16.04.2025 13:24 | Rozhovor
„Největším problémem ale je díky rizikovému trendu stárnutí lékařského stavu hrozící fatální nedostatek lékařů. Je to časovaná bomba, která by v blízké budoucnosti několika let mohla způsobit totální kolaps našeho zdravotnictví.“ Tak bije na poplach Jaromír Bernátek, primář nukleární medicíny Nemocnice Kyjov, náměstek pro léčebnou a preventivní péči, předseda OS ČLK ve Zlíně a člen strany PRO. ParlamentnímListům.cz též řekl, že mu vadí „fascinace válkou, kterou kolem sebe vidíme a kterou vláda a mainstreamová média dryáčnicky podporují.“
Popisek: MUDr. Jaromír Bernátek
reklama
Co v současnosti nejvíce trápí naše zdravotnictví?
Problémů ve zdravotnictví je hodně, některé jsou dlouhodobé, jiné poměrně nové. Financování zdravotní péče, nejednotná platba pojišťoven za stejné výkony, nejasná budoucnost nemocnic tzv. okresního typu, nestejné pracovní podmínky v těchto nemocnicích při srovnání s nemocnicemi fakultními, netransparentní práce přístrojové komise při MZ, která odpovídá za spravedlivé rozdělování drahých přístrojů do jednotlivých regionů, komplikované postgraduální vzdělávání lékařů, situace v ČLK a to jsem vyjmenoval jen ty, které mě na první dobrou napadly. Největším problémem ale je díky rizikovému trendu stárnutí lékařského stavu hrozící fatální nedostatek lékařů. Je to časovaná bomba, která by v blízké budoucnosti několika let mohla způsobit totální kolaps našeho zdravotnictví. Zvláště alarmující je skutečnost, že se to týká zejména základních oborů, jako je interna, chirurgie či ARO. A to nemluvím o praktických lékařích, zvláště dětských, kde je průměrný věk v tuto chvíli 57 let. V současné době má 30 % pracujících lékařů přes 60 let, nad 50 let je to téměř 40 %. Dalším problémem jsou významné kapacitní rozdíly mezi jednotlivými regiony ČR, jako příklad vezměme psychiatrii, kdy v Praze pracuje na 100 tis. obyvatel 15 těchto specialistů, v Libereckém kraji jsou to však pouzí 4 lékaři.
A co ta často proklamovaná feminizace lékařského stavu?
V absolutních číslech to možná až takový problém není, v současnosti tvoří studentky medicíny cca 60 %, potíž ale nastává ve chvíli, kdy mladé lékařky pochopitelně chtějí být i matkami a MD pak s počty lékařů zvláště v nemocnicích řádně zacloumá. Řešení tohoto problému je snadné jen relativně, zvýšit zájem mužů o studium na lékařské fakultě v době, kdy studium IT technologií je víc než vyrovnaným konkurentem.
V nemocnici, kde v současnosti působíte, zastáváte kromě funkce primáře i funkci náměstka pro léčebnou a preventivní péči. Na jaké problémy se nejvíce soustředíte?
Jednoznačně je to již zmíněná personalistika, snažíme se vytvořit co nejlepší podmínky jak pro nastupující generaci lékařů, tak i pro zájemce z řad lékařů zkušených. Konkurence blízké fakultní nemocnice je však velká. V poslední době se objevují i problémy, které dříve sice existovaly, ale nehrály tak velkou roli, a to ne zcela ideální vztahy mezi jednotlivými generacemi lékařů. Je to bohužel odraz tendence celé společnosti, kdy je mnohdy uměle médii a politiky vytvářeno konfliktní mezigenerační prostředí, což se pak přenáší i do zdravotnictví. Mladí lékaři jsou vychováváni k nepřiměřené asertivitě a zároveň rodiči i školou přehnaně chráněni před stresem, po příchodu do praxe pak nejsou v řadě případů připraveni na vysoce stresující prostředí a nedokážou se s ním vypořádat. Naopak si umí říct o benefity, což starší generace neuměla a mnohdy dodnes neumí. Starší kolegové se pak s despektem dívají na sebevědomé nezkušené bažanty a nechápou, že skoro až otrocká doba, kdy se s nadřízeným o ničem nediskutovalo, je již dávno pryč. A tady vzniká v některých případech nezdravé prostředí, kdy si mladí myslí, že jsou středem vesmíru a ti starší pak nejeví žádnou velkou ochotu jim předávat zkušenosti. To ovšem neznamená, že v obou generacích nejsou výjimky a naštěstí jich není málo, jen díky tomu ještě naše zdravotnictví uspokojivě funguje.
Nedávno jste v rozhovoru pro XTV nakousnul téma vakcinace proti Covidu-19, mohl byste to rozvést?
Pokud se podíváte na moje starší články, bude vám jasné, že jsem v tehdejší době patřil k lékařům, kteří varovali před přehnaným strachem a obavami z této nemoci. Ano, i na virové respirační onemocnění možno zemřít, ale rozhodně tehdy nešlo o žádnou apokalypsu typu dýmějového moru ve středověku či tzv. španělské chřipky po první světové válce. Strach a panika vede k iracionálnímu chování a rozhodování, čemuž se každý zkušený lékař snaží vyhnout širokým obloukem, a to jak u sebe, tak u svých pacientů. Přehnaná reakce tehdejší (bohužel v řadě případů i lékařské) společnosti opravdu neodpovídala závažnosti onemocnění a byla živena hysterickým přístupem velké části médií. Je zvláštní, jak ze dne na den tento tzv. kovidismus skončil při vypuknutí války na Ukrajině, udivuje mě, jak velká část našich spoluobčanů toto stále nevidí nebo vidět nechce… A totéž platí o očkování proti Covidu-19. Kdo alespoň trochu zná postup při schvalování nových léčiv, ví, že je to dlouhodobý, vysoce pečlivý proces, proto jsem byl v tomto ohledu opatrný a kvapné zavádění této vakcíny do klinické praxe jsem nepodporoval. A to patřím k velkým zastáncům očkování obecně, vždyť příběh jeho začátků patří k těm nejinspirativnějším v dějinách lékařství a já vakcinaci považuji za jeden z nejdůležitějších objevů všech dob. Jinou věcí je pak zjistit, zda za překotnou snahou o vakcinaci proti Covidu-19 nebyly i jiné než medicínské zájmy, a pokud ano, viníky identifikovat a adekvátně potrestat.
V podzimních volbách budete kandidovat za politickou stranu PRO v rámci koalice s dalšími vlasteneckými stranami. Co vás k tomu vede, nemáte jako velmi zaneprázdněný lékař dost jiných starostí?
Víte, já dřív politiku bral jako hru, moc jsem se o ni nezajímal a ani do hloubky nestudoval programy jednotlivých stran. Pokud mě nějaký politik – příbuzný či kamarád požádal o pomoc, nechal jsem se napsat na většinou nevolitelné místo na kandidátce. Dnes na tento přístup moc pyšný nejsem. Toto vše se nicméně změnilo v okamžiku nástupu aktivistického progresivismu, který jsem poprvé zaregistroval jako aktivní střelec, kdy EU zaváděla nesmyslná nařízení o držení střelných zbraní. Pak následovaly další úlety tzv. woke kultury, BLM, Me Too, Green Deal… Člověk si nejdříve říkal, že jde o nějaký permanentní apríl, bohužel tomu tak nebylo a není. Pomalu mizí rozdělení politické škály na levici a pravici, dnes se většina v politice aspoň trochu orientovaných občanů dělí na zastánce konzervatismu a zastánce paradoxně nazvané liberální demokracie, která ve skutečnosti není ani liberální ani demokratická.
Podle mé životní filozofie je vše o hranicích. Jistě se shodneme, že rasismus je špatná věc, ale proč bych měl kvůli tomu poklekávat jen proto, že jsem bílý, jistě jsou všichni slušní lidé proti násilí na ženách, ale proč soudit a šikanovat po padesáti letech nějakého režiséra, který údajně tehdy nějaké začínající filmové hvězdičce sáhnul na rameno, jistě máme rádi a musíme chránit přírodu, ale tím, že budeme ničit umělecké skvosty nebo se přilepovat k vozovce toho zcela určitě nedosáhneme. V neposlední řadě jsou to pak LGBT skupiny, které vymývají mozky už tak dost dezorientované mládeži a co je pro mě naprosto nepřijatelné, je jejich působení ve školách či dokonce školkách. Jednou naši vnuci a pravnuci nebudou věřit, co se tady dělo.
Takže agresivní aktivismus mimo hranice rozumu a přirozenosti, to je to, co mi vadí a to je také jeden z důvodů, proč nechci být jen gaučovým kritikem, ale ponesu svoji kůži na politický trh.
A které další důvody to jsou?
Určitě je to současná česká vláda, pro kterou je nepřítelem velké procento jejích vlastních lidí, vláda, která se vlastních občanů bojí, vláda, pro kterou ČR není na prvním místě, vláda, která svoji zemi přivedla navzdory často až směšné sebechvále na okraj ekonomické propasti a na periferii úcty a respektu okolního světa.
Chápu to správně, že nesouhlasíte s pomocí Ukrajině ve válce s Ruskem?
Co se týče pomoci potřebným, jsem pro pomoc cílenou, nikoliv plošnou, kterou lze snadno zneužívat, což se v současnosti bezesporu děje. Vadí mi ale spíše ta fascinace válkou, kterou kolem sebe vidíme a kterou vláda a mainstreamová média dryáčnicky podporují. K tomu ta černobílá prezentace boje dobra a zla, která je směšně ahistorická. Stejně jako v době covidové, kdy se lidé chovali, jako by nikdy dříve neexistovaly nemoci a úmrtí, tak dnes mám pocit, že pro část společnosti absolutně neexistuje historie rusko-ukrajinských vztahů před r. 2022. Člověk nemusí být profesionálním historikem, aby si uvědomil, že dějiny vždy byly tvořeny velmocemi, které ve svůj prospěch bezohledně využívaly nebo dokonce zneužívaly menší státy či národy. Toto platí v současnosti stejnou měrou pro velmocenské jednání Ruska i USA. Když už jsme tím malým hráčem na světovém jevišti, měli bychom se aspoň snažit o to, abychom si zachovali nějakou národní hrdost. Současná vláda bohužel dělá pravý opak.
Je tedy čas na razantní změnu?
Bezpochyby ano. Lehké to ale nebude, protože většina lidí se o politiku pořád málo zajímá, politiky nebere vážně, programy nečte, ale zároveň naivně věří v to, že média nelžou. Na druhou stranu je doba natolik vážná, že nad tím lidé začínají přemýšlet, protože se to bezprostředně týká jejich peněženek.
MUDr. Jaromír Bernátek o sobě:
Jsem absolventem lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně se specializací v oboru všeobecného lékařství prvního stupně a s atestací vyššího stupně v oboru nukleární medicíny.
Svou kariéru jsem začal na Interní klinice IPVZ KNTB a.s. ve Zlíně, poté jsem působil na oddělení nukleární medicíny, od r. 2011 na pozici primáře tohoto oddělení.
Po odchodu ze Zlína jsem v roce 2018 přijal nabídku stejné pozice v Nemocnici Kyjov.
Jsem členem několika významných komisí a pracovních skupin, včetně Komise pro nukleární medicínu při vědecké radě České lékařské komory, Zkušební komise pro atestační zkoušky v oboru nukleární medicíny a Akreditační komise pro obor specializačního vzdělávání ve stejném oboru.
Po třech desítkách let působení ve zdravotnictví jsem v březnu 2024 přijal pozici náměstka pro léčebnou a preventivní péči v Nemocnici Kyjov. V této pozici bych se chtěl soustředit na rozvoj regionálního zdravotnictví, v jehož rámci mimo jiné plánuji implementaci přístroje PET/CT do naší nemocnice. Mým cílem je dále efektivní komunikace mezi vedením a jednotlivými primariáty, spolupráce s nemocnicemi vyššího typu, sdílení poznatků mezi krajskými a okresními nemocnicemi a nastavení co nejideálnějších vztahů mezi různými generacemi lékařů.
️ Vakcína proti TETANU 
