Kolik jich ještě bude muset být zabito? Hafo, protože islám je plodí víc jak jich stačí USA zabíjet.
Archiv pro měsíc: Únor 2026
Odporná slezina zmrdů díky zmrdským zákonům čekoprasečáku.
https://krimi-plzen.cz/a/namesti-2026-02-14-111223
Tak jen do toho, buzerovat řidiče jim jde, ale poslat do basy Foltýnovy svině a společností vyprodukované zmrdy to ne, ne to ne, je to svooobooodáááá projevu- pardon hnusu.
Tak jen do toho, buzerovat řidiče jim jde, ale poslat do basy Foltýnovy svině a společností vyprodukované zmrdy to ne, ne to ne, je to svooobooodáááá projevu- spíše hnusu. Doufám, že někomu selže pistole…
Konec černého uhlí v ČR: Zločin vlády minulé, lenost té současné. Tragédie v přímém přenosu pod taktovkou Foltýnových sviní!
28.02.2026 17:12 | Komentář
autor: Jakub Vosáhlo
KLIMA: VZPOURA PROTI PANICE Zatímco v minulém díle série, připravované s vědeckým sdružením Clintel, bylo rozebráno že „zelené“ technologie také zanechávají na planetě poměrně výraznou ekologickou stopu, tentokrát se zaměříme na energetickou surovinu s tou úplně nejhorší pověstí. Příběh uhlí, na jehož spalování byla postavena celá průmyslová revoluce, rozhodně není jen černý. Konec jeho těžby v ČR je vhodnou příležitostí rozebrat, v čem má i dnes velký význam.
Popisek: Gdaňsk jako přístav a průmyslové centrum zajišťuje dostupnost uhlí pro domácí trh i export. Pro mikulášskou nadílku je ho tedy zatím dost
31. ledna 2026 byla oficiálně ukončena těžba černého uhlí v ČR. Nejspíš tak skončilo téměř čtvrt tisiciletí trvající období rozmachu těžby a průmyslové výroby na Ostravsku, které bylo nejvýznamnější oblastí těžby uhlí a černé metalurgie již za dob Rakouska-Uherska. Pak se Ostravsko stalo „ocelovým srdcem” Československa a tím bylo i v prvních 25 letech existence samostatné České republiky.
Co se tedy stalo za posledních deset let, že toto ocelové srdce naší, až doposud průmyslové země, začalo chřadnout a dnes jsme možná svědky jeho posledních křečovitých stahů? Byly zásoby této cenné suroviny, která se dříve nazývala „černým zlatem”, vytěženy tak, že už nemáme žádné další? Nikoliv, na Ostravsku, kde se v ČR vyskytuje to nejkvalitnější černé uhlí, je pod zemí ještě celková zásoba zhruba 10 miliard tun černého uhlí (tzv. geologické zásoby).
Zhruba 2 miliardy tun z těchto zásob, které se nachází v Ostravsko – Karvinské části hornoslezské uhelné pánve, lze stále (dle momentálního vývoje světových cen) ekonomicky smysluplnně a bez střetu zájmů vytěžit.
Dobývací kombajn v černouhelné sloji na dole ČSM
Z dolu ČSM ve Stonavě byl před několika dny vyvezen za zvuku hudby a v nostalgické atmosféře poslední vozík koksovatelného uhlí, pro EU kritické, v podstatě nedostatkové a na importu závislé suroviny. Měli bychom si to zapamatovat jako další milník na cestě k naší deindustrializaci a ztrátě surovinové a energetické nezávislosti. Prý se těžba nevyplácí, ačkoliv ještě v r. 2023 OKD vytěžilo 1,9 mil. tun uhlí a vydělalo 2,9 miliardy Kč. V r. 2024 to pak bylo 1,2 mil. tun uhlí se ziskem cca. 0,4 mld. Kč. Klesla cena uhlí koksovatelného i energetického – musí se zároveň těžit oba typy, protože se ve slojích obvykle vyskytují v různém poměru spolu, takže v r. 2025 byla těžba v OKD ztrátová.
Ale v novodobé historii Ostravských a Karvinských dolů, tedy po r. 1989, se střídalo vždy několik let výdělečných a několik let prodělečných. V letech 2013 a 2014 těžily OKD něco mezi 10 a 11 miliony tun uhlí v dolech ČSM, Paskov a Darkov. Pak došlo k pádu cen na světových trzích a poklesu množství těženého uhlí „až” na úroveň 8 mil. tun uhlí ročně.
Definitivní konec těžby přišel málem již v letech. 2016–2017, ještě za hospodaření Zdeňka Bakaly, velkého dobrodince celého Ostravska. Ten, když bylo uhlí výdělečné, vyždímal z OKD co mohl, a když zrovna vydělávat přestalo (světové ceny se propadly), prodal zaměstnancům OKD střechu nad hlavou a pak odešel středem. Páně Bakalovu počínání politici jen přihlíželi. OKD se dostalo do insolvence.
Naštěstí ceny uhlí opět vzrostly a věřitelé schválili plán reorganizace. Tehdy ještě stát situaci zachránil převodem zadluženého OKD na státní společnost Prisco. Přesto v těchto krizových letech OKD těžily stále přes 5 milionů tun koksovatelného a kvalitního černého energetického uhlí ročně. Byl sice uzavřen důl Paskov i s úpravnou vytěženého uhlí, ale těžba dále probíhala na dolech ČSM, ČSA a Darkov. OKD byly v tu dobu stále důležitým dodavatelem pro společnosti Arcelor Mittal (pozděli Liberty Ostrava), Moravia Steel (Třinecké železárny), ale i pro U.S. Steel Košice.
V r. 2021 začala energetická krize, která se ještě prohloubila válkou na Ukrajině, která začala o rok později. Ceny uhlí opět vzrostly a OKD slušně vydělávalo. I přesto se těžba uhlí rok od roku snižovala, až byla letos definitivně ukončena.
Co se tedy stalo, že se těžba uhlí přestala vyplácet, a navíc zejména o energetické uhlí přestal být zájem. Na jaře r. 2025 byla uzavřena elektrárna Dětmarovice o výkonu 800 MW, která spalovala černé uhlí, a to až 1 mil. tun ročně. Hlavním důvodem byl růst ceny emisních povolenek ETS 1.
Kvůli nim se přestala vyplácet výroba elektrické i tepelné energie i dalším odběratelům, nejen elektrárně Dětmarovice. Cena těchto povolenek (ETS-1), které jsou jednou z hlavních příčin drahých energií a klesající nejen konkurenceschopnosti, ale vůbec životaschopnosti našeho průmyslu, vzrostla od r. 2020 z úrovně 20 – 30 EUR/t až na 100 EUR/t v r. 2023.
Dnes se cena povolenek pohybuje na úrovni 80 EUR/t. Ještě před tím byl za velmi potupných okolností ukončen provoz vysokých pecí v Liberty Ostrava, která ročně spotřebovávala miliony tun koksovatelného uhlí. Poslední majitel, mistr Gupta, vyvedl mimo ČR emisní povolenky v hodnotě 5 miliard Kč, státu nesplatil dluh ve výši 1,2 miliardy Kč a po anglicku zmizel. Odboráři z Liberty Ostrava dlouho upozorňovali vedení MPO i celou vládu na to, jakým směrem se situace ubírá.
A jaká byla reakce vlády na volání o pomoc, když ještě bylo možné zasáhnout? Výsměch. Pan tehdejší ministr průmyslu a obchodu Síkela (STAN) se prý dal slyšet, že když Liberty Ostrava zkrachuje, ušetříme spoustu emisí CO2, což se jistě bude v Bruselu líbit.
Zdá se, že se panu exministrovi tato nehoráznost vyplatila a získal v Bruselu lukrativně placené místo eurokomisaře, na které si dělal již delší dobu zálusk. Co na tom, že tisíce zaměstnanců Liberty Ostrava ztratili pracovní místa. Co na tom, že nezávislost a soběstačnost ČR se dále zhoršily.
Jedním z důsledků těchto událostí je i současné ukončení těžby černého uhlí. To znamená ztrátu dalších pracovních míst zaměstnanců OKD a navázaných profesí. Region přichází o svoji tradiční průmyslovou identitu, což vyžaduje obtížnou strukturální přestavbu ekonomiky regionu.
Útlum těžby uhlí v OKD má přímý dopad na provoz elektráren, tepláren a výtopen v regionu, které byly závislé na místním uhlí. Tyto domácí zdroje mají být nahrazeny plynovými. V současnosti je například elektrárna Dětmarovice přestavována na spalování plynu.
Tyto zdroje ale budou spalovat místo domácího uhlí dovezený zemní plyn. Tím se zhorší (místo aby se omezovala) dovozní závislost ČR. Všichni si pamatujeme, co se stalo, když na začátku energetické krize v r. 2021 plyn skokově zdražil. A to nás může potkat znova. Jen už nepůjde oddělit cena elektrické energie od ceny plynu.
Není zavřít, jako zavřít
Od minulé vlády, která rozhodně nebrala na zřetel zájmy občanů této země a cílevědomě pod záminkou dekarbonizace likvidovala domácí průmyslovou základnu, se vlastně ani nedalo čekat nic jiného, než výsměch.
Horší je, že vláda současná, zejména pak představitelé hnutí ANO, kteří před volbami na Ostravsku hlásali, že nechtějí, aby byla těžba černého uhlí ukončena, opatrně otočili. To víte, udržování těch dolů, včetně větrání a čerpáni důlních vod je nákladné. Ona je ta těžba ztrátová, ono o to uhlí není zájem, tak to bude přece jen lepší zavřít.
Ale ono není zavřít jako zavřít. Oficiální plán je, doly zasypat, přestat čerpat důlní vody a nechat je zatopit. Za likvidaci šachet zaplatíme Diamu zhruba 1,6 miliardy korun, ale pak se k uhlí už nikdy nedostaneme, i kdybychom v budoucnu chtěli. Využijeme ještě trochu důlního (v podstatě zemního) plynu, který bude voda ze slojí při zatápění vypuzovat, což potrvá asi tak 10 – 12 let, a pak zapomeňte.
Navíc značná část dobývacích prostorů nad ložisky černého uhlí, ať už je jejich správcem OKD, Diamo nebo ČGS, byla za velmi zvláštních okolností převedena na společnost Green Gas DPB, která je spojována s ostravským filantropem Zdeňkem Bakalou – další políček do tváře bývalých zaměstnanců OKD.
Proč je důležité udržet přístup k černému uhlí a udržovat zbývající šachty OKD?
Zapomeňme alespoň dočasně na Bakalu, stejně by nám jenom „jitřil žluč”, a podívejme se na situaci v Ostravsko – Karvinském revíru nezaujatě.
V současnosti se těžba uhlí nevyplácí a zatím jej lze za přijatelné ceny dovážet z Polska nebo dokonce z Austrálie a Kanady. Dříve se dováželo i z Ruska a Ukrajiny, ale s těmito zdroji se v současnosti počítat nedá. Většina horníků, kteří ke konci těžby pracovali v OKD již nebyli občané ČR, ale Polska, takže k velkému nárůstu nezaměstnanosti už nedojde.
Proč je tedy tak důležité udržet do budoucna přístup k černému uhlí, udržovat šachty a zachovat do budoucna potenciální možnost obnovení jeho těžby? Důvodů je celá řada.
1. Nepostradatelnost koksovatelného uhlí pro výrobu železa a oceli
Bez koksovatelného uhlí (nebo levných zdrojů zemního plynu) nelze ekonomicky efektivně vyrábět železo ani uhlíkaté oceli, které jsou v současné technické praxi nepostradatelné. Ze šrotu, jak dnešní zelení kazatelé navrhují, se nedá spousta typů oceli vyrobit.
A ani šrotu není dost a jeho cena poroste. K výrobě celé řady různých typů ocelí je nezbytné mít alespoň 1/3 tzv. primárního železa, tedy železa vyrobeného z rudy. Výroba železa přímou redukcí ze železné rudy vodíkem je zhruba 2 x dražší, než pomocí redukce uhlíkatými činidly. To prý v budoucnu „napraví” růst ceny emisních povolenek…
Jenomže výroba železa redukovaného vodíkem má kromě vysoké spotřeby elektrické energie na výrobu vodíku i další technické problémy:
1.1 Vodíkem přímo redukované železo (DRI) neobsahuje téměř žádný uhlík (C), což zvyšuje bod tání čistého železa (cca 1535 °C) oproti uhlíkem nasycenému železu. To vyžaduje vyšší spotřebu elektrické energie na tavení a komplikace při výrobě zavedených značek ocelí.
1.2 Aby se zabránilo oxidaci a korozi DRI během přepravy, musí se DRI pasivovat – lisovat za tepla (Hot Briquetted Iron – HBI), což zvyšuje energetickou náročnost výroby, nebo skladovat a transportovat v inertní atmosféře. Navíc vodík, který zůstane v DRI, může difundovat do struktury oceli a způsobit vodíkovou křehkost (embrittlement) a vznik trhlin v zařízeních, což vyžaduje specifická bezpečnostní opatření.
1.3 Vodíková redukce vyžaduje velmi kvalitní peletizovanou rudu (tzv. DR-grade) s nízkým obsahem hlušiny (nečistot), což omezuje a prodražuje zdroje surovin.
1.4 Při vysokém podílu DRI ve vsázce do ocelářských pecí hrozí vznik pevných, neroztavených shluků, které snižují produktivitu a prodlužují dobu tavby. Kvůli vyššímu obsahu FeO ve strusce a delšímu času tavení dochází k rychlejší degradaci vyzdívky pece.
Vyjmenovat bychom mohli i další problémy při zpracování DRI na různé značky ocelí. Tyto problémy, spolu s energetickou náročností a vysokou cenou vodíku jsou příčinou, že oceli vyrobené na bázi DRI mají zhruba 4 x vyšší cenu ve srovnání uhlíkem (koksem) redukovaným železem. Často slýcháme také argument, že v Číně se ročně vyrábí už 1 milion tun železa pomocí vodíku.
Nesmíme zapomenout, že se v této zemi vyrábí ročně další 1 miliarda tun železa pomocí redukce koksem. A v ČR ještě nedávno vyráběly jak Třinecké železárny, tak Liberty Ostrava dohromady ročně 6 milionů tun železa (potažmo oceli). Dnes vyrábí Třinecké železárny, poslední podnik svého druhu v ČR, ročně celkem 1,5 milionu tun železa. Na průmyslovou zemi s rozvinutým strojírenským, automobilovým a zbrojním průmyslem dost smutné číslo.
Kvůli emisním povolenkám a vysokým cenám elektrické energie se i přes zlevňující ceny koksovatelného uhlí výroba železa a oceli přestává vyplácet. Začínají se dovážet ocelové polotovary (sochory – tzv. bramy, kulatina atd.) dokonce z Bahrajnu, Jižní Koreje, Číny atp.
Ale průmyslová země potřebuje vlastní a dostatečně velké zdroje základních materiálů. V případě dalšího zhoršení mezinárodních vztahů budeme možná už v nedaleké budoucnosti rádi za vlastní zdroje černého, zejména koksovatelného uhlí.
2. Mikrobiální přeměna černého uhlí na metan (zemní plyn)
Těžba důlního zemního plynu (metanu), sorbovaného v uhelných slojích ještě z procesu jejich vzniku, má jen omezenou životnost a po relativně krátké době (cca 10 let) se tyto zásoby plynu vyčerpají. V budoucnu je však možné provádět řízenou anaerobní mikrobiální metanizaci uhelných slojí a čerpat novotvořený metan po dobu několika dalších desetiletí.
Zkušenosti z takovéhoto projektu mohou do budoucna umožnit využití zásob černého i hnědého uhlí i v dalších lokalitách, a to včetně části zásob vázaných a nebilančních, a to environmentálně velmi přijatelným způsobem (na rozdíl od starších technologií, např. podzemní suché destilace uhlí in situ atp.).
Vzhledem k tomu, že z 1 kg uhlí (podle typu a kvality) lze vytvořit 0,35 m3 až 0,65 m3 zemního plynu, tak by tato technologie mohla v budoucnu na poměrně dlouhou dobu snížit závislost české energetiky na dovozu zemního plynu ze zahraničí a efektivně a ekologicky šetrně využít poměrně velkých zásob uhlí, které v ČR doposud máme k dispozici. Jedná se potenciálně o biliony kubických metrů plynu.
K této technologii se ale musí nacházet uhelné sloje nad hladinou důlních vod, protože k efektivní mikrobiální metanizaci je nezbytné udržovat určítý řízený průsak vody uhelnými slojemi. To je další důvod, proč zachovat čerpání důlních vod v Ostravsko – Karvinském revíru.
Mikrobiální metanizace uhlí
3. Ekologická a technická rizika
Poddolované území nese rizika nových pohybů povrchu země, jako jsou poklesy nebo záchvěvy. Dále je nutné řešit dlouhodobou sanaci a regeneraci rozsáhlého poddolovaného území. Po ukončení těžby černého uhlí a čerpání důlních vod, zejména v souvislosti se zatápěním vydobytých prostorů, bude docházet k obnovení deformací povrchu.
Toto nové ovlivnění není legislativně ošetřeno, čímž může docházet k sekundárním důlním škodám, které bude velmi obtížné vypořádávat. Tento stav zapříčiní problémy především na nových, ale i na stávajících povrchových objektech, a s tím spojené nemalé finanční dopady. Vlivem zatápění bude docházet k nerovnoměrným zdvihům povrchu, a to ze dvou hlavních příčin, kterými jsou vztlaková síla a bobtnání hornin. Tyto příčiny se na výsledném zdvihu povrchu podílí různou měrou, vždy záleží na konkrétních podmínkách dané lokality.
Kromě zmíněných pohybů a deformací povrchu jsou dalšími riziky zejména projevy indukované seismicity, stabilita likvidovaných důlních děl situovaných především ve frekventovaných částech měst, výstupy důlních plynů (především metanu) na povrch, kontaminace spodních vod důlními vodami a možný přetok vody do dosud těžených dolů na polské straně.
Zatopení dolů, tedy ukončení systematického čerpání důlních vod, představuje strategickou chybu. Tento krok povede především k nekontrolovatelnému úniku důlního plynu na povrch na území minimálně 60 km². Současná koncepce zatápění byla posuzována převážně z perspektivy krátkodobé těžby plynu a její přínos bude omezen především na nové držitele dobývacích prostor. Z dlouhodobého hlediska nepřináší systémové řešení pro bezpečnost ani rozvoj území.
Koncepce zatápění pracuje s předpokladem postupného zaplavení revíru v horizontu až 150 let, nicméně zkušenosti z ostravské části revíru ukazují, že po ukončení těžby došlo k zatopení na úroveň přibližně −600 m již během 10 let, a to i v důsledku mimořádných hydrologických událostí (povodní).
Tento rozpor zpochybňuje realističnost dlouhodobých scénářů zatápění. Ostravsko-karvinský revír byl historicky navržen jako systém s trvalým čerpáním důlních vod. Pro případ ukončení těžby byly v podzemí vybudovány vodní jámy a překopy, které propojují celý revír do několika čerpacích uzlů. Cílem tohoto systému byla ochrana povrchových a podzemních vod, včetně zdrojů pitné vody, a prevence důlních škod na povrchu (poklesy a vyzdvižení terénu).
Důsledky těžby se zabývají odborné organizace, jako je např. Akademie věd ČR, která na toto téma vydala expertní stanovisko AVex 03 2021 a poskytla tak informace poslancům ČR. Tyto informace ale vzaty do úvahy evidentně nebyly.
Klíčová otázka tedy zní: Jak zajistit do budoucna přístup ke koksovatelnému uhlí a využití technologie mikrobiální metanizace části nebilančních a vázaných zásob uhlí, aniž by zásadní náklady na udržování jam nesl stát?
Současné náklady na čerpání důlních vod a další údržbu jam ve výši stovek mil. Kč ročně je nutné podrobit detailnímu ekonomickému rozboru. Tyto náklady byly až doposud hrazeny příjmy z těžby černého uhlí. V současnosti je ale těžba zastavena.
Tyto náklady však lze pokrýt z výnosů z řízeného využití důlního plynu včetně mikrobiální intenzifikace jeho vývinu v podzemí (anaerobní mikrobiální metanizace).
Další zdroje příjmů mohou plynout z aktivit v podzemí, jako je gravitační ukládání energie, využití důlních vod pro geotermální účely a jejich potenciál jako zdroje strategických surovin. Minimalizace nákladů na údržbu důlních děl je navíc dosažitelná stabilizací podzemí pomocí ztracené plavené základky, která zároveň snižuje riziko důlních škod a umožňuje kontrolované zvýšení těžby plynu.
Tímto způsobem lze do regionu i do problematiky přivést významné soukromé investice a inovativní projekty, které kapitalizují již zhodnocenou důlní infrastrukturu a pomohou transformovat socio-ekonomickou situaci.
a) Využití „gravitačních baterií“
Jedním ze základních pilířů využití stávající důlní infrastruktury je technologie akumulace energie pomocí tzv. „gravitačních baterií“.
Ve spolupráci ÚGN AV ČR a britské společnosti Gravitrycity vznikl projekt Gravi Store. Nejvýhodnější je ho realizovat právě v šachtách na Ostravsku a Karvinsku, protože zdejší vertikální díla jsou velkoprofilová a zároveň dostatečně hluboká, takže pro efektivní a velkokapacitní skladování energie umožní využití velmi rozměrných a těžkých závaží.
Tato technologie je efektivní, umožní pružné a poměrně masivní dodávky energie do sítě a je poměrně jednoduchá, ekologicky šetrná a levná, ve srovnání např. s bateriovými úložišti. V únoru r. 2023 bylo na britské ambasádě v Praze podepsáno Memorandum mezi společností Gravitrycity a Diamo s.p. s cílem ověření proveditelnosti projektu gravitačního ukládání energie, zejména v důlních dílech OKD. Nicméně Diamo s.p. ještě během roku 2023 spolupráci ukončil.
Gravitační baterie Gravitricity, vyzžívající stávající důlní infrastrukturu
b) Využití metanu sorbovaného v uhlených slojích a následná řízená metanizace uhlí ve slojích
Čerpání zemního plynu (metanu) sorbovaného v pórech a puklinách uhelných slojí v současnosti provozuje společnost Green Gas DBP, a.s. na dolech Paskov a Staříč. Protože tato technologie je efektivní jen po určitou, relativně krátkou dobu, navrhujeme na tuto technologii navázat řízenou anaerobní mikrobiální metanizací uhelných slojí a čerpáním novotvořeného metanu po dobu několika dalších desetiletí.
c) Využití dalších možností
Další technologie – využití nízkopotenciálního tepla pro vytápění budov nebo získávání nerostných surovin z mineralizovaných důlních vod (I, Br, Li, Rb, Cs). Ekonomická smysluplnost využití těchto technologií je zatím nejasná a vyžádá si další výzkum jak zdrojů tepla, tak i zdrojů minerálních látek a postupů při jejich využití a získávání.
Jak zachránit využívání uhlí?
Jaké konkrétní kroky tedy může podniknout stát k zajištění přístupu a pro využití černého uhlí v budoucnosti?
Udělit státnímu podniku DIAMO a státní společnosti OKD úkol, aby odstoupily od likvidace doposud udržovaných jam jejich zasypáním a udržovaly čerpáním hladinu důlních vod na současné úrovni.
Nařídit státnímu podniku DIAMO, aby se vrátil k plnění memoranda se sokromou společností Gravitrycity, případně se obrátil na jiný kvalifikovaný subjekt a umožnil vybudovat ve vytipovaných důlních dílech gravitační úložiště energie (gravitační baterie), jejichž provozní zisk by mohl z velké části pokrýt náklady na údržbu důlní infrastruktury a čerpání důlních vod.
Udělit státnímu podniku DIAMO a státní společnosti OKD úkol, aby se pokusily napadnout a anulovat převedení dobývacích prostorů na společnost Green Gas DPB, ve kterých se ložiska uhlí nacházejí. K tomu by měl stát poskytnout výše uvedeným státním společnostem veškerou právní a legislativní podporu.
Ve spolupráci s VŠB TU Ostrava (nebo jinými partnery) začít pracovat na přípravě jímání a využití ve slojích sorbovaného metanu a rovněž se věnovat výzkumu možností řízené anaerobní metanizace uhelných slojí.
Na čem by ale hlavně stát (vláda) měl začít urychleně pracovat, je zrušení emisních povolenek ETS-1 nebo alespoň zastropování jejich cen na úrovni nejvýš 25–30 EUR/t CO2. Pak možná bude opět ekonomicky schůdné využívat, dokud se nepostaví nové stabilní, zejména jaderné zdroje, domácí fosilní paliva bez závislosti na dováženém plynu, který navíc životnímu prostředí nikterak (vzhledem k velkým ztrátám a emisím metanu už při těžbě a dlouhé dopravě) neprospěje.
Stejně tak by se opět mohlo vyplácet vyrábět v domácích podmínkách železo, ocel, sklo, keramiku (např. izolátory), a cementárny by nebyly nuceny investovat miliardové částky do technologií na vtlačování CO2 do podzemních kolektorů – možná bychom pak mohli stavět za rozumnou cenu startovní bydlení pro mladé rodiny, rozvíjet dopravní a energetickou infrastrukturu a vrátit konkurenceschopnost chemickým a dalším průmyslovým výrobám. Na to ale bude potřeba získat spojence v rámci EU. Cesta to nebude lehká, ale jiné cesty vedou k velmi nehezké budoucnosti.
Autoři: Marek Dlabaja, Miloš Faltus, Václav Procházka
Zelenskj pochválil útok na Írán. Připomněl drony na Ukrajině
28.02.2026 19:28 | Monitoring
autor: Miloš Polák
K situaci v Íránu se vyjádřil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zdůraznil, že z toho, co se teď děje v Íránu, by si měli vzít ponaučení i Rusové. Zelenskyj to vidí tak, že Američané oslabují globální zločin. A jednoho dne tvrdě narazí i ruští zločinci. Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí mezitím vyslal zprávu do celého světa.
Popisek: Volodymyr Zelenskyj
Izrael a USA spojily síly a udeřily na Írán. K útoku napsal pár slov i prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Rozhodl se připomenout, že drony Šahíd byly původně dodávány Rusku z Íránu, i když dnes už si je Rusové vyrábějí sami. Proto je podle Zelenského správné zničit režim, který buď podporuje, nebo sám provádí teroristické útoky v různých koutech světa.
„Je důležité, aby Spojené státy jednaly rozhodně. Kdykoli existuje americké odhodlání, globální zločinci slábnou. Toto pochopení si musí uvědomit i Rusové. Lidé nemohou znát den ani hodinu, přesto každý akt zla, teroru a agrese vůči sousedům nakonec narazí na spravedlivou odpověď,“ prohlásil Zelenskyj.
Zdůraznil, že Ukrajina je připravena pomoci těm, kteří to potřebují, aby se zvýšila bezpečnost po celém světě.
Teherán označil útoky, které začaly v ranních hodinách a zasáhly cíle po celé zemi, za nevyprovokované a nezákonné. Íránská televize Al-Alam uvedla, že nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí brzy promluví k národu.
Íránský ministr obrany Amír Násirzáde a velitel revolučních gard Mohammed Pakpúr byli při izraelských útocích zabiti, uvedly tři zdroje obeznámené s touto záležitostí, které předaly informaci agentuře Reuters. Íránský zdroj blízký establishmentu uvedl, že bylo zabito několik vysokých velitelů íránských revolučních gard a politických představitelů. Íránská státní média uvedla, že při izraelském leteckém útoku na školu bylo zabito 40 lidí. Agentura Reuters také upozornila, že nemohla tyto zprávy nezávisle potvrdit.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí napsal dopis generálnímu tajemníkovi OSN a Radě bezpečnosti OSN.
„Írán bude i nadále rozhodně a bezodkladně uplatňovat své právo na sebeobranu, dokud nebude agrese zcela a bezpodmínečně zastavena. Letecké údery provedené Spojenými státy a izraelským režimem jsou jasným porušením článku 2 odstavce 4 Charty OSN a jasným příkladem ozbrojené agrese proti Íránské islámské republice,“ napsal server katarské televize Al-Džazíra.
HM VOLODYMYRE, TY NEVÍŠ, ŽE AMERIČANÉ NEMAJÍ PRÁTELE, ALE ZÁJMY ? NA TEBE TAKÉ A MOŽNÁ BRZO DOJDE, TO SI PIŠ. ABY BYLO JASNO, OD ROKU 1945 SE USA CHOVAJÍ NAPROSTO STRAŠLIVĚ A NELIDSKY. USURPUJÍ SI PRÁVO NA NĚCO, CO MÁ V RUKOU JEN LID STÁTŮ PROSTŘEDNICTVÍM VOLEB (KDYBY ALE VOLBY NĚCO ZMĚNIOLY, UŽ BY JE ZRUŠILI), NE NĚJAKÝ CIZÁK VE VLASTNÍM ZÁJMU, ALE NIKDY NE V ZÁJMU LIDU STÁTŮ PLANETY ZEMĚ!
Jste jako Fialovci, slyšel Babiš od občana. Může za to Izrael
28.02.2026 18:33 | Monitoring
autor: Natálie Brožovská
Postoj předsedy vlády Andreje Babiše (ANO), který se jednoznačně postavil za Izrael a odsoudil íránské útoky, část veřejnosti výrazně popudil. Lidé mu vyčítají jednostrannou interpretaci konfliktu a připomínají izraelské údery v regionu. Jiní mu ironicky vzkazovali, že by udělal nejlépe, kdyby „mlčel“.
Popisek: Andrej Babiš ve Sněmovně
ANO, BABIŠ ZFIALOVĚL. ANO JSEM NIKDY NEVĚŘIL A JEHO NEVOLIL JAKO SATRANU A BUDOUCÍHO PREMIÉRA, ALE BOHUŽEL ZE ZOUFALSTVÍ JAKO PREZIDENTA A MÁM TO I S ÚROKY.
Premiér Andrej Babiš (ANO) na sociálních sítích jednoznačně odsoudil íránské raketové útoky na Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Saúdskou Arábii a Jordánsko. Ve svém vyjádření uvedl, že tyto útoky „zcela odsuzuje“.
„Tyto země se na dnešní operaci nijak nepodílely a ze strany Íránu se jedná o nepřijatelné narušení jejich suverenity,“ zdůraznil předseda vlády.
https://www.facebook.com/plugins/post.php?href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2FAndrejBabis%2Fposts%2Fpfbid02VArMvh5nNLqBPAVzx9PsoknxAGSkYxemxD6hth4eJdaruz8uMESyK6Z1NVVg8CrQl&show_text=true&width=500
Írán podle dostupných informací skutečně vyslal rakety směrem na zmíněné státy jako odpověď na poslední vojenské údery ze strany Izraele a USA. Katar a další země v regionu uvedly, že jejich protivzdušné systémy některé z těchto raket úspěšně zneškodnily.
Katar prostřednictvím svého ministerstva obrany oznámil, že během útoků „sestřelil všechny rakety mířící na Katar“ a vyjádřil, že situace je pod kontrolou, přestože byl vzdušný prostor uzavřen a bezpečnostní opatření zvýšena. Katar dále podle médií uvedl, že si vyhrazuje právo na odpověď v souladu s mezinárodním právem, pokud by došlo k dalším agresivním akcím.
V regionu ostatní státy rovněž odsoudily íránské raketové útoky jako porušení suverenity a připomněly své právo bránit vlastní území.
Babišův postoj, který je vnímán jako jasné postavení se na stranu Izraele v širším regionálním konfliktu, však vyvolal ostré reakce. V komentářích pod jeho příspěvkem se objevují emotivní a často i útočné příspěvky.
Jeden z diskutéru Babiše upozornil, že podle něj Írán útočil primárně na americké vojenské cíle v regionu a že šlo o odvetnou reakci na předchozí údery proti íránským cílům. „Magor? To jste si nějak nevšimnul, že Írán tam útočil výhradně na americké vojenské základny a cíle, odkud jsou řízeny a podnikány útoky proti němu? Vy už jste se v tom ANO definitivně posrali jako Fialovci…,“ popustil uzdu emocím.
Další komentující označují jeho vyjádření za velmi špatný vtip a ptají se, zda si z celé situace nedělá legraci. Podle nich by měl jako bývalý premiér pracovat s úplným kontextem událostí a nevytrhávat jednotlivé kroky z širšího vývoje konfliktu.
V debatě se zároveň objevují odkazy na další události z regionu. Někteří diskutující připomínají izraelský útok na dívčí školu v jižním Íránu, při němž podle jejich tvrzení zahynuly desítky dívek, a ptají se, jak se k takovým incidentům Andrej Babiš postaví.
Jedna z komentujících se Babiše otevřeně zeptala: „Vy jste se zbláznil? Izrael zaútočil na Írán první, tohle byla reakce,“ napsala pod jeho příspěvek. Podobné reakce se v debatě objevovaly opakovaně a poukazovaly na to, že část veřejnosti vnímá íránské údery jako odvetu za předchozí izraelské kroky.
Jiní diskutující premiérovi vzkazovali, že svým postojem veřejnost spíše pobavil, a ironicky mu připomínali, že „mlčeti zlato“.
Psali jsme:
Topolánek si vzpomněl na prdel. Kvůli slovům Leyenové
28.02.2026 17:08 | Monitoring
autor: Natálie Brožovská
Napětí mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy vyvolalo rychlou reakci Bruselu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zdůraznila stabilitu regionu, jadernou bezpečnost a pokračování sankční politiky, zatímco bývalý premiér Mirek Topolánek označil reakce evropských lídrů za předvídatelné a nefunkční.
Popisek: Mirek Topolánek
Očekávaná reakce Bruselu na napětí kolem Íránu se nese především v diplomatickém tónu – důraz na stabilitu, bezpečnost regionu, jadernou bezpečnost a pokračování sankční politiky.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na sociální síti X zveřejnila oficiální stanovisko, v němž situaci označila za vážnou. „Vývoj v Íránu je velmi znepokojivý. Zůstáváme v úzkém kontaktu s našimi partnery v regionu,“ uvedla.
Šéfka Evropské komise zároveň ujistila, že Evropská unie trvá na ochraně regionální bezpečnosti: „Opětovně potvrzujeme naše pevné odhodlání chránit regionální bezpečnost a stabilitu,“ zdůraznila.
Podle jejího vyjádření Evropská komise klade zásadní důraz na nešíření jaderných zbraní a zabránění další eskalaci. „Zajištění jaderné bezpečnosti a zabránění jakýmkoli krokům, které by mohly dále eskalovat napětí nebo podkopat globální režim nešíření jaderných zbraní, má zásadní význam,“ uvedla předsedkyně Komise.
Psali jsme:
Následně připomněla, že Evropská unie již přijala rozsáhlé sankce v reakci na jednání vražedného íránského režimu a revolučních gard a důsledně podporuje diplomatické úsilí zaměřené na řešení jaderného a balistického programu prostřednictvím vyjednaného řešení.
Závěrem ujistila, že Unie podnikne potřebné kroky k ochraně svých občanů. „V úzké spolupráci s členskými státy EU podnikneme všechny nezbytné kroky, abychom zajistili, že občané EU v regionu se mohou spolehnout na naši plnou podporu,“ dodala Ursula von der Leyenová.
Zatímco předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zvolila diplomatický tón a zdůraznila stabilitu a mezinárodní právo, bývalý premiér Mirek Topolánek reagoval výrazně ostřeji.
Jeho kritika míří na evropské metropole i další zahraniční představitele, včetně vedení EU, Francie, Německa, Norska či Ruska. „Reakce Kremlu, Berlína, Norska, Macrona, Costy i Ursuly von der Leyenové je předvídatelná. Nefunkčnost, účelovost a podjatost těchto panáků je už nesnesitelná,“ napsal Mirek Topolánek.
A zpochybnil argumentaci mezinárodním právem, která v evropských reakcích zaznívá. „O jakém mezinárodním právu mluví? Dělají si prdel?“ dodal Topolánek.
Současná eskalace začala dnes ráno, kdy společná vojenská akce Spojených států a Izraele zasáhla cíle v Íránu, zejména vojenské a strategické objekty v Teheránu a dalších městech. Nad íránskými městy byly hlášeny exploze a sirény, zatímco izraelská armáda zavedla poplachové varování a uzavření vzdušného prostoru. Podle americké i izraelské administrativy jde o reakci na dlouhodobé hrozby spojené s íránským jaderným programem a regionálními aktivitami Teheránu.
Na tyto události okamžitě zareagovalo i Rusko, které útoky označilo za „nevyprovokovanou ozbrojenou agresi“ a varovalo, že tento krok může vyvolat hlubokou humanitární a regionální krizi s dopady daleko přesahujícími samotný Blízký východ.
K TOMU MOHU DODAT JEDINÉ- NEMOC UMOŽNILA TOPOLÁNKOVI PROZŘÍT A VRÁTIT SE DO NORMUÁLNÍ SPOLEČNOSTI. PŘEJI MU BRZKÉ UZDRAVENÍ! BOJUJTE PANE!
Zajímavý a pravdivý úsudek z internetu
Ti co toto stále omílejí, Ukrajině nesmírně šklodí! Masírují nás jako bychom byli debilové a souhlasili s (jakoukoliv. třeba teď tu Íránem, nebezepečnou) válku kurva už!! Už se bojím otevřít konzervu…
Chceš-li mít potíže, kup USA Car – mi řekl kamarád a měl sakra pravdu, ale!!!
V Ralsku nám berou ložiska pitné vody
28.02.2026 9:58 | Rozhovor
autor: Karel Výborný
Konflikt zájmů a podezření na další trestný čin hejtmana Půty? Rozhovor ParlamentníchListů.cz s Jakubem Svobodou, lídrem hnutí za udržení krajiny v oblasti Ralsko. Plánovaná výstavba větrníků v chráněné oblasti podle něj hrubě porušuje evropské směrnice a nevratně ohrožuje strategické zásoby pitné vody. Jde o miliardový byznys, jemuž má ochrana přírody ustoupit.
Popisek: Jakub Svoboda
Obyvatelé Ralska si stěžují na další porušování evropských zákonů. O co tu jde?
Developerské projekty, které jsou nám na našem území v rozporu s evropskou směrnicí RED III vnucovány, představují velké riziko zhoršení stavu podzemních vod. Podle evropského práva je toto velmi přísně zakázáno, je to v Evropě nepřekročitelné a tvrdě stíhané pravidlo. Pitná voda je ještě více ceněnou nedostatkovou komoditou, než je energie. Česká republika je vázána evropskou Rámcovou směrnicí o vodách 2000/60/ES a souvisejícími předpisy včetně Směrnice o podzemních vodách 2006/118/ES.
Neobchází Vlčkův zákon i ochranu podzemních vod?
Evropské právo není tak jednoduché obejít krajským kulatým razítkem. Kdyby ho vykládal nějaký podjatý místní orgán, je to klidně možné, jsme na takováto rizika zvyklí. Klíčový princip a povinnost v Evropě je ale zabránit zhoršení stavu vodních útvarů. Soudní dvůr EU ve slavné věci C-461/13 potvrdil, že povinnost zabránit zhoršení má samostatnou závaznost a musí se uplatnit při povolování projektů, pokud mohou zhoršit stav. Tedy by tam asi s takovým názorem asi docela smůlu. Problém je ale, že i kdyby nám soud dal zapravdu, když ne u nás, tedy v Evropě, a někoho za to pak zřejmě zavřeli, zničené vodní zdroje nám to nenahradí.
V České republice jsme na evropském rozvodí, na jakési „střeše Evropy“; pokud jeden rezervoár zničíme, odteče ostatní voda do Hamburku do moře. Země také stále častěji vysychá. Podle českého práva jde v takovém případě o trestný čin, který zákon o akceleračních zónách naštěstí nezrušil. Zákon doslova říká, že pokud někdo spáchá takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. bude pachatel potrestán odnětím svobody až osm let. Příjmy z jednoho takového parku mohou být 10 a více miliard korun, o rozsahu takového prospěchu nelze vůbec pochybovat.
Jak je to v Ralsku ve skutečnosti s podzemními vodami?
Ralsko není jen místo na mapě. Je to území, které Česká republika dlouhodobě považuje za strategickou oblast přirozené akumulace podzemních vod. Právě proto spadá do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Severočeská křída, vyhlášené nařízením vlády č. 85/1981 Sb. V takovém území je třeba uvažovat obráceně, než jak to nabízí část politiků investorům. U nás není developerská parcela, ale studna České republiky. Část již zničili komunisté chemickým louhováním uranu a sovětská okupační armáda; tu druhou část, kterou jsme od takového osudu uchránili, si odmítáme dát zničit.
Zabýval se vůbec někdo takovým průzkumem?
Mám obavu, že se v souvislosti se současnými projekty zabývali spíše prospěchem developerského kapitálu. Před započetím takového projektu je totiž v Evropě průzkum dopadu na životní prostředí povinný. Nevíme, že by někdo něco takového dělal.
Ve vodních chráněných územích CHOPAV se zakazuje mimo jiné provádět takové zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, a další zásahy, jako je odvodňování, povrchová těžba atd. A co chtějí developeři? Vyhrabou pod zemí koryta pro elektrické kabely, kterými může voda volně otékat, rozryjí další půdu a vytvoří silnice, vytěží značné množství zeminy a zalijí ji stovkami tun betonu a celé území předělají na průmyslovou zónu na zachycování málo účinné větrné elektřiny za spoustu peněz. Zkuste si tohle udělat na zahrádce kolem studny, a budete do konce života chodit do krámu pro balenou vodu. A oni tohle chtějí dělat ve vodním chráněném území ve velkém, nikoli krumpáčem a lopatou, ale bagry a betonovými mixy.
V převodovce každé takové elektrárny je 1000 litrů oleje. Když nějaká z těch nádrží praskne a vylije se do podzemí, bude to čeká varianta přírodní katastrofy v Mexickém zálivu, při narušení povrchu půdy bagrováním ten olej steče dolů a pak už se ho nikdy nezbavíme. Zkoušeli jste už někdy vylít vyjetý olej z auta vedle vlastní studny? Tady je ho 200krát více.
Kdo vám takové plány předkládá?
Developeři a pan Martin Abel ze spolku Klimatická žaloba. Pan Abel toto údajně zpracovává pro nějakého svého klienta, ale neuvedl, pro koho to je. Pouze se opakovaně pokoušel s námi o tom vyjednávat, ale neuvedl u toho, koho vlastně jako právník zastupuje. Občas se tvářil, jako kdyby to bylo pro český stát. Pochybuji ale, že by právník, který náš stát nedávno neúspěšně žaloval, mohl pro tento stát následně vykonávat činnost podobného zaměření a nebýt u toho v konfliktu zájmů. Doporučujeme tedy i ostatním lokalitám se s panem Abelem a s podobnými vyjednavači o tomto nebavit. Dokud nepředloží řádnou plnou moc a nesdělí, pro koho vlastně pracuje, je jako samozvaná fyzická osoba bez ohledu na vlastní novinové články, tam je snadno možné zaplatit i reklamu. Jako právník musí znát pravidla jednání. Anebo si vezměte vlastního právníka, ale bez mandátu s jinými vůbec nejednejte, shánějí jenom informace pro jiné.
Existuje tedy nějaký plán akceleračních zón, myslím v Ralsku i jinde?
Něco takového existuje a developeři už se tím zabývají. Ale není to, podle našich informací, nějaký úřední dokument, i když s tím pan Abel a jeho spolupracovníci často tak nakládají. Dali na sebe mapu České republiky s vyloučením některých zvláštních lokalit a mapu povětrnostní a předpokládají, že je toto celé stavební pozemek jejich developerů. Protože se jim tam ale kapacita uvažovaná developery nemohla vejít, dali své vrtule, které jsou o 100 metrů vyšší než v Německu, o kilometr nebo dva blíže našim domům, než je současný německý standard, kterém je desetinásobkem výšky elektrárny. Je to divný přístup, jako by nějaká domluvená skupina připravovala takový plán v ústraní a čekala vhodný okamžik, kdy jej bez veřejné oponentury podsune na stavební úřad Libereckého kraje.
A co na to na kraji?
Hejtman Půta je v konfliktu zájmů. Je představeným kraje, kde tyhle jeho zóny občané nechtějí, a současně členem dozorčí rady ČEZu, který to celé chce stavět. Příjem člena dozorčí rady této společnosti bývá několik set tisíc až milionů Kč ročně. Lidem tedy není jasné, kdo ho vlastně lépe platí. Podle jeho chování také nikdo neví, jestli zastupuje občany, developera nebo i jiný zájem. V poslední době se v prosazování projektu velmi angažuje. Také nerozumím tomu, proč je stále ve funkci na ČEZu. Jeho strana prohrála volby, Andrej Babiš a nová koalice prosazuje zastavení grýndýlu a člen dozorčí rady státní společnosti prosazuje největší grýndýlový developerský projekt, ještě k tomu proti vůli vlastního lidu v kraji, kde o to většina lidí vůbec nestojí? Trochu mnoho náhod na to, že měl pan Půta už v minulosti jisté problémy se zákonem.
Jak ten park chtějí připojit k síti?
Začala mu tam připravovat vedení společnost ČEZ Distribuce. Přepokládám, že za peníze všech svých odběratelů. Že by to stavěl někdo z jiného rozpočtu, o tom nikdo neví. Jak mohou plánovat a začít stavět vedení ještě předtím, než byly nějaké akcelerační zóny schválené, to není také nikomu jasné. Sítě jsou v kraji v dosti bídném stavu, mnohde tam ani nenahradili zastaralé rozvodny 10kV. Asi měl tento projekt, který nebyl ještě schválený, nějakou protekci.
ČEZ ale prodává větrníky v Německu a ve Francii, proč je tedy chce stavět u vás a nenechá si raději ty už hotové?
To nám nikdo z těch, kdo se tak urputně snaží stavět u nás, dosud nebyl schopen vysvětlit. Máme přece statistické zápočty OZE, což je mechanismus, kdy si jeden stát EU může započítat výrobu energie z obnovitelných zdrojů (OZE) vyrobenou v jiném státě do svého národního cíle podílu OZE. Jde o nástroj podle evropské legislativy, aktuálně směrnice RED III, který umožňuje plnit klimatické cíle flexibilněji a levněji. Pan hejtman by o tom jako člen dozorčí rady ČEZu měl vědět nejlépe, ale namísto toho obchází kraj s developery a o tomto zarytě mlčí.
Tohle vypadá skoro jako na Sicílii?
Myslím, že tamní mafie je o něco státotvornější. Má sice také různé praktiky, ale rozhodně si nenechá zničit zásoby podzemní vody, které tam mají málo, ani osázet okolí Palerma vrtulemi. Klientelismus a korupce tam bývá, ale pouze u veřejně užitečných staveb.
Jak se chcete bránit?
Čekáme na další kroky pana Půty. Pokud se někde objeví plány připravované pokoutně a bez řádného projednání nějakou lobbistickou agenturou, třeba takovou, která na druhé straně žaluje český stát, nebo pokud nám někdo bude ohrožovat chráněné podzemní vody, jsou připraveny příslušné právní kroky. Pan hejtman má určitě svůj tiskový monitoring, takže by se v takovém případě nemohl vymlouvat, že o ničem nevěděl a že jednal v dobré víře a v ekologickém zápalu. Na ČEZu je za to velmi slušně placený.
V CHOPAV Severočeská křída není možné území jen tak nabízet pro rozsáhlou výstavbu větrných elektráren bez toho, že by investor i pořizovatel územního plánu prokázali nulový nebo zanedbatelný dopad na hydrogeologické poměry a na stav podzemních vod, a to zejména v režimu, který obstojí v SEA/EIA i u soudu.
V opačném případě je to podle některých právníků na oznámení trestného činu ve stádiu přípravy, protože prospěch z takovéhoto konfliktu mezi zájmy developera a přírody je extrémně vysoký. O nějaké drobnosti se nebudeme s panem Abelem ani s jemu podobnými vůbec dohadovat, on český stát nebo jeho územní celek zastupovat ani nemůže, a se spolkem „Klimatická žaloba“ se o našich podzemních vodách bavit opravdu nebudeme.
Máte připravené vlastní ekologické analýzy?
Samozřejmě ano. Čekáme ale, že nějaký představitel kraje, který nebude v konfliktu zájmů, začne provádět konkrétní kroky podle českého a evropského práva. Nikoli styl razítko střídá razítko, studie studii, slovo „riziko“ slovo „přijatelné“, a přesto výsledek připomíná starý trik ve smyslu, vzít si to nejcennější, co krajina má, a vyměnit to za něco, co vydělá rychle, ale jen někomu. ČEZ, kde je Půta angažován, se v minulosti v energetické krizi projevil jako jedna z cenové nejbrutálnějších energetických společností v Evropě. Tam šlo jenom o peníze, tady jde o pitnou vodu a o krajinu vůbec pro další generace. Lidem už tento styl bezohledné arogance s výmluvami na evropské zákony, které u toho sami nedodržují, začal vadit.
Jaký je, podle vás, další možný postup?
Když už pánové Hladík a Vlček v Bruselu něco naslibovali, nechceme současné vládě zbytečně házet klacky pod nohy. Pokud někdo přinese nějaké transparentní postupy k vytýčení akceleračních zón, jsme připraveni o nich jednat. Je ale s podivem, kolik má Liberecký kraj skládek a neužitečných ploch, o které se pan hejtman zatím vůbec nezajímal. Tím bychom tedy začali a rádi s tím i pomůžeme. Raději, než se chodit dohadovat, můžeme takové plochy pomoci zmapovat sami, jsme přece ve vlastním kraji. Jednu takovou má pan hejtman na pahorku u Globusu, vejde se tam 10 MW solárních panelů, tedy za dvě vrtule, a kouká na ni skoro z okna, další je pak na ruinách Textilany a zdevastovaných fabrik je tu habaděj. Myslím, že když dáme společně všichni hlavy dohromady, můžeme ty představy Evropské unie navýšit, takový vývoj ekonomiky, jako bylo několik desítek let tunelování v našem dříve průmyslovém kraji, v Evropské unii asi neuvažovali. Když už nám politici takto naložili s průmyslem, můžeme ty dříve užitečné a dnes zničené plochy alespoň využít pro obnovitelnou energetiku a nechat na pokoji od další devastace aspoň naši krajinu.
Až vyčerpá zákonné možnosti v souladu s legislativou EU, můžeme dále jednat v souladu s evropskými a českým pravidly, včetně zmíněné ochrany podzemních vod. Pokud ale někdo bude nabízet naše pozemky jako lukrativní realitku pro developery s ohrožením environmentu, jsme připraveni účinně se bránit, nejenom potichu prosit o milost. Za určitých okolností by pak mohlo jít i o úmyslný trestný čin ve stádiu přípravy, kdyby to při tom developmentu s těmi podzemními vodami přehnali. V tomto smyslu by si pan hejtman měl uvědomit, že zákonné možnosti nevyčerpaly obě strany, a v poslední době nám začala fandit i řada odborníků, někteří poslanci a senátoři a veřejnost napříč celou republikou.
Konkrétní analýzy si zatím ponecháme, ale budeme raději, když je nebudeme muset použít a v dobrém se rozejdeme. Přestáváme sice mít pocit bezzubé bezbrannosti, ale raději budeme mít v našich domovech klid, a ne být zahnáni do kouta o ně bojovat.
Máte k tomu nějaké morální nebo jiné ponaučení?
Vodní zdroje jsou zejména v dnešní době vzácnou a nedotknutelnou surovinou, jakýmsi „zlatem“, které se nevyplácí na burze. Říká se, že moc je opojná. Ale skutečná euforie přichází až ve chvíli, kdy se moc spojí s chtíčem, a krajina nemá hlas. V tu chvíli se z lesa stává „plocha“, z vody „hydrologická proměnná“ a z budoucnosti „externí náklad“. A vodní zlato? To se přepíše tužkou do poznámky pod čarou přeci ve smyslu „vliv zanedbatelný“. Je fascinující sledovat, jak rychle se z území, které stát desítky let chránil jako strategickou zásobárnu vody, stane „vhodná lokalita“. Stačí vlastně jenom změnit slovník. Neříká se nic o ničení, ale začne se mluvit o rozvoji. A když voda zmizí? To už zřejmě nebude téma tohoto volebního období.
Vodní zlato je zvláštní surovina. Nedá se vytěžit bagrem, nebliká v prezentaci, neotáčí se ve větru a ani nepřináší okamžitý výnos z dotací či při slavnostním přestřižení pásky. Zato má jednu nepříjemnou vlastnost – když se zničí, nejde ničím nahradit. Nelze to učinit přestavbou nebo kompenzací ani tiskovou zprávou. Ale právě proto je tak snadné ho obětovat, protože se nemůže vyjádřit, řvát, ani nemůže tlačit a už vůbec ne hlasovat.
A tak se nad krajinou sklání nové božstvo, lobby s vizí, tabulkou a termínem návratnosti. Podívá se na mapu a řekne: „Tak tady to dáme.“ Voda se neptá, les nemá právní subjektivitu a podzemí neumí psát připomínky. Pokud se někdo ozve, je to prý brzda pokroku nebo ještě lépe emocionální aktivista.
Zvláštní je, že mocní vždy mluví o budoucnosti, ale myslí tím maximálně příští dekádu. Voda přitom pracuje v horizontu století a krajina si to pamatuje. Podzemní vrstvy si ukládají chyby trpělivě a bez milosti – až najednou někdo otevře kohoutek a zjistí, že teče méně.
TY KURVY PROSTĚ NEDAJÍ POKOJ. JE TO JAKO VÁLKY- PÁR PSYCHPOPATŮ DOKÁŽE ZBBLNOUT MILIONY UŽITEČNÝCH IDIOTŮ A NAVERBOVAT ČASTO NÁSILÍM ( I ZÁKONY JSOU ČASTO JEN NÁSILÍ) NEVINNÉ MUŽE A ŽENY RO PRVNÍ LINIE. TAM BY MĚLY STÁT TY KURVY. V RALSKU BY PAK MĚLY KURVY BYDLET V PRASEČÁCÍCH, ABY POZNALY VLASTNÍ MEDICÍNU!
JAK JE JEN MOŽNÉ, ŽE TAKOVÉ SLIZSKÉ SVINĚ VŽDY DOSÁHNOU CÍLE A SLUŠNÝ BÍLÝ HETEROSEXUÁLNÍ MUŽ. PORACUJÍCÍ, DANĚ ODVÁDĚJÍCÍ A ŽIVÍCÍ TA NETÁHLA ( ŽENA A DĚTI SEM JIŽ TAKÉ PATŘÍ) JE BRÁN JAKO RUSKÝ ŠVÁB, DEZOLÁT, VINÍK VŠEHO MOŽNÉHO, KDYŽ ČESKÝ STÁT, ČSR, ČSSR, RAKOUSKO-UHERSKO DO ROKU 1918 NEMĚLI NIKDY ŽÁDNÉ KOLONIE! MY NIKOHO NEVYKOŘISŤOVALI KURVA UŽ!!! NAOPAK JSME BYLI A NYNÍ STÁLE JSME VYKOŘISŤOVÁNI- TO TO SAKRA NIKDO NEViDÍ A KDYŽ VIDÍ, DRŽÍ HUBU???
MŮJ / NÁŠ / VÁŠ ŽIVOT S KOČKAMI
Každů miluje jiné zvíře. Někdo je pejskař, jiný kočkař, akvarista, terarista (někdo terorista) , ptákolog a tak dále, ale o to nejde, to každý víme.
Já jsem kočkař až za hrob a s kočkami jsem kamarád od dětství. První kočičku jsme dostali jako malé a ještě slepé koťátko po přejeté matce, černobílá kočička Micinka viděla jako první (Impreeting) nás, ne matku, my ji mňoukat nenaučili, zato předla a krásně syčela jak správná hadice.
Od té doby (zemřela v 10. letech na rakovinu mléčných žlaz) těch kočíček a kocourků bylo mnoho, mají chudinky kratší život a odejdou náhle, bez varování…
Nyní obhospodařujeme 7 kastrovaných koček (z toho dva kocouři) a poznatky máme dost široké:
Zřejmě víme všichni, že MY ROZHODNĚ NEJSME MAJITELÉ, PÁNÍČKOVÉ jak si myslíme, takje tomu u pejsků. Kočka nás ADOPTUJE a při své nezávislé, hrdé až někdy egoistické povaze se také tak umí potvora chovat.
Každá z nich má jinou, neopakovatelnou povahu. Jinak kominukuje, jinak přede (pokud chce a vůbec..) jinak se chová venku či doma. To mimochodem závisí i na ročním a denním období. To je známo. Nic nového jsem nenapsal…
Nezávislost koček je taková, že my 4 kočky na chatě máme natolik VYČŮRANÉ A SAMOSTATNÉ. že klidně odjedeme na týden mimo a ony se samy uživí (vyčůranost je chodit po kamarádech a vyžírat je), i když máme zajišteno krmení kamarády či v rodině. Jedna z nich byla loni 8 týdnů na svahu před chatou v řadě horních chat 200-300 netrů daleko. Mluvil jsem s ní, ale domů nechtěla a řekla, že přijde, až sama bude chtít- inu, korýtko plnil kamarád. Misi pak splnila a dostavila se, až kámoš odjel pryč a najednou jsme jí byli dobří. Přes zimu vystrčila čumáček jen když chtěla na WC a projít se, aby obratem byla doma a prochrápala a propředla celý den i v noci když jsem s njí komunikoval. Teď stále doma chrápe, žere a venku se…
Inu:
- Kočka komuinikuje, když cokoliv chce a chce, aby se jí nejlépe IHNED vše splnilo
- Kočka se vetře, když sama chce, kdepak ji jen tak vzít na klín či do náruče- některé mne dokáží i poškrábat a vynedat, že chrápaly a já si teda KURVA dovolil… Třeba sousedův kocourek Honza…ale žrádlo si rád vezme a nádherně přede!
- Každá kočka pozdraví, když ráno, či během dne přijde do chaty a rozloučí se taky
- Kocoura vyzvu- jde na srstici, na masisko (všechny) a přijde a pomáhá mi… nadsázka, ale je se mnou a kontroluje výrobu čehokoliv, nevadí mu motorová pila, bruska, rány kladivem- prostě ví, že se to jeho netýká a nebezpečí mu nehrozí. Ale do bazénu jsem ho nedostal… 🙂 Do dílny chodí ostatní na kontrolu, co se tam děje, jsou zvědavé a dobře se jim tam leží. Pak je volám, když nechtějí, „ztratí“ se tam a pak ráno/po naší práci mi vynadají po otevření vrat dílny a jdou se hrdě nažrat.
- Kočka je neskutečně zvědavé zvíře
- Kocour i kočky se mnou poslouchají metal, rock a tak dále a na některé skladatele a skupiny přijdou samy, když je slyší v obýváku
- Správná kočka si umí obrazně dupnout: „Seber se a udělej, co chci“, a na to mají řadu komunikačních slovních (hooodně druhů mňoukání) i mimoslovních komunikačních kanálů (tření se, kontrola očima, že milostivě sama od sebe konečně přijde a tak dále)
- Žádná z nich se nenechá do ničeho nutit, ani do jídla, protože ví, kdy má dost (a to je u zvířat veliký rozdíl jak u lidí).
- Jackie musí mít vždy poslední slovo. prostě to tak má a nemá cenu s ní diskuzi prodlužovat
- Amálka s oblibou budí (koho jiného než mě) kolem 04:10 ráno- dej mi nažrat a pak mne pousť ven vole!
- Jackie a Fabiánek spí s námi (ne vždy) v posteli a zahřívají a někdy i překáží
- KAŽDÁ KOČKA JE HRDÁ A NEZLOMNÁ, AVŠAK NE FALEŠENÁ- BLBÝ MÝTUS NEZNÁLKŮ
Napsalo by se toho více, ale závěr je pro mne jediný:
Život s kočkami je plný překvapení, radosti i starostí, ale nikdy nejsem zklamán a naštván, vždy rád vstanum, vzbudím se, slezu, dojdu, přinesu, nakrním, podrbu, provedu srstici- kartáčem- a vůbec posloužím- to je to, oč těm potvůrkám běží!
Mám je prostě moc rád, miluju je a je mi líto, že mají tak krátký život, neboť ŽÁDNÁ Z NICH NENÍ NAHRADITELNÁ….
Nepřipomíná Vám to PS a Senát?