Přijme sudetoněmeckého vůdce Bernda Posselta na Pražském hradě Petr Pavel? Podle bývalého prezidenta republiky Miloše Zemana to nelze vyloučit. Hrad totiž chystá přijetí bavorského premiéra Södera, který na Posseltovu akci do Brna dorazí. Podpora sudetských Němců by podle Zemana mohla Petru Pavlovi prohrát příští volby, sdělil Miloš Zeman ParlamentnímListům.cz.
Foto: Hans Štembera Popisek: Bývalý prezident Miloš Zeman zavítal na rozhovor do studia Parlamentních listů
I ZEMAN PŘIPOUŠTÍ, ŽE LOKAJOVÉ A VLASTIZRÁDCI MOHOU PŘEVÁŽIT A PRONÁROD ČURDŮ PAK ZVOLÍ NEJVĚTŠÍHO VLASTIZRÁDCE A LOKAJE OPĚT DO NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ FUNKCE.
Petr Pavel se chystá na Pražském hradě v době konání sudetoněmeckého srazu přijmout bavorského premiéra Markuse Södera, který má na sjezdu Bernda Posselta rovněž vystoupit a do České republiky míří primárně kvůli této akci.
“Nezapomeňte, že Petr Pavel na jedné ze svých cest do Bavorska, a nevím, jestli tam jel na motorce nebo služebním autem, se měl setkat v přátelské atmosféře s Berndem Posseltem. Dokonce toto setkání ocenil. Takže nejenom, že se nyní Pavel setká se Söderem, ale možná, že přijme na Pražském hradě i Bernda Posselta,” uvedl Miloš Zeman pro ParlamentníListy.cz.
Podle bývalé hlavy státu nelze Söderovo přijetí na Hradě prezidentem v době konání sudetoněmeckého sjezdu chápat jinak než jako Pavlovu podporu této akci. Miloš Zeman to před několika dny uvedl ve svém veřejném prohlášení.
“Účast bavorského premiéra Södera na srazu sudetských Němců v Brně je projevem bezohlednosti a pohrdání vůči českým občanům. Skutečnost, že jej tentýž den přijme Petr Pavel na Pražském hradě, lze jen stěží chápat jinak než jako politickou podporu takového jednání. Pražský hrad má být symbolem důstojnosti a suverenity českého státu, nikoli lokajství,” konstatoval Miloš Zeman.
Takové postoje mohou Petru Pavlovi dle bývalého prezidenta ublížit v příštích volbách. “Říká, že bude podruhé kandidovat a může mu to prospět, pokud tímto způsobem získá finanční zdroje pro svoji kampaň. Může mu to ublížit u části české veřejnosti. Posuďme rovnováhu a misky vah obou impulsů a zvažme, co je důležitější.”
“Nicméně Petr Pavel nechtěně svým způsobem opakuje tvrzení Reinharda Heydricha o Češích. Heydrich řekl: Češi jsou jako cyklisti. Nahoru se hrbí a dole šlapou. I když to řekl Heydrich, zamysleme se objektivně, zda alespoň pro některé Čechy to neplatí,” zmínil dále v rozhovoru exprezident Zeman.
Máme se podle jeho mínění obávat poškození česko-německých vztahů? Co by znamenalo, kdyby čeští občané a politici vůči konání sudetoněmeckého sjezdu mlčeli?
“Především je třeba si uvědomit, co by následovalo dál, kdybychom mlčeli. Sjezdem by to určitě neskončilo. Řekl bych radikální a kontroverzní větu. Skutečným česko-německým vztahům prospěje, když tento sjezd budeme nejenže kritizovat, ale když se jednak pokusíme zabránit jeho konání a za druhé když odsoudíme ve spojitosti s tímto sjezdem české kolaboranty, včetně pana senátora Vystrčila,” konstatoval Miloš Zeman.
V souvislosti s Berndem Posseltem připomíná někdejší výroky komunistického politika a europoslance Miloslava Ransdorfa.
“Vzpomněl jsem si na Mílu Ransdorfa, který o Posseltovi říkal, že vypadá jako Hitler po výkrmu. Když se na Posselta podíváte, musíte souhlasit s názorem, že tato Ransdorfova poznámka byla vtipná. Nicméně Posselt je něco jako obchodník historií a prodává deformované vidění dějin, které začíná odsunem jako by se před tím nic nedělo. Už asi dvakrát nebo třikrát jsem řekl věty, které nyní zopakuji. Sudetští Němci byli plnoprávnými občany tehdejšího Československa. Tím se na ně samozřejmě vztahovaly i platné zákony. Sudetští Němci se svou podporou nacismu bezpochyby dopustili velezrady. V tehdejších zákonech byl za velezradu trest smrti. Jinými slovy, kdyby se postupovalo přesně podle zákona, byli by všichni popraveni. Takto byli jen odsunuti, což lze chápat jako jistý čin milosrdenství,” připomněl Zeman.
Sám nevěří slovům šéfa sudetských Němců o tom, že žádné majetkové požadavky nemají. “Posselt podle zásady “jen dva prstíčky tam strčíme, jen se ohřejeme a hned zase půjdeme” otevřel znovu otázku Benešových dekretů. Vyšlo to v jeho rozhovoru v MF Dnes a doporučuji tento rozhovor všem přečíst. Jen zas půjdeme,” konstatuje bývalý prezident a srovnává sudetoněmeckého vůdce s pohádkovými Jezinkami, které také slibovaly a nakonec bylo všechno jinak.
Sudetoněmecký landsmanšaft sice formálně ze svých stanov vyškrtl majetkové nároky vůči České republice, ale odmítá dekrety prezidenta republiky, což obojí příliš nejde dohromady. “Benešovy dekrety obsahují i konkrétní opatření a to nejen vysídlení, ale také majetková opatření, konfiskace majetku sudetských Němců. Kdyby se dekrety zrušily, mohou právem požadovat navrácení majetku bez ohledu na své stanovy,” připomíná Miloš Zeman.
Nyní ale, jak dále uvádí, ke zrušení Benešových dekretů nemůže dojít, naopak by vláda podle něho měla zakročit vůči konání sudetoněmeckého srazu. “Vládní koalice může učinit závěrečný krok, tedy nejenom výzvu k nekonání jejich sjezdu, ale i k zákazu sjezdu. Je to plně v kompetenci ministra vnitra,” doporučuje.
Nevyloučil, že by organizátoři a ti Češi, kteří sudetské Němce do Brna pozvali, mohli být souzeni podle paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. “Jak říká Goethe: duchů, které jsem vyvolal, nemohu se zbýti. Takže vyvolaný duch, tedy onen paragraf se najednou stává zbraní druhé strany. Je to komické, ale je to tak,” dodává Miloš Zeman.
Blížící se sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně bychom měli nejen odsoudit, ale také se ho pokusit zrušit. V pořadu Rozhovory PL to říká bývalý prezident Miloš Zeman, který míní, že by to prospělo česko-německým vztahům. “Stejně tak to, když odsoudíme české kolaboranty včetně senátora Vystrčila,” sdělil Zeman. Kromě Posselta hovořil též o svém nástupci a zamyslel se, co má společného Petr Pavel s Reinhardem Heydrichem.
Foto: Hans Štembera Popisek: Bývalý prezident Miloš Zeman zavítal na rozhovor do studia Parlamentních listů
Na počátku rozhovoru Miloš Zeman ve stručnosti shrnul hlavní důvody, které ho vedou k důraznému odmítání konání sudetoněmeckého sjezdu v České republice. „Popírání dějin. Dějiny rozhodly o vítězství těch, kdo bojovali proti nacismu a je potřeba si uvědomit, že sudetští Němci byli integrální součástí nacistického hnutí včetně SS-Obergruppenführera Karla Hermanna Franka. Byl to sudetský Němec, který de facto vládnul protektorátu a samozřejmě obsazoval vládnoucí pozice i dalšími sudetskými Němci. Toto je minulost, která se zapomíná,“ zdůraznil úvodem.
V rozhovoru zazněla připomínka, že se tehdejší čeští Němci přímo podíleli na zrodu nacismu a po celou dobu existence samostatného Československa se ho pokoušeli rozbít. „Už v roce 1918 se pokoušeli o odtržení části českého pohraničí a přičlenění k Německu, což díky mezinárodní situaci nevyšlo,“ konstatoval Zeman.
“Říšský protektor vykonával daleko menší teror než Karl Hermann Frank, o kterém jsme již mluvili. Včetně Lidic a Ležáků mu můžeme přičíst všechny zločiny, které samozřejmě nespáchal sám, ale dával k nim příkaz,” konstatuje bývalá hlava státu.
Podle jeho slov nesmíme zapomínat na vlastní minulost a sarkasticky odhaduje průběh sudetoněmeckého sněmu. „Jistě vzpomenou, jak brněnští Němci nadšeně vítali Adolfa Hitlera, jak svrhli českou radnici a třebaže byli menšinou, v Brně do konce protektorátu vládli. Co bys říkal tomu, kdyby něco podobného proběhlo v Polsku? Kdyby ti, kdo byli vysídleni z dnešní západní části Polska, požádali polskou vládu, aby jim umožnila na svém území krajanský sněm. Vzhledem k tomu, že Poláci vytrvale bez ohledu na konkrétní vládu vyžadují od Německa válečné reparace za válečné hrůzy, tak by tento sněm nedopadl příliš dobře, ale spíše by se vůbec neuskutečnil,“ má jasno.
Podstatné je, že sudetští Němci nepřijedou do Brna jen tak, ale na základě pozvání brněnských aktivistů z neziskovky Meeting Brno. Jak Zeman vnímá tyto aktivisty?
„Je to druhý zvací dopis. S jediným rozdílem, že počet zvoucích je poněkud vyšší než v předchozím zvacím dopise, který tenkrát směřoval do Moskvy,“ míní Miloš Zeman.
Vůči českým opozičním politikům, kteří se sudetoněmecké akce zúčastní, nemá pěkná slova. Stejně tak uvádí na pravou míru tvrzení o připomínce údajného pochodu smrti z Brna. “Českým územím skutečně procházely pochody smrti, bylo jich několik a obsahovaly vězně z koncentračních táborů. Když Rudá armáda postupovala, byli tito vězni přemístěni do jiných koncentráků a velká část vězňů na cestě zahynula. Proto pochod smrti. Myslím si, že používat tento výraz pro, byť excesivní, odsun brněnských Němců není vhodné,” sděluje Zeman.
„Jednou bych rád viděl historickou práci o české kolaboraci. Senátora Vystrčila a mnohé další považuji za ukazatele této tradice. Ostatně pokud vím, na blížící se brněnské demonstraci bude herec Ivan Vyskočil číst seznam signatářů zvacího dopisu. Pokud jde o Meeting Žít Brno, slyšel jsem, že tato nezisková politická organizace je financována z dotací jak magistrátu města Brna, tak Jihomoravského kraje, tedy z peněz daňových poplatníků,“ zdůrazňuje třetí český prezident.
Dějiny nezačaly v květnu 1945, jak se nám někteří dnes snaží namluvit. „Tohle je to zapomínání minulosti. Excesy při odsunu byly mnohokrát odsouzeny a učinil tak již prezident Beneš v projevu v Mělníku. Nic to nemění na souvislosti příčiny a následku. Posselt je obchodník s dějinami, který prodává své vidění a to začíná odsunem, jakoby se předtím tím nedělo,“ nedělo,” pokračuje ve studiu PL Miloš Zeman.
Co říká na argumenty podporovatelů Sudetoněmeckého landsmanšaftu, že současní tzv. sudetští Němci nemohou za zločiny svých předků?
Jaký názor má Miloš Zeman na sudetoněmeckého vůdce Bernda Posselta? A jakým příměrem ho srovnal s Hitlerem?
Co má společného Posselt a pohádkové Jezinky?
Proč se Zeman domnívá, že čeští Němci díky odsunu dopadli ještě dobře? A co horšího jim podle něho hrozilo?
Opoziční politici, kteří před hlasováním o usnesení proti sudetoněmeckému sjezdu odešli, se podle Miloše Zemana ukázali jako zbabělci. Jsou kolaboranti?
Je na místě na české kolaboranty aplikovat paragraf o činnosti pro cizí moc?
A co prezident Pavel a sudetští Němci? Má Petr Pavel něco společného s Heydrichem?
„Je to jen další smutný coming out pražských redakcí.“ Publicista Petr Holec napsal pár slov k blížícímu se sjezdu sudetských Němců v Brně. Padla slova o „nejhorším z nejhorších“, o „idiocii“ a o kolaboraci některých českých médií.
Foto: reprofoto: vysílání ČT Popisek: Bernd Posselt.
PRASE VEPŘOVÉ!
Komentátor Petr Holec napsal pár řádek k blížícímu se sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Kritikou nešetřil ani na adresu současné opozice, ani na adresu části novinářské obce.
Ti všichni, kdo roky rozdávali cejchy kolaborantů a vlastizrádců se teď podle něj sami stali obojím.
Za naprostý výkvět v tomto směru považuje komentátora Seznam Zpráv Jana Lipolda, jehož dílo označil za „idiocii“.
„‚Schváleno: Sudetské Němce v ČR nechceme. Smutná vládní hodinka‘, to je titulek další dávky jeho idiocie. Reaguje na sněmovní vládní odsouzení prvního sjezdu landsmanšaftu v Česku, konkrétně v Brně. A jako správný fachman se staví na stranu landsmanšaftu,“ napsal Holec na serveru Gazetisto.
Není podle něj náhoda, že se sudetoněmečtí na svůj sjezd vypravili právě do Brna, města, které je v poslední době nositelem toho nejhoršího. „Brno nám dalo v posledních letech všechno to nejhorší režimu expremiéra Petra Fialy, snad jen s výjimkou podvodníka Zbyňka Stanjury,“ povšiml si. K tomu snad jen doplňme, že i Ing. Stanjura je produktem brněnského vysokého školství.
Brněné sami vykládají, a považují to za kompliment, že Brno je alternativní město. Nikdo jiný by nálet alternativních faktů z úst Bernda Posselta a ostatních nebyl schopen unést.
Pobavil jej argument redaktora Lipolda, že koalice neměla co přijímat stanovisko k sudetoněmecké akci, protože toto téma nemá v programu ani to nikdo z ní před volbami nesliboval. K tomu Holec poznamenává, že důvod bude asi ten, že si nikdo nedovedl představit, co se bude dít, dokud nezačla za své dotace vykazovat činnost neziskovka Meeting Brno. A dokud se Bernd Posselt nezačal s českými médii dělit o svůj pohled na středoevropské dějiny.
„A tady vidíte celou ironii toho všeho a stejně tak médii i opozicí naruby otočenou realitu. Jakékoli smíření totiž skončilo přesně ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že Posseltův cirkus poprvé zavítá na sjezd do Česka. V tu chvíli jako vždy ožila tragická historie rozbití prosperujícího a demokratického Československa Němci včetně těch sudetských,“ dodává Holec.
Doporučení vlády akci raději odpískat Holec považuje za správné. Už proto, že by z jeho pohledu pomohlo snížit napětí. A potomci sudetských Němců si mohou uspořádat svůj sjezd kdekoli v Německu.
Alespoň jsme si ale podle komentárora potvrdili, jak ‚kolaborantská‘ média máme. „To milé slovo jsem si vypůjčil od Fialovců, kteří ho po nacistech a komunistech hrdě vrátili do politického slovníku. Naše média „kolaborují“ s prezidentem, opozicí a teď i sudeťáky! Dělají, co je třeba, jak by řekl Fiala,“ uzavírá Holec.
HISTORIE BEZ HYSTERIE „Ona jim nesedí v podstatě žádná čísla. V jejich ‚historickém‘ přehledu je uvedeno, že došlo k vyhnání zhruba tři a půl milionu sudetských Němců,“ říká historik Jiří Fidler, ale nedopočítal se. Pročetl si propagační brožurku sudetoněmeckého landsmanšaftu My sudetští Němci a pro ParlamentníListy.cz rozebírá, co je v ní psáno. To se budete divit.
Foto: Hans Štembera Popisek: Historik Jiří Fidler
RADĚJI HISTORIE JAK HYSTERIE!
Máme před sebou brožurku s názvem „My sudetští Němci / Wir Sudetendeutschen“, u které je dosti drobným písmem uveden vydavatel, tedy „Sudetendeutsche Landsmannschaft“, a stejně drobně oznámeno financování od „Bayerisches Staatsministerium für Familie, Arbeit und Soziales“. Co byste mi k tomu řekl?
Jedná se o brožurku propagační, určenou primárně českému obyvatelstvu, napsanou velmi dobrou češtinou a s minimálním množstvím prohřešků vůči českému pravopisu. Rozhodně aspoň v tomto jde o výrazný posun od onoho německo-„českého“ letáku „Rozkaz pro obyvatele“ z března 1939.
Vzal jste to hned zostra. Ale vcelku vám rozumím, protože celým materiálem, který se tváří jako vstřícnost sama, se vine zjevná propaganda ve stylu – buď uznáte náš pohled, který je esencí dorozumění, dialogu a smíření, nebo jej odmítnete, a pak jste pokračovateli nacionalismu, totality a všeho špatného…
Poněkud jste to zjednodušil, ale obecně máte pravdu. Je jejich věcí, jak sami sebe nazývají a jak svoje dějiny interpretují, ale nechápu, proč nás tím obtěžují. Zcela jistě si dokážou zaplatit české jedince či skupiny, aby jejich názory sdíleli. To vidíme minimálně v posledním desetiletí. Zatím si však dovolím pochybovat, že by nám svůj pohled dokázali obecně vsugerovat. Takže jde spíše o jejich stálou snahu odříznout ze štangle další, užší či širší, kolečko. A ten germanismus jsem použil záměrně.
Brožurka má dvě části, první je obecným sebevychvalováním, druhá historickým přehledem. Takže se s vámi budu asi bavit o té druhé části…
Jako obvykle vám do plánu trochu hodím vidle a nejdříve se budu věnovat geografii. V brožurce jsou na více místech přidány mapy. Většinou jde o mapu s vyznačenou hranicí České republiky, přičemž část jejího území je barevně odlišena. Podle jedné vysvětlivky jde prý o Němci osídlené území v roce 1937. Poněkud nechápu, kde ony údaje o osídlení v roce 1937 získali, protože sčítání lidu proběhlo v roce 1930. Pokud je mi známo, v žádném politickém okrese v českých zemích nežilo pouze a jen německé obyvatelstvo.
Ano, v politickém okrese kraslickém bylo přes 98 % obyvatel německé národnosti, ano, ve 26 okresech přesahoval počet obyvatel německé národnosti 90 %, ale politických okresů bylo v českých zemích celkem 151. Takže tvrzení, že barevně odlišené území bylo osídleno Němci, je minimálně nepřesné, nemluvě o skutečnosti, že neodpovídá ani jeho vročení. Je to něco podobného jako vyjádření jisté europoslankyně, že nás osvobodili Američané, později opravené, že nás osvobodili také Američané. Možná se tedy v novém vydání dočkáme upřesnění, že jde o území osídlené také Němci. Jaroslav Foglar razil pro podobná individua termín „takytáborník“, zde by šlo asi o „takyodborníky“ a „takyvědce“.
U těch map jsou ovšem zajímavé popisy…
Proti dvojjazyčným názvům měst nelze nic mít. Z historického hlediska jde o správný postup. Navíc, v meziválečném Československu šlo o zákonný úzus. Kvitují s potěšením, že na rozdíl od období protektorátu jsou názvy uvedeny nejprve česky, a poté německy. Otazníky však vznikají u regionů a vyšších celků. Na jedné mapě je uveden pojem „sudetské Slezsko“ na druhé pak „Moravské Slezsko/Sudetenschlesien“. To jsou zcela nesmyslné patvary, nemající oporu v ničem.
V roce 1742 došlo k rozdělení této země, tehdy oficiálně jedné z vedlejších zemí České koruny. Většina území připadla Prusku a byla od té doby označována jako pruské Slezsko. Menší část zůstala u České koruny a byla označována jako české Slezsko, po roce 1804 (vznik Rakouského císařství) jako rakouské Slezsko. V Československu šlo nejprve o Zemi slezskou, začleněnou v roce 1928 do Země moravskoslezské. Svévolné označování cizích území jinými názvy to často dělávají okupanti, nikoli údajní přátelé.
Se Slezskem je pak problém obecně. Na obou zmíněných mapách jsou uvedeny státní celky Rakousko a Slovensko, na jedné také Polsko, přičemž název posunut daleko na východ od Odry. Je zajímavé, že zde nikde není uvedeno Německo. Na obou mapách jsou však uvedeny nejen regiony Bavorsko/Bayern a Sasko/Sachsen, ale zcela totožnými písmeny i Slezsko/Schlesien, což by mělo enormně zajímat naše polské sousedy. Tady jde o zjevné odmítnutí uznání hranice Odra–Nisa, což byla jedna z podmínek sjednocení Německa.
Rozumím, takže onen pohled, který je esencí dorozumění, dialogu a smíření, nejen označuje části národnostně smíšených území meziválečného Československa za čistě německé, ale také zjevně zpochybňuje státní hranice kodifikované mezinárodními smlouvami. Ale pojďme přece jen k těm historickým pasážím…
V celé historizující části vidím tři problematické pasáže, které, bohužel, ukazují zcela odlišné tužby, než které jsou propagandisticky nabízeny. Jde o dvojstranu s časovou osou označenou jako „Naše historie v přehledu“, dvojstranu s názvem „Bezpráví Benešových dekretů“ a stránku s názvem „Tváře“.
Ona časová osa začíná přelomem 12. a 13. století a příchodem německých osadníků „na pozvání knížat a králů českých zemí“. Zde vidíme zcela ahistorickou titulaturu, místo správného a mnoho staletí obecně užívaného pojmenování český kníže a český král, pravděpodobně směřující k oslabení českého prvku našich panovníků. Podobnou výhradu lze mít k roku 1348 a založení pražské univerzity, kde panovník je primárně označen jako císař Svaté říše římské, jímž v té době rozhodně nebyl. Univerzitu totiž založil český a římský král Karel, jenž se císařem stal až o sedm let později. Takže zde máme opět ahistorický pokus o zlehčení českého vkladu. Poněkud nechápu, co má s jejich dějinami společného upálení Jana Husa v Kostnici. Z domácí války husitské epochy by se našlo vícero akcí, jež by se záměrem autorů konvenovaly lépe. Následuje skok o dvě století a tvrzení, které jistě stojí za citaci: „Náboženské spory a mocenské rozpory mezi císařem a českými stavy vedou k pražské defenestraci a posléze jsou příčinou třicetileté války“.
Pokud tomu citátu dobře rozumím, tak viníky třicetiletého konfliktu, který vylidnil většinu střední Evropy, byly české stavy…
No vidíte, jak vám jde podprahové chápání. Na rozdíl od prvního vstupu, kde se hovoří o panovnících českých zemí, což je nonsens, zde je správné označení „stavové českých zemí“ záměrně zkráceno na „české stavy“. Takže je záhodno se podívat na jeden z oněch náboženských sporů, vedoucích k třetí pražské defenestraci, mylně označované jako druhé. Šlo o luteránskou modlitebnu ve městě Hrob/Klostergrab, která byla v prosinci 1617 stržena, což bylo protestanty vykládáno jako zlovůle katolíků odporující Rudolfovu majestátu. Pravdou však je, že v roce 1614 si tuto modlitebnu postavili němečtí horníci, a to na pozemku oseckého kláštera bez jeho svolení, navíc stavební materiál tomuto klášteru ukradli. Pražský arcibiskup rozhodl o zboření modlitebny, což bylo v prosinci 1617 provedeno. Moderní mluvou bychom řekli, že došlo k odstranění černé stavby. Onen pražský arcibiskup se jmenoval Jan Lohelius a pocházel ze vsi Třebeně/Trebensdorf (či její samoty Vokov) poblíž Chebu, jež společně patřila městu Cheb a bavorskému klášteru ve Waldsassenu. Takže jistě byl českého původu, že?
A jako třešnička na dortu, po marných pokusech „legalizovat“ onu stavbu u císařského dvora, se někteří protestantští stavové, vedení Heinrichem hrabětem Thurnem, rozhodli vzít právo do svých rukou a z okna Pražského hradu vyhodit příslušníky dvou staročeských rodů – Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořitu z Martinic.
Můžeme tedy sumarizovat, Němci z Hrobu postavili modlitebnu na cizím pozemku a z ukradeného materiálu. Tu jim nechal jako černou stavbu arcibiskup německého původu zbořit. Následkem toho prosadil Němec stojící v čele protestantských radikálních stavů vyhození dvou Čechů ve funkcích místodržících z okna Pražského hradu. Ale za následný třicetiletý konflikt mohou přece „české stavy“.
Zajímavé, předpokládám, že obdobně byste dokázal rozebrat všechny body na uvedené časové ose. Je tam ale něco opravdu zajímavého?
Jako pozitivum musím publikaci přičíst, že se nesnaží proměnit zjevnou faktografii, například u roku 1897 uznávají, že Badeniho snaha o zrovnoprávnění českého a německého jazyka selhala kvůli odporu německé politické scény. Na druhou stranu nelze akceptovat tvrzení přifařené k roku 1919, že po „rozpadu habsburské říše zakládají Češi se souhlasem vítězných mocností Československo a proti vůli obyvatel zaberou také německé oblasti“. Tady již nejde o ohýbání faktů, ale zjevné lži – žádné německé oblasti neexistovaly, hranice českých zemí byly kodifikovány Vratislavským mírem v červnu 1742 a poté mnoha dalšími mezinárodními akty, mimo jiné i zmíněnou smlouvou o Německém spolku.
Ono secesionistické hnutí v pohraničí během listopadu a prosince 1918 nemělo žádný právní podklad, došlo jen ke změně státní formy z monarchie na republiku. Až do rozhodnutí mírové konference ve Versailles nemohlo dojít a nedošlo k žádným změnám státních hranic mezi českými a rakouskými zeměmi. Připomínka 54 mrtvých ze 4. března 1919 je pravdivá, ale netýkala se „sudetoněmeckých“ měst. Secesionistické území „Sudetenland“ se totiž nacházelo na severu Moravy a ve Slezsku, tragédie 4. března 1919 se však odehrála ve vícero městech, v onom „Sudetenlandu“ šlo o Šternberk s 18 mrtvými, zbývající pocházeli z Kadaně, dále z Hostinného, Chebu, Karlových Varů, Stříbra a Ústí nad Labem, což všechno byla města ze secesionistického území „Deutschböhmen“. Takovéto chyby ve vlastních dějinách by ani propagandisté dělat neměli.
Jak se vyrovnávají s událostmi 2. světové války?
Téměř nijak. Pro rok 1938 připouštějí, že připojení pohraničí k Německu většina obyvatel „nadšeně vítá“, a dále uvádějí, že následně dochází k systematickému vyhlazování Židů a Romů. V roce 1939 je uvedeno, že Adolf Hitler porušil přísahy a vytvořil protektorát, v němž byl „český národ brutálně utlačován“. Hned však následuje věta o 180 000 padlých „sudetoněmeckých vojácích“, čímž jakákoli připomínka 2. světové války končí.
Takže 1. a 2. stanné právo, Lidice, Ležáky, Ploština, Javoříčko a další místa nejsou hodna pozornosti. Zajímaly by mě ony osobnosti, uvedené pod názvem „Tváře“…
Nebudu provokovat, takže nebudu výrazněji připomínat nejvýznamnější politické představitele opravdových sudetských Němců, tedy Konrada Henleina a Karla Hermanna Nebudu připomínat ani secesionistické zemské hejtmany Roberta Freisslera, Raphaela Pachera či Rudolfa Lodgmana von Auen. Zajímavé však je, že zde není připomenut ani první politický reprezentant českých Němců Franz Schuselka, není zde ani uveden tvůrce pojmu „sudetský Němec“, publicista Franz Jesser. Nepřekvapí, že zde nejsou uvedeni bývalí ministři československých vlád, reprezentující německé politické strany v zemi. A nakonec by ani nemělo překvapit, že mezi zmíněnými osobnostmi nejsou ani dva německy hovořící moravští rodáci – Edmund Husserl z Prostějova a Sigmund Freud z Příbora. Zdá se, že zákony z města Norimberka jsou stále v některých myslích dostatečně hluboko zakořeněny.
Vraťme se k oněm 180 000 padlým. Ve srovnání s jinými přehledy jde o dosti malé číslo, což tedy jaksi nesedí. Ale chtěl bych se zeptat, jaká čísla o počtech obyvatel jsou zde vůbec uváděna?
Ona jim nesedí v podstatě žádná čísla. V jejich „historickém“ přehledu je uvedeno, že došlo k vyhnání zhruba tři a půl milionu sudetských Němců. Kousek vedle je uvedeno, že za války padlo asi 180 000 sudetoněmeckých vojáků. Pak tam je ale mapa, která ukazuje jejich usídlení v jednotlivých německých zemích a v dalších státech. Pokud zde uvedená čísla sečtete, tak se nedostanete ani ke třem milionům osob. Takže kde asi soudruzi nejen z NDR udělali chybu?
Můžeme ona čísla nějak oficiálně porovnat?
Máme dvě československá sčítání lidu z let 1921 a 1930. V nich se mimo jiné uváděla národnost (podle mateřského jazyka) a konfese, obojí je pro nás důležité. V českých zemích podle sčítání lidu žilo v roce 1921 na 2 973 000 Němců, v roce 1930 asi 3 071 000. Za devět let se jejich počet zvýšil o necelých 100 000, což tedy není opravdu mnoho – přírůstek 3,2 %, ani ne polovina přírůstku Čechů (7,8 %) za stejnou dobu. Ovšem je třeba si uvědomit, že v roce 1930 se v českých zemích hlásilo na 37 000 osob židovské národnosti, kdežto podle konfese 118 000 osob izraelského náboženství. Převážná většina Židů totiž uváděla jako mateřskou řeč němčinu. Takže po jejich odečtení nám počet „norimbersky správných“ Němců v českých zemích klesne pod tři miliony.
Začínám rozumět vaší poznámce o nesedících číslech. Takže v roce 1930 žilo v českých zemích podle sčítání lidu téměř tři miliony Němců a jejich přirozený přírůstek za dvacáté roky činil málo přes tři procenta…
Přesně tak, toto jsou přesná (i když zaokrouhlená) čísla. Všechno další jsou už jen nepřesné odhady, ale z tří milionů za 15 let tři a půl milionu neuděláte, zvláště když šest let z oněch devíti jsou válečné roky. Tady by byl krátký i program Lebensborn. A nezapomínejte na oněch prý 180 000 padlých vojáků (číslo nedokážu ověřit), na zemřelé následkem spojeneckého bombardování, na „názorově nesprávné“ Němce, kteří se stali oběťmi režimu. Při práci s těmito nepřesnými odhady se prostě ničeho nedopočítáte. Prakticky vám zde zmizí i prostor pro oběti takzvaného divokého odsunu z léta 1945.
Domníváte se snad, že k obětem nedocházelo?
V žádném případě, oběti divokého odsunu samozřejmě byly a jejich počet je rozhodně pětimístné číslo. Jen prostě nesedí ona uváděná čísla. Pokud v roce 1930 v českých zemích žilo na tři miliony Němců, ani při dvojnásobné natalitě proti dvacátým rokům by se jejich počet do roku 1945 nemohl zvýšit o tolik. Přitom ztráty v boji jsou uváděny na 180 000 zemřelých, válečné ztráty civilního obyvatelstva mohly dosáhnout dvou třetin ztrát vojenských. Takže onen námi odhadnutý přírůstek zcela mizí kvůli ztrátám na životech v důsledku války. Rozhodně tedy nemohlo být z českých zemí odsunuto 3,5 milionu Němců, jak brožurka na jednom místě uvádí. A nesedí ani původní německé odhady zahynulých při odsunu ve výši 225 až 275 tisíc osob. V této věci tedy oficiální Němci lhali v 50. a 60. letech, v počtu 3,5 milionu vyhnaných lžou i dnes, takže v čem dalším ještě lžou?
Závěrem tedy lze uvést, že ona brožura je směsicí současné propagandy a směsicí přesných, nepřesných či přímo lživých interpretací historických událostí. Je samozřejmě vnitřní věcí bavorské vlády, na co vynakládá peníze, ale proč to neudělají poněkud chytřeji?
Zdá se, že si jsou jisti, že jim ono mlžení či přímo lhaní projde. Reprezentuje je mohutná osoba s možná nadpřirozenými schopnostmi, s využitím ruských bylin bychom mohli říci – bohatýr sudetský, sokolík jasný, sluníčko krásné.
Jaké má Bernard Posselt, podle vás, nadpřirozené schopnosti?
Dokázal přimět docela velké množství osob z politické a akademické sféry, aby mu šly na ruku proti zájmům vlastního národa. Raději to tedy budu přičítat jeho nadpřirozeným schopnostem v oblasti osobního šarmu a přesvědčování, než abych se začal zamýšlet nad nějakými finančními stimuly plynoucími na soukromá konta, do stranických sekretariátů či pokladen vysokých škol.
PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Do Brna míří to nejhorší, co se dá vůbec v Německu najít, podotýká Petr Hampl. Přivítání se tito lidé dočkají od skupin, které naivně věří, že z německého projektu zvaného Evropa také budou něco mít.
Foto: archiv Petra Hampla Popisek: Spisovatel a sociolog Petr Hampl.
Pořádání Sudetoněmeckých dnů v Brně znovu otevřelo složité téma českých dějin. A to ukončení působení německého vlivu na českém území. Překvapilo vás, jak intenzivně je toto téma v české veřejnosti stále vnímáno?
Drtivá většina české veřejnosti to téma chápala jako dávno uzavřené. Němci se nás pokusili zcela vyhladit, bylo to strašné, ale nemůžeme se k tomu neustále vracet. Máme dost jiných starostí.
Že se nacisté 80 let po válce znovu aktivují a že je liberální demokraté otevřeně podporují, to je pro řadu lidí naprostý šok. Je dobré si uvědomit, že do Brna míří to nejhorší, co se dá vůbec v Německu najít. Nejsou to průměrní potomci vyhnaných či odsunutých, jsou to ti nejhorší nacisté.
Sám jsem z jedné strany potomkem sudetského Němce, můj dědeček dokonce bojoval ve Wehrmachtu. Mám nějaké příbuzné, jejichž předkové byli vyhnáni z Čech a začali nový život v Německu. Mám tedy určitou představu o myšlení takových lidí. Ani ve snu by je nenapadlo označovat to za nespravedlnost nebo se domáhat nadvlády nad českými zeměmi. Sudetoněmecký landsmanšaft je krajní extremistická organizace.
Je tedy logické, že velká část české veřejnosti to vnímá citlivě. Jak jinak by to měla vnímat?
Všimněte si, že ten stejný vzorec myšlení se projevuje i ve vztahu k islámu. Jakmile někdo začne mluvit o umírněném islámu, můžete se spolehnout, že bude podporovat ty nejhorší násilné džihádisty. A jakmile někdo začne mluvit o údajně nespravedlivě postižených nevinných Němcích, můžete se spolehnout, že bude podporovat skutečné nacisty.
V obecné sociologické rovině: Je 80 let historicky dostatečná doba na „zahlazení“ sporů a křivd takové úrovně, jako se odehrávaly v letech 1938–1945 u nás?
Především je důležité připomenout, že žádné vzájemné křivdy tu nebyly. Veškeré zlo bylo výhradně jednostranné. Němci ublížili Čechům, ale Češi neublížili Němcům.
Nicméně generace, která to zažila, už téměř není naživu a není nikoho, kdo by měl zájem na aktivním udržování těch vzpomínek.
Takže ano. 80 let by byla dostatečná doba. Pokud by Německo zastavilo své snahy o ovládnutí českých zemí jakožto „životního prostoru“ pro vyšší rasu, která dnes paradoxně začíná být spíše arabská a turecká než germánská.
A co „divoký odsun“ nebo zločiny na německém obyvatelstvu, které se nyní tak zdůrazňují?
Československá vláda nikdy neorganizovala, nepodněcovala ani nepodporovala zločiny proti německému obyvatelstvu. Všechny byly dílem různých zločineckých band a proběhly v době, kdy československá vláda neměla plnou kontrolu nad zemí. Jakmile svou moc konsolidovala, tak žádné zločiny netrpěla. A že tu bylo několik měsíců, kdy zemi neovládala plně, to není její vinou. To je výhradně vinou německé strany. Nesmyslný je i požadavek, že československá vláda měla ochranu německého obyvatelstva nadřadit všemu ostatnímu jako nejvyšší prioritu. Samozřejmě, že důležitější bylo zajistit bezpečí našim lidem a Němci byli na druhém místě. Vzhledem k okolnostem to bylo naprosto správné.
Pokud někdo hledá odpovědnost za zločiny té doby, ať si jde stěžovat do Berlína.
Mluvilo se o tom, že připomínky složité historie, co zaznívají z obou stran, narušují dosavadní docela dobré česko-německé vztahy. Jak byste vztahy mezi současným Českem a jeho německým sousedem popsal vy?
Popsal bych je jako stav totálního podmanění. Klíčové podniky jsou v německých rukou. Když si chci koupit české jablko od českého zemědělce, musím zaplatit provizi německému obchodníkovi. Intelektuální elita je korumpována německými fondy. S místními lidmi se zachází jako s bytostmi druhé kategorie. Za stejnou práci dostávají mnohem menší platy než Němci a za stejné zboží v obchodech jsou jim účtovány vyšší ceny. Rozdíl jde na budování německé říše, která je ovšem řízena tak mizerně, že se hroutí i s našimi penězi.
Jestliže současní „sudeťáci“ chtějí zajít ještě dál, pak už jde přímo o cílenou likvidaci místního slovanského etnika, jak to odpovídá dlouhodobému trendu. Nezapomínejme, že na celém území dnešního východního Německa kdysi žily slovanské národy a že byly postupně zlikvidovány. Češi přežili nejdéle, ale rozhodně to není samozřejmost. Historická logika může ukazovat k vyčištění prostoru pro německé potřeby.
Hlavním heslem, se kterým zastánci sudetoněmecké akce přicházejí, je „Evropa“. Evropa jako prostor smíření a spolupráce. Ivan Hoffman ale nedávno pro PL.cz napsal, že EU, která si pojem Evropa přivlastnila, je čím dál více německý projekt, prosazující německé zájmy a německé vidění světa. Jak relevantní jsou podle vás poznámky o „čtvrté říši“, tedy německém projektu ovládnutí Evropy, aktualizovaném pro jednadvacáté století?
Ivan Hoffman má pravdu. „Evropa“ je jenom jiné pojmenování pro německé impérium.
Německo avizovalo svůj plán na intenzivní zbrojení a EU své ambice na posilování vlivu směrem na východ. Jsou podle vás adekvátní historické paralely s německými ambicemi „nach Osten“ z devatenáctého a dvacátého století?
Jen naprostý hlupák by mohl na chvíli uvěřit tomu, že německé zbrojení je určeno proti Rusům. Němci zbrojí proti svým sousedům. Nemusí to znamenat, že přímo dojde k ozbrojenému útoku na Českou republiku. Ale když takovou možnost máte, dává vám to úplně jinou vyjednávací pozici. To se ale týká spíš jiných států. V České republice se Němci nemusí o nic hádat. Dostanou všechno zadarmo.
Na druhou stranu, z pohledu Česka: Je vůbec možné, aby země jeho současné velikosti, navíc ekonomicky z podstatné části ovládaná Německem, nepodléhala vlivu velkého souseda?
Ten stejný problém tu máme od 10. století, kdy se formoval český stát. Čeští vládci vždy museli manévrovat. Když ustoupíte příliš, německé impérium vás úplně zničí. Ale když na německé impérium neberete ohled vůbec, znamená to válku s mnohem silnějším sousedem. Nezbývá tedy než vést chytrou, pragmatickou politiku.
K tomu se snad současná vláda vrací. Jenže nezapomínejme, že Babišově vládě se zatím nepodařilo převzít moc. Politická moc v zemi je rozdělena mezi vítěze loňských parlamentních voleb a představitele předchozího režimu. A Fialova vláda byla jednou z nejvíce protičeských vlád od 10. století.
Pro pochopení celé té záležitosti je důležité rozumět tomu, že Německo nemělo podmínky pro vytváření koloniální říše v Africe nebo Asii. Území přirozeně vhodné pro kolonizaci jsou slovanské oblasti na východ od Německa. Když dnes vidíme, že Francie se snaží posilovat vliv v bývalých francouzských koloniích a že Anglosasové nadále ovládají Latinskou Ameriku, pak jen vidíme princip, který se projevuje ve vztahu Německa k nám.
Kromě odpůrců sudetoněmecké akce v Brně se část veřejně známých elit postavila za její konání. Jak sociologicky popsat tuto část společnosti, která podle všeho upřímně věří, že spolupráce s naším velkým sousedem na jeho evropském projektu bude přínosná i pro nás?
Velmi stručně bychom je mohli popsat jako novou aristokracii a zájemce o členství v nové aristokracii. Tedy korporátní byrokracii, ten typ podnikatelů, o kterých jsem se už zmiňoval, jejich zaměstnance a samozřejmě profesionální intelektuály. Tedy jádro příznivců Petra Fialy. Skupinu, pro kterou je typická hloupost, iracionalita a davový fanatismus a která se zároveň cítí být jakousi duchovní elitou nadřazenou všem ostatním.
Před 10 lety ti lidé vítali arabské džihádisty, dnes se klaní nacistům. Což jim nebrání usilovně bojovat proti „krajní pravici“, aniž by dokázali říct, co to ta krajní pravice vlastně je.
Mnozí z nich doufají, že po likvidaci českého etnika se přidají k vyšší rase. Mezi skalními přívrženci pětikoalice probíhá doslova mánie vyhledávání německých předků. Jiní se zase vracejí k „rasové vědě“ a věší na sociální sítě posty o tom, že jejich lebka má germánský tvar. Ženy si z příjmení odstraňují koncovku „-ová“, aby mohly snáze předstírat, že jsou Němky nebo Američanky.
Jak vysvětlujete, že je taková vstřícnost vůči jejich požadavkům právě u nás, a ne třeba v Polsku nebo na Slovensku?
Těch důvodů je celá řada, nicméně já z nich vypíchnu jeden opomíjený. Změnil se převládající model velkého podnikání. Ti, kdo zakládali firmy v 90. letech, ti snili o vybudování místního impéria. Betonový král Tomáš Březina, který vybudoval betonářského giganta Best, je typickým příkladem. V poslední generaci ale firmy vznikají buď s představou „založit, dostat na trh a co nejrychleji prodat cizincům“, nebo jsou založeny na modelu vyrabovat místní zdroje, předat je do ciziny a vzít si provizi.
Typickým představitelem tohoto nového podnikatelství je třeba Tomáš Čupr. Nebo skupina miliardářů, která financovala kampaň Petra Pavla, podporuje Deník N a celkově manipuluje veřejné mínění. Tihle lidé jsou naučeni dívat se na Českou republiku jako na krmelec. Je pro ně přirozené a automatické, že podporují každého z ciziny, kdo se k nám přichází napást. To je veliký rozdíl proti jiným zemím, kde místní podnikatelé představují protiváhu nadnárodní nové aristokracii.
Veřejná debata o česko-německé minulosti byla již od devadesátých let formována neziskovým sektorem, z nezanedbatelné části financovaným z Německa. Ovlivnil podle vás veřejnou debatu i tento faktor?
Samozřejmě. Když mluvíme o neziskovém sektoru, musíme mít na mysli, že jde o mocenský sektor. Je v něm udržována politická moc a té moci je tam mnohdy víc, než kolik moci drží některé parlamentní politické strany. Když lidé z Člověka v tísni otevřeně požadují změny zákonů nebo zatýkání svých politických odpůrců, mají slušnou šanci toho dosáhnout.
V současné době je politická moc rozdělena mezi Babišovu alianci a mezi oligarchickou strukturu, v níž ty neziskovky hrají zásadní roli. A protože celý sektor politických neziskovek byl zakládán z ciziny a dosud je z ciziny řízen, nemůžeme čekat, že bude zohledňovat zájmy místních lidí.
Prezident Petr Pavel před několika dny mluvil o plánu na „Spojené státy evropské“ ve smyslu ještě hlubší integrace EU až na federativní úroveň. Dává vám tento projekt smysl?
Petr Pavel kdysi oddaně sloužil Rusům, pak Američanům a nyní dává najevo, že je připravený sloužit Němcům. Nicméně veřejnost chce prezidenta – krasavce, dostala ho a je spokojená. Jeho morální postoje nebo intelektuální úroveň jsou nedůležité. My, kdo to vidíme jinak, jsme vmenšiněmenšině, a měli bychom to respektovat.
Je dobré a důležité rozumět tomu, že když se mluví o Spojených státech evropských, nemá jít o politickou kopii Spojených států amerických, nýbrž o sadu území, jejichž obyvatelé budou mít přesně odstupňovaná práva. Východní Němci nemají stejná práva jako Němci západní a další mají mít ještě méně práv než východní Němci.
Současná vláda se snaží o suverénnější politiku než její předchůdkyně, která pod heslem „patříme na Západ“ víceméně akceptovala všechny nápady z Bruselu. Jak se jí to z vašeho pohledu zatím daří? A je vůbec ještě možné takovou politiku v současných podmínkách provozovat?
Toho jsme se už dotkli. Vlády malých států musí manévrovat, vyvažovat, snažit se prosadit co nejvíc a zároveň nevyvolat otevřený konflikt s regionální velmocí. Myslím, že Babišova vláda si to dobře uvědomuje a chová se podle toho. Jen mě mrzí, že nevyužívá i schopností profesorů Krejčího a Druláka, byť i třeba jen jako poradních hlasů. Její strategie mohla být ještě chytřejší.
Věnuje se tomu také Jungmannova národní akademie?
Ano, na sobotu 19. září připravujeme celodenní seminář docenta Téry a doktorky Hejlky, který bude částečně věnován právě myšlení sudetoněmeckého hnutí a formování jejich ideologie. Kdo by se chtěl zúčastnit, ať sleduje naše webové stránky.
