Archiv pro měsíc: Leden 2020

Milankovičovy cykly. Debilům ovšem nevysvětlíš!

NASA připouští, že změnu klimatu způsobuje oběžná dráha Země, nikoli fosilní paliva

10.12.2019 by redakce Leave a Comment

Uložit

Již více než 60 let Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ví, že změny, které se odehrávají v planetárních modelech počasí, jsou zcela přirozené a normální.

Kosmická agentura se však z nějakého nepochopitelného důvodu rozhodla nechat přetrvávat a šířit vytvořený hoax o globální hrozbě klimatických změn způsobených lidskou činností.

Co vlastně NASA již dávno zjistila

Abychom byli přesní, bylo to v roce 1958, kdy NASA poprvé zpozorovala změny v oběžné dráze Země kolem Slunce a změny sklonu zemské osy. Obě tato pozorování jsou zodpovědná za to, co dnešní klimatologové nazývají „oteplováním“ (nebo v závislosti na jejich agendě „změnou klimatu“ – jelikož někde dochází také k ochlazování).

Jinak řečeno, planetu žádným způsobem ani formou nepřehřívají ani neochlazují lidé tím, že jezdí v SUV (sportovní užitková vozidla) nebo jedí hovězí.

NASA to však dosud neuvedla na správnou míru a rozhodla se raději sedět tiše v pozadí a nečinně přihlížet tomu, jak se pseudo-liberálové a eko-alarmisté vzrušují nad světem, který kvůli nadměrnému množství dobytka či plastových brček do 12 let zřejmě skončí.

V roce 2000 NASA na své webové stránce EarthObservatory zveřejnila informace o teorii Milankovičových cyklů, prozrazujíc, že planeta se ve skutečnosti mění kvůli vnějším faktorům, které s lidskou činností absolutně nesouvisí.

Tato informace se však ani po 19 letech nedostala k mainstreamu, což je důvod, proč nyní nepříčetný, klimatem posedlí „progresivisti“ začali tvrdit, že nám ve skutečnosti zbývá pouze 18 měsíců, než planeta zahyne kvůli nadměrnému množství oxidu uhličitého (CO2).

Jaká je vlastně pravda o změně klimatu?

Nicméně pravda se mnohem více podobá tomu, co předložil srbský astrofyzik, MilutinMilankovič, po kterém je pojmenována teorie Milankovičových cyklů.

Jeho teorie dokazuje, že největší vliv na měnící se modely klimatu na Zemi mají výkyvy slunečního záření v závislosti na ročních obdobích a zeměpisné šířce, které dopadá na Zemi rozdílnými způsoby a v rozdílných časech.

To pomáhají vysvětlit dva níže přiložené obrázky (od Roberta Simmona z Goddardova centra kosmických letů).

První ukazuje Zemi na oběžné dráze s excentricitou (vychýlením) blízkou nule a druhý obrázek ukazuje Zemi na oběžné dráze s excentricitou 0,07.

Tato změna oběžné dráhy Země je zobrazena excentrickým, oválným tvarem na druhém obrázku, který byl záměrně přehnaný kvůli lepšímu pochopení (excentricita 5). Znázorňuje masivní změnu vzdálenosti, ke které dochází mezi Zemí a Sluncem v závislosti na tom, zda je v perihéliu (přísluní) nebo aféliu (odsluní).

Ještě i při maximální excentricitě oběžné dráhy Země – 0,07 – by bylo nemožné ukázat výsledek na webové stránce,“ uvádí rozhlasový program Hal Turner Radio Show.

I navzdory tomu, při současné excentricitě 0,017 je Země o 5 milionů kilometrů blíže Slunci než v aféliu (čili asi 3 % průměrné vzdálenosti).“

Více souvisejících zpráv o změně klimatu a globálním oteplování z nezávislého pohledu, který není ovlivňován žádným establishmentem, najdete na ClimateScienceNews.com.

Nejzávažnějším faktorem ovlivňujícím zemské klima je SLUNCE

Co se týče sklonu zemské osy či jeho změny, dva další obrázky (od Roberta Simmona z NASA) ukazují, do jaké míry se může Země vychylovat ze své osy, jakož i ze směru své rotace.

Při vyšším náklonu osy se roční období na Zemi stávají mnohem extrémnější, zatímco při nižším náklonu osy se stávají mnohem mírnějšími.

Podobná situace existuje u osy zemské rotace, která v závislosti na tom, která polokoule směřuje v perihéliu ke Slunci, může velice ovlivňovat sezónní extrémy mezi oběma polokoulemi.

Na základě těchto různých proměnných Milankovič dokázal přijít s komplexním matematickým modelem, který dokáže zpětně v čase počítat teploty povrchu Země.

A závěr je prostý: Klima na Zemi se měnilo vždy a není to naše vina.

Když Milankovič poprvé přišel se svým modelem, byl téměř půl století ignorován.

V roce 1976 studie zveřejněná v časopise Science potvrdila, že teorie Milankovičových cyklů je vlastně přesná a že skutečně koresponduje s různými obdobími klimatických změn, ke kterým docházelo v průběhu historie.

Tyto cykly trvají i stovky nebo tisíce let, proto je zavádějící tvrzení eko-alarmistů, že současné teploty jsou nejvyšší, od kdy se měří. Teploty se totiž neměří dost dlouho na zachycení celého cyklu. Teploty se začaly měřit v době, kdy jsme se nacházeli v úseku narůstající křivky, která je však pouze částí cyklu. Obraz o celém cyklu tak uvedeným statistikám uniká.

V roce 1982, šest let po zveřejnění této studie, Národní rada pro výzkum (USA) uznala teorii Milankovičových cyklů za pravdivou, prohlašujíc, že:

„…orbitální odchylky zůstávají nejdůkladněji prozkoumaným mechanismem klimatických změn v časových rozpětích desítek tisíc let a zatím nejjasnějším případem přímého vlivu měnícího se slunečního záření na dolní atmosféru Země.“

Kdybychom to měli shrnout do jedné jednoduché věty, zněla by takhle: Nejzávažnějším faktorem ovlivňujícím zemské klima je Slunce. Tečka.

Klimatické podmínky se budou v každém čase dramaticky lišit v závislosti na postavení Země vůči Slunci, a to dokonce bude vytvářet drastické abnormality vymykající se všemu, co si lidé mysleli, že vědí o fungování Země.

Místo toho, aby přijali tuto pravdu, dnešní „klimatologové“ spolu se (pseudo) liberálními politiky a stejně vinnými mainstreamovými médii trvají na tom, že nepoužívat opakovatelně použitelné tašky na potraviny v supermarketu a nevlastnit vozidlo na elektrický pohon ničí planetu tak rychle, že jako řešení musíme rozhodne zavést globální klimatické daně.

Závěr

Diskuse o klimatických změnách není o vědě. Jedná se o snahu elity zavést politickou a ekonomickou kontrolu nad populací,“ napsal jeden komentující na Hal Turner Radio Show.

A je to další způsob, jak rozdělit světovou populaci na ty, kteří věří v globální oteplování způsobené člověkem, a ty, kteří v to nevěří, podle principu rozděl a panuj.“

A tak to také je!

Jak to tak vypadá, budeme mít od příštího roku méně nemocnic a v nich méně lůžek, aby lékaři a další nemocniční personál měli naopak více peněz. Pohříchu přímočará metoda zdravotních pojišťoven, jak potřebné peníze ušetřit, zní víceméně logicky, neb jak známo, že méně je někdy více. Aby však méně bylo někdy více, musí, rovněž víceméně logicky, být pro změnu více někdy méně. A tak záchranky už nyní dostaly více času na to, aby dojely k případným pacientům. Prodloužením dojezdových dob se tedy i pacientům dostalo více času, aby případně dojeli na to, že záchranka včas nedojela, ze zdravotních pojištěnců se příkladně přepodstatnili na klienty pohřebních služeb, a postarali se tudíž o to, aby nemocničních případů bylo méně – při troše dobré vůle přesně o tolik, o kolik bude méně nemocničních lůžek.

Jelikož čert však nikdy nespí, s klesajícími počty pojištěnců budou klesat i příjmy pojišťoven, a tak po čase nezbude než opět ubrat něco lůžek, aby bylo z čeho přidat lékařům, a logicky bude nutné přidat i pár minut k dojezdovým časům záchranek, aby ubylo pacientů. A tak dokola…

Proto také vláda tolik bazírovala na finančním vyrovnání s církvemi.

Neboť nedá-li na zdravotnictví, nezbývá nic jiného, než dát na modlení.

Veselý den a do roku 2020 stálé zdraví vám přeje váš IŠ a J@.

Chce se Vám znovu žít ve světě podle Němců?

https://mail.google.com/mail/u/0?ui=2&ik=483f57b080&attid=0.1&permmsgid=msg-f:1655609777893737886&th=16f9e8523a05059e&view=att&disp=safe

Angela Merkelová označila obyvatele české kotliny za xenofoby a rasisty.
Přisadili si i bývalý francouzský „američan“ prezident Hollande a rakouský ministr zahraničí Kurze
Dáma ovšem opominula fakt, že mimo historicky usazených Čechů v této zemi žijí bez problému Slováci, Poláci, Albánci, Řekové, Italové, Arabové, Vietnamci, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Američané, Angličané, Australané, Mongolové a další národnosti.
Navzdory tolik omílanému odsunu zde žijí i Němci.

Dovolím si paní Merkelové připomenout, že to byli její předkové, ne moji, kdo před pětasedmdesáti roky z Evropy udělali lidská jatka.
Byli to příslušníci jejího národa, kteří přeměnili šest milionů Židů v prach a popel.
Byli to vojáci německého wehrmachtu, kdo za sebou nechávali spálenou zem i její obyvatele.
Byli to Němci, kdo mučili ženy a děti.
Rakušáci se dnes tváří, že oni nic, oni muzikanti, a byli téměř Hitlerovou obětí. Když ho vítali při anšlusu záplavou květin a jásotem, toho svého milovaného rodáka z Braunau, to nebyli oni? Rakouská státní příslušnost mnohých velitelů koncentračních táborů také není pravdou?
Když jsem viděl dokumentární film z pohřbu válečného zločince Otto Skorzenyho v Madridu a Vídni, kde v roce 1975(!) Rakušané hajlovali, měl jsem vlčí mlhu?

Pokud utekl vězeň z koncentráčního tábora v Mauthausenu, byli sezváni ctihodní měšťané a sedláci z okolí na hon. 
Ano, na hon! Tak se tomu říkalo!
Ozbrojeni kulovnicemi a brokovnicemi dědové a pradědové dnešních kazatelů dobrých mravů štvali krajinou naše předky. Rakušané byli elitou, Češi, národ určený k lovu a vyhlazení.
Velmi doporučuji návštěvu mauthausenského lágru s vyhlídkou na Alpy, respektive toho mála, co z něj zbylo. Uvidíte pece, v nichž pro pobavení rakouských dozorců byli upalováni vězni zaživa. Křik a nářek nešťastníků nazývali bodří wurstoví tatíci „andělské zpívaní“. Možná tak zpíval i Karel Hašler, než ho umučili.Při vchodu do krematoria si všimněte nenápadné železné tyče nad vchodem a na ní připevněného ocelového lanka. Na lanku byly věšeny malé děti. S pověstným rakouským pivním humorem se zařízení nazývalo „Houpačka“.Uděláte – li si malou procházku pod lágr, do kamenolomu, spatříte další hrůznou kulisu špílců našich veselých sousedů. Strážní nutili skákat vězně z kolmé čtyřicetimetrové skalní stěny do vody malého jezírka na dně kamenolomu. Kdo váhal, toho zastřelili. Kdo skočil, byl „parašutista“. Mrtvý parašutista. Oh, k popukání!Večer, po skončení práce v lomu, každý vězeň musel vystoupat 186 strmých schodů k lágru s těžkým kamenem neseným v zátylku. Podalpští synci vymysleli hru „domino“. Prvního, který vyšel až nahoru, pažbou pušky praštili do obličeje. Ten upadl nazad a dominovým efektem popadalo dalších několik set lidí, přičemž nesměli dvacetikilový kámen pustit z rukou. Na to, kolik tato hra bude stát životů, uzavirali dozorci sázky. Joj, to byly veselé časy!
Apropó…
 Pokud máte zájem vidět místa, kde ubili, umučili nebo upálili Rakušané někoho z vaší rodiny, musíte zaplatit!Ano, v Mauthausenu vás zkasírují jako u kolotoče a ještě vám, vy xenofobové a rasisti, zahrozí ministr Kurze ukazovákem sníženými příděly peněz z EU.
 Máslo na temeni své hlavy pozapomněla i sladká Francie.  Ta se nerozpakovala do německých koncentračních táborů dodávat Židy ve velkém.Když počet nežidovských běženců z jiných zemí, včetně Česka, dosáhl počtu 60 000 lidí ( ! ), Francie v roce 1941 vyhlásila uprchlickou krizi a další lidé do země vpuštěni nebyliPřitom – každý z válečných migrantů ve Francii musel prokázat, že má prostředky na živobytí. Pokud neměl, byl deportován do domovské země, tj. – většinou do Říše. Tím pádem do koncentráku, na šibenici, nebo rovnou před popravčí četu.       Někteří čeští vojáci vzpomínají, jak na ně tupí Francouzi a Francouzky na ulici plivali a nadávali jim, že nebýt Československa, nebyla by jejich země zatažena do války.  A jestli se chcete hodně zasmát, doporučuji ke čtivu válečné dějiny pařížského hotelu Ritz, kde se tvořila budoucnost poválečné Evropy. Pochopíte, odkud a proč se fašistická EU vzala.

Dovolím si paní Merkelové a ostatním kazatelům morálky připomenout, že žádný z mých předků nikdy nikoho nemučil, neloupil, ani si nepřivlastnil cizí zemi nebo majetek. Jestliže má paní Merkelová post coitum výčitky svědomí a zve si domů hosty, je to její věc. Avšak nemůže si pozvat problematické přátele, a potom je ubytovat a nechat živit u sousedů.
 Já nikoho nezval a nikomu nic nesliboval. Jsem pro, abychom přijímali děti, ženy a staré lidi bez rozdílu víry. Osočování od těch, kdo mají na hlavě žluklého másla pro několik dalších generací  mi vadí a je urážlivé.
Paní Merkelová a páni Holland a Kurze by se za svoje výroky měli omluvit a prosit za odpuštění.

Prof. PhDr. Pavel Linhart, DrSc.

Zamyšlení nad dějinami

Václav Klaus mladší


Sochy jsou symboly. Sochy, které stojí desítky let, jsou odkazem naší historie. Socha Ivana Koněva není oslavou konkrétní osoby, je především oslavou vítězů 2. světové války a osvobození Československa. Je poctou desítkám tisíc padlých. Desítkám tisíc prostých vojáků. Jen při závěrečném postupu v květnových dnech padlo skoro 700 vojáků Rudé armády.
Nejsem historik, byť rád čtu životopisy. Milujeme generála Pattona (osvoboditele Plzně), byť mu několikrát hrozil polní soud za jeho prudkou povahu. Napadal v nemocnicích domnělé simulanty a Eisenhower ho (po jednom z těchto incidentů) v roce 1943 na deset měsíců zbavil velení. Na Sicílii v Acate Pattonovi vojáci zmasakrovali 72 italských zajatců a měl z toho velký konflikt s generálem Bradleym. Ale to je přece úplně jedno. Máme Pattona rádi – je symbolem vítězství nad nacismem, jeh o socha n ení oslavou pruďase
Pattona, ale amerických vojáků – vítězů nad fašismem – a on byl jejich velitel. Byl to výborný voják.
Koněv spolu s Žukovem byli oba ve Stalinově nemilosti – jakožto populární maršálové a vítězní vojáci. Odvolaní a znovu ve vyšších funkcích až po Stalinově smrti. Koněv předsedal soudu s vrahem a šéfem NKVD Berijou – jeden z okamžiků, kdy odstartovalo Chruščovovo uvolnění režimu. Lze se dočíst i to, že během invaze 1968 byl Koněv v penzi a roku 1970 odmítl dojet si od Husáka převzít titul Hrdina ČSSR .& lt; span style=”color: navy;”> Ano, taky velel vojskům, která potlačila maďarské povstání. Asi to pro něj nebylo z vojenského pohledu náročné, když přežil masakr u Vjazmy (1941), zúčastnil se protiofenzívy u Moskvy 1941-42, krvavé kurské bitvy. Jako u každého jiného smrtelníka jeho statečnost, krutost, dobré činy i ty špatné zhodnotí někdo spravedlivější.
Jen na jedno bych se zeptal těch dnešních novodobých historiků. Když vězni v Osvětimi slyšeli v lednu 1945 Koněvovo dělostřelectvo, přáli si, ať Koněvovy jednotky postupují rychle, nebo by bývali byli radši, aby se obrátily nazpátek a nemíchaly se do německých záležitostí ?
Když Koněv zahájil útok na Berlín   bylo to dobře, nebo špatně ? Vaši a moji prarodiče a praprarodiče – vítali v květnu 1945 Koněva, nebo jim vyhovoval K. H. Frank ? Asi víme, kde je pravda a kdo stál na straně dobra během zničující války, že ?
Vědí to i ničitelé soch. Jenže jako mnohokrát v minulosti, dnes nejde o minulost. Jde o současnou českou politiku. Možnost beztrestně urážet všechny lidi nepapouškující vládnoucí mantry. Když obdivujete Trumpa a Johnsona a kritizujete čím dál bizarnější politbyro eurosojuzu – tak jste „proruskej“. Vlastně se to hodí vždycky a místo všech argumentů.
Tak to řeknu taky rovnou. Václav Havel a Boris Jelcin podepsali v roce 1993 smlouvu o přátelských vztazích mezi ČR a Ruskem. Dosud platí. (Mimo jiné se v ní zavazujeme k péči o vojenské hroby a pomníky.) A já patřím k těm, a je nás v parlamentu i ve veřejnosti většina, kteří si nepřejí tuto smlouvu ničit a eskalovat konfrontace. Není to v zájmu naší země.
Diskuse se okolo toho ještě povedou, ale ničitelé soch (jako vždy v historii) vyhrávají nad těmi uvážlivými. Pro Rusy se svými miliony mrtvých a obrovskou hrdostí na statečnost svých dědů – je útok na sochu oslavující hrdinu 2. světové války podobný, jako by nám někdo rozkopal Husův dům v Kostnici, protože to byl kacíř (z pohledu bavorských katolíků). Brali bychom to jako zbytečný útok na něco z dávné historie, nenávistný akt.

Václav Klaus ml.

Ti kašpaři z Prahy 6 jsou ale na to ještě pyšní.

Jaká je pravda kolem e-DPN

https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/06012020

Vašeho miláčka nemilujeme – vzkazují praktici Maláčové


Zvažují žalobu České správy sociálního zabezpečení


Praha, 7. 1. 2020 – Ostrý start e-neschopenek zkomplikoval praktikům a jejich pacientům
první lednové dny. V ordinacích se po vánočních svátcích hromadili nemocní, jejich lékaře
však plně zaměstnávala snaha zprovoznit systém a vystavit jim elektronickou
neschopenku.
Zkušenosti s e-neschopenkami řešili v pondělí několik hodin krajští zástupci Sdružení
praktických lékařů (SPL), kteří se z celé republiky sjeli do Prahy.
Start elektronické formy neschopenky je podle nich mírně řečeno velmi kostrbatý a provází
jej hned zpočátku řada vad. Když se například praktický lékař snaží předat pacienta
specialistovi – České správě sociálního zabezpečení trvá zpracování nově vystavené
neschopenky řadu hodin. To znemožňuje předávání neschopenek specialistům nebo to, aby
si neschopenku vystavenou v nemocnici mohl převzít praktický lékař. Některé e-
neschopenky tak v systému visí jako nezpracované už více než 52 hodin a po tuto dobu s
nimi není možné pracovat, například měnit dobu vycházek nemocného. Zmatky jsou také ve
způsobu předávání e-neschopenky a pacient se tak ocitá ve vzduchoprázdnu, mimo systém.
„Není jasné, kdo se o pacienta stará, kam má přijít na kontrolu, kdo mu dá lístek na peníze a
kdo ji ukončí. A zda dostane peníze v době nemoci. Pacienti by se v takovém případě měli
obracet na příslušné pobočky České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Bohužel první
zkušenosti ukazují, že se ani tam pomoci nedočkají, protože tyto nedostatky systému e-
neschopenek evidentně zaskočil i je,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických
lékařů.
Start systému je podle lékařů uspěchaný a bude se ladit minimálně půl roku až rok. „Spustit
nevyzkoušený systém je vůči pacientům naprosto nezodpovědné. Jedna nejmenovaná
fakultní nemocnice dokonce vydala pokyn svým specialistům, aby nevystavovali žádné e-
neschopenky a posílali pacienty rovnou za praktiky,“ pokračuje MUDr. Šonka.
Vystavení jedné standardní e-neschopenky trvá podle lékařů násobně déle než té papírové.
„Máme tady bohužel i takové zkušenosti, že lékaři strávili s jednou e-neschopenkou až
40 minut. Trváme na elektronické neschopence, která je funkční a odpovídá naší praxi. Než
začne skutečně fungovat, chceme mít možnost vystavit papírové neschopenky bez hrozby
sankcí,“ shodují se zástupci praktických lékařů. Požádají proto o urychlenou schůzku s
vedením resortu MPSV a ČSSZ, na které budou požadovat, aby ČSSZ okamžitě zajistila
distribuci papírových tiskopisů všem lékařům. „ČSSZ dosud trvá na tom, aby si lékaři tiskopisy
chodili osobně vyzvedávat na pobočky, protože na jejich distribuci do ordinací nemá lidi
a finanční prostředky. To považujeme za naprosto skandální,“ říká MUDr. Šonka a dodává:
„Budeme také chtít urychlené zrušení tzv. lístků na peníze, které jsou již zcela nesmyslné a
přinášejí jen zbytečnou administrativní zátěž lékařů. Tu jsme ochotní snášet nejdéle do konce
roku 2020. Od příštího roku je přestaneme vystavovat.“
Za práci pro stát také chtějí lékaři dostat zaplaceno. „Lékaři museli zakoupit speciální moduly
ke svému zdravotnickému softwaru a platí za jejich provoz desítky tisíc ročně, stejně tak za
práci IT specialistů, bez kterých se e-neschopenka neobejde. To jim, stejně jako jejich práci s

vedením neschopenek, nikdo nehradí, vše dělají zadarmo. Pokud se s ČSSZ na úhradě
nedohodneme, zažalujeme ji“ uzavírá MUDr. Šonka.
Kontakty pro novináře:
Mgr. Markéta Pudilová, market.pudilova@gmail.com, 776 328 470

Desatero dneška


Je to desatero, ale nikoliv “Božích přikázání”



1) Nejprve se zesměšní celý národ.   Jste nevzdělanci. V Nepálu
je každý pasák yaků bakalářem. Tak se založí v každé opuštěné
stodole soukromá vysoká škola, aby i holka tančící u tyče, či
líný  a hloupý synek čilého podnikatele měli  alespoň Bc. Nejde o
kvalitu, jde o statistiku. Klasické university opustí svou
tradici Alma mater a zaplevelí se obory o kterých uvažoval kdysi
v Haliči Jára da Cimrman. Názory a práce univerzitních profesorů,
které titul ctí, převálcují mediálně nejrůznější buzno
exhibicionisté. 


2) Ze státních základních škol se inkluzivními a jinými věčnými
experimenty vytvářejí budoucí školy pomocné, na nichž hlavní
slovo budou mít nejrůznější metodičky z oborů inkluze, integrace,
imigrace, a vypravěčky korektních pohádek o princi Bajajovi z
Ugandy a jeho partnerce Popelce z Damašku. 



3) Pak je třeba zničit národní ekonomiku, hlavně průmysl. Nic
neumíte, všechno, co jste kdy vymysleli a vyrobili, byl
neprodejný šunt. Nikdo ve světe nestojí o vaše nákladní tatrovky,
motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a
bižuterii. Zavřete vaše továrny a místo nich otevřete montovny.
Aby se neřeklo, na chvíli necháme zazářit pár vašich slovutných „
kapitánů průmyslu“. Ti se nakonec za pár let se svými Titaniky
propadnou do septiku, protože nevěděli, že správný kurz určuje
kompas a ne teploměr.  



4) Vy jste tak neschopní, že si ani neumíte načerpat minerálku z
vaší země, vy si dokonce neumíte ani nahnat pitnou vodu do
vodovodních trubek. Ještě, že jsme tu my a za mírný bakšiš to pro
vás uděláme sami. Rozinky vyzobeme, ze zbytku uděláme sklady
ojetých pneumatik, a co by nám mohlo jó konkurovat odkoupíme,
utlumíme a zavřeme. 



5) A pokud se to českému „ proletariátu „ nelíbí, tak bacha.
Stačí jeden letecký most z Ulánbátaru a můžete se pakovat. Za
devět měsíců se nám počet budoucích zaměstnanců ze země Olgoje
Chorchoje zdvojnásobí. 



6) Zvláště důležité je zlikvidovat zemědělství a potravinovou
soběstačnost. Začne se žvaněním, že celá desetiletí jsme jedli
jedovaté potraviny. A s námi se trávili  Rakušáci luxující
cukrárny ve Znojmě  či Slavonicích a dalších  nejen příhraničních
městech. A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či
Mariánkách cpali kachnou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta
kachna voní po kachně.

7) K čemu vlastně potřebujete zemědělství.
V Maroku je brambor a jahod, že vám je levně dovezeme a draze
prodáme. K čemu sady. V Chile a Jihoafrické republice je tolik
hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu je jablek
jak euromravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat
a skotu a vy byste se chtěli mořit nějakou samovýrobou. Mléko je
navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového
škrobu. Pěstujte naftořepku, a budete druhý Kuvajt. A opuštěné
kravíny a vepříny jsou přece nejlepší skleník pro pěstování
bylinek typu Hanojská majoránka. 

 


8) Ta nejdůležitější etapa je pak znesvéprávnění národa. Zformuje
se banda speciálních věrozvěstů, kteří nám začnou vyčítat, jak
jsme nemultikulturní šovinisté, kteří utlačují své spolubližní. K
nim se připojí i saudskoarabský komisař a prohlásí „ u vousu
Prorokova, u nás se mají ženské líp, než ta vaše vykořisťovaná
etnoskupina“. Neúspěch desítky let trvajících snah o integraci se
vysvětlí tím, že při integrování byla pošlapána jejich práva na
zachování specifických rysů jejich obohacující odlišnosti .



9) Zásadou likvidace národa je ustupování rostoucím požadavkům
všech exotických odlišností a označování opravdových hodnot za
měšťácký přežitek staré Evropy.

  

10) Pochod anální hrdosti se povolí se vší slávou, demonstrace
proti němu se zakáže jako vyvolávání třídní nenávisti proti pavím
pérům v rektu. Poslední etapou, je vstup do celoevropské
organizace, protože v jednotě blbosti je síla. Když ze
samostatných přiblblých jedinců dokážete vytvořit uřvaný dav, pak
ze samostatných států nakonec dokážete vytvořit sebedestruktivní
unii. Současný příliv obžerných uprchlíků je jen poslední sloka
unijní hymny “Óda na radost”. Jmenuje se “Rekviem za zbabělost”. 


Je těžké pochopit a rozumově vysvětlit takovou hlubokou a
zrychlující se degradaci Evropy, která se žene do zkázy a ještě
jí k tomu hraje orchestr z Titaniku.

Vymývání mozků

Totální vymývání mozků.
Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chytáme se slov, která nám vtloukají do hlav politici a média, a hádáme se o ně, jako by šlo o život.

Ale pokud se nad tím zamyslíme, pak by nám mělo dojít, že se ve skutečnosti hádáme o chiméry, o pseudoproblémy, že proti sobě stavíme ideje, které jsou iluzorní, neboť pojmenovávají všechno jiné, jen ne podstatu věci. A pak se samozřejmě nikdy nemůžeme dohodnout.

Bolestí většiny dnešních diskusí je navíc absolutní absence racionality, faktů a logiky. Na názor, který se nějakému oponentovi nelíbí, často odpovídá urážkami. Zažil jsem to i já. Na mnoho mých článků jsem obdržel snůšky urážek, aniž ovšem oponent vysvětlil, v čem se tedy mýlím a proč se mnou nesouhlasí. Za racionální argument se dnes považuje pouhé konstatování, že ten druhý je sluníčkář, komouš, Putinův agent, Obamův agent nebo prostě jen idiot.

Risknu tuhle škálu odsouzení a dovolím si předložit několik dnes běžně používaných termínů, k nimž se pokusím přiřadit reálný obsah, což znamená správné a logické české pojmenování.

Nejde o migrační krizi, ale nájezd hord, které u nás nemají co dělat

A čím začít jiným než slovy „migrační krize“. Slovo krize se používá pro různé problémy, ať už jde o stav po živelní katastrofě nebo o hospodářskou cyklickou krizi. Krizí je zlomový stav pacienta nebo neshoda v manželství. Je to však vždy něco, co vzniká více či méně nezávisle na naší vůli. Slovy „migrační krize“ se tak politici snaží navodit dojem, že jde o proces, který se děje mimo nás a my se mu musíme podvolit (stejně jako se podvolíme zemětřesení nebo krachu na burze).

Jenže to je lež! Tahle událost není krize, protože my ji řešit můžeme! Je to pustý nájezd hord, které nemají na našem území legitimně co dělat. Jistě, existují i ohledy humanitární, ale ty se musejí řešit vždycky v rámci zákonů dané země a při respektování suverenity jejích hranic. Cokoli jiného je zvůle (a neohánějme se vnucenými mezinárodními pakty a úmluvami, jsou-li navíc v rozporu s naší ústavou).

Příliv migrantů není krize, je to výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které jako správci Evropy mají. Nikdo dnes nechrání evropské hranice, vedou se jen nekonečné žvásty, že je to třeba udělat. Ať už německá kancléřka stoupence islámu pozvala, či nikoli, nemají tu legitimně co dělat a překročení našich hranic je trestný čin.

Skutečná migrace je ve skutečnosti něco, co má jistý zákonný nebo alespoň hospodářský rámec. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu, musí se v nové zemi přizpůsobit, musí v ní pracovat a uživit sebe a svou rodinu. Nic z toho přicházející hordy neplní, nerespektují a nejsou toho ani potenciálně schopny. V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů.

Zničí byt, obsadí cizí objekt, krade, ale je jen nepřizpůsobivý

Stejně fatálně se dnes pracuje s pojmem „nepřizpůsobivý“. Zákon stanoví jasně, že člověk je buď bezúhonný, protože zákony plní, nebo je zločinec, případně podle vážnosti přestupku pachatel, neboť zákony a předpisy porušuje.

Co je to nepřizpůsobivý? Člověk, který se rozhodne, že některé zákony a normy dodržovat nebude. Dostane byt, ale zničí ho. Vláme se do cizího objektu a ve jménu svých ušlechtilých myšlenek ho obsadí. Na ulicích dělá nepořádek, v noci hluk, páchá drobné krádeže, nechce pracovat. To vše se dnes označuje jako nepřizpůsobivost. Proč, vždyť každý, kdo tohle dělá, je přece v dikci zákona pachatel nebo zločinec. Politici a mediální komentátoři to snad nevědí? Pak by si měli zopakovat základy práva.

Stejně tak je podivné, aby se různé skupiny společnosti přejmenovávaly podle aktuální situace. Před několika lety se vedly vášnivé polemiky na téma, jak hanebná je česká komunistická strana, protože se odmítá přejmenovat (navzdory tomu, že propagace komunismu byla zákonem prohlášena za trestnou – typický právní Kocourkov).

Komunisté věrni revolučním písním na své barikádě vytrvali a komunisty podle názvu zůstali. Zachovali se rozhodně seriózněji než cikáni (historický název doložený již ve 14. století), kteří nedůvěryhodnou firmu vyměnili za označení „Rom“. Přiznám se, že neznám národ, který by se po staletích existence přejmenoval jen proto, že se mu jeho označení nezdá dostatečně důstojné. A až bude zpochybněno tohle slovo (ono už vlastně je tím, jak ochotně se příslušníci této etnické menšiny přizpůsobují), najdou si třeba jiné označení.

Předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní

Přemýšleli jste, kdo vlastně je „sociálně potřebný“, nebo dokonce „sociálně slabý“? Hledal jsem na stránkách našich institucí, ale ani na marxistickém ministerstvu není definice, kdo to vlastně je. Všichni se však tím pojmem ohánějí. Takové termíny jsou na nic, protože nikdo pořádně nechápe, co exaktně znamenají.

Označují totiž to, co se hodí politikům, úředníkům a aktivistům. Buďme však jazykově korektní. Ve společnosti existují lidé bohatí a chudí. Je-li někdo chudý, má smůlu. Nicméně podle křesťanství chudoba cti netratí. Navíc každý chudý může zbohatnout, pokud se bude snažit. Nebo pokud bude mít štěstí. Žijeme v době pokrokové, která chudobu nepřipouští. Všichni bohatí ovšem být nemohou.

Dávat peníze na chudé, to se jaksi nenosí. Ale na sociálně potřebné? Kdo by mohl odmítnout pomáhat potřebným? Mimochodem, potřebný je ve své podstatě každý člověk v této zemi. Soused má jaguára, ale já ne. Jsem potřebný, protože bych ho chtěl taky. Být potřebný je psychologicky nebezpečné, je to slovo politicky nabubřelé a prázdné. Být chudý nebo bohatý je však označení jasné, srozumitelné a z hlediska reality správné.

Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové.

Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji. Protože naši předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní a bránit svou svobodu a majetek.

Mimochodem, obrat „bránit svou zemi, víru a majetek“ není urážkou!

Ale dokáže to dnes ještě někdo? Vyrostly nám tady generace „mužů“, které neumí vystřelit ani z praku, mimo jiné proto, že nevědí, co to je. Hrdinové jsou jenom u počítače, ale jinak jsou to větší srabi, než dříve držitelé tzv. modrých knížek. Kdo za to může a jak to napravíme? Jsme možná jediný národ, který vychovává nové generace absolutně bez vztahu k vlasti, státnímu nebo národnímu majetku a jakýmkoliv duchovním hodnotám, bez úcty k autoritám, k ženám, zkušenostem starších generací a vůbec ke stáří.

A to je opravdu smutné.