
Bývalý prezident následně popsal vznik Sudetoněmeckého krajanského sdružení. „Založili ho bývalí nacisté. Celou dobu vystupoval proti českým národním zájmům,“ připomněl Zeman. Upozornil například na to, že předseda sdružení Bernd Posselt v roce 2002 hlasoval proti vstupu České republiky do Evropské unie v Evropském parlamentu.
Miloš Zeman během svého projevu uvedl, že rozhořčovat se nad obludností sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně nestačí. Dle jeho názoru je třeba přemýšlet i nad tím, co bude dál, a proto si dovolil přijít s návrhy dalšího postupu.
„Jsme svobodní lidé. Občané ve svobodné zemi. A máme volební právo,“ začal Miloš Zeman. Obyvatelům Brna navrhl, aby si na podzim tohoto roku během komunálních voleb zvolili jiné zastupitelstvo. „Máte právo nevolit ty členy zastupitelstva města Brna, kteří souhlasili s konáním sudetoněmeckého sněmu,“ řekl bývalý prezident.
Pokračoval ovšem, že konat se budou také volby senátní, krajské a nakonec i parlamentní.
„Ve všech těchto případech máte právo nevolit ty kandidáty politických stran, kteří v Poslanecké sněmovně nepodpořili rezoluci odsuzující Sudetoněmecký sněm,“ doporučil bývalý prezident.
V roce 2028 se mají konat i volby prezidentské. I na ty Miloš Zeman nezapomněl.
„Máte právo nevolit toho, kdo dal sudetoněmeckému sněmu svoji záštitu,“ prohlásil Miloš Zeman a odsoudil tak současného prezidenta Petra Pavla.
Opakované pokusy o přepisování historie, zvláště pak průběhu a výsledků druhé světové války nebo brutalita německých nacistů vůči českým vlastencům v období protektorátu. O tom všem pro ParlamentníListy.cz hovoří historik, archivář a autor řady odborných historických publikací Vojtěch Šustek.
Foto: Archiv autora Popisek: Šibenice v brněnských Kounicových kolejích, kde nacisté v letech 1939-1945 vraždili české vlastence
Pane doktore, v souvislosti s víkendovým sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně se začalo výrazně mluvit o činechtehdejších českomoravskýchNěmců za protektorátu. Lze popsat jejich účast na okupační politice vůči Čechům?
Tzv. sudetští Němci, pro které přízvisko „sudetští“ stejně jako floskuli Sudety vymyslel v r. 1903 Franz Jesser, dlouholetý senátor za Německou nacionálněsocialistickou stranu dělnickou v předválečném Československu, umožnili svou masivní podporou nacistického hnutí Mnichovskou konferenci a měli zásadní podíl na Hitlerově likvidaci Československa. Po obsazení českého a moravského pohraničí a následně celého území, bylo zdejším Němcům, kteří neměli židovské předky, uděleno říšskoněmecké občanství. Jejich podíl na perzekuci našich občanů jsem v historických pramenech rámcově sledoval během mých výzkumů heydrichiády, ovšem ne jako hlavní předmět bádání.
Nepočítaje příslušníky německé armády a letectva, dále dislokovaných uniformovaných jednotek německé ochranné policie a Waffen-SS, zde žilo přibližně čtvrt milionu českomoravských Němců. Další Němci se během okupace na území protektorátu postupně stěhovali, jiní odcházeli na frontu. Tzv. sudetští Němci nacházeli v protektorátu uplatnění mimo jiné jako vyšší úředníci politické a policejní správy. Např. náměstkem primátora Prahy a reálně nejmocnější osobou městské samosprávy byl „sudetoněmecký“ historik a horlivý nacista univ. prof. Josef Pfitzner. Vyšším velitelem SS a policie, současně státním tajemníkem u říšského protektora se stal karlovarský rodák gruppenführer SS Karl Hermann Frank. Zástupcem šéfa pražské úřadovny gestapa byl vládní rada Josef Witiska, Němec z Jihlavy. Za heydrichiády předsedal tzv. stannému soudu Praha, který rozhodoval o popravách stovek Čechů podle stanného práva. „Sudetské Němce“ najdeme mezi příslušníky snad každé z úřadoven gestapa.
Platí tedy, že je možné rozlišit stupeň agresivity, který vůči českému obyvatelstvu projevovali Němci, kteří sem po okupaci přišli, a původní čeští a moravští Němci?
Nedokážu posoudit, jestli českomoravští Němci byli ve srovnání s Němci z „říše“ a odjinud agresivnější. Předpokládám, že mezi zfanatizovanými Němci už nebyl patrný rozdíl a málo záleželo na zemi původu. Veřejnosti je ovšem méně známé, že po Heydrichově příchodu do Prahy chtělo vedení tzv. Říšské župy Sudety docílit vyhnání do vnitrozemí těch Čechů, kteří ještě na odtrženém českém pohraničí zůstali. Zabránil tomu sám Heydrich s dovětkem, že „sudetští Němci své Čechy dobře znají“ a dohlédnou na ně. Češi tam byli potřební jako pracovní síla. K vyhánění Čechů ovšem docházelo i ve vnitrozemí protektorátu, pod záminkou zřizování vojenských výcvikových prostorů.
Zde původně žijící německy mluvící obyvatelstvo mělo výhodu, že zpravidla plynně ovládalo češtinu. Zneužívali toho, aby mohli českým občanům škodit?
Znalosti českého jazyka svých úředníků, pochopitelně využíval německý policejní a další represivní aparát. V Čechách to byli např. někdejší prvorepublikoví policisté Josef Chalupsky, Oskar Felkel, kteří dokonale ovládali češtinu. U gestapa sloužili další „sudetští Němci“, jako např. Josef Benesch, Josef Kwapil, Heinrich a Alois Aschenbrennerovi, Karl Pokorny atd. Na Moravě to byli např. dva bývalí prvorepublikoví policisté Rudolf König a Wolfgang Dyck, perfektně ovládající češtinu, dále „sudetští Němci“ Josef Schlögel, Franz Trübswasser a řada dalších. Mnozí ovládali češtinu tak dobře, že se mohli vydávat za Čechy, a provádět provokace, infiltrovat do odbojových organizací atd. „Sudetští“ Němci nacházeli často uplatnění také u Bezpečnostní služby říšského vůdce SS, to byla výzvědná organizace, která neměla zasahovat exekutivně, ale sledovat český národ, náladu mezi Čechy i veřejný život, zjišťovat informace o jednotlivých zájmových osobách, vytvářet volavčí sítě a veškeré informace předávat gestapu. Tam byla znalost češtiny zvláště užitečná. Úředníci na tzv. kulturně-politickém oddělení úřadu říšského protektora znalí českého jazyka a českých reálií, se významně podíleli na německé a kolaborantské propagandě. Zde bych vzpomněl např. Antona Zankla z Kraslice a olomouckého rodáka Adolfa Leitgeba. Policejní správa disponovala také tzv. čestnými spolupracovníky z řad Němců. To byli lidé, kteří se stali udavači dobrovolně, bez nároku na odměnu. Dělali to z přesvědčení.
Máte zmapovanou dlouhou řadu konkrétních příkladů násilí a udání Čechů ze strany aktivních českých Němců. Můžete některé z nich uvést? Trpěli kvůli tomu nevinní?
Mezi německými civilisty v českých zemích se v době okupace našli udavači, kteří přivedli své oběti na popraviště. Pohnutkou byl zpravidla „nacionálněsocialistický světový názor“ udavačů. Uvedu zde několik příkladů z doby heydrichiády: „Sudetská“ Němka Anna Majer [Mayer] udala v Rakovníku koncem května 1942, 16letého učně Zdenka Černého pro hrdelní delikt tzv. schvalování atentátu na obergruppenführera SS Heydricha a vyzývání k podpoře jeho pachatelů“. Z. Černý se měl totiž před jejím 16letým synem vyslovit, že lepším cílem, než Heydrich by byl Hitler. Zdeněk Černý byl zastřelen v Kladně-Krnčí. Zastřelena byla rovněž 17letá Blažena Fenclová z Třemošnice, kterou v Plzni udala „sudetská“ Němka Margarethe Pawlik, manželka ředitele tamějších Železáren Hoffmann. Fenclová byla přidělena pracovním úřadem do domácnosti Pawlikových, jako služebná a podle udání měla prohlásit: „Heydrich ještě nechcíp“. Zastřelena byla v Plzni-Lobzích, společně s jejím strýcem Václavem Cafourkem, jehož udavačka ani neznala.
Tamtéž byl zastřelen také 58letý železničář Rudolf Šváb z Plzně. Podle udání sudetského Němce Konrada Göbela, arizátora tzv. židovské firmy, který od jara 1942 vypomáhal gestapu jako tlumočník, učinil pošklebek na adresu dvou úředníků gestapa, kteří procházeli plzeňským nádražím. Göbel kráčel za nimi v odstupu několika metrů a jeho úkolem bylo poslouchat, co si Češi o úřednících gestapa oděných v kožených kabátech, mezi sebou řeknou. Na popravišti v Lubech u Klatov byla zastřelena 20letá Jarmila Burešová z Plánice na Klatovsku. Tu udala dlouholetá přítelkyně jejích rodičů, místní Němka Anna Oberhell, manželka německého četníka v Plánici. Ta informovala sudetoněmeckého zaměstnance bezpečnostní služby o údajném výroku Jarmily Burešové, podle něhož atentát na Heydricha „neprovedli Češi, ale rakouští důstojníci.“ J. Burešovou Němci zastřelili ve vysokém stupni těhotenství. O několik dní později byl zastřelen i její manžel.
Narazil jsem ovšem i na příběh dvou českomoravských německých žen, které projevily lidskou účast vůči perzekuovaným Čechům. Sestry pravoslavného kněze Vladimíra Petřka, ukrývatele parašutistů, mi vyprávěly, že potom co tisk psal o bratrově zatčení, tj. ještě před deportací celé rodiny Petřkovy do Osvětimi, přišla k nim domů v Olomouci-Pavlovičkách jejich německá známá. Před Petřkových rodinou prohlásila o Hitlerovi, že je služebník satana. Český manžel této Němky z Olomouce byl již dříve v koncentračním táboře zavražděn za jeho protiněmecký nápis napsaný jím na zeď továrny, kde pracoval. Německá sousedka rodiny Korbovy z Prahy-Libně, potom co byl syn Korbových ing. Jiří Korb odsouzen k smrti za odbojovou činnost, usilovala o to, aby mu byla udělena milost. Nepodařilo se jí to, ale tato německá žena projevila lidskost i odvahu. Německá manželka vrchního strážmistra Karla Kněze, který byl v r. 1942 zapojen do spolupráce s paraskupinou Silver A se nikdy nenaučila správně česky, i když pocházela ze západních Čech. Odbojovou činnost svého manžela u vědomí všech rizik v jeho činnosti podporovala a souhlasila s ní. Po odhalení Karla Kněze a jeho sebevraždě těsně před zatčením, ji od násilné smrti zachránila její německá národnost a schopnost zapírat během opakovaných výslechů na pardubickém gestapu.
Nacistické popraviště českých vlastenců v brněnských Kounicových kolejích:
Podporovatelé sudetoněmeckého srazu na našem území často zdůrazňují některé excesy a jednotlivé případy násilí, kterého se dopustili Češi po válce vůči zdejším Němcům. Stejně tak o tom hodně mluvili právě současní tzv. sudetští Němci a jejich organizace. Je ale možné o těchto událostech hovořit bez kontextu a připomínky toho, co se české populaci dělo za protektorátu?
K násilnostem na českomoravských Němcích po 8. květnu 1945 docházelo zejména během tzv. divokého odsunu. To nelze zlehčovat ani bagatelizovat, protože tehdy trpěli také nevinní. Lze snad ale proto hledat alespoň částečné vysvětlení. Po krutovládě v letech 1939-1945 se v řadě lidí nakumulovala nenávist. S kým se surově zachází, se bohužel někdy sám stane surovým. Navíc okupační moc páchala vraždy na Češích doslova do posledních dní, hodin a minut okupace. Po osvobození byla rozbita československá státní moc a nikoli okamžitě se ji podařilo úplně obnovit a zavést pořádek. To umožnilo vytrysknout vražedné zlobě u některých Čechů a také dalo skvělou příležitost kriminálním zločincům.
Revizionistická propaganda zaznívající v některých z našich médií a z úst některých bývalých českých politiků hovoří o poválečných excesech tak, jako kdyby tomu nepředcházelo 6 roků krutostí německé okupace. Nacismem zfanatizovaní Němci, včetně těch českomoravských, šest let porušovali všechny psané i nepsané zákony a mravní zákon lidské přirozenosti. Dlouhá léta jsme propagandou tzv. sudetských Němců poučováni o tom co je správné, etické a lidské a jakou křivdu Češi (všichni) na „sudetských Němcích spáchali.“ Podle nich ke krutostem začalo docházet až po 8.květnu 1945. Zločiny na Čechoslovácích jim nestojí za řeč, ani skutečnost, že bez identifikace českomoravských Němců s nacismem, by k žádnému odsunu Němců a excesům nedošlo. Připomíná mi to „taktiku“ násilného kriminálního zločince, který po svém dopadení poučuje policisty o tom, že podle zákona má nárok na advokáta, stravu, přestávku během výslechu a lidské zacházení. Najednou zákony zná a dovolává se jich. Podotýkám, že desítky tisíc Čechoslováků, kteří umírali za okupace na popravištích, ve vyvražďovaných obcích a usedlostech, vyhlazovacích lágrech a na válečných frontách, by bývali byli šťastní, kdyby mohli jen odejít. A to se přitom sami žádných zločinů nedopustili.
Vzhledem k tomu, že se sudetoněmecký sraz koná v Brně, hodně se mluví o tom, co toto město a jeho obyvatelé zažili právě v době protektorátu. Známým a tragickým místem jsou Kounicovy koleje, kde Němci prováděli popravy českých občanů. Co všechno se tam dělo? Zaznamenal jsem zprávy, že tam nacisté vraždili i těhotné ženy a děti.
Kounicovy koleje v Brně sloužily za okupace jako vazební věznice gestapa pro celou Moravu. V době I. a II. stanného práva, ale i následujících letech, až do konce okupace, také jako popraviště. Na nádvoří Kounicových kolejí byla popravní střelnice a dvě šibenice. Smrt zastřelením tam nalezly stovky Čechů, ale i Poláci, čeští i sovětští partyzáni a váleční zajatci. Oběšením tam byli vražděni Češi, Maďaři, Slováci a Němci židovského původu. Co se týče poprav těhotných žen, tak zrovna v případě Kounicových kolejí nějakou takovou vraždu doloženou nemám. To neznamená, že se to nedělo. Vím ovšem, že v Kounicových kolejích byla zastřelena Božena Žižlavská, sestra čs. parašutisty npor. Oldřicha Pechala. Tu Němci nechali porodit a hned ji zastřelili spolu s manželem, rodiči, bratrem a se strýcem. Dcerka Janička po smrti matky nemohla být kojena a během několika dní po narození zemřela v nemocnici hladem.
Ovšem střílení těhotných žen bylo během heydrichiády běžnou věcí, jak víme z poprav např. v Pardubicích, Táboře, nebo v Lubech u Klatov. V době heydrichiády byli oficiálně odsuzováni k smrti chlapci a děvčata starší 15 let a jejich popravu zveřejnili tiskem. Děti mladší 15let nebyly vražděny všechny, ale výběrově. Např. děti z Lidic a Ležáků, nebo 14letá Jindřiška Nováková, byly povražděny tajně ve vyhlazovacích táborech. Ovšem Jindřiška Nováková byla i s rodiči a sourozenci stanným soudem oficiálně odsouzena k smrti, jako spolupachatelka atentátu na Heydricha. Zpráva o její popravě se do tisku nedostala.
Je zmapováno, zda nacisté, kteří takto Brno ovládali a jeho české obyvatele terorizovali a vraždili, byli z řad místních Němců nebo šlo především o ty z “Říše”?
Nemyslím si, že to lze takto vymezit. Mezi Němci nacistického smýšlení v Brně se vyskytovali lidé jak z „říše“, tj. Německa, tak i z Rakouska, území okupované ČSR, Jugoslávie, Rumunska a dalších zemí.
I v těchto dnech se objevují různé pokusy o zkreslení historie, zamlčování nacistického teroru a zveličování “české pomsty” na údajně nevinných Němcích po osvobození. Nakolik je zkreslování či přepisování historie podle Vašeho mínění problém?
Zkreslování historického povědomí a tvoření nepravdivého, zkresleného obrazu dějin se dělo za komunistického režimu a s větším úspěchem pokračovalo i po listopadu 1989. Ovšem to už nebylo součástí státní politiky, nýbrž praxí početných jednotlivců z řad politiků, historiků, publicistů, někdy i celých redakčních týmů, filmových tvůrců a filmových dokumentaristů, i spisovatelů. Ti odsun Němců vytrhávali z historického kontextu a tehdejší události i jinak zkreslovali. Bohužel to neslo své ovoce.
Za největší problém považuji lhostejnost vydatné části české veřejnosti, českých vzdělanců, kulturní avantgardy vůči této nebezpečné až sebevražedné tendenci. Pokud by k tomu veřejnost nebyla tak lhostejná, sotva by se to mohlo dít v takovém nebezpečném rozsahu a intenzitě. Překvapuje mě, jak se ve veřejnosti ujaly ideologické floskule, jako když se např. českomoravské pohraničí nazývá Sudety. Vzniká dojem, jako kdyby se jednalo o nějaký historický politicko-správní celek, jako je např. Morava, anebo Sasko. O prezidentu Benešovi se hovoří jako o bezmála zločinci, ačkoliv Československo bylo jediným demokratickým státem střední Evropy. Vadí mi floskule „Benešovy dekrety.“ Jednalo se o ústavní dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše. Bylo to nouzové legislativní opatření vyvolané okupací, válkou a rozbitím státu. Prezidentské dekrety byly dodatečně schválené parlamentem ČSR a jsou součástí našeho právního řádu. Nejedná se o svévoli „jakéhosi Beneše“.
Nechápu, jak rychle se u nás vytrácí hluboký nesentimentální cit vůči etickému odkazu našich předků, naší bohaté tisícileté historii, naší kultuře a rodnému jazyku. Možná to ale není problém výhradně nás Čechů, ale i jiných evropských národů. Žijeme ve vypjatém relativismu a většinově uznávaní filozofové nám tvrdí, že vlastně ani PRAVDA neexistuje, záleží jen na subjektivním úhlu pohledu.
Co bychom měli do budoucna udělat pro uchování nezkreslené kolektivní paměti o všech těchto historických událostech? Už prakticky nemáme pamětníky, kteří v minulosti vždy s autoritou těch, kdo toto období prožili, vystupovali a uváděli vše na pravou míru.
Prezident Masaryk se ještě před obnovením naší státnosti vyjádřil v tom smyslu, že někdy nelze dělat nic jiného, než oproti lži předkládat pravdu. To platí o práci historiků, archivářů, učitelů, spisovatelů, filmových tvůrců. V neposlední řadě také o popularizátorech výsledků historické vědy. Zvláště oni mohou vykonat hodně užitečné práce. Ovšem sám nevím, jak probudit zájem široké, laické veřejnosti o dějiny státu a národa, ze kterého pocházíme. To ovšem může udělat jedině každý z nás sám za sebe, bude-li chtít. Pozitivní cit vyvěrá z lidského nitra a toho, čeho si v životě ceníme.
Vojtěch Šustek je český historik a archivář specializující se na novodobé české dějiny, protinacistický odboj a období heydrichiády. Působí v Archivu hlavního města Prahy, je autorem řady odborných publikací a od roku 2021 členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Podílel se také na dokumentech a filmech věnovaných atentátu na Reinharda Heydricha a českému odboji.
Než se ale Němci pustí do nového válečného dobrodružství na východě, přijedou do Brna zavzpomínat na to minulé, píše Ivan Hoffman o akci Landsmanšaftu. Sjezd bude podle jeho komentáře pro ParlamentníListy.cz také „příležitostí navázat družbu s místními kolaboranty“.
Foto: Archiv Ivana Hoffmana Popisek: Ivan Hoffman
A JÁ OPRAVUJI PO TAKOVÝCH ODSUNUTÝCH DŮM VE SVITACÁH PO TAKOVÝCH MATLÁCÍCH, KTEŘÍ DŮM ANI NEUMĚLI ROVNĚ POSTAVIT, TAKŽE PLATÍM JAK MOUROVATÝ A NENECHÁM SI HO VZÍT! NA TO SUDĚŤÁCI ZAPOMEŇTE I VY ČEŠTÍ KOLABORANTI A VLASTIZRÁDCI!!!
Potomci vysídlených Němců budou hlavním lákadlem festivalu Meeting Brno, který svou autoritou zaštítí předseda Senátu i prezident republiky. Festival bude příležitostí oživit si pozapomenutou historii. Přáním organizátorů je samozřejmě smíření, upřímný dialog a orientace na budoucí spolupráci, nejlépe v nových pounijních Spojených státech evropských. Načasování sjezdu Němců v zemi, ze které byli jejich předci vysídleni, je příznivé: Lidé, kteří pamatovali nacistická zvěrstva, jsou po smrti a mohou se už na protest jenom obracet v hrobě.
Českoslovenští Němci snili před druhou světovou válkou o návratu do vlasti. Tento sen se jim splnil hned dvakrát. Poprvé v roce 1938, když v německé vlasti spočinuli i s územím, které většinově obývali a ze kterého obratem vysídlili Čechy. Podruhé se dostali do německé vlasti v roce 1945, když už jako němečtí Němci prohráli válku a byli ze svých domovů vysídleni za původní československo-německou hranici. Pozdní lítost a stesk za československým domovem je pak provázel po zbytek života, neboť jim ve vysněném Německu chyběla rodná hrouda.
Sdílení příběhů a historických zkušeností, které zaštiťují naši zmínění ústavní činitelé, velcí milovníci Německa a speciálně pak milovníci německých vysídlenců, oživí minulost jinak, než si organizátoři akce představují. Neožijí pouze tklivé příběhy ukřivděných vyhnanců. Vzpomínat se bude i na popravy českých vlastenců, na které chodili brněnští Němci jako do divadla, anebo na koncentrační tábory, do kterých Němci posílali méněcenné spoluobčany.
Apel na sdílení historické zkušenosti pak rovněž slibuje kontroverzi.
Historická zkušenost s Německem je tristní. Prosluli rozpínavostí, nadřazeností, z čehož resultovaly dvě světové války. Logicky se vnucuje otázka, jak nebezpeční jsou Němci pro nás a pro Evropu dnes. Odpověď zní: Smrtelně! V německém mainstreamu sílí válečný apetit. Pilně se zbrojí na Rusko, chystají se povinné odvody a hledají se u sousedů spříznění militanti do party. Aby až Němcům a Britům dojdou Ukrajinci, měl kdo převzít štafetu.
Než se ale Němci pustí do nového válečného dobrodružství, přijedou si na místo činu zavzpomínat na to minulé. Například si prohlédnou brněnské nádraží, ze kterého jejich předci lifrovali moravské Židy do plynových komor.
Půjde o scénku z procesu prolamování Benešových dekretů a posléze vznášení nároků na znárodněné majetky. Jinak takováto okázalá dodatečná lítost nedává valný smysl. Není zde tendence činit potomky vysídlených Němců odpovědnými za zločiny, kterých se nezúčastnili. Stejně tak ale my, potomci těch, kteří Němce z dobrých důvodů vyhnali, nemáme důvod omlouvat se za odsun, kterého jsme se nezúčastnili.
K minulosti se Češi a Němci již vrátili, a to v Česko-německé deklaraci v roce 1997. Potomkům vysídlených Němců se ale tato deklarace nelíbí. Nejspíše ji považují za málo ambiciózní, poraženeckou. Nevzdávají se naděje, že by prohranou válku mohli dodatečně vyhrát. Odškodnění za odsun by byla významná satisfakce. Sjezd v Brně bude tedy příležitostí navázat družbu s místními kolaboranty. Vedle pánů Pavla a Vystrčila jde o opoziční politické strany, mainstreamová média či pražskou kavárnu. A možná se mezi německými vlaječkami v rukou uvítacího výboru najde i pár ukrajinských. Logiku by to mělo, Konrad Henlein a Stepan Bandera by si jako vlastenci a nacisté určitě rozuměli a s jejich vyznavači to bude podobné. „Chovejte se tu jako doma!“ uslyší němečtí revanšisté od Čechů, které se jim před osmdesáti lety nepodařilo vyhladit. To jsou paradoxy!
