https://www.inadhled.live/uvaha-dne/po-letech-

27.11.2025 4:44 | Komentář

Výměna vlády se blíží. A s ní i změny na postech velvyslanců. Zejména těch, kteří mezinárodním vztahům České republiky příliš neprospívali.

S očekávaným nástupem nové vlády se začíná spekulovat o změnách na postech velvyslanců. Nejde pouze o výběr a schválení nových čelných diplomatů do zahraničí, ale i o možnou výměnu těch, kterým ještě mandát nekončí, a též zastavení snahy o vyslání některých politických nominantů spojených s vládou Petra Fialy. 

Podle informací serveru ParlamentníListy.cz má jít, stručně řečeno, o zastavení nástupu politických trafikantů, kde panuje podezření, že nemají pro vrcholnou diplomatickou práci předpoklady, a také stažení velvyslanců, kde v některých případech dokonce panují podezření, že jejich práce je mírně řečeno problematická nebo za sebou mají podezřelé kauzy. 

Výměny na místech vedoucích českých zastupitelských úřadů, o kterých se už nějakou dobu v kuloárech hovoří, by nebyly ničím novým. Právě naopak může jít spíše o reakci na chování Fialovy vlády, která po svém nástupu v roce 2021 vyházela několik diplomatů s údajným důvodem, že šlo o politické nominanty bez zkušeností. 

Patrně nejkřiklavějším byl v tomto ohledu případ exministra a velvyslance Gustava Slamečky, který měl po návratu z čela naší mise v Jižní Koreji zamířit na velvyslanecký post do Dánska. Jeho výjezd byl schválen vládou i prezidentem a dokonce již získal agrément (souhlas přijímající země, pozn. red.). Nebylo to nic platné. Tehdy nová vláda Petra Fialy zasáhla, Slamečkův další výjezd zablokovala, na jeho místo vybrala svého člověka a Slamečkovi de facto vzkázali, že v diplomacii končí. Totožně bylo zameteno s Tomášem Tuhým, policejním exprezidentem a velvyslancem v Bratislavě, který měl vyrazit na post do slovinské Lublaně. 

Gustav Slamečka ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz kroutí hlavou nad nedávnými výroky hradního klíčového poradce Petra Koláře, který zpochybňoval, že je v pořádku, aby nastupující Babišova vláda jednala podobně, jako před lety ta Fialova. „Obecně ale platí, že v civilizované zemi se do již schválených a prezidentem podepsaných nominací velvyslanců ani při změně vlády nemá zasahovat,“ sdělil před týdnem Kolář Seznam Zprávám.

Podle Slamečky to nedává smysl, neboť právě takovou praxi začala Kolářem podporovaná Fialova vláda. „Výrok pana Koláře neodpovídá realitě, jak ji nastavila Fialova vláda. Úkolem budoucího kabinetu je reforma zahraniční služby, aby mohla být účinným nástrojem obhajoby českých národních zájmů. Můj případ další komentář nepotřebuje. Pokládám si za čest, že jsem mohl sloužit naší zemi. Ti, kteří mi to dál neumožnili, si napsali vlastní vysvědčení,“ sdělil Slamečka.

Jeho odchod je insidery pokládán za akt politické msty ze strany Lipavského a Fialy. „Oficiální důvody neobstojí. Slamečka je výborně jazykově vybaven a na rozdíl od mnoha českých diplomatů má ekonomické vzdělání (2x MBA). Jako ministr dopravy řídil v době českého předsednictví v EU Evropské rady. Čtyři roky také sloužil jako velvyslanec v Korejské republice, která je strategickým partnerem ČR a diplomatická mise zde patří k těm složitým. Úspěšně ji zakončil vyřešením případu českého lékaře, kterého se velvyslanci Slamečkovi podařilo zachránit před vězením a dostat zpátky domů. Fialova vláda a prezident Pavel se mu odměnili odvoláním z funkce velvyslance v Dánsku, kam měl bezprostředně odjet ze Soulu,“ popsal okolnosti pro ParlamentníListy.cz zdroj dobře obeznámený s tehdejším děním v Černínském paláci.

Změna by měla přijít na českém velvyslanectví v Berlíně. Jak už mediálně proběhlo, po uvolnění tohoto místa by mohl post potenciálně obsadit muž, který ho už zastával. Jde o Rudolfa Jindráka, kariérního diplomata, který v Německu už z pozice velvyslance naši zemi zastupoval, a to dlouhých osm let. Působil rovněž jako velvyslanec v Rakousku a v několika dalších středoevropských státech, a navíc byl i náměstkem ministra zahraničí a vedl též hradní diplomacii. Andrej Babiš si navíc Jindráka váží jako profesionála.

V případě Jiřího Čisteckého, dosavadního velvyslance v Berlíně, je pozoruhodné, jak o něm informují některá média, dlouhodobě spjatá s Fialovou vládou a se současným Hradem. Současného českého velvyslance v Německu Jiřího Čisteckého tak například označila za „talentovaného diplomata“. Jde naopak o velmi problematickou osobu. Nástupu Čisteckého na ambasádu v Berlíně s jistou nelibostí přihlížely i německé úřady, agrément mu však nakonec dali spíše z důvodu, aby zbytečně nezpůsobily skandál.

Čistecký má za sebou podezřelou kauzu s pašováním stovek pilulek silných psychofarmak do Ruska, což dodnes nebylo řádně vysvětleno. ParlamentníListy.cz na případ upozornily již v dubnu letošního roku (VÍCE ZDE). Přešlapů ale mělo být v případě Jiřího Čisteckého víc. Naše důvěryhodné zdroje hovoří o jeho údajně nevhodném chování vůči zahraničním diplomatům včetně zasílání nevyžádaných zpráv včetně fotografií intimního charakteru. Toho se měl dopouštět rovněž během svého diplomatického angažmá v Rusku. Vzhledem k tomu, že tito zahraniční diplomaté se o své nepříjemné zkušenosti měli podělit, je pravděpodobné, že se informace dostaly i k ruským tajným službám, které by je teoreticky mohly využít či zneužít.

Ve své roli velvyslance v Německu má mít Čistecký na svém kontě i další „úspěch“. Tentokrát se týká jiné oblasti. Aktuálně mediálně probíraný a široce politicky i společensky kritizovaný sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se má konat příští rok v Brně, měl být dle našich zdrojů z Ministerstva zahraničních věcí od počátku podporován a protlačován právě Jiřím Čisteckým. Kariéru měl tento kontroverzní diplomat v posledních dvou letech silně nahnutou, ale vše se mu dosud povedlo ustát. I to má svůj důvod. 

„Patřil mezi chráněnce Tomáše Pojara, kterého by šlo označit za reálného ministra zahraničí. O tom, že Lipavský neměl absolutně žádnou moc a nic důležitého nerozhodoval jistě víte, to asi nemusíme řešit, takže to nemělo roli. Pojar za Čisteckým stál a jeho podpora znemožnila jeho odvolání a tiché uklizení na méně důležité posty tady v Praze. Dnes už Pojar nemá žádnou moc a nic nebrání tomu, aby nové vedení napravilo situaci a uklidilo ho. Němci se tehdy hodně divili, že jim ho chceme poslat do Berlína, jejich velvyslanec v Praze se na to dokonce ptal, ale ven se to nedostalo, Němci taktně pomlčeli,“ říká pro ParlamentníListy.cz kariérní diplomat, který pro český stát pracuje celou svou kariéru.

Zevnitř budoucí vládní koalice obecně zní, že pokud teď někdo kritizuje záměry odvolat některé stávající velvyslance nebo zarazit výjezd těch už schválených dosluhující vládou, měli by si uvědomit, že se tímto směrem vydalo právě vládní seskupení Petra Fialy a vytvořilo precedens. O nic úplně nestandardního nejde ani ve světě. Nemluvě o Spojených státech, kde výrazná část velvyslanců končí s mandátem prezidenta, který si je vybral, a čeká se na nominace toho nově zvoleného. 

A BYLO BY UŽ NAČASE! ZBAVIT SE FIJALOVÉHO HNUSU JE TŘEBA VŠUDE, NA VŠECH ÚROVNÍCH!

Spustit čtení článku

Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku. 

26.11.2025 19:40 | Rozhovor

„Ukrajinská armáda je demoralizovaná, ukrajinští vojáci dezertují více než kdy předtím. Ani se jim nedivím, taky bych nechtěla nasazovat život za zlaté záchody svých představitelů,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná. Zmínila německé novinky ohledně vojenské služby a zbrojení. Vrátila se k oslavám 17. listopadu, padla i slova „nesnášenlivá řvoucí smečka“. Nešetřila ani spolek Milion chvilek.

Vraťme se ještě k letošním oslavám 17. listopadu. Jak je komentovat?

Jako jednu velkou přehlídku pokrytectví. Ti, kteří tam pořvávali, měli pramálo společného s těmi ideály, které měl přinést listopad 1989. To byla nesnášenlivá řvoucí smečka, která neváhala za minulost vypískat Andreje Babiše, ale Petrovi Pavlovi za to stejné zatleskat. Filipu Turkovi vynadat, že si dovolil přijít, Tomio Okamurovi za to, že si dovolil nepřijít. Kdo se na to díval objektivně s odstupem, tak si musel připadat jako v nějakém absurdním dramatu.

Konala se i demonstrace organizovaná splkem Milionem chvilek s názvem Česko není na prodej. Co k této akci říci? Mají pravdu ti, kteří chvilkařům vyčítají, že se dostatečně neozvali ohledně kauz jako dozimetr nebo bitcoiny, ale teď demonstrují proti vládě, která ještě ani nevznikla?

Jednoznačně. Tento spolek je jednoznačně pátou kolonou stran končící vládní koalice, jež je nyní v demisi, a s tím by zejména k nim také mělo přistupovat. Čtyři roky spali, sem tam – aby se neřeklo – vydali nějaké krátké prohlášení na sociálních sítích, ale jinak ke všem mafiánským praktikám zde mlčeli.

Když jsem tuto vlivovou partičku označovala za Milion chvilek vládních roztleskávačů, tak nyní by se měli přejmenovat na Milion chvilek pro ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráty a STAN.

Když jsme u toho, že vláda ještě ani nevznikla, jak hodnotíte přístup prezidenta Pavla a předsedy ANO Andreje Babiše v této věci?

Budu – pro někoho možná překvapivě – citovat pana Lukáše Valentu, pirátského glosátora: „Pan prezident nemá co připravovat nějakou strategii. Jeho ústavní povinností je jmenovat toho, kdo sestaví většinu ve Sněmovně…“

Taky se divíte? Též jsem nevěřila vlastním očím, dokud jsem se nepodívala na datum, kdy toto napsal. Bylo to 5. října 2021, tedy po volbách, v nichž vyhrálo Spolu, a adresováno to bylo prezidentovi Miloši Zemanovi. Myslíte, že by podobně mluvil i k Petru Pavlovi? Na to ať si odpoví každý sám.

Pojďme na další téma. Ve svém pořadu Bočko jste se podívala do sousedního Německa a upozornila jste, že Německo se rozhodlo pro zastropování cen elektřiny. Můžete to, prosím, pro naše čtenáře rozebrat? Proč k něčemu takového hodlá Německo přistoupit?

V Německu si asi uvědomili, že bez levných vstupů – k nimž energie jednoznačně patří – nejsou schopni dnes už konkurovat nikomu. Indii, Číně, ale ani Spojeným státům, kde mají energie až čtyřikrát levnější. A celý slavný německý průmysl to začal pociťovat. Dokonce se už smí hovořit i o tom, že zavření jaderných elektráren byla chyba. Bohužel nejen pro Německo, ale zaplatili a platí to i naši občané a podnikatelé.

A co v tomto směru vzkázat naší nově vznikající vládě?

Tak, všechny strany nově vznikající vládní koalice – jak ANO, tak SPD a Motoristé – deklarovaly, že chtějí s cenami energií bojovat. Jde tedy o to, aby začala nová koalice vládnout co nejdříve a co nejdříve své sliby realizovat tak, aby to podniky i domácnosti pocítily ve svých peněženkách.

V souvislosti s Německem jste také zmínila novinky ohledně vojenské služby a zbrojení. O co konkrétně se jedná?

Musím se přiznat, že ve mně rostoucí vojenská síla Německa v roce 80. výročí od porážky zvěrstev, které páchalo, nevyvolává pozitivní pocity. Politicky již Evropu víceméně ovládlo, nyní to dělá plíživě i na jiných frontách. Příkladem budiž i sjezd sudeťáků v Brně. A slova pana kancléře Merze, že ukrajinský konflikt skončí „jen se souhlasem Evropy“, mě doslova vyděsila.

A jak tedy vidíte aktuálně situaci na Ukrajině?

Ukrajina je postavena do mimořádně obtížné situace. Mírový plán, který prezident USA Donald Trump prosazuje, je k ní velmi tvrdý. Nutno ale říci, že kdo čekal něco jiného, byl naprosto bláhový. Ukrajina se do této situace dostala sama. Už v dubnu 2022 mohla podepsat mírovou dohodu, která pro ni byla stokrát lepší. To by si ale pan Zelenskyj nesměl nechat radit od válečníků z Evropy – zejména od britského premiéra Johnsona – za nimiž stála a stojí silná zbrojařská lobby, která na mírovém řešení konfliktů samozřejmě nemůže vydělat ani korunu či dolar.

Konflikt na Ukrajině je rozhodnut a nezmění to ani deset raket Dana. Ukrajinská armáda je demoralizovaná, ukrajinští vojáci dezertují více než kdy předtím. Ani se jim nedivím, taky bych nechtěla nasazovat život za zlaté záchody svých představitelů.

26.11.2025 14:00 | Analýza

Příštího jara se poprvé budou konat Sudetoněmecké dny v Česku. Konkrétně v Brně. A to mnohým připomnělo jednu tamní starší návštěvu Bernda Posselta u Petra Fialy. Stará fotografie se začala opět intenzivně šířit internetem.

Jednaosmdesát let poté, co soužití Čechů a Němců v českých zemích ukončily události kolem druhé světové války, se na území České republiky má poprvé v historii konat sudetoněmecký sjezd pod heslem Život je setkávání.

„Bude to svátek společné kultury, rozmanitosti, dialogu a porozumění, na který jsou srdečně zváni nejen všechny generace sudetských Němců, ale i jejich čeští a mezinárodní přátelé,“ oznámil Bernd Posselt, spolkový předseda pořadatelské organizace Sudetoněmecké krajanské sdružení, známé ale podle německé verze názvu spíše jako „Landsmanšaft“.

Spolek, zaregistrovaný od roku 2015 i v Česku, je otevřeně lobbistickou organizací, hájící zájmy vysídlenců z Československa. Jeho prvním předsedou byl od roku 1950 Rudolf Logdman von Auen, někdejší poslanec rakouské Říšské rady, který po vzniku Československa v roce 1918 usiloval o odtržení českého pohraničí vyhlášením separatistické provincie Deutschböhmen. Tento pokus byl potlačen armádou, ideolog německého separatismu ale dostal možnost působit v československém parlamentu. V roce 1938 v Teplicích srdečně vítal Hitlera, i když je pravdou, že od třicátých let už byl jeho politický vliv zanedbatelný.

Po válce se usadil v Bavorsku, kam byla vystěhována největší část českých Němců, a inicioval vznik spolku, který by hájil jejich zájmy, a rovněž „prosazení právního nároku na ztracenou domovinu“ včetně dořešení majetkových otázek.

Tyto ambice sdílí Landsmanšaft doposud, když je jeho předsedou a od devadesátých let nejvýraznější tváří Bernd Posselt. Potomek vlivné rodiny předválečného Jablonce nad Nisou (otec zde vlastnil továrnu na plastikové výrobky, příbuzný Adolf Posselt byl dlouholetým starostou města a poslancem) se narodil v roce 1956 již v Německu.

https://youtube.com/watch?v=pXi-y0EXGmE%3Fsi%3DblsWWhL6cAlQkLkb

Od sedmdesátých let byl blízkým spolupracovníkem Otty von Habsburka v Panevropské unii, což byl meziválečný projekt na politické a hospodářské sjednocení evropských národů. Postupně se prosadil v rámci bavorské CSU, která vždy byla nejbližším politickým spojencem vysídleneckých hnutí, od roku 1994 byl europoslancem. Ve stejné době se stává velmi „populárním“ v Česku, díky svým mediálním vystoupením na obranu sudetoněmeckých zájmů.

Politik, který svým vystupováním pro některé dokázal dát konkrétní náplň nejasnému pojmu „sudetoněmecký revanšismus“, měl ale na české straně vždy i své zastánce. K prvnímu zásadnímu střetu došlo v roce 2002, když chtěl Landsmanšaft otevřít v Praze svou kontaktní kancelář právě v čase předvolební kampaně, která tak dostala jedno z hlavních témat.

Ambice krajanského sdružení se pochopitelně vždy prolínaly se širší a složitější otázkou sousedských vztahů Čechů a Němců. Jejich restart po roce 1989 byl dlouho poznamenán nešťastným úvodním tahem prezidenta Havla, který dodal revizionistické lobby přehnané sebevědomí.

Václav Havel měl k Německu osobně pozitivní vztah. Podle všech jeho životopisců nešlo ani tak o rodinnou historii z doby nacismu, spíše o jeho vlastní zážitky z šedesátých let, kdy jeho hry měly v Německu úspěch, který mu umožnil ekonomickou nezávislost po celých dvacet let opozičních aktivit. Český disent byl také z Německa intenzivně podporován, a právě tento vděk stál na počátku jeho velmi vstřícných vyjádření, která bohužel na druhé straně byla pochopena zcela jinak.

Psali jsme:

• Saša Vondra barvitě popsal, co chce v emocích provádět Putinovi. Jenže pak mu dojde, že Západ je na něm závislý jak na kokainu…
• Velké výročí devadesátkové politiky. Helmut Kohl v Praze, Miroslav Sládek v amoku

Nejvášnivější spory na vládní úrovni se podařilo uzavřít Česko-německou deklarací v roce 1997, ale sudetoněmecké hnutí i poté dávalo najevo své ambice z pozice „rozvíjení kulturního a vědeckého dědictví bývalé domoviny“ ovlivňovat dění v Česku, což na druhé straně vyvolávalo nepochopení.

Hnutí ale také mělo podporu části intelektuální a politické scény, která propagovala společné aktivity a odpor interpretovala jako český šovinismus nebo nedostatek rozhledu. Od devadesátých let se kritickému hodnocení českého postoje věnovalo množství uměleckých a akademických děl. Jako badatelské téma to tehdy bylo velmi populární a daly se na něj získat veřejné prostředky i z Německa.

Jedním z oblíbených témat se stal třeba Brněnský pochod smrti, jak je nazýváno kolektivní vysídlení více než dvaceti tisíc brněnských žen, dětí a starých osob, ke kterému došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29. května 1945. Proběhlo hned v dalších dvou dnech a bylo zcela improvizované a nezajištěné, takže při něm došlo k humanitární katastrofě. Od devadesátých let byl příběh opakovaně převyprávěn a stal se jednou z hlavních karet sudetoněmecké strany.

https://youtube.com/watch?v=0A9o_stRR5U%3Fsi%3DwHALlz11XcnsVMWg

Navazování přeshraničních kontaktů na počátku devadesátých let se stalo příležitostí pro mladého brněnského novináře, který se současně snažil na místní univerzitě založit katedru politologie. Petr Fiala se hned na počátku devadesátých let stal předsedou moravského zemského výboru Panevropské unie. V této pozici byl v kontaktu s asistentem Otty von Habsburga Berndem Posseltem, který se v domovině svých předků objevoval čím dál častěji.

„S Panevropskou unií jsem se seznámil ještě před listopadem 1989 díky jejím kontaktům s brněnskou podzemní univerzitou a jejímu aktivnímu zájmu o tehdejší východoevropské země ovládané komunistickými diktaturami. Panevropskou unii jsem chápal jako jednu z cest, jak naplnit klíčové heslo listopadu 1989 – návrat do Evropy,“ vzpomínal před několika lety pro web Hlídací pes.

Bernd Posselt se stal zvláštní součástí české veřejné debaty, často byl zván třeba do Knihovny Václava Havla, kde v roce 2019 představoval svou knihu Příběh Evropy.

Kontakty přes akademický svět byly završeny v roce 2016, když se na Sudetoněmeckých dnech pořádaných v Norimberku objevil tehdejší český ministr kultury Daniel Herman, který účastníky oslovil „milí krajané“. Ze strany pořadatelů to bylo interpretováno jako historický zlom, kterým oficiální orgány ČR odmítly přístup kolektivní viny Němců, uplatněný v Benešových dekretech.

Sudetoněmecké dny pořádá Landsmanšaft každoročně na jaře, v čase letnic. Doposud se konal v různých městech Německa, nebo ve třech případech ve Vídni. Po Danielu Hermanovi, který měl téma česko-německých vztahů už předtím jako svou agendu, následoval o rok později Pavel Bělobrádek, vicepremiér a předseda lidovců, kteří tradičně měli přes Evropskou lidovou stranu na Německo intenzivní vazby.

V letech 2023 a 2025 Sudetoněmecké dny navštívil ministr české vlády Mikuláš Bek, ve druhém případě s oficiálním mandátem vlády. Při první příležitosti byla návštěva doprovázena i vysloveným poděkováním Landsmanšaftu a Berndu Posseltovi za zlepšení česko-německých vztahů z úst prezidenta Petra Pavla.

https://youtube.com/watch?v=hLUAm3yzj3Y%3Fsi%3D9UI9nH9biDY3fG4q

Při osmdesátém výročí konce druhé světové války český ministr školství Mikuláš Bek zdůraznil, že „hrůzy v českých zemích 8. května neskončily“ a kritizoval českou poválečnou pomstu na Němcích. Češi podle něj musejí „najít odvahu pohlédnout do propasti dějin“.

Ocenil také některé organizace, které tuto odvahu nacházejí. A jako jednu z nich bývalý rektor brněnské univerzity výslovně jmenoval spolek Meeting Brno, na jehož akcích se v minulosti účastnil. Spolek Meeting Brno je také českým pořadatelem Sudetoněmeckých dní v moravské metropoli.

Brno bylo už od devadesátých let přirozeným centrem snah o obnovu česko-německých kontaktů. Město, které bylo díky historickým vazbám na Vídeň v intenzivním kontaktu s německým světem, který nebyl zcela přerušen ani po roce 1948 (ve městě bylo třeba možné zachytávat vysílání rakouské televize) se tak stalo i objektem zájmu Landsmanšaftu.

Rok 2015, sedmdesáté výročí událostí konce druhé světové války, vyhlásilo tehdejší vedení města, tvořené stranami ANO, KDU-ČSL, Strany zelených a Žít Brno, jako Rok smíření. V jeho rámci se na jednání zastupitelstva objevil i návrh deklarace ve znění: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.“

Ke koaličním stranám se tehdy přidala TOP 09, opoziční ODS a ČSSD o tématu odmítly hlasovat, jde podle nich o zbytečné otevírání historických ran. Přímo proti, a to velmi vehementně, se postavil zastupitelský klub KSČM, jeden z jeho členů text přímo v řečništi roztrhal.

Hned v následujícím roce byl založen spolek Meeting Brno, v jehož čele stanul koordinátor projektu Rok smíření Jiří Mottl. Cílem jeho aktivity je „podpora interkulturního dialogu, mapování a zpřítomnění historie města Brna a jihomoravského regionu, snaha o porozumění společné historii, hodnotám a tradicím evropských národů a šíření hodnot humanismu“.

https://youtube.com/watch?v=wO1siI8cs-I%3Fsi%3DTqQBVS-xRApx7vyM

Mezi jeho zakladateli byl s někdejším členem Žít Brno Petrem Kalouskem i David Macek, bývalý místopředseda KDU-ČSL a v jeho organizačním týmu lze najít i progresivní farářku Československé církve husitské Martinu Viktorii Kopeckou.

Spolek za devět let své existence měl podle Hlídače státu uzavřít s veřejným sektorem smlouvy za celkem 71 milionů. V letošním roce zaujme udělení víceleté dotace od Jihomoravského kraje na realizaci festivalu v letech 2025–2028 za šest milionů korun. Od brněnského magistrátu na období 2025–2027 dostal spolek 9 milionů korun.

Nejdůležitější součástí jeho aktivit je právě festival Meeting Brno. „Každý rok přinášíme setkání s inspirativními osobnostmi, nečekané perspektivy a prostor pro diskusi o důležitých společenských tématech. Připojte se k nám a objevte sílu sdíleného příběhu,“ uvádí spolek.

Současně s každoročním multikulturním festivalem budou v roce 2026 probíhat i Sudetoněmecké dny. „Zároveň má být symbolem Evropy spojené proti vzmáhajícím se národoveckým politickým směrům, tedy přesně proti těm, které způsobily druhou světovou válku,“ vysvětluje Petr Kalousek.

Podle Bernda Posselta bude sešlost „znamením, že je možné příkopy, které vykopaly nacionalismus a totalitní ideologie, přemostit a položit základy pro lepší budoucnost ve sjednocené Evropě“.

Na setkání Landsmanšaft každoročně uděluje i Evropskou cenu Karla IV. Vloni ji dostal bavorský premiér Markus Soeder, předtím předseda eurokomise Jean-Claude Juncker nebo v roce 2022 Volodymyr Zelenskyj.

Českými držiteli jsou biskup Josef Koukl, Petr Uhl, Daniel Herman a Libor Rouček.

Po oznámení místa konání mnohé na sociálních sítích napadlo, že by se česká sestava mohla rozšířit. A také se začala intenzivně šířit jedna stará fotografie z devadesátých let. Je na ní ještě Otto von Habsburg, doprovázen tehdy výrazně štíhlejším Berndem Posseltem, a společně s nimi moravský lidovec Pavel Tollner, ale také předseda moravské pobočky Panevropské unie Petr Fiala.

SUPER- TAK NÁM ZASE VŠE VEZMOU, KDO BYDLÍME V „SUDETECH“?

Vážení přátelé, školní rok pomalu končí a Zbyněk Stanjura ze 4. C už se těší na prázdniny. Je léto roku 1982. Paní třídní učitelka má co dělat, aby rozdivočelou mládež udržela na uzdě. Stejně tak paní učitelka naproti ve 4. B, kde sedí Kárim Titz. V jaké lavici netuším, ale Zbyněk to ví. Znají se. Kdo z Vás by chtěl pochybovat, ať si otevře Almanach ke 140. výročí vzniku prvního českého gymnázia na Opavsku, kde je seznam studentů Mendelova Gymnázia Opava od roku 1883. Zdravím šikovné novináře, kteří si to prostudovali. Blik. Posouváme se o 43 let do budoucnosti. Ze Zbyňka je teď ministr financí, z Kárima zavedený advokát mocných politiků a podnikatelů. A nejen jich. V prosinci 2024 posílá pan advokát dopis na Ministerstvo spravedlnosti se „zajímavou nabídkou.“ Prý ví o zámečníkovi z Břeclavi, který má na zabaveném počítači peněženku se třemi miliardami korun v bitcoinech. Když mu stát počítač vydá a dovolí peněženku odemknout, DARUJE mu onen pán z Břeclavi miliardu. O tom, že tyhle peníze pochází z drog, dětské pornografie, zbraní, falešných dokladů a dalšího svinstva, teď už všichni víme, nebudu se o tom rozepisovat. Podstatné je, že už tehdy, v prosinci 2024, to všichni zúčastnění taky moc dobře věděli. Někdy mezi lednem a únorem 2025 se domlouvá Blažkovo Ministerstvo spravedlnosti se Stanjurovým ministerstvem financí, že „dar“ od mafiána má skončit v bitcoinové peněžence Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které podléhá právě Stanjurovi. Akce byla naplánována na 7. března 2025. A TEĎ PŘICHÁZÍ MASO. Den před domluvenou schůzkou, na které měla být oficiálně odemčená Jiříkovského peněženka, hlásí americká společnost Arkham na síti X, že se už peníze daly do pohybu a skončily ve třech nových peněženkách s neznámým vlastníkem. Další den nato vstupuje kriminálník Jiříkovský s naším známým právníkem a spolužákem Stanjury Titzem do jakési kanceláře na pražských Vinohradech. Čili nikoli k soudu, nikoli na Ministerstvo financí. Ta kancelář patří soudnímu znalci jménem Jiří Berger. Na tomto pánovi je zajímavé, že už od roku 2022 dělá Zbyňkovi Stanjurovi poradce. A víte, kdo si ho vybral a zaplatil pro tuto delikátní operaci? No právě advokát Titz, Stanjurův spolužák. Pojďme dál. Jiříkovský odemyká peněženku a soudní znalec Berger fotí obrazovku. Jsou na ní vidět bitcoiny za tři miliardy korun. Není to ale ještě hotové. Ještě musí přijít notář, aby celou tuhle akci posvětil před zákonem. Tím notářem byl Lubomír Mika. A teď si představte tohle. Tak jako byl advokát Titz spolužákem Stanjury, byl notář Mika spolužák Blažka. Hezky v rodině, co říkáte? Později se ukázalo, že není vůbec jisté, jestli byl pan notář u toho focení osobně přítomný nebo se jen spokojil s hotovou fotkou od znalce Bergera. Prostě to podepsal a bylo. Dnes už víme, že na bitcoinové peněžence kriminálníka Jiříkovského neležely 3 miliardy, ale těch miliard bylo 12,5. Všechny se rozplynuly v temných vodách internetu a skončily v peněženkách neznámých vlastníků. Až na tu jednu jedinou miliardu, z které ale stát stejně nebude mít vůbec nic. Novináři mezi tím rozebrali na kostičky Stanjurovy a Blažkovy historky o tom, že advokáta Titze neznají a znalce Bergera a notáře Miku si vybrali náhodou. Přeji pánům policistům, aby jim práce šla od ruky. Dr. Petr Baťha +420 739488678

Čím větší urážka, tím více důkazů o Dozimetrech, Kampeličkách, protože ani 11 podříznutých v Británii nedonutí ten odpad, aby se Okamurovi omluvili, natož udavač Pospíšil, který si jako gay nafasuje dítě. A lidé zírají, co to za stoku vytéká z parlamentních lavic. 1 200 miliard dluhu, neboli bilion a dvěstě miliard dluhů po sobě zanechali. Za Rakušanovým Dozimetrem je pět mrtvol, někteří tvrdí, že to stouplo na osm. Nenávist ke Slovákům, Maďarům, ale i Polákům zůstane jako smrdutá stoka. Rozvrácené zdravotnictví s dvacetimiliardovým dluhem. Rozkrádání nemocnic ve prospěch odcházející Pětikoalice. Neprůjezdná většina měst Nakažlivé nemoci. Zvýšený počet sebevražd. Prudký nárůst rakoviny. Léky se vyvezly a pro naše občany nejsou. Přezaměstnanost, kdy flákači nalezli do politických neziskovek, do státních úřadů, ale nejsou lidé na práci. Mladá generace se válí doma, cestuje, souloží v Erasmus+ za naše peníze, nechce děti, a nechá se živit od rodičů, či dědí, co nejstarší generace postavila. Morální rozvrat dosáhl vrcholu a ze škol vylézají nesvéprávní tupci s razítky. A ti, co to zavinili, káží o morálce a blahobytu, pokud jim na to dáme další miliardy, a nyní už to dají dohromady načisto. 

AUTOR: Petr Pokorný