Kampak se nám „ztratil“ pan Jan Ruml?
Nebojte se, nezmizel. Přisál se jen nenápadně na státní rozpočet.
Postava Jana Rumla v čele neziskovky pro migraci snad už ani nikoho nepřekvapí.
Když už si veřejnoprávní televize pozvala do svého vysílání zástupkyni Sdružení pro integraci a migraci, tak není na škodu věci se podívat, co je toto sdružení zač. V jeho čele stojí – kupodivu – Jan Ruml, s titulem „Předseda správní rady Sdružení pro integraci a migraci“.
Když se podíváme na závěrečnou zprávu za rok 2014, tak zjistíme, že tohle sdružení má příjmy z veřejných zdrojů něco přes osm milionů. Veřejné zdroje jsou evropské fondy, hlavní město Praha, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra, Visegrádský fond, Norské fondy a tak dále. Vesměs, kromě Sorosovy nadace, jsou to veřejné zdroje, čili naše peníze. „A z těchto veřejných zdrojů dostává sdružení kolem osmi milionů“, začíná Petr Žantovský pohled na chod tohoto sdružení.
Když se ovšem podíváme na kolonku výdajů, tak zjistíme, že z těch osmi milionů jich celých šest a čtvrt milionu jde na osobní náklady, na mzdy, plus sociální a zdravotní pojištění. Tedy více než šest milionů z osmi utratí za své pohodlné a královsky honorované bytí v tomto sdružení, což je úžasné. To je báječný a fantastický byznys, tomu se říká nezisková organizace. Nevytváří žádný zisk, nic veřejně prospěšného za ní není vidět, ale naprostá většina příjmů z veřejných prostředků jde na platy příživníků, kteří tam takzvaně „pracují.“
„Další významnou položkou jsou tzv. ostatní služby, není tam ovšem nikterak definováno, co to je. Ale můžeme si třeba představit, že jsou to honoráře za brožury a podobné záležitosti, čili zase to může být nějakou nenápadnou, avšak pro veřejnost bohulibou formou přesunuto do těch správných kapes. To ale nemůžeme tvrdit s určitostí, protože to nám tato závěrečná zpráva nerozšifrovává,“ lituje mediální odborník.
Položil jsem si proto logickou otázku, co by se za těch osm milionů dalo skutečně udělat pro migranty a uprchlíky. „Myslím, že by se za ně dal slušně opravit jeden menší špitál v rozbombardované Sýrii.
Tak dávám takový veřejný návrh, zrušme tyhle neziskovky, je jich víc než dvacet, ročně přes ně dohromady protéká miliarda, když se to nasčítá i s Člověkem v tísni, a dávejme tyto stejné peníze z veřejných zdrojů na konkrétní projekty v konkrétních místech. V těch místech, která jsou skutečně a doložitelně postižená válkou a genocidou. A všichni naši zanícení „pomahači z vedení těchto neziskovek“ by mohli odletět na ona místa v Sýrii, či Iráku a tam „nezištně pomáhat válečným obětem“.
To je to jediné, co bychom mohli udělat a pak bychom jako Česká republika mohli žádat o Nobelovu cenu za mír,“ vyzývá Petr Žantovský k tomu, aby se veřejnými prostředky určenými na pomoc migrantům nemrhalo na trafiky a platy odumřelých politických osobností lidí zalezlých do neziskových organizací.
V Česku heslo dneška – bohužel – dosud zní: Nemáš dobře placenou jakoby práci? Založ neziskovku a o nic se už dál nestarej !
(ovšem platí to výhradně a pouze pro zasloužilé, odumřelé a toxické politické kreatury).
