11.12.2025 18:29 | Kauza

Auta opanovala veřejný prostor a převzala kontrolu i nad naším myšlením. Taková slova padala na demonstraci proti Motoristům, kterou pořádaly spolky jako Automat či Univerzity za klima. ParlamentníListy.cz se zeptaly českých politiků, zda se cítí být ovládáni a terorizováni auty.

Automobily jako všeobecný původce zla? Podle demonstrantů z řad několika stovek studentů a aktivistů ano. V průběhu úterního protestu, který mířil proti straně Motoristů sobě a její účasti ve vládě, padly věty, nad kterými se mnozí zarazili. 

„Postupně jsme si vpustili do našich měst a životů auta. Ta jako by se množila geometrickou řadou, rostla a převzala kontrolu nad veřejným prostorem, nad naším zdravím, nad naší bezpečností  i nad naším myšlením. Dobrovolně a téměř bez povšimnutí si v Praze necháváme zabíjet přes 500 lidí ročně vzduchem znečištěným z aut. Necháváme dennodenně ohrožovat své blízké, své děti či rodiče v provozu. Není normální, aby se takový pohyb po městě stal hazardem, a není normální, že jsme si na to zvykli,“ řekla na protimotoristické demonstraci pravděpodobně členka spolku Automat, který pobírá peníze z veřejných rozpočtů a prosazuje omezování dopravy.

ParlamentníListy.cz oslovily české politiky s otázkou, zda cítí, že je automobily ovládají a terorizují, jak zaznělo ve výše citovaném projevu. Příliš pochopení mezi poslanci, senátory a europoslanci ale protestující nenašli.

„Nad veřejným prostorem nepřevzala kontrolu auta, ale snaží se o to pomatení aktivisté. Dobrá zpráva je, že Česko jim stále odolává. Parlamentní volby budiž důkazem,“ uvedl budoucí ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček z ANO.

Ovládán auty se necítí ani poslanec za SPD a šéf strany PRO Jindřich Rajchl. „Cítím, že nás ovládají a terorizují zelené neziskovky, které tyhle nesmysly šíří a které převzaly kontrolu nad veřejným prostorem a myšlením mladých lidí, které zfanatizovaly natolik, že jsou schopni za tuto zjevnou lež dokonce demonstrovat,“ řekl redakci.

„Nepociťuji, že by auta převzala kontrolu nad veřejným prostorem i myšlením. Naopak se domnívám, že kontrolu nad tímto se pokouejí převzít samotní aktivisté. Důsledky jsou mnohdy zdrcující. Rád bych připomenul řadu obětí a obrovské majetkové škody v souvislosti s posledními povodněmi na severní Moravě. Kdyby aktivisté tehdy neblokovali vznik přehrady, nic takového by se nikdy nestalo,“ míní šéf poslaneckého klubu Motoristů sobě a budoucí ministr sportu Boris Šťastný.

Souhlas s aktivisty nevyslovil ani senátor ODS Tomáš Jirsa. „Ne, auta nám dávají svobodu pohybu. Kdo chce, ať jezdí na kole, já na cestu z Hluboké do Prahy preferuji auto. Howgh,“ sdělil senátor.

„Ne, mě auta určitě neovládají ani neterorizují. Spíše mně připadá, že demonstrující prošli procesem, který neuropsychiatr prof. Stránský popsal jako stupidifikaci mládeže v souvislosti s používáním sociálních sítí a následně nejsou schopni posuzovat různé souvislosti,“ konstatoval poslanec za SPD Miroslav Ševčík.

Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský se na problém dívá z obou stran, byť názor aktivistů nesdílí. „Takový pohled na auta opravdu nesdílím. Automobily nikoho neovládají ani neterorizují – jsou to jen nástroje, které lidem umožňují žít běžný život, dostat se do práce, vozit děti do školy nebo pečovat o své blízké. Je samozřejmě správné diskutovat o bezpečnosti i o tom, jak zlepšovat veřejný prostor. Ale démonizovat celé odvětví nebo samotné řidiče nikam nevede. Místo toho bychom měli hledat praktická řešení, jak dopravu zjednodušit, zpřehlednit, a zároveň zvyšovat bezpečnost na silnicích. Jsem přesvědčen, že rozumná dopravní politika má brát vpotaz potřeby motoristů i ostatních účastníků provozu, nikoli stavět jednu skupinu proti druhé,“ řekl Zdechovský pro ParlamentníListy.cz.

„Daleko více než auta, která jsou a nadále nepochybně musejí být součástí našeho životního prostoru, nás ohrožují hloupí lidé. Na prvním místě progresivističtí demagogové, kteří studentům, často ještě dětem, vymývají hlavy svou zvrácenou propagandou. Výsledkem je, že děti, žáci, studenti, kteří vůbec netuší nebo jim to nedochází, jak s nimi někdo manipuluje, demonstrují proti výsledku demokratických voleb, respektive proti zástupci Motoristů na Ministerstvu životního prostředí. A to navíc v době, kdy mají být ve škole a učit se! Je to strašná vizitka nejen našeho školství, ale obecně celé společnosti, která dopouští a dovoluje, aby progresivističtí šílenci a jejich politické neziskovky mrzačili duše našich dětí. Něco s tím musíme udělat. V první řadě je nutné vypnout penězovody z veřejných rozpočtů do kapes podobných demagogů,“ sdělila šéfka Trikolory a poslankyně za SPD Zuzana Majerová.

Jednoznačně proti se postavil i poslanec SPD Tomáš Doležal. „V žádném případě. Auto bylo a je symbolem individuální svobody a umožňuje všem lidem, zejména např. rodinám s malými dětmi,  mnohem vyšší kvalitu života než dříve. Často může rychlá přeprava autem i život zachránit. Vím to i z vlastní zkušenosti,“ říká.

„Cítím, že mě ohrožují podobné ekonomické spolky, které blbnou hlavně mladým lidem hlavu a ti pak terorizují občany lepením se na silnici nebo pochody, které mají za cíl jen a pouze blokovat dopravu. Právě těmto neziskovkám sebereme peníze ze státního rozpočtu, abychom jako stát přestali financovat terorismus, ekoterorismus,“ reagoval šéf Svobodných a poslanec za SPD Libor Vondráček.

Senátor Zdeněk Hraba hovoří o naivních heslech. „Mobilita pracovní síly, surovin a produktů je samozřejmě základem naší civilizace. Bez vlaků, letadel, lodí a aut by náš svět nemohl existovat. Naivní hesla a zjevné nesmysly, které na té demonstraci prezentovali účastníci, snad ani nemá smysl více komentovat. Je však tragédií, že tyto nesmysly šíří i nezodpovědní politici, jako je pan Niedermayer,“ míní Hraba.

11.12.2025 16:16 | Komentář

Vojenská policie prověřuje spolek Skupina D, který je zodpovědný za sbírku na drony v projektu Nemesis. Bezpečnostní analytik Štěpán Kotrba pro ParlamentníListy.cz uvedl, že všichni armádní činitelé spojení se Skupinou D by měli být degradováni a prezident Petr Pavel, který spolek podporuje, by měl zvážit demisi. „Pašování vojenského materiálu a používání nelegálních dokladů totožnosti není legrace… to je na vojenský kriminál,“ tvrdí Kotrba.

Vide supra- ksindl vedle ksindla.

Vojenská policie zasahuje v souvislosti se sbírkou na drony v projektu Nemesis, který provozuje spolek Skupina D. Podle mluvčího Městského státního zastupitelství v Praze Aleše Cimbaly se trestní věc nachází ve fázi prověřování. 

„Mohu potvrdit informaci, že jsou nyní realizovány úkony vojenské policie, a to ve věci vedené pod dozorem Městského státního zastupitelství v Praze,“ uvedl podle informací serveru iDnes.cz. Zdůraznil, že „účelem prověřování je objasnění a prověření skutečností, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Z daných úkonů však nelze dovozovat další vývoj dotčené trestní věci.“

Podle zdroje z policejního prostředí se věc nachází ve fázi zajišťování důkazů, po které bude následovat jejich vyhodnocení. Vojenská policie podle informací prověřuje celý proces dodávek dronů na Ukrajinu – od jejich pořízení a úprav až po finální transport. Pozornost má směřovat především k ekonomické stránce sbírky, do níž přispívají tisíce dárců. O dodávky dronů se v minulosti zajímalo také Vojenské zpravodajství. Web spolku Skupina D je aktuálně nedostupný.

Dlouhodobé spory s Janou Černochovou

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) už letos v únoru uvedla, že orgány činné v trestním řízení prověřují podezření související s vývozem dronů českými vojáky na Ukrajinu a možným zneužíváním diplomatických pasů. Situaci označila za vážnou. Čestný předseda spolku a náčelník generálního štábu Karel Řehka v reakci zdůraznil, že vývoz dronů v rámci projektu Nemesis byl v pořádku. Podle něj nikdo neporušil zákon a došlo pouze k „drobným administrativním pochybením“.

Černochová zároveň kritizovala jednoho ze zakladatelů spolku, Jana Veverku, u kterého zpochybnila způsob získání diplomatického pasu. „Získal ho způsobem, který není v pořádku, není v souladu se všemi právními předpisy, které na resortu máme,“ uvedla v únoru letošního roku.

Projekt Nemesis vznikl jako občanská iniciativa s cílem shromažďovat prostředky na výrobu a dodávky dronů Nemesis pro ukrajinskou armádu. Organizuje jej spolek Skupina D, zapsaný do obchodního rejstříku v prosinci 2023. K jeho zakladatelům patří herec Ondřej Vetchý, bezpečnostní analytik Milan Mikulecký a podnikatel a voják v aktivní záloze Jan Veverka. Čestným předsedou je generál Karel Řehka, jehož zapojení kritizovala ministryně obrany právě kvůli možnému prolínání armádních struktur s civilní iniciativou.

Dalšími významnými osobnostmi Spolku D jsou bratři Martin a Mikuláš Kroupové ze spolku Post Bellum a také armádní plukovník Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Vetchý se v minulosti stal terčem pomluv vůči spolku, kvůli nimž podal trestní oznámení. „Náš spolek přísně dodržuje zákony a jako předseda vím, že já i moji spolučlenové tyto aktivity provozujeme s čistým svědomím a ryzím srdcem,“ uvedl k fungování Skupiny D podle Echo24.cz.

Kdo stojí za Skupinou D?

Významnou civilní tváří projektu je Mikuláš Kroupa, ředitel a vedoucí projektu Paměť národa v organizaci Post Bellum. Jeho neziskovka se věnuje dokumentaci výpovědí pamětníků klíčových historických událostí a podílí se i na humanitárních aktivitách. Naposledy se do povědomí veřejnosti dostala kvůli své cestě do Kyjeva, kam i za pomoci herců Ivana Trojana nebo Jiřího Dvořáka dopravila zdravotnický materiál a oba herci následně o cestě referovali ve většině mainstreamových médií.

Jednou z klíčových osob projektu je Jan Veverka, jenž má za sebou mise v Afghánistánu a Mali a patří mezi první příslušníky aktivních záloh, nasazené v zahraničních operacích. V projektu zajišťuje logistiku a organizaci dodávek dronů, přičemž podle dostupných informací se osobně podílel i na jejich přepravě na Ukrajinu. Právě jeho diplomatický pas byl terčem kritiky ministryně Jany Černochové. Veverka dlouhodobě odmítá, že by projekt fungoval netransparentně nebo byl politicky motivovaný.

V širším rámci spolku působí také Otakar Foltýn, armádní plukovník a někdejší vládní koordinátor strategické komunikace. Ve své bývalé funkci měl na starosti komunikaci státu v oblasti hybridních hrozeb a dezinformací. Čelil však tvrdé kritice zejména ze strany opozice, podle níž jeho vystupování nebylo dostatečně neutrální. Kritici tvrdili, že některé jeho výroky působily politicky nebo aktivisticky. Foltýn nakonec v roce 2025 na funkci rezignoval a vrátil se do Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Zásah vojenské policie ve spolku Skupina D někteří zlehčují, jako například novinář Lukáš Valášek ze Seznam Zpráv. „Spolek Skupina D dodal Ukrajincům tisíce dronů na obranu proti Rusům. Nyní po něm jde Vojenská policie. S tím, že na vývoz potřeboval jiné oprávnění. Zasahuje těsně před koncem mandátu Jany Černochové, která spolek opakovaně kritizovala,“ tvrdí Valášek, že je to akce zhrzené končící ministryně.

Zcela jiné mínění ale má poslanec ANO Pavel Růžička, který iniciativu dronů Nemesis podroboval kritice dlouhodobě. „Od začátku jsem říkal, že tady nejde jen o dobročinnost, ale o obrovské peníze, nejasné toky a velmi citlivý vojenský materiál. Dnešní akce Vojenské policie mi dává za pravdu. Pokud se prokáže jakékoliv zneužití, bude to obrovská rána pro důvěru veřejnosti v pomoc Ukrajině,“ komentoval kauzu pro ParlamentníListy.cz.

Ing. Pavel Růžička

• ANO 2011
• poslanec

Štěpán Kotrba: To je na vojenský kriminál a demisi prezidenta

Bezpečnostní analytik Štěpán Kotrba ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz prohlásil, že po výsledku voleb se dal zásah proti Skupině D očekávat. „Že Vojenská policie bude zasahovat u spolku, který dodává drony na Ukrajinu, se dalo s ohledem na výsledek voleb očekávat. Naslinili prst a zjistili, že se změní poměry v armádě. O jejich podlézavé zbabělosti svědčí, jak rychle to po nominacích ministrů zvládli. Je ostuda, že to neudělali už před, ale až těsně po,“ uvedl Kotrba, že spolek po volbách přišel o ochrannou ruku. 

Sporné aktivity spolku by podle Kotrby měly stát zainteresované lidi místo v armádě. „Pašování vojenského materiálu a používání nelegálních dokladů totožnosti není legrace, ale v armádě, zvlášť u generálů a vysokých důstojníků, je to na degradaci a vojenský kriminál. Mě nezajímá šašek se žlutými střeleckými brýlemi, ale důstojníci a pracovníci Ministerstva obrany,“ prohlásil, že civilisté jako Ondřej Vetchý jsou v této kauze nedůležití.

Kotrba také spekuluje, že celá kauza by klidně mohla mít souvislost i s bitcoiny, které mohl zajistit Pavel Blažek. „Zajímalo by mne také, jak byly drony a přeprava placeny, protože mám hluboké podezření, že v bitcoinech na anonymní účty. Pak by bitcoinová aféra získala částečně logiku a odůvodňovalo by to i ticho okolo výsledků prověrky projektu Nemesis, kterou organizovala ministryně Černochová. Ta je totiž ze stejného partajního vrhu jako ministr Blažek,“ má podezření Kotrba.

„A inspekce byla pod tlakem vedení s odvoláním na šéfa Vojenského zpravodajství, aby při šetření došla k vině Skupiny D a Řehky. Jen ze sbírek mezi lidmi se shromáždilo čtvrt miliardy korun. Za 203 miliony korun nakoupil spolek 15 tisíc dronů. To je 13 tisíc za kus. Kdo platil, jak platil, jak deklaroval celní dokumenty? Zakázka byla darem, nebo s penězi lidí spolek kšeftoval?“ ptá se Kotrba a myslí si, že do věci by se měly zapojit i FAÚ, ekonomická kontrarozvědka a Policie ČR.

Podle Kotrby je také důležité zjistit, zda byla s drony převážena i trhavina, protože k převozu výbušného materiálu neměl nikdo povolení. „Dron sám je obyčejná kvadroptéra, civilní materiál, hračka… Ovšem jeho osazení plastickou trhavinou, šrapnelovou náplní a roznětkou z něj dělá zbraň… I když je náboj naplněn matičkami. Drony měly být finálně montovány v České republice. Trhavinu měl ale spolek dodávat ukrajinským bezpečnostním silám prostřednictvím ukrajinské ambasády v Praze. To je další problém. Čili pak se změnila trhavina v diplomatická zavazadla? Kdo je přepravoval, na jaký pas? To je činnost odpovídající Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích?“ pokládá Kotrba další zásadní otázky.

Kotrba proto opakovaně vyzývá k vyvození odpovědnosti, a to i v nejvyšších patrech včetně prezidenta Petra Pavla. „K manipulaci a převozu výbušnin je třeba tuna povolení. De facto jako s dělostřeleckými granáty. Nejsme uprostřed partyzánské války přerostlých chlapečků a modelářů, i když předsedou spolku je herec. Projekt má sice podporu vedení armády i Hradu, ale zákony platí i pro prezidenta. Jen ho nelze nechat zavřít. Bohužel. Uvidíme, jestli Pavel z moci svého úřadu zabrání vyšetřování a dá všem účastníkům milost. Nebo jestli podá pod tlakem okolností demisi.“

11.12.2025 4:44 | Rozhovor

„Čeští prezidenti sice výhrady měli, zkoušeli diskutovat, ale pak ustoupili. Avšak Pavel cítil obrovskou podporu z Bruselu a ustupovat se mu moc nechtělo,“ říká v rozsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz někdejší disident, ekonom a vysokoškolský pedagog Jan Šolta. Hovořili jsme i o Nadaci Železná opona, Milionu chvilek pro demokracii či oslavách 17. listopadu 1989.

Přestože prezident Petr Pavel už jmenoval Andreje Babiše premiérem, proč dělal ohledně nové vlády takové průtahy?

Jednalo se o situaci, která vybočuje z hranic demokracie, pokud jediná osoba může mařit rozhodnutí většiny národa, učiněné ve svobodných volbách. To je nepřijatelné a souhlasím s bývalým prezidentem Milošem Zemanem, že to bylo faktické maření voleb. Záměrné bojkotování či zneuznání jejich výsledku se dělo asi mimo rámec a zvyklosti ústavy. Avšak ve skutečnosti mohl takto postupovat celé čtyři roky. Prezident to může opravdu dělat celé volební období.

Buďme spravedliví. Určité výhrady ke složení vlády měli všichni čeští prezidenti Václavem Klausem počínaje…

Václav Klaus říkal před volbami, že tyto problémy nenastanou, věřil tomu. Andrej Babiš to chápal obdobně. Zeman měl obavy již v létě, obával se, že i když dopadnou volby příznivě pro změnu vlády, něco podobného může nastat.

Čeští prezidenti sice výhrady měli, zkoušeli diskutovat, ale pak ustoupili. Nicméně Pavel cítil obrovskou podporu z Bruselu a ustupovat se mu nechtělo. Podle mě tam potřebovali, aby na zasedání Evropské rady před Vánoci jel současný premiér v demisi a ne už nový, který by nemusel odhlasovat vše, co tam chtějí prosadit. Měli strach, že by se Babiš mohl přidat k Robertu Ficovi a Viktoru Orbánovi. To jim asi nevyšlo. Nicméně Babiš se možná ani příliš nesnažil tam jet, protože tam bude vystaven obrovskému tlaku a nejspíš donucen za Česko přijmout rozhodnutí, která nás opět zadluží o další miliardy korun.

Chodím na zasedání Evropského výboru Senátu a často s úžasem pozoruji, s jakým nezájmem a rychlostí se tu řeší například problémy přenosu evropské legislativy do našeho právního systému. Malou pozornost věnují ochraně českých zájmů, dostatečně nereflektují skutečné dopady a mimořádné náklady realizace evropských pokynů. Opravdu potřebujeme tak náročná řešení navrhovaná Bruselem, budeme na ně mít? Zřejmě nejdůležitější je být s Evropskou komisí vždy v souladu. Přemýšlí se tak: „Ať už to máme rychle za sebou a hotové.“

Proč je česká společnost většinově, co se týče Evropské unie, takto nevšímavá?

Osobně jsem pro Evropské hnutí psal zprávy o náladách v Česku. Kritické názory diskutujících, třeba co namítají studenti a pracující na Ostravsku či Chebsku. Často se jednalo o negativní zprávy, ale nebyly brány v úvahu. V Bruselu prostě připouštějí jen souhlasný potlesk, kritické názory přehlížejí.

V českém Parlamentu se vůbec málokdy rozporují bruselské směrnice. Jaký budou pro nás mít efekt? Je to výhodné? Nikdo to neřeší.

Když jsem před volbami do českého Senátu položil otázku, jestli by se měl Evropský parlament rozšířit o druhou komoru, tedy eurosenát, když je to v mnoha národních parlamentech tolik vzývaná „záruka demokracie“, nikdo z kandidátů TOP 09 nebyl schopen validní odpovědi. Podle mě by to i v ostatních stranách dopadlo podobně…

No ano. Nikdo o tom nepřemýšlí. Osobně jsem dlouho fandil bájné integraci celé Evropy. Snili jsme o ní například s profesorem Jiřím Hájkem ve Sdružení evropského domu ještě před převratem. Avšak čím víc ji dnes studuji, tím jsem skeptičtější. Dominantní velmoci nemají přílišný zájem o rovnoprávné postavení menších zemí, o jejich kritické výhrady k fakticky se zhoršujícím podmínkám, k narůstajícím rozdílům. Sledují vlastní prospěch, a proto chtějí například zrušit právo veta.

Pořádáte veřejné debaty Nadace Železná opona, které jsou většinou velmi kritické. Nepokračuje tak vlastně disent?

Konají se v podzemí, ve sklepě, v příjemném prostředí pohostinného Slovenského domu. Nikdo nás nefinancuje, neřídí, nikomu nesloužíme. Pokud stále platí, že podstatou demokracie je svobodná diskuse bez předsudků a žádných omezení na základě plurality názorů, potom budeme s každým režimem v souladu. Pokud však bude vláda či EU prosazovat cenzuru, budeme velmi kritičtí. Bez obav a postranních úmyslů zveme politiky či zajímavé veřejné osoby. Zleva i zprava.

Na našich akcích, které pořádáme přes třicet let, už vystoupili mimo jiné třeba Mirek Topolánek, Vladimír Špidla, Ivan Bartoš, Ján Čarnogurský, oba bývalí prezidenti, všichni čeští eurokomisaři. Chceme pozvat i generála Michala Koudelku. Ostatně jsem začínal ve spolupráci s Danielem Kroupou.

Nikdy jsme se žádným směrem nevyhranili. Diskutovat může každý. Setká se však často s dost všetečnými a tvrdými dotazy. Lidé se u nás nebojí. Poklidně vše fungovalo do chvíle, než jsem začal být dáván do spojitosti s Milošem Zemanem, mým spolužákem a kamarádem. Od té doby se na nás spousta lidí začala dívat skrz prsty. Nedávno jsem zažil úsměvnou zkušenost s Petrem Pithartem. Požadoval za své vystoupení zaplatit. Jenže my vstupné nevybíráme ani nás sponzoři nedotují, takže na placení řečníkům nemáme.

Přitom na shromáždění Milionu chvilek pro demokracii v rámci letošních oslav 17. listopadu Pithart vystoupil…

Jsou jasnou součástí Fialova vládního bloku. Asi také mají větší kasu než my, když jsou schopni zaplatit pronájmy, četné pořadatele, ozvučení a reprodukční techniku pro tisíce lidí, postavit pódium, a tak dále. My se s nimi nemůžeme finančně rovnat. Nejsme tak bohatí. Nicméně jsem nikdy neslyšel, že by ve svých vystoupeních dali slovo též opozici, nějakému konkurenčnímu názoru. Propagují výhradně jediný názorový směr a třeba Česká televize jim dělá doslova hlásnou troubu a zdarma „barnumskou reklamu“.

Před týdnem jste měli debatu o Edvardu Benešovi, jenž byl před devadesáti lety zvolen do funkce prezidenta Československé republiky. Co to?

Ano a pozvali jsme kromě Jiřího Weigla a profesorů Petra Druláka a Ivo Budila též docenta Pitharta a novináře Jana Urbana, kteří se však omluvili. Beneš pobýval ve funkci v nejsložitějších a nejtragičtějších časech naší státnosti. Pro mnohé se stal cílem nechutné dehonestace, pro jiné zaslouženého obdivu. Měl však například v roce 1943, když se schylovalo k podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy, šanci postupovat jinak, nabízela se snad výhodnější a jiná reálná alternativa?

Nesmíme přitom zapomenout, že tehdy jediným, kdo byl ochoten uznat obnovu Československa v předmnichovských hranicích, byl Sovětský svaz. Británie striktně odmítala uzavírat dohody před koncem války. Amerika je daleko a navíc ji střední Evropa nezajímala. Oba spojenci předpokládali, že poválečná nadvláda SSSR ve východní Evropě bude nevyhnutelná, a proto doporučovali budoucím „porobeným zemím“, aby podle československého modelu respektovaly zájmy Moskvy hlavně v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. A vyhnuly se tak jejich bezprostřednímu pohlcení Sovětským svazem, jak se to událo v Pobaltí. Správa vnitřních domácích záležitostí pak mohla zůstat v jejich rukou.

Američtí poradci jim výslovně radili, aby postupovaly podle vzoru Edvarda Beneše a také navázaly příznivé vztahy se SSSR, neboť „doba malých národů skončila, ve sféře sovětského vlivu budou mít lepší život“, respektive „balkánským Slovanům bude lépe ve stínu Moskvy než jako nezávislým maličkým národům“.

Kdo si dnes troufá seriózně vyčítat Benešovi, že zachránil republiku a definitivně vyřešil takzvaný problém sudetských Němců, tak moc nezná historii. Kdo koncem roku 1945 prosadil současný odchod americké a Rudé armády z našeho území, na čas zabránil naší okamžité sovětizaci, která hned po skončení války postihla všechny ostatní východoevropské státy, a fakticky tak o tři roky prodloužil trvání takzvané limitované demokracie u nás?

Co si v tomto kontextu myslíte o tom, že sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu bude poprvé na české půdě, tedy v Brně?

Po druhé světové válce bylo v Evropě na základě rozhodnutí vítězných velmocí odsunuto přes dvanáct milionů Němců, ale pouze v Čechách je problematika toho odsunu neustále a záměrně oživována. Z hlediska Němců byl odsun nesporně bolestný. Neodpovídá dnešním měřítkům a kritériím lidských práv. Byl však realizován v dobové formě, jež však nebyla ani zdaleka adekvátní všem nelidským ukrutnostem německých fašistů, které spáchali během války. Při nich zahubili miliony nevinných obětí!

Proto dnes nemohou obstát neomalené pokusy srovnávat útrapy odsunutých se strašlivými důsledky války, kterou Němci sami opět vyvolali. Pro řadové Poláky je zastávání obdobných flagelantských postojů zhola nemyslitelné a pro politika potom zcela likvidační! V Jugoslávii po válce k odsunu Němců nedošlo, tam je za dokonaná zvěrstva na místě postříleli. Bohužel, my Češi vznešeně trpíme sebemrskačstvím.

Osobně lituju veškeré oběti všech válek. Je nutné před nimi v úctě pokleknout. Domnívám se proto, že „naši milí krajané“ by se neměli setkávat v Brně, kde si za války spořádaně kupovali vstupenky na úžasná představení v Kounicových kolejích, tedy na popravy českých vlastenců, ale s nepředstíranou pokorou by měli prosit za odpuštění v Lidicích nebo v Terezíně.

Zdejší Němci určitě přispěli k historickému rozvoji českých zemí. Své poklidné soužití však násilně ukončili tragickou katastrofou druhé světové války. Uvažte, jak by se po roce 1989 v procesu sjednocování Německa, probíhajícím za silné podpory obou supervelmocí, případně zachovaly čtyři miliony Němců, pokud by nedošlo k odsunu a oni by i nadále žili v českém pohraničí? Co by potom asi zbylo z Česka?

Ještě bych se chtěl vrátit k oslavám 17. listopadu. Projekt Blaničtí rytíři, který dokumentuje dění na Národní třídě 17. listopadu 1989, podporují samé slovutné organizace jako třeba hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková. Přesto ho nikdo moc nezná. Vás oslovili lidé, kteří za ním stojí, abyste jim poskytl svědectví. Co se s ním dál dělo?

Projekt, za kterým stojí Neela Winkelmannová, chtěl shromáždit osobní příběhy těch účastníků, kteří zůstali poslední v kotli na Národní třídě. Poslal jsem jim své zážitky, ale od té doby ticho po pěšině. Nejspíš se jim moje postřehy moc nehodily do krámu. Nezapadaly do dodatečně fabulovaných bajek, jež již šestatřicet let pomáhají udržovat falešné oficiální mýty o sametové revoluci.

Vy si také myslíte, že to zrežírovala tehdejší Státní bezpečnost?

Je to na dlouhé povídání, které na podkladě dostupných dokumentů zcela vyvrací usilovně tradované pověsti oficiálně šířené médii, redaktory České televize a státem placenými historiky. Oni se stále bojí přistoupit k otevřené konfrontaci s ověřenými fakty, očitými svědky a odhalit skutečné důvody, průběh a pozadí listopadového převratu.

Nejedná se přitom o žádné tajuplné konspirace nebo praktiky svobodných zednářů, nýbrž o logický sled událostí, ve kterých hrály určitou roli též některé složky Státní bezpečnosti. Rozhodujícím impulzem byl intenzivní zájem Sovětského svazu, který pro uskutečnění podstatných zdejších změn použil nejen své prostředky, ale využil též dlouhodobé latentní nespokojenosti domácího obyvatelstva.

Při povrchním pohledu by se ve stručnosti dalo ironicky říct, že důvodem změn byla potřeba Gorbačova získat vstupenku na parník. Podmínkou jejího získání bylo uskutečnit svobodné volby všude ve východní Evropě, tedy i u nás. Bez splnění tohoto dodatečného amerického požadavku by se vrcholné setkání na Maltě neuskutečnilo. To sdělil 4. prosince 1989 zkoprnělým východoevropským generálním tajemníkům Gorbačov. Tato strohá informace představovala pro přítomné vrcholné potentáty definitivní konec jejich politické kariéry. Třeba pro Ceauseska to bylo smrtelné.

Již na Albertově nešlo přehlédnout podivně iniciativní mladíky v kožených bundách, kteří se snažili nasměrovat průvod na Václavské náměstí. Nakonec se jim podařilo demonstranty úspěšně zavést na Národní třídu až do kotle stlačovaného uniformovanými policisty a oni sami – po prokázání se odznakem – rychle zmizeli ve dveřích, které byly náhle otevřeny pouze pro ně v průchodu paláce Metro. Nepochybně se jednalo o policisty v civilu. Po letech mi potvrdil jeden z nich, dosud sloužící plukovník, že byl tehdy spolu s dalšími příslušníky navelen, aby zavedli průvod na Národní třídu, což se jim podařilo.

Proč poslední dobou při vzpomínkových akcích dochází na Národní třídě k napadání opozice, jako je třeba Andrej Babiš, Filip Turek a další?

Určité kavárenské elity totiž nelibě vnímají snižování jejich domnělých, avšak ve skutečnosti smyšlených zásluh o sametovou revoluci a nehodlají se s tím smířit. Třeba Michael Kocáb je dnes vnímán jako hrdina, který statečně vyhnal z Československa (a někdy i z celé východní Evropy) sovětskou armádu. Přitom nezná rozkaz sovětského ministra obrany maršála Dmitrije Jazova, na jehož základě začalo stahování sovětských vojsk z východní Evropy již 9. listopadu 1988! Pro pořádání každoroční poutě či taškařice 17. listopadu je tato skutečnost ovšem nepřijatelná. Proto se nejen pro školní děti pořádají na Národní třídě různé hry a rozmařilé zábavy, aby překryly slabost argumentů o hrdinech a revoluci, která se nekonala.

Důležitou silou byl za minulého režimu disent. Nebylo to nikdy hnutí s jednotným názorem, nicméně převládala idea odboje proti komunismu. Dnes však bývalí disidenti přesně kopírují chování společnosti. Také se rozdělili. Co to?

Někdo byl umlčen funkcí a lukrativním flekem, jiný se k těmto poutům se státní byrokracií otočil zády a zůstal svobodný. Každý to vidí podle svého. Nicméně někteří lidé, třeba jako Lenka Procházková či Jan Schneider, se před mocí neohnou. Kdyby to udělali, žili by sice spokojeně v kulisách plných výhod, ale nemohli by si sebe vážit. Raději jsou paličáci a nikomu se nepodbízejí.

Společnost byla rozdělená vždy. Někteří profitují z vývoje, zapřou se, ale jiní stojí rovně a kritizují, jako třeba Stanislav Novotný. No a tací stojí na okraji „správně demokratické“ společnosti. Kdo nejde s většinou vyfutrovanou penězi a propagandou masových sdělovacích prostředků, ten má smůlu. Ale když se budete chovat třeba jako Alexandr Vondra nebo Marek Benda, tak budete požívat velkých výhod.

10.12.2025 13:00 | Rozhovor

VIDLÁKŮV TÝDEN Protesty zelených studentů moravský zemědělec a bloger Daniel Sterzik, zvaný Vidlák, nevítá. „Na druhou stranu, co nám brání, abychom dětem ta jejich hesla vyplnili? Nechme je chodit pěšky, vypněme jim na internátech topení, učit se mohou při svíčkách a úkoly ať píšou na břidlicovou tabulku. Tak totiž bude vypadat budoucnost, pokud si ji vydemonstrují,“ sdělil nicméně ParlamentnímListům.cz. Návrh má i pro učitele dotyčných dětí.

Viva la Vidlák:

Na druhou stranu, co nám brání, abychom dětem ta jejich hesla vyplnili? Nechme je chodit pěšky, vypněme jim na internátech topení, učit se mohou při svíčkách a úkoly ať píšou na břidlicovou tabulku. Tak totiž bude vypadat budoucnost, pokud si ji vydemonstrují. 

A možná by to chtělo stejnou budoucnost nabídnout i jejich učitelům. Byt o velikosti dnešního WC, plat jednou do roka na nové oblečení a ve volném čase chodit muzicírovat na varhany v místním kostele. Dokud to nezažijí, tak neuvěří. 

Zvýrazněno mnou.

Tak studenti demonstrovali proti Motoristům. Už dopředu si připravili hesla, která vám přikládám na obrázku. Chválíte děti za takové aktivity?

Hele, že oni demonstrovali v době, kdy by měli sedět ve škole a učit se? Je hrozně zajímavé, že ta svoje hesla nikdy nechodí deklamovat někdy v podvečer ve svém osobním volnu. Ale asi by nás to nemělo překvapit. Svatá Gréta to tak dělala také. Také stávkovala v době školní docházky. 

Setkáváte se s takovým „odbojným mládím“ i doma nebo v rodinách svých přátel? On ten kánon médií a vzdělávacích institucí je silný. Děti slyší, že správný a uvědomělý občan si toto myslí.

Ale vůbec. Moje děti doma vědí, co to znamená „chléb náš vezdejší“. Když musíte ráno před odchodem do školy ještě nakrmit dobytek a po příchodu ze školy vynést popel z kotle a jít nakrouhat krmnou řepu, tak si i jinak vážíte řízku k nedělnímu obědu. Když se teplo zajišťuje termostatem a světlo vypínačem, tak se snadno dělá klimatická uvědomělost. Ale stačí uvíznout na čtyři hodiny ve výtahu díky blackoutu a ono vás to přejde… 

Nicméně Filip Turek ministrem není. Zatím není, podle vás? Nebo nebude?

Já myslím, že nebude. V uplynulých dvou měsících se totiž řešilo, jestli stojí za to, kvůli jednomu Turkovi shodit celou vládu i celou koalici. A ukázalo se, že nikoliv. Filip Turek to nakonec sám… rád… musel uznat. Teď už jen sledujeme tanečky, jak minimalizovat škody. Podle mě Turek bude na ministerstvu prvním náměstkem a de facto ho to nechají řídit. 

Považuju to za rozumné rozhodnutí. Jde přece o naši zemi a její občany, no ne? Stojí jeden Turek za předčasné volby? Nebo snad za výměnu koaličního partnera? 

Politika je v tomto krutá. Můžete vyhrát, můžete svou stranu přivést k historickému úspěchu a stejně za to zaplatit dost vysokou cenu. 

Andrej Babiš jmenován byl. Prezident Pavel mu řekl, že hlavně ty zbraně a ohrožení země… A Babiš mluvil o tom, že chce, aby se tu žilo nejlépe na světě. Co je to za kontrast?

Hele, nakonec to vlastně nebylo žádné drámo. Prostě nám kohouti chvíli kroužili kolem sebe, natřásali si peří a nakonec si řekli, že do souboje nepůjdou a uzavřeli spolu mír až do příští války. Babiš je premiérem a prezident ho bude v jeho konání zdržovat pravidelnými vety. Stejně tak bude Babiše zdržovat Senát. Nejsme žádná banánová republika, ale normální nudná demokracie. 

Koneckonců, svět se teď mění přímo před očima. Letité pravdy přestávají platit. Co je na tom divného, že to nakonec došlo i hradní Stosedmičce?  

Americká bezpečnostní strategie už nehodlá „bojovat za demokracii“ všude po světě a EU křičí, že se „staví proti Evropě“. Staví se proti Evropě nebo EU?

Tohle přece vůbec nesouvisí s Američany. Tohle souvisí jen a pouze s EU, která za posledních dvacet let značně oslabila. Její hospodářský význam klesl o polovinu, možná víc. A díky válce na Ukrajině klesl i její vojenský a diplomatický význam. Evropa už není pro USA výhodou, ale přítěží. Je lepší obchodovat s „diktátorem“ Putinem či Narendou Módím i Si Ťin-pchingem než doplácet na Německo a ukrajinské zlaté hajzlíky. Evropa je pro USA čistá ztráta, protože evropských hodnot se americký pracující nenají.  

Jestli se EU nelíbí, co si o ní USA myslí, není nic jednoduššího než přestat s pitomými grýndýly, přestat s cenzurou, přestat s regulacemi a udělat Evropu opět velkou. Přece jenom je to trh s pěti sty miliony obyvateli a pořád tu ledacos umíme. Navrhl bych tomu hned i heslo: Evropa bez Brusele! To by mohlo pro začátek stačit. 

Západoevropské vlády si doopravdy myslí, že utáhnou svým občanům daně, aby se mohlo zbrojit. A do toho ještě Green Deal. Nesahej na tu plotnu, dalo by se říct?

Podívejte se, jak to vedl Fiala. On byl přímo kvintesence evropských hodnot. Zvedl daně? Zvedl. Udělal konsolidační balíček? Udělal. Snížil tím rozpočtový deficit? Nesnížil. Vyzbrojil naši zemi? Nevyzbrojil. Zajistil alespoň spokojené dělníky pro zbrojní průmysl? (To minule Heydrich zvládl.) Nezajistil. Myslíte, že Merzovi nebo Macronovi se to podaří lépe? Na začátku každého granátu je vysoká pec, důl na uhlí a železnou rudu. Tohle také nemáme, takže myslím, že se můžeme všichni uklidnit a jít žádat o mír, dokud je Rusko ještě daleko. 

Abychom se vrátili na zem, k nám. Předseda Asociace soukromého zemědělství Šebek při předávání zemědělských cen vystřihl drsný projev. Viděl jste a souhlasil jste?

Hele, já už jsem de facto předseda hnutí STAČILO! v demisi, takže mohu mluvit, jak mi zobák narostl: Ať jde Šebek i s celou svou asociací do Brusele a vrátí se, až bude umět vyprodukovat litr mlíka za osm korun a nebude k tomu potřebovat víc dotací než tržeb. To je hrozně hezké, že si tady platíme neproduktivní zemědělce, abychom se mohli koukat na kravičky a telátka a abychom si mohli povídat o úhorech a biopšenici. Ve skutečnosti potřebujeme racionalizaci, která nám zajistí levné maso i levný chleba a zároveň vydělá třeba i na to, abychom mohli do země zase dávat hnůj. 

V této zemi je zemědělství založeno na středně velkých podnicích, které drží kromě rostlinné i živočišnou výrobu. Tohle musíme rozvíjet a ne sypat peníze producentům, kteří obhospodařují patnáct procent ploch, ale vyprodukují jedno procento potravin. Kdyby dneska stát skončil s dotacemi, tak Šebek a jeho asociace zkrachují jako první a Agrofert jako poslední. 

Fuj, to jsem se rozohnil…  

09.12.2025 13:21 | Zprávy

„Příroda tu křičí s náma, do pr*ele s motorama.“ Dnes se na náměstí Jana Palacha odehrál protest proti angažmá Motoristů ve vládě. Protestovaly ekologistické organizace jako Fridays For Future a Univerzity za klima. Studenti demonstrativně opustili výuku, sešli se před školou, pak na náměstí a pak se vydali na Hrad. Jejich chování a jejich předpřipravené slogany už pro ParlamentníListy.cz zhodnotili komentátorka Karolína Stonjeková a motoristický poslanec Matěj Gregor.

Dnes byl Andrej Babiš jmenován předsedou české vlády. Dá se očekávat, že vcelku brzy bude následovat jmenování dalších členů vlády, tedy členů ANO, expertů za SPD a členů Motoristů sobě. Jsou to právě poslední jmenovaní, kteří jsou trnem v oku některým ekologistickým organizacím.

Například Univerzitám za klima. Tato organizace vyhlašuje „akční pohotovost“ a chystá na dnešek protesty, které mají probíhat tak, že ve 12.00 protestně odejdou z výuky, přesunou se na náměstí Jana Palacha, „posilní se čajem“ a řeknou si, proč vlastně protestují. V jednu hodinu má pak začít pochod na na jeden a půl kilometru vzdálené Hradčanské náměstí, kde demonstranti chtějí přesvědčovat, že Motoristé nemají mít Ministerstvo životního prostředí.

K tomu přidali i případná hesla, která mají demonstrující skandovat, např. „Motoristů máme dost, jde o naši budoucnost!“ nebo „Motoristi jsou fašisti!“ případně „Planeta se stále peče, zelená krev nepoteče,“ nebo dokonce „Příroda tu křičí s náma, do pr*ele s motorama.“ Kromě Prahy se protest odehraje také v Brně, Zlíně, Plzni, Ostravě a dalších větších i menších městech, ale není jasné, kolik lidí se jich zúčastnilo. Na svých stránkách Univerzity za klima také podotýká, že protestů se mohou zúčastnit i ti, kdo zrovna výuku nemají a nemohou tak demonstrativně odejít.

Zajímavé je, jak si návštěvník stránek může povšimnout, že Univerzity za klima přešly plně na genderově neutrální mluvu, tedy místo měkkého a tvrdého I se ve slovesech objevuje X, jako např. ve větě: „Fungujeme od roku 2019, po covidové pauze jsme se začalx znovu organizovat na podzim roku 2021.“

K Univerzitám za klima a jejich protestům se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil Matěj Gregor, poslanec a předseda mládežnické organizace Motoristů, Motorgen. „Mrzí mě, že si část mých vrstevníků myslí, že stávkou ve škole a zvedáním transparentu na pokyn neziskových organizací mohou významně ovlivnit politické dění v České republice. Naopak doufám, že se co nejvíce z nich zapojí do opravdových studentských spolků, politických stran a své názory budou šířit diskusí, kreativitou a nebo třeba publikační aktivitou,“ uvedl.

K demonstrujícím a jejich skandování se vyjádřila také komentátorka Karolína Stonjeková. „Nějak se v tom neorientuji. Tohle psal kdo? Nějaký prvňáček, ovlivněný říkankami typu Ema má mámu, máma má mísu, bába mele sele? Opravdu chce někdo s vážnou tváří tvrdit, že tímto způsobem se projevují studenti – kterým daňový poplatník ze svých peněz platí jejich studium? Pokud ano, asi by bylo namístě s tím promptně přestat, neb jsou to evidentně peníze spláchnuté do kanálu,“ zhodnotila.

„Často se mluví o tom, jak by bylo dobré, snížit věkovou hranici pro aktivní volební právo. Ale přesně takové stupidní letáčky s primitivními veršovánkami jsou spíš důvodem, proč uvažovat o opaku. A ještě jedna poznámka: Všimněme si, že se studenti v poznámce na letáku oslovují s ‚genderově neutrálním‘ x na konci. Takže bych doporučovala, aby si tihle protestátoři nechali své politicko-ekologické rozumy na dobu, až si ujasní alespoň tak základní věc, jestli mají mezi nohama penis nebo vaginu. Protože člověk, který to neví, není ohrožen Macinkou ve vládě, ale pouze blbostí ve své vlastní hlavě,“ pokračovala.

Podle videa z instagramu je prý pražské Palachovo náměstí plné. Dodejme, že toto náměstí nepatří k nejpoužívanějším, když jde o protesty. Na různých školách se protestů účastnily desítky, někde i jen jednotky studentů. Protestující se podle videa vydali na pochod s transparentem „STOP Motoristům na MŽP“.

Čtyři roky nám bývalá vláda vysvětlovala, že se Slovenskem se slušný Evropan nesmí stýkat. Čtyři roky pálila mosty na uhel.

 A pak stačilo aby nový předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura se zvedl, posadil do letadla, obnovil normální komunikaci a nastavil samozřejmé vztahy. Mezitím se ale v naší bývalé vládní garnituře rozhostila hysterie tak hlasitá, že to museli slyšet až v Tatrách.

Najednou jim vadí, že nebyli pozvaní. Ještě včera bylo Slovensko toxické, nebezpečné, proruské. Delegace, která by ještě před měsícem raději objímala bruselské pohrobky než slovenské ministry, si dnes kupuje jízdenky na osobák a chystá se tam příští týden v opozičním provedení objevit.  

Asi budou Slováky přesvědčovat, že oni to tak nemysleli, že to bylo je na rozkaz Bruselu. Takže se rodí diplomatická groteska, která si zaslouží přímý přenos, protože podobné představení se nevidí často.

A svět se směje. Slováci se smějí. A upřímně, smějeme se i my. Vidět bývalé vládní strany, jak se snaží vlakem dohnat mosty, které samy minulé čtyři roky systematicky pálily, je obraz nezralosti, trapnosti, pokrytectví a maloměšťácké nabubřenosti.

 A když pozorujeme tuto výpravu uraženosti, sebeobdivu a komických pokusů zachránit vlastní ego, můžeme si říct jediné. Politická groteska pokračuje. A vagón s propadlou vládní koalicí přidává do toho vlaku další nezapomenutelnou kapitolu. Trapnou, směšnou a dokonale odhalující. Přesně v tomto pořadí.