Tuhle mi volá Petra Rédová, jestli bych si neudělal čas a nezajel s ní na severní Moravu. Tam do Krnova a okolí, kam jezdila pomáhat po povodních. Že si tam vyslechnu naprosto neuvěřitelné věci, o kterých by měl v Kotlince slyšet každý. Ona tam teď zrovna poveze další dávku pomoci, už tam leckoho zná a tak se mohu přidat.
Jo, výborný nápad, říkám si. Máme necelé čtyři týdny od povodní, které byly leckde horší než v roce 1997 a v médiích je ticho po pěšině, jako by se tam vlastně ani nic nestalo. Všichni jsou spokojení, papaláši se už vzájemně poklepali po zádech, jak to všechno krásně manažersky uřídili, neziskovky už vybraly peníze, předvolební fotky, jak všichni pomáhají, ty už máme za sebou. Zároveň už lidem nebudu nakukovat do jejich bezprostředního neštěstí a dozvím se, jak to tam doopravdy bylo.
A jeli jsme…
Petra mě vzala do Brantic k Barnetovým. To je taková rodinná firma, která dělá… tedy dělala… do lesnictví. Pěstovali sazeničky stromů, měli areál hned vedle řeky a mysleli si, že být dva metry nad běžnou hladinou Opavy, bude dostatečně vysoko. Nebylo. V některých částech jejich areálu voda nastoupala ještě tři metry nad terén a protože dům mají na nejvyšším místě, tak měli uvnitř „jen“ metr vody.
Povodňová vlna přišla nakonec tak rychle, že se tak tak stihli evakuovat terénní toyotou a hasiči už na ně ze silnice jen koukali a drželi jim palce. Měli nachystány desetitisíce sazenic, protože teď právě přichází čas pro jejich prodej. Celý rok je připravovali, dávali do stojanů, aby se jich na pozemek vešlo víc, zavlažovali, starali se, zaměstnance platili… a pak přišla voda a všechno vzala. Dodnes jim lidé z okolí vracejí takové ty plastové proložky podobné proložkám na vajíčka, ve kterých se to pěstuje. Plast přežil. Sazeničky nikoliv.
Už náš příjezd byl naprosto symptomatický. Posledních sto metrů se nedalo mluvit o silnici, ale jen o blátivé cestě. Na začátku stojí dodávka nejmenované přepravní společnosti, která Barnetovým vezla nový kotel, ale mladý řidič prostě odmítá jet blátem, aby si neušpinil auto. Řešte si to, jak chcete. Kotel váží půl tuny a kvůli floutkovi běhá pan Barnet po dědině a shání terénní vysokozdvih… My jsme samozřejmě po cestě bez problému projeli. Sice tam bylo plno bláta, ale cesta byla normálně pevná a průjezdná.
Když jsem zdvihal obočí, paní Barnetová jen mávla rukou. Tohle už zažívají několik týdnů. Před týdnem jim v areálu zapadl náklaďák, který si objednali na odvoz šrotu ze zničených fóliovníků… Ve vsi samozřejmě operují vojáci a mají tam osmikolové tatry. Mají stanoviště právě vedle té příjezdové cesty, ale mají striktní zákaz pomáhat jednotlivým lidem. Jejich úkol je pomáhat při zprůjezdnění cest. Prosby nepomohly… A tak Barnetovi objednali jinou tatrovku, která jela dvacet kilometrů k nim, tam dvě minuty pracovala a pak jela dvacet kilometrů zpátky, zatímco vojenská tatra stála sto metrů daleko a během celé doby se ani nehnula…
Pak jim přišel domů likvidátor z pojištovny a sice uznal, že musejí zdi vysušit, omítku oklepat, znovu nahodit a vymalovat, ale pojištovna zaplatí jen ten metr výšky, kde byla voda. Ano, je pravda, že se zeď musí opravit celá až nahoru, ano, je pravda, že obložková futra se musejí vyměnit celá, ale pojišťovna uhradí jenom ten metr… je to napsáno tím drobným písmem na straně šestnáct všeobecných smluvních podmínek… Znovu už jim to stejně nepojistí, tak je ještě řádně vezmou na hůl. I za ten kotel dostali půlku toho, co stálo nový. Pojišťovák a zloděj se postupně stávají synonymem.
Kroutím nevěřícně hlavou a to už se na mě sesypávají příběhy dalších dobrovolníků, co tam pracují. Prý zákaz pomáhání jde tak daleko, že vojáci večer sundávají uniformy, oblékají si civilní tepláky a chodí pomáhat lidem ve volném čase, aby je nikdo nepoznal a oni neměli malér. Vojenská organizace práce stojí za houby, v tom se na třicet let nic nezměnilo, jen kdysi jich alespoň bylo hodně a dělali, co bylo zapotřebí. Teď dělají jen to, co si dohodnou krizové štáby, které se ale vůbec nebaví s lidmi a vůbec netuší, co kdo potřebuje. Místní starosta například odmítl nabídku dobrovolníků, že by pro děti postižených zorganizovali nějaké výlety, ať mají rodiče čas na úklid… Prostě, co si člověk neudělá sám, to nemá.
Pak mi představili jednoho hasiče. Profesionála. Málokdo měl takovou smůlu jako on. Zatímco pomáhal ostatním a evakuoval ještě hůře postižené, voda vyplavila jeho dům, vyzkratovala mu elektřinu a on při povodni ještě zároveň i částečně vyhořel. Musíte uznat, že to se hned tak někomu nepovede. V rámci okresu měli několik kluků, kteří vyklízeli domy jiných, pomáhali jim s blátem a jejich vlastní pohroma doma zůstala pohromou, protože nebyl čas. A potom, když pominul největší nápor, víte jak se jim náš stát za jejich obětavost odměnil? Milostivě jim nabídl čtrnáct dní neplaceného volna, ať si tedy mohou doma uklidit… Kdyby jako někdo přemýšlel, proč lidi nemají tenhle líbodémo režim rádi, tak právě pro takové drobné sviňárny.
Ještě mnoho dalších věcí jsem vyslechl… Jak dobrovolníci suplovali práci krizových štábů a sami obcházeli postižené rodiny, aby se vůbec dozvěděli, kde je jaký problém. Jak přijel Zdechovský, ale jen na radnici… do skutečného bláta se mu moc nechtělo… Jak na místě vládnul takový zmatek a arogance, že leckteří dobrovolníci prostě odjeli domů, protože se to nedalo. Že vojáci přijeli ve chvíli, kdy už lidé měli většinu bláta z chalup vyvezeno a místní firmy s bagry zprůjezdnily cesty. Vojáci za to nemohou, ti byli připravení už když se rozpršelo. Ale než se to nahoře dohodlo, než se vydaly rozkazy… než vyjeli…
Ale musím říct, že zlaté české ručičky ještě existují. Je neuvěřitelné, kolik práce člověk dokáže udělat, když ho neštěstí zmobilizuje. Na první pohled vidíte, kudy se prohnala voda, ale také všude vidíte, že mají oklepáno, od bláta vyčištěno, zničené věci jsou vyházené, paní domácí vám hrdě hlásí, že kávovar byl nad hranicí zátopy, takže si sice sotva máte kam sednout (a majitelé lehnout), ale kávu dostanete jako v grandhotelu. Venku hrčí elektrocentrála, protože leckde ještě nejde elektřina a často ji vypínají, kvůli dalším opravám, zkrátka příroda sice udeřila do civilizace plnou silou, ale člověk se prostě nevzdává.
Kdo chcete pochopit, co je to povodeň, jeďte se podívat do Krnova, kam se sváží všechno to, co voda zničila…
Na první pohled také rozeznáte, který starosta je frajer a který je debil. Rozeznáte, kdo v torně objevil maršálskou hůl a zůstal hloupým omezeným politikem, co se hodí jen na prázdné žvanění. Promluvte si s lidmi u kteréhokoliv baráku, okamžitě vám to řeknou, ale vlastně ani nemusejí. Stav oprav vám to poví velmi výmluvně.
Ale také zjistíte, že na stát sice platíte pořád víc, ale dostanete za to čím dál míň. Když jsem si vyslechl, co lidé udělali vlastními silami a co za stejnou dobu udělal stát, tak bych řekl, že ho na daních přeplácíme nejméně čtyřnásobně. Stát si bere zhruba padesát procent naší píle, ale o povodních udělal tak jednu čtvrtinu toho, co zvládli místní lidé, místní firmy, místní spolky, místní bagry a místní dobrovolní hasiči. Ne, energetickou infrastrukturu do toho nepočítám, to všichni pěkně zaplatíme v cenách elektřiny.
Kdybych já byl premiér, tak nařídím, aby všichni postižení byli na rok osvobozeni od všech daní i DPH a aby energii měli za výrobní ceny. Ale to samozřejmě nejde. Kdyby se ukázalo, kolik je výrobní cena elektřiny a kolik na ní energobaroni rejžují, tak by je lidi oběsili. Místo toho si postižení mohou odložit platby záloh… ne, nebudou jim odpuštěny, nebo zmírněny… jen si mohou placení odložit, aby za půl roku topení v přímotopech zjistili, že jsou definitivně v háji.
Jo a ještě jedna věc… Státe! Fialo! Vládo! Jestli nejste skety, tak okamžitě zrušíte ten zákaz topit ve starých kotlích. Ti lidi tam mnohdy ani nemají jinou možnost. Zima je za dveřmi, mají zničená okna i dveře, zdvihnuté podlahy a mokré zdi. Starý litinový Viadrus (kterému voda nijak neuškodila) je mnohdy to jediné, co je dělí od živoření. Tak nebuďte úplné svině a konejte! Teď hned!
Když povodně přišly, říkal jsem v několika rozhovorech, že kdo chcete pomoci, ponechte si jednu pětistovku v obálce a počkejte. Za čas si na postižené nikdo ani nevzpomene, ale oni pořád budou potřebovat pomoc. Myslím, že nastala ta chvíle. Kdo nechcete posílat peníze neziskovkám a chcete přesně vědět, na co vaše peníze půjdou, tady máte jednu z mnoha možností. Ze je telefon na paní Barnetovou – 603 341 962 a zde je jejich číslo účtu: 312 097 71/0100. Vaše peníze zachrání jednu domácnost a několika lidem jejich zaměstnání. A až se vzchopí, můžete si k nim přijet pro sazeničku nějakého buku, smrčku či lípy pro štěstí.
Nevěřte mi, zavolejte jim sami, vyslechněte si jejich příběh a pak teprve sáhněte to vrecka.
Tato, naprosto infekční. opatření je třeba zničit i s jejích autory ! Asi byste měli vědět, že kromě několikanásobně zvýšené daně z nemovitostí, kterou na nás chystá vláda, schválila EU v prosinci 22 ekologické daně. A protože se ty daně, mimo jiné, týkají také nemovitostí, není o nich v médiích hlavního proudu ani slovo. Nejprve musíme dostat finanční dardu od naší vlády a teprve až bude hotovo, předhodí nám na stůl ekologické daně s poznámkou: „My za to nemůžeme, to Unie.“ Tak jen pro úplnost:
Unie to odsouhlasila za našeho předsednictví! O co tedy jde.
Z nemovitostí se bude platit uhlíková daň, vypočítávaná podle energetického štítku. Ten štítek si každý bude muset obstarat, stojí kolem 7 tisíc a mohl by vyletět až na 10. Štítek platí 10 let. Čím nižší energetickou třídu bude váš dům, chalupa, rekreační objekt, chata nebo jiná k bydlení určená nemovitost mít, tím větší CO2 daně budete platit.
To ale není všechno.
Každá budova, která od roku 2027 nebude mít energetický štítek alespoň na úrovni E, NEBUDE MOCI BÝT PRONAJATA, ANI PRODÁNA. Od ledna 2033 bude totéž platit pro budovy i se štítkem s písmenem C a D. Banky s tím počítají, a už nyní přestanou poskytovat úvěry na nákup nemovitostí se špatnými energetickými štítky.
Co když ale v takové budově bydlíte, a nebude ji chtít prodat nebo pronajmout?
V takovém případě budete platit nejen vyšší daně, ale také pokuty.
Takže:
Máte-li energeticky špatnou budovu, teď začnete platit vysokou uhlíkovou daň. Jestli ale budovu do roku 2027 nepřestavíte na bezemisní, po roce 2027 vám k vysoké dani přibydou ještě pokuty. K tomu se samozřejmě zvednou i ceny za vytápění, protože i plyn, topné oleje a fosilní paliva dostanou energetické daně. Pevná paliva mají být nakonec zakázána úplně.
Co si ale počnou lidé, kteří na to nebudou mít? Na vše je pamatováno.
Budovy se špatným energo-štítkem a tedy s uměle nulovou hodnotou, které jejich majitelé budou muset opustit, protože na bydlení v nich nebudou mít peníze a nebudou je moci ani prodat, budou vyvlastňovány státem. Spíš by se dalo říct zabaveny. Na to v Česku nedávno vyšel zákon, bez valného zájmu veřejnosti, a ten vyvlastňování usnadňuje.
A kam se chudák přestěhuje?
Do sdíleného bydlení nebo k příbuzným. Energetická náročnost se totiž bude snižovat tím kolik lidí v daném domě bydlí. Když bude energeticky špatný domek 3 + 1 obývat dvacet lidí, mohli by platit nižší energetické daně, možná se vyhnout i pokutám za užívání „vadné“ nemovitosti a neplatit pokuty za příliš vysoký odběr energií na m² (i to je součástí eko-teroru). V roce 2050 ale nebudou smět stát v republice žádné domy, které by nebyly bezemisní, takže se stejně nakonec vyvlastní všechny a zbourají nebo přestaví.
Nevím jestli si umíte představit co to znamená.
V první řadě to, že nebude kde bydlet. Ve většině zemí EU nyní odpovídají klimatickým požadavkům asi 2% budov, 98% je tedy „závadných“. V Česku je stav ještě horší. A takový stavební boom, který by to tak rychle vyřešil, je nerealizovatelný. Sdílené bydlení tedy bude pro většinu jedinou možností jak se vyhnout bezdomovectví, bude příšerně drahé, a už to tak zůstane.
Myslíte, že je to všechno? Kdepak!
EU schválila také uhlíkové daně na veškerou dopravu, pohonné hmoty, na vytápění kanceláří a všech výrobních provozů. Kromě nyní zvyšovaného povinného ručení a dálničních známek tedy budeme platit ještě uhlíkovou daň z neekologického vozidla a s námi i všichni, kdo provozují veřejnou dopravu. Spolu se zvýšením cen pohonných hmot o další uhlíkové daně se už z domova nedostanete nikam. Nemusím snad připomínat, že když se nebudou smět prodávat domy se špatným energo-štítkem, začnou mít nulovou hodnotu i ne, eko-vozidla, ne? A samozřejmě bude i zákaz jejich prodeje a pronajímání, jako u baráků. A banka na ně půjčku neposkytne.
Sdílená elektro doprava, pamatujete?
U úřadů a kanceláří firem a organizací to znamená tlak na zrušení kanceláří a na trvalý Home a Work Office. Proto jsme také nyní svědky přesunu od osobních návštěv úřadů k bankovním identitám, datovým schránkám atd. Skončí také většina škol. Vyučování bude jen na dálku. Zrovna se projednává jak to nejrychleji zavést. Test úspěšně proběhl během korony. Mít děti tedy bude znamenat, že jeden z rodičů nebude moci pracovat, leda by byl zaměstnán na Home Office. Schválně – jak na tom bude rodina dělníků, které nikdo kancelářskou prací doma nezaměstná?
A stále to není všechno.
Vytápění výrobních hal průmyslu nebude po uvalení karbonových daní udržitelné. To samé platí pro veškeré budovy, určené k podnikání (topení, daně z nemovitostí s vadným energo štítkem, doprava). Znamená to přesuny výrobních podniků ve velkém do zemí, kde jsou ještě normální a bleskovou robotizaci. Kdo neodejde, ten bude plně robotizovat na výrobu bez lidí. Také skončí většina malých firem, protože to finančně neutáhnou a kdyby promítly všechny nové eko-náklady do cen, zruinovaní lidé si jejich výrobky či služby nekoupí. S hospodami a malými obchůdky se můžeme definitivně rozloučit. Nakonec i se supermarkety, které přejdou na dovoz do domu elektro auty.
Už na to najíždějí, všimli jste si? Takže:
Čeká nás masové propuštění a nezaměstnanost, jaká tu ještě nebyla. U toho zdražení veškerých výrobků a potravin, protože zdraží doprava (kamioňáci by měli zpozornět) a i ta lodní dostane emisní daně. Aby lidé měli co jíst, je zde zatím výjimka pro zemědělce a rybolov, ti platit uhlíkové daně za provoz nebudou a výjimku dostaly i motorové vlaky, aby vůbec nějaká doprava byla. Ostatně, doprava vlakem zbyde asi, kromě elektro-sdílené, jako jediná.
A kdo má výjimku z uhlíkových daní nemovitostí?
Ti, kdo vlastní zámky a historické budovy. Jinými slovy – bohatí nebudou platit nic. Myslím, že až se to teď rozjede, budou lidé prosit vládu, aby zavedla nepodmíněný základní příjem-žebračenky, i když to bude znamenat poslušnost až za hrob. Aby si za ten příjem mohli zaplatit život ve sdílených prostorách ubytovny a nejnutnější jídlo. Jinak nebudou mít na nic. Ta kontrola, která z toho všeho ještě vyplývá, je absolutní. Nevím jestli toto je ještě život. Tak jak se vám líbí bezemisní eko budoucnost? Dělá se jen tady! Nikde jinde na světě ne. Vlastnictví jako další level jen pro samo-vyvolené. Nebude nic vlastnit a vše budete sdílet. Včerejší konspirační teorie se změnila v realitu.
Budete šťastní?
Jestli jste četli mé předešlé vlákno o eko-teroru, připadá mi, že lidé pořád nevěří, že se to bude dít. Pořád slyším: „To neschválí, to by zničilo všechny lidi.“ Ale to už schválené je! A do praxe už se to zavádí! Už teď, v této chvíli! Neumíme snad počítat? Rok 2027 je za 4 roky! Dokonce i kdybychom si prodloužili termín do roku 2030, než začnou lítat pokuty z Unie, co to je 6 let?! Pokud nevystoupíme z Unie nebo se nezačneme bránit jako Maďaři, skončili jsme. S touto politickou sestavou jsme ale skončili předem. Pořád jsem dumala jak to udělají, aby nalákali kluky a holky na vojnu. A už to vím. Takhle to udělají! Život v civilu nebude k žití.
Víte jak vypadají hyeny? Ano? Tak si poopravte nově vzniklé mezery ve vzdělání. Samozřejmě je třeba rozlišovat mezi hyeními druhy, mezi něž patří hyena skvrnitá, čabraková, žíhaná a hřivnatá, na konci doby ledové vymřelou evropskou hyenu jeskynní nahradil nový ryze český druh – hyena prezidentská. Od ostatních se výrazně liší hladkou kůží a ochlupením stříbrošedé barvy, to je patrné pouze v oblasti mordy a na temeni hlavy u samce, samice známky ochlupení kol mordy nevykazuje. Dále se liší od ostatních zástupců čeledi hyenovitých zcela netypickým způsobem chůze, který je způsobem přesunem těžiště a umožňuje tak pohyb pouze na zadních končetinách. Liší se i ve vyhledávání zdrojů potravy, zatímco ostatní se zaměřují na požírání mršin jiných uhynulých druhů, tento druh se živí výhradně stravou ze státních finančních zdrojů, nemá-li jí, s ohledem na žravost a lačnost, dostatek, snaží se s udivující dravostí ostatním urvat od huby co se dá.
Jak bude pokračovat evoluce tohoto druhu není těžké odhadnout, jídelníček tohoto ojedinělého endemického endofágu [1]
se v krátkém časovém horizontu, vzhledem k jeho adefagii [2]
posune k požírání mršin, jak je tomu u ostatních hyenovitých. Pokud nedojde ke změně v chování poskytovatelů potravy této hyenovité šelmě, nebude
o uhynulé kusy nouze.
iv.[1]
organismus, který vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje, žijící a živící se uvnitř hostitele [2] chorobná žravost, chorobná nenasytnost
….dostal jsem včera, ale otevřel až nyní……jímá mě hrůza z té nakloněné roviny, na kterou jsme se dostali díky vlastizrádné činnosti stupidních, zaprodaných politiků…..výsledek je rozpolcená společnost a takhle také může vypadat začátek občanské války…..
Slibují, že budou „lepší opozice“, ale i při vstupu do vlády se kasali, co všechno dokážou, a jak dopadli. Ve skutečnosti ukázali, že nic neumějí. Pád jejich preferencí a voličských hlasů je přímým následkem toho, že se zaměřili na získávání co nejlukrativnějších postů, aniž změnili své pubertální myšlení a uvažování. „Pirátská strana, toť neskutečně nechutná přehlídka darmojedů. Tak si to vyhodnotili voliči,“ říká pro ParlamentníListy.cz publicista Václav Vlk starší k sešupu strany po třech letech jejího působení ve vládě. Je přesvědčen, že pro Piráty už zde není místo.
Foto: Archiv VV Popisek: Publicista Václav Vlk, st.
Kolem Pirátů se toho v posledních týdnech semlelo až až. Neúspěch v evropských volbách, debakl v krajských volbách, problémy jejich předsedy Ivana Bartoše s digitalizací stavebního řízení, jeho vyhazov z vlády, odchod strany z Fialova kabinetu. Co k těm všem potížím ambiciózní strany, která si před minulými volbami dokonce brousila zuby na premiérský post pro Ivana Bartoše, říkáte?
Ivan Bartoš, který se svými směšnými dredy pobíhal po Bruselu a snad si skutečně myslel, že se může stát předsedou vlády, svým chováním jen potvrzuje naprostou nesoudnost o vlastních možnostech a schopnostech.
Klasická poučka o politických stranách nám říká, že je to organizace složená ze skupiny lidí, která prosazuje určitou ideologii nebo je vytvořena za účelem řešení nějakého problému. Pirátská strana je ukázkou nových politických poměrů, které se rozvinuly ve druhé polovině 20. století a jejichž vznik není vázán na nějaký skutečný politický nebo sociální problém. Ale jedná se o účelově založenou jakoby politickou organizaci mafiózního stylu, jejímž hlavním cílem je nepokrytě touha získat nějaká vlivná místa. Tím i moc a peníze. Tyto strany už nejsou jako „staré demokratické strany“ a neslibují žádný sociální pokrok ani vybudování lepších zítřků. Pirátská strana vznikla na základě myšlenky, že je potřeba legálně prosadit okradení všech tvůrčích duchů ve společnosti tím, že nebude uznávat žádná vlastnická práva k duševnímu dílům. A nabídla svým členům a sympatizantům představu společnosti, která pomocí IT bude „spravedlivě vládnout“ podle hesla „Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není“. Oproti ideologii komunistické strany, která chtěla okrást všechny občany o jejich majetek, Piráti nabízejí společnost, která bude žít z toho, že okrade všechny ostatní o duševní vlastnictví.
O jakou skupinu voličů se Piráti s těmito svými ambicemi ucházejí?
Lze na to pohlížet tak, že komunisté a různí nacionální a internacionální socialisté se opírali o chudé a mnohde až zbídačelé vrstvy, vedené marxistickými ideology, Pirátská strana se opírá o postmoderní pubertální představu uspořádání světa. Podle této představy mají tzv. mladí a pokrokoví nezadatelné právo požadovat vše, co je jenom napadne, a rozhodně odmítají nějaké myšlenky na to, že by se mělo nejprve pracovat. Odmítají myšlenky, že je nutno něco hmotného i duševního vytvořit a teprve potom je možné klást požadavky na získání toho, co bychom chtěli „my“. Je to pubertální způsob myšlení, který lze přirovnat k tomu, jako když se malý kluk válí po zemi, kope kolem sebe a řve, že chce koupit míč, dneska spíše nějaký nejmodernější iPhone. Anebo když se pubertální slečna domnívá, že ona je centrem vesmíru, a všechna její přání musejí ti ostatní okamžitě splnit, jinak ztropí hysterickou scénu. Podíváme-li se na vyjadřování a reakci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olgy Richterové na odvolání ministra Bartoše z funkce, máme dokonalý obrázek toho, jak se chová nedospělá a pubertální osoba, domnívající se, že je génius a osoba morálně nadřazená ostatním.
Momentálně je ale spíše politováníhodnou postavou zuby nehty se držící křesílka místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, i když jí nejeden koaliční politik vzkázal, že na tom místě už nemá co dělat. Myslíte si, že ona sama i její spolupracovníci někdy pochopí, že lpění na funkci, která jí nenáleží, je směšné až ubohé?
Zatímco klasické politické strany se snažily ve svých programech nabízet věci reálné a dalo by se říci „hmatatelné“, Pirátská strana a s ní i různá zelená hnutí a genderové spolky vypadají, jako když jejich představitelé a jejich voliči stále nedospěli do stadia, kdy se jim vytvořila funkční část a také nejdůležitější část lidského mozku. A to oba čelní mozkové laloky. Říká se jim také „koruna mozku“ a jsou nejdůležitějšími centry myšlení rozumu a vůle. Právě zde se člověku vytvářejí a následně ukládají jeho duševní kvality, dalo by se tedy říci, že se zde nachází i „centrum morálky“. Rozdíl mezi dospělou osobou schopnou chápat vztahy a souvislosti a pubertální osobou je ten, že duševní nedospělec si neuvědomuje vůbec, anebo jen omezeně, následky svých činů.
Můžeme tedy říci, že Pirátská strana by nemohla vzniknout, kdyby nevznikl okamžik, kdy velká část mládeže ve vyspělé civilizaci je považována za dospělou, ač jde o duševní nedospělce, a podle toho se chová více než deset, či dokonce patnáct let po své pohlavní dospělosti. Česká pirátská strana je vedena lidmi, kteří jsou svým způsobem obráceným odrazem myšlení a chování bývalých komunistických funkcionářů Socialistického svazu mládeže. Vůbec si neuvědomují, jak ve svém středním věku vypadají směšně, když se snaží přesvědčit voliče a politické obecenstvo vůbec, že jsou „mladí a průbojní“, a přitom jsou pro své potenciální voliče čím dál tím víc směšní. Hraje-li si čtyřicetiletá dáma na hraně přechodu na „dvacítku“ a muž, jehož tvář vykazuje rysy evidentního dědkovatění a dohání to dredy, nemůže to dopadnout dobře.
Také už několik voleb po sobě Piráti dobře nedopadli a především ty poslední – krajské – pro ně byly naprostým fiaskem. Co k tomu vedle směšnosti jejich nejviditelnějších tváří přispělo?
Pád jejich preferencí a voličských hlasů je přímým následkem toho, že se zaměřili na získávání co nejlukrativnějších postů, aniž změnili své pubertální myšlení a uvažování. Jen naprosto duševně nedospělá osoba může tak jako Ivan Bartoš vykládat o tom, jak zvládne digitalizaci stavebního řízení. Každý soudný člověk, který začal uvažovat o takovém úkolu, rychle zjistil, že v nekonečné houšti předpisů a zákonů a pod tlakem uvěřitelné byrokracie to prostě nejde. Nabubřelost a do sebe zahledění nedovolilo lidem z Pirátské strany vůbec pochopit neřešitelnost takového úkolu. Osobně se domnívám, že pokud se celý systém dirigovaný Bruselem a našimi eurohujery nerozpadne, nelze vůbec o digitalizaci uvažovat. Vzpomínám si na zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, který nám na jedné ekonomické konferenci vyprávěl o tom, jak se město Liberec snažilo přestavět historickou budovu na nový koncertní sál. A protože se památkáři, stavební úřad a hlavně hasiči nedohodli, například jak zajistit podle nových stavebních předpisů dveře pro vchod a východ diváků, které by musely být velké jako vrata pro garáž nákladního vozu, žádná rekonstrukce se prostě nekonala. To na konkrétním příkladu ukazuje, že jakákoliv digitalizace stavebního řízení za současných předpisů nemá žádnou naději na úspěch a změnu.
Z Pirátů na to vyzrál ministr zahraničí Jan Lipavský, jenž pro udržení vládní funkce po demisi zahodil stranické pirátské tričko, které devět let oblékal a které mu pomohlo až do nejvyšších pater politiky, demisi poté stáhl a ve vládě zůstal. O čem jeho rozhodnutí svědčí?
Jeho kroky ukazují jenom to, že pan Lipavský je ochoten sloužit komukoliv, kdo mu zajistí křeslo. Za druhé to ukazuje to, že premiér Fiala už vládne jenom hypoteticky a celá věc se sune směrem, který on nemůže ovládat.
Jan Lipavský si křeslo udržel, Olga Richterová zatím taky. O svá místa ale přišli političtí náměstci ministrů z řad Pirátů, kterých bylo vzhledem k nicotnosti strany se čtyřmi poslanci tolik, až to vypadalo, že nesmiřitelní kritici předchozích politických garnitur u moci taky poněkud zpanštěli a peníze i prestižní posty jim jsou nade vše. Jen poznali, jak chutná moc?
Podíváme-li se na chování Pirátské strany, zdráhám se použít slovo „zpanštěli“, protože to předpokládá, že by se alespoň nějak blížili podobě bývalého „panstva“. Oni se svým chováním spíš podobají kombinaci náletu kobylek a bodajících sršňů. Mocichtiví, arogantní, libující si v udavačství a lační peněz a různých prebend jsou i na naše poměry nevídaným úkazem. Snad každý člen Pirátské strany má nějakou placenou funkci. Fiala a jeho „obrozená ODS“ a další politici z tzv. pětikoalice umožnili v touze po vlastní moci a po vytvoření pomocníků na likvidaci každého, koho označí za nepřítele, vytvořit funkci politických náměstků. Což je neuvěřitelné „koryto“ pro naprosto zbytečnou funkci a osobu. Podle dosažitelných informací měli za rok 2023 náměstci ministrů (dle výkazu náměstkyně ministra spravedlnosti) celkový roční hrubý příjem 1 783 845 Kč. Takové platy pro naprosto zbytečné úředníky na deseti ministerstvech jsou přímo potvrzením toho, že tito lidé nejsou jen členy Pirátské strany, ale chovají se sami jako piráti. Nic kladného nevytvořit, ale všem brát.
Projdete-li si další státní úřady a velkou část tzv. politických neziskovek, naleznete tam další desítky vyžírků, kteří se dostali, jak se říká, „k lizu“ pod vlajkou Pirátské strany. K pohledu na ně a jejich chování platí staré lidové přísloví o podobných figurách: „Hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty!“ Pirátská strana, toť neskutečně nechutná přehlídka darmojedů. Tak si to vyhodnotili voliči.
Na jedné ze svých tiskovek vysílané v Událostech na ČT1 za sebe už po vyhazovu z vlády vyvěsili transparent LEPŠÍ OPOZICE. Jakou opozicí podle vás Piráti ten rok zbývající do voleb budou?
To heslo už je jen výrazem naprostého zoufalství skupiny lidí, která ze svého pohledu přišla náhle a pro ně nepochopitelně o všechnu svoji sílu vyhrožovat a vydírat společnost a dnes neví, kudy kam.
Piráti sami sebe vždycky počítali mezi tzv. lepší lidi. Mimochodem, Pirátům se stalo to, co se často stává tzv. rychlokvašeným politikům. Po nástupu do vlády se už pohybovali jenom ve svých moderních kancelářích a pobírali mimořádné peníze, chodili se radovat na večírky s přísně vybranými kamarády a obdivovateli, a tak si vůbec nevšimli, že označení „lepšolidé“ znamená ve slušné společnosti dneska docela urážlivou nadávku. Piráti ukázali, že ve skutečnosti nic neumějí a všechny jejich nápady jsou mírně řečeno potrhlé. A protože přišli o všechny funkce, žádnou opozicí nebudou. Budou jen zaprášenými fikusy na politickém jevišti. Nikdo je nebude poslouchat, protože si všichni budou pamatovat, že na co Piráti sáhli, tam – jak se lidově říká – deset let tráva neporoste.
Překvapilo vás vzhledem k tomu, jak Petr Fiala až dosud v politice působil, že s Ivanem Bartošem a potažmo Piráty takto zametl?
Na Petru Fialovi člověka dnes už prakticky nic nepřekvapí. Petr Fiala je jedním z typických produktů naší politické scény a vysokých škol, jako jsou Danuše Nerudová anebo bývalý kandidát na prezidenta Jiří Drahoš. Ukázalo se, že na první pohled zdánlivě použitelní kandidáti na různé funkce jsou, když dojde na lámání chleba, neschopní lidé. A z hlediska zásad, postojů a morálky jsou to plastové figurky, které můžete naplnit jakýmkoliv obsahem. Když může Petr Fiala zahájit svoji politickou kariéru v ODS, která se považovala za pravicovou stranu, a vyhlašovat politické teze a programy, které ukazují neschopnost EU řešit celoevropské problémy, aby se pak stal předsedou nejhorší eurohujerské vlády, kterou jsme od roku 1989 měli, nelze se už divit ničemu. Výkladů, proč to Petr Fiala udělal, jak to udělal, je více. Ale v každém případě to ukazuje na neschopnost v řízení vlády a státu.
Kuriózní byly výstupy ze schůzky premiéra a ministra. Nejprve Ivan Bartoš do médií vykládá, že „jedeme dál“, a o tři hodiny později se dozví, že má padáka. Trapas pro oba, nebo ne?
Pokud spolu diskutovali dva „omyvatelní politici“, tedy Fiala a Bartoš, mohl se Fiala domnívat, že „důrazně“ poukazuje na Bartošovu aroganci a neschopnost. A Bartoš si mohl myslet, že je vlastně na nějaké schůzi podobné jednání nějakého pirátského výboru, kde si to „soudruzi mezi sebou vyříkali“. A on pak oznámil, jak je vše v pořádku a že se jede dál. No, také nevíme, jak běžná jednání Fialovy vlády vypadala. Mohlo to být jako v jednom kresleném vtipu, který miluji. Na obrázku stojí u telefonu u zdi muž v diplomatické livreji a za ním je vidět dlouhý stůl, u kterého se fackuje a mydlí židlemi skupina mužů ve fracích. Mluvčí do telefonu říká: „… a ve větě ‚obě delegace setrvaly v obzvláště přátelském duchu‘ si škrtněte slovo ‚obzvláště‘…
Nepotřeboval tedy premiér, aby ho někdo k vyhazovu Ivana Bartoše z vlády pošťouchl?
Není nutno ve všem hledat jen tajuplná spiknutí a tlak jiných osob. I když skutečně po vystoupení Ivana Bartoše po setkání s Petrem Fialou museli mít chuť mnozí politici a byznysmeni vlítnout na Fialu a donutit ho, aby se toho naprostého šílence Ivana Bartoše zbavil. Je to ale jenom jedna z možností. Dumáme-li o zákulisí různých dějů, o nichž přesně nic nevíme, ale přesto nás překvapily, můžeme použít citát Johna Wyndhama: „Lidská hloupost – a zvláště hloupost, které se v patách plíží strach – je snad bezmezná.“ Pokud se tedy na jednom místě setkaly dvě naprosté politické hlouposti reprezentované Petrem Fialou a Ivanem Bartošem a nad vším se vznášel hustý mrak strachu, muselo nakonec dojít k nějakému třesku.
A že to bylo telefonem? Ačkoli se to na televizní obrazovce mnohdy ani nezdá, i Petr Fiala je jenom člověk. Takže musel být pod obrovským tlakem a zároveň mít skutečný strach z dalšího vývoje. A tak v něm prostě, jak se říká, „bouchly saze“. A také úplně lidsky nemusel už mít sílu se znovu s Bartošem ten den osobně setkat.
Může zbývajícím vládním stranám pro volby v příštím roce pomoci, že se zbavily zátěže v podobě Pirátů?
Osobně si myslím, že pro pětikoalici, a hlavně pro Petra Fialu, byli Piráti politickou i osobní přítěží, ale pětikoalice se domnívala, že jsou zároveň její záchranou. Jako při minulých volbách, kdy tzv. pán bůh nebyl doma. Což se ukázalo po posledních dvojích volbách jako přání otcem myšlenky. A snili o tom, že se jim podaří opět slepit jakoukoliv koaliční vládu, hlavně když přesvědčí voliče, že pro záchranu republiky a národa v ní nesmí být Babiš.
Modlí se a sepisují traktáty s přáním, aby se odněkud nevynořila nějaká taková politická strana, co jsou dnes unijním mainstreamem nazývány pravicově extremistické. Ty v mnoha státech EU ve volbách prakticky zvítězily, ale nakonec se je podařilo společným úsilím všech probruselských fanatiků, odmítajících jakékoli změny v Green Dealu a postupném úpadku bruselského socialismu, vyšachovat z většiny vlád.
Ovšem jen ti slepí z vládních politiků nevidí, že popularita Fialova kabinetu je hodně nízká a že se navíc ostatní strany poučily z minulých voleb a chystají předvolební koalice. Nemělo by tak propadnout rekordních milion voličských hlasů, což umožnilo vznik této vlády. Co tedy mohou Fiala a spol. pro udržení moci udělat?
Vládní strany v současné době jen poněkud zoufale věří, že se jim podaří udržet po volbách v Poslanecké sněmovně tzv. stojedničku. Snaží se pomocí médií všem kolem sebe vnutit myšlenku, že oni sice nesplnili nic z toho, co slibovali před volbami, ale podařilo se jim, abychom byli tzv. politicky mezi slušnými státy EU. Spoléhají také na to, že dlouholetou antibabišovskou a antiokamurovskou propagandou zastrašili část voličů. S tím, že jim natloukli do hlavy slova, pod nimiž vládla Angela Merkelová, a to že oni jsou jediným řešením, neboť jiná politika je „alternativlos“. A tiše se modlí, aby se politické a ekonomické zločiny Angely Merkelové na Německu a na celé EU nezjevily v celé své hrůze. Možná doufají v nějaký politický zázrak, jako byl 21. srpen 1968 z hlediska stalinistů u nás. A že je zachrání nějaká vnější nezadržitelná síla: případný vnitřní rozpad USA a americko-evropských vztahů po možném zvolení Trumpa prezidentem, vypuknutí velkého konfliktu na Středním východě, zázračné vítězství Ukrajiny nad Ruskem a tak dále.
Čeho se naopak na domácím politickém kolbišti musí vládní garnitura bát?
Z hlediska dalších voleb je jasné, že Pirátská strana je politická mrtvola, že sociální demokracie (ať se nazývá, jak chce) je chcíplá kobyla, která v posmrtných křečích ještě kope nohou, že KDU-ČSL může zachránit buď jenom Duch svatý, anebo jakási zázračná koalice, ale není jasno s kým. Pokud je zde nějaké další skutečné nebezpečí vedle ANO, tak jsou to Motoristé sobě v čele s tváří drsného a populárního muže najednou, a to Filipa Turka. Musí je také v noci budit děsivá představa, že se obrodí konzervativně normalizační komunisté pod vedením mimořádně schopné političky Kateřiny Konečné.
Vývoj a politické preference po roce 1989 se zásadně proměnily a veliká část národa má při pohledu na současný stav naší republiky a její svázání s Německem a Evropskou unií pocit onoho chlapečka ve starém francouzském filmu „Knoflíková válka“ s jeho nesmrtelnou větou: „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil.“
