Tohle nadále nelze trpět! Nejen Němci, povstaňme! Evropo, braň se!

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pocet-utoku-nozem-od-prichodu-milionu-migrantu-lame-v-Nemecku-rekordy-Uriznuti-hlavy-pry-prokuratori-a-policie-zamlcuji-z-ucty-k-mrtvym-587735

To už není možné přehlížet! Jsme odsouzení zůstat ovcemi na porážku? Kde je evropská jednota, kultura, to musí opět povstat Jan Hus z hranice!? Žižka z hrobu? Musejí povstat historické postavy Německa k obnově? Některé bych tu nikdy nechtěl, ale tahle politika přímo nové Hitlery vyprodukuje a nebude to moc dlouho trvat.

Jaké to „právo“ v Evropě platí, že se o tom nejen nemluví, ale hlavně nic nekoná? Zkusme my rezidenti cokoliv udělat, uvidíme, jak se mihne knuta. Na nás je jen držet hubu a makat. S R. Heydrichem cyklisté- nahoře se hrbíme a dole šlapeme. Nedovolí nám vyčnívat z davu. Slézají se na Letné a mohou si dovolit popírat výsledky svobodných voleb, za které mnozí bojovali v roce 1989. To je něco, to je hnus! Lidi bděte!!! (J. Fučík).

Něco od plic z Valašska

Něco od plic z Valašska

Hodně drsně, až skoro „po Valašsku“ pojmenovaný vzestup preferencí ANO:

Prakticky denně máme možnost sledovat z první řady, jak se s každou špínou, nakydanou našimi „demopotraty a Piráty“na hlavu Babiše, zvedají úspěšně nahoru, ke spokojenosti nás, jeho voličů, preference ANO. Mudrci, považující sami sebe za lepšolidi si nechtějí připustit, že jim na jejich filozofii, sny o NWO a genderově vyváženou pseudohumanitu sereme v Čechách, Slezsku a na Moravě, z hodně velké výšky. Mně osobně je u řiti každý Afričan či Arab, obzvláště, jestli ještě navíc vyznává zločinnou a ve středověku zamrzlou ideologii, jménem ISLÁM. Nechodil jsem 40 roků do práce proto, abych na stará kolena v důchodu „solidárně“ pečoval o kdejakého negramotného vychcánka, odkudsi z koňovy řiti.Mně bohatě stačilo, že mě dostatečně srali desítky let cigáni, vyhýbající se systematicky poctivé práci, zneužívající sociální systém, pobírající nadstandartní finance na děcka, která si nadrbali, a o která se nestarali. A všem těmto Reflexům, Fištejnům, tunelářské pravici, s černoprdelníky v řiti vůbec nevadilo, že se do pologramotných nefachčenků a pedofilů, uplatňujících zcela beztrestně incestní plemenitbu, cpaly roky a roky miliardy. A výsledek? Nula, nic, hovno. Vy pracující si utahujte opasky, abychom si tady mohli my, demopotrati a Eurohujeři z vlád Klause, Paroubka, Topolánka, Nečase i Sobotky pěstovat línou verbež, kterou jsme úspěšně naučili, že i bez práce jsou koláče.A nejen koláče. Značkové hadry, značkové telefony, cigarety a chlast.

Jen klidně dál, vy namyšlená elito, kydejte špínu tomu Babišovi na hlavu ještě víc. Rád bych se dožil toho, (už se toho dokonce bojí i Reflex), až bude mít ANO v brzké době i ústavní většinu.To je jediná medicína, která platí na všechny ty Marky Bendy, Bělobrádky, Němcové, Langšáglové, Pekarové, Kalousky, Bartošky, Fialy, Stanjury, Gazdíky, Farské a jejich spolky, stejně jako na jejich zainteresované podržtašky a poskoky.

Merklovka, která zařízla Evropu migračním šuntem je v prdeli, Macron dostává od Frantíků tak po vajcách, že se bojí vylézt i s prohlášením, Britové neví s brexitem, čí jsou, Italy už „Lékaři bez hranic, FRONTEX a další pašeráci také serou, a je jisté, že dostanou brzy po čuni, protože jen díky jim, je dnes větší třetina Evropy v hajzlu. Naštěstí, a k vaší smůle, V4 a dalších 7 států jim už sere i na Marrákeš s machometánama.

Chtěli jste, pravdoláskaři, havloidi a kavárníci nasrat obyvatelstvo omíláním lží a pičovin o Rusku, Číně, Ukrajině, Krymu atd. Dnes už nikdo nezobákuje kolem Dalajlámy kdesi mezi kopečky Himalájí a nasrali jste si vrchovatě do vlastních bot v České kotlině. Dokonce už vám nikdo nežere ani ty kydy o Čapím hnízdu, nebo Kalouskem vymyšlených, a veřejně propagovaných korunových dluhopisech.

Asi to dá hodně práce policistovi Nevtípilovi, nepředat spiso údajném „trestném činu“ našeho premiéra k soudnímu projednání! Tam to totiž nejspíš i naši cinknutí soudci budou muset smést ze stolu osvobozujícím rozsudkem. A to se přeci nehodí – „demopotrati“ potřebují mít stále otevřenou causu. Jen tak totiž mohou oblbovat lid, že má „trestně stíhaného premiéra“!!!

Tak si tedy, vy zákonodárný a soudní odpade, ještě chvilku užívejte bezpracného nicnedělání v politice.Váš konec se blíží!!!

S pozdravem a starou pravdou, kterou vy, politikáři, šíbři a odkláněči nejste schopni pochopit: „Kto sa kokotom narodil, ako kokot aj zomre.“

(to ví každý bača na Těrchovej, jenom lídři a jejich řiťolezci z demokratického bloku o tom nemají ani páru.)

Na hraně občanské války: Pátá kolona Bruselanů připravuje puč. Odpoví Babiš revolucí? Piráti k nám chtějí stěhovat muslimské vesnice. Mladý Klaus to odpálí za týden. Má to Zeman již promyšlené? Půjde do tuhého

N2. 6. 2019

Petr Hájek se zájmem pozoruje přípravy Kavárny na státní převrat ve spolupráci s Bruselem a črtá jeden z možných scénářů babišovské (kontra)revoluce s dalekosáhlými důsledky

To, co jsme v posledních dnech nuceni konzumovat, je ze své podstaty nejen nechutné a nestravitelné, ale také symptomatické: Podivná občanská válka nabírá na intenzitě. Hon v ulicích na relativně úspěšného premiéra střídá jeho permanentní mediální lynč v podání médií služby, která rozhodně není veřejná, ač si tak nechává říkat. Veřejnost je totiž ve své valné většině z produkce České televize a rozhlasu (které nedobrovolně „bruselsky luxusně“ platí) znechucena, neboť ji ve svých prackách drží zástupci valné menšiny. Ta je zase dlouhodobě frustrována z nemožnosti uspět ve volbách, a tak se pokouší provést státní převrat. 

Spiklence právě neslýchaným způsobem podpořila cizí moc, která vládne (nejen) naší zemi přesmyčkou z Bruselu. A protože v posledních volbách rovněž nevyhrála, ač má v rukou všechny mocenské páky a oficiální média, začala konat. Když je televizní radní zvolený parlamentem z politických příčin fyzicky lynčován v metru a napaden v hotelu, média ne-veřejné služby se o tom ani nezmíní, ne jen pro to, že jsou objektivní, pravdivá a pokroková, ale hlavně ani nemají kdy. Co má ruce a nohy pomáhá organizovat puč proti premiérovi zvolenému s obrovskou převahou 

Případ Babiš

V rozhovoru pro sobotní Právo řekl Andrej Babiš, že neodstoupí ani v případě, že bude obžalován. Rozumí se v kauze Čapí hnízdo. To je ta velmi chatrná příhoda s údajně neprávem přijatou bruselskou dotací (mezitím již vrácenou) na stavbu areálu pro veřejnost v jižních Čechách. V celkových nákladech zanedbatelnou. Není třeba ji složitě objasňovat. Ačkoli mystifikace o ní plní vysílací prostor Českého rozhlasu a televize a všech ostatních mainstreamových médií již po několik let, běžný občan jí v podstatě rozumí: jde v tom o něco jiného. Babiš nic neukradl – a pokud se mu navíc podařilo nějak napálit Brusel, budiž mu to spíše připočteno k dobrému.

Doplňme, co širší veřejnost naopak netuší. Ani v případě, pokud si Kavárna a její média nátlakem na státní zástupce vymůžou vznesení obžaloby, Babiš nemůže být odsouzen, nemluvě o tom, že soudy by se táhly po mnoho let. Případ je právně víc než chatrný a trestně stíhaný premiér má dost prostředků na dobré právníky. Jistě, v totalitě zvané liberální demokracie právní stát neexistuje, a tak nelze nic tvrdit s jistotou. Kdokoli může být trestně stíhán na objednávku, jak konstatovala nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ale také na objednávku (nejen tu „společenskou“) odsouzen, jak známe z mnoha politických procesů posledních let. 

Ale povšimněme si, že Čapí hnízdo úplně zmizelo z obrazovky ČT, ačkoli proti Babišovi pořádají „Bruselané“ v ulicích rozpačité kabarety Nenávisti. Nevědí totiž, co mu pověsit na krk tak závažného, aby to strhlo davy – a bez toho to nejde. Jenže lid žije většinově v blahobytu, jaký zatím nepoznal. Nemluvě o tom, že nejcitlivější bezpečnostní malér – import muslimských imigrantů – Babiš zatím bravurně zastavil. Přesto Chvilky nenávisti dále demonstrují, protože jim jaksi nic jiného nezbývá. Už vědí, že prostřednictvím voleb to nepůjde.

Shromáždění nejaktivnějších antibabišovců jsou poměrně dobře organizovaná a se silným finančním zázemím. Mají svá centra v krajích, na pokyn se sjíždějí do Prahy – a pak zase produkují svá vystoupení „doma“, aby měla Česká televize co točit, a vytvářet dojem, že to není jen Pražská kavárna. Jde o nový dramaturgický prvek, ale zbytečně složitý, a proto neúčinný. Primárním cíl bylo ovlivnit „druhořadé“ volby do europarlamentu, což se ovšem opět nezdařilo – a ani zdařit nemohlo. Mediální lynčování premiéra se totiž zcela míjí s jeho elektorátem – pokud tento naopak spíš nemobilizuje. Jenže tentokrát s volebním dnem operace neskončila. Kavárna má vyšší ambice.

Korupce jako metoda (o)vládnutí

Vzápětí po volbách byl dvěma ministerstvům doručen „náčrt“ závěrů bruselské kontroly v gubernii, na udání Transparency International (TI) a místních Pirátů. Sorosova „neziskovka“ a strana, kterou v Bruselu americký oligarcha a politický podnikatel v pozadí založil, vytvořila rámec. Novou metodu k odstranění Babiše z politiky. Je sama o sobě tak snová, že za normálních poměrů by musela skutečné „strážce demokracie“ přivést do ulic na Babišovu podporu:

Cizí moc (zosobněná odcházejícím předsedou EK Junckerem) předběžně konstatuje, že český premiér je prý ve střetu zájmů. Změnila tak své předchozí stanovisko podle textu, který jí dodali TI a Piráti. Bolševici mu společně vytýkají, že vlastní velké průmyslové podniky, které (jako všechny ostatní v EU) pobírají takzvané dotace. Ty samy jsou systémem nejšílenější otevřené korupce na mezinárodní úrovni, jaký byl kdy realizován. Vybrané podniky (a jejich majitelé), které chce Brusel korumpovat, dostávají obrovské částky z daní občanů ovládaných zemí. Je to skoro stejné (jenže v obřím) jako daň odváděná České televizi: lidé platit musejí (jinak jdou do tepláků), majitelé klíčů se pak rozhodnou, koho budou z jejich peněz ve svůj prospěch uplácet. 

Novinka

Jenže nyní se v ČR jeden z významnějších uplácených (a proto “hodných“) přesunul do politiky – kde hodný být přestal. Na dosavadní zlobivé politiky (bez velkého soukromého jmění) měli dosud majitelé klíčů jednoduché páky: jednu takovou zažil Petr Nečas. Jenže Babiš měl dost peněz na to, aby se začal účinně bránit. Proto na něj vytvořili (v létě 2018) speciální zákon. Vylepšený proti speciálnímu zákonu proti Babišovi, který předtím vytvořili jejich prodloužené paže v českém parlamentu. Babiš ovšem „lex Babiš“ dodržel – a všechno své jmění odevzdal takzvanému svěřeneckému fondu. Tím ovšem nenaplnil následně vytvořený bruselský „lex Babiš“, který mu v podstatě zakazuje být v politice a mít větší majetky vůbec. A dokonce to platí retroaktivně (zpětně)!

Jinými slovy: kdo je bohatý, do politiky nesmí. Rovnost občanů podle arbitrů „liberální demokracie“ v praxi. V politice nadále mohou být pouze ti, kteří tam jdou za účelem zisku – a jsou tedy korumpovatelní. A v případě „zlobení“ zlikvidovatelní – až do hrdel a (mini)statků. Klement Gottwald dostal zadostiučinění: Kulaky rozkulačíme jako třídu! I kdyby Babiš všechny své podniky nakrásně prodal (což není možné dříve než v řádu let), dostal by nový zákon: Kdo má víc než XY peněz, do politiky nesmí. Byl by totiž ve střetu zájmů, protože peníze (jak pravil velký Yankee) plodí peníze: měl by je v bance – a mohl by třeba ovlivňovat úrokové sazby, což by při desítkách miliard byly stamilióny ročně! 

Dvojitě slepá ulice

Z tohohle „gottwaldovského zákona“ není úniku. Babiš musí buď odejít z politiky – základní požadavek zdejší bruselské Páté kolony (TOP, Piráti, ODS, lidovci a spol.) od chvíle kdy poprvé kandidoval a zvítězil – nebo bojovat. Je ve dvojitě slepé ulici: na jejím jednom konci mu připraví úzký průchod zákonem „Lex Babiš“ Kalouskové, Fialové, Bartošové a spol. Pokud se jím řídí a projde, narazí do opačně postavené zdi. Má jedinou možnost, chce-li jít dál: musí zbořit jak průchod, tak zeď. To je ovšem kyklopský úkol – a může ho stát (zatím jen politický) život. 

Na domácí scéně proti němu stojí nově utvořená Národní fronta, do níž vstoupili nyní nejen komunisté, ale dokonce i Okamura. Pán Bůh zaplať, že se tak stalo až po eurovolbách. Stát se to o pár dnů dříve, hodil bych to tam Babišovi – a asi bych nebyl sám. Tomio O. si kromě jiného totiž tak nalíčil svou vlastní past: Pokud Babiš prohraje, od Okamury si kavárenský pes stejně ani kůrku nevezme. Vyhraje-li, už ho Babiš vůbec nebude potřebovat. 

Horší než zločin

Pokud Okamura nepochopil, že Babiš nyní na domácí půdě hraje významnou protibruselskou operaci, pak nebojuje proti Bruselu, ale jen sám za sebe. A to je o mnoho větší zklamání než třeba u komunistů, kteří ve skutečnosti (ve shodě se svou unijní Internacionálou) jsou velmi bruselští. Jen to – tu lépe, tu hůře – jejich současné vedení skrývá za velmi pofidérní „české zájmy“ typu dvojí kvalita potravin. Nebyla by, kdybychom nebyli protektorátem. To velmi falešně hraje i jejich jinak sympatická (Kateřina) Konečná, která se jediná k bruselskému platu opět Bruselu dostala, s vědomím, že to bude její konečná (výslužka).

Obrovská šance, která se Okamurovi naskytla, byla promarněna. Ne snad, že by mu za „odvážnou loajalitu“ byl Andrej Babiš v budoucnu vděčen (takovou vlastnost postrádá). Tomio ale dostal neopakovatelnou příležitost dát najevo, že není ve stádu „bačovaném“ Bruselem. Současně by podnítil milión spekulací, co udělá, pokud padne vláda. Byl by (mediálně) ve „velké trojce“ s prezidentem a premiérem. Mohl dokonce Babiše připravit o část elektorátu. Takhle je jen nezajímavý (a opovrhovaný) člen (nad)národní fronty. Je to horší, než zločin, je to chyba.

Projekt revoluce

Není vyloučeno, že po dalších demonstracích, případném Babišově „obvinění“ a podobných srandapodnicích v režii Bruselu, Kavárny, ČT a Bakaly, socialisté z vlády odejdou. Bude to sice jejich smrt, ale stejně už dýchají jen na přístrojích, takže si pouze vytáhnou hadičky, které je formálně udržují při životě – a nikdo nic nepozná. Dokonají tak velké Sobotkovo dílo i bez Sobotky, takže žádná škoda. Co se bude dít pak? Dost možná opravdová revoluce, nebo alespoň její projekt. Nikoli na straně „majdanistů“, ale právě naopak. Moc bych se divil, kdyby ho už Andrej neměl zhruba napsaný. Přesně řečeno „opsaný“, protože jeho autorem bude ve skutečnosti prezident Zeman, který nepotřebuje snít, když náhodou spí, protože je zvyklý přemýšlet:  

Hordy protibabišovského komparzu se mohou dál rozrůst. Určitě si párkrát zatrénují ještě do začátku prázdnin, ale to hlavní Krysař Soros směřuje – jako obvykle – k listopadovému výročí státního převratu. Díkůvzdání CIA a KGB, že nám posadily na Hrad posvátného Václava Havla. Tentokrát se budou, řvouce, modlit už potřicáté. Bolševici nic nemilují více než „kulaté“ oslavy státních převratů, při nichž propaganda má ještě větší příležitost pád do totality a ztrátu státní suverenity interpretovat jako získání svobody a nastolení demokracie – tentokrát už opravdu „na věčné časy“. Představují si, že tohle už bude „poslední tečka“. Jenže za čím?

Kladivo předčasných voleb

Popularita „otloukánka“ Babiše bude dál růst – a zdaleka ještě nekulminuje. Sáhne-li k předčasným volbám, možná po nich už nebude ani potřebovat koaličního partnera. Pokud by takové volby proběhly jako referendum o Babišovi (s prezidentovou podporou v zádech), mohlo by k nim přijít až nějakých sedmdesát procent voličů. V takové chvíli by definitivně zničil všechny TOPky, STANy, patrně i lidovce (o socialistech nemluvě) – a parlament by se zásadně překreslil. 

Kdo ví, jakou roli by v něm (pokud vůbec) měla třeba ODS, protože do voleb by šel s novou stranou už také Václav Klaus junior (odpálí to 10. června). A kde by zbyli Piráti po svých podvodech na pražském magistrátu a přisátí se k Zeleným v europarlamentu? Zdejší voliči by se jistě dozvěděli, že „evropští“ Zelení kromě jiného plánují přesun celých vesnic migrantů do států V4. To proto, aby se také u nás vytvořila muslimská diaspora, k níž by pak mířili noví imigranti, jejichž přesun do Evropy pokládají za jeden z hlavních „programových“ cílů. Tohle nám samozřejmě ČT neřekne – ale Babiš by to rozšířit dokázal. 

Kavárenští političtí trpaslíci mají samozřejmě z předčasných voleb hrůzu. Babiš by proto neměl váhat. Ve spolupráci s prezidentem se k předčasným volbám lze dostat relativně brzy. Třeba tak, že padne vláda, prezident znovu jmenuje Babiše premiérem – a ten si za týden (nikoli za třicet dnů) půjde říci do sněmovny o důvěru. Nedostane ji, prezident ho pět jmenuje a za týden předstoupí premiér před sněmovnu znovu. Potřetí jej jmenuje předseda sněmovny Radek Vondráček – a kolečko se zopakuje. Na podzim bychom mohli jít k volbám. Ze zamýšleného „listopadového Majdanu“ havlistické Kavárny by se mohla stát Babišova (kontra)revoluce. 

Měl bych sám hodně těžké rozhodování, zda „to hodit“ mladému Klausovi, nebo Babišovi. Ale „proměnných“ by bylo daleko víc. Jedna konstanta však jistá: nejdůležitější hráč, prezident, by stál na naší straně. Na straně několika miliónů „chvilek“ pro republiku. Tím by mohla „občanská válka“ skončit.

Nebo by právě tím začala? V liberální demokracii nikdy nevíte, co liberální euro-bolševici udělají, když musejí s pravdou ven. A teď už s ní jsou v ulicích.

Moc pěkně sepsané!

https://www.ceska-justice.cz/2019/06/jaroslav-fenyk-se-boji-marie-benesove/
Jaroslav Fenyk: Kdo se bojí Marie Benešové?
17.6.2019 6:32

Podělte se na Facebooku

Tweet na Twitteru
Místopředseda Ústavního soudu a významný odborník v oblasti trestního práva Jaroslav Fenyk Foto: ÚS
Česká justice exkluzivně přináší komentář místopředsedy Ústavního soudu Jaroslava Fenyka.
Nevypůjčil jsem si název článku ze slavné divadelní hry Edwarda Franklina Albee „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“ náhodou. Známé absurdní drama o malých i velkých společenských vztazích, v němž aktéři postupně ztrácejí zábrany, jako by vypadlo z pera scénáristy demonstrací, které se v pravidelných intervalech konají v mnoha městech této země. Lidé skandují jména předsedy vlády a ministryně spravedlnosti a jejich projevy nabírají na obrátkách. Premiéra chtějí za katr a ministryni spravedlnosti Marii Benešové vyčítají, že již svým příchodem do funkce ohrožuje nezávislost justice, že přišla proto, aby pomohla premiérovi ovlivnit justici v jeho prospěch.
Předsedu vlády neznám a nemám potřebu se k jeho osobě vyjadřovat. Zato paní ministryni znám pětadvacet let a konečně (Marie mi to váhání snad promine) mi došlo, že pokud mám zapadat do scénáře oné divadelní tříaktovky, budu muset i já odhodit své zábrany, přijmout roli, která mi náleží, a připomenout veřejnosti, kdo vlastně je Marie Benešová.
Když jsem v roce 1994 nastoupil jako státní zástupce na Vrchní státní zastupitelství v Praze, byl jsem poněkud zmaten tím, jaká atmosféra tady přes všechny demokratické společenské změny panovala. Tehdy podléhalo státní zastupitelství ze zákona dohledu ministerstva spravedlnosti a dohled v pojetí VSZ byl běžně považován za prostředek, jak si vylepšit kádrový profil a dosáhnout rychlejšího služebního postupu. Jako z jiného světa zde působila prostořeká a svérázná Marie Benešová, která se nebála jakékoli tlaky odmítat a zpravidla přidala i trefný komentář. Marie se díky tomu postupně dostala do ostrého sporu s vrchním státním zástupcem Liborem Grygárkem, a protože nebyla ochotna právo ohýbat, musela nakonec odejít do advokacie. Toho, že byl především díky jejím výhradám posléze Libor Grygárek odvolán, už se jako státní zástupkyně nedočkala.
Ve funkci ministrů spravedlnosti se pak vystřídalo několik osob.  V roce 1999 se jím stal Otakar Motejl, člověk vysokých mravních zásad, muž, jemuž na srdci ležela nezávislost justice jako snad nikomu jinému. Právě pro Mariin dřívější neohrožený postoj jí nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně. Funkci přijala pod podmínkou, že budu jejím náměstkem. Následujících několik let naší spolupráce považuji za nejvýznamnější období mého profesního života. Přijali jsme funkce proto, abychom veřejnosti ukázali, že státní zastupitelství nemusí být jen služkou mocných, ale že to může být profesně zdatný, emancipovaný, nezávislý, respektovaný a současně odpovědný nástroj výkonu trestní spravedlnosti. Marie s oblibou říkala, že justice musí postupovat stylem „ padni komu padni.“
Tehdejší vláda Miloše Zemana chystala k nápravě privatizačních skandálů z devadesátých let poněkud svérázný projekt, zjevně okoukaný ze soudobé  italské protimafiánské rétoriky – akci „Čisté ruce.“ Tzv. Baštova komise shromažďovala informace o neskončených trestních privatizačních kauzách s cílem zjistit, proč jsou ve vyšetřování letité průtahy. Upozornil jsem Marii Benešovou na své pochybnosti o zákonnosti tohoto projektu a nabídl jí odpovídající právní řešení. Byla to ona, kdo rázně interpeloval Miloše Zemana, aby akci v této podobě zastavil. Ten na její návrhy přistoupil a vláda uvolnila prostředky na zřízení specializovaných odborů závažné finanční kriminality u vrchních státních zastupitelství, jež se začaly privatizačními kauzami zabývat mnohem účinněji a které mimochodem působí dodnes.
Druhým zásadním projektem posílení postavení státního zastupitelství se stala novela zákona o státním zastupitelství z dílny nejvyššího státního zastupitelství, přijatá v roce 2002. Ono označení „ novela“ vlastně není výstižné, protože z desítek paragrafů starého zákona o státním zastupitelství zůstalo jen pár závěrečných; všechny ostatní byly nahrazeny novými. Paragraf o dohledu ministerstva nad státním zastupitelstvím byl zrušen, což znamenalo významný posun k nezávislosti. Pozice řadového státního zástupce se velmi přiblížila pozici soudce (neodvolatelnost, nepřemístitelnost, právo odmítnout nezákonné pokyny nadřízeného, podstatné zvýšení platu státních zástupců…). Všem vedoucím státním zástupcům (okresní, krajský a vrchní státní zástupce) byla jako pojistka proti možnému politicky motivovanému odvolání stanovena zákonná pravidla. Ta podléhala soudnímu přezkumu (využil ho později úspěšně Ivo Ištvan). Výjimkou byl však nejvyšší státní zástupce. Přes osobní intervence Marie Benešové v poslanecké sněmovně, tato pojistka u nejvyššího státního zástupce napříč tehdejším politickým spektrem pochopení nenašla. Také funkční doba pro vedoucí státní zástupce nebyla zákonodárcům po chuti. Dosud mám v živé paměti odmítavá vystoupení některých politiků (ale i současných vysokých justičních funkcionářů), z nichž někteří teď chodí mezi demonstranty a jiní spekulují o riziku odvolání současného nejvyššího státního zástupce a chválí požadavky demonstrantů.  Jejich tehdejší argument byl ale úplně jiný než dnes : „nechceme silného a nezávislého nejvyššího státního zástupce, protože závislost na vládě má své výhody.“ Přesto byla novela, inspirovaná především zahraničními modely, moderní úpravou a byla posunem k nezávislosti justice jako celku, protože jen nezávislý státní zástupce umožní soudci rozhodnout o jeho žalobě nezávisle a objektivně.
Pavel Zeman s Marií Benešovou Foto: MSP
S rozpaky sleduji mediální vystoupení současného nejvyššího státního zástupce, který má po příchodu Marie Benešové na ministerstvo také obavy, že bude odvolán. Byla to totiž opět Marie Benešová, která ho, jako řadového státního zástupce v Plzni v roce 2004 vyhledala, oslovila s  nabídkou práce na nejvyšším státním zastupitelství a umožnila mu, aby se stal českým zástupcem v úřadu EU Eurojust, jako odrazového můstku do současné pozice.
V mediích dnes nenajdeme zmínku o tom, že se nejvyšší státní zastupitelství pod vedením Marie Benešové ještě před vstupem České republiky do Evropské unie stalo z pověření ministerstva spravedlnosti oficiálním centrálním partnerem Evropského úřadu pro vyšetřování podvodů proti evropským prostředkům (OLAF). Nedozvíme se ani to,  že vytvořilo soustavu kontaktních bodů na všech ministerstvech a NKÚ, vybavilo je odbornými znalostmi a zavedlo vlastní, vnitrostátní a velmi účinnou metodiku vyšetřování podezřelých transakcí s evropskými prostředky. Po odvolání Marie Benešové z funkce nejvyšší státní zástupkyně v roce 2005 byl tento systém v podstatě demontován a je to určitě jedna z příčin současných potíží naší země v oblasti tzv. eurofondů.
Nelze nevzpomenout na úlohu Marie Benešové v kauze tzv. Katarského prince, obžalovaného a nepravomocně odsouzeného za pohlavní zneužívání nezletilých děvčat. Tehdy se nejvyšší státní zástupkyně společně se soudkyní, jíž byl případ přidělen, razantně postavily proti záměru ministra spravedlnosti předat případ ke skončení do Kataru. Přesto byl případ našim orgánům odňat a posléze „ zavát pískem“ kdesi v Katarské poušti.
Právě pro svou snahu o nezávislost justice byla Marie Benešová v roce 2005 odvolána a já jsem jí po několika měsících zkušeností s novým vedením rád následoval.
Mohl bych ve výčtu činů Marie Benešové jako nejvyšší státní zástupkyně pokračovat. Mohl bych připomenout, že to byla právě ona, která dávno poté co státní zastupitelství opustila a mohla se starat jen sama o sebe a svou rodinu, označila skupinu vlivných osob, které si k obrazu svému přizpůsobovaly justici, za „justiční mafii.“ V tzv. Rusnokově úřednické vládě byla ministryní spravedlnosti. (Kauzu katarského prince podle tehdejšího vedení ministerstva Benešová účelově kritizovala kvůli tomu, aby se udržela ve funkci nejvyšší státní zástupkyně. Kauza tzv. justiční mafie skončila smírem obou stran pozn. red.)
Být jejím spolupracovníkem pro mne bylo ctí, i když to s ní nebylo vůbec jednoduché.  Je občas prostořeká, umí být pěkně upřímná a někdy i pořádně tvrdohlavá. Neměli jsme na všechno shodné názory, dokonce jsme občas na NSZ vedli i „ tichou domácnost.“ Jedno se jí ale musí přiznat. Marie se nebojí. Nebojí se prosadit to, co je pro justici dobré a potřebné.
Výčet jejích výsledků v oblasti trestní spravedlnosti si nezasluhuje, aby byl přehlížen.  Jeden by očekával, že veřejnost, zejména ta právnická, bude považovat za velký úspěch, že se Marie Benešová dala přesvědčit a nabídku na post ministryně znovu přijala. Přitom každé úterý na demonstracích slyšíme volání po její demisi a důvody, které ty mladé zapálené lidi do ulic vedou, už nelze svalovat jen na nedostatek informací.
Tak, a teď už si snad mohu s klidným svědomím spolu s postavou George ze zmíněné divadelní hry E.F. Albee zanotovat : „Kdo se (opravdu) bojí Marie Benešové, Benešové, Benešové?“
Jaroslav Fenyk, místopředseda Ústavního soudu ČR  

Mob rules?

Mimořádná zpráva !
Ano, je to  bohužel pravda! V našem domě  v Kolíně, Čechových Sadech, jsme měli
 ve 48 schránkách  lístek s oznámením, abychom se připojili svým podpisem.
 Sbírají „milion podpisů k níže popsané protistátní reakci“. V. H.
Pošlete známým ať ví, až je budou tahat do ulic!! Tady nejde o
Babiše !
   Z vývoje posledních 48 hodin je zřejmé, že lidé z ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN, Pirátů
– a to ve spolupráci s cizími mocnostmi, představovanými zejména pracovníky americké
ambasády
– skutečně hodlají vyvolat státní převrat,
čímž jsou myšleny zejména jejich výzvy k projevům občanské neposlušnosti v ulicích našich
měst. Musejí riskovat, protože jim JDE O VŠECHNO.
    Ztrácejí funkce, prebendy, dotace, vliv a moc.
   Jejich poslední baštou jsou televize a rozhlas. A právě tam musí vést zdrcující úder
parlamentu poté, až bude tato krize překonána.
  Připomeňme si, že svržení legitimní vlády (přičemž je úplně jedno, co si kdo myslí o
Babišovi) a navíc organizovaně, ve zločinném spolčení a na základě pokynů cizí mocnosti, je
vlastizradou prvního řádu.
    Vyvolají–li v ulicích násilnosti, bude to znamenat jejich nevyhnutelný politický konec.
Konec, ke kterému by došlo tak jako tak, ale později.
     Tato nebezpečná situace je jednoznačně maturitou pro SPD. Pokud vládu nepodrží, může v
příštích volbách rovnou zapomenout na lepší výsledek.
     Nyní nejde o Babiše jako takového, ale o ZÍSKÁNÍ  ČASU PRO ČESKOU REPUBLIKU.
Jde o odmítnutí Marakéše, schválení dostavby Rosatomem, postavení ČT a ČRo do latě a
odsunutí některých opatření tlačených z Bruselu vedoucích k blízkému přijetí Eura.  
      Kdybychom žili v normální zemi, která chrání státnost a skutečnou demokracii, a ve které
správně a bezchybně fungují bezpečnostní orgány, v tuto chvíli by v sekretariátech zmíněných
vlastizrádných stran a na jiných místech republiky již byli zajišťování pučisté, cizí agenti a
diverzanti a dopravováni do CPZ (cely předběžného zadržení).
     Neberu redakci její názor, ale IMHO bez Babiše nebude nic a zároveň bude vše, co si jen
“můžeme” přát. Istanbulský protokol, Marakéšská smlouva, sirotci a další připrchlíci v
neomezeném počtu, rozklad V4… A to je, oč tu IMHO běží.
      Především Slonkovou považuji za krajně nedůvěryhodnou už od té aféry s jejím údajným
vražděním pomocí podivného „Citrona“ a posléze jejího volného přístupu do vyšetřovacího
spisu Ratha a jiným podobným privilegiím. Vůbec celá ta parta kolem Seznam. Zprávy se mi
jeví jako cíleně vedená a řízená hlásná trouba. Jen nedokážeme určit, zda je řízena státními
strukturami nebo vlivovými skupinami. Nicméně v pořadu o Babišově synovi, vidím u
Slonkové a Kubíka problém v porušování rezoluce Valného shromáždění číslo 46/119, které
hovoří o zásadách ochrany duševně nemocných. Kdyby byl čas na an al& yacut e;zu, již by se
to zjistit dalo. Ale škoda času, to je již věc generace za námi.
  

V ulicích uvidíme 1% populace, ale média z toho vytvoří ( a pak kdo vytváří fakenews)
národní většinu. Poděkovat můžeme naší ,,vyvážené ČT a rozhlasu“, kteří z našich
veřejnoprávních poplatků tuto propagandu podporují !
    POZOR ! Ne všichni lidé tomu věří, to se hluboce mýlíte. Tak dementní národ ještě nejsme
! Kéž je to pravda!
Myslím,že nastala doba ukázat kavárně, kdo a co představuje
Český národ !