Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) tvrdí, že úplatkářský systém v energetice, kde z každé zakázky Mindičovi plynulo do kapsy 10 až 15 procent z hodnoty zakázky, zorganizoval právě Mindič.
A není to málo, Antone Pavloviči?
A tohle je také pěkné…
Tam Zelenskyj slavil narozeniny. Obří korupční skandál na Ukrajině bobtná
13.11.2025 15:40 | Monitoring
Ukrajinská korupční aféra zasahující nejbližší okolí prezidenta Volodymyra Zelenského nabírá na obrátkách. Protikorupční úřady podnikly začátkem týdne razie v luxusních bytech podnikatelů a úředníků, kteří měli být propojeni s prezidentem i jeho manželkou Olenou. Vyšetřovatelé pátrají po stopách milionů dolarů, které měly mizet z veřejných zakázek během války. Symbolem rozmařilosti se stala „zlatá koupelna“ nalezená při domovní prohlídce v jednom z kyjevských bytů, kde se dříve konaly soukromé oslavy hlavy státu. Případ, v němž figurují dlouholetí přátelé prezidentského páru, tak otřásá obrazem vlády, která slibovala boj s korupcí.
Foto: Repro X Popisek: Zlatá koupelna v jednom z bytů Timura Mindyče, přítele Volodymyra Zelenského
reklama
Vyšetřování, které probíhá již od léta, přináší podle ukrajinských médií podezření, že lidé z prostředí prezidentské kanceláře mohli po dobu několika let ovlivňovat veřejné zakázky, energetické projekty i personální rozhodnutí v klíčových státních institucích.
Ranní zásah v centru Kyjeva
V pondělí 10. listopadu krátce po půl sedmé ráno dorazily před dům na prestižní adrese v Kyjevě dva minibusy a terénní vůz. V budově, známé svými luxusními byty, měli agenti NABU provést domovní prohlídky v několika nemovitostech patřících Timuru Mindyčovi.
Prohlídky trvaly téměř dvanáct hodin ve čtyřech bytech na různých podlažích. V jednom z nich, v 18. patře, dříve slavil prezident Zelenskyj narozeniny; v jiném bytě na 15. patře Mindyč bydlel. Právě zde se podle zveřejněných snímků nachází tzv. „zlatá koupelna“, která se stala symbolem luxusu ukrajinské elity.
K prohlídkám však došlo v době, kdy se Mindyč již nenacházel v zemi. Z Ukrajiny odjel několik hodin před zásahem – v noci na pondělí překročil hranici s Polskem. Zdroje z vyšetřovacích orgánů tvrdí, že o akci věděl předem.
Podezření z úniku informací
Vyšetřování ukazuje na to, že se o plánovaných úkonech dozvěděli někteří z podezřelých již o několik dní dříve. Získané elektronické komunikace z pátku 7. listopadu obsahují zprávy typu: „Musíme to do pondělí uklidit.“
Vyšetřovatelé zvažují možnost, že informace o plánované operaci unikly přímo z prostředí prokuratury nebo bezpečnostních složek. Zdroje deníku Ukrajinska pravda spekulují, že na úniku se mohl podílet zástupce šéfa Speciální protikorupční prokuratury Andrij Sinyuk, který by v případě odvolání šéfa SAP Alexandra Klymenka převzal jeho funkci.
Napětí mezi prokuraturou, SBU a protikorupčními úřady se podle dostupných informací dále stupňuje. Objevují se tvrzení, že různé složky si přehazují odpovědnost za to, že dosud nebyla vznesena formální obvinění vůči některým podezřelým.
Mindyč a jeho síť
Timur Mindyč byl dlouhá léta součástí okruhu prezidentových nejbližších přátel. Podle dostupných informací měl přístup k vysoce postaveným úředníkům, ovlivňoval energetické zakázky a disponoval rozsáhlou finanční sítí vedenou svým spolupracovníkem Alexandrem Zuckermanem, přezdívaným „Sugarman“.
Zuckerman i Mindyč podle všeho v říjnu odletěli do Izraele a pouze první z nich se na krátkou dobu vrátil na Ukrajinu. Vyšetřovatelé mají za to, že oba financovali a organizovali korupční schémata, která se týkala zejména státní energetické společnosti Energoatom.
Při prohlídkách byly údajně nalezeny materiály o sledování zaměstnanců NABU – včetně vedoucího úřadu Semena Kryvonosa a šéfa detektivního oddělení Alexandra Abakumova, který řídil operaci Midas. To naznačuje, že lidé z Mindyčova okruhu měli přístup k informacím z policejních databází a mohli být informováni o krocích vyšetřovatelů.
Vysocí politici pod drobnohledem
Do případu je podle NABU nepřímo zapojen i bývalý vicepremiér Alexej Černyšov, později jmenovaný ředitelem společnosti Naftogaz a následně ministrem v nově vytvořeném resortu pro národní jednotu. Vyšetřovatelé tvrdí, že Černyšov a jeho rodina získali z Mindyčovy finanční sítě více než milion dolarů a že prostřednictvím nastrčených firem stavěli čtyři luxusní vily v obci Kozyn nedaleko Kyjeva.
Mindyč na uniklých nahrávkách o Černyšovovi hovoří pod přezdívkou „Che Guevara“. Jejich rozhovory se týkají financování staveb i obav z možného prozrazení. „Pokud se to provalí, jsme v p*deli,“ zaznívá na jedné z nahrávek, kterou zveřejnilo NABU.
Zdroje z politického prostředí tvrdí, že právě Mindyč Zelenskému Černyšova doporučil a že následně se první dáma Olena Zelenská začala přátelit s Černyšovou ženou. „Jsou to kmotři. To všichni vědí. První dáma pokřtila dceru Černyšovových. Neustále trávili čas společně jako rodiny,“ uvedl bývalý vlivný ukrajinský politik.
Blízké osobní vazby měly podle nich ovlivnit i rozhodnutí prezidenta neodvolat Černyšova, když se poprvé objevila podezření. Naopak – Černyšov byl povýšen a jmenován vicepremiérem a ministrem nově vymyšleného ministerstva jednoty. Toto vysoké jmenování Černošova se časově shodovalo s narozeninami jeho manželky.
Mezinárodní rozměr a reakce prezidenta
Politická krize vyvolaná systematickým rozkrádáním státního rozpočtu ze strany nejbližších přátel Zelenského se již stala předmětem diskusí v okolí amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně kritizoval úroveň korupce na Ukrajině.
Podle informací serveru Ukrajinská pravda se o možné praní špinavých peněz, do kterého mohli být zapojeni Mindyč a Zuckerman, zajímá dokonce i FBI.
Ukrajinská vláda se tak ocitá pod tlakem nejen domácí veřejnosti, ale i západních partnerů, kteří dlouhodobě podmiňují finanční pomoc a vojenskou podporu reformami v oblasti právního státu.
Prezident Volodymyr Zelenskyj reagoval na zveřejněné informace oznámením sankcí proti Mindyčovi a Zuckermanovi a vyzval ke změnám ve vedení ministerstva spravedlnosti a energetiky. Zdůraznil přitom, že vláda musí „prokázat nulovou toleranci ke korupci“.
Zda však tato prohlášení povedou k reálným krokům, zůstává nejasné. Kritici upozorňují, že podobné sliby zaznívají na Ukrajině po každém skandálu, zatímco systémové změny se prosazují jen pomalu.
Opakující se vzorec ukrajinské politiky
Analytici připomínají, že případ Midas zapadá do dlouhodobého trendu, kdy se nové politické elity po několika letech u moci proměňují z reformátorů v uzavřené skupiny ovládané loajalitou a osobními vazbami.
Od éry Viktora Juščenka přes vládu Viktora Janukovyče až po období prezidenta Petra Porošenka se podle historiků opakuje stejný scénář: koncentrace moci, vzestup přátelských sítí, ústup nezávislých institucí a nakonec korupční skandál.
Současná situace kolem Zelenského podle komentátorů ukazuje, že ani prezident, který vzešel z protikorupční rétoriky a sliboval „vládu obyčejných lidí“, není vůči tomuto mechanismu imunní.
„Naposledy se antikorupční seriál ukrajinské produkce, na který občané tak čekali, jmenoval ´Služebník lidu´. Ale zdá se, že v určitém okamžiku se herci, scenáristé a producenti odchýlili od scénáře natolik, že se mohli proměnit v ty, proti kterým bojovali,“ poznamenává zdroj
RED PILL @ TOMÁŠ ZÍTKO BBC se hroutí pod tíhou vlastních manipulací. Alternativní média i uniklé memorandum bývalého poradce odhalují, jak se z kdysi respektované veřejnoprávní „nestrannosti“ stal aktivistický megafon ideologie.
Skandál odstartovalo uniklé interní memorandum bývalého externího poradce BBC Michaela Prescotta. Devatenáctistránkový dokument popsal „závažná a systematická selhání nestrannosti“ v klíčových pořadech veřejnoprávní televize.
Když novináři chtějí vládnout místo psaní
Nejvážnější výtka se týká dokumentu „Panorama: Trump – Druhá šance?“, odvysílaného v říjnu 2024. Podle Prescotta tvůrci pořadu záměrně sestříhali části projevu Donalda Trumpa z 6. ledna 2021 tak, že mu dali zcela jiný význam.
V originále tehdejší prezident řekl: „Půjdeme ke Kapitolu a budu s vámi … Vím, že tu brzy všichni půjdete ke Kapitolu. Budeme se tam pokojně a vlastenecky snažit, aby byl slyšet váš hlas.“
V pořadu však BBC spojila dvě věty, které od sebe ve skutečnosti dělilo více než padesát minut, a v televizní verzi zaznělo: „Půjdeme ke Kapitolu a budu s vámi … a budeme bojovat. Budeme bojovat jako ďáblové. … a pokud nebudeme bojovat jako ďáblové, nebudete mít už žádnou zemi.“
Tím podle Prescotta stanice „zásadním způsobem uvedla diváky v omyl“. V memorandu píše, že šlo o „selhání nestrannosti v samém jádru BBC“ a že v redakční kultuře „se tolerovala zaujatost, pokud směřovala tím správným politickým směrem“. Trumpův tým označil BBC za „sto procent fake news“ a zvažuje žalobu.
Už v roce 2022 zveřejnil deník The Epoch Times dokumentární film „Skutečný příběh 6. ledna“, který pomocí kamerových záznamů a výpovědí svědků vykresluje celý incident v úplně jiném světle. Film rozbíjí oficiální narativ o „Trumpově vzpouře“ a ukazuje chaos, v němž se většina demonstrantů chovala pokojně, zatímco provokatéři z řad levicových aktivistů podněcovali násilí. Podle snímku právě tito provokatéři bourali zábrany, rozbíjeli výlohy a strhávali dav k útoku, zatímco ostatní demonstranti se je snažili uklidnit. Policisté i civilisté opakovaně žádali o posily – marně.
Dokument také zpochybňuje postup bezpečnostních složek, které podle autorů použily donucovací prostředky v rozporu s předpisy, aby místo uklidnění davu vyvolaly paniku a další eskalaci výtržností. Zvláštní pozornost film věnuje smrti veteránky letectva Ashli Babbittové, kterou zastřelil policista přímo v budově Kapitolu. Autoři upozorňují na nedostatečnou transparentnost vyšetřování i spornou oprávněnost použití smrtící síly vůči této bezbranné ženě.
„Skutečný příběh 6. ledna“ tak působí jako protiváha k jednostrannému obrazu mainstreamových médií. Tam, kde velká média viděla „puč“, film ukazuje chaos, nastrčené provokatéry a fatální selhání úřadů.
Na rozdíl od mainstreamového „kreativně dotvořeného“ progresivistického výkladu se The Epoch Times snaží odpovědět na jednoduchou otázku: „Kdo skutečně rozdmýchal plameny před Kapitolem?“
Podobně jako v době pandemie covidu se i tady ukazuje, že zatímco takzvaná „seriózní“ média ohýbala fakta, aby zapadla do levicově-progresivní agendy ideologie ESG, menší údajně „dezinformační“ redakce přinášely konkrétní informace, které se nakonec potvrdily.
Platí tu jednoduché pravidlo: čím více ideologie, tím méně pravdy. Proto bývají od skutečnosti nejdál právě veřejnoprávní stanice a média hlásící se k progresivistické agendě ESG. Jedná se přitom o mediální značky, které po desetiletí symbolizovaly novinářskou serióznost a důvěryhodnost.
Pod sílícím vlivem levicové kolektivistické ideologie ESG se z nich během posledních let staly pouhé nástroje indoktrinace a manipulace veřejnosti. Zrušení koncesionářských poplatků by tak nebylo ohrožením demokracie, ale ranou pro ideologii ESG. Ta by tím přišla o svůj nejhlasitější tlampač šířící progresivistickou propagandu.
BBC v dvojím obraze
Prescottův text míří i na válečné zpravodajství. Podle něj se BBC Arabic zásadně lišila od anglické verze: zatímco BBC News zveřejnily 19 příběhů o izraelských rukojmích, BBC Arabic nezveřejnila ani jeden. Kritika Izraele se objevovala systematicky, kritika Hamásu chyběla.
Prescott píše, že „přístup BBC Arabic k válce byl navržen tak, aby minimalizoval izraelské utrpení a vykreslil Izrael jako agresora.“ Do vysílání zvala hosty s otevřeně antisemitskými výroky, například Samer Elzaenen vyzýval, aby „židé byli upalováni tak, jak to dělal Hitler.“
Podle Prescotta byl „přístup BBC Arabic k válce navržen tak, aby minimalizoval izraelské utrpení a vykreslil Izrael jako agresora.“ Nabízí se otázka, co by asi napsal po auditu v České televizi.
Kdo hledá diskriminace, ten si ji najde
Pokud jde o otázky rasové rovnosti, Prescott ve svém memorandu míří na tým BBC Verify – hlavní jednotku pro ověřování faktů. Tento tým například zveřejnil zprávu, která tvrdila, že v britském pojišťovnictví dochází k „etnické diskriminaci“ při sjednávání autopojištění. Jenže po několika měsících byla zpráva tiše stažena. Novinář Grossman zjistil, že se opírala o zastaralá data a že údajná přímá souvislost mezi etnicitou a vyšší cenou pojištění nebyla nikdy doložena.
Podle Grossmana se v BBC zaměňují korelace za kauzality, tzn. že redakce připisuje určitým jevům příčiny, které z dat vůbec nevyplývají. Upozorňuje na „znepokojivou ochotu“ přebírat čísla a závěry zájmových skupin, místo aby k nim novináři přistupovali kriticky.
Když se z novinářů stanou aktivisté, přestávají informovat a začínají vychovávat a indoktrinovat. Popsané případy jsou dokonalým obrazem toho, jak se příběhy „kreativně dotvářejí“, aby zapadly do agendy ideologie ESG.
BBC a Stonewall: Když aktivisté píšou pravidla pro média
Podle Prescotta se z veřejnoprávního média stal uzavřený ideologický klub ovládaný „malou skupinou zaměstnanců“, kteří prosazovali agendu aktivistické organizace Stonewall – jedné z nejvlivnějších britských neziskovek prosazujících genderovou politiku. Tvrdí, že se redakce BBC„nechala unést aktivismem“ a přestala fungovat jako nestranné médium.
Stonewall, který dlouhodobě lobbuje za legislativu Self-ID (právo určit si pohlaví pouhým prohlášením, bez lékařského posudku), měl podle Prescotta v BBC nepřiměřený vliv na jazyk, témata i výběr hostů.
Prescott shrnuje, že se v BBC vytvořilo „ideologické vakuum“, kde nesouhlas s genderovým mainstreamem znamenal profesní sebevraždu. Podle něj to vedlo k „systémové jednostrannosti“ – přesvědčení, že každý jiný názor je „nenávistný“.
To je v přímém rozporu s posláním BBC být vyváženým médiem financovaným z poplatků všech Britů, nejen těch, kteří sdílejí pohled londýnských elit.
Trumpova odveta: Stčet s ideologickým tiskem
Úpadek BBC není jen příběhem o selhání několika jednotlivců a rezignaci vedení. Je to součást mnohem širší mozaiky, která ukazuje, jak hluboko ideologie pronikla do institucí, jež kdysi bývaly symbolem profesionality, důvěry a odpovědnosti. A právě v takové chvíli začíná být ideologie smrtelně nebezpečná.
Média, která by měla varovat, se proměnila v její obhájce. Namísto faktů šíří hesla o „diverzitě“, „inkluzivitě“ a „rovnosti“. Už dávno přitom nejde o pouhou intelektuální debatu. Stejný mechanismus, který rozkládal BBC, zasáhl i vládní úřady. Ideologie ESG a její odnož DEI („diverzita, rovnost, inkluze“) pronikla do institucí, které měly stát na profesionalitě a v některých případech začalo jít doslova o život.
Konzervativní Donald Trump představuje pro progresivistickou ideologii ESG přirozeného nepřítele. Není proto divu, že se stal terčem útoků novinářů nejen z BBC.
Hněv aktivistů Trump pocítil naplno během prezidentských voleb na přelomu let 2020 a 2021, například v souvislosti s již zmíněným zinscenovaným útokem na Kapitol. Nebezpečí si uvědomoval velmi dobře. Proto okamžitě po svém návratu do Bílého domu zahájil systematický boj proti ideologii ESG prostřednictvím desítek předem připravených prezidentských dekretů.
Přestože vydávání těchto dekretů představovalo zcela revoluční krok, evropská mainstreamová média o něm informovala jen povrchně. O konkrétním obsahu a motivech mlčela. Místo toho líčila Trumpa jako ohrožení demokracie.
Ve skutečnosti měly jeho dekrety opačný cíl – omezit vliv aktivistů a vrátit svobodu i odpovědnost do rukou občanů. Zaměřovaly se na všechny klíčové oblasti ideologie ESG: od energetiky a průmyslu poškozených zelenou politikou, přes kriminalitu spojenou s ilegální migrací a pozitivní diskriminaci, až po mrzačení dětí, úpadek sportu či armády pod tlakem genderové agendy a indoktrinaci ve školství.
Jedním z dekretů Trump také zakázal zavádění digitálních měn centrálních bank, které představují jedno z největších ohrožení osobní svobody na světě.
Trumpovy dekrety jsou velmi systematické: každé nařízení začíná pojmenováním problému, následuje definice pojmů a poté konkrétní pokyny k akci. Nejde tedy o prázdná proklamativní hesla o „svobodě a demokracii“, jimiž se tak rádi ohánějí evropští politici (včetně těch českých) pokaždé, když potichu zavádějí nové regulace a další omezení občanských práv.
Každý z těchto dekretů má svůj příběh – někdy o odvaze, jindy o selhání. Dalo by se o nich napsat celé svazky, ale pro ilustraci postačí jediný.
Když dispečerům vládne aktivismus: Ideologie, která sestřeluje sama sebe
Abych přiblížil, jak tyto dekrety fungují v praxi, vybral jsem jeden z nich jako modelový příklad. Na něm je nejlépe vidět, že za každým politickým rozhodnutím se skrývají skutečné lidské příběhy – a že střet ideologie s realitou může mít fatální následky.
V dekretu s názvem „Jak udržet Američany v bezpečí v letectví“ prezident Trump obviňuje Federální úřad pro letectví (FAA), že se zpronevěřil svému poslání, když upřednostnil ideologické kvóty před bezpečností. V dekretu je doslova uvedeno: „Nezákonné a diskriminační přijímání zaměstnanců v oblasti rozmanitosti, rovnosti a inkluze(DEI), a to i na základě rasy, pohlaví, zdravotního postižení nebo jakýchkoli jiných kritérií, než je bezpečnost cestujících v letecké dopravě a celková dokonalost, kompetence a kvalifikace při výkonu práce, poškozuje všechny Američany, kteří si zaslouží létat s důvěrou.“
A teď – jak spolu souvisí tento dekret, ideologie ESG a životy obyčejných lidí?
V lednu 2025 došlo nad Washingtonem, D.C. ke srážce dopravního letadla American Airlines 5342 s vrtulníkem Black Hawk. Zahynulo 67 lidí. Donald Trump okamžitě prohlásil, že tragédie jsou důsledkem posedlosti rovností na úkor odbornosti. Kritici mu vyčetli, že se snaží vytěžit politické body z lidského utrpení. Jenže o pár týdnů později se ukázalo, že měl pravdu.
Britský deník Daily Mail zveřejnil audionahrávku newyorského leteckého supervizora Sheltona Snowa, vlivného aktivisty DEI a zástupce Národní menšinové koalice zaměstnanců federálního letectví (NBCFAE). Na záznamu Snow uchazečům z řad menšin doslova diktuje správné odpovědi k přijímacím testům na pozici dispečerů:
„Mám několik důležitých informací, které jsem si uložil, a zašlu vám je e-mailem,“ říká Snow v nahrávce a dodává: „Jsem si na 99 % jistý, že právě takhle musíte odpovědět na každou otázku.“
Jednalo se o zcela otevřenou diskriminaci bílých uchazečů a to v oboru, kde jediná chyba může stát životy desítek lidí. Řízení letového provozu prostě není místo pro ideologické experimenty.
Ukázalo se, že podobné praktiky trvají roky. Už v roce 2014 Snow rozesílal uchazečům z etnických a sexuálních menšin seznam „klíčových slov“, která měli vložit do životopisu, aby získali výhodu oproti tisícům ostatních. Na telekonferenci NBCFAE v prosinci 2023 se dokonce mluvilo o „minimalizaci konkurence“ a o tom, že se výběr má zaměřit výhradně na Afroameričany, ženy a další menšiny:
Tyto nahrávky vyšly na povrch krátce poté, co se objevily zprávy o radikálních změnách v náboru dispečerů. Až do roku 2013 museli kandidáti projít přísným testem schopností, který neodpouštěl chyby. Jak to popsal profesor Sam Fischer z Florida State College:
Na základě těchto testů se na seznam kvalifikovaných uchazečů dostávali jen ti nejlepší – zkušení letečtí veteráni nebo vynikající absolventi akreditovaných vysokých škol. Pak ale přišla Obamova administrativa – a rozhodla, že test prý „znevýhodňuje menšiny“. Výsledek? Z elitního výběrového systému se stal absurdní dotazník.
Podle Daily Mail měl tento nový test 62 otázek – jen osm se týkalo letectví. Zbytek? Osobní pocity, postoje, „sebehodnocení“. Polovina dotazů neměla na výsledek vůbec žádný vliv. Nový bodový systém úplně ignoroval zkušenosti z civilního řízení letového provozu, a dokonce i armádní praxe v oboru byla hodnocena směšnými třemi body z požadovaných 114.
Zato uchazeči, kteří přiznali, že „mají problém s dodržováním termínů“, dostali pět bodů, nezaměstnaní rovnou deset. Ti, kdo napsali, že jim na střední „nešla přírodověda“, získali 15 bodů – a kdo uvedl, že z matematiky měl D nebo si „nevzpomíná“, dostal jeden bod. Ano, ve jménu diverzity, rovnosti a inkluze se místo schopností začala bodovat neschopnost.
Experti oslovení deníkem Daily Mail se shodli, že „woke“ cíle vyhladověly náborový systém o elitní kandidáty, což vedlo k chronickému nedostatku personálu. „Dispečeři pracují šest dní v týdnu, osm až deset hodin denně, mají jeden den volna a pak jdou zpět do práce a dělají to znovu. (…) Všichni mi říkají, že jsou vyčerpaní. A únava může vést k chybám,“ uvedl právník Michael Pearson.
Matthew Douglas to shrnul ještě tvrději: „Tohle je sociální inženýrství. (…) Měli dokonalý systém pro výběr talentů – a rozložili ho. (…) Pamatuji si, jak jsem říkal svému profesorovi: Garantuju vám, že to povede k něčemu, co by nikdo nikdy neměl zažít. A přesně to se stalo ve Washingtonu, D.C.“
O srážce letadla American Airlines s vojenským vrtulníkem Black Hawk ve Washingtonu D.C. slyšel asi každý. Na odsuzování výroků Donalda Trumpa ve všech mainstreamových médiích, která ho obviňovala z cynismu a populismu, si nejspíš také vzpomenete. Ale kolik z vás slyšelo celý příběh tak, jak se skutečně odehrál? Když totiž závěry vyšetřování potvrdily Trumpova slova, v liberálních redakcích tradičně nastalo ohlušující ticho.
Tento příběh není o jedné tragédii, ale o systému, který selhává. Ukazuje, kam vede ideologie, když se začne uplatňovat místo kompetence. Na příkladech BBC a FAA můžeme vidět, že úpadek veřejnoprávních médií i státních institucí má společnou příčinu – pokora a profesionalita ustoupily fanatickému aktivismu.
Když se z novinářů stanou aktivisté, přestávají se zabývat fakty a nechávají se pohánět vírou. Arabové ve jménu své víry útočili na Židy, progresivisté na konzervativního Trumpa. Jenže manipulace s fakty ve jménu víry je mimořádně nebezpečná a nikdy nemůže vést k ničemu dobrému.
Progresivisté se rádi prezentují jako pokrokoví, ale svým způsobem uvažování se vracejí od tolerantního osvícenství založeného na rozumu k autoritářskému středověku založenému na víře.
Kde chybí argumenty, nastupuje agresivita. Co nelze vysvětlit, je třeba umlčet. Výsledkem je cesta do nesvobody a také do chudoby. Nesvobodná společnost totiž nemůže dlouhodobě prosperovat. O tom jsme se ostatně mohli přesvědčit před rokem 1989.
Americko-maďarská osa svobody
Donald Trump po svém návratu do úřadu ukázal, že obrana svobody nemusí být jen rétorikou, ale konkrétním činem. Místo planých slov přijal kroky, které mají zastavit ideologické deformace amerických institucí. Tím dal naději, že i v době zmatku se může demokracie očistit a znovu najít svůj smysl.
Podobná naděje se začíná rýsovat i v Evropě. Symbolizuje ji nedávná návštěva Viktora Orbána ve Spojených státech, při níž se s prezidentem Trumpem dohodl na vytvoření „finančního štítu“ chránícího Maďarsko před ekonomickými tlaky Bruselu. Dohoda zahrnuje rozsáhlé americké investice do energetiky, jaderných projektů i obrany a zároveň přináší ujištění, že Washington nedopustí politické vydírání ze strany Evropské komise.
Tento krok není jen o penězích. Je to signál změny směru – návratu k suverenitě, zdravému rozumu a odpovědnosti vůči vlastním občanům. Orbán a Trump společně ukazují, že vzdor ideologickému diktátu není extremismem, ale aktem odvahy.
A přestože poslední roky přinesly krize a rozčarování, právě v odhalení lži se rodí šance na obrodu. Skandál BBC ukázal, jak hluboko sahá ideologická manipulace – ale i to, že pravda se dokáže prosadit, když se jí lidé přestanou bát.
Stejně jako v USA, kde tragické důsledky aktivismu vyvolaly konkrétní reformy, může i v Evropě odvaha států, jako je Maďarsko, inspirovat ostatní. Možná se právě teď, uprostřed chaosu, rodí nový pól svobody – aliance států, které chtějí být řízeny zespoda vůlí svých občanů, nikoli shora direktivami z ideologických formulářů.
K úspěchu je však třeba uvědomění si vlastní odpovědnosti. Budoucnost závisí na nás – jednotlivcích. Dějiny si pamatují velké osobnosti, ale často je formují odvážní, nenápadní lidé, kteří zůstanou v zapomnění. Odvaha Michaela Prescotta napsat po pravdě memorandum donutila BBC konat. Aby se však změny skutečně projevily a byly trvalé, musí mít Prescott následovníky.
Mocní nestojí o naši svobodu, ale o naši poslušnost. Proto si svobodu musíme uhájit sami.
Vážené kolegyně kolegové, před rokem jsem slíbil, že na letošním sjezdu budu kandidovat na pozici prezidenta naposled s vědomím, že pokud touha po změně tzv. za každou cenu mezi doktory převáží to, co jsem pro komoru udělal a co ještě udělat mohu, pak moje mise končí. K samotné volbě jsem přistupoval s velkou pokorou, protože je mnohem jednodušší funkci získat, než ji obhajovat. Zatímco mým vyzyvatelům stačilo kritizovat a slibovat třeba i to, co by ani nemohli dokázat splnit, já musel v první řadě obhajovat výsledky své práce. Jsem rád, že se mi to podařilo, a že díky důvěře, kterou mi delegáti dali, budu moci ještě pět let pracovat pro lékaře a připravovat komoru na léta příští. Volby jsou za námi a před námi hromada práce. Bez zásadní reformy specializačního vzdělávání se nedostatek lékařů bude stále jen prohlubovat. Práce ve zdravotnictví se musí stát více atraktivní a zdravotníci potřebují lepší právní ochranu. Musíme hájit integritu lékařské profese. Je totiž zásadní rozdíl mezi přirozeným sdílením kompetencí v rámci zdravotnických týmů vedených lékaři a převodem kompetencí z lékařů na nelékařské zdravotnické pracovníky, který je motivován snahou ušetřit peníze na úkor kvality poskytované zdravotnické péče a bezpečnosti pacientů. S tím nemůžeme souhlasit. Nechceme se nikomu plést do řemesla, ale musíme hájit to svoje. V uplynulých letech se nám podařilo ve spolupráci s odbory prosadit zvýšení příjmů a zlepšení pracovních podmínek pro lékaře v nemocnicích. Nyní naši pomoc potřebují zejména soukromí lékaři, kteří stárnou a jejich počet klesá. Přežíváme totiž v ekonomicky nesmyslném prostředí, kdy naše náklady jsou tržní, zatím co naše příjmy omezují ministerské vyhlášky. Právní rámec je třeba kultivovat, ale v žádném případě se nesmí rušit dohodovací řízení, seznam zdravotních výkonů, úhradová vyhláška ani vyhláška o minimálním personálním vybavení. Pokud bych takovým plánům nedokázali zabránit, převálcovaly by nás monopoly. Oligarchové by se domluvili s pojišťovnami, které by jim vláda umožnila ovládnout pod heslem jejich odpolitizování, a soukromí lékaři by skončili. Budu se snažit budovat jednotu soukromých lékařů, abychom se dokázali bránit společně. Jako prezident, který musí hájit zájmy všech lékařů, se nikdy nestanu loutkou politiků ani lobbistických skupin. Tento slib dodržím. Nejsem zbabělec a vždy se snažím dělat co nejlépe to, co považuji za správné. A patrně právě proto jste si mě znovu zvolili. Vážím si vaší důvěry a doufám, že vás nezklamu.Milan Kubek
6) uhlí už je dneska drahé jako svině, a je čím dál horší,
7) cenu dřeva vyšroubovali na šílenou výšku kvůli nesmyslným štěpkám pro skopčáky,
zakázali mi kouřit v hospodě̌,
9) vnitráci mě sledují na internetu, kdekdo mě může udat za cokoli, všude mé̌ sledují kamery,
10) kdekdo mi může vlézt do baráku na kontrolu bůhvíčeho,
11) když chci jet někam autobusem, tak abych si na tu cestu šetřil,
12) platím na auto pojistku, dálniční známku, technickou, teď i nějakou pokutu, mám nařízené pneumatiky, spoustu vybavení, které musím nesmyslně měnit,
13) k doktorům musím dojíždět a když jdu do lékárny, tak se nestačím divit – počet lékáren roste jak houby po dešti,
14) v krámě kupuji jedovaté potraviny z dovozu,
15) výrobky nikdo neopravuje, všechno se vyhazuje,
16) na baráku, který jsem koupil za zdaněné peníze, musím stejně platit daň státu, pojištění a musím ho z něčeho udržovat, aby mi nespadl na palici,
17) kamkoli vlezu na úřad, platím nějaké poplatky, a ještě na mě čumí jak na otravný hmyz,
18) Halíkové, Kalouskové, Fialové, Němcové, Šabatové, Bendové, Gazdíkové a řada dalších darmojedů, které platím, ze mě dělají venkovského burana a nevzdělaného pitomce.
A mohl bych pokračovat… Už mě to pořádně sere!
A kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák!!!
Hovno…, spíše EU, Söros a podobní!
Můj největší nepřítel je tenhle stát a jeho politici!
Žádný Rusák, žádný soused, žádný normální člověk mě kurva tak zavile nepronásleduje a neokrádá jako tenhle náš dobytek, který sedí za moje, ale i tvé peníze ve vládě, parlamentu, senátu, ale i v jiných kancelářích státní správy a státní moci !
Já nemám strach vyjádřit svůj názor.
PROSÍM TĚ, JESTLI SE CÍTÍŠ JAKO ČECH V NAŠÍ REPUBLICE A NELÍBÍ SE TI KONÁNÍ NAŠÍ VLÁDY TAK TO POŠLI DÁL !!!
Jmenovaní funkcionáři, mezi které patří i premiér či ministři, by se podle advokáta a odborníka na ústavní a správní právo Tomáše Nahodila měli na řešení svého střetu zájmů připravit a nespoléhat se na lhůtu 30 dnů, kterou dává zákon. Ta je pojistkou spíš pro politiky volené, například senátory a poslance, kteří dopředu nevědí, zda dostanou od voličů hlasy
zakázali mi kouřit v hospodě̌,