Motto: KDO CHCE, JHLEDÁ ZPŮSOB, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD!
OPILÝ ČLOVĚK- HOTOVÝ KOKOT!
DOVOLENÁ: 3-9.8.2026- do té doby si projděte seznamy léků a nahlašte mi, co potřebujete dopsat, nechť to nemusí psát dr. Šoupal. To NENÍ akutní péče!
Další bude v září 2026 (7-18.9.2026)
Kdo má zájem- mladší jistě ano- se přehlásit k dr. Mantule (například), tu možnost máte, je to výborná lékařka a já tu chci ještě 7 let být, jenže to si nesmím plánovat, jinak se Bůh směje!
Ordinační časy doma:
Po-Pá 6:45-do nevidím, včetně sobot, nedělí, svátků a také ve výjimečných případech dovolené.
PREFERUJEME E-MAILY PŘED SMS, KECÁTKY A TELEFONEM 605255007, JEN TAK JSEM SCHOPEN MEZI PACIENTY AKTUÁLNĚ, OBRATEM REAGOVAT.
ZÁSADNĚ O TUTÉŽ VĚC (LÉKY A POMŮCKY) NEPIŠTE NA OBA E-MAILY!!! Mate to a není to ani slušné.
Pokud se kýmkoliv domluvím, že mu ukončím DPN v době volna, tak také tak učiním- proto NEATAKUJTE dr. Šoupala! Ale musíte počkat, když jsem na dovolené nebo nejsem už v práci- na řadu se dostanete, jak si sednu k PC a vše, co jsem slíbil, také splním. To už většina pacientů ví….ale stále se najdou nedočkavci, nutící dr. Šoupala se zabývat mojí administrativou.
Nezapomeňte na společného jmenovatele (každá krabička bohužel obsahuje jiný počet tablet či kapslí), látku to 4-5 třídy ZŠ: Podle společného jmenovatele pro počty tablet či kapslí v balení si naplánujte léky v počtu krabiček, které požadujete poslat e-receptem. Pokud nemáte změnu telefonu nebo výjimečně nepotřebujete poslat léky na jiný telefon, NEUVÁDĚJTE opakovaně telefonní číslo, je už uloženo v PC a já to nehodlám stále kontrolovat- zdržuje to a je to nesmírně protivné.
Preferujeme poslat e-recepty na telefon, ne na e-mail. Opět to zdržuje.
Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Vážení pacienti
Víte, že se mnou se dá domluvit, že Vám napíšu PN, i když píšete/voláte z Brna, Prahy nebo i klidně z okolí Svitav. Máte k tomu často závažné důvody a já to zatím respektuji.
Ale mám na Vás tyto požadavky:
Je třeba vždy napsat zcela přesně, od kterého data PN chcete, dále- nezměnili jste náhodou bydliště? To bych měl vědět, o tom, že chcete být na jiné adrese, musíte tuto adresu celou uvést- Místo a jeho PSČ!, Ulice, číslo v ulici nebo místě, jinak nelze PN vystavit
Když chcete pak PN ukončit, piště nejdříve a maximálně TŘI dny před datem ukončení. Nebo zřetelně napište do KTERÉHO data včetně hodláte na PN ještě být, případně napiště- chci jít do práce OD TOHOTO data. Jinak PN nelze dobře ukončit.
Nezneužívejte ale mé dobroty, správně se máte osobně dostavit k vyšetření.
V případě, že se hned neozvu (jsem např. nemocen, nebo mám více práce) zkuste počkat, nebo napište v případě zástupu dr. Šoupalem, že jste se na něj obrátili a on Vám PN vypsal. Jinak nemám zpětnou vazbu a zbytečně PN pak dubluji a musím ji pak těžko rušit, abyste neměli dvě PN od téhož dne!
„Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení,“ říká politolog Oskar Krejčí. Hovořili jsme hlavně o válce a Evropské unii.
Foto: Hans Štembera Popisek: Oskar Krejčí
Třetí světová válka. Někteří komentátoři ji předpokládají na základě občasného propojení konfliktů na Ukrajině a v Íránu. Máme se na ni připravovat?
Propojení válek na Ukrajině a v Íránu je chápáno jako přímý konflikt dvou hlavních účastníků, tedy Ruska a Spojených států. To je v tuto chvíli málo pravděpodobné, protože v Moskvě a ve Washingtonu si kladou omezenější cíle než někteří komentátoři.
A pak je tu problém s tím, co je to světová válka. Její definice by měla zahrnovat nejen všechny kontinenty, ale hlavně účast všech globálních velmocí. Zatáhnout Čínu do války či přejít od válek v zastoupení k nezprostředkovanému vojenskému konfliktu supervelmocí je obtížnější, než se mnohým zdá. Samozřejmě jen tehdy, když půjde o racionální rozhodování. Při sebestředném uvažování mnohých státníků je výhoda, že racionální v jejich případě především znamená neriskovat vlastní život.
To, co vyvolává rostoucí obavy, není v tuto chvíli světová válka, ale narůstání globálního chaosu, tedy i konfliktů. Nelze ale zapomínat, že podle některých propočtů i v době, které se říká „studená válka“, zahynulo 40 milionů lidí ve 125 válkách a ozbrojených konfliktech. Pravda, je tu důležitý rozdíl. Tehdejší v zásadě bipolární svár Západu a Východu byl předvídatelnější než chaos dnešních dnů. Bylo to jako hra s nulovým součtem – zisk Východu se rovnal ztrátě Západu a naopak. Dnes se hraje na několika složitě propojených šachovnicích najednou, kdy ztráta na jedné šachovnici může přinést zisk na šachovnici jiné. Ale nemusí. Tehdejší elity také lépe rozuměly tomu, co válka je. Dnes mezi elitami, především těmi na Západě, narůstá neschopnost porozumět oprávněným bezpečnostním obavám toho druhého. Vzájemná nedůvěra blokuje myšlení i jednání, vylučuje předem některé techniky zahraniční politiky, zvláště ty diplomatické. V této atmosféře se stává válka, ale i nedodržování základních norem mezinárodního práva, samozřejmou součástí politiky. Dlužno dodat, že tomuto posunu války do polohy přirozeného lidského chování napomáhá na Západě masová „hollywoodská“ kultura. Mezigenerační rozdíl v chápání povahy a role války se prohlubuje.
V knize Válka jste vylíčil mnoho aspektů této „politiky jinými prostředky“. Určitě jste přemýšlel, co by bylo po jaderné válce. Co by bylo?
I jaderná válka může mít víc podob. Ta omezená, možná symbolická, by přinesla obrovský šok. Tím by se ale ještě víc pootevřely dveře pro totální jadernou válku. Asi zatím poslední veřejně dostupný zevrubný popis takové války přinesla americká novinářka Annie Jacobsenová v knize Jaderná válka. Scénář (Dutton, 2024). Na základě desítek rozhovorů s odborníky a vlastního výzkumu dospěla k závěru, že při totální jaderné válce Ruska se Spojenými státy by se dvanáct tisíc let utvářená lidská civilizace změnila v trosky během 72 minut.
Nedávno vyšla velmi podrobná kniha Putinova triáda. Jak daleko je vůbec Ruská federace ve vývoji jaderné infrastruktury. Ptám se proto, že nebýt konfliktu na Ukrajině, tak naše jaderné elektrárny bude stavět nejspíš Rosatom. Nemyslíte?
Oblast civilní jaderné energetiky není můj obor, ale každý, kdo se trochu o mezinárodní dění zajímá, jistě sleduje alespoň z povzdálí tuto problematiku. Rosatom je bezesporu největším vývozcem jaderných technologií na světě. Uvádí se, že za hranicemi Ruska postavil více než 30 jaderných bloků. V současné době staví jaderné elektrárny v Turecku a Maďarsku, tedy dvou členských státech NATO, Uzbekistánu, Kazachstánu, Bangladéši, Indii, ale i v Číně. Ovšem Čína, která zřejmě usiluje o maximální energetickou soběstačnost i v době nejrůznějších mezinárodních krizí, v současné době staví 37 jaderných reaktorů – zdaleka více než kterýkoliv stát na světě. Rosatom staví v Rusku šest reaktorů.
V Česku tato tematika ožila nejen díky zakázce týkající se dostavby dvou bloků v elektrárně Dukovany korejskou společností KHNP, ale i ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto vložit šest miliard korun na konto firmy Rolls-Royce – Česko se má podílet na vývoji modulárních reaktorů. Samo o sobě se to jeví jako správný krok, ovšem v případě, kdy se v otázce posílání miliard do zahraničí shodne vláda i opozice, jako je tomu například u letadel F-35, je třeba zvýšit bdělost a ostražitost. Pravdou je, že firma Rolls-Royce zatím žádné modulární reaktory nepostavila. Ve Velké Británii je plánováno šest takovýchto reaktorů, ale ještě se nezačalo stavět. Podle analytické společnosti Statista, sídlící v Německu, existují ve světě dvě funkční modulární elektrárny – na lodi Akademik Lomonosov v Rusku, kde jsou dva jaderné bloky; loď kotví ve městě Pevek, což je nejseverněji položené město v Rusku. Další funkční modulární elektrárna je v Číně; ta je na pevnině.
Rosatom je zajímavý i tím, že je nepřetržitým zdrojem inovací. V Rusku, konkrétně Tomské oblasti, by v roce 2030 měla být uvedena do provozu elektrárna s uzavřeným jaderným cyklem. To by byla další revoluce v daném oboru. V současných jaderných elektrárnách se totiž z drahého paliva využije přibližně procento uranu235, zbytek se stává součástí radioaktivního a teplo vyzařujícího odpadu, „vyhořelého paliva“. To se musí složitě zpracovávat a obtížně skladovat. Uzavřený jaderný cyklus znamená, že se „vyhořelé palivo“ opětovně zpracuje a posílá zpět do elektrárny. Místo jednoho procenta se využije všechen uran – což by znamenalo obrovské úspory, ale i novou formu ochrany životního prostředí.
Zvláštní inovací v této oblasti představuje miniaturizace. Například podle dostupných údajů Rusko testuje podvodní dron Poseidon, velké „torpédo“ s neomezenou operační vzdáleností poháněné pomocí malého jaderného reaktoru. A s náloží o síle až dvě megatuny TNT.
Tím ale naznačujete, že pokládáte Rosatom za vhodnějšího partnera…
Je zřejmé, že v současné politické atmosféře jsou dostavba Dukovan s pomocí Rosatomu či objednávání modulárních reaktorů u ruských nebo čínských firem pro Česko nepřijatelné. Úvahy o ekonomické racionalitě či technologické vyspělosti jdou stranou, nastupuje vize bezpečnosti státu. Osobně se ale domnívám, že nejen v tomto případě je otázka bezpečnosti pojata archaicky. Má-li být bezpečnost dlouhodobě zajištěna, musí být státy na sobě závislé. Bude-li každý sám vyvíjet a užívat stejné technologie a oddělovat je sankcemi či nesmyslnými cly, pak nejde jen o plýtvání. Není ani řeč o globální bezpečnosti, ale o vztazích mezi konkurenčními či přímo nepřátelskými bloky. A mapování sfér vlivu. Takové pojetí bezpečnosti je pro budoucnost velkým rizikem.
Jak si vykládáte chaos, který po světě šíří americký prezident Donald Trump? Je to vysoká hra patriotů, anebo jen „manýrismus“ amerického starce?
Když se pokusíme hledat racionální jádro v politice Donalda Trumpa, pak by to byla zásada „Tam, kde nevládnu, budu podporovat chaos“. Ve prospěch tohoto modelu svědčí, že se nikdo v jeho bezprostředním okolí nebouří, neutíká. Jako by věděli, jaká hra se hraje. Naopak proti tomuto modelu racionálního chování svědčí, že chaos se přenáší i do oblasti, kde Trump a jeho družina vládnou. To je vidět na stavu ekonomiky USA a v politice se to pravděpodobně projeví v listopadových volbách do Kongresu. Obecně platí: jestli skutečně chtěl Trump vrátit USA do pozice hegemona, do takové, v jaké byl po porážce Sovětského svazu ve studené válce, stanovil si nereálný cíl.
Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení. Trump takto povýšil virtuální realitu na novou reálnou vrstvu politiky: globální novinářský dav se tupě žene za Trampovými příspěvky na jeho sociální síti a dokáže překrýt skutečnost neustále se měnící mytologickou vizí. A spolu s tím jiný dav na burze sleduje výkyvy cen akcií… Vyhrává ten, kdo má reálné informace. Ty získat či rozpoznat je v západním informačním okruhu, kde navíc začíná řádit umělá inteligence, stále obtížnější.
Je Evropská unie připravena na výzvu, že zůstane v některých konfliktech sama?
Rozhodně není. A nejde jen o nedostatek moderních zbraní, munice, družic všeho druhu, zpravodajských sítí a podobně. Především chybí strategické myšlení v tom nejobecnějším slova smyslu – umět analyzovat situaci, stanovit si reálné cíle a vybrat dostupné prostředky k jejich dosažení. Chybí strategie, která zná víc než jen sebevražedné války, ale i diplomacii, obnovování důvěry, společné zájmy, umí rozlišit zdravou konkurenci od nepřátelských činů. Ví, že bezpečnost nejsou jen zbraně, ale jde i o schopnost společně a včas čelit suchu, požárům či záplavám, pandemiím i výpadkům elektřiny. A dokáže vidět Evropu ve světě, který už nikdy nebude západocentrický.
Je podle vás lepší větší integrace ve strukturách EU, jak po ní volá třeba český prezident, nebo je třeba si zachovat vlastní státnost a vše, co z toho vyplývá?
Oboje je pravda – má-li Evropa obstát v konkurenci s USA a Čínou, potřebuje racionálnější ekonomickou spolupráci. Ta je ale možná jen při větším respektu k historickým zvláštnostem nejen Evropy jako celku, ale i ke státům a národům, které Unii stvořily. Zdá se, že Evropská unie lidí, jako je Ursula von der Leyenová a její garda z Pobaltí, která nezná nic jiného než pokřik „Kartágo musí být zničeno!“, narazila na hranice možného. Vypadá to, že se přiblížil konec vlády labouristů v Londýně, Macrona v Paříží, Merze v Berlíně. Stane-li se tak, a mnohé tomu nasvědčuje, pak by se mohla změnit povaha a směrování vnitřních geopolitických os v Evropě. A s tím i Evropská unie.
JÁ VŮL VOLIL DO EU (TEHDY JEŠTĚ NE EUSSR), I TOHO TRUMPA JSOU BRAL JAKO MENŠÍ ZLO; A ELHLE- V USASSR JE TO UŽ JEDNO, KDO JE V ČELE, JEN KDYŽ JE TO ZMRD NA STRANĚ DEEP STATE!
A K TOMU POZNÁMKA: EMANCIPOVANÉ ŽENY JSOU HORŠÍ JAK STARCI (NA CHMELU SNAD ANI NE). COŽ JE VIDĚT V EUSSR NA KAŽDÉM KROKU A EJEN V EUSSR. PROSTĚ TY BABOCHLAPI MUSÍ DOKAZOVAT CHLAPŮM, JAK NA NĚ STAČÍ A JAK JE UMÍ I PŘEDSTIHOUT, ALE VŽDY JEN V TOM HORŠÍM SLOVA SMYSLU, ŽE?
4,5 % přisoudil průzkum Medianu straně Motoristé sobě. Z řad opozice je slyšet radost nad tím, že by se Motoristé do Sněmovny nedostali. Daniel Sterzik alias Vidlák ovšem v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz upozorňuje, že se hlasy jen přelévají. „Opozice jásá nad tím, že se Babiš stává ještě větším hegemonem politické scény a brzy už volby vyhraje úplně sám… Svatá prostato!“ diví se.
Foto: Archiv PL Popisek: Daniel Sterzik zvaný Vidlák
Dane, novinář Michal Půr dal pěkně pod sebe průniky financování Deníku N, kampaně Petra Pavla, kampaně (nyní) opozičních stran a některých neziskovek. Ne že by to bylo něco nového, ale opakování je matka moudrosti. Nebo je to něco nového?
Kdyby si Deník N nehrál na nezávislé a pravdomluvné médium, bylo by všechno v nejlepším pořádku. Máme hentu demogracyji, každý si může koupit médium. Každý si může udělat vlivovou strukturu a pomocí ní prosazovat své zájmy. Jestli je někdo ochoten dávat stamiliony na dosazení zelené gumy na Hrad, je mu přáno. A jestli pak dá další desítky milionů do budování jeho kultu osobnosti a koupí si k tomu různé Miliony chvilek a Štíty demokracie, kteří budou kolem Petra Pavla křepčit jak Baalovi proroci kolem oltáře, prosím, ať to dělají.
Ale pokud z toho dělají cosi nezávislého, odděleného a tím pádem lepšího, je to chucpe a já jsem rád, že to Půr s Pauknerem rozkryli.
Zastánci „správných médií“, tedy Deníku N, hned spustili kanonádu: My nic, nám do práce nikdo nezasahuje, proč by naši donoři nemohli podporovat politiky, naši zakladatelé se odstřihli a Půr vzal prachy od Patriotů pro Evropu. Co na to říci?
Ale copak, vlastní medicínka Deníku N nechutná? Andrej Babiš byl od redakce Mladé fronty odstřižen podstatně víc než Zdislava od Winklera a teď najednou je to jinak?
Navíc, o to tady přece vůbec nejde. Nám nevadí, že Zdíšu platí nějaká oligarchická chobotnice napojená na německé peníze. Jen je dobré to vědět. U Mladé fronty jsme věděli, komu patří. Tak teď to víme i o Debilníku N, Voxpotu i Page not found. Stejně tak víme, že Parlamentní listy patří Marku Španělovi. To není zločin, vlastnit média. Zločin je, když si médium hraje na nezávislé a není.
Kde se bere ta představa, že u „špatných“ médií hrozí střet zájmů tak nějak automaticky, když je vlastní „špatný“ miliardář, který by dokonce podporoval „špatné“ neziskovky, ale u těch „hodných“ miliardářů se křičí „ukažte důkaz, že do něčeho zasahuje“?
Ale my přece nemusíme nikomu nic dokazovat! Nám stačilo dokázat, komu Deník N patří. To Simkanič musí dokázat, že je opravdu nezávislý, a to se nedokazuje nějakým výkazem schůzek s kamarádem miliardářem, který mu zaplatil dluhy, ale dlouhodobou kvalitní prací. Nezávislost se pozná tak, že i názorový odpůrce řekne, že s Deníkem N sice nesouhlasí, ale rozhodně je to kvalitní a nezávislé médium.
Strom poznáte po ovoci. Nikoliv podle morálního kodexu.
Nicméně, nějak nám přihořívá… Dřív jsme o tomto psali jen my v PL. Čím to, že se tak nějak hráz protrhla?
Až budu mít dodělanou Vidlákovnu, budeme se tam pravidelně modlit k Všemohoucímu, aby Parlamentní listy dlouho zachovati ráčil, protože my všichni ostatní jsme se od vás učili. Proto se to protrhává až teď. Nejdřív se od vás muselo hodně lidí naučit, jak se to dělá. Museli se poučit z vašich chyb, ze svých chyb, hodně jich muselo selhat, aby to nakonec přineslo své plody.
Teď už se jen můžeme akademicky bavit, jestli právě teď bylo dosaženo bodu zlomu, anebo jestli to bude ještě větší fičák.
Každopádně, můžeme si odškrtnout další milník. Deník N už není ani objektivní, ani nezávislé mééédium a už se to nikdy nevrátí.
Jinak, sledoval jste „moderátorský výkon“ slečny Snopové na Nově v rozhovoru s Václavem Klausem?
Myslíte ten rozhovor, jak postavila Klause před hotovou věc? Vlastně vůbec nevím, proč si ho zvala. Dozvěděli jsme se, jaký má Snopová názor na rusko-ukrajinský konflikt, ale nedozvěděli jsme se, jaký názor na to má bývalý prezident republiky, který to v životě dotáhl mnohem dál než nějaká Snopová. A já si bláhově myslel, že médium je tady od toho, aby zprostředkovalo širokým masám názor zpovídaného, nikoliv názor moderátora.
Kdybych tam místo Klause seděl já, zeptal bych se slečny Snopové, jestli její striktní postoje platí také pro konflikt v Íránu. Tam Američané také neměli co dělat. Také „nevyprovokovaně“ zaútočili. Zeptal bych se, proč není naší morální povinností pomáhat Íránu, když je to napadená země.
Donald Trump by rád zavřel každého, kdo řekne, že Americe dochází rakety. Nicméně, to asi Ukrajině a dalším, kteří čekají, že se s nimi USA ještě budou dělit, moc nepomůže?
Že docházejí rakety, to vidíme v Kyjevě docela zřetelně. Ten kouř nad městem začíná být nepřehlédnutelný. Mě osobně by ale mnohem víc zajímalo, jak se mohlo stát, že nejsou rakety? Copak ta válka netrvá už čtyři roky? Copak nám naši chciválci pořád nevysvětlují, že Rusko nás co nevidět napadne? Copak ta skvělá vyspělá Evropa, která umí poručit větru dešti a umí zachránit celoplanetární klima, nerozjela válečné hospodářství?
Matně si pamatuju, že za druhé světové dokázali Američané za čtyři roky zdesetinásobit počet mužů své armády a postavit desetitisíce tanků, letadel, děl a minometů. Teď za čtyři roky dokázali spotřebovat zásoby raket, které vyráběli dvacet let.
Jediný, kdo znásobuje počty vyrobených zbraní, je Rusko. Ale to se také nesmí říkat a mohou za to být dost přísné tresty.
Vyšel průzkum agentury Median. Respektive volební model, který průzkumníci „nabírali“ celý červenec, kdy zuřila propaganda kolem summitu v Ankaře a všude se řešila nehoda Filipa Turka. Výsledek: 46 % v součtu pro vládu, 41,5 % v součtu pro opozici. A to ještě nepočítám Kubu a komunisty. Ano, Motoristy dali na 4,5 %, nicméně TOP 09 a lidovci mají ještě méně. Co z toho vyčíst, pokud něco?
Já to čtu tak, že velikost táborů se nemění, jen se hlasy přelévají uvnitř. Viděl jsem vysloveně jásavé komentáře, že Motoristé už mají jen čtyři a půl procenta, takže jsou ze hry a už brzy pravda s láskou zvítězí. Ve skutečnosti, pokud Motoristé opravdu poklesli, tak se hlasy přelily od kováříčka přímo ke kováři. K hnutí ANO. Opozice jásá nad tím, že se Babiš stává ještě větším hegemonem politické scény a brzy už volby vyhraje úplně sám… Svatá prostato!
Ještě humornější byl průzkum, kde se jiná agentura ptala voličů, kdo je předsedou té či oné parlamentní opoziční strany. Nejlépe dopadl Rakušan, toho „uhodlo“ 47 % respondentů. Takového Grolicha „trefilo“ jen 21 %. Jak to, že jsou ti lidé pořád v médiích a občané si je přitom nepamatují?
To bude nejspíš tím, že žvaní nesmysly a ani soustavná tvrdá práce Jindřicha Šídla na tom nedokáže nic změnit. Když Grolich žvaní hovadiny, je úplně jedno, že mu novináři nekladou kritické dotazy. Hovadina zůstane hovadinou, i když se nad ní Řezníček tetelí blahem.
A co se týče toho Rakušana… nezeptali se třeba také lidí, co se jim vybaví jako první, když uslyší jeho jméno? Vsadím se, že si 99 % respondentů jako první vybaví slovo Dozimetr.
Na závěr napůl odlehčeně: Také by vám nevadilo, kdyby Česko bylo monarchií a vládl by nám Habsburk? Petru Pavlovi by to nevadilo.
Habsburkové už jednou zemi ztratili a pokud si pamatuju, zařídil to jistý Masařík, do kterého se hradní rozvědčík snaží stylizovat. Takže, ať nám o svých ambicích přijde Oto Habsburk pohovořit osobně. Zajisté hovoří česky stejně dobře jako Bernd Posselt.
Ale když už jsme u těch ústavních změn, které nám tu chce prezident zavést a Deníku N to vůbec nevadí, ačkoliv jim mnohem menší ústavní změny, navrhované hnutím Stačilo!, vadily strašně moc, co takhle zmenšit Poslaneckou sněmovnu na padesát poslanců a Senát na čtrnáct senátorů? Co takhle zkrátit prezidentské období na jeden rok? Co takhle všechny volby dělat jednou za čtyři roky v jednom termínu? Co takhle institut obecného referenda? Kdyby bylo, mohli bychom se lidí zeptat, jestli by se jim líbila monarchie s Habsburkem v čele…
Kritika médií a novinářů ze strany premiéra Andreje Babiše je na místě. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to říká bývalý prezident republiky Miloš Zeman, který souhlasně s dávným výrokem svého předchůdce Václava Klause říká, že “novináři jsou opravdu největšími nepřáteli lidstva”. Podle něho jde o měkouše, kteří nejsou schopni vyargumentovat svůj názor.
Foto: Hans Štembera Popisek: Bývalý prezident Miloš Zeman zavítal na rozhovor do studia Parlamentních listů
Pane prezidente, vláda nedávno hodnotila první půlrok svého působení a premiér Babiš uvedl, že ministři splnili už 195 úkolů z celkových 978. Jak jejich práci hodnotíte Vy?
Vyberu si pro stručnost jenom dva příklady. První je pozitivní, druhý negativní. Za pozitivní pokládám vládní regulaci cen pohonných hmot včetně regulace marží. Díky tomu jsme se vyhnuli rozkolísanému trhu, energetické a dopravní krizi a dalším negativním jevům. Za negativní naopak pokládám zákon, který sebral Všeobecné zdravotní pojišťovně 8 miliard a přidělil je bankrotujícím pojišťovnám, což pokládám za bolševický způsobem trestání schopných a odměňování neschopných.
Nedávno jsem viděl výsledky výzkumu popularity světových premiérů od agentury Morning Consult, která se v naší zemi proslavila během vládnutí Petra Fialy, který v jejich žebříccích končil střídavě na posledním a předposledním místě. Premiér Andrej Babiš je zde naopak na čelních příčkách, několikrát na třetím místě. Stejně tak si jeho hnutí ANO drží stabilní pozici kolem 34 procent v domácích průzkumech. Jak to vnímáte?
Zásadní rozdíl mezi Fialovou a Babišovou vládou spočívá v tom, že Fialova vláda byla vládnou amatérů a Babišova vláda je vládou profesionálů. I profesionálům můžeme vyčítat chyby, ale u amatérů je vyčítání chyb zbytečné, protože nedělají nic jiného.
Pokud jde o mediální stránku, mnohá média si stěžují, že na ně prý Andrej Babiš útočí a jde snad až o ohrožení demokracie. Tahle média včetně Seznamu, Novinek nebo Deníku N ale často otevřeně vystupují proti vládě, zatímco tu Fialovu otevřeně podporovala. Co o práci těchto médiích soudíte?
Na současnou vládu útočí tři základní média. Forum 24, Deník N a Seznam. Nevidím nic špatného, když naopak premiér nebo jiný vládní politik útočí na novináře. Dělal jsem to sám, dělal to můj předchůdce Václav Klaus, který prohlásil, že novináři jsou největšími nepřáteli lidstva, a budu to dělat až do své smrti. Nebudu přitom paušalizovat, protože znám několik dobrých novinářů.
Z pohledu těch zmíněných médií je to tak, že oni smí útočit na kohokoli, ale nikdo jim to nesmí vracet, nikdo vlastně nesmí hodnotit jejich práci. Kde se to podle Vás bere?
Kdybych měl útočit na některé novináře jmenovitě, byla by to především ztráta času. Předmětem útoku by místo osobní kritiky měla být kritika absence názoru a nahrazování názoru pocity. O tom se u nás téměř nemluví, že novinář často nevyjadřuje názor, ale svůj pocit. Říkám těmto novinářům měkouši, protože pocit je měkký, soft, zatímco často se mluví o tvrdých datech a důkazech na druhé straně. Takže tito měkouši mají pouze pocity a nedobrali se vyhraněných a hlavně vyargumentovaných názorů jsou opravdu opravdu největšími nepřáteli lidstva.
Po skončení jejich války bychom měli požádat Ukrajinu, které tak mohutně pomáháme, aby vtáhla do Brusele a zlikvidovala to hnízdo buzerace a rozvolnila okovy EUSSR!
Prezident Petr Pavel, který sliboval věrnost republice, by se podle svých slov nebránil návratu monarchie, jejíž tradici jsme prý přerušili. A rovnou by se měl vrátit potomek Habsburků na český trůn. Kde se u Pavla tyto myšlenky vzaly? A proč ho hned napadl Karel Habsburský, který navzdory historickým faktům obhajuje boj sudetských Němců proti Čechům? ParlamentníListy.cz věc analyzují a hodnotí s právníkem Radkem Suchým.
Foto: FB Petr Pavel Popisek: Petr Pavel na Hradě (v Masarykově knihovně) v červnu přijal Karla Habsburského
reklama
Měla by se vrátit monarchie pod vedením habsburského panovníka? „Proč ne,“ říká prezident Petr Pavel, podle něhož následníka trůnu máme a nedávno se s ním setkal. Měl tím na mysli Karla Habsbursko-Lotrinského, vnuka posledního rakouského císaře a českého krále Karla I.
Petr Pavel souhlasná slova o zavedení monarchie pronesl během akce spolku nazvaného Český královský institut na zámku hraběte Františka Kinského v Kostelci nad Orlicí. Výrok vyvolal značně kritické reakce. Především s ohledem na to, že prezident republiky, který sliboval věrnost republice, nyní fakticky připustil možnost jejího nahrazení monarchií. Nemluvě o naznačeném návratu Habsburků na český trůn.
Lidé z Českého královského institutu, což je de facto nezisková organizace, se Pavla zeptali, zda by si dovedl představit Českou republiku jako konstituční monarchii. „Já bych s tím neměl sebemenší problém. Když se podíváme kolem sebe, tak i v Evropě je řada konstitučních monarchií, které fungují velice dobře a tradičně. My jsme tu tradici měli na dlouhou dobu přerušenou, ale pokud by to byla vůle lidí a pokud bychom měli přímého následníka, jakože jednoho máme a teď nedávno jsem s ním mluvil, tak proč ne,“ uvedl Petr Pavel.
Prezident Pavel koncem června na Pražském hradě přijal Karla Habsbursko-Lotrinského, který je vnukem posledního rakouského císaře a českého krále. Někteří příznivci návratu monarchie označují současnou hlavu habsburského rodu za následníka českého trůnu a například také za „jediného člověka na světě, který má právo nosit Svatováclavskou korunu“. Poněkud paradoxní je, že nynější český prezident přijal Karla Habsburského v hradní Masarykově knihovně a na jednom ze společných snímků je vedle obou párů i malá jezdecká socha prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
ParlamentníListy.cz se zeptaly právníka Radka Suchého, jak se na Pavlovy výroky o návratu monarchie dívat, a to zejména z pohledu skutečnosti, že prezident při skládání ústavního slibu mimo jiné slibuje věrnost republice.
„Sám bych jeho neuvážené výroky zcela nepřeceňoval. Více než ústavněprávní aspekty jsou v případě tohoto jeho dalšího nonsensu důležitější aspekty etické. Takové výroky by jako prezident republiky, myslím ve smyslu státoprávního uspořádání, nikdy neměl vypustit. Ale není to poprvé, protože Petr Pavel má jaksi ve zvyku, ať již úmyslně, nebo neúmyslně, provokovat národně smýšlející část občanstva, pro které stále má význam vědomí, že např. jejich praprarodiče dosáhli vznikem Československa snu, který snily desítky generací před nimi. Stejně tak má relativizující výroky k událostem druhé světové války a k tomu, co je části obyvatel svaté a nedotknutelné. Je to tím, jaký světonázor mají lidé, kteří mu tvoří agendu a rámují jeho profil. On sám totiž žádný světonázor nemá. K vašemu dotazu tak odpovídám, že to v pořádku není,“ uvádí právník.
„Z hlediska ústavněprávního jeho (Pavlovy, pozn. red.) výroky nemají žádný právní dopad a sotva by někdo mohl myslet vážně to, že by se tím dopustil jednání, které by mohlo odstartovat např. impeachment. Souhlasím ale s Petrem Macinkou, že do určité míry jeho výroky jsou útoky na naši státnost. A to především v tom kontextu, že takovéto výroky zapadají do jeho mnohem závažnějších politických proklamací, týkajících se např. práva veta v EU, oslabování naší suverenity ve prospěch této nadnárodní organizace, podrobování našich zájmů vojenským zájmům cizích zemí a neustálého spojování naší země s rusko-ukrajinskou válkou. Jeho výroky jsou ale především hloupé a vycházejí z neznalosti základních předpisů našeho státu a historických dokumentů, které by měl znát. Petr Pavel prohlásil, že by si dokázal představit Česko jako parlamentní monarchii, pokud by si to přála většina občanů, a zmínil, že ‚jednoho přímého následníka máme‘ a že s ním mluvil, čímž zjevně myslel Karla Habsburského. Na slova Petra Macinky reagovala malá politická strana Koruna česká, dle které prý následníka trůnu máme, a prezident tak na naši státnost prý neútočil. Pavel i Koruna česká se ale mýlí,“ konstatuje Radek Suchý a vyvrací rozšiřované mylné výroky, že existuje nějaký následník českého trůnu.
Prezident Pavel by podle něj měl určitě vědět, že státoprávní počátky našeho státu byly postaveny na tzv. prohlášení o detronizaci. „Oficiální sesazení rodu Habsbursko-Lotrinského z českého trůnu totiž takto vyhlásil předseda vlády dr. Karel Kramář již na první schůzi Revolučního národního shromáždění 14. listopadu 1918. Ve stejný den byla přijata i prozatímní ústava zákonem č. 37/1918 Sb. Tento zákon v § 1 jasně definoval, že Československý stát je republikou a v čele stojí prezident. Tím byla definitivně a ústavně zrušena monarchie a jakékoli dědičné nástupnické právo na trůn zaniklo. Žádného následníka trůnu tedy nemáme. Leda že by jím chtěl být pan prezident, ale to samozřejmě žertuji,“ podotýká právník.
„Jak jsem uvedl, jednak to svědčí o neznalosti práva, jednak jde o hloupou provokaci té části občanů, u které ví pan prezident, že to najde úrodnou půdu. To je ale nedůstojné jeho úřadu. Mezi šlechtou mu je asi dobře, nepochopil ale slova Bohuslava Balbína, který pronesl, že ‚Šlechtictví je jakési stálé projevování vynikajících vlastností, k němuž vede potomky jejich původ a příklady jejich předků.‘ Tomu má totiž pan prezident daleko, a to i svými neuváženými výroky. Není to elitářství, jak si asi myslí. Podlézáním příslušníkům zaniklého státního systému, a podotýkám, že si role šlechty velmi vážím, se totiž pan prezident lepším nestane. Spíše se dostává na úroveň frustrovaných jedinců, kteří by modrou krev rádi měli a nechápou, jak mohli tak dlouho žít po selsku. A že nikdo tu jejich šlechetnost nepoznal. Teď to trochu odlehčuji,“ pokračuje Suchý.
Ptali jsme se také na možný rozpor v přístupu k Ústavě ze strany prezidenta republiky, kdy na jedné straně viní Filipa Turka z toho, že nectí “ústavní hodnoty” a poté volá po návratu monarchie, když naše země je právě na základě Ústavy republikou.
„Pan prezident má ve zvyku vykládat ústavu účelově, různě ji překrucovat, a ke své malopolitice zneužívá i jím formovaný Ústavní soud. Za žádného prezidenta nepanovaly poměry, které by tak významným způsobem devalvovaly jak význam Ústavy, tak ústavních institucí. Toto je na rozdíl od jeho hloupých vyjádření mnohem nebezpečnější. Ve veřejnosti se totiž roky musela budovat důvěra v ústavní instituce, v ústavní pořádek a v právní řád. Pokud však s těmito pilíři demokracie a právního státu zachází první muž ve státě jako s onucí, jak může chtít, aby řadový občan měl k čemukoli přirozený respekt? Petr Pavel již vede předvolební kampaň, ale i tak si myslím, že se od něj stále ještě dočkáme mnoha podobných excesů. Ty skončí, až opustí svůj úřad, což, jak doufám, bude na konci tohoto volebního období,“ dodal Radek Suchý pro ParlamentníListy.cz.
Zajímavé také je, že sami někteří monarchisté, kteří za přijetí Karla Habsburského prezidenta Pavla chválí, ho nejspíš neuznávají jako prezidenta republiky, když o něm ve svém článku píší nikoli jako prezidentovi, ale striktně jako o “generálu Pavlovi”. Ve své reportáži v rámci “Monarchistických novin” to napsal bývalý kandidát strany Koruna česká Martin Cikán. Petra Pavla zmiňuje hned několikrát a nikdy jako prezidenta. Vždy pouze jako generála.
O samotné osobě Karla Habsbursko-Lotrinského ParlamentníListy.cz informovaly již před lety, když mu strana Koruna česká k narozeninám na základě peněz z veřejné sbírky plánovala nechat vyrobit kopii Svatováclavské koruny. Při té příležitosti jsme připomněly Habsburkovy názory z rozhovoru pro MF Dnes z roku 2013, kdy současná hlava rodu, kterou nyní přijal Petr Pavel, obhajovala sudetské Němce. Nikoli pouze jejich dnešní následovníky, ale i sudetoněmecký boj proti Čechům v našem pohraničí ve 30. letech minulého století.
Jakákoli debata o znovuzavedení monarchie v naší zemi přitom není reálným tématem. Samotná strana Koruna česká, která změnu uspořádání naší země prosazuje, má ve volbách naprosto marginální podporu, která s každými volbami co čtyři roky postupně klesá. Ve sněmovních volbách loni na podzim získala pouze 7 313 hlasů, tedy 0,13 procenta.
Události v Ceutě jsou důkazem, že se v Bruselu mění přístup. Být proti nelegální migraci už není zakázáno, naopak je to žádáno. Jenže to je všechno. Co víc, změna přístupu v Bruselu je jen snahou zamaskovat předchozí selhání.
Drama kolem španělské Ceuty pomalu utichá. Měli jsme tu hrozby vyhozením ze Schengenu a španělský premiér si vyslechl mnoho zlého. Třeba i od TOP 09 a jejího europoslance Ondřeje Koláře, který taktéž chtěl vylučovat Španělsko ze Schengenu za to, jak selhalo v ochraně svých hranic.
Jak ten čas oponou trhnul. A jak odlišné jsou výroky Ondřeje Koláře například od Miroslava Kalouska, který společně s tehdejší lidoveckou europoslankyní Šojdrovou zasazoval o to, aby Česko přijalo 50 nedoprovázených dětí. „Chceme, abychom svou politikou vůči tomuto typu uprchlíků nedělali ČR před celým světem ostudu,“ prohlásil tehdy Kalousek.
Nebo třeba od výroků již zesnulého předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, který ve spojitosti s českým odporem vůči nelegálním migrantům hovořil o „malosti a zaprdlosti“. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na jeho výrok: „Když Německo zvládne 800 tisíc, nám by slušelo 80 tisíc.“
Obecně jsou výroky Karla Schwarzenberga z období vrcholící migrační krize jedna perla za druhou. „My tady řveme, přitom jich k nám směřuje zatraceně málo. Když se podívám na čísla v Maďarsku, Rakousku, jde to do statisíců. Naše reakce jsou opravdu směšné. Řveme, jako by nám málem řezali krky,“ prohlásil tehdy. Od té doby se skutečně řezání krků stalo něčím, na co si obyvatelé západní Evropy museli začít zvykat.
Ze studnice výroků Karla Schwarzenberga o migrantech bychom mohli čerpat ještě hodně dlouho. Ale pro účely tohoto komentáře postačí jeden. „Zachovejte naše zásady, držte se jich. Lidé neoceňují politiky a stranu, kteří se otáčejí jako větrník. Nikoliv. Stůjme při svých zásadách, i když je to někdy nepříjemné. Nebojme se, jdeme odvážně k budoucnosti. A udělejme to s úsměvem,“ vyzval Karel Schwarzenberg.
Nezkušenému pozorovateli, který by hledal, jak TOP 09 něco omlátit o hlavu, by se mohlo zdát, že si zde Kolář naběhl. Že porušil svatá slova svého bývalého předsedy. Vězte, neporušil. Ta zásada, kterou TOP 09 praktikuje, je být zadobře s Evropskou unií. Vědět, kam bruselský vítr fouká. A v poslední době se obrací proti nelegální migraci. A pokud v Bruselu dojdou k názoru, že už to s migrací trochu přehnali, v TOP 09 všechno rádi přehodnotí, i když v minulosti hlásali opak.
Přehodnotit neznamená něco dělat
Ono bruselské přehodnocení ovšem neznamená, že by se problém začal řešit. Ono totiž chytit migranta, dokázat, že nemá v zemi co dělat, protlačit ho soudním systémem prolezlým aktivisty a sluníčkáři je stále stejně složité. Nemluvě ani o donucení země původu, aby si ho vzala nazpět.
„Ale byla schválena ta nová, přísná pravidla, takže se problém řeší, Evropská unie není pro srandu králíkům a reflektuje přání občanů,“ chtějí ve skutečnosti vzkázat evropští soudruzi. Zřejmě v obavě, že nadcházející volby by do čela ve velkých evropských zemích vynesly strany, které by chtěly z Evropy vymést jednak migranty, což by bylo poněkud trapné, kdyby se zjistilo, že to jde, ale hlavně evropský establishment, což by pro něj bylo likvidační.
Co už se může říkat?
Takže odteď už se může říkat, že masová migrace je problém. Hrdí Evropané vám už za to nebudou nadávat, už nebudete rasisti a xenofobové. No nejste rádi?
Tedy až na pár výjimek, které nikdo neráčil informovat, že se mění směr, ti vám nadávat mohou, ale už za nimi nebude stát celý mainstreamový mediální aparát. Koneckonců v Maďarsku se konečně podařilo svrhnout Viktora Orbána, takže v EU mohou změnit směr bez toho, aby se maďarský premiér mohl holedbat slovy: „Já vám to říkal.“
Co se naopak ještě nesmí říkat? Nu, potápění lodí s migranty asi ještě bude verboten. Nezapomínejme, že tu jedna politická strana byla odsouzena za plakát s realistickým zobrazením následků nelegální migrace. Kdyby byla TOP 09, ze které žaloba vzešla, donucena k vysvětlení tohoto rozporu v postoji, asi by se z ní ozvalo, že zatímco SPD je proti migrantům zle, neempaticky a rasisticky, tak TOP 09 je proti nelegální migraci rovnoprávně a hlavně proto, protože je to nástroj Putina na rozeštvání evropské jednoty.
A pak jsou věci, které se říkat smí, ale bude o nich naprosté ticho. Pokud by někdo například navrhoval, že by se za selhání ochrany hranic měla vyvodit odpovědnost. Ať už v řadách evropských pohlavárů (zejména těch nevolených), nebo třeba u neziskových organizací či v médiích. Že by třeba ti, kdo pomáhali dostat migranty do Evropy na moři či na souši by si na pár let pobyli v chládku. Nebo by třeba neměli volební právo. Nebo jen nesměli dostávat peníze od státu.
To je myšlenka pro tyto instituce s máslem na hlavě tak strašidelná, že bude vždy vymlčena. Zavání totiž sebereflexí. A taková sebereflexe, kdo ví, kde by mohla skončit…
Takže přeloženými slovy evropského establishmentu: „Zapomeňte, evropští občané. Zapomeňte, že jsme proti masivní nelegální migraci nic nedělali. Zapomeňte, že jsme trestali ty, kteří chtěli něco dělat. Zapomeňte, že jsme netrestali a naopak vychvalovali ty, kdo pravidla porušovali. Zapomeňte, že s problémem nic neděláme ani teď. Pamatujte si je, že jsme schválili něco, o čem tvrdíme, že to pomůže. A hlavně nevolte ty, kdo proti nelegální migraci byli od začátku.“
Autor je redaktor ParlamentníListy.cz
Tento článek přímo v textu aktivně odkazuje na tyto zdroje:
