Závěr knihy

Historická fakta z posledních sedmdesáti let jasně ukazují, ţe země NATO opakovaně zaútočily na jiné země a porušily tak zákaz pouţití síly, zakotvený v Chartě OSN. Severoatlantická obranná aliance není silou pro bezpečnost a stabilitu, nýbrţ hrozbou pro světový mír. Země NATO – Velká Británie a Spojené státy – napadly v roce 1953 bez mandátu OSN Írán a svrhly tamější vládu. Země NATO – USA – napadla v roce 1954 bez mandátu OSN Guatemalu a svrhla tamější vládu. Země NATO – Francie a Velká Británie – napadly v roce 1956 v součinnosti s Izraelem bez mandátu OSN Egypt. Země NATO – USA – napadla v roce 1961 bez mandátu OSN Kubu. Země NATO – USA – napadla v roce 1964 bez mandátu OSN Vietnam. Země NATO – USA – napadla v roce 1981 bez mandátu OSN Nicaraguu. Země NATO – USA – napadla v roce 1986 bez mandátu OSN Libyi. Země NATO – USA, Německo, Velká Británie a Francie – napadly v roce 1999 bez mandátu OSN Srbsko. Země NATO – USA, Velká Británie, Francie a Německo – napadly v roce 2001 bez mandátu OSN Afghánistán. Země NATO – USA a Velká Británie – napadly v roce 2003 bez mandátu OSN Irák. Země NATO – USA, Velká Británie a Francie – napadly v roce 2011 bez mandátu OSN Libyi. V současnosti vedou země NATO – USA, Velká Británie, Francie, Turecko a Německo – v součinnosti s monarchiemi od Perského zálivu, Katarem a Saúdskou Arábií bez mandátu OSN válku proti Sýrii. Severoatlantická obranná aliance opakovaně uvrhla řadu zemí do chaosu, zabíjela lidi a rozpoutala vlny uprchlíků. Stále větší počet občanek a občanů Německa, Švýcarska a Rakouska proto zaujímá k dějinám NATO kritický postoj. Dochází k poznání, ţe země NATO vţdy vedly útočné války a s pomocí lţí, válečné propagandy a alianci nakloněných médií je „prodávaly“ vlastnímu obyvatelstvu. Tím bylo prohospodařeno mnoho důvěry. Švýcarsko a Rakousko by se měly vrátit k přísné neutralitě, nevysílat do zahraničí ţádné vojenské jednotky a odejít z tzv. Partnership for Peace (Partnerství pro mír), protoţe vzhledem k útočným válkám organizace NATO se mnohem spíše jedná o „Partnership for War“ (Partnerství pro válku). Německo by mělo z NATO vystoupit, s připomenutím vlastních dějin nevysílat do zahraničí ţádné vojenské jednotky a jako neutrální země se zasazovat o dodrţování mezinárodního práva a mírové řešení konfliktů. Také probíhající „válka proti terorismu“ je prostoupena lţemi. Tato válka, vyhlášená v roce 2001 Spojenými státy a zeměmi NATO, nenabízí ţádnou věrohodnou moţnost výstupu ze spirály násilí a reálné problémy terorismu také neřeší, protoţe v jádru není vůbec zaměřena na teror, nýbrţ na boj o ropu, zemní plyn, peníze a moc. Takzvaná válka proti terorismu je jen bojem o suroviny a globální vládu, tedy „starým zboţím v novém obalu“. Její bilance po 15 letech je zničující. Mnohé státy – mezi nimi Afghánistán, Irák, Libye a Sýrie – jsou zcela destabilizovány. Rozšířily se nedůvěra a strach, teroristických útoků neubylo, nýbrţ naopak přibylo, zatímco občanská práva jsou odbourávána a kompetence státu-dohlíţitele posilovány. Takzvaná válka proti terorismu ţiví vojenskoprůmyslový komplex a oslabuje lidská práva i Chartu OSN: musí být ukončena, protoţe ztroskotala.