Fakt je to tak správně?

Jsme divný národ …Když Václav Havel běhal opilý v uniformě vojáka Hradní stráže po hradě, bylo to roztomilé. 
Když se Miloš Zeman občas někde napije, hned je ochlasta, (v tom lepším případě).  
Když Václav Havel chodil ošukávat komediantku v době, kdy mu umírala žena, tak to  byl bohém. 
Když Miloš Zeman nazve piču pičou, tak je sprosťák bez morálky. 
Když měl Václav Havel zdravotní potíže, byl to chudinka a držely se div ne noční vigílie. 
Když je nemocný Miloš Zeman, může si za to sám, protože má nemožnou životosprávu a zaslouží si to a měl by hlavně odstoupit. 
Když Havel vyzýval k bombardování států a lidí, do kterých mu nic nebylo, tleskali mu vestoje. 
Když navrhne Zeman cestu na mírové urovnání sporu, tak po něm plivou.  
HAVLA  JSEM   NEVOLIL  a  letiště  RUZYŇ pro mne zůstane RUZYNÍ  !!!!!!!!! Já jsem Havla nevolil, protože ho volili poslanci.​
 Českou republiku brání jediný Zeman, tak to vezměte na vědomí.   < /strong>Když to přepošlete, uděláte kus dobré práce…

Kotrba na hrad!

Celý Kotrbův facebookový komentář:Pokud by do éteru neposlala pár tweetů o Delonovi a jeho politických názorech, nevzbudila by pozornost nikoho, tím méně světových tiskových agentur, RFI, Guardianu, Evening Standardu, ale i Jakarta Postu, Le Parisien, Corriere della Sera či La Repubblica. Militantní představa jedné Američanky oběhla prostřednictvím hysterických globalizovaných médií zeměkouli.Organizátoři festivalu v Cannes se ocitli pod tlakem, aby odepřeli čestné ocenění za životní dílo 83letému herci jen proto, že kdysi učinil arogantní prohlášení o fackování žen, chce zastavit migraci do své vlasti a podporuje pravici ve Francii. Umělecký ředitel Cannes, filmový kritik Thierry Fremaux se ale vzepřel: „Alain Delon si může myslet, co chce“, prohlásil. „Nebudeme mu dávat Nobelovu cenu míru… ale dáme mu ocenění za celoživotní dílo.“Nemám chuť ve svých 56 letech obhajovat zdravý rozum ani svůj estetický názor, podpořený vysokoškolským studiem teorie i praxe umění.Nemám chuť argumentovat, proč je třeba osobnost umělce oddělit při hodnocení od jeho díla. A nemám chuť sepisovat veřejnou prosbu o ignorování sexuálně, citově i rozumově deprivovaných osob, které se pokoušejí vstupovat do veřejného prostoru s hysterickým prosazováním genderového konceptu jako svobodné volby společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě, vnucováním gender mainstreamingu do umění, politiky či vědy a zavádění zvláštních opatření, kampaní proti sexuální stereotypizaci či sexismu typu #metoo. Rovnost mužů a žen považuji za samozřejmou u státu, v legislativě. Před zákonem si buďme všichni rovni. Nikdo mě ale nebude nutit, abych zaměstnal starého sekretáře, když chci mladou sekretářku, která nebude blondýna. A hodlám i nadále zobrazovat ženy v hlíně i bronzu jako sexuálně přitažlivé objekty divákovy touhy a nebráním kterékoliv sochařce, aby stejně tak zobrazovala muže. Strkání zmrzlých kuřat do vagíny v chrámu Krista Spasitele se mi hnusí a za umění to nepovažuji. Stejně tak přibíjení vlastních varlat na Rudé náměstí. Umění je a má zůstat odvozené od slova uměti. Na právo homosexuálních párů vychovávat děti mám opačný názor, než Delon, ale ten jeho respektuji a nepobuřuje mne.Považuji ale za naprosto šílené, že o výkonech Pana herce by měla rozhodovat bloggerská nula z druhého konce světa a všem „liberálním“ médiím a jejich kulturním kvočnám to přijde normální. Papouškují zprávu kterési agentury jedna přes druhou, že… „na internetu se rozjela kampaň“… a jakási „organizace spustila petici…“, kterou podepsalo (na celém světě) 16 tisíc lidí. A co má proboha být? To je jako když plivnete do oceánu. Opravdu si myslíte, že jakási internetová petice, kde se lze podepsat jako Kačer Donald, je určující pro kvalitu celoživotního díla? A opravdu si myslíte, že názor kdejakého nýmanda (i když je těch nýmandů 16 tisíc) je nutno brát vážně? Tvrdím arogantně, že ne.Melissa Silversteinová (@melsil) je nýmand. Chlubí se 15 lety zkušeností v oblasti neziskových organizací. To není kariéra, ale diagnóza. Je „uměleckou ředitelkou“ a „spoluzakladatelkou“ filmového festivalu Athena na ženské Barnard College. „Spoluzakladatelkou“ Women’s Media Center… Forbes tvrdí, že „píše o ženách v podnikání Hollywoodu“. Na svých stránkách se chlubí, že „za poslední desetiletí vytvořila skupina Ženy a Hollywood komunitu lidí, kteří se věnují podpoře obsahu vytvořeného ženami a pro ženy. Komunita okolo Silversteinové prý zahrnuje novináře, lobbisty, aktivisty, filmaře a mnoho dalších.“ Nevytvořila nic. Mimo hromady žvanivých frází v hromadě amerických novin najdete jen jeden feministický školní filmový festival Athena a virtuální „Alliance of Women Film Journalists“. Prostě obtloustlá newyorská nula.Před více než sto dvaceti pěti lety byl Barnard první vysokou školou v New Yorku – a jednou z mála na světě – kde ženy mohly dostávat stejné vzdělání svobodného umění, jaké muži. To byla doba, kdy ještě černoši v USA neměli lidská práva. Chápu americkou hrdost nad dosaženým pokrokem za 125 let. Ale nesednu si před ním na zadek.Stejně tak mne neuchvátí, že misogynství Alaina Delona zajímá Forbes či Guardian, české bulvární zprávy na Primě, iDnes či deník Aha. Zajímá mě ale herec režisérů Luchina Viscontiho, Jeana-Luc Godarda, Jeana-Pierre Melvilla, Michelangela Antonioniho. Zajímá mě mladý milovník Franz Lobheiner z filmu Christine (1958), kde byl partnerem Romy Schneiderové. Zajímá mne Delon v kriminálce ze staré školy Melodie podzemí, kde hraje po boku Jeana Gabina. Ve Viscontiho filmu Gepard (1963), který získal tentýž rok Zlatou palmu na MFF v Cannes, hrál Delon vedle Burta Lancastera a Claudie Cardinaleové. Film byl natočen v roce, kdy jsem se narodil a v jakémsi arte kině v Paříži jej viděla má matka o deset let později. A já ještě později. Zapomenout nejde Sicilský klan (1969), Borsalino (1970 a 1974), Smrt darebáka (1977) či Tři muži na zabití (1980). Jako filmového snoba mě zajímá i film Atentát na Trockého (1972), který byl zařazen mezi padesát nejhorších filmů všech dob, kde Delon hraje vraha Jacksona – španělského komunistu a agenta NKVD Ramóna Mercadera.Nemám chuť argumentovat, proč frustrované feministky, píšící udání na slavné, že je kdysi poplácali po zadku a pak z toho už nic nebylo, mě neoslovují a jsou mi vyloženě odporné. Prostě to tak je, nehodlám se za to stydět a hodlám ve svém nemoderním názoru veřejně setrvat. Pravděpodobně se rozejdu s dobrou polovinou svých levicových přátel, kteří jsou okouzleni současným progresivistickým kulturním diskursem, pijí sojové latté bez lepku a přikusují k tomu farmářskou biosušenku s příběhem. Pravděpodobně budu dál mluvit o sexuálně frustrovaných feministkách stejně sprostě jako dosud. Ještě hůř budu mluvit o některých mladých politicích a političkách, případně jejich novinářích a novinářkách, vyžívajících se v obhajobě rovnátek pro všechny. Pravděpodobně budu dál koukat na filmy s Alainem Delonem a Jeanem Gabinem, plných genderových stereotypů, sexistických narážek a vykouřených gauloisek bez filtru a smutně přemýšlet o časech, kdy auta měla tvář, benzín nevoněl po biolihu, muži byli muži a ženy ženami.

Důchodce se naštval

Dnes jsem si po delší době zapnul televizi a opět slyšel, co stojí stát důchodci a jak budou zatěžovat stát v budoucnu. A jelikož jsem nikdy nikde neslyšel co stojí stát platy našich moudrých nahoře, tak jsem se rozhodl,že si to spočítat sám. Čísla jsem našel na internetu, doufám, že jsou správná, koneckonců si to můžete zkontrolovat sami.

Počítejte prosím se mnou, zda jsem někde neudělal chybu. Počítám ZÁKLADNÍ platy, BEZ náhrad a ostatních výhod a prebend.
Měsíčně :
————-
prezident ………………………………………………………………………………………. 252 700
premier ………………………………………………………………………………………….203 600
1.místopředseda vlády………………………………………………………………………174 800
místopředseda vlády………………………………………………………………………….174 800
12 ministrů po 144 600 …………………………………………………………………..1735 200
  
senát a parlament mají dohromady 281 členů
z toho :

předseda senátu ………………………………………………………………………………203 600
1.místopředseda……………………………………………………………………………….144 600
3 místopředsedové po 144 600 ………………………………………………………….433 800
  
předseda parlamentu………………………………………………………………………..203 600
1.místopředseda……………………………………………………………………………… 144 600
4 místopředsedové po 144600…………………………………………………….. ..     578 400
  
18 předsedů výborů po 106 700 ……………………………………………………….1 920 600
a zbývajících 252 poslanců a senátorů po 75 900……………………………. 19 126 800
   —— —————————————————————–
měsíční náklady celkem…………………………………………………………………25 297 100
za ROK … 25 297 100 x 12……………………………………………………….30 003 565 200
  
slovy TŘICET MILIARD TŘI MILIONY PĚTSET ŠEDESÁT PĚT TICÍC DVĚSTĚ  korun pro 297 tajtrlíků

K tomu myslím není co dodat, lide důchodcovský……..

Možnost úspor je veliká /třeba zrušení senátu/, ale toho se nedožijeme  P.

CCCP versus EU

Někde už na to přišli!  A jak jsme na tom v ČR ??                                             Italové se budou smět bránit se zbraní v ruce !PETR ROBEJŠEK    

     Italský parlament ve středu 27.3.19 odsouhlasil zákon, který opravňuje občany k tomu, aby se ve vlastním bytě nebo v obchodě bránili proti vetřelcům všemi prostředky. V českých médiích jsem o tom zatím moc nenašel a tak tu informační mezeru trochu vyplním.   Když stát neochrání občany… Italský ministr vnitra Matteo Salvini splnil další ze svých předvolebních slibů. Již od minulého roku připravuje italská vláda zákon o sebeobraně. V říjnu 2018 to Salvini odůvodnil takto: „Právo občanů na sebeobranu je svaté. Vnikne-li někdo do mého obydlí, jsem oprávněn použít zbraň k vlastní obraně, k obraně jiných osob a svého majetku.” Podsekretář ministerstva vnitra a tvůrce nového zákona Nicola Molteni tehdy řekl: „Náš návrh zákona je odpovědí na požadavky Italů po větší bezpečnosti.” Doposud byla právní situace v Itálii podobná jako v Německu a v mnoha ostatních evropských zemích.Přepadený se směl bránit jen tím nejmírnějším možným způsobem. To však logicky posiluje zločince, který je již tak zvýhodněn tím, že on volí cíl, okamžik a způsob útoku.  Matteo Salvini to formuloval takto: “Když mám někoho v masce metr před sebou, tak musím, podle dosud platného zákona zvažovat, jestli mě chce skutečně napadnout, jestli je jeho pistole opravdová a jeho nůž naostřený.”S takovým oslabením svých možností by se lidé mohli smířit jen tehdy, kdyby bylo spolehnutí na to,že je ochrání stát. To je také základem tzv. společenské smlouvy. Podle ní občané odevzdají, anebo nepoužijí své zbraně k sebeobraně a stát jim za to slíbí, že je bude chránit on. Ale tato záruka ztrácí nejpozději od roku 2015 svou věrohodnost.  A to není všechno. Nejenom, že stát občana často neochrání. Dokonce ho i potrestá za to, když se on  sám pokusí o účinnou obranu. Ne náhodou navštívil Matteo Salvini ve vězení Angela Peveriho. Ten byl odsouzen na čtyři a půl roku za to, že střílel na tři zloděje, kteří mu kradli benzin z jeho bagru. Jeden z nich byl přitom těžce zraněn. Zločinec je vždycky oběť !!!!!!!!!!  Co z toho plyne? Již víme, že ten, kdo porušuje zákon, je ve výhodě tím, že volí cíl, čas a způsob útoku. A když je zločinec zatčen anebo napadeným v sebeobraně zraněn, tak se z pachatele najednou stane oběť. Sociálně vědní fakulty nepřetržitě produkují psychoexperty, kteří “přísně vědecky” zdůvodní, že pachatel je vlastně oběť. Každý z nás již slyšel příběhy o těžkém dětství, složitém dospívání a jiných útrapách, které jako by zločin zdůvodňovaly nebo aspoň omlouvaly. Zkratkovitě to popisuje anekdota  o vrahovi svých rodičů, který žádá polehčující okolnosti, protože je sirotek. Pomocí nového zákona má být v Itálii nerovnováha mezi zločincem a obětí zmírněna. Po jeho schválení bude vždy přiměřené  bránit svůj dům nebo obchod proti vetřelcům se zbraní v ruce. Případné náklady na obhajobu občanů, kteří by byli obžalováni v souvislosti se sebeobranou, ponese italský stát. „Kdo se brání, nebude muset platit za obhajobu u soudu, aby dokázal svou nevinu,” zdůraznil podsekretář Molteni.

         Zákon byl v parlamentě přijat 373 proti 104 hlasům, se 2 zdrženími. A koncem tohoto měsíce bude předložen k projednání a schválení italskému senátu.  Návrhem nového zákona italská vláda (jako první v Evropě) nepřímo uznala, že již nedokáže zaručit bezpečnost svých občanů, a proto jim dává více zákonných možností bránit se sami.  

       Jistě vás napadne, že jednání italské vlády je v přímém protikladu s politikou EU. Ta se naopak snaží Evropany odzbrojit.    

Autor:  Petr Robejšek