Nebavte se s Deníkem N, vyslovil Marek Benda z ODS

Spustit čtení článku

Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku. Čtení článků používá syntetický hlas (AI). 

03.08.2026 7:51 | Monitoring

autor: Miloš Polák

Nebavit se s Deníkem N. To není jen myšlenka současného ministra zahraničí Petra Macinky, ale i předsedy poslaneckého klubu ODS a politického matadora Marka Bendy. Vyslovil ji vůči svým straníkům už před rokem.

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) nenechal na tiskovou konferenci vpustit novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou. Znovu. Poprvé nevpustil Zdislavu Pokornou v lednu, podruhé minulý týden.

„Mohu vás potěšit, že v důsledku podpory názorové rozmanitosti jsme rozhodli o tom, že budeme tedy občas dělat i tiskové konference pro alternativní média a konspirační blogy, na které určitě Deník N a jeho zástupce a další podobné lidi pozveme,“ nechal se slyšet šéf Motoristů a ministr zahraničí. Ministra citovala ČTK. 

ParlamentníListy.cz k tématu:

• Utrpení svaté Zdislavy aneb Festival ublíženého pokrytectví
• „Kde jste byli, když…?“ Odpověď na řev na Macinku
• Macinka představil úklid po Lipavském. Pak si vzal mikrofon Respekt

Deník N se ohradil.

„V demokratické zemi jde o bezprecedentní postup. Mluvčí ministerstva na opakovaný podnět redakce několik dnů mlčí,“ sdělil Deník N na sociální síti Facebook.

Ale pohled do historie dokládá, že to nebyl první vládní politik, který se proti Deníku N vymezoval. Už v době vlády Petra Fialy (ODS) se kvůli bitcoinové kauze proti Deníku N ostře vymezoval poslanecký matador ODS Marek Benda, který s malou přestávkou v letech 2002 až 2004 byl poslancem téměř po celou dobu existence české dolní parlamentní komory.

„Po dnešním útoku na Evu (Decroix) doporučuji se s nimi fakt přestat bavit, mají jediný cíl, zničit ODS, už toho mám plné zuby. Prostě budou média, se kterými se nebudeme bavit…“ stojí ve zprávě z června 2025, kterou měl Deník N k dispozici. A dva poslanci ODS tehdy potvrdili, že to Benda myslí vážně.

Deník N blízký STAN?

„Já s vámi nemluvím. S celým Deníkem N. Chápu, že tomu nerozumíte, ale já tomu rozumím,“ sdělil Benda Deníku N.

Server se chtěl dozvědět, proč mlčení doporučuje i ostatním kolegům v ODS, ale už se nedozvěděl nic. „Když se s vámi nebavím, tak vám nemohu odpovědět,“ řekl a rozhovor ukončil.

V té době dával najevo, že se mu nelíbí, jak Deník N píše o bitcoinové kauze, kterou měla Eva Decroix řešit v roli nástupkyně ministra spravedlnosti ODS Pavla Blažka, který bitcoinovou kauzu odstartoval, když přijal kontroverzní dar jedné miliardy korun v bitcoinech pro ministerstvo spravedlnosti. 

V souvislosti s Deníkem se mluví o blízkosti některých jeho zakladatelů nejen k prezidentu Petru Pavlovi, ale také k hnutí Starostové a nezávislí. To se profiluje jako výrazná konkurence ODS, v současné době dokonce jeho předseda Vít Rakušan vyhlašuje, že se STAN má stát hlavní opoziční stranou. 

Marek Benda je zkušený politik, který se nezdráhá říkat nahlas, co si myslí. V podcastu s Jindřichem Šídlem a Janem Dobrovským na serveru Seznam Zprávy např. prozradil, že v roce 2009, kdy Ústavní soud zarazil konání předčasných sněmovních voleb, Benda přišel se specifickou radou. „Navrhoval jsem ignorovat Ústavní soud,“ prozradil v podcastu.

Sněmovna jako celek však tehdejší verdikt Ústavního soudu ČR respektovala. 

Bendova slova zaznívají v době, kdy Ústavní soud ČR bude za pár týdnů rozhodovat o kompetenční žalobě prezidenta republiky Petra Pavla s koaliční vládou ANO, SPD a Motoristů. Sporu o to, zda vláda může prezidentovi zarazit zahraniční cestu, které by se chtěl zúčastnit. Ústava totiž na jedné straně říká, že za zahraniční politiku státu odpovídá vláda, nikoli prezident, ale současně výslovně uvádí, že prezident reprezentuje Českou republiku navenek.

A stejně jako je v tuto chvíli nejistý verdikt Ústavního soudu ČR o kompetenční žalobě, není jisté ani to, jak se vyvine slovní přestřelka mezi Deníkem N a ministrem Macinkou.

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-zadluzujete-zemi-nedostanete-plat-argentinsky-prezident-prichazi-s-bicem-na-politiky-40590889

Utrpení svaté Zdislavy aneb Festival ublíženého pokrytectví

01.08.2026 4:44 | Komentář

autor: Jaroslav Polanský

KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA Šéfredaktor ParlamentníchListů.cz Jaroslav Polanský komentuje nevpuštění novinářky Zdislavy Pokorné na tiskovou konferenci Petra Macinky. Odsuzuje pokrytectví těch, kteří dnes křičí, zatímco dříve mlčeli.

Zdá se, že se česká liberální kavárna probrala z dlouhého zimního spánku. Přiměla ji k tomu scéna na Ministerstvu zahraničních věcí, které nepřipustilo na tiskovou konferenci ministra Petra Macinky novinářku Zdislavu Pokornou z Deníku N. Padají slova o potlačování svobody slova a zdá se, že novinář jakožto živočišný druh je chráněný, nedotknutelný a nenapadnutelný. 

Autor tohoto komentáře řídí od roku 2012 redakci serveru ParlamentníListy.cz. Nemá v povaze stěžovat si – stejně není komu. Rád se ovšem od srdce zasměje. A to se děje právě teď, když pročítá na sociálních sítích zděšené tirády na obhajobu slečny Pokorné a již zmíněné úvahy o nedotknutelnosti novinářů, kteří mají právo na nekritizovatelnost, vstřícnost a snad i nábožnou úctu ze strany politiků.

Pojďme si „prosvištět” jednu časovou osu. Svědectví času, u kterého byly ParlamentníListy.cz.

Ty vznikly v roce 2010 s ambicí dát hlas i té části populace, která není nadšena ze směřování Evropské unie, která má kritické dotazy ke směřování České republiky v posledních dekádách a která se hlásí o slovo v diskusi o tématech jako migrace, soužití s menšinami, geopolitická orientace či liberální záliba v „zezelenání” ekonomiky za každou cenu a zejména za peníze těch, kteří o nic takového nestojí.

V prvních letech svého fungování ParlamentníListy.cz upozornily na téma problematického soužití s romskou menšinou. Staly se terčem nařčení z rasismu jen proto, že psaly o žité zkušenosti občanů (nejen) v pohraničí. Kde byli tenkrát dnešní obhájci nekritizovatelnosti českých médií?

Po začátku ukrajinského Majdanu a následné válce na Donbasu daly ParlamentníListy.cz prostor politikům, expertům a dalším občanům, kteří měli dojem, že bolestné situaci, která nakonec přerostla v největší válku v Evropě po konci druhé světové války, šlo předejít. Metodicky a úzkostlivě dávaly prostor jak zastáncům „mainstreamového” euroatlantického proudu, tak té části veřejnosti, která situaci viděla jinak. Pečlivá snaha o vyváženost a o nazírání problému z různých stran se však minula účinkem. Jedinou „odměnou” byly nálepky „proruský”, „proputinovský” či „protizápadní”. Zpravidla z úst těch, kteří dnes vidí nevpuštění redaktorky Pokorné na jednu celkem nezajímavou tiskovou konferenci jako útok na demokracii.

Zmíněné „proruské” nálepky časem začaly udělovat na běžícím pásu neziskové organizace, které kloubily zahraniční financování s penězi investorů, kteří později stáli u vzniku Deníku N, v němž pracuje redaktorka Pokorná „poškozená Macinkou”.

A nakonec přidaly i kouzelné slovíčko, které nelze pominout: DEZINFORMACE. Dezinformátor, dezinformační, dezinformující. Dezinformátorem v jejich výkladu byl (a je) každý, kdo si dovoluje pochybovat. A s „dezinformátory” se nemluví, neposkytuje se jim vyjádření, jsou považováni za škůdce demokracie a smějí být lživě osočováni z toho, že jednají v zájmu cizí moci. Což znělo komicky zejména z úst představitelů organizací financovaných až do příchodu Donalda Trumpa z prostředků farmáře z Texasu či dělníka z Ohia.

V roce 2015 pocítila celá Evropa náraz migrační vlny z afrických a blízkovýchodních zemí, dominantně islámských. Dnes už si většina Evropy (díkybohu) uvědomuje rizika tohoto jevu, nicméně když v roce 2015 ParlamentníListy.cz daly prostor mluvčím, kteří na tato rizika poukázali, byly nařčeny z „xenofobie” „konspirací” a „vyvolávání nenávisti”.

Tak si tyto nálepky pojďme průběžně sečíst: Rasistické, proruské, konspirační ParlamentníListy.cz, vyvolávající nenávist. Tím, že si dovolují dát prostor kriticky myslícím a nespokojeným občanům. Stavěli se dnešní obhájci práva na účast na tiskovce Petra Macinky proti těmto nálepkám, které v konečném důsledku mířily na všechny občany, kteří zádali a žádají za své daně jinou politiku, než jakou si vynucuje liberální elita? Rozčilovali se tenkrát ti, kteří dnes nadávají Macinkovi, že označil Deník N za „alternativní médium” a „konspirační blog”? Autor komentáře si je pamatuje jinak. Stáli na pavlači, ze které se řvaly stejné (i horší) nadávky.

A to se teprve dostáváme k tomu „nejlepšímu”, k době covidové. Tehdy jsme se od liberálních médií dozvěděli, že kdo nesouhlasí s covidovými opatřeními a povinnou vakcinací, je nejen konspirátor a dezinformátor, ale vrah.  Mohl být vědec, lékař, světová kapacita… Nic platné. Je přirozené, že se toto období snaží česká společnost vytěsnit – nebyla to doba, na kterou by člověk chtěl vzpomínat. Ale jak zpívá sice v jiném kontextu, ale případně národní básník Jaromír Nohavica:

„Já si to pamatuju

Tu hrůzu pamatuju

Ty noci pamatuju

Ta rána pamatuju

Seznamy pamatuju

Zákazy pamatuju

Ty lidi pamatuju

Sebe si pamatuju

Hrdiny pamatuju

Zbabělce pamatuju

Mlčící pamatuju

Tebe si pamatuju…”

https://youtube.com/watch?v=26JFB1Vo_f8%3Fsi%3DgtvcqnRKKJu_D9YE

Ano, seznamy. Za covidu se  vytvářely „seznamy dezinformací”. Oficiální, ministerské. Byl na nich exprezident i světově proslulý český epidemiolog, který si dovolil tvrdit, že zardoušení společenského a ekonomického života opravdu není cestou k záchraně lidské civilizace. Kolik článků proti praxi „seznamů” napsal Deník N? A pohoršili se dnešní „pohoršující se nad Macinkou” nad tím, jak bylo zacházeno s novinářkami Markétou Dobiášovou a Angelikou Bazalovou, které vystoupily z loajálního mainstreamu a začaly se ptát? Andrej Babiš se za covid alespoň omluvil, zastánci covidového nálepkování nikoliv. 

A nakonec zde máme téma „prezidenti”. ParlamentníListy.cz poskytovaly jako jediné velké médium prostor Miloši Zemanovi při jeho vítězné kandidatuře v roce 2013, stejně jako jeho příznivcům. Během deseti let Zemanova prezidentství čelily útokům od jeho odpůrců, pro které bylo i jedno dobré slovo o Zemanovi příliš. Současně o někdejším prezidentovi kriticky informovaly například prostřednictvím rozhovorů s patrně nejsprostějším českým politikem Pavlem Novotným. Výrazy, kterými někdejší starosta Řeporyjí Zemana na stránkách PL častoval, netřeba opakovat.

Přesto byl server označován jako „hradní” či „vůči Hradu servilní”.

Čas trhl oponou… A poté, co v roce 2018 vybouchl a vyhořel prezidentský kandidát Jiří Drahoš, začalo hledání kandidáta pro prezidentskou volbu v roce 2023.

Současně byl roku 2018 založen již mnohokrát zmíněný Deník N, v jehož redakční radě usedl generál Petr Pavel.

A když se z generála Pavla stal prezident republiky Petr Pavel, mezi sponzory jeho kampaně patřili byznysmeni Martin Vohánka, Libor Winkler, Ondřej Fryc a Martin Hájek. Potud v pořádku. Jenže zmínění pánové patří mezi zakladatele Deníku N.

Vyvážené informování ParlamentníchListů.cz o Zemanovi „liberálním dobrodějům” majícím právo sedět na tiskovce v Černínském paláci vadilo, vpravdě incestní mediálně-politický průnik mezi financováním Deníku N a současně kampaně prezidenta Pavla nevadí.

„Nikdo vám nediktuje, co si máte myslet.” To je motto ParlamentníchListů.cz. V tomto duchu je tento komentář ponechán bez závěru. Čtenář si vše přebere sám.

Ale pokrytectví je ošklivá věc.

„Kde jste byli, když…?“ Odpověď na řev na Macinku

31.07.2026 21:30 | Monitoring

autor: Radek Kotas

„Kde jste byli, když vláda rušila weby a soukromá rádia?“ ptá se novinářka Martina Kociánová po silných reakcích na nevpuštění novinářky Deníku N Zdislavy Pokorné na tiskovou konferenci, které vyvolalo reakci Syndikátu novinářů ČR i mnohých žurnalistů. Otázky vyvolává také to, jak Pokorná novináře reprezentovala. „Jako sociální pracovnice z Dubí,“ padlo.

Na nevpuštění Pokorné na tiskovou konferenci ministerstva zahraničí, které resort vysvětlil slovy, že „tisková konference pro alternativní média a konspirační blogy bude v náhradním termínu“ a že Deník N na ni bude poté pozván, reagovala řada novinářů i opozičních politiků.

Syndikát novinářů ČR vyzval, aby české redakce kvůli věci bojkotovaly mediální akce ministerstva. „Oddělování novinářů na ‚běžné‘ a ‚alternativní‘ či ‚opoziční‘ podkopává princip rovnosti médií, omezuje svobodný výkon novinářské profese. V demokratickém právním státě není úlohou veřejné moci posuzovat ideovou či hodnotovou přijatelnost jednotlivých médií, ale zajistit přístup k informacím všem a za stejných podmínek,“ uvedl též.

Novinářka Martina Kociánová na silnou vlnu kritiky vůči rozhodnutí resortu zahraničí reagovala s otázkou, proč se dotyční neozvali, když problémům čelila jiná média. Zeptala se například, kde byli tito „zastánci objektivity“, když Český rozhlas Dvojka zrušil pořad Kupředu do minulosti. „Zrušen byl mimo jiné proto, že naši hosté, žijící v Německu, tvrdili, že takto nastavenou migrační politiku nejde zvládnout,“ vzpomněla na rozhodnutí o jí moderovaném pořadu, které vedení rozhlasu oficiálně komentovalo obměnou vysílacího schématu.

„Kde jste byli (Syndikáte novinářů a Marku Wollnere), když mě v roce 2020 označovali za dezinformátorku jen proto, že jsem kladla stejné otázky jako o 6 let později americký Kongres Anthonymu Faucimu?“ ptala se novinářka dále.

Právě zástupce šéfredaktorky Fora 24 a někdejší šéfredaktor reportážní publicistiky ČT Marek Wollner se postavil za výzvu k bojkotu ministerstva se slovy: „Na Macinkovu akci proti Deníku N v duchu kubánské demokracie Fidela Castra by měli novináři zareagovat jasnou solidaritou: odejít z tiskové konference všichni. Tohle psaní na sítě nepomůže. Zkuste příště.“

Na Wollnera a Syndikát novinářů ČR se obrátila také s otázkou, kde byli, když „vláda rušila weby a soukromá rádia“. „Kde jste byli, zastánci práv Zdíši P., když nás, ‚alternativní média‘, označovala vládní média za ‚proruská‘ jen proto, že jsme citovali Henryho Kissingera a jeho názor, ať válka na Ukrajině skončí co nejdříve, než lidskou mysl ovládne nenávist…“ tázala se dále a zmíněných se ptala i na to, kde byli, když potom názory jejích hostů z dřívějších let komunikovali i dnešní nejvyšší zástupci USA, jako jsou J. D. Vance či Marco Rubio.

„A kde budete příště?“ zakončila pak svůj dotaz upozorňující na dvojí metr. „Mimochodem, se Seznamem.cz mě čeká odvolací soud v říjnu… A jde jen o výše zmíněné otázky… Tak uvidíme – kde bude česká justice…?“ podotkla Kociánová závěrem svého komentáře ke kauze.

Pozornost budí i video, v němž Pokorná nahrála, jak i přes neudělení akreditace míří na tiskovou konferenci ministra zahraničí Petra Macinky. Komentátorka Karolina Stonjeková se podivila, v jakém úboru měla v plánu Pokorná na resort zahraničí zamířit.

„Zdíša jde na tiskovku Ministerstva zahraničních věcí s drdolem, holým břichem a v botách jak z lacinýho sex shopu z devadesátek,“ komentovala reprezentaci novinářky.

„Chápu, že se Deník N radši snaží promlčet skandální zjištění Pauknera ohledně svého vzniku, financování a především štědrých finančních injekcí, které Deník dostaly hrobníkovi z lopaty,“ připojila s tím, že „nějakej elementární dress code by se možná dodržovat mohl“. „To fakt není žádná nukleární věda obléci se úměrně tomu, že jdu na pracovní akci, a nikoli na plovárnu,“ pustila se Stonjeková do Pokorné za šortky a otevřené boty s tím, že „i v parných letních dnech snad jde oháknout se do práce jako člověk, a ne jako sociální pracovnice z Dubí“, pokud si člověk říká „novinář“ a jde na tiskovku ministerstva.