Pohádka ČT, která vás ubije. Radši se pak nebudete ptát
25.12.2025 9:30 | Komentář
autor: Karel Šebesta
RECENZE ČT nezklamala. I v roce 2025 vypustila na Štědrý večer pohádku, kterou bylo těžké dokoukat do konce. Skoro se až zdá, že jde o rafinovaný plán, jak diváky naučit, že nekoukatelné pohádky jsou vánoční tradicí, se kterou nejde nic dělat.
Popisek: Vánoční pohádka Záhada strašidelného zámku
Štědrovečerní pohádkou bylo tentokrát dílo režiséra Ivo Macharáčka a scénáristy Tomáše Syrovátky, Záhada strašidelného zámku. Už název zní jako epizoda béčkové, spíše céčkové detektivky. Ale svým způsobem sedí. Jednak samozřejmě tím, že v ději je strašidelný zámek. Ale i umělotinou, která ke strašidelným zámkům patří a dá se asi nejlépe popsat citoslovci „Baf!“, na které znuděný návštěvník odpovídá „Lek.“
Příběh filmu se točí kolem království vedeného ze zámku Strašperk. Ekonomický model království je pak založen na prohlídkách zámku, na kterém straší. Strašení obstarává princezna a služebnictvo. Hlavní záporák je pak první a jediný ministr, který by byl raději, kdyby mělo království ekonomický model založený na něčem spolehlivějším než je showbyznys. V tom mu dopomáhá generál, který je zlákán tím, že jeho garda bude konečně opět bojovat místo toho, aby hrála komparz při strašení. Garda pak začne unášet lidi, aby měl ministr otroky pro svou operaci rýžování zlata z blízké řeky. A to včetně krále, na jehož místo pak nastoupí mocichtivý ministr, který si kvůli legitimitě chce vzít princeznu a je poražen princem Arminem, který do království přijel zkoumat místní strašidla a nadpřirozené bytosti. Zdá-li se vám tato zápletka nesmyslná, absurdní a přitažená za vlasy, přesně tak působí ve filmu.
Pohádka trpí klasickými neduhy vánočních pohádek od dob Kouzelníka Žita. Jednak naprosto stupidními a nepřirozenými dialogy, které zabíjejí jakoukoliv možnost brát děj pohádky vážně. Postavy opakovaně konstatují zjevné, deklarují své emoce prohlášeními „Já jsem tak šťastná“ nebo „Já jsem se tak bála“ a mluví dlouhou a spisovnou češtinou. Tomu nedopomáhá ani to, že dialogy jsou přednášeny s emocionálním nábojem zkoušky v ochotnickém divadle. A jako obyčejně, kdykoliv se mluví, zastavuje se jakýkoliv děj ve filmu, postavy stojí, přednášejí a nedělají nic jiného. S jedinou výjimkou, když princ mluví zrovna uprostřed souboje na šavle, kde by zrovna nikdo normální dialog nečekal.
Ovšem ještě větší kámen úrazu je scénář, který sepsal Tomáš Syrovátka. Jeho zkušenosti jsou… jeden díl seriálu Helena z roku 2012, točeného právě režisérem Ivo Macharáčkem. Pokud Syrovátka tento scénář dělal zadarmo, byl stále ještě přeplacen. Děj filmu nedává smysl. Chování postav nedává smysl. Když ministr, jehož plán oženit se s princeznou selže na tom, že princ prostě přiběhne a ožení s ní místo něho, utíká z království, princ se prostě zjeví z lesa zrovna ve správnou chvíli, aby ho zastavil. Jak se tam dostal? Jak věděl, že ministr poběží zrovna tudy? Proč vlastně ministr, hraný Jiřím Mádlem, cestou nesebral nějakého koně? Podobných momentů, kdy si divák, který udělal tu chybu, že začal logicky přemýšlet, začne ťukat na čelo, je plno. Pohádka tráví dlouhý čas scénami, které jsou naprosto nepotřebné, protože jenom ukazují to, co již bylo řečeno, a naopak ignoruje otázky, které si snad položí i předškolák.
Celé dílo trvá hodinu a třicet minut, což se nezdá tolik. Ale děsně se vleče. Proč? Není se v podstatě na co těšit. Hlavní padouch není ani hrozivý, ani inteligentní, ani vtipný. Je to otravný ekonom, který se pitvoří. Generál v podání Pavla Kříže pak působí, jako by byl buď už senilní nebo nikdy nedosáhl trojciferného IQ. Což je problém, když jeho zrada je to, na čem celý příběh stojí. Princezna je sice hezká, ale v podstatě asexuální v interakci s hlavním hrdinou. Král jako by ani nebyl, čarodějnice Hortenzie je unyle příjemná. Hlavní hrdina… dělá co může. Pro jednou není úplný trouba, ale je dřevěný a co víc, nepůsobí jako člověk s nějakou vlastní motivací. Což vlastně v podstatě nikdo. To vše dokresluje nezáživná hudba a písničky, které se dají popsat jenom jako otravné.
Pohádka splňuje tradici ČT uvést na Štědrý den novou pohádku. Není ani moc divu, že na ČSFD má ještě nadsazených 37 %. I samotné přemýšlení nad tím, co je na ní vlastně v nepořádku, je namáhavé a vnuká člověku pocit, že pohádce věnuje více času, než si zaslouží. Celé je to v podstatě dokonalé nic, které na sebe neupozorňuje a nikdo si tak neklade otázku, proč se něco takového točilo a vysílalo. Ubíjí a navozuje pocit smíření s tím, že ČT prostě točí nekoukatelné pohádky, tak to chodí a tak to má být. Což je asi její největší hřích.
Autor je redaktor ParlamentníListy.cz
