Václav Klaus pro Echo24.cz
https://www.institutvk.cz/clanky/3277.html
Ostatně- co bychom ještě chtěli….
„Banální spor“ s pobodáním. To vážně řekla policie? Hodně silná káva k 17. listopadu
22.11.2025 8:49 | Komentář
TÝDEN V MÉDIÍCH Oslavy 17. listopadu stále více ztrácejí pietní charakter a mění se v aktivistický „jarmark“, říká Petr Žantovský. Připomíná také pobodání podporovatele SPD, u kterého policie podle něj příliš rychle odmítla politický motiv. Kriticky se vyjadřuje k článku ČTK o nestrannosti veřejnoprávních médií, zpochybňuje argumenty odbornic proti zrušení koncesionářských poplatků a komentuje i snahu příští koalice zmrazit platy politiků, kterou končící vláda podle něj pravděpodobně zabrzdí.
Popisek: Mediální analytik doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.
V rámci Týdne v médiích si mediální analytik tentokrát všímá především toho, jak si dnešní společnost připomínala jedny z nejdůležitějších událostí moderních českých dějin. Česká republika 17. listopadu uctila 36 let od začátku pádu komunistického režimu a zároveň 86 let od uzavření českých vysokých škol nacisty. „Někteří slaví 17. listopad jenom jako výročí převratu v roce 1989. Ale nebýt té původní události z roku 1939, tak by se samozřejmě nemohla konat ani ta událost v roce 1989, protože to bylo právě k uctění výročí těch padlých studentů a připomínka toho nacistického protektorátního režimu,“ upozorňuje Petr Žantovský, že mnozí vnímají tento den pouze jako připomínku roku 1989, čímž opomíjejí jeho původní historický význam.
Hlavní proud uctění památky se každoročně soustřeďuje na Národní třídu. Žantovský však upozorňuje, že pro mnoho lidí – včetně některých jeho blízkých – se centrum Prahy v tento den stává místem, kterému se raději vyhnou. Jeden z jeho známých, který bydlí přímo u Národní třídy, dokonce říká, že z bytu raději nevychází, protože se stydí za „jarmark neziskovek“ a mladých aktivistů, kteří hlasitě mluví o utrpení za komunismu, ač o té době často nevědí vůbec nic. A podotýká, že mnohé tyto aktivity jsou navíc financovány z veřejných prostředků.
Jako temný kontrast k pietním akcím a symbolickým uctěním památky Petr Žantovský připomíná tragickou události – večer 17. listopadu došlo k brutálnímu incidentu v pražském metru, kdy 17letá dívka pobodala 81letého muže ve stanici Národní třída. Žantovský připomíná tuto událost. Předseda SPD Tomio Okamura následně uvedl, že napadený senior byl dlouholetým členem a podporovatelem jeho hnutí. Označil to jako politicky motivovaný útok. „Sedmnáctiletá účastnice demonstrace pobodá seniora, který má pravděpodobně odznáček SPD na klopě. To je něco tak nehorázného, že to opravdu připomíná úplně jiné doby, než jaké bychom si přáli žít dnes,“ doplňuje s tím, že nepřátelství mezi lidmi, a dokonce napříč generacemi, je dnes strašlivé, avšak v dnešním společenském klimatu pochopitelné.
Nejbizarnější na celé věci je podle Petra Žantovského skutečnost, že policie odmítla, že by šlo o politicky motivovaný útok. Upozorňuje na komentář redaktora Lukáše Prchala v Deníku N, který informoval, že policie údajně nezjistila žádný politický podtext, a citoval údajné vyjádření policie: „Podle všeho se jednalo o banální spor mezi seniorem a nevhodně se chovajícími a hlučnými náctiletými.“ Žantovský k tomu poznamenává, že takové zjednodušování závažného incidentu působí krajně nepatřičně s ohledem na tragické následky: „Tak to už je hodně silná káva, zejména když to vyřkne policie – pokud to opravdu vyřkla a není to jen z hlavy pana Prchala – záhy poté, co se věc stala, a v podstatě nebyl žádný čas vyšetřit věci do detailu,“ pozastavuje se mediální expert.
Kdyby k podobnému útoku došlo v opačném gardu, reakce médií by podle něj byla naprosto odlišná. Připomíná, že na Národní třídě zaznívalo i skandování „Ať žije Pavel“, a proto si lze představit i situaci, kdy by „člověk s prezidentem na klopě byl pobodán příznivcem opoziční strany“. Podle něj by pak „režimní média rozpoutala vřavu o bujícím fašismu a konci demokracie“, zatímco současný případ provází naopak snaha politický rozměr minimalizovat. „To strašné pokrytectví našich novinářů a médií je známý fakt už dlouhodobě. Tady se někdo, ať už je to policie nebo nějací novináři, pokouší z toho v podstatě velmi nebezpečného útoku udělat banalitu a předmět nějakého generačního sporu,“ uvádí mediální analytik.
Označuje to za hrubé podcenění skutečnosti, a i kdyby v incidentu hrál roli generační konflikt, nelze přehlížet samotný fakt násilí. „Musíme se všichni zamyslet nad tím, jak je možné, že jsme tu mládež dovedli do tohoto stavu, že se jí nelíbí nějaký člověk, tak prostě vyndá nůž a několikrát ho bodne. To není úplně normální, patří to do jiného světa,“ říká Petr Žantovský a dodává, že pokud policie skutečně pronesla to, co napsal redaktor Prchal, pak „má v tuto chvíli opravdu černého Petra v rukou a měla by se hodně omlouvat“.
Expertky varují před zrušením poplatků, Žantovský mluví o iluzi nezávislosti
Po emotivních událostech spojených se 17. listopadem se Žantovský přesouvá k úplně jinému okruhu událostí – tentokrát k mediálnímu textu, který ho podle jeho vlastních slov rozesmál. Jde o článek zveřejněný na serveru České noviny (ČTK), nese název Expertky: Veřejnoprávní média zajišťují vyvážené zpravodajství pro všechny. Hovoří se v něm o tom, že úkolem veřejnoprávních médií je poskytovat objektivní a vyvážené zpravodajství, na které se občané mohou spolehnout a v němž jsou zastoupeny všechny hlasy. Veřejnoprávní média musejí být nezávislá na politické moci, proto dostávají poplatky od domácností a firem. „Na první pohled je to taková hezká pohádka o tom, jak by věci měly být. Ale kdo to sleduje trochu zblízka, ví, že takové věci nejsou,“ poznamenává Petr Žantovský.
Text staví konkrétně na výpovědích dvou akademiček Alice Němcové Tejkalové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Maríny Urbánikové z Masarykovy univerzity v Brně, které veřejnoprávní média brání a zajišťují jim odbornou legitimitu. Shodně tvrdí, že by nebylo správné přistoupit na model, který prosazuje budoucí vládní koalice ANO, SPD a Motoristů. Tou zásadní změnou má být zrušení koncesionářských poplatků a převedení veřejnoprávních médií pod státní rozpočet. Podle nich by takový krok znamenal oslabení nezávislosti veřejnoprávních médií. Urbaníková dokonce říká, že: „V českých podmínkách považuji poplatek za mnohem bezpečnější z hlediska možného politického vlivu.“
K tomu Petr Žantovský poznamenává, že Urbaniková podle jména pravděpodobně pochází ze Slovenska, a tedy může mít o tamní situaci hlubší povědomí. Právě Slovensko přitom už od roku 2010 používá model financování médií veřejné služby mimo režim koncesionářských poplatků: „Tamní média stále existují a fungují, neotáčí se tam kolem dokola propaganda vládní koalice. Ta média si žijí svým životem tak jako kdykoliv v minulosti,“ uvádí Žantovský.
A dodává jeden zásadní postřeh: překvapilo ho, že obě expertky – navzdory rozsáhlým vyjádřením – ani jednou nezmínily slovo profesionalita. Podle Žantovského je to klíčový princip, bez kterého žádná veřejná služba v médiích nemůže fungovat: „Jestli je něco zárukou dobré veřejné služby v médiích, pak je to profesionalita žurnalistů, kteří ty obsahy vytvářejí,“ pokračuje Petr Žantovský.
Skutečný opak profesionality ve veřejnoprávních médiích není typ financování, ale „stranickost, zaujatost, předpojatost a služba nějakým menším zájmům – politickým, ekonomickým či jiným.“ Připomíná, že každý, kdo kdy přišel do styku s mediální teorií, ví, že bez profesionality nelze udržet nezávislou, nestrannou a objektivní žurnalistiku. Stačí se podívat na současná veřejnoprávní média střízlivě a je zjevné, jak dlouhodobě podporují určitý politický proud: „Asi jen málokdo dojde k závěru, že jsou nestranná.“ Žantovský upozorňuje, že výrazným příkladem je i nedávná kauza kolem dlouhodobého nezvání Tomia Okamury do pořadu Otázky Václava Moravce – podle něj vzorová ukázka toho, jak se pracuje „naprosto svévolně s dramaturgií a obsahem“.
Opakovaně tak odmítá tezi, že by profesionalitu veřejnoprávních médií garantoval model koncesionářských poplatků, zatímco financování ze státního rozpočtu by ji ohrozilo. Podle něj je to iluze: profesní selhání žurnalistiky mohou vznikat v jakémkoliv modelu. Na závěr vzkazuje přímo agentuře ČTK: „Milá Česká tisková kanceláři, mám tě rád, ale v tomto případě jsi vypustila do světa naprosto zbytečný článek plný polopravd a věcí, které nebyly řečeny – a přitom jsou důležitější než ty, které řečeny byly.“
Zmrazení platů politiků v rukou končící koalice
Pozornosti veřejnosti by podle Žantovského nemělo uniknout, že se zástupci vznikající vlády ANO, SPD a Motoristů shodli podpořit zmrazení platů politiků na letošní úrovni, uvedl předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) po jednání koaliční rady. Uvedl, že by zmrazení platů politiků mělo trvat pět let od 1. ledna 2026. Návrh změny zákona je podle něj třeba projednat i ve Sněmovně ve zrychleném režimu, čemuž může končící koalice zabránit. Rychlý postup očekává Okamura i od prezidenta Pavla. „Chceme, aby okamžitě zasedl Senát, kde má ovšem vládní koalice Petra Fialy (ODS) většinu. Teď se ukáže pravá tvář Fialovy vlády,“ prohlásil šéf SPD.
Petr Žantovský k návrhu dodává, že jde o „docela dobrý chyták“. Na jedné straně podle něj představuje zmrazení platů užitečný a symbolicky správný krok. Politikům by umožnilo dát najevo, že si uvědomují špatný ekonomický stav země a chtějí k řešení přispět. Zákonodárci stran končící vládní koalice se zřejmě budou snažit návrh zpomalit a posunou ho až do programu dalšího sněmovního roku, čímž automaticky zbrzdí jeho účinnost o celý rok. „Vzhledem k tomu, kolik desítek a stovek miliard země vydává na věci, které nepotřebujeme – například rakety a zbraně do války, v níž nemáme účast – je zmrazení platů politiků jen z drobných,“ podotýká mediální analytik.
Veřejnost podle něj může očekávat ze strany zástupců končící vlády tradiční argumentaci: že existují „důležitější věci“, zejména údajný střet zájmů Andreje Babiše, kvůli němuž svolávají mimořádnou schůzi Sněmovny. Petr Žantovský uzavírá s jemnou ironií, že strany končící vládní koalice už v minulosti ukázaly, „co jsou zač“, a nyní mohou své postoje jen potvrdit. „Nechme se překvapit. Třeba příjemně… I když to u nás nebývá příliš zvykem,“ dodává na závěr.
