Tichá kancelář v Praze, miliardy korun ze zahraničí a síť médií napříč střední Evropou. Tak funguje investiční fond MDIF, který s podporou peněz amerického „oligarchy“ George Sorose financuje „nezávislá média“. Kritici ale mluví o něčem jiném – o ovlivňování politiky, podkopávání suverenity a oslabování demokracie. Muži z okolí Roberta Fica připomínají ještě závažnější souvislost: dlouhodobé zapojení Sorosových struktur do podpory barevných revolucí.
Foto: Repro foto youtube.com Popisek: George Soros, sponzor politických neziskovek
Mediální rozvojový investiční fond (Media Development Investment Fund, MDIF) sice sídlí v New Yorku, ale svou pobočku má také v Praze. A ne ledajakou. Zajišťuje totiž finanční transfery, které přesouvají peníze z USA do desítek projektů po celém světě.
Miliardy na „nezávislou žurnalistiku“
Od 90. let investiční fond, založený srbským opozičním novinářem Sašou Vučinićem za peníze George Sorose, vyplatil přes 340 milionů dolarů, tedy okolo 7,2 miliardy korun – ovšem při dnešním kurzu, reálně tedy byla částka o mnoho vyšší.
Fondse chlubí, že je prvním skutečně globálním investičním fondem pro „nezávislá“ zpravodajská média na světě. Cílem projektu, který se zaštiťuje hodnotami multikulturalismu a diverzity, je prý „podporovat svobodná média pro otevřenou společnost“.
Mezi sponzory sice figuruje celá řada známých firem, jako jsou finanční giganti Allianz či Erste a loterijní společnosti z Německa, Nizozemska a Švédska, významným zdrojem peněz je ale také Sorosův rozvojový fond (Soros Economic Development Fund, SEDF). Ten přitom na webu MDIF není vůbec uveden – na rozdíl od mnoha jiných.
Sorosův rozvojový fond sám se ale svou podporou netají. Účelem této finanční struktury je financovat aktivity Sorosovy hlavní nadace Open Society Foundations (OSF) včetně médií tam, kde je z jejich pohledu ohrožena demokracie. A také bojovat s „dezinformacemi“.
Česko jako finanční uzel vlivové sítě
Do projektů Mediálního rozvojového investičního fondu (MDIF) s pobočkou v Praze už nalily desítky milionů dolarů. Jejich příjemcem byl v uplynulých letech kupříkladu přední slovenský mediální dům Petit Press, vydavatel deníku SME. Ten je hlavní platformou pro kritiky vlády Roberta Fica a otevřeně prosazuje agendu liberální opozice.
V Polsku je od listopadu loňského roku většinovým vlastníkem Gremi Media, které vydává deník Rzeczpospolita – ten je často označován za nejvlivnější deník v zemi. V lednu fond majetkově vstoupil do Ukrajinské pravdy, jejíž internetové zpravodajství se loni stalo na Ukrajině vůbec nejčtenějším.
Peníze ale proudí i do „nezávislých médií“ v Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku či Bulharsku. V roce 2012 se fond podílel na vzniku Evropské novinářské ceny, která oceňuje „nezávislou“ žurnalistiku a pomáhá prosazovat agendu, která vyhovuje zájmům těchto sponzorů.
Klíčová postava v Praze
Ve vedení Evropské novinářské ceny zasedá nejen dlouholetá šéfredaktorka deníku SME Beata Balogová, ale také Češka Marie Němcová. Ta po desetiletí působí jako prostředník mezi nadacemi George Sorose a na ně navázaných projektů v České republice.
Od svého vzniku v roce 2000 až do loňska vedla pražskou pobočku Mediálního rozvojového investičního fondu (MDIF). Předtím působila jako manažerka v Sorosově Nadaci Open Society Fund v Praze a dnes sedí v její správní radě. Vedle toho je členkou Rady Novinářské ceny, která dlouhá léta oceňuje prominentní novináře českých mainstreamových médií.
Spojena je také s firmou AcaMedia, která provozuje projekt Sinopsis. V minulosti pracovala pro americkou Agenturu pro mezinárodní rozvoj (USAID) či nizozemské ministerstvo zahraničí.
Skutečnost, že Marie Němcová 25 let řídila pražskou kancelář MDIF, jen potvrzuje úzkou vazbu mezi tímto fondem a byznysem George Sorose, ač se ho samotný fond snaží spíše zakrývat. Z veřejně dostupných údajů vyplývá, že pražská pobočka má osm zaměstnanců – někteří jsou zároveň spojeni s deníkem SME a Rádiem Svobodná Evropa.
Jen mezi lety 2022 a 2024 převedla přes 683 milionů korun „nezávislým médiím“ v zemích, kde je podle pražské kanceláře „posílení a rozvoj těchto médií nezbytným předpokladem k upevnění demokratických institucí a ideálů“. České hlavní město tak hraje významnou roli ve fungování globální vlivové sítě amerického podnikatele.
Politici: nepřijatelné vměšování
ParlamentníListy.cz o činnosti Mediálního rozvojového investičního fondu hovořily s českými i slovenskými politiky. Ti tento mediální byznys považují za škodlivý. Šéfka Trikolory Zuzana Majerová mluví přímo o „patologickém působení“ a poukazuje na jeden velmi rozšířený fenomén.
„Je to nekonečná drzost, když si kdokoli, kdo je propojený se Sorosovou nadací či s neziskovkami napojenými na Sorosovy penězovody, bere do úst demokracii či svobodu slova. Tito aktivisté naopak vynikají nesnášenlivostí k jiným názorům i jejich nositelům, což je pravý opak toho, jak já slovům svoboda a demokracie rozumím,“ poznamenává poslankyně.
Místopředseda Ficovy sociální demokracie a europoslanec Ľuboš Blaha označuje podobné financování protivládních médií ze zahraničí za nemorální vměšování do vnitřních záležitostí. „Každá snaha o záměrné narušení stávající rovnováhy politických sil cizími aktéry v nějaké zemi je neakceptovatelná, protože je v rozporu s ideály a principy vnitrostátního i mezinárodního práva,“ zdůrazňuje Blaha.
Každý stát má podle něj právo se takovému vměšování bránit. „Proto jsme na Slovensku loni přijali novelu zákona o nevládních organizacích. Přestože proti němu zuřivě bojují přesně ty struktury, jejichž činnost ten zákon zprůhledňuje, a Ústavní soud dokonce jeho platnost zatím pozastavil, jsme rozhodnuti v tomto boji setrvat, protože to je jeden z kritických bodů principiálního zápasu o suverenitu a demokracii,“ řekl místopředseda nejsilnější slovenské strany ParlamentnímListům.cz.
„Nezávislá média“ neexistují
Poradce slovenského premiéra pro posilování státní suverenity Dalibor Jurášek k tomu poznamenává, že „nezávislá“ média kvůli své ideologické orientaci a aktivnímu zapojení do politických střetů ve skutečnosti neexistují. O to více je financování médií ze zahraničí problematické.
Týká se to i známého amerického podnikatele. „George Soros není neutrální osoba, ale oligarcha, který se otevřeně hlásí k určitému politickému proudu i podpoře konkrétní politické strany. Přímo, či nepřímo podporoval barevné revoluce v mnoha zemích. Jeho finance nepodporují nezávislá média, ale spíše ta média, která šíří jím preferované hodnoty a narativy,“ uvedl Jurášek.
Funkčním řešením tohoto problému by podle jeho názoru mohlo být omezení či zákaz vlastnictví médií mimoevropskými subjekty, a to na celounijní úrovni. Opatření na úrovni jednotlivých států totiž nestačí.
Pomoci by mohl i větší tlak na transparentnost. „Na Slovensku máme zavedena přísná pravidla pro transparentnost médií (musejí uvádět všechny sponzory, kteří přispějí více než 2000 eur ročně a nad tuto výši mají zakázáno přijímat anonymní dary) a data jsou veřejně dostupná. Aktuálně se diskutuje o návrhu zakázat politikům vlastnit média kvůli střetu zájmů,“ dodává Ficův poradce.
Fond mlčí
Podle sociologa Petra Hampla není překvapivé, že se zahraniční aktéři snaží dění v jiných zemích ovlivňovat. Je ale odpovědností státu takovým snahám bránit. „Pokud někdo toleruje, že cizí subjekty cíleně mění politickou situaci, pak se jedná o otevřenou rezignaci na faktickou existenci státu. Pak se jedná o území, kde může každý přijít a realizovat své zájmy podle libosti,“ konstatuje Hampl.
Správnou cestou by podle něho mohla být opatření přijatá bývalou vládou Petra Fialy proti subjektům financovaným z Ruska, ovšem za předpokladu, že budou uplatňována plošně. „Jejich opatření jsou správná, ale musejí být aplikována na každého. Včetně těch, kdo jsou financováni či jinak podporováni z USA, EU, Německa atd.,“ řekl Hampl ParlamentnímListům.cz.
O komentář redakce požádala i Mediální rozvojový investiční fond. Na e-maily pro novináře i veřejnost jsme jim zaslali dotaz, které středoevropské země podle nich čelí problémům s demokracií, jak se staví k rostoucí veřejné poptávce po regulaci neziskovek a „nezávislých médií“ či zda je v pořádku, že „nezávislá média“ získávají prostředky na své fungování ze zahraničí. A také proč fond operuje z Prahy. Přes urgenci fond na zaslané dotazy neodpověděl.
DENÍK POSLANKYNĚ „Vydržela jsem asi jednu třetinu.“ Poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě) zkusila zhlédnout Otázky Václava Moravce, do kterých byl pozván předseda SPD Tomio Okamura a které se ukázaly být Moravcovy poslední. Ale nešlo to. Moderátor s bývalou předsedkyní sněmovny rozvíjel vyvrácenou lež a nechal Pekarovou skákat Okamurovi do řeči. „Každá opilecká debata na baru měla větší úroveň,“ říká Sedláčková.
Namísto do kraje jsem se tentokrát projela do televize Nova. Výjimečně. Média většinou odmítám, protože musím volit mezi prací a vlastní prezentací. A vždycky, když kývnu na nějaký rozhovor, musím dříve ze sněmovny, z výboru, z podvýboru, pracovní skupiny, nebo z nějakého důležitého jednání a je těžké na „vahách“ vybrat prioritu.
Ovšem TV Nova mě pozvala na rozhovor o rodinné a pronatální politice. A to mi přišlo zásadní. Kdy naposledy jste slyšeli v televizi řešit demografickou krizi? Ač je to krize existenční, téměř se o tom nemluví.
Překvapil mě milý moderátor, který, ač se prvních 19 minut – pro mě překvapivě – dotazovat na konflikt na Blízkém východě a schodek rozpočtu, a tak nám bohužel na rodinnou politiku zbylo pouhých 10 minut, byl vlastně úplně normální. Zdaleka ne tak útočný, jak jsme my, Motoristé, v médiích zvyklí. A tak asi beru Novu na milost a budu tam klidně jezdit častěji. 🙂
Je novinář víc, než kdokoliv jiný?
Není dne, v němž bych nepřemýšlela nad současnými novináři a jejich nároky. To proto, že teď mají nás, Motoristy, za hrobaře a přehnané kritiky médií. Nejenže slibujeme zrušení koncesionářských poplatků, ale ještě navíc jsme drzí na novináře. Někdy je nechceme pouštět na tiskovky, leckdy jim drze odpovídáme „jsme hrozní, já vím…“ a jindy je zase náš koaliční partner, premiér Babiš, rovnou na tiskových konferencích pomlouvá. Zrovna nedávno jsem poslouchala nějaký podcast, kde to hodnotili jako velmi špatnou vlastnost současné vlády, obdobně, jako u amerického prezidenta Donalda Trumpa, který tím prý, stejně jako my, samozřejmě jenom ztrácí a rozděluje společnost.
No, já nevím. Můžeme se nad tím zamyslet. Kdysi jsem také patřila mezi novináře. Možná si někteří vzpomenete, že jsem dokonce stála u založení média V.O.X. TV a mnoho debat tam moderovala. Uznávám, že je to práce těžká, zvlášť, když ji chcete dělat pořádně a vykonáváte opravdovou investigativu. Nikoliv pouze přebíráte jednotlivé tweety politiků a píšete o tom bulvárně – názorové články. Taky je to většinou práce slušně placená.
Byla jsem však jako novinářka nadřazena jiným profesím? Byla jsem snad důležitější, než kdokoliv ostatní, jen proto, že někam píšu a někdo to čte? Měla jsem snad větší právo na informace, než jiní lidé, jen proto, že se jakési médium rozhodlo, že mě zaměstná? Bylo to, že jsem novinářkou, a mám jakousi akreditaci, důvodem pro to, aby mě pustil kdokoliv kamkoliv a kdykoliv si zamanu? Nemyslím si. A taky jsem nikdy neměla důvod se vůči druhým nebo dotazovaným nadřazeně chovat. Když mě někdo odmítnul, vyhodil, nechtěl odpovědět na otázku, prostě jsem „musela jít dál“.
Možná že je to špatně. Možná že novinář má být právě tím, co ho vyhodíte dveřmi, a on vleze zpět oknem, vyhodíte oknem, a on vyleze po okapu… Ale možná, že tohle platilo dřív. V dobách, kdy jsme neměli internet a sociální sítě, v dobách, kdy novináři museli být opravdu tak trochu detektivy, tak trochu policisty, tak trochu akčními hrdiny, aby vše vysledovali, ověřili, vyšetřili a dostali se tam, kam se ostatním nedaří. Jenže dnes jsou novináři velmi často pouzí obyčejní lidé, kterým stačí číst světová média, články jen přeložit a zkopírovat. Všichni se stali tak trochu novináři bulvárními, názorovými, aktivistickými, takovými, kterými – a teď řeknu věc velmi riskantní – dokážeme být myslím skoro všichni, mít na to žaludek, malinko talentu na psaní, a sebevědomí. A to je prostě věc, kterou musíme brát v potaz.
Každá debata na baru má větší úroveň, než ta u Moravce
A s tím taky klesající důvěru v média. To nejspíš proto, že se většina médií nebojí sdílet věci naprosto neověřené, a tedy dezinformovat, aniž by jim to bylo vůbec blbé. „Jsme přece novináři a musíme sdílet i spekulace, které jsou ve výsledku daleko od reality,“ odpověděl mi nedávno jeden novinář na podobnou výtku.
A já teď, s dovolením, odskočím k nedělním Otázkám Václava Moravce. Pustila jsem si je, samozřejmě ze zvědavosti, protože produkce donutila Václava Moravce býti objektivním a pozvat si tam i lidmi zvoleného předsedu SPD a předsedu sněmovny Tomia Okamuru. Přiznám se na rovinu: Vydržela jsem to asi tak jednu třetinu. A to – věřte mi – jsem divák velmi otrlý.
Už výběr hostí úplně nelahodil mému uchu ani oku. Ona totiž Markéta Pekarová Adamová je vlastně taková Mirka Němcová v mladším provedení. A ani jednu „na druhou“ koukat netřeba. Pekarové vzdychání, pokaždé, když Okamura mluvil, mě obtěžovalo, ale dokázala bych to překonat. Dokonce i to, že použila naprosto prokázanou dezinformaci, a tedy „íránskou kauzu Filipa Turka“, za kterou se i tajné služby vysmály v minulosti jak aktivistům, tak novinářům. Opravdu za hranou bylo to, že namísto, aby ji moderátor, který by se alespoň mohl snažit zachovat trochu objektivity a hrát „ďáblova advokáta“, napomenul, tak s ní onu sprostou a ubohou lež začal rozvíjet. (Víte, já tehdy na tom veřejném slyšení, kde se tato kauza řešila, byla. A tak vím o věci víc, než dost. Ale pokud bych byla moderátorka a nevěděla bych o tom zhola nic, jak se očividně stalo Moravci, tak buď bych tu věc zarazila, nebo to neutrálně ukončila s tím, že nic takového nebylo prokázáno, dokonce ani tajnými službami a ministerstvy, a tak se v tom nebudeme hnípat dál. Ale ono ne!) On ji tam prostě nechal rozvíjet prokázanou lež. I dosud bych to ještě dokázala vydržet, ostatně, v České televizi jsme si na něco takového už dávno zvykli.
Ale víte, kdy jsem to pro zachování vlastního zdravého rozumu musela vypnout? Když Pekarová neustále a neuvěřitelně skákala do řeči Okamurovi a nenechala ho doříct jedinou větu. Když ji předseda sněmovny napomenul a ani po desátém upozorněním s tím tato „dáma“ nepřestávala, požádal o pomoc moderátora. Ten nejen, že nepomohl, ale ještě nechal Markétu Pekarovou Adamovou vyřvávat, že ona mu do řeči skákat prostě bude, protože nesnáší lži a manipulace, a má tak právo Okamuru překřičet. Víte, já ani nevím, jestli Okamura lhal nebo mluvil pravdu. Je mi to vlastně úplně jedno, přes Pekarovou mu nebylo stejně rozumět. Pekarová, která si nevidí do pusy, a dezinformuje tam jako správný dezolát, říká pár minut poté, jak nenávidí lež! A já zase, dámy a pánové, nenávidím takové očividné pokrytectví a na něco takového koukat vlastně nemám zapotřebí. Víte, já kdysi provozovala bar. A řeknu vám, že každá opilecká debata na baru měla větší úroveň.
Vydá se Moravec cestou Bastlové?
To, že Václav Moravec ohlásil svůj poslední díl, jsem upřímně řečeno očekávala hned od chvíle, kdy bylo oznámeno, že byl donucen Tomia Okamuru pozvat do debaty. Že se mi to potvrdilo pro mě tedy nebylo žádným překvapením. Jsem zvědavá, kým ho Česká televize nahradí, a ač doufám, že to bude posun k lepšímu, rozumějte: k větší objektivitě, přílišné naděje si pro jistotu nedělám. Vždycky jsem ráda příjemně překvapená, než naopak.
Václavu Moravci přeji štěstí jinde. Ostatně, když si založí vlastní podcast, vydělá si pravděpodobně více peněz, než ve veřejnoprávním médiu. A protože bylo vždycky až příliš vidět, na čí stranu je nakloněn, bude mu takový ten klasický podcastový rozvolněný formát sedět o něco víc. Tam jsou přece jen rozhovory „po srsti hosta“ formátem vítaným. Může být další takovou Marií Bastlovou, která všechny „z té špatné strany“ ničí jako nejobávanější bachařka ve vězení se zvýšenou ostrahou, zatímco svoje oblíbence, třeba právě Markétu Pekarovou Adamovou, zpovídá naprosto bez opozice, a kouká na ně přitom jako na svatý obrázek.
Moje první krize ve sněmovně
Ale vraťme se z neděle a od úvahy o médiích zase doprostřed týdne a do sněmovny. Plénum pro mě bylo tento týden opravdu náročné. Krom druhého čtení rozpočtu jsme projednávali klasické body. Od rána do večera, leckdy do noci. Každý den. Bez přestávky. Tady se svěřím, že prvně jsem zažila takovou tu opravdovou krizi, kdy jsem se musela předávkovat kávou a energy drinky, abych nezapadla pod židli, na které jsem proseděla většinu týdne.
Den po dni mi byla z nevyspání čím dál větší zima. Ve středu jsem už oblékla svetr, ve čtvrtek jsem se klepala jako nějaký feťák na absťáku a při mém vystoupení u pultíku jsem musela hodně pracovat na tom, aby nebyl v mém hlasu slyšet třes, a v pátek jsem si alespoň na pár minut musela jít lehnout na podlahu do kanceláře. Moje tělo totiž přestávalo fungovat a cestou na toaletu se mi podlamovaly nohy. Za celý týden jsem naspala asi 9 hodin, a to jsem relativně mladý a zdravý člověk. Jak tohle pravidelné tempo zvládají poslanci starší a ostřílení, to opravdu nechápu, s pokorou se jim klaním, a musím vyzjistit všechny jejich triky, protože je očividně budu potřebovat. Snad mi, jako abstinentovi, nenavrhnou pít. 🙂 Hned ode dneška totiž nastupujeme podobný režim zas.
Nevydání Babiše a Okamury
Babiše ani Okamuru jsme nevydali. Každému, kdo by o tom chtěl snad vědět víc doporučuji projev mé zkušené kolegyně Renaty Vesecké, která perfektně argumentačně a legislativně shrnula, proč nemůže hlasovat pro Babišovo vydání. Případ Tomia Okamury o údajně rasistickém plakátu mi přišel opravdu směšný. A především: prokazatelně politický. V kousku mojí řeči stálo například:
„Proč je zrovna černoch s nožem na plakátu nebezpečný? Protože snad nevěříte lidem, že by to mohli pochopit jako nadsázku a obávali se migrace nikoliv na základě jiných faktů a informací, ale na základě plakátu? Opravdu? Opravdu chcete takto pohrdat zdravým úsudkem člověka – přirozeně skeptického tvora, který ověřuje a prověřuje a tvoří si názor nakonec vždycky sám? Opravdu chceme pohrdat inteligencí vašich i našich voličů natolik, že jim nevěříte, že nerozeznají politickou nadsázku? Že nerozpoznají politický slogan?
V tom případě byste se měli začít bát i v mnohých dalších případech.
Měli byste se začít bát, že díky vašim nesplněným slibům snad lidé naprosto přestanou věřit v politiku. Měli byste se začít bát, že díky vašim propagačním plakátům, kde přirovnáváte Babiše k Putinovi, by snad mohli lidé panu premiérovi cíleně na základě vašeho přirovnání ublížit. Třeba praštit ho po hlavě holí. Hodíte tu vinu na sebe? Na vaše hloupé billboardy rozvěšené po celé republice?
Pohrdání inteligencí vlastních lidí není symbolem demokracie ani náhodou. A já chci žít v demokracii. Ať už mi politické plakáty přijdou jakkoliv hloupé…“
Stále si vůbec nepřipouštím, že žiji ve světě, kde opravdu celý den jednáme o vydání a potenciálním potrestání politika na základě jeho svobody projevu. Ale možná bych si konečně tento novodobý svět měla začít připouštět. Protože se – nejspíš – neprobudím po několika letech, a nezasměju se tomu, že všechno to, co se v posledních letech dělo, od příšerného covidového vězení až po zfeminizovanou a hyperkorektní společnost, byl vlastně jen hrozný sen. Totiž sen, co se zdá nám všem, bývá většinou realitou.
Ke konci moderátora Václava Moravce se vyjádřil i bývalý herní vývojář a zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu, Daniel Vávra. Rozporuje, že by Moravec někdy měl nějakou „vyváženost“. A připomíná, že ČT nebyla zdaleka jediné angažmá Václava Moravce. Zmínil částku 22 milionů, kterou dostala neziskovka CEDMO. A není sám, kdo před dotačním byznysem varuje.
Foto: Scren ČT24.cz Popisek: Václav Moravec
Jak jsme již informovali, včera po 21 letech skončil v České televizi moderátor Václav Moravec. Jako důvod uvedl, že již nedokáže „garantovat nezávislost redakční práce“ a kritickou reflexi událostí. Vymezil se také proti „slepé vyváženosti“ a „pseudovyváženosti“. K jeho odchodu už se vyjádřila řada politiků, spolek Milion chvilek pro demokracii ho považuje za další důvod pro svou plánovanou demonstraci na Letné.
Moravcův odchod z ČT okomentoval také zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu, Daniel Vávra. Zvláště Moravcovy řeči o slepé vyváženosti. „Slepá vyváženost je podle něj nejspíš to, že do jeho pořadu má zvát všechny zástupce politických stran a ne jen ty, kteří se líbí jemu. Česká televize nemá žádnou vyváženost. Ani ‚slepou‘ ani ‚pseudo‘. A Moravec byl tím největším symbolem tohoto stavu,“ kontroval.
V ČT podle něho převládá jedna ideologie, která je ve zbytku společnosti menšinová. „Většina obyvatel země by se s redaktory ČT a Václavem Moravcem na většině věcí neshodla. Což dávají zcela jasně najevo i průzkumy, ve kterých se pravidelně ukazuje, že ČT většina lidí nedůvěřuje. A taky výsledky voleb, kde favorité ‚novinářů‘ ČT na absolutní počet hlasů pravidelně prohrávají,“ poukázal a dodal, že i přesto se v ČT lidé považují za nositele těch správných názorů a hodnot, kteří mají privilegium ignorovat nebo dokonce potlačovat a dehonestovat ty, kdo zastávají názory opačné. „Místo, aby společnost prostě jen informovali, nebo dávali průběh svobodné diskusi, tak jednostranně dezinformují, ohýbají realitu tak, jak se jim to hodí a zcela nepokrytě propagují svoje oblíbence. Dnešní večer budiž toho důkazem,“ zmínil. A jako důkaz vidí už jen to, že Václav Moravec 9 let nepozval předsedu jedné z dlouhodobě nejsilnějších partají.
Není lepší ho pozvat?
Vávra spekuluje, zda se Moravec střetu s Okamurou bál, nebo nechtěl, aby se jeho myšlenky šířily. „Nebylo by mnohem lepší si ho tam zvát a v debatách ukazovat, že ten člověk nedokáže svoje postoje rozumně vysvětlit? Nemělo by být pro intelektuála a nejlepšího moderátora v zemi naprosto triviální namazat si ‚hloupého populistického extremistu‘ na chleba?“ ptá se. A dodává, že sám vyhledává debaty s radikály. „Není lepšího daru, než hloupý a radikální oponent. Do debat s různými Kartouzy, Stehlíkovými a dalšími chodím, protože to jsou chodící nahrávky na smeč. To, že se něčemu takovému Moravec snažil dlouhé roky vyhnout, je jen potvrzením jeho arogance, zbabělosti a neschopnosti,“ tvrdí bývalý herní vývojář.
Podle něho Moravec nikdy nebyl žádný velký myslitel, ani dobrý moderátor nebo diskutér. „Jeho pořad byl odjakživa postaven především na tom, že měl moc a nenechal svoje hosty mluvit, když se mu nelíbilo, co říkají. Byla to vždy přehlídka skákání do řeči či naprosto tupých a stereotypně se opakujících výpadů, když se hosta jak policajt u výslechu stále dokola ptal na to samé, na co mu host už odpověděl, ale jemu se odpověď nelíbila,“ míní Vávra.
Jako důkaz bere například již starý případ rozhovoru s Martinem Shenarem z firmy Amun.Re. „Moravec si ho bral v nepřítomnosti soustavně do úst a s naprostou jistotou o něm mluvil jako o korupčníkovi a zločinci. Shenar tam pak jednou přišel a jeden by čekal, že Moravec bude mít nabito a rozdrtí ho. Ve výsledku se Moravec zmohl jen na opakování pomluv bez jakýchkoliv důkazů, a přestože solární barony nesnáším, tak během prvních pěti minut si ho Shenar naprosto brutálně namazal na chleba. Jeho dojmy okamžitě vyvrátil pomocí dokumentů a smluv a naprosto mu zničil jeho narativ. A Moravec byl po zbytek pořadu naprosto zoufalý, lapal po dechu a nezmohl se na nic. Neměl žádný plán B. Nedokázal na svou prohru reagovat. Točil se v kruhu a byl trapný. Bylo utrpení to sledovat. Shenar nebyl následně nikdy za nic odsouzen,“ vzpomenul.
Žádný génius
Podle Vávry Moravec tyl z toho, že měl hlavní vysílací čas a stačilo mu „to nepodělat“. I tak se stal extrémně polarizující osobou. „Sice má velkou sledovanost, ale polovina sledujících ho upřímně nesnáší,“ shrnul. To, že se Moravec se svým moderováním v ČT udržel 21 let, považuje za neuvěřitelné, podle něho naopak Moravec křivil standardy toho, jak má moderátorská práce vypadat. „A ještě se u toho chovat jako ředitel zeměkoule, který bude z pozice řadového zaměstnance rozhodovat o tom, koho si smí televize zvát do ‚jeho‘ pořadu,“ rýpl si.
CEDMO
Co by dle Daniela Vávry nemělo zapadnout je, že Moravec zdaleka nebyl aktivní jen v České televizi, ale také v Středoevropské observatoři digitálních médií, která má zkratku CEDMO a Vávra ji označuje za „politickou ziskovku“. „Kterou mimo jiné finacuje Evropská unie a český stát. Člověk, který v televizi má dělat nezávislou politickou žurnalistiku a zpovídat politiky, je zároveň placený těmi politiky. CEDMO dostalo od Fialovy vlády grant 22 milionů. Ale to Václavovi ani jeho zastáncům nikdy nepřišlo jako problém,“ upozornil.
Proč Moravec vydržel tak dlouho?
„Ještě horší vizitkou téhle země je, že většina našich politiků za ty roky nedokázala přijít na naprosto triviální metody, jak Moravcovi jeho trapné ‚debatní‘ fintičky rozbít na padrť. Možná i proto, že ty, kteří to udělali, si tam už nezval, a protože v časech před masivním nástupem youtube rozhovorů a podcastů (což není tak dávno, dnešní podcast manie začala až někdy v roce 2020) znamenalo nebýt zván do televize prakticky mediální likvidaci. S tím je ovšem konec. Moravce už nikdo nepotřebuje, aby se o něm lidé dozvěděli. Vliv televize slábne. S jeho odchodem končí jedna éra. Éra zneužívání většiny menšinou, které se podařilo ovládnout státní instituce a zneužít jejich mechanismy, které měly zajišťovat vyváženost, k pravému opaku,“ pravil Vávra závěrem.
Dotace na míru
Na Moravcovo angažmá v CEDMO upozornil také Petr Sodomka, ředitel CVIS (Centra pro výzkum informačních systémů). „Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO) není jen ‚vědecký kroužek‘. Jde o masivní konsorcium, které pod Moravcovým vedením operuje se stovkami milionů korun.
Faktem je, že v roce 2024 vypsalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v rámci Národního plánu obnovy výzvu s alokací 175,4 mil. Kč. Jak uvádí těch nemnoho kritiků, kteří se věcí zabývali, podmínky této výzvy byly nastaveny tak specificky, že je v podstatě nemohl splnit nikdo jiný než Moravcovo CEDMO. Jde o učebnicový příklad tzv. ‚tailor-made‘ dotace (šité na míru). Proč celou záležitost téměř zcela zamlčela mainstreamová média, na to si každý odpoví sám,“ říká s tím, že ignorovat by se neměla ani časová souslednost.
„Moderátor Moravec v OVM dlouhodobě určoval agendu a prostor pro vládní politiky. Ten samý člověk má pod kontrolou projekt, do něhož finance schvalovali ti samí, tehdy vládní politici (přes svá ministerstva). Tato základní klientelistická linka je samozřejmě podstatně košatější o řadu dalších zájmových osob a institucí. Na projektu a souvisejících aktivitách totiž participují další univerzity, neziskovky a konkrétní pracovníci. Včetně například ČVUT, Demagog CZ, Masarykovy univerzity v Brně a řady dalších. Jako šéf CEDMO byl Moravec v přímém kontaktu s vládními špičkami kvůli financování, zatímco jako moderátor by od nich měl udržovat kritický odstup. Jeho zcela viditelný dvojí metr by byl v západních médiích veřejné služby nepředstavitelný,“ pokračuje Sodomka.
Monopol na pravdu
Podle něho se CEDMO zaštiťuje bojem proti dezinformacím, ale v praxi tak za Fialovy vlády získalo „monopol na definování pravdy“. „Je etické, aby aktivní moderátor politických debat vedl instituci, která má ambici ‚známkovat‘ názory v mediálním prostoru? Jak mohl být moderátor objektivní, když byl finančně závislý na dotační přízni minulé Fialovy garnitury, a jak byl ‚objektivní‘ nyní, kdy o penězovodech pro jeho projekty rozhoduje nová Babišova vláda, kterou v OVM léta nešetřil?“ ptá se.
Podle Sodomky měl Moravec skončit už dávno. „V každém případě jeho odchod neznamená pád, ale spíše plný přesun do dotačního byznysu, kde jsou rozpočty mnohem méně pod kontrolou veřejnosti, než v případě ČT. Zůstává pro mě překvapením, že mu to část politiků, právem nespokojena s jeho manipulacemi politických debat, nikdy veřejně neomlátila o hlavu. Stejně jako vedení České televize,“ varuje Petr Sodomka.
Energetický expert Ivan Noveský varuje před zdravotními dopady infrazvuku z větrných elektráren. V rozhovoru zmiňuje i kontroverzní projekt u Rehabilitačního ústavu Kladruby a tvrdí, že některé plánované větrné parky podle něj ignorují zdraví lidí i evropská pravidla.
Foto: Jan Rychetský Popisek: Energetický expert Ivan Noveský
Jak vypadá debata o infrazvucích a hluku z větrníků? Stále na to upozorňují pouze ruští agenti, jak tvrdí česká mainstreamová média?
Nastal velmi zajímavý obrat. Po 25 letech vědeckého zkoumání švédský profesor Ken Mattsson z University v Uppsale představil na konferenci v Kodani rizika infrazvuku. Současně zjistil, že infrazvuk se může šířit až na vzdálenost desítek kilometrů a doporučil proto bezpečnou vzdálenost lidských obydlí od větrníků minimálně 5 až 10 kilometrů. Na to navázali lékaři- specialisté, kteří potvrdili poškozování organismu infrazvuky. A protože ve Švédsku fungují větrníky již 49 let od roku 1977, kdo jiný než Švédi proto může nejlépe vědět, jaké negativní účinky mají větrníky na lidské zdraví a na přírodu? Když o této problematice informovali Slováci, byli obratem označeni uplaceným českým mainstreamem za ruské agenty, uvidíme, zda se Švédi také mezitím stali ruskými agenty….
Opravdový problém pro česká mainstreamová média ale vytvořila až Evropská komise, která pochopila závažnost situace a začala v Bruselu řešit, i s podporou Zelených, petici týkající se hluku z větráků a zvažuje legislativní úpravy. Prof. Mattsson totiž mj. upozornil na to, že současné způsoby měření hluku větráků umožňují úpravu parametrů tak, aby vyhovovaly požadovaným výsledkům environmentálních posudků, i když skutečnost je zcela jiná. Doslova konstatoval: „Hladiny akustického výkonu uváděné výrobci jsou jednou z největších lží – během jediného dne se mohou lišit o více než 20 dB“. Budeme se zájmem sledovat, zda „objektivní“ česká mainstreamová média označí i Evropskou komisi a Zelené za ruské agenty bojující s dotačními větrníky.
Zatím naštěstí nebylo nic schváleno. Naštěstí proto, že návrhy „náhodou“ uniklé z některých ministerstev většinou ignorují Směrnici Evropského parlamentu a Rady\ (EU) číslo 2023/2413, známou spíše jako RED III a navíc zcela bezohledně ignorují ochranu zdraví českých občanů a ochranu české přírody. RED III jednoznačně preferuje pro obnovitelné (v praxi občasně fungující) zdroje půdu pro zemědělství nevyužitelnou (brownfieldy, skládky, zemědělské podniky, průmyslové podniky, umělé vodní plochy, doly, apod.), což je v českých návrzích ignorováno a je zabírána i orná půda.
To myslíte vážně? Opravdu je to tak zlé?
Je to ještě mnohem horší. Stačí jeden jediný projekt, na kterém lze demonstrovat toto skutečně zločinné ignorování RED III a zejména zájmy obyvatel měst a obcí.
Jedná se o naprosto šílený návrh umístění jednoho z pěti větrníků, vysokých 207 metrů ve vzdálenosti 1,19 km přímo před světoznámý Rehabilitační ústav v Kladrubech (RÚ Kladruby)– viz. foto, a další čtyři větrníky v přímých výhledech z tohoto ústavu ve vzdálenosti 1,68 až 3,23 km. Doufejme, že to nemají být pro velmi těžké pacienty RÚ Kladruby pohyblivé blikající náhrady za tradiční výhledy na posvátnou horu Blaník s blanickými rytíři, která se ale nehýbe a nebliká. Kdyby totiž člověk nevěděl, že celý projekt pěti větrníků, navíc ironicky nazvaný „Zelená koncepce Kosina“, je zaměřen pouze na čerpání dotací, čili peněz od českých spotřebitelů (v regulované ceně elektřiny) a daňových poplatníků (v dotaci na cenu), mohl by se důvodně domnívat, že se může jednat o snahu konkurenčních českých a zahraničních rehabilitačních zařízení zlikvidovat nadmíru úspěšný RÚ Kladruby.
Opravdu byste se rádi dívali z nemocničního lůžka na tu svítící a blikající obludu?
Ty Kladruby jsou přece celosvětově velmi známé, přece by je nikdo nechtěl ohrozit?
RÚ Kladruby od roku 1938 přežil ve zdraví i německou okupaci, i když jeho zakladatele Dr. Schillera a jeho rodinu Němci zavraždili. Paradoxně až současní zelení ekoteroristé mají šanci RÚ Kladruby těžce poškodit či úplně zlikvidovat. Nahrazení klidu a krajinného rázu Podblanicka trvale svítícím a blikajícím ocelovým monstrem bude mít silně negativní vliv na psychickou pohodu pacientů s polytraumatickými diagnózami. Na lidi prostě ani projekt, ani úřady Středočeského kraje neberou žádný ohled, hlavně, že se blikající monstra 207 metrů vysoká nijak nedotknou chráněných lokalit Natura 2000.
RÚ Kladruby je zdravotnickým zařízením celostátního významu i v rámci strategické zdravotnické infrastruktury a tedy je ve vyšším stupni zákonné ochrany než běžná bytová zástavba. Možná proto byl RÚ Kladruby zcela úmyslně vynechán jako účastník řízení, jak zpracovatelem dokumentace EIA, tak, bohužel, i Středočeským krajským úřadem. Projekt „Zelená koncepce Kosina“ nemá ani základní Hodnocení zdravotních rizik (HRA), protože je zcela zřejmé, že nikdo, kdo má alespoň trochu rozumu, by nemohl na takovýto projekt, ohrožující zdraví pacientů v RÚ Kladruby, vypracovat kladné stanovisko.
Ale na to by snad stačilo, kdyby se ten jeden větrník neumístil přímo před Kladruby a ty další by se snížily tak, aby nebyly vidět?
Obávám se, že to snad ani nejde. Ten projekt a jeho projednávání Středočeským krajským úřadem v EIA je celé „cinknuté“. Již skutečnost, že nejdůležitější účastník řízení, RÚ Kladruby, byl zjevně úmyslně zcela vynechán, o něčem špatném svědčí. To, že byly v řízení vynechány i obce Kladruby a Tehov, které jsou prokazatelně dotčenými obcemi, je také problém, ale řešitelný.
To chcete říct, že je tam ještě něco jiného závažného?
Jsou tam i další doslova šílenosti. V projektu „Zelená koncepce Kosina“ z ledna 2026, který je posuzován v EIA, jsou klidně zahrnuty tři větrníky, z celkových pěti, umístěné v katastru obce Římovice. Přestože již v prosinci 2024 v Římovicích proběhlo, dle zákona o referendu, platné místní referendum, které jednoznačně a závazně odmítlo výstavbu větrníků na katastru obce. Projekt „Zelená koncepce Kosina“ se ale mínění občanů a samosprávy doslova vysmívá. Tvrdit, že referendum není důležité, protože kdyby občané měli dost informací, určitě by se rozhodli jinak, nelze brát ani jako špatný vtip. Je to zjevné pohrdání demokratickým zřízením a občanskou společností.
To myslíte vážně?
Také jsem tomu nechtěl věřit, ale doklady hovoří jasně. Ostatně, projekt je umístěn v území mezi městy Vlašim a Trhový Štěpánov v katastru obcí Římovice a Rataje u Vlašimi. Projekt se světelnými či hlukovými dopady dotýká i obcí Kladruby, Pavlovice, Tehov a Zdislavice. Ze všech těchto měst a obcí pouze obec Rataje u Vlašimi s projektem souhlasí a podporuje ho s vidinou finančního zisku pro obec i jednotlivce. Všechna ostatní města a obce narušení krajinného rázu a životního prostředí zásadně odmítají.
Čím si to vysvětlujete?
Zvítězil tam zdravý rozum a snaha občanů udržet si čisté a zdravé životní prostředí. A co je hlavní, mají tam starosty a zastupitelstva, která se nedají zkorumpovat.
A není to náhodou tím, že jste ta města a obce objeli a přednášeli jste o negativních dopadech na energetiku?
Musím Vás zklamat, ale ani v jednom z měst a obcí ohrožených projektem „Zelená koncepce Kosina“ jsem nikdy žádnou přednášku o tom, jak větrníky škodí energetice a zvyšují regulovanou část ceny za elektřinu, neměl. A pokud vím, neměl tam žádnou přednášku ani nikdo z mých kolegů z think tanku Energie není luxusní zboží.
Nenavedla Vás ale náhodou k tomuto dotazu informace o tom, že Hladíkovo Ministerstvo životního prostředí přidělilo soukromé firmě z našich daní 9 milionů Kč na to, aby zabránila šíření (dez-)informací o negativních dopadech větrníků na lidi a na životní prostředí?
Nejspíše ano. Ale proč si myslíte, že větrníky škodí energetice?
Já si to nemyslím, je to, bohužel, realita. Občasné zdroje destabilizují síť a většinou vyrábějí v době, kdy je elektřiny přebytek a naopak nevyrábějí v době, kdy je elektřina nejvíce potřeba. Proto musí česká vláda nechat, bez jakékoliv ideologie, vytvořit a schválit reálný ekonomicky fungující energetický mix, který zajistí českým spotřebitelům kdykoliv dostatek elektřiny za dostupné ceny.
Ale údajně jsou právě solární a větrné elektrárny ty nejlacinější, jak to je doopravdy?
Právě ty občasné, tzv. obnovitelné, zdroje prosazované Bruselem, tj. solární elektrárny a větrné elektrárny (tzv. větráky) patří mezi ty nejméně energeticky účinné zdroje a tudíž nejdražší zdroje vůbec. Energetická návratnost investice (EROI) srovnává, kolik energie za celou dobu životnosti zdroj vyrobí, s tím, kolik bylo celkem energie spotřebováno na výrobu, postavení a provoz tohoto zdroje. Aby energetika a ekonomika fungovaly, musí být EROI alespoň 10 ku 1 až 20 ku 1. Tzn., že zdroj musí vyrobit alespoň 10 až 20 krát více energie, než je spotřebováno na jeho výrobu, postavení a provoz.
A právě tady je „zakopaný pes“, doslova žalostně vycházejí biopaliva s EROI 1 ku 1 až 2 ku 1. Solární elektrárny jsou na tom o něco lépe, ale v českých podmínkách bez dotací nefungují, ČR je prostě příliš na Severu s menším osvitem.
Větrníky s EROI 7 ku 1 při započtení všech nezbytných dodatečných investic a nákladů na stabilizaci sítí prostě bez dotací nemohou fungovat, protože ČR je v kotlině a navíc příliš na Jihu, na rozdíl např. od Dánska, Severního Německa či Švédska a dalších.
Nejlépe vycházejí atomové elektrárny s EROI 75 ku 1 až 100 ku 1, které se zatím nestavějí. A hned po nich vychází nejlépe jediný skutečně obnovitelný zdroj a to jsou vodní elektrárny s EROI 80 ku 1 až 100 ku 1, které se bohužel také nyní nestaví.
Ale kdybych si chtěl na svůj dům postavit malou větrnou elektrárnu o výkonu 6 kW a k tomu malou solární elektrárnu např. 10 kW a doplnit baterií, co byste na to říkal?
Fandil bych Vám, protože si snížíte náklady na energie. A pokud nedokáže česká vláda včas zastavit odchod od uhlí, alespoň do doby spuštění dalších jaderných bloků v letech 2036 -2037, můžete si vytvořit vlastní ostrovní systém, kde budete svítit a topit, i když v okolí bude tma a zima.
Energetický expert Hynek Beran v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz varuje před novým „energetickým tunelem“. Podle něj developeři větrných parků míří hlavně do chudších obcí, kterým nabízejí jen drobné kompenzace, zatímco sami mohou vydělat miliardy. Lidé přitom podle něj riskují život „pod vrtulí“ – s hlukem, spory mezi obcemi a domy, z nichž už kvůli hypotékám nebude úniku.
Foto: Milan Holenda Popisek: Hynek Beran
V minulém rozhovoru jsme popisovali, jak se část politické scény pod taktovkou investorů drží větrného developmentu, přestože má Česká republika k závazkům v EU i jiné možnosti.
Ano, je to tak. Přestože jsme prokázali, že jsme schopni postavit TROJNÁSOBEK závazku ministra Hladíka na existujících průmyslových podnicích a neužitečných plochách včetně uzavřených továren, na logistických halách, které stejně už znehodnotily krajinu a mají volné střechy, v teplárnách, kde si můžeme ohřát vodu namísto zemního planu a uhlí, na střechách marketů a škol a dalších lokalitách, oni si pod stolem stále drží tu svoji developerskou realitku pro větrníky, i když máme jinde třikrát více místa a mohli by i více postavit. Ještě k tomu s prakticky nulovými náklady na sítě a větší část elektřiny spotřebovat na místě. A ještě k tomu v souladu s evropskou směrnicí RED III, takže by vláda konečně u toho mohla respektovat evropskou legislativu, ne ji překrucovat, splnit své závazky, a ještě u toho nenaštvat občany. Byli bychom tedy všichni spokojení.
Někteří aktivisté a státní úředníci tvrdí, že by ty elektrárny na lokalitách podle směrnice RED III neměly odbyt?
Ti úředníci a aktivisté jsou buď hloupí nebo pod vlivem korupce, ale rád se s nimi na těchto a podobných lokalitách potkám. Ať se tam jdou podívat. Když to vezmu na příkladu dvou projektů, které jsem sám dělal. Zavezená skládka v Liberci vyrobí 8 až 10 MW. Kolem je několik velkých hypermarketů, Globus, Bauhaus, Decathlon a další, a na druhé straně průmyslová zóna s nejméně pěti velkými průmyslovými podniky. Vzdálenost je v desítkách metrů přes silnici, silnice patří městu, dá se to celé propojit kabelem. Kdyby si hejtman Martin Půta pořádně prohlédl svůj kraj včetně ruin po kdysi prosperující Textilaně, která přežila komunisty i Hitlera, volné plochy v bývalém areálu automobilky LIAZ, která vyhrávala Paříž- Dakar, než ji po revoluci nechali zkrachovat, a další podobné lokality, zjistil by, že tam má větší potenciál, než je ve větrných projekt jím dozorované firmy ČEZ v Ralsku.
Podobně v té teplárně v jiném kraji mají odkaliště ještě z minulého režimu, které kvůli ekologizaci pokrývají betonovou krustou. Na než elektrárnu už tam nedáte, mají vyprojektovaný i kabel přímo do teplárny, kde s tím chtějí v létě nahradit zbytek uhlí. Na uzavřenou elektrárnu v Dětmarovicích už také na většinu ploch nedáte nic jiného, a odhadem se tam vejde 40 až 50 MW, možná i nějaký ten menší větrníček. To už je taková středně velká výrobna, má to i další výhodu, že je na místě rozvodna, trafo a všechny další potřebné prvky, jak elektřinu dostat do sítě, spotřeba je v průmyslu také hned vedle.
Takových ploch máme asi tak trojnásobek, než těch, které nám naši úředníci pod pláštíkem netransparentnosti v rozporu s evropskými směrnicemi připravují pro větrné developery. Lžou nám v přímém přenosu, mají takové plochy upřednostnit, a to i podle toho Vlčkova zákona. Právně nám tedy lžou a není k tomu objektivní důvod.
Technicky je to právě naopak, pokud jsme na střeše, většinou se pod ní něco děje, v teplárně se topí a může se i tou elektřinou ohřívat teplá užitková voda a v průmyslovém areálu bývá nějaký odběr. Většina té elektřiny by se spotřebovala přímo na místě vzniku, a ještě bychom k tomu nemuseli stavět transformátory a vedení. Dodržování směrnice RED III by v tomto případě vedlo k minimalizaci nákladů na připojení těchto zdrojů i posilování soustav, protože by po nich vlastně pří místní spotřebě nic neteklo. Technicky je to to nejvýhodnější řešení, které může být, a ekonomicky i nejlevnější.
Proč nikdo nepracuje na novém řešení a tato řešení se neporovnají?
Cílem je k tomu vládu přinutit. Upozornění stovek tisíc lidí na jiné řešení je pouze jedním z prostředků, dalšími jsou petice, interpelace, nebo i jiné formy občanských protestů. Odborníci s lidmi, co nechtějí elektrárnu před domem nebo druhý solární tunel, se dali dohromady dříve, než to stihli dokončit. Možná také počítali s jinými volebními výsledky. Tlaky na současnou koalici, aby v tom pokračovala, jsou zejména od energetické a finanční mafie obrovské. Ale lidé se už začínají budit a další tunel a kvůli němu zničenou krajinu nechtějí. Takže vzniká i druhý tlak zespoda. Navíc velká část politiků díky našemu volebnímu systému bydlí i v těch zasažených regionech a museli by se pak přestěhovat do Prahy. A v regionech bydlí i ti slušní politici, kteří mají od lidí podporu a dnes i odborné informace. Prostě už se potichu ten tunel nezvládne, bude buďto s velkým skandálem v létě před místními volbami, anebo nebude vůbec. Musíme si vybrat.
Někteří investoři se snaží za pomoci některých politiků a netransparentní přípravou akceleračních zón stále prosadit svou. Omílají u toho svoji pohádku o tom, že závazek v EU musíme splnit, nebo bychom nedostali peníze. A když jim řeknete, že se to dá plnit na místech, které EU doporučuje, přejdou do ilegality a pokračují ve svém vytyčování zlatokopeckých map dále v naději, že jim vláda počátkem letošních prázdnin na úkor vlastních občanů i krajiny vyhoví. Mají na ty svoje Frankensteiny předjednané úvěry a banky dorážejí na vládu, potřebují lichvu.
Jak se někomu může vyplatit stavět elektrárny v místech, kde není spotřeba, a k nim ještě kabely a trafa?
Většinu těch kabelů a traf zaplatí spotřebitelé na poplatcích za distribuci a přenos elektřiny, takže to developeři mají vlastně zadarmo. To je nepálí. Problém ale je, že většina té elektřiny by se spotřebovala na místě, a nemohla by se pak se státní podporou prodat za dumping na Lipskou burzu a pak nazpátek prodat zákazníkovi za plnou cenu. Tak to přece dělal ČEZ v roce 2022 na Lipské burze, dokonce asi 90 % elektřiny dodávané za předraženou cenu u nás tu burzu ani nevidělo. Za První republiky se těmto překupníkům říkalo „keťasové“. Ty peníze, které si chtějí developeři – keťasové vydělat, nejsou „na dotacích“. Lidé tento termín často vnímají jako peníze z Evropské unie, tedy že přijde něco z Bruselu a oni to chtějí sebrat. To je každému jedno. Ve skutečnosti jde o TUNEL podobný solárním baronům. Ale je rafinovanější. Kumuluje v sobě zkušenosti minulých dvou etap solárních baronů a Lipské burzy.
V prvním případě musíte spáchat to kouzlo, kdy zákazník za pár procent předražené produkce zaplatí to samé, jako za celý zbytek elektřiny v tomto státě, a rozdělit to privilegovaným baronům. Ve druhém zase udělat s neschopným regulačním úřadem a Fialovou vládou takové zákony, že se namísto rozumné ceny vyhlásí „strop“ jako desetinásobek nebo i více výrobní ceny v tomto státě v době, kdy jsme měli elektřiny takový přebytek, že jsme ji vyváželi. Od státu a státní společnosti je toto v době krize obzvláště nemravné, protože ve Francii měli ve stejné době část jaderné elektřiny stále v přepočtu za korunu a deset haléřů a na Slovensku za polovinu a méně než u nás.
Český energetický oligopol se při ožebračování spotřebitele s ničím nemaže, je to v podstatě jedna z nejbrutálnějších „Somoza-style“ energetik v Evropě. Charitu nečekejte, dva tunely „neevropského“ stylu jsme tu už měli. Akorát tu oproti těm banánům, kávě a cukrové třtině, které měl Somoza v Nicarague, máme montovny a k tomu má přibýt ještě státem garantovaný dumpingový vývoz elektřiny na Lipskou burzu.
Tato situace ve skutečnosti trvá dlouho, tak 20 až 30 let, když vzpomeneme na všechny ty tunely a „privatizace“. Tenkrát to byly ještě lukrativní provozy. Rozdíl je jedině v tom, že už není co rozebírat, tak se pokoušejí vyprodat krajinu a postavit v ní stroje na těžbu peněz. U toho ztratili už i úctu k Blanickým rytířům nebo Praotci Čechovi na Řípu. A někteří politici, kteří si zvykli vyprodávat, už nemají co, zbývá ta krajina po předcích a budoucí daňové dluhy.
I dnes prodáváme lidem elektřinu nejméně desetkrát dráže, než je její výrobní cena z jádra, ale ten větrný Frankenstein, ještě k tomu s věží o 100 metrů vyšší než normální větrná elektrárna a s o to těžším betonovým základem v zemi má výrobní cenu podobnou kolem tří korun za kilowatthodinu, takže na něm moc nevyděláte. Postavíte hnusnou věc, která nebude lukrativní, za tři koruny vyrobíte, za čtyři prodáte, kdežto ze stávající uhelné elektrárny máte dvojnásobný profit i s předráženými emisními povolenkami a zisky mimo EU.
Uveďme si příklad, o kterém se můžeme bavit dále.
Představte si, že máte v jednom areálu plně v souladu s požadavky směrnice RED III postavený obnovitelný zdroj, který vyrábí elektřiny za ty 3 koruny a dvacet haléřů, a teplárnu nebo fabriku, která ji za čtyři koruny odebírá. Za každou vyrobenou kilowatthodinu máme zisk 20 %, což je velmi slušné, distributor má jenom 8,4 %. Pokud máme státní garanci (contract for difference), že stát doplatí cenu v případě, že investor prodá za méně jak za ty 3,20, neuplatní se takováto pojistka, protože investor prodává stále se ziskem 20 % a vydělává. Jinými slovy, pokud jste to mysleli jako stroj na vytahováni peněz ze státního rozpočtu, máte prostě smůlu. Pojistka se uplatní pouze v případě, kdyby vám ten dodavatel zkrachoval nebo v době celozávodní dovolené, a to je snesitelné.
Jaký je rozdíl mezi minulým povinným výkupem solárních baronů a tím plánovaným?
Pokud máte obojí za 3 koruny dvacet, je to stejné. V obojím případě získáte stejnou cenu za jednu kilowatthodinu, v jednom případě paušál, ve druhém, když je malá cena na trhu, ale při té velké to musíte zase vracet.
Rozdíl je ve VLASTNICTVÍ té elektřiny. Pokud to stát vykoupí za draho, může spotřebitel sice skřípat zuby, ale ta elektřina byla již jednou koupena a je ve státní síti, má ji takzvaný „povinný vykupující“ a může se uplatnit třeba ve škole nebo při pohonu tramvaje. Energie už byla jednou koupena, problém je, že za nepřiměřenou cenu, ale už ji nikdo dále neprodává. Za ty peníze už ji máte, řetězec „keťasů“ skončil. Není možno ji jednoduše vzít a přeprodat za dumping nebo za zápornou cenu a za plnou cenu si ji zase koupit zpátky.
Oproti tomu je kontrakt na rozdíl ceny (cotract for difference) závazkem státu, že doplatí investorovi rozdíl ceny na trhu, když je tato špatná. Je-li tedy třeba 20 haléřů místo 3,20 koruny, doplácí stát 3 koruny investorovi za nevýhodný byznys, ale ten si prodává elektřinu sám, pouze mu stát garantuje z daní doplatit jeho ztrátu do předem domluvené ceny. Cenově je to velmi podobné, jako dříve ta cena výkupní.
Takže ten investor může prodat na Lipské burze větrnou elektřinu za dvacet haléřů a přijít na Ministerstvo průmyslu a obchodu pro zbývající tři koruny?
Přesně tak, začínáte chápat podstatu věci.
Co s tou elektřinou bude dále?
Z české elektrizační soustavy vám fyzicky ta elektřina neuteče, skončí ve vedlejším městě nebo továrně. Fyzikální zákony platí dále. Nějaká jiná firma, třeba sesterská společnost té samé v rámci jednoho holdingu, tu elektřinu koupí nazpátek a prodá ji tomu samému zákazníkovi za čtyři koruny. Případně za jinou podobnou cenu, podívejte se všichni na svůj vlastní účet za elektřinu. Za tuto cenu vám ji prodají. Celkový příjem obou těchto subjektů, mohou být i v rámci jednoho holdingu rozdělaného na výrobu a prodej, je v tomto případě:
20 haléřů dumpingová cena z Lipské nebo jiné burzy
3 koruny kompenzace nízké ceny na burze, dostává je investor, platí je spotřebitel z daní;
4 koruny za elektřinu od spotřebitele.
Dohromady 7 korun dvacet haléřů. Pokud máme 3,20 jako předraženou výrobní cenu té elektřiny, třeba vykoupíme za draho vrtule ze skladů v Německu, kde už se na to těší, do některé investorské nebo i státní společnosti, jsou na tom 4 koruny místo původního příkladu za 80 haléřů.
Pokud stojí elektrárna na stejné síti v místě spotřeby, není takovýto tunel možný?
Teoreticky je to možné také, ale bylo by to příliš vidět. Kdyby někdo prodával z vedlejší elektrárny na Lipskou burzu, vedle měl lukrativního odběratele a chodil by si pak na Ministerstvo průmyslu a obchodu pro kompenzaci ztráty se špatnou cenou na Lipské burze, možná by ho i zavřeli. Je tedy lépe postavit elektrárny někde v polích, napojit je do přenosové soustavy a tvářit se, že od našich oken posíláme elektřinu do Lipska a nazpátek. Pak to může energetická mafie zdůvodnit „evropskými závazky“ a „cenami na trhu“. Kdo byste jim nevěřili, že tohle perfektně umí, podívejte se na účty za elektřinu v roce 2022. I tenkrát jsme vyráběli elektřinu z jádra za 25 haléřů, elektřinu jsem vyváželi, někdo se na tom obohacoval, ale úspory na výstavbu nových reaktorů z toho ČEZ na účtu nemá.
V současném scénáři nám hrozí kombinace obou předchozích tunelů: přehnaný „závazek“ u Evropské unie a přeprodej elektřiny na Lipské burze, která ovšem neopustí Českou republiku. Ten závazek bychom byli bez problému schopni zajistit v souladu se všemi evropskými směrnicemi, ale nebyl by u toho ten tunel pro vyvolené. A kvůli tomu nám chtějí zničit krajinu.
A co výhody, které nabízejí developeři obcím, když budou s výstavbou souhlasit?
Ty problémy jsou zhruba tři. Prvním je, že si vybírají chudé obce nebo dokonce takové, kde obyvatelé žijí na sociálních dávkách. Jejich hlavní motivací je špatná finanční situace. Tam jde dokonce o překročení práva v Evropské unii, zneužívání sociálně ohrožených skupin k vlastnímu prospěchu je zakázáno. A developer to dělá pro peníze, ještě k tomu ne na trhu, ale z našeho státního rozpočtu. Když jsme to počítali na příkladu jednoho menšího větrného parku, vydělá investor za dvacet let tři miliardy, obci dá třicet milionů, což vypadá na velké peníze, ale v přepočtu jsou to asi čtyři stovky měsíčně na hlavu, a pokud má obec novou výstavbu, způsobí škodu za tři sta milionů na nemovitém majetku. Tedy si jako supi vybírají obce chudé a vylidněné, u podnikatelských sídlišť a venkovské střední třídy je obvykle vyhazují. Musí si vybrat někoho, pro koho je těch pár stovek měsíčně terno, a nechá si kvůli tomu postavit hlučící monstrum u domu.
Druhým problémem jsou možné zdravotní důsledky?
Ano, ale i problém, že tu „kompenzaci“ dostává jenom jedna obec, na jejímž katastru to stojí, kdežto ostatní mají být „posuzováním“ mapy akceleračních zón vyloučeny z jakýchkoli námitek, i když to bude také hned vedle nich. Stačí, když si tam u podjatých politiků a úředníků developer prosadí akcelerační zónu, a máte prostě smůlu. Je to de facto „vývoz demokracie“ až k vašim vratům, zavřou vám ústa a nemáte odvolání. Na rozdíl od jiných zemí světa to nejsou bombardéry a školní děti, ale jenom bagry a váš dům.
Někteří obyvatelé žijící poblíž větrných parků měli například bolesti hlavy, nespavost, závratě, stres nebo úzkost, hučení v uších a problémy se soustředěním. Potíže jsou prokázány a diskutuje se spíše o míře vlivu a jeho příčinách, tedy zda jde o hluk, infrazvuk, stroboskopický efekt či prostě stres, že u něčeho takového bydlíte. Podobné případy, kdy si lidé stěžují, jsou i v Německu, a dokonce už i u nás. Moje babička bydlela v blízkostí velikého nádraží v Týništi nad Orlicí a hluk vlaků mě v noci budil. I jsem se jako malé dítě v noci bál, a to se mi ty lokomotivy netočily nad hlavou. Představte si, že během několika let, možná i tohoto volebního období, budou mít probíhající výzkumy nějaké výsledky, pak bude mít někdo autistické děti s poruchami soustředění, doktor zkonstatuje „běžné obtíže“ u větrné elektrárny jako kdysi „běžné“ dýchací obtíže dětí v blízkosti průmyslové oblasti. Otec takového dítěte pak půjde, lidově řečeno, tomu starostovi rozbít hubu, a ta úplata od developera není zase tak vysoká, aby se mohl zodpovědný starosta odstěhovat do paneláku do jiného města, natož někam do Jižní Ameriky.
To ovšem udělají i ti v sousedních obcích, kterým to také stojí u domu, ale na jiném katastru, takže z toho už vůbec nic neměli. Může to vést až k občasné nenávisti, vrtule vibruje, bliká a hučí, lidé se pod ní poperou, kdo za to může, a investor z našich daní vybírá dále? Lidé si občas na venkově závidí i nos mezi očima, ale pokud bude mít někdo nemocné děti a druhý kvůli tomu dostává odměny, to bude teprve mela.
Jak velké mají být ty kompenzace?
To je ten třetí problém. Mizivé, v hospodě dáte vyšší spropitné, než vám nechá developer. Někteří starostové tomu říkají „držhubné“. A to spropitné nebo „držhubné“ dostane jenom jedna obec, ne všichni. Určitě to vylepší bídu rodinám v sociální exkluzi a určitě to nepomůže ostatním rodinám, aby se odstěhovaly, když už toho budou mít dost. Dům, na kterém mají hypotéku, budou platit dále, stejná banka možná půjčí na úrok i tomu developerovi, který jim dům znehodnotil, ale to nikomu nevadí. Za původní cenu to neprodají a nikdo jim nedá peníze, aby se mohli přestěhovat do jiného, pravděpodobně zdravějšího prostředí. Budou uvězněni pod vrtulí a hypotéku budou platit dále.
A co sleva elektřiny?
I kdyby to nabízeli, museli by ji dávat všechnu celému okolí zadarmo, aby to bylo pro domácnost ekonomicky zajímavé. Developer rozjezdí pozemky a v některých případech zničí i podzemní vodu, ale vy v současném tarifním systému nedostanete slevu na dopravu a distribuci té „levné“ elektřiny k vám do domu. Distribuční poplatky při tomto větrném řádění opět narostou, možná i o korunu, takže vám zvýšený státem regulovaný poplatek za sítě brzy převýší výhody té „levnější“ elektřiny. Za nulové nebo záporné ceny na Lipské burze, za které to chce s podporou našich daní prodávat, to ještě žádný developer nenabízel.
Podívejte se, kdo tomu nevěříte, na vaši současnou fakturu za elektrický proud, a doneste ji developerovi, kolik budete platit. Průměrná spotřeba domácnosti je 3 až 4 tisíce kWh ročně, při současných cenách tak 20 až 30 tisíc korun. Polovinu z toho tvoří regulované složky, které kvůli nim porostou. I kdyby vám dal tu silovou elektřinu za polovinu ceny, jsou to stále ty čtyři stovky měsíčně na celou domácnost. Komu stojí každodenní hluk nad hlavou za čtyři stovky?
Energetický expert Hynek Beran v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz varuje před novým „energetickým tunelem“. Podle něj developeři větrných parků míří hlavně do chudších obcí, kterým nabízejí jen drobné kompenzace, zatímco sami mohou vydělat miliardy. Lidé přitom podle něj riskují život „pod vrtulí“ – s hlukem, spory mezi obcemi a domy, z nichž už kvůli hypotékám nebude úniku.
Foto: Milan Holenda Popisek: Hynek Beran
V minulém rozhovoru jsme popisovali, jak se část politické scény pod taktovkou investorů drží větrného developmentu, přestože má Česká republika k závazkům v EU i jiné možnosti.
Ano, je to tak. Přestože jsme prokázali, že jsme schopni postavit TROJNÁSOBEK závazku ministra Hladíka na existujících průmyslových podnicích a neužitečných plochách včetně uzavřených továren, na logistických halách, které stejně už znehodnotily krajinu a mají volné střechy, v teplárnách, kde si můžeme ohřát vodu namísto zemního planu a uhlí, na střechách marketů a škol a dalších lokalitách, oni si pod stolem stále drží tu svoji developerskou realitku pro větrníky, i když máme jinde třikrát více místa a mohli by i více postavit. Ještě k tomu s prakticky nulovými náklady na sítě a větší část elektřiny spotřebovat na místě. A ještě k tomu v souladu s evropskou směrnicí RED III, takže by vláda konečně u toho mohla respektovat evropskou legislativu, ne ji překrucovat, splnit své závazky, a ještě u toho nenaštvat občany. Byli bychom tedy všichni spokojení.
Někteří aktivisté a státní úředníci tvrdí, že by ty elektrárny na lokalitách podle směrnice RED III neměly odbyt?
Ti úředníci a aktivisté jsou buď hloupí nebo pod vlivem korupce, ale rád se s nimi na těchto a podobných lokalitách potkám. Ať se tam jdou podívat. Když to vezmu na příkladu dvou projektů, které jsem sám dělal. Zavezená skládka v Liberci vyrobí 8 až 10 MW. Kolem je několik velkých hypermarketů, Globus, Bauhaus, Decathlon a další, a na druhé straně průmyslová zóna s nejméně pěti velkými průmyslovými podniky. Vzdálenost je v desítkách metrů přes silnici, silnice patří městu, dá se to celé propojit kabelem. Kdyby si hejtman Martin Půta pořádně prohlédl svůj kraj včetně ruin po kdysi prosperující Textilaně, která přežila komunisty i Hitlera, volné plochy v bývalém areálu automobilky LIAZ, která vyhrávala Paříž- Dakar, než ji po revoluci nechali zkrachovat, a další podobné lokality, zjistil by, že tam má větší potenciál, než je ve větrných projekt jím dozorované firmy ČEZ v Ralsku.
Podobně v té teplárně v jiném kraji mají odkaliště ještě z minulého režimu, které kvůli ekologizaci pokrývají betonovou krustou. Na než elektrárnu už tam nedáte, mají vyprojektovaný i kabel přímo do teplárny, kde s tím chtějí v létě nahradit zbytek uhlí. Na uzavřenou elektrárnu v Dětmarovicích už také na většinu ploch nedáte nic jiného, a odhadem se tam vejde 40 až 50 MW, možná i nějaký ten menší větrníček. To už je taková středně velká výrobna, má to i další výhodu, že je na místě rozvodna, trafo a všechny další potřebné prvky, jak elektřinu dostat do sítě, spotřeba je v průmyslu také hned vedle.
Takových ploch máme asi tak trojnásobek, než těch, které nám naši úředníci pod pláštíkem netransparentnosti v rozporu s evropskými směrnicemi připravují pro větrné developery. Lžou nám v přímém přenosu, mají takové plochy upřednostnit, a to i podle toho Vlčkova zákona. Právně nám tedy lžou a není k tomu objektivní důvod.
Technicky je to právě naopak, pokud jsme na střeše, většinou se pod ní něco děje, v teplárně se topí a může se i tou elektřinou ohřívat teplá užitková voda a v průmyslovém areálu bývá nějaký odběr. Většina té elektřiny by se spotřebovala přímo na místě vzniku, a ještě bychom k tomu nemuseli stavět transformátory a vedení. Dodržování směrnice RED III by v tomto případě vedlo k minimalizaci nákladů na připojení těchto zdrojů i posilování soustav, protože by po nich vlastně pří místní spotřebě nic neteklo. Technicky je to to nejvýhodnější řešení, které může být, a ekonomicky i nejlevnější.
Proč nikdo nepracuje na novém řešení a tato řešení se neporovnají?
Cílem je k tomu vládu přinutit. Upozornění stovek tisíc lidí na jiné řešení je pouze jedním z prostředků, dalšími jsou petice, interpelace, nebo i jiné formy občanských protestů. Odborníci s lidmi, co nechtějí elektrárnu před domem nebo druhý solární tunel, se dali dohromady dříve, než to stihli dokončit. Možná také počítali s jinými volebními výsledky. Tlaky na současnou koalici, aby v tom pokračovala, jsou zejména od energetické a finanční mafie obrovské. Ale lidé se už začínají budit a další tunel a kvůli němu zničenou krajinu nechtějí. Takže vzniká i druhý tlak zespoda. Navíc velká část politiků díky našemu volebnímu systému bydlí i v těch zasažených regionech a museli by se pak přestěhovat do Prahy. A v regionech bydlí i ti slušní politici, kteří mají od lidí podporu a dnes i odborné informace. Prostě už se potichu ten tunel nezvládne, bude buďto s velkým skandálem v létě před místními volbami, anebo nebude vůbec. Musíme si vybrat.
Někteří investoři se snaží za pomoci některých politiků a netransparentní přípravou akceleračních zón stále prosadit svou. Omílají u toho svoji pohádku o tom, že závazek v EU musíme splnit, nebo bychom nedostali peníze. A když jim řeknete, že se to dá plnit na místech, které EU doporučuje, přejdou do ilegality a pokračují ve svém vytyčování zlatokopeckých map dále v naději, že jim vláda počátkem letošních prázdnin na úkor vlastních občanů i krajiny vyhoví. Mají na ty svoje Frankensteiny předjednané úvěry a banky dorážejí na vládu, potřebují lichvu.
Jak se někomu může vyplatit stavět elektrárny v místech, kde není spotřeba, a k nim ještě kabely a trafa?
Většinu těch kabelů a traf zaplatí spotřebitelé na poplatcích za distribuci a přenos elektřiny, takže to developeři mají vlastně zadarmo. To je nepálí. Problém ale je, že většina té elektřiny by se spotřebovala na místě, a nemohla by se pak se státní podporou prodat za dumping na Lipskou burzu a pak nazpátek prodat zákazníkovi za plnou cenu. Tak to přece dělal ČEZ v roce 2022 na Lipské burze, dokonce asi 90 % elektřiny dodávané za předraženou cenu u nás tu burzu ani nevidělo. Za První republiky se těmto překupníkům říkalo „keťasové“. Ty peníze, které si chtějí developeři – keťasové vydělat, nejsou „na dotacích“. Lidé tento termín často vnímají jako peníze z Evropské unie, tedy že přijde něco z Bruselu a oni to chtějí sebrat. To je každému jedno. Ve skutečnosti jde o TUNEL podobný solárním baronům. Ale je rafinovanější. Kumuluje v sobě zkušenosti minulých dvou etap solárních baronů a Lipské burzy.
V prvním případě musíte spáchat to kouzlo, kdy zákazník za pár procent předražené produkce zaplatí to samé, jako za celý zbytek elektřiny v tomto státě, a rozdělit to privilegovaným baronům. Ve druhém zase udělat s neschopným regulačním úřadem a Fialovou vládou takové zákony, že se namísto rozumné ceny vyhlásí „strop“ jako desetinásobek nebo i více výrobní ceny v tomto státě v době, kdy jsme měli elektřiny takový přebytek, že jsme ji vyváželi. Od státu a státní společnosti je toto v době krize obzvláště nemravné, protože ve Francii měli ve stejné době část jaderné elektřiny stále v přepočtu za korunu a deset haléřů a na Slovensku za polovinu a méně než u nás.
Český energetický oligopol se při ožebračování spotřebitele s ničím nemaže, je to v podstatě jedna z nejbrutálnějších „Somoza-style“ energetik v Evropě. Charitu nečekejte, dva tunely „neevropského“ stylu jsme tu už měli. Akorát tu oproti těm banánům, kávě a cukrové třtině, které měl Somoza v Nicarague, máme montovny a k tomu má přibýt ještě státem garantovaný dumpingový vývoz elektřiny na Lipskou burzu.
Tato situace ve skutečnosti trvá dlouho, tak 20 až 30 let, když vzpomeneme na všechny ty tunely a „privatizace“. Tenkrát to byly ještě lukrativní provozy. Rozdíl je jedině v tom, že už není co rozebírat, tak se pokoušejí vyprodat krajinu a postavit v ní stroje na těžbu peněz. U toho ztratili už i úctu k Blanickým rytířům nebo Praotci Čechovi na Řípu. A někteří politici, kteří si zvykli vyprodávat, už nemají co, zbývá ta krajina po předcích a budoucí daňové dluhy.
I dnes prodáváme lidem elektřinu nejméně desetkrát dráže, než je její výrobní cena z jádra, ale ten větrný Frankenstein, ještě k tomu s věží o 100 metrů vyšší než normální větrná elektrárna a s o to těžším betonovým základem v zemi má výrobní cenu podobnou kolem tří korun za kilowatthodinu, takže na něm moc nevyděláte. Postavíte hnusnou věc, která nebude lukrativní, za tři koruny vyrobíte, za čtyři prodáte, kdežto ze stávající uhelné elektrárny máte dvojnásobný profit i s předráženými emisními povolenkami a zisky mimo EU.
Uveďme si příklad, o kterém se můžeme bavit dále.
Představte si, že máte v jednom areálu plně v souladu s požadavky směrnice RED III postavený obnovitelný zdroj, který vyrábí elektřiny za ty 3 koruny a dvacet haléřů, a teplárnu nebo fabriku, která ji za čtyři koruny odebírá. Za každou vyrobenou kilowatthodinu máme zisk 20 %, což je velmi slušné, distributor má jenom 8,4 %. Pokud máme státní garanci (contract for difference), že stát doplatí cenu v případě, že investor prodá za méně jak za ty 3,20, neuplatní se takováto pojistka, protože investor prodává stále se ziskem 20 % a vydělává. Jinými slovy, pokud jste to mysleli jako stroj na vytahováni peněz ze státního rozpočtu, máte prostě smůlu. Pojistka se uplatní pouze v případě, kdyby vám ten dodavatel zkrachoval nebo v době celozávodní dovolené, a to je snesitelné.
Jaký je rozdíl mezi minulým povinným výkupem solárních baronů a tím plánovaným?
Pokud máte obojí za 3 koruny dvacet, je to stejné. V obojím případě získáte stejnou cenu za jednu kilowatthodinu, v jednom případě paušál, ve druhém, když je malá cena na trhu, ale při té velké to musíte zase vracet.
Rozdíl je ve VLASTNICTVÍ té elektřiny. Pokud to stát vykoupí za draho, může spotřebitel sice skřípat zuby, ale ta elektřina byla již jednou koupena a je ve státní síti, má ji takzvaný „povinný vykupující“ a může se uplatnit třeba ve škole nebo při pohonu tramvaje. Energie už byla jednou koupena, problém je, že za nepřiměřenou cenu, ale už ji nikdo dále neprodává. Za ty peníze už ji máte, řetězec „keťasů“ skončil. Není možno ji jednoduše vzít a přeprodat za dumping nebo za zápornou cenu a za plnou cenu si ji zase koupit zpátky.
Oproti tomu je kontrakt na rozdíl ceny (cotract for difference) závazkem státu, že doplatí investorovi rozdíl ceny na trhu, když je tato špatná. Je-li tedy třeba 20 haléřů místo 3,20 koruny, doplácí stát 3 koruny investorovi za nevýhodný byznys, ale ten si prodává elektřinu sám, pouze mu stát garantuje z daní doplatit jeho ztrátu do předem domluvené ceny. Cenově je to velmi podobné, jako dříve ta cena výkupní.
Takže ten investor může prodat na Lipské burze větrnou elektřinu za dvacet haléřů a přijít na Ministerstvo průmyslu a obchodu pro zbývající tři koruny?
Přesně tak, začínáte chápat podstatu věci.
Co s tou elektřinou bude dále?
Z české elektrizační soustavy vám fyzicky ta elektřina neuteče, skončí ve vedlejším městě nebo továrně. Fyzikální zákony platí dále. Nějaká jiná firma, třeba sesterská společnost té samé v rámci jednoho holdingu, tu elektřinu koupí nazpátek a prodá ji tomu samému zákazníkovi za čtyři koruny. Případně za jinou podobnou cenu, podívejte se všichni na svůj vlastní účet za elektřinu. Za tuto cenu vám ji prodají. Celkový příjem obou těchto subjektů, mohou být i v rámci jednoho holdingu rozdělaného na výrobu a prodej, je v tomto případě:
20 haléřů dumpingová cena z Lipské nebo jiné burzy
3 koruny kompenzace nízké ceny na burze, dostává je investor, platí je spotřebitel z daní;
4 koruny za elektřinu od spotřebitele.
Dohromady 7 korun dvacet haléřů. Pokud máme 3,20 jako předraženou výrobní cenu té elektřiny, třeba vykoupíme za draho vrtule ze skladů v Německu, kde už se na to těší, do některé investorské nebo i státní společnosti, jsou na tom 4 koruny místo původního příkladu za 80 haléřů.
Pokud stojí elektrárna na stejné síti v místě spotřeby, není takovýto tunel možný?
Teoreticky je to možné také, ale bylo by to příliš vidět. Kdyby někdo prodával z vedlejší elektrárny na Lipskou burzu, vedle měl lukrativního odběratele a chodil by si pak na Ministerstvo průmyslu a obchodu pro kompenzaci ztráty se špatnou cenou na Lipské burze, možná by ho i zavřeli. Je tedy lépe postavit elektrárny někde v polích, napojit je do přenosové soustavy a tvářit se, že od našich oken posíláme elektřinu do Lipska a nazpátek. Pak to může energetická mafie zdůvodnit „evropskými závazky“ a „cenami na trhu“. Kdo byste jim nevěřili, že tohle perfektně umí, podívejte se na účty za elektřinu v roce 2022. I tenkrát jsme vyráběli elektřinu z jádra za 25 haléřů, elektřinu jsem vyváželi, někdo se na tom obohacoval, ale úspory na výstavbu nových reaktorů z toho ČEZ na účtu nemá.
V současném scénáři nám hrozí kombinace obou předchozích tunelů: přehnaný „závazek“ u Evropské unie a přeprodej elektřiny na Lipské burze, která ovšem neopustí Českou republiku. Ten závazek bychom byli bez problému schopni zajistit v souladu se všemi evropskými směrnicemi, ale nebyl by u toho ten tunel pro vyvolené. A kvůli tomu nám chtějí zničit krajinu.
A co výhody, které nabízejí developeři obcím, když budou s výstavbou souhlasit?
Ty problémy jsou zhruba tři. Prvním je, že si vybírají chudé obce nebo dokonce takové, kde obyvatelé žijí na sociálních dávkách. Jejich hlavní motivací je špatná finanční situace. Tam jde dokonce o překročení práva v Evropské unii, zneužívání sociálně ohrožených skupin k vlastnímu prospěchu je zakázáno. A developer to dělá pro peníze, ještě k tomu ne na trhu, ale z našeho státního rozpočtu. Když jsme to počítali na příkladu jednoho menšího větrného parku, vydělá investor za dvacet let tři miliardy, obci dá třicet milionů, což vypadá na velké peníze, ale v přepočtu jsou to asi čtyři stovky měsíčně na hlavu, a pokud má obec novou výstavbu, způsobí škodu za tři sta milionů na nemovitém majetku. Tedy si jako supi vybírají obce chudé a vylidněné, u podnikatelských sídlišť a venkovské střední třídy je obvykle vyhazují. Musí si vybrat někoho, pro koho je těch pár stovek měsíčně terno, a nechá si kvůli tomu postavit hlučící monstrum u domu.
Druhým problémem jsou možné zdravotní důsledky?
Ano, ale i problém, že tu „kompenzaci“ dostává jenom jedna obec, na jejímž katastru to stojí, kdežto ostatní mají být „posuzováním“ mapy akceleračních zón vyloučeny z jakýchkoli námitek, i když to bude také hned vedle nich. Stačí, když si tam u podjatých politiků a úředníků developer prosadí akcelerační zónu, a máte prostě smůlu. Je to de facto „vývoz demokracie“ až k vašim vratům, zavřou vám ústa a nemáte odvolání. Na rozdíl od jiných zemí světa to nejsou bombardéry a školní děti, ale jenom bagry a váš dům.
Někteří obyvatelé žijící poblíž větrných parků měli například bolesti hlavy, nespavost, závratě, stres nebo úzkost, hučení v uších a problémy se soustředěním. Potíže jsou prokázány a diskutuje se spíše o míře vlivu a jeho příčinách, tedy zda jde o hluk, infrazvuk, stroboskopický efekt či prostě stres, že u něčeho takového bydlíte. Podobné případy, kdy si lidé stěžují, jsou i v Německu, a dokonce už i u nás. Moje babička bydlela v blízkostí velikého nádraží v Týništi nad Orlicí a hluk vlaků mě v noci budil. I jsem se jako malé dítě v noci bál, a to se mi ty lokomotivy netočily nad hlavou. Představte si, že během několika let, možná i tohoto volebního období, budou mít probíhající výzkumy nějaké výsledky, pak bude mít někdo autistické děti s poruchami soustředění, doktor zkonstatuje „běžné obtíže“ u větrné elektrárny jako kdysi „běžné“ dýchací obtíže dětí v blízkosti průmyslové oblasti. Otec takového dítěte pak půjde, lidově řečeno, tomu starostovi rozbít hubu, a ta úplata od developera není zase tak vysoká, aby se mohl zodpovědný starosta odstěhovat do paneláku do jiného města, natož někam do Jižní Ameriky.
To ovšem udělají i ti v sousedních obcích, kterým to také stojí u domu, ale na jiném katastru, takže z toho už vůbec nic neměli. Může to vést až k občasné nenávisti, vrtule vibruje, bliká a hučí, lidé se pod ní poperou, kdo za to může, a investor z našich daní vybírá dále? Lidé si občas na venkově závidí i nos mezi očima, ale pokud bude mít někdo nemocné děti a druhý kvůli tomu dostává odměny, to bude teprve mela.
Jak velké mají být ty kompenzace?
To je ten třetí problém. Mizivé, v hospodě dáte vyšší spropitné, než vám nechá developer. Někteří starostové tomu říkají „držhubné“. A to spropitné nebo „držhubné“ dostane jenom jedna obec, ne všichni. Určitě to vylepší bídu rodinám v sociální exkluzi a určitě to nepomůže ostatním rodinám, aby se odstěhovaly, když už toho budou mít dost. Dům, na kterém mají hypotéku, budou platit dále, stejná banka možná půjčí na úrok i tomu developerovi, který jim dům znehodnotil, ale to nikomu nevadí. Za původní cenu to neprodají a nikdo jim nedá peníze, aby se mohli přestěhovat do jiného, pravděpodobně zdravějšího prostředí. Budou uvězněni pod vrtulí a hypotéku budou platit dále.
A co sleva elektřiny?
I kdyby to nabízeli, museli by ji dávat všechnu celému okolí zadarmo, aby to bylo pro domácnost ekonomicky zajímavé. Developer rozjezdí pozemky a v některých případech zničí i podzemní vodu, ale vy v současném tarifním systému nedostanete slevu na dopravu a distribuci té „levné“ elektřiny k vám do domu. Distribuční poplatky při tomto větrném řádění opět narostou, možná i o korunu, takže vám zvýšený státem regulovaný poplatek za sítě brzy převýší výhody té „levnější“ elektřiny. Za nulové nebo záporné ceny na Lipské burze, za které to chce s podporou našich daní prodávat, to ještě žádný developer nenabízel.
Podívejte se, kdo tomu nevěříte, na vaši současnou fakturu za elektrický proud, a doneste ji developerovi, kolik budete platit. Průměrná spotřeba domácnosti je 3 až 4 tisíce kWh ročně, při současných cenách tak 20 až 30 tisíc korun. Polovinu z toho tvoří regulované složky, které kvůli nim porostou. I kdyby vám dal tu silovou elektřinu za polovinu ceny, jsou to stále ty čtyři stovky měsíčně na celou domácnost. Komu stojí každodenní hluk nad hlavou za čtyři stovky?
