V roce 2021, kdy zahájila své působení současná vláda, se začala hlásit zásada, že ministr v čele daného rezortu nemusí být odborníkem, plně postačuje, když je schopným manažerem, což je hledisko značně diskutabilní.

V éře reálného socialismu nám často a právem vadilo, že ve vládě a na různých vedoucích místech nesedí odborníci, nýbrž lidé, jejichž hlavní kvalifikací je členství ve straně, tehdy v Komunistické straně Československa. Když se po roce 1991 zakotvil klíčový vliv politických stran na všech úrovních politického života, byla stranická příslušnost zase mnohem důležitější než odbornost, zkušenosti a znalosti, společenské zásluhy či bezúhonnost. Různé posty ve státní správě a samosprávě, dozorčích a správních radách se začaly obsazovat podle stranického klíče. Dnešní Česká republika se rozprostírá na necelých 80.000 kilometrech čtverečních a na jejím území žije necelých 11 milionů obyvatel. Přesto potřebujeme momentálně 17 ministrů!

Údajně přebyrokratizované a těžkopádné Rakousko-Uhersko, středoevropská velmoc s 51 miliony obyvatel, si vystačilo s 19 ministerstvy (!). K tomu nutno uvážit, že neexistovaly počítače, internet, služební automobily nebo letadla, telefonní síť nerozvinutá. Kritérium odborné způsobilosti a zkušeností bylo nicméně zásadní. Prakticky nebylo možné, aby v čele rezortu nestanul vzdělaný odborník. I „protekční děti“ z řad aristokracie musely dodržovat kariérní postup a úřední kariéru začínaly jako obyčejní praktikanti, často bez nároku na slušný plat.

V průběhu komunistického režimu např. Za vlády Lubomíra Štrougala z let 1976-1981 zasedlo ve vládě 17 ministrů, z nichž 9 mělo odpovídající vzdělání k tomu, aby stanulo v čele svého rezortu.

A jak jsme na tom dnes? Nový předseda vlády Petr Fiala opět sliboval stejně jako řada jeho předchůdců, že sestaví vládní tým plný odborníků. V současnosti ovšem jen 4 ze 17 šéfů rezortů splňují kritéria odbornosti v daném oboru. Vzdělání a praxe tedy opět nejsou důležité, hlavní kritérium je být oddaným členem správné strany. Nabízí se otázka, zda je lepší svěřit rodnou vlast do rukou osob se stranickou knížkou anebo do rukou těch, kteří rozhodují o věcech, kterým rozumí? Nebo bychom chtěli, aby nás v nemocnici operoval zemědělský inženýr a důvěřovali kulturnímu historikovi, že bude zodpovědně dohlížet na provoz moderní jaderné elektrárny? 

Např. původním vzděláním Ivana Bartoše bylo knihovnictví a archivářství, z digitální agendy ho zajímá pouze digitální ID* a digitální EURO v rámci AGENDY 2030, nikoliv digitalizace stavebního řízení!

*Data z digitální občanky se údajně ukládají v zahraničních serverech!