Archiv rubriky: Všehochuť

Select a news topic from the list below, then select a news article to read.

Profesorka Hogenová o duševním zdraví národa: Budoucí generace budou hloupé, o tom dnes už není pochyb. PS: super, s tímto souhlasím už proto, že se již ve velkém děje!

25.12.2025 14:12 | Rozhovor

autor: Jaroslav Polanský

Duševní zdraví. V poslední době oblíbené heslo politiků, dokonce v Poslanecké sněmovně bude mít specializovaný podvýbor. Profesorka a filozofka Anna Hogenová ale vidí důležité věci někde úplně jinde, než mezi poslanci. Třeba v přístupu mládeže k digitálním technologiím, což je ale podle ní oblast, kde už takřka jistě prohráváme.

Profesorka Hogenová o duševním zdraví národa: Budoucí generace budou hloupé, o tom dnes už není pochyb
Foto: Repro YouTube/Zákony Bohatství
Popisek: profesorka Anna Hogenová

Paní profesorko, těsně před volbami jste rozebírala s mým kolegou, že politika vstupuje nežádoucím způsobem do mezilidských vztahů a že voliči tehdejší opozice čelili tlaku, ne-li opovržení. Už je dobojováno, vláda je ustavena. Pročistil se v naší zemi vzduch?

Trochu ano. Je tu naděje na pročištění, ovšem mnozí nepochopili, proč je válka na Ukrajině. Příčinou je neplnění dohod slovních i politických ze strany Západu. NATO porušilo všechny dohody a sliby. Speciální operace Rusů byla nevyhnutelná, dobře vědí, že jim jde o vše. Hyenní novináři ukázali, jakou mají lidskou i profesionální hodnotu.

Liberálními médii jsou vynášeny mladé poslankyně, které byly zvoleny do Sněmovny za bývalou vládní koalici. Vyjadřují se dosti rezolutně, třeba slečna za Piráty, jejíž gruzínský otec bojuje na Ukrajině. Jaký dojem to na vás dělá?

Tato paní, jako i další nezralé političky, nevědí, že polis je místo, kde jde o neskrytou pravdu, která byla za starých dob ukazována všem jako „akropolis“ – nejvyšší bod ve městě. Jsou to nezralé fíky a stávají se prostředky pro našeptavače, které ani ony samy nerozeznají. Rozhodují u nich emoce, jejich rozum potřebuje osobní bytostnou zkušenost s odpovědností za druhé i sebe samé. Tu nemají, hrají si často na něco, co samy nejsou. Jejich myšlenky většinou potvrzují jen ty, kteří je do této pozice dostali.

Již posledně jste vyjádřila zklamání ze Zdeňka Svěráka. Dovolte mi zeptat se na roli, kterou v české společnosti hraje jiný herec, Ondřej Vetchý. Je tváří dodavatelů dronů pro ukrajinskou armádu a operuje ve svých vyjádřeních s českými hrdiny 2. světové války a zapřísahá nás, abychom ve jménu těchto hrdinů Ukrajinu podporovali.

O čem to svědčí? O tom, že opravdu jsou to jen herci, provádějí mimikry, napodobují, ale hloubka pochopení tam dost často docela tragicky schází, pro mne je to nepochopitelné. Uvidíme, co ještě ukáže vyšetřování, v němž se právě tento herec nachází. Opět zklamání.

Psali jsme:

Vládní i opoziční strany se zaklínají péčí o „duševní zdraví“. Ale založení sněmovního „podvýboru pro duševní zdraví“ to asi nespraví?

Je vidět, že se konečně někdo z politiků podíval na tento problém, to je moc dobré.

Zdraví je harmonie mezi tělem a duší, které je vyladěno v areté, jak nás učí staří myslitelé. To žádná komise nespraví! To je dílo té nejhlubší filosofie, jež teprve zakládá předpoklady pro tuto harmonii ve společnosti. To je rodina, kultura, vzdělanost, a to opět předpokládá skutečné vzdělance, mající nadhled, odvahu, asymetrickou odpovědnost, takoví politici jsou jen nahodilostí!

Představme si, že by se vás Andrej Babiš, kterému na tématu duševního zdraví velmi záleží, zeptal, jak to „duševní zdraví národa“ pozvednout. Jakých několik opatření byste mu navrhla?

Abychom okamžitě vystoupili ze společné Evropy, při zachování přátelských vztahů k jednotlivým státům, odstranit „hluboký stát“, uvolnit lidské myšlení a rozhodování z redundantních, nás svazujících, systémů, odstranit pracovité hlupáky z decize, více vroucnosti v mezilidských vztazích, především k dětem. Opět lidi přesvědčit, že mají absolutní hodnotu, jak nás to učil Kant, pak si budou důvěřovat a budou oddáni i vlastní polis. Opravdu lidi vzdělávat, probouzet v nich vhledy do nenáboženské posvátnosti pravdy. Pokud je člověk jen čistý kauzální technik, ale nemá v sobě aidos (posvátná bázeň, stud svědomí a lítost), pak nikdy bytostně nepodpoří spravedlnost a bude vždy chtít jen majetek.

Říkat pravdu, nelhat! To úplně stačí, je to jednoduché. Duševní zdraví se nedá zachránit politickým rozhodnutím, zde jde o proměnu ontologických předpokladů celého života.

Již několikrát jste mluvila o „digitalitě“ jako o něčem, co ničí moderního člověka. Nyní se diskutuje o tom, zda by nemělo být dětem zakázáno chodit na sociální sítě a zda by děti měly mít ve škole povoleny mobily. Jak se stalo, že chceme zakazovat něco, co jsme nedávno ještě vítali?

To se stalo proto, protože nikdo nepočítal s děsivými důsledky „digitality“ u dětí a mladých, které teprve teď poznáváme. Byli jsme slepí ve vztahu k adoraci počítačů a jsme dodnes, za chvíli přijde podobná „bomba“ ve vztahu k umělé inteligenci. Budoucí generace budou hloupé. O tom se dnes už nedá pochybovat, je to téměř nevyhnutelné.

A ten zákaz mobilů ve školách?

Toto se nepovede, zakázat mohou, ale jak to budou kontrolovat? Zákony nepomohou, bohužel, závislost na počítačích je totéž jako závislost na drogách či alkoholu. Bohužel vědě chybí vhledy do celků bez marga (bez okrajů), je pouze analytická, nechápe ono „proponere“, „synagogé“. I v člověku vidí pouze předmět, objekt, vůbec si to neuvědomuje. Děti nemají domov v pravém smyslu slova. Chybí charis – laskavost, proto se děti řezají, potřebují aspoň cítit bolest, jinak jsou ve vzduchoprázdnu. Vše se zařizuje technologicky i duševní propady mezi lidmi a v lidech samých. Máme špatné vzdělávání, potřebujeme lidi probouzet k jejich posledním pramenům, jen tam je domov, sebedůvěra a svoboda. NIkoli vše je možno plánovat, organizovat a kontrolovat – to by si politici mohli uvědomit.

https://www.parlamentnilisty.cz/tv/embed?id=980

Proběhl Štědrý den a rozdělování dárků. Co přát této zemi do příštího roku?

Jen dobré, vzdělané a hlavně kultivované lidi v decizi!!!!

Proč platíme koncesionářské poplatky No aby se (s JdC) pravidelně natočila „Pohádka, která (nejen) u dětí propadla.

Pohádka ČT, která vás ubije. Radši se pak nebudete ptát

25.12.2025 9:30 | Komentář

autor: Karel Šebesta

RECENZE ČT nezklamala. I v roce 2025 vypustila na Štědrý večer pohádku, kterou bylo těžké dokoukat do konce. Skoro se až zdá, že jde o rafinovaný plán, jak diváky naučit, že nekoukatelné pohádky jsou vánoční tradicí, se kterou nejde nic dělat.

Pohádka ČT, která vás ubije. Radši se pak nebudete ptát
Foto: Repro ČT
Popisek: Vánoční pohádka Záhada strašidelného zámku

Štědrovečerní pohádkou bylo tentokrát dílo režiséra Ivo Macharáčka a scénáristy Tomáše Syrovátky, Záhada strašidelného zámku. Už název zní jako epizoda béčkové, spíše céčkové detektivky. Ale svým způsobem sedí. Jednak samozřejmě tím, že v ději je strašidelný zámek. Ale i umělotinou, která ke strašidelným zámkům patří a dá se asi nejlépe popsat citoslovci „Baf!“, na které znuděný návštěvník odpovídá „Lek.“

Příběh filmu se točí kolem království vedeného ze zámku Strašperk. Ekonomický model království je pak založen na prohlídkách zámku, na kterém straší. Strašení obstarává princezna a služebnictvo. Hlavní záporák je pak první a jediný ministr, který by byl raději, kdyby mělo království ekonomický model založený na něčem spolehlivějším než je showbyznys. V tom mu dopomáhá generál, který je zlákán tím, že jeho garda bude konečně opět bojovat místo toho, aby hrála komparz při strašení. Garda pak začne unášet lidi, aby měl ministr otroky pro svou operaci rýžování zlata z blízké řeky. A to včetně krále, na jehož místo pak nastoupí mocichtivý ministr, který si kvůli legitimitě chce vzít princeznu a je poražen princem Arminem, který do království přijel zkoumat místní strašidla a nadpřirozené bytosti. Zdá-li se vám tato zápletka nesmyslná, absurdní a přitažená za vlasy, přesně tak působí ve filmu.

Pohádka trpí klasickými neduhy vánočních pohádek od dob Kouzelníka Žita. Jednak naprosto stupidními a nepřirozenými dialogy, které zabíjejí jakoukoliv možnost brát děj pohádky vážně. Postavy opakovaně konstatují zjevné, deklarují své emoce prohlášeními „Já jsem tak šťastná“ nebo „Já jsem se tak bála“ a mluví dlouhou a spisovnou češtinou. Tomu nedopomáhá ani to, že dialogy jsou přednášeny s emocionálním nábojem zkoušky v ochotnickém divadle. A jako obyčejně, kdykoliv se mluví, zastavuje se jakýkoliv děj ve filmu, postavy stojí, přednášejí a nedělají nic jiného. S jedinou výjimkou, když princ mluví zrovna uprostřed souboje na šavle, kde by zrovna nikdo normální dialog nečekal.

Ovšem ještě větší kámen úrazu je scénář, který sepsal Tomáš Syrovátka. Jeho zkušenosti jsou… jeden díl seriálu Helena z roku 2012, točeného právě režisérem Ivo Macharáčkem. Pokud Syrovátka tento scénář dělal zadarmo, byl stále ještě přeplacen. Děj filmu nedává smysl. Chování postav nedává smysl. Když ministr, jehož plán oženit se s princeznou selže na tom, že princ prostě přiběhne a ožení s ní místo něho, utíká z království, princ se prostě zjeví z lesa zrovna ve správnou chvíli, aby ho zastavil. Jak se tam dostal? Jak věděl, že ministr poběží zrovna tudy? Proč vlastně ministr, hraný Jiřím Mádlem, cestou nesebral nějakého koně? Podobných momentů, kdy si divák, který udělal tu chybu, že začal logicky přemýšlet, začne ťukat na čelo, je plno. Pohádka tráví dlouhý čas scénami, které jsou naprosto nepotřebné, protože jenom ukazují to, co již bylo řečeno, a naopak ignoruje otázky, které si snad položí i předškolák.

Celé dílo trvá hodinu a třicet minut, což se nezdá tolik. Ale děsně se vleče. Proč? Není se v podstatě na co těšit. Hlavní padouch není ani hrozivý, ani inteligentní, ani vtipný. Je to otravný ekonom, který se pitvoří. Generál v podání Pavla Kříže pak působí, jako by byl buď už senilní nebo nikdy nedosáhl trojciferného IQ. Což je problém, když jeho zrada je to, na čem celý příběh stojí. Princezna je sice hezká, ale v podstatě asexuální v interakci s hlavním hrdinou. Král jako by ani nebyl, čarodějnice Hortenzie je unyle příjemná. Hlavní hrdina… dělá co může. Pro jednou není úplný trouba, ale je dřevěný a co víc, nepůsobí jako člověk s nějakou vlastní motivací. Což vlastně v podstatě nikdo. To vše dokresluje nezáživná hudba a písničky, které se dají popsat jenom jako otravné.

Pohádka splňuje tradici ČT uvést na Štědrý den novou pohádku. Není ani moc divu, že na ČSFD má ještě nadsazených 37 %. I samotné přemýšlení nad tím, co je na ní vlastně v nepořádku, je namáhavé a vnuká člověku pocit, že pohádce věnuje více času, než si zaslouží. Celé je to v podstatě dokonalé nic, které na sebe neupozorňuje a nikdo si tak neklade otázku, proč se něco takového točilo a vysílalo. Ubíjí a navozuje pocit smíření s tím, že ČT prostě točí nekoukatelné pohádky, tak to chodí a tak to má být. Což je asi její největší hřích.

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz

Poučme se z citátů moudrých

Donald Trump říká „politics are all talk and no action“, tedy politici jen mluví a nic nedělají.

George Orwell:
Válka je mír Svoboda je otroctví Nevědomost je síla

Posledním liberálním prezidentem za demokratickou stranu byl John F. Kennedy, „Neptej se, co pro tebe může vykonat stát, polož si otázku, co můžeš ty sám udělat pro vlast!”(1961)

Slavný ekonom Milton Friedman kdysi prohlásil, že společnost, která dá přednost rovnosti před svobodou, ztratí jedno i druhé.

Ronald Reagan: „Když něco funguje, zdaň to. Když to pořád funguje, zreguluj to. Když to přestane fungovat, začni to dotovat.“

Chování současných elit EU ve mě stále častěji evokuje Hamleta a jeho: „Vymknuta ze svých kloubů doba šílí.“ Psycholog Martin Seligman to v 60. letech pojmenoval jako „fenomén naučené bezmoci“.

John Swinton, bývalý šéf zaměstnanců New York Times a zároveň jeden z nejoblíbenějších lidí od novin v New Yorku. V roce 1953 byl požádán, aby pronesl přípitek před New York Press Clubem. Když to udělal, učinil velmi důležité a odhalující prohlášení“ Doslovná citace Swintonova přípitku: „V současné době v Americe neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc, a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by jiné zaměstnání,“ zaznělo v New York Press Clubu před téměř sedmdesáti lety. „Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu; bezostyšně lhát; překrucovat pravdu; plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a svou rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti,“ vyznal se John Swinton před svými kolegy ze svých pocitů a přesvědčení.

Orwellova kniha „1984“: válka znamená mír, svoboda je otroctví a nevědomost síla pokroku.

Buddha se ptal: „Jak víte, že ty mé myšlenky jsou správné?“

Sun-c‘ pravil: „Kdo zná protivníka a zná sama sebe, vybojuje sto bitev beze ztrát. Kdo nezná protivníka, ale zná sám sebe, jednou zvítězí, jednou prohraje. Kdo nezná protivníka ani sám sebe ztratí každou bitvu.“

Stará védská mantra praví: „Mouchy touží po ranách, vládci touží po bohatství, nízcí touží po sváru, Svatí touží po míru“.

Miloš Zeman : „Achillovou patou hloupého člověka je hlava.“

Optimista je jen špatně informovaný pesimista.

Citát liberálního myslitele lorda Actona: „Každá moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně.“

Hannah Arendtová: „Legendy jsou určené pro elity, ideologie pro lid a masmédia pro lůzu“.

Římský státník Cicero zdůvodňoval, že nespravedlivý mír je lepší než spravedlivá válka.

Havlíčkův epigram: „Zloděj bližního že nemiluje? Vždyť on se s ním rozděluje!“

Carl von Clausewitz napsal, že války se odehrávají v mlze.
H-nusný A-ktivistický I-mbecilní Z-anedbaný vědou L-ízač cizích prdelí

Už dlouho si připomínám myšlenku Secunda Maior Gaiuse Plinia: „Posledním stupněm závisti je nenávist.“

Karel Havlíček Borovský: „Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. A kdo řekne pravdu dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.“

Citáty nejmenovaných osobností na včera, dnes i zítra:

„S vašimi názory sice nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste je mohl říkat.“

„Nejjistější cesta do vězení je podporovat perzekuce proti těm, se kterými nesouhlasíme.“

„Vždy bys měl hájit svobodu a práva svého největšího nepřítele a těch nejhorších, protože je to i tvoje svoboda.“

„Svoboda slova je jako křehký ptáček. Když jí začneš vytrhávat peří nebo ustřihneš křídla, tak umře.“

„Osobní svobodu nelze koupit za peníze. Ve svobodné zemi se s ní člověk rodí.“

„Lidé by se neměli bát své banky, ale banka by se měla bát lidí, kteří v ní mají své peníze.“

„Mluvit pravdu, znamená zničit si kariéru“

Základní axiom demokracie: „vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu“

Bonmot Jana Wericha: „Dělá to z blbosti, nebo za peníze“.

Svoji životní filosofii shrnul Adrian Henri do věty „Jestli se domníváte, že něco můžete udělat a chcete to udělat, pak to prostě udělejte.“

„Máme čtyři typy zločinu podle mezinárodního práva – válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, genocidu a zločin agrese,“ upřesnil Stejskal.

Americký filosof George Santayana řekl, že kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat.

„naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne“ –, který je v české politice obvykle spojován s Václavem Havlem.

Napoleon: „lze mne zranit, nikoli však urazit“

Orwell a ostatní:
Orwellova 1984, Zamjatinova My, Huxleyho Konce civilizace, Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita, Boyeové Kallocainu nebo Čapkovy Války s mloky.

Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomí je síla

Lincolnova teze: „Lepší je mlčet a být považován za hlupáka než promluvit a odstranit všechny pochybnosti

Fridrich II. Veliký proslul výrokem: „Kdyby začali moji vojáci myslet, nezůstal by z nich v armádě jediný.“

Napoleon: „Ten, kdo zachrání svou zemi, neporušuje žádný zákon.“ Tento citát je obhajobou absolutní moci panovníka.

Každá změna je změna k horšímu (Murphyho zákon)

„Všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“ Ernst Hemingway

.“Bůh stvořil válku, aby se Američané naučili zeměpis.“ Mark Twain

Perský básník, ve 13. století. Řekl: ,Dobývali jsme se a tloukli na vrata Ráje, když nám otevřeli, zjistili jsme, že bušíme zevnitř‘!!

Za vším hledej peníze“ říkal už velmi dávno nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman.

Touha zachránit lidstvo je skoro vždy jen fasáda zakrývající touhu po moci— H. L. Mencken

Zdá-li se nám jakékoliv klíčové politické rozhodnutí nesmyslné, postrádající logiku či až na hlavu postavené, pak jen nemáme dostatek informací. Protože ty jsou před námi skryty.

„Pes k člověku vzhlíží. Kočka ho přehlíží. Zato prase, prase ho považuje za sobě rovného.“
— Winston Churchil

„Skončili jste, jasná zpráva.“ Drsný vtip na účet Fialovy vlády

13.12.2025 21:20 | Monitoring

Slavná píseň „Jasná zpráva“ skupiny Olympic dostala drsný politický kabát. Satirik Nepopular Cz její melodii převlékl do parodie, ve které si bez servítek bere na paškál představitele končící vlády. V ostrých verších a provokativních záběrech padají narážky na konkrétní ministry i premiéra. Neodpustí si ani výsměch ukrajinské vlajce, když v refrénu dává jasně najevo, že z oken Sněmovny má konečně vlát už jen ta česká.

„Skončili jste, jasná zpráva.“ Drsný vtip na účet Fialovy vlády
Foto: Facebook
Popisek: Video parodické písně Jasná zpráva

Autorem hudebního počinu Volympic – Jasná zpráva je satirik vystupující pod pseudonymem Nepopular Cz. Ve videu pracuje s parodií známé písně „Jasná zpráva“ skupiny Olympic. Zachovává rozpoznatelný název i hudební předlohu, původní text však nahrazuje novými, politicky laděnými verši, které mají satirický a provokativní charakter.

V první části parodie zaznívá verš „Skončili jste, jasná zpráva. Tak proč ukrovlajka mává dál“, zatímco obrazová rovina zobrazuje členy Fialovy vlády, přes ně jsou barvy ukrajinské vlajky. Součástí videa je také sestříhaný archivní záznam zpěváka Petra Jandy z koncertu, upravený tak, aby vznikl dojem, že text písně zpívá on sám.

Text v písni se zaměřuje i na hospodaření dosluhující vlády. „Díky vám je teď dluh větší, Schillerová furt jen brečívá, kam se koukne, poděl vyčnívá,“ zpívá se v ní, zatímco ve videu se ukazuje tvář budoucí ministryně financí Aleny Schillerové (ANO).

Následně se píseň obrací i na další představitele končící vlády Petra Fialy. V textu zaznívají slova „dement s vůní jatečnou“, přičemž na obrazovce se v tu chvíli objevuje obrázek končícího šéfa české diplomacie Jana Lipavského překrývajícího prasečí hlavu. Jeho střídá obrázek bývalého premiéra Petra Fialy (ODS), na jehož adresu zaznívá: „Vyvanulý strejc, vetešnictví už mu chystá šňůru.“ 

V další části parodické písně se obraz přesouvá na záběry ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) při vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny. Do tohoto zaznívá expresivní text: „Vítek řeč má zbytečnou, je to lživý šmejd, furt by ze mě chtěl udělat stvůru, žlutou stvůru, Okamuru“.

Následující pasáž písně se soustředí na hnutí SPD, přičemž zaznívá: „SPD není úsvitem, dělám konec vašim dětským hrám. Smiřte se s tím, předsednictví mám“. Obrazová stopa přitom ukazuje předsedu Poslanecké sněmovny Tomio Okamuru, na kterého je satirické sdělení navázáno.

V refrénu se opět zpívá: „Skončili jste, jasná zpráva, z okna má jen česká vlajka vlát, jasná zpráva, Česko já mám rád“. Tato část je doprovázena záběrem, na němž nechává šéf Sněmovny Tomio Okamura z budovy Poslanecké sněmovny sundat ukrajinskou vlajkou.

Psali jsme:

Při opakování píseň také znovu míří na premiéra Petr Fiala. Zaznívá verš o tom, že „provaznictví už mu stříhá šňůru“, zatímco na videu běží obrázek oprátky.

Satirik vystupující pod pseudonymem Nepopular Cz své občanské jméno nezveřejňuje a veřejně vystupuje pouze pod tímto označením. Tento český internetový tvůrce se ve své tvorbě inspiruje formátem pořadu Česká soda a část své produkce od podzimu roku 2023 zveřejňuje pod označením „Česká soda 2.0“.

S tvorbou na platformě YouTube začal už v roce 2015, přičemž od počátku se zaměřoval na satirická videa reagující na aktuální mediální a politické dění. V březnu 2024 byl jeho kanál dočasně odstraněn kvůli údajnému porušení pravidel platformy, po obnovení činnosti se následně přesunul také na placenou službu HeroHero.

Ke svému humoru Nepopular Cz uvádí, že pracuje s nadsázkou, stereotypy, baví se nad „domnělými autoritami“, přičemž využívá slovní hříčky, absurditu i provokativní jazyk, včetně vulgarismů