Archiv pro měsíc: Duben 2025

Primář Bernátek: Časovaná bomba českého zdravotnictví. Vadí mi fascinace válkou

Zdravotní informace

16.04.2025 13:24 | Rozhovor

„Největším problémem ale je díky rizikovému trendu stárnutí lékařského stavu hrozící fatální nedostatek lékařů. Je to časovaná bomba, která by v blízké budoucnosti několika let mohla způsobit totální kolaps našeho zdravotnictví.“ Tak bije na poplach Jaromír Bernátek, primář nukleární medicíny Nemocnice Kyjov, náměstek pro léčebnou a preventivní péči, předseda OS ČLK ve Zlíně a člen strany PRO. ParlamentnímListům.cz též řekl, že mu vadí „fascinace válkou, kterou kolem sebe vidíme a kterou vláda a mainstreamová média dryáčnicky podporují.“

Primář Bernátek: Časovaná bomba českého zdravotnictví. Vadí mi fascinace válkou
Foto: archiv
Popisek: MUDr. Jaromír Bernátek

reklama

Co v současnosti nejvíce trápí naše zdravotnictví?

Problémů ve zdravotnictví je hodně, některé jsou dlouhodobé, jiné poměrně nové. Financování zdravotní péče, nejednotná platba pojišťoven za stejné výkony, nejasná budoucnost nemocnic tzv. okresního typu, nestejné pracovní podmínky v těchto nemocnicích při srovnání s nemocnicemi fakultními, netransparentní práce přístrojové komise při MZ, která odpovídá za spravedlivé rozdělování drahých přístrojů do jednotlivých regionů, komplikované postgraduální vzdělávání lékařů, situace v ČLK a to jsem vyjmenoval jen ty, které mě na první dobrou napadly. Největším problémem ale je díky rizikovému trendu stárnutí lékařského stavu hrozící fatální nedostatek lékařů. Je to časovaná bomba, která by v blízké budoucnosti několika let mohla způsobit totální kolaps našeho zdravotnictví. Zvláště alarmující je skutečnost, že se to týká zejména základních oborů, jako je interna, chirurgie či ARO. A to nemluvím o praktických lékařích, zvláště dětských, kde je průměrný věk v tuto chvíli 57 let. V současné době má 30 % pracujících lékařů přes 60 let, nad 50 let je to téměř 40 %. Dalším problémem jsou významné kapacitní rozdíly mezi jednotlivými regiony ČR,  jako příklad vezměme psychiatrii, kdy v Praze pracuje na 100 tis. obyvatel 15 těchto specialistů, v Libereckém kraji  jsou to však pouzí 4 lékaři.

A co ta často proklamovaná feminizace lékařského stavu?

V absolutních číslech to možná až takový problém není, v současnosti tvoří studentky medicíny cca 60 %, potíž ale nastává ve chvíli, kdy mladé lékařky pochopitelně chtějí být i matkami a MD pak s počty lékařů zvláště v nemocnicích řádně zacloumá. Řešení tohoto problému je snadné jen relativně, zvýšit zájem mužů o studium na lékařské fakultě v době, kdy studium IT technologií je víc než vyrovnaným konkurentem.

V nemocnici, kde v současnosti působíte, zastáváte kromě funkce primáře i funkci náměstka pro léčebnou a preventivní péči. Na jaké problémy se nejvíce soustředíte?

Jednoznačně je to již zmíněná personalistika, snažíme se vytvořit co nejlepší podmínky jak pro nastupující generaci lékařů, tak i pro zájemce z řad lékařů zkušených. Konkurence blízké fakultní nemocnice je však velká. V poslední době se objevují i problémy, které dříve sice existovaly, ale nehrály tak velkou roli, a to ne zcela ideální vztahy mezi jednotlivými generacemi lékařů. Je to bohužel odraz tendence celé společnosti, kdy je mnohdy uměle médii a politiky vytvářeno konfliktní mezigenerační prostředí, což se pak přenáší i do zdravotnictví. Mladí lékaři jsou vychováváni k nepřiměřené asertivitě a zároveň rodiči i školou přehnaně chráněni před stresem, po příchodu do praxe pak nejsou v řadě případů připraveni na vysoce stresující prostředí a  nedokážou se s ním vypořádat. Naopak si umí říct o benefity, což starší generace neuměla a mnohdy dodnes neumí. Starší kolegové se pak s despektem dívají na sebevědomé nezkušené bažanty a nechápou, že skoro až otrocká doba, kdy se s nadřízeným o ničem nediskutovalo, je již dávno pryč. A tady vzniká v některých případech nezdravé prostředí, kdy si mladí myslí, že jsou středem vesmíru a ti starší pak nejeví žádnou velkou ochotu jim předávat zkušenosti. To ovšem neznamená, že v obou generacích nejsou výjimky a naštěstí jich není málo, jen díky tomu ještě naše zdravotnictví uspokojivě funguje.

Nedávno jste v rozhovoru pro XTV nakousnul téma vakcinace proti Covidu-19, mohl byste to rozvést?

Pokud se podíváte na moje starší články, bude vám jasné, že jsem v tehdejší době patřil k lékařům, kteří varovali před přehnaným strachem a obavami z této nemoci. Ano, i na virové respirační onemocnění možno zemřít, ale rozhodně tehdy nešlo o žádnou apokalypsu typu dýmějového moru ve středověku či tzv. španělské chřipky po první světové válce. Strach a panika vede k iracionálnímu chování a rozhodování, čemuž se každý zkušený lékař snaží vyhnout širokým obloukem, a to jak u sebe, tak u svých pacientů. Přehnaná reakce tehdejší (bohužel v řadě případů i lékařské) společnosti opravdu neodpovídala závažnosti onemocnění a byla živena hysterickým přístupem velké části médií. Je zvláštní, jak ze dne na den tento tzv. kovidismus skončil při vypuknutí války na Ukrajině, udivuje mě, jak velká část našich spoluobčanů toto stále nevidí nebo vidět nechce… A totéž platí o očkování proti Covidu-19. Kdo alespoň trochu zná postup při schvalování nových léčiv, ví, že je to dlouhodobý, vysoce pečlivý proces, proto jsem byl v tomto ohledu opatrný a  kvapné zavádění této vakcíny do klinické praxe jsem nepodporoval. A to patřím k velkým zastáncům očkování obecně, vždyť příběh jeho začátků patří k těm nejinspirativnějším v dějinách lékařství a já vakcinaci považuji za jeden z nejdůležitějších objevů všech dob. Jinou věcí je pak zjistit, zda za překotnou snahou o vakcinaci proti Covidu-19 nebyly i jiné než medicínské zájmy, a pokud ano, viníky identifikovat a adekvátně potrestat.

V podzimních volbách budete kandidovat za politickou stranu PRO v rámci koalice s dalšími vlasteneckými stranami. Co vás k tomu vede, nemáte jako velmi zaneprázdněný lékař dost jiných starostí?

Víte, já dřív politiku bral jako hru, moc jsem se o ni nezajímal a ani do hloubky nestudoval programy jednotlivých stran. Pokud mě nějaký politik – příbuzný či kamarád požádal o pomoc, nechal jsem se napsat na většinou nevolitelné místo na kandidátce. Dnes na tento přístup moc pyšný nejsem. Toto vše se nicméně změnilo v okamžiku nástupu aktivistického progresivismu, který jsem poprvé zaregistroval jako aktivní střelec, kdy EU zaváděla nesmyslná nařízení o držení střelných zbraní. Pak následovaly další úlety tzv. woke kultury, BLM, Me Too, Green Deal… Člověk si nejdříve říkal, že jde o nějaký permanentní apríl, bohužel tomu tak nebylo a není.  Pomalu mizí rozdělení politické škály na levici a pravici, dnes se většina v politice aspoň trochu orientovaných občanů dělí na zastánce konzervatismu a zastánce paradoxně nazvané liberální demokracie, která ve skutečnosti není ani liberální ani demokratická.

Podle mé životní filozofie je vše o hranicích. Jistě se shodneme, že rasismus je špatná věc, ale proč bych měl kvůli tomu poklekávat jen proto, že jsem bílý, jistě jsou všichni slušní lidé proti násilí na ženách, ale proč soudit a šikanovat po padesáti letech nějakého režiséra, který údajně tehdy nějaké začínající filmové hvězdičce sáhnul na rameno, jistě máme rádi a musíme chránit přírodu, ale tím, že budeme ničit umělecké skvosty nebo se přilepovat k vozovce  toho zcela určitě nedosáhneme. V neposlední řadě jsou to pak LGBT skupiny, které vymývají mozky už tak dost dezorientované mládeži a co je pro mě naprosto nepřijatelné, je jejich působení ve školách či dokonce školkách. Jednou naši vnuci a pravnuci nebudou věřit, co se tady dělo.

Takže agresivní aktivismus mimo hranice rozumu a přirozenosti, to je to, co mi vadí a to je také jeden z důvodů, proč nechci být jen gaučovým kritikem, ale ponesu svoji kůži na politický trh.

A které další důvody to jsou?

Určitě je to současná česká vláda, pro kterou je nepřítelem velké procento jejích vlastních lidí, vláda, která se vlastních občanů bojí, vláda, pro kterou ČR není na prvním místě, vláda, která svoji zemi přivedla navzdory často až směšné sebechvále na okraj ekonomické propasti a na periferii úcty a respektu okolního světa.

Chápu to správně, že nesouhlasíte s pomocí Ukrajině ve válce s Ruskem?

Co se týče pomoci potřebným, jsem pro pomoc cílenou, nikoliv plošnou, kterou lze snadno zneužívat, což se v současnosti bezesporu děje. Vadí mi ale spíše ta fascinace válkou, kterou kolem sebe vidíme a kterou vláda a mainstreamová média dryáčnicky podporují. K tomu ta černobílá prezentace boje dobra a zla, která je směšně ahistorická. Stejně jako v době covidové, kdy se lidé chovali, jako by nikdy dříve neexistovaly nemoci a úmrtí, tak dnes mám pocit, že pro část společnosti absolutně neexistuje historie rusko-ukrajinských vztahů před  r. 2022. Člověk nemusí být profesionálním historikem, aby si uvědomil, že dějiny vždy byly tvořeny velmocemi, které ve svůj prospěch bezohledně využívaly nebo dokonce zneužívaly menší státy či národy. Toto platí v současnosti stejnou měrou pro velmocenské jednání Ruska i USA. Když už jsme tím malým hráčem na světovém jevišti, měli bychom se aspoň snažit o to, abychom si zachovali nějakou národní hrdost. Současná vláda bohužel dělá pravý opak.

Je tedy čas na razantní změnu?

Bezpochyby ano. Lehké to ale nebude, protože většina lidí se o politiku pořád málo zajímá, politiky nebere vážně, programy nečte, ale zároveň naivně věří v to, že média nelžou. Na druhou stranu je doba natolik vážná, že nad tím lidé začínají přemýšlet, protože se to bezprostředně týká jejich peněženek.

MUDr. Jaromír Bernátek o sobě:

Jsem absolventem lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně se specializací v oboru všeobecného lékařství prvního stupně a s atestací vyššího stupně v oboru nukleární medicíny.

Svou kariéru jsem začal na Interní klinice IPVZ KNTB a.s. ve Zlíně, poté jsem působil na oddělení nukleární medicíny, od r. 2011 na pozici primáře tohoto oddělení.

Po odchodu ze Zlína jsem v roce 2018 přijal nabídku stejné pozice v Nemocnici Kyjov.

Jsem členem několika významných komisí a pracovních skupin, včetně Komise pro nukleární medicínu při vědecké radě České lékařské komory, Zkušební komise pro atestační zkoušky v oboru nukleární medicíny a Akreditační komise pro obor specializačního vzdělávání ve stejném oboru.

Po třech desítkách let působení ve zdravotnictví jsem v březnu 2024 přijal pozici náměstka pro léčebnou a preventivní péči v Nemocnici Kyjov. V této pozici bych se chtěl soustředit na rozvoj regionálního zdravotnictví, v jehož rámci mimo jiné plánuji implementaci přístroje PET/CT do naší nemocnice. Mým cílem je dále efektivní komunikace mezi vedením a jednotlivými primariáty, spolupráce s nemocnicemi vyššího typu, sdílení poznatků mezi krajskými a okresními nemocnicemi a nastavení co nejideálnějších vztahů mezi různými generacemi lékařů.

Výtečný Foldyna- jako vždy.

Přejaté články

Česko je zbytková demokracie. S fašistickými prvky. Foldyna si trvá na svém

16.04.2025 20:15 | Rozhovor

„ČR je dnes zbytkovou demokracií se stále sinějšími fašistickými a nacistickými prvky,“ uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poslanec SPD Jaroslav Foldyna. A za tímto názorem si stojí a má pro něj své argumenty. Upozorňuje zejména na militarismus a rozdmýchávání nenávisti vůči některým skupinám lidí. A je mu jedno, co si o jeho slovech budou hlupáci myslet.

Česko je zbytková demokracie. S fašistickými prvky. Foldyna si trvá na svém
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Foldyna

reklama

Nedávno jste řekl, že v Česku podle vás hrozí občanská válka, což zní dost vážně a asi nikdo si to nepřeje. Proč se podle vás spory mezi dvěma částmi české společnosti tak vyhrocují?

Protože vláda provádí kroky, které směřují nejen k likvidaci posledních zbytků naší suverenity, ale dokonce ohrožují samotné přežití našeho národa, což se vládní politici snaží nějak překrýt, a podněcování nenávisti vůči jiným národům a vůči politickým odpůrcům je v tomto nejdostupnějším a zároveň nejúčinnějším nástrojem, a protože do vládních poslaneckých lavic zasedlo příliš velké množství přitroublých a infantilních aktivistů a málo skutečných politiků. Těch důvodů je samozřejmě ještě celá řada, ale tyto považuji za nejzásadnější.

Verbální střety jsou čím dál radikálnější. Novinkou ale minulý měsíc bylo fyzické napadení účastníka veřejné debaty, kterému přihlížel koordinátor strategické komunikace vlády Otakar Foltýn. Je podle vás akceptovatelné, aby takový člověk zůstával ve funkci, která navíc zastupuje stát směrem k veřejnosti?

V demokracii něco takového akceptovatelné není. Ve fašistickém či nacistickém režimu to je naopak běžným standardem. Že nejde ze strany vládního zmocněnce Foltýna o nedopatření či o nepozornost, ale o záměr, je, myslím, zřejmé z toho, že se s útočníky po akci i vyfotil. 

Psali jsme:

ČR je podle vás fašistickým, nebo dokonce nacistickým státem?

Ano, ČR je dnes zbytkovou demokracií se stále sinějšími fašistickými a nacistickými prvky.

To jsou silná slova. Mohl byste, prosím, říct, z čeho při tomto svém tvrzení vycházíte?

Vycházím z toho, že současný vládnoucí režim splňuje takřka všechny charakteristiky typické pro fašismus a nacismus.

Psali jsme:

Dobře, ať máme jasno: které pojmové znaky nacismu či fašismu v dnešní ČR pozorujete?

Pro fašismus je typické zastrašování či kriminalizace politických oponentů, vypjatý militarismus, agresivní a utopické sociální inženýrství, kult modernity a mládí a nepřiměřeně silná role státu. Pro nacismus je typické totéž co pro fašismus, jen je to doplněno státními orgány a státními úředníky vybičovávanou nenávistí k vybraným národům či jiným skupinám lidí. No a když se podíváme na Fialův režim, tak snad až na silnou roli státu, kterou nahradila silná role velkých korporací, což je ale ještě horší, jsou v něm uvedené charakteristiky zastoupeny bezezbytku. A že jsme zbytkovou demokracií, znamená jen to, že volby zatím nebyly zrušeny.

Počkejte, pane poslanče, ale to je řečeno až příliš obecně. Mohl byste se, prosím, zastavit u jednotlivých charakteristik a doložit je příklady? Přece jenom, bavíme se tu o nacismu, mezinárodním zločinu…

Samozřejmě že mohl. Pojďme popořádku.

Zastrašování a kriminalizace politických oponentů: příkladů, kdy byli vyšetřováni, nebo dokonce soudně stíháni lidé za nesprávný názor na migraci a její řešení nebo na válku na Ukrajině, jsou desítky a každý si je může dohledat. Jen podotýkám, že už samotné předvolání k podání vysvětlení na policii je zastrašování a svým způsobem i trest. O veřejném lynči politického odpůrce za přítomnosti a souhlasu reprezentanta vlády jsme již mluvili.

Vypjatý militarismus: to je asi zbytečné nějak šířeji popisovat. Kdo není hluchý a slepý, tak musí vědět, že reprezentanti vlády se slovy, jako je „válka“ či „zbraně“, doslova mazlí. Že se nejkrvelačněji vyjadřují nejčastěji chcípáčci, co by si i z pouhé facky nadělali do trenek, je také typické – slaboši si mindráky ze své slabosti často řeší právě tímto způsobem. To, že se vysocí armádní důstojníci urvali za souhlasu vlády ze řetězu a zcela nepokrytě provádějí politickou činnost, která navíc směřuje k vyprovokování války, je pak už jen shnilou třešničkou na tom jejich smradlavém dortu.

https://youtube.com/watch?v=OPxpCRcQl7A%3Fsi%3D9yOwvctpuSmOiw-A

Agresivní a utopické sociální inženýrství: jestli celá LGBT agenda není agresivní a utopické sociální inženýrství, tak nevím, co by to mohlo být. Vždyť ani nacisté, ani fašisté ve 30. letech a ani komunisté v letech padesátých se v míře mrzačení člověka, rodiny a společnosti nedostali LGBT aktivistům ani na dohled.

Kult modernity a mládí: to, s jakým opovržením a nenávistí se fanoušci vládního režimu vyjadřují o seniorech, nemá v historii obdoby. Vládní exponenti se tak sice nevyjadřují, ale jejich politika je namířena proti seniorům. Zde je ale nutné říci, že je v souladu s LGBT ideologií namířena i proti mladým lidem, kteří by si chtěli založit rodinu – vše je podřízeno především přípravám na válku.

Nenávist k vybraným národům či jiným skupinám lidí: To, co od členů vlády či vládních pověřenců zaznívá na adresu Rusů či tzv. dezolátů dnes v ČR, je prakticky totéž, co zaznívalo na adresu Židů ve 30. letech v Německu.

Promiňte, teď vám do toho skočím. Neměli bychom přece jen brát v potaz, že tu sledujeme válku, ve které je Rusko agresorem a Ukrajina se brání?

Kdo koho kdy napadl a proč, je věcí diskuse – například americký prezident, který si to může dovolit, protože je mimo působnost naší liberálně-demokratické justice, tvrdí, že válku si začala Ukrajina. Ale to není podstatné. Podívejte se například na černochy nebo na muslimy. Ti přece také neustále válčí, a přesto o nich není možné říkat ani zlomek z toho, co se běžně říká o Rusech. Mimochodem; nesmí se to říkat ani přesto, že například mnozí významní muslimští představitelé na rozdíl od vysokých ruských představitelů otevřeně říkají, že si muslimové musejí Evropany buď podmanit, anebo pozabíjet. Což také, opět na rozdíl od Rusů, mnozí muslimové dělají. Ale to je opravdu jen tak na okraj.

Dále je tam nepřiměřeně silná role státu: je pravdou, že v tomto směru naši fašisté a nacisté provedli modifikaci a silnou roli státu nahradili silnou rolí korporací, což je ale ještě horší, protože nás to vede zpátky k feudalismu. Málokdo si to uvědomuje, ale zatímco má občan při silné roli státu, a samozřejmě při existenci skutečných voleb, možnost jednou za čtyři roky reprezentaci státu vyměnit, tak u korporací tuto možnost nemá. Z toho ovšem plyne, že pokud stát a společnost řídí korporace, tak jsme ve feudalismu, kde se dědí nejen majetek, ale i politická moc.

Ještě jednou, prosím: v takové situaci je dnes ČR?

Ano, do značné míry jsme.

Tou feudální korporací myslíte podniky Andreje Babiše?

Pozice Andreje Babiše je v tomto směru samozřejmě problematická, protože pokušení využít své politické moci pro vlastní byznysové zájmy samozřejmě nelze už z principu zcela eliminovat. Ať je to ale, jak chce, tak Andrej Babiš prochází nebo alespoň doposud procházel při své politické činnosti testem voleb. Takže ne, Andreje Babiše nemyslím.

https://www.parlamentnilisty.cz/tv/embed?id=943

A koho tedy myslíte?

Jaké velké oligarchické skupiny působí na území ČR, každý jistě ví, takže je nebudu jmenovat. A tyto skupiny za vlády Petra Fialy významně nabraly na politické síle.

Nemohl byste přece jenom říct, jaké skupiny máte na mysli?

Každý si jistě umí spočítat, kdo vydělává třeba na válce nebo na vysokých cenách energií…

Zbrojaři a podnikatelé v energetice. Ale proč neříci jména? 

Už jsem odpověděl nejlépe, jak je to možné.

Psali jsme:

Jak takovou situaci řešit?

Minimálně začít diskutovat o tom, zda stát nemá nad strategickými odvětvími převzít kontrolu.

A měl by to podle vás udělat?

Pokud nechceme žít ve feudalismu, či dokonce v otroctví, byť v sofistikované formě, tak ano, měl by nad tím minimálně vážně uvažovat.

Často ale zaznívá argument, že stát nemá provádět vlastní podnikatelskou činnost.

Proč by neměl? Podívejte se třeba na Budvar. Já myslím, že lidi zajímá, jestli to pivo je dobré, nebo není, a ne to, kdo ten pivovar vlastní. A totéž platí i v ostatních segmentech. Lidi zajímá, zda mají levné energie, a ne to, kdo vlastní energetické firmy. Lidi zajímá, zda si mohou koupit levné a kvalitní potraviny, a ne to, kdo vlastní řetězec, který je prodává…

Dobře, jak by se ale u státních firem zajistilo efektivní hospodaření? Já byl v Budvaru zrovna minulý týden, moderní provoz to tedy není…

Zajistí to stejně jako u velkých korporací – vždyť ty také řídí najatý management a vlastník jen kontroluje. Rozdíl by byl jen v tom, že státní firma odvádí zisk do státního rozpočtu, zatímco korporace většinou do zahraničí. Pokud bychom státní rozpočet plnili ze zisku státních firem, mohli bychom opravit víc silnic nebo snížit daně a odvody…

Funguje někde takový ekonomický systém?

Myslím, že například v Číně.

Určitě se teď najdou mnozí, kteří po přečtení těchto vět začnou křičet, že Foldyna chce zavést totalitu jako v Číně. A připomenou, že i Miloš Zeman se chtěl v Pekingu učit…

Mluvíme přece o ekonomickém systému, nikoli o politickém. V Číně mají povolenou pouze jednu politickou stranu, já o něčem takovém ale vůbec neuvažuji – naopak před tím varuji… A je také otázkou, zda čínský nebo třeba ruský systém už dnes není snesitelnější než systém, který zde vytvořil Petr Fiala a jeho souputníci.

Jaroslav Foldyna

  • SPD
  • poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Nemáte obavy, že vás teď mnozí budou posílat, ať se odstěhujete do Číny nebo do Ruska?

Chytří a svobodomyslní lidé začnou přemýšlet, zda na tom, co říkám, třeba není kus pravdy, popřípadě budou hledat argumenty, kterými by mi to, co říkám, vyvrátili, a já za to budu rád, protože diskuse znamená šanci nalézt skutečné poznání, no a hlupáci budou křičet, ať se odstěhuju, ať umřu nebo něco podobného. Proč bych se ale měl zabývat hlupáky?

Dobře, pojďme dál. Vládní koalice SPOLU odstartovala předvolební kampaň, ve které velmi nevybíravě napadá opozici. Premiér a ministři navíc vykládají o opozici nepěkné věci v zahraničních médiích. Není tohle hranice, za kterou by žádná vláda neměla jít, tím spíše když sama říká, že některé otázky se musejí řešit nadstranicky?

Ti lidé hrají o život, takže se nezastaví před ničím a hledají spojence všude. Jejich žvástům o demokracii a o tom, že některé věci musejí být nadstranické, může věřit jen oligofrenik.

Psali jsme:

V posledních týdnech jsme sledovali poměrně výrazné mocenské zásahy do politické soutěže v Moldavsku, Rumunsku, Francii, kde mocenské orgány znemožnily kandidovat opozičním kandidátům. Jestliže podle vás dnešní vládní politici hrají o život, očekáváte něco podobného i u nás?

Ano, očekávám – ostatně jejich snaha o kriminalizaci předsedy SPD a strany SPD jako takové je přesně takovým pokusem. Co ale očekávám především, jsou pokusy o zfalšování voleb. Je jen otázkou, do jaké míry se jim to podaří, a proto je důležitá co nejvyšší volební účast. Je totiž velmi pravděpodobné, že pokud by se stávající koalice udržela u moci, tak letošní parlamentní volby budou na dlouhou dobu poslední. Respektive; volby budou i pak, ale ne takové, které by mohly něco změnit.

V předvolební kampani se opět aktivizuje skupina Milion chvilek, která podporuje strany současné koalice a vyvíjí nátlak na ty ostatní. Očekáváte, že pokud by opozice dokázala sestavit vládu, že by tato „občanská společnost“ opět protestovala tak jako v minulých volebních obdobích?

Ano, to se určitě dít bude.

https://www.facebook.com/plugins/post.php?href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fmilionchvilek%2Fposts%2Fpfbid0wP6a432VYM3mh46LTqZZiLbKg2H3gvSFT33getErvNxzPJuLGvQ9XvhXYk1siPUGl&show_text=true&width=500

Osobou, která tradičně má tyto spory sjednocovat, je prezident republiky. Proč se to podle vás Petru Pavlovi nedaří?

Protože není politik. A není divu, když nikdy politiku nedělal. Funkce prezidenta by měla být vyvrcholením politické kariéry, nikoli jejím začátkem. Už jsem to sice asi někde říkal, ale to nevadí.

A co podle vás Petr Pavel je, když není politik?

Je to pouhý produkt marketingu. Loutka zvyklá poslouchat příkazy. Ideální reprezentant porobené země.

Za tato slova by měl dostat pan Ševčík Nobelovu cenu za….inteligenci!!!

Přejaté články

„Máme tady zelené vymývání mozků. Je to zničení energetického trhu, je to přebyrokratizovaný stát,“ řekl Ševčík. Vytáhl graf obsahu CO2 v atmosféře: „Je to 0,04 procenta, a z toho je pouze 0,0016 procenta vytvářeno lidskou činností. Prosím, zapamatujme si, že Zelený úděl, Green Deal, musí být zrušen do základů. Je to naprosto nezpůsobilý program.“ Plán v oblasti energetiky nás bude podle Ševčíka stát až 560 miliard korun ročně a celková unijní energetická změna má vyjít dokonce na jeden bilion eur ročně, tedy asi 5 % HDP.

Zničme jeden mýtus kolem Ukrajinců

Všehochuť

12. 04 2025

www.inadhled.live Dlouhých 35 let trvala likvidace učňovského školství u nás a tisíce vysokoškoláků a gymnazistů vyprodukovaných režimem neumí vůbec nic a jsou pro společnost nepřínosní. Místo zvyšování manuálního umu tak hledají uplatnění často končící přemoudřelou kritikou systému, který nezažili, seniorů, kteří z něj vzešli, a pocitu vlastní důležitosti, jejíž existenci lze snadno popřít.

  Naše stavebnictví potřebuje mnoho řemeslníků. Realitou zůstává, že tito mizí a výrok o zlatém dnu řemesla již má svou váhu. Noví odborníci přes vodu, dráty, či cihlu a štuk hovořící rodnou češtinou se už téměř nerodí. Na jejich místo nastoupili Ukrajinci a je třeba konstatovat, že bez nich by nejen stavebnictví mělo obrovský problém. S nimi ho má daleko větší. Stoupající ceny v něm jsou skutečně zásadní a velký podíl na tom má jistá nenažranost příchozích Ukrajinců a neschopnost státu udělat přítrž nesmyslné podpoře těchto kobylek vyžírajících nás zevnitř. Vysvětlíme.

 Před ruskou SVO bylo vcelku běžné, že k nám Ukrajinci dojížděli za prací. A ano, nahrazovali naší mládež ignorující stavební a další dělnické profese. Za relativně slušné peníze byli ochotni bydlet na ubytovnách, pracovat a byli vděční za možnost výdělku, jehož většinu posílali rodinám domů. Systém korupce je cestou o něco připravil, ale žili skromně a byli pracovití. Sice to přinášelo své problémy, ale vnímání levné ukrajinské pracovní síly a představa o vzdělaném českém národu absolvujícím většinou vysokoškolské vzdělání úplně zatemnila Čechům mozek a postupně došlo k předání určité sféry státu jinému národu. To už je dávno. SVO urychlila další vnitřní destrukci a řemesla se stala ukrajinskou doménou. A s tím přišly další problémy.

  Na stavbách Ukrajinci dominují. Problémů s nimi je však více než pozitiv. Už ani ti nově příchozí nejsou skromní či vděční a do problémů se dostávají i jejich krajané žijící u nás i dvě desítky let. Ti začínali na 50 korunách za hodinu práce a své zázemí budovali mnoho let. Za tu dobu se integrovali do našeho systému, naučili se podnikat a zaměstnávat své krajany. Často mají aspoň nějakou firmu, občas odvádí daně a jsou zodpovědní. Přestože sami stále pracují manuálně, pokouší se rozšířit své podnikání a nabízí uplatnění těm, kteří opustili Ukrajinu. Nikoliv kvůli Putinovi, ale spíše před nacistickou a zkorumpovanou juntou vedenou Zelenským, z důvodu nedostatku práce a ze strachu před tím, co se bude na Ukrajině ještě dít. Bohužel mají zkreslenou představu o českém ráji, kterou podporuje jak česká vláda, tak i neziskovky a v neposlední řadě i u nás zahnízdění noví Ukrajinci.

  Zpět ke stavbám. Cena za hodinu práce Ukrajince už dávno není do 100 korun českých, dokonce ani načerno. V podstatě začíná na 220 korunách a klidně se vyšplhá už i k pětistovce. Ptáte li se, na kolik si ukrajinský pár u nás žijící přijde, pak vězte, že 70 000 měsíčně už dělníkovi na stavbě připadá jako spodní hranice, přičemž jeho manželka si v nějakém supermarketu, úklidové firmě či jinde v klidu řekne o 35000,- Kč. Tím to nekončí. Oni dokážou od státu ještě přijmout nějakou tu ,,almužnu“ v řádech až desetitisíců, zároveň mají dítě v naší škole, zdravotnictví zdarma, parkují svým autem bez technické všude, kde chtějí a jsou drzí. Ptáme se. Kolik českých rodin si přijde měsíčně na 120 000 korun a více? Je 70 000,- jakožto spodní příjmová hranice stavebního dělníka úměrná tomu, za kolik se vysoutěží státní zakázky? Mimochodem k jejich získání vede cesta tak složitá, že tu bují další nová korupce, viz Motolská nemocnice a stavební čachry kolem ní. A to bychom mohli vyprávět o zastrašování kolem zakázek pro Ministerstvo vnitra a jinde. Chcete li se uživit, být poctivými a zároveň plnit své závazky, vyhovět předpisům a nezbláznit se, máte před sebou rébus, proti kterému byl Tleskačův hlavolam nudnou hračkou.

 České stavebnictví bez Ukrajinců je momentálně těžko představitelné a pohyb v něm a změny spojené s razantním zdražením práce znamenají vysoké ceny všeho, co se v něm vyprodukuje. Ukrajinci už dávno nepotřebují žádnou pomoc, více by jim prospěla důrazná regulace. Oni k nám přichází proto, že doma práci nemají, zároveň s tím, že pod 70 000 ani nevstanou. A to jsou ti, co bourají, dělají přidavače. Když něco umí, chtějí mnohem více. Jejich manželky se spokojí s menším výdělkem, přesto do společné kasy nashromáždí tolik, že se my Češi můžeme často jen závistivě dívat. Jsme opravdu tak blbý národ, že jim přenecháme sféry našeho hospodaření, a nakonec je přeplácíme za to, abychom tu mohli žít, bydlet? Místo výchovy vlastních odborníků máme nepotřebné absolventy škol.

   A víte, co nakonec přesto pobaví? Ti u nás žijící déle už své děti manuálně dělat také nenechávají a dávají je do našich škol. Další generace Ukrajinců bude stejně nepoužitelná, jen si tu budou hledat teplá místečka. Smějeme se Němcům, Belgičanům a Francouzům, že si zavšivili země migranty, ale my samotní jsme si udělali také solidní problém. Jsme hlupáci, zničili jsme si to, co komunisté budovali. Přišli jsme o učně. Ukrajinci nás už melou. Zatím jsou jen nenažraní. A vychytralí. Ukrajinec už není levná pracovní síla, je to většinou problém.

Jindřich Kulhavý