CO2 mantry vytvářejí masovou hypnózu

Jak systémová média vymývají mozky lidstvu

07. listopadu 2025

V klimatické politice tomu tak zdaleka není. Protože tehdy zpravodajský časopis „Der Spiegel“ dal v roce 1986 na svou titulní stranu kolínskou katedrálu uprostřed Severního moře. A jako údajná oběť stejně údajné klimatické katastrofy. Globální klima se údajně rozpadá ve švech kvůli uměle vytvořenému CO2. To je mantra v nekonečné smyčce prostřednictvím systémových médií až do dnešních dnů.

Právě v tomto asertivním tónu tagesschau.de 6. listopadu 2025 znovu píše, že generální tajemník OSN Guterres vyzývá k drastické změně kurzu v boji proti emisím CO ₂. To je samozřejmě krásně zakomponováno i do fotografií povodní. Promiňte – celé národy mají být ještě drastičtěji zatlačeny do výpadků proudu a ekonomiky ke zdi?

A to i přesto, že nespočet provozovatelů skleníků svědčí o pozitivním vlivu _CO2 na prospívání jejich zeleniny. A přestože historici a geofyzici hovoří o historických teplých obdobích, mají na lidstvo fantasticky pozitivní účinky. A přestože staré námořní mapy dokonce ukazují Antarktidu bez ledu a ačkoli v té době stál kostel ještě ve vesnici a ne v moři.

Nemělo by se lidstvo raději osvobodit od masového klamu namísto emisí _CO2? Osvoboďte se od hypnózy CO 2 mantry systémových médií, aby byla opět schopna střízlivě posuzovat fakta!

Oxid uhličitý: Skutečný hrdina životního prostředí [www.kla.tv/39201]

CO², démonizovaný jako démon moderní doby, se ukazuje být mízou globální ekologické renesance. Výzkumníci z univerzity v Málaze a Španělské národní rady pro výzkum ve svých výzkumech ukazují, že na 38 procentech zemského povrchu naší planety došlo v posledních desetiletích k výraznému nárůstu vegetace. Více než tři čtvrtiny těchto změn jsou triumfem přírody: lesy se rozšiřují, stepi kvetou, pouště ustupují. Studie NASA z roku 2016 odhalila, že efekt hnojení CO² je zodpovědný za 70 procent globální ekologizace – pozitivní vývoj je patrný po celém světě. Tato studie však nestojí za to, aby se o ní psalo v předních médiích. Zcela jistě proto, že pak by skončil vyděračsky lukrativní byznys s CO² v rámci globální klimatické agendy WEF a OSN.

Více k tématu:

Aktualizace pro Gretu! – Skuteční zabijáci klimatu (Ivo Šašek) 

Žumpa jménem sněmovna -DOPLNĚNO!

Publikováno6 listopadu, 2025 | Autor:vlkp

103 Votes

Také   vás  včera  dohonil a  celý  den  vydržel  ten  obrovský  výron  nesnesitelného puchu?  Já  myslím,  že  tuhle  zkušenost  udělala  nadpoloviční  většina  obyvatelstva  republiky.  Ta,  která  řekla  v posledních  volbách  lhářům,  pozérům,  neschopům, slouhům  cizím  zájmům, slabošským  vtírkám   v posledních  volbách  DOST!  Už  dost!

Ten  odporný,  až nesnesitelný  puch  se  šířil  z Prahy,  přesněji, respektive  –  úplně  přesně  –  ze  Sněmovní  ulice a  tamních  malostranských paláců,  kde  se  usídlila  sněmovna.

Bylo  lze  to očekávat.  Více  či méně.  Známe  své Pappenheimské!   Šlo  totiž  o  volbu  vedení  sněmovny.  A  budoucí  vládní  většina nominovala,  jak předem  ohlásila,  na post  jejího  předsedy  Tomio Okamuru.  Předsedu  jedné  z koaličních  stran.  Tak  jako minulá  sněmovna  poslala  na  tento post  až  neuvěřitelně  duševně  prázdnou  Svetrovou  – Dvousvetrovou,  tedy  prodavačku  mobilů  Pekarovou  -Adamovou.  Jejíž  prostoduchost  mohla  soutěžit  pouze  s Lipavským,  ministrem  pro  Evropské  záležitosti, ale  spíše  ministrem pro  nevyčerpatelnou  nenávist  Dvořákem nebo šéfem  senátu  Vystrčtchajwanem a  pár  podobnými.

Troufnu  si konstatovat,  že  právě  post  šéfa  sněmovny,  měl  díky  Pekarové  Adamové,  spolu  se  zamini    Lipavského  vůbec  myslitelně  nejníže  nastavenou  laťku  pro  příštího  držitele  konkrétního  úřadu.  Dokonce tak,  že  se mi chce  říci,  že  by  tam,  při poměřování  s  Lipavským  a  už  zmíněnou  byvší,  ale  už  nekandidující  vědmou  TOP  09,  obstál  i houpací  kůň.  Ovšem  ten  jen  v případě,  že  by  sloužil  o přestávkách  k  relaxaci poslanců a  zaměstnanců.

Ovšem  houpací  kůň,  jak  víme,  do čela  sněmovny  nekandidoval.  Nýbrž  Tomio Okamura.  Už  mnohokrát  jste  o něm  ode mne  četli,  že  jde o panáčka,  jehož  nejsem ochoten  svým hlasem podpořit  ve  volbách.  Jenže  to  zas  až tak moc  neznamená.   Stačí  si vzpomenout  na  ten  vějíř  kandidátek pro parlamentní  volby, co mi  došel  řádově  před  dvěma  měsíci  do  schránky. Tuším, že  jich  celkově poslali  snad  ke  30.  A  já  horko  těžko  vybral  jednu a  kdyby  neexistovala  nebo  mi  došlo  nepředstavitelné  –  že nakonec  propadne, jak se  také  stalo,  se  skřípěním  zubů a  velkým přemáháním  bych  vytáhl  jednu  jinou.  Zbylých  28 představovalo,  tak  jako  ta  s Tomiem Okamurou  – nedělatelnou  záležitost!!!  Takže  se  chci  těch,  co  včera  hned  z  rána  otevřeli  dokořán  tu  sněmovní  senkrovnu  a  vypustili  do  republiky  ten neuvěřitelný  smrad svého politického ledví  – s  čím máte  problém?  Včerejší opozice  a její  voliči  museli  snášet celé  čtyři  roky  neuvěřitelně  dutohlavou  Markétu,  její  infantilní  nápisy  na  tričkách a  ještě  infantilnější  řeči  a  VY  jste  to  brali  jako  jejich/naši povinnost! Poslouchat  ty  bezduché  žvásty  a  tu  vyprázdněnou  osobu   respektovat.  Alespoň  formálně.  Pro  vás  to představovalo  železný  zákon a  kdo se mu  jakkoli vzepřel,  okamžitě  nafasoval  cejch  společenského vyvrhele.  Co  je  u  Tomia  Okamury  jinak?

Že  se  vám  nelíbí?  Že  nesnášíte  jeho názory?  Že  vám  vadí  jeho ostré projevy?  Já  konstatuji,  že  to  s ním mám  tak  nějak podobně.  Ano,  nelíbí  se  mi.  Ano, občas  nesnáším  některé  jeho názory,  zejména  ty,  co  v  jeho podání proměnili  politiku  v politický  byznys. A  ostré projevy???

Vezmu  to  bod  po bodu  – u politikářů  to  jestli  se  mi někdo líbí  nebo ne,  je  naprosto pominutelné.  Klasickým  příkladem  je  agent Pávek  na Hradčanech.  Co republika   a kterýkoli její  občan  získal  tím,  že  dobře  vypadá na  známkách?  Kdyby  ti někomu  nestačilo,  tak  ať  se podívá  do  Francie, kde  si  před léty  zvolili  jiného  manekýna!  Především  proto,  že  dobře  vypadal.  Co  chtěl prosazovat  voliče  zas  až tak  moc  nezajímalo.  Teď  už  to  vědí!  A  Macron,  přesto,  že  zůstal pořád  manekýnem,  proráží  dno  v  měření  nepopularity  francouzských  prezidentů  od  samého počátku  měření tohoto parametru!

Že  nesnášíte  názory  Tomia  Okamury?  Pro  mne  je  povzbuzením,  že  vůbec  nějaké  názory  komunikuje!  Vlastní!  Ty  od  Pekarové  Adamové, Fialy  a podobných za  celé  čtyři roky  nikdo  ani nezaslechl.  Vždycky   švitořili  jen  to,  co  se  líbilo v Bruseli,  Washingtonu  nebo  Kyjevě!!! Ale  vlastního zásadně  nic.  Z a mne  pozitivní  změna a  rovnou  dodávám, že  VELKÁ!!!!Konečně ALESPOŇ  JEDEN  Z  NEJVYŠŠÍCH  ÚSTAVNÍCH  ČINITELÚ České  republiky  si  dovolí  luxus  vlastního  ostrého názoru  na  klíčové  světové,  evropské, české záležitosti.  Pokud  vím,  poslední,  kdo  si  něco podobného  dovolil,   byl Václav  Klaus.  Nikdo  po něm.  V nejlepším  případě  naši  vrcholné představitelé  drželi  nikoli  bobříka,  nýbrž  bobra  mlčení,  v  tom  častějším  hýkali  nadšením  nad  jakoukoli  bruselskou/washimgtomskou/kyjevskou  šíleností!  Od  Tomia  Okamury v  roli  šéfa  sněmovny  doufám, že  se konečně  nadějeme  něčeho  onačejšího.  Aby mi  bylo  správně  rozuměno  – nečekám a nechci  mlácení  pěstí  při  každé  vhodné a zejména  nevhodné příležitosti  venkovského  frajera  ve  vesnické  hospodě  a  to jen proto,  aby  ukázal,  jaký  je  řízek.  Samoúčelné  frajerské  ne  není k ničemu.  Ale  rád  bych konečně  od  vrcholného  tuzemského  funkcionáře  viděl  jasný principiální  postoj v  otázkách,  kdy  to  jde na  krev  a není  kam couvnout,  schopnost  nalézat  spojence  a  ustát  tlak  těch  vždycky  a jedině  správných, popírajících společenské,  fyzikální,  matematické a přírodní  zákony, ale  především selský  rozum!  Tomio Okamura  se  tak  za  svého působení v politice  stylizoval,  teď  získal  vrcholnou  funkci,  tak  nechť  dokáže, že takovým je.

A  vadí  vám  jeho ostré projevy?  Zvykněte  si!  Tak  jako my  jsme  si  museli  uplynulé  čtyři  roky  zvyknout  projevy  spíše  neuvěřitelně  dementní  než  bezobsažné,  tedy  pokud   ne  vysloveně  vylhané.  Ostrý projev  představuje  vítanou změnu!

Tohle  všechno  reprezentoval  šéf  SPD  a  společní  kandidát  budoucí  vlády včera  ráno,  než  začala  sněmovna  rokovat  o  volbě  svého  předsedy.  A  než  92  poslanců poražených  stran  z  voleb  odkrylo  sněmovní  sepktik a  vypustili  naprosto  gigantický  mrak  svého  smradu  na  celou  republiku.

Věřte  mi,  že  celodenní  sledování  toho,  co  všechno  v té  špíně  a puchu  jsou ochotni  vytáhnout  na  světlo,  představovalo  opravdu  velkou  torturu!

Maně  vzpomínám,  kdy  sněmovna  někoho  tak  vláčela  bahnem a  splašky  jeho se  to  včera  dělo  Tomiovi. V  původním  záměru  jste  měli  číst  poznámky  z “ vrcholných“  vystoupení těch  nejzdatnějších  opozičně  parlamentních  hnojometníků.  Jenže  brzy  mne  to přešlo!  Jedna  salva  duševních  fekálií  za  druhou.  To  normálního  člověka  opravdu  rychle přestane  zajímat.

Ne – Tomio Okamura  se  nezapletl  s  žádnou podezřelou  kampeličkou,  není  spojen  s  žádnou  kauzou  typu  Dozimetr, kde už  je  5  mrtvých,  nedával  nikomu na  hraní  šifrovaný  telefon,  získaný  od  lidí,  obžalovaných  z  organizovaného zločinu,  jeho vyslanci  nepřebírali  žádné  peníze  rozdělované  politickým  stranám  jakýmsi  Rédlem prostřednictvím  jakéhosi  Fremra,  nejen v  žádné  Bitcoingate,  což  je  gigantické propojení  organizovaného  zločinu  do  útrob  nejvyšších orgánů  české  justice  a  vrcholné politiky, není známo,  že  by  nějaký  jeho poradce   přemlouval  ředitele  špičkové  státní nemocnice,  aby  vyváděl peníze  ze  zakázek  a posílal  je  politické  straně,  stejně  tak  nikdy  nezaměstnával někoho, pověřeného  komunikací  strany  nebo  svého úřadu,  aby  označil  voliče politických protivníků  za  svině! Nic  z  toho!!!

A  přesto  jej  ve  volbách poražená  strana  skandalizovala  naprosto  nevídaným způsobem!!!!

A  předváděla,  jak  je  jí  železným zvykem a  druhou přirozeností  –  svou  morální  nadřazenost a  velikost!!!  Ačkoli  žádné  výkal jim  nebyl  dost  smrdutý  a odporný,  aby po  něm  s  chutí  nesáhla a  s opovržením jej  vrhla  po  budoucím předsedovi  dolní komory  parlamentu.

Kázali  morál,  nikoli  na  rohu  ulice,  jak  predikuje  klasik,  nýbrž  ve  sněmovně.  A obdivovali  sami  sebe!!! A  samozřejmě  zaujímali  zásadní  morální pózy!!!  Aby  ukázali, jak  jsou lepší!

Za sebe  říkám,  že  to předvedli s  plnou  parádou!!! Ukázali,  co  jsou  zač.

Dám  jen  tři  malé  vzorky.

K mikrofonu se  dostavila  také  jakási Lucie  Smejkalová.  Nejmladší  poslankyně. Sotva  21 let,  začínající  studentka  práv,  ovšem  titulující  sama  sebe jako právní  expertku. Přeskočme,  že  by mne  fakt  zajímalo, na  jaký obor práva  je  tohle  nadělení  expertkou,  to  skutečně  není v  tuto  chvíli  důležité.  Co  roli  ovšem  hraje,  představuje  skutečnost,  že  se cítila  býti  kvalifikovanou  číst  levity  Tomio Okamurovi.  kterého  nazvala  korporátním  fašistou.  Netuším,  co  v jejím  slovníku  znamená  konkrétně  termín korporátní  fašista,  ale  celkem přesně  vím, co v  tom  mém  značí  nafrněná  panská  dutohlavka.  Fascinuje  mne  ovšem  její  suverenita s  níž  soudí  druhé.  Ptát  se, zda  někdy  zavadila  o Bibli a  zda  jí  cosi  říká  věta  – nesuď , abys  sám nebyl  souzen, pokládám za  zbytečné.  Tohle je  ta  nastupující  nová,  lepší  vzdělanější, chytřejší  generace!

Druhým  o  kom  cítím potřebu  s e zmínit  jako  o  vrhači  obzvláště  hutných  výkalů  je  Máximo  lůzr  Fiala.  Ten  zřejmě  nepochopil,  že  ho, kvůli  nekonečné prolhanosti  voliči  už  nemohli  většinově  vystát  a odvolili  jej. Holt  mu  to  připomene  v lednu  sněm  rodné  ptákostrany!  S  jeho  lůzrovstvím  tak  tvrdě  zúčtují.  A  tenhle  sběrač  posledních  míst, negativních preferencí  a  kdosi,  kdo se  s pravdou  míjí  asi  stejně  jako  Evropská  uHnie  se  zdravým  rozumem se  pustil  do Okamury  opravdu  velkým  stylem.  Zrovna on.  symbol  upoceného  a  ostudného se plazení  před  cizí  vrchností  , si  troufl  vyčítat  jinému  českému politikáři,  že  alespoň  verbálně   jej  zajímají  národní zájmy…..  Jeden  tomu  ani nechce věřit…

Ale  ani to  ještě  nepředstavovalo  vrchol  hnusu!

Tu  obstaral a  na hlavu  si ji  nasadil, pro mne  neuvěřitelně  –  Okamurův  bratr  Hayato,  který  je  ve  sněmovně  poslancem  za lidovce!!!  Jenž ,  do  sečtení  hlasů  volby  předsedy,  seděl v  sále   celý  den  vedle  svého  bratra!!!

Nedá se nic  dělat,  než citovat:

„Souhlasím v podstatě se vším, co tady zaznělo,“ pokračuje v projevu Hayato. „Pokládám za vážnou hrozbu volit do pozice předsedy Sněmovny člověka, který mnoho a mnoho let je nejvýraznější postavou, která zpochybňuje naše členství v EU a NATO. To je vážná bezpečnostní hrozba. Není to žádná dětská hra,“ řekl Hayato.

„Je to člověk v podstatě labilní,“ dodal Hayato s tím, že Tomio dělá politiku jako obchod.

„Myslím, že Tomio nezakusil boží lásku, že je hodně zraněný z dětství, že se to promítá i v jeho 53 letech v celém jeho životě, i politickém působení. Přeju mu osobně jako člověku a bratru to nejlepší, ale velice varuji před tím ho volit do této funkce pro jeho labilitu a morální nepevnost,“ uzavřel svůj projev Hayato a na závěr dodal žalm.

Přiznávám,  že  si nedokáži  vzpomenout,  kdy  jsem naposled  četl,  slyšel, zažil    něco  tak  ubohého,  podlého,  pokryteckého!!!

Co  to  musí  být  za  bratra,  když  takto  veřejně  potupí, znectí,  ztrapní  svého sourozence???!!! A  ještě  se při  tom ohání slovem  božím,  respektive  žalmy????  A  farizejsky  tvrdí,  že  mu přeje  všechno  nejlepší???  Ano,  četl  jsem,  že  se děti zříkaly  svých  rodičů, sourozenci  bratrů a sester  a  tak  podobně.  V  padesátých létech.  Naštěstí  to nepamatuji napřímo. Když  chodíte  v  takové  době  do  školky,  je  vám to naštěstí  šuma  fuk.  Ale  ke  nad  mé  chápání,  že  někdo, proti  svému  sourozenci  takhle  vystoupí v  parlamentu.

Navíc  někdo,  kdo  sám  ukázal politickou zbabělost  a  snahu  urvat politické  koryto  stůj  co stůj.  Připomínám  totiž  aferku  s  Hayato Okamurou  při posledních  volbách  do  Europarlamentu.  Kdy původně  figuroval  na  jednom  z  posledních  míst  eurokandidátky  Spolu.  A  nakonec akceptoval,  že  na  nátlak  kandidátní  jedničky,  Saši  Vondry byl  z  ní  vyškrtnut, protože  hrozilo,  že  by  kroužkováním  mohl  přeskočit  výše  postavené  kandidáty. Například jeho  samého  nebo  jeho paralelní  družku  Vrecionovou…. Tehdy  měl projevit  statečnost a  té  manipulaci se vzepřít. Srazil  podpatky.   Aby  včera pozvracel sourozence….. Můj  brácha  má  príma  bráchu,  chce se  říci… Respektive  Tomio  má prima  bráchu.   Já  na  jeho místě  bych o nějakého Hayato Okamuru  už  do konce života  nikdy nezavadil….

Ten  puch  té  opozičně  sněmovní  žumpy  se  stal  skutečně  nevídaným!!!

Ovšem  oni  si  v těch moralistních  piruetách  házení  fekálií  doslov a bahnili!  Bahnili  je   správné  slovo!

Prý  jim  šlo  o  náležitou reprezentaci  České  republiky. Kterou Tomio  znesvětí…..

Řekněme si  doopravdy  oč  včera  hnojometníkům  opravdicky  šlo! Bylo  toho  více.

-prvoplánově  pro  jednodušší  rozoumky z  vlastního  voličského  tábora  šlo  o  show,  kde by předvedli  ty  svoje  skvělé  morální pózy  a tím  svoje  věrné  utvrdili  ve  víře  jediné  správné

-realisticky  je  z  jejich  strany  jednalo  o  první  test  soudržnosti  vládních  poslanců.  Jestli  skutečně  hodlají  držet pohromadě  a  otestovat, zdali  neexistuje  nějaká  skulinka  v  jejich  sestavě.  Prostě  zda není  k mání   nějaký Pohanka, Melčák  nebo  Vondrák pro budoucí  čachry. Nedá se říci,  že  by  zcela  neuspěli.  Okamura dostal  107  ze 108 hlasů. Pokud  neabsentoval  při  své  volbě on  sám…. pak  v  den  první  už  jeden  ze  108  dezertoval…. A  mainstream  už  si  toho náležitě  užívá!

-jako  vždycky  a za  všech  okolností  se  jednalo  o  koryta!!!!  Všichni  věděli,  že  jestli se  nestane  nějaký  obrovský  zázrak,  tak  to  Tomio  nakonec  dá. Kdyby  to  rozhořčení  nad  jeho osobou  a  bezcharakterností  bylo opravdové,  pak  by se  nemohla strhnout  taková  neslýchaná  rvačka  o  posty  místopředsedy  sněmovny.  Tedy  na  členy  nejužšího  týmu  vedení  dolní komory  parlamentu,  co  budou  s  tím hnusným,  odporným a  smrdutým  polojaponským  tvorem  dnes  a denně  spolupracovat!!!  Jak  to,  že  vůbec  chtějí  dýchat  stejný  vzduch  jako ten  odporný  chlívák  na   němž  není niť  dobrá?! Při jejich  morálních zásadách,  tesaných  do  žuly?  To  mi hlava  nebere,  že  se  tak na krev  derou  do  co nejbližší  spolupráce  s ním!

A  nebo  je  to jinak:  Když  mne zvolí,  Richterová, Rakušane, Skopečku a  mám to koryto,  pak vůbec  nepochybuji,  že  v  zákulisí  si  budou  velmi  kamarádsky  tykat,  mnohému  vtípku se  společně  zasmějí,  nepochybně  i  lecjakou  láhev  zalomí…  Moje  babička  by  řekla  že  všichni  ti Rakušanové, Skopečkové,  Richterové a kdo  ví  kdo  další  musí  mít  nejspíše  kachní  žaludek,  když  se tak usilovně  o  ty  místopředsednické sesle  tak  usilovně  derou.  No  nakonec  ani jeden  z  nich  ZATÍM  neprošel.  Skopeček  kvůli  tomu,  že  končící  vláda  uraženě  šachuje  s předložením  rozpočtu, Richterová  proto,  že  kromě  své  drůbežárny  je  nevolitelná a  Rakovina proto,  že  jako  pořád a  bohužel  ještě  ministr,  se  členem  vedení  sněmovny  stát  nemůže.  Takže  volba  dalších  dvou  místopředsedů , vyhrazených opozici  se  odkládá,  na  14.11.  Za  sebe  doufám,  že  ani  Richterová,  ani Rakušan  neprojdou  a  přivítal  bych  totéž  i  u Skopečka.  No  uvidíme.

A  nyní  je  už  nejvyšší  čas  si  na  rovinu  říci, proč  Tomio  Okamura  doopravdy  tak  moc  vadí!  Za  mne  jde opět  o  klasický  domácí podraz v  cizím  zájmu. Konkrétně  zájmu  Brusele.  Ani Leyenová  si  dne s nedovolí  vzkázat  veřejně  do  Česka  –  já  toho Okamuru  nechci. Koukejte  to nějak udělat ,  aby  jako  šéf  sněmovny  neprošel. Jedno  jak,  ale  zařiďte  to!  No a všichni  ti  Fialové  a  ostatní,  zvyklí plnit  , co  v Bruseli vymyslí,  a  to  už   pouhým  odezíráním  ze  rtů  své  vrchnosti pochopili  nevyřčené.  A činili se, seč  mohli,  aby  je  Uršula opět  pohladila  po hlavince.. Ještě  aspoň jednou,  naposled… Ještě  jednou… Okamura ,  vedle  Viktora  Orbána  představuje  prvního politikáře  nacionální  orientace,  jenž  se  v  členských  zemích  Evropské  uHnie  dostal do  funkce reprezentanta  státu!!!  Všude ,  všechny a  vždycky  se zatím podařilo  napříč  Evropou  vyblokovat.  Až  v  Česku Okamura  prorazil  tu  zdánlivě  nepřekonatelnou  zeď!!!  Malér pro Brusel a všechny  ty  vždycky a jedině  správné  napříč  Evropou!  Když  to  jde v  Česku, tak proč  ne  v Německu,  Francii, Španělsku,  atd.atd?  Proč  nemluvit  objektivní pravdu  o migraci,  Green dealu  nebo  ukrajinské  válce,  o  zavádění plošné  cenzury  napříč  uHnií?  A  tak  dále?  V tomhle,  přesně  v  tomhle  představuje  Tomio  Okamura  hrozbu.  Že  jeho příklad  pohne  dalšími.  Proto celá  ta včerejší  nevídaná  žumpoidní  tiráda  ve Sněmovní  ulici!  Zakončená  sebepokálením  Hayata  Okamury!

Jak  dlouho asi potrvá,  než ten  odporný  puch  vyvane?

Dodatek ze  čtvrtečního  rána:

Soudě podle  letmé  kontroly  internetu asi hned  tak  ne. Nejspíše  ani celé  čtyři  roky  stačit  nebudou.  Takoví  to jsou  morální  majáci, všichni  ti,  Rakušanové, Richterové a  další a  další. A  především jejich  nájemní psáči. Různí  ti  doslova  o závod  nyní  dávící Šídlové a  Mitrofanovové.   Opět  doslova  eruptivní  výlevy  morálky a moralizování.  Jak  Česko  hrozně  utrpělo  instalací  Tomia Okamury….

Ovšem  a kupodivu  nikde ani  slovo o  tom,  kdo  vlastně  touto  vyvrhelovi  všech  vyvrhelů  křeslo  předsedy  sněmovny  přihrál,  či  spíše  jej  do něj  v podstatě  násilím posadil.  A není to nikdo  menší a jiný  než Fiala, Rakušan, Hřib, Pospíšil, Výborný a  spousta  jejich  stranických  knechtů.  Vzpomínáte  na  minulé  čtyři  roky  totálního antibabiše  jmenovaných?  Pokud  jste  už  zapomněli  – vzpomeňte  si  na  dobu  těsně  před  volbami,  kdy  spolu  jmenovaní  chodili  veřejně na pivo, aby  veřejně  demonstrovali  zhnusení  nad  Babišem a  veřejně  u  toho piva přísahali,  že  po  volbách s Babišem  nikdy! 

Dobrá,  tak  s  Babišem  nikdy!  On  vás  nepotřebuje!  Získal v podstatě  téměř  tolik poslanců,  co  vy  všichni  dohromady.  Voliči mu  je  svobodně  svým  rozhodnutím dali!!!  Ale nedali mu  101  mandátů. Na  ty potřeboval  dopočítat  SPD  a Motoristy.  Vy jste mu  jakoukoliv  spolupráci odepřeli, takže  Babišovi  nezbylo,  opakuji NEZBYLO,  nic  jiného,  než se domluvit s  těmi,  kteří  spolupráci  buď  nabídli  či neodmítli.  Za předpokladu,  že  i oni  získají podíl na  moci.  Pohoršuje  vás  to  vy  moralistní  futrálové?  Sakra  proč?  Když  v minulém  období  parlamentní „klub“  čtyř  Pirátů  vytrejdoval   se čtyřmi poslanci  tři ministerská  křesla  a pozici  místopředsedkyně  parlamentu?  Vám  tohle  bezuzdné  kořistění  tenkrát  přišlo zcel a normální!!!  Nad  čím se teď  pohoršujete???!!!  Kdybyste  s e chovali jako  normálně uvažující  lidé,  tak  jste  před  volbami  žádné  antibabiš  pakty  neuzavírali a  veřejně nevyhlašovali!  Jste  to  tedy  vy, co  nejen umetli  cestičku  Tomio Okamurovi  do  na pozici  šéfa  sněmovny!  Jste  to vy , kdo ho tam posadili!  Nikdo jiný  než  vy.  Ale  chápu,  že pro hlupáky  hrajete  ten odporný  tyjátr!  Vedle  lhaní je  to  jediné, co  vám v  politice  doopravdy  jde!  Tomio Okamura  je  váš politický  dárek této zemi!

www.inadhled.live    V době, kdy tu máme bezvládí, protože končící kabinet už dává od většiny věcí ruce pryč a nový zatím neexistuje, přičemž prezident zkouší napomáhat zvrácení výsledků voleb, se na Pražském hradu odehrála každoroční událost pro pozvané. Na ní se rozdělují řády, vyznamenání a s nimi spojené další bonusy. Přestože polovina národa ryje ústy v bahně právě díky politikům, na Hradu se slaví.

  Někteří pozvaní se akce zaštítěné prezidentskou kanceláří odmítnuli zúčastnit. A nelze se jim vůbec divit. Vidět oslavu zarputilého hereckého ideologa Svěráka (kdysi bavil velkou část z těch, kteří ho nyní odmítají obdivovat) či hlavní tvář politické neziskovky schované za honosný název Člověk v tísni a jednoho z největších grázlů současnosti, tedy Šimona Pánka, je jen pro silné žaludky. Podobně lze nahlížet na další odměněné, například na válečného štváče generála Řehku, či im memoriam Hanu Drábovou, která se své rakety vypuštěné z Ukrajiny na Moskvu nedočkala, ale za svou proukrajinskou rétoriku ocenění získala.

  Nevíme, na kolik hradní trachtace vyjde peněz, ale částka půjde do milionů. Jistě, jde o událost, která má tradici, nicméně se jedná o prezentaci elit národa, z nichž velká část si toto označení buď nezaslouží, nebosi své ostruhy vybojovala poklonkováním hodnotám předurčeným Hradem a jeho současným přístupem k dění kolem nás. Nezapomeňme ani na tolik nenáviděného i obdivovaného Miloše Zemana, který náš nejvyšší řád v roce 2022 udělil zbrojaři a obchodníkovi se smrtí Strnadovi nebo ukrajinskému diktátorovi Zelenskému. Ptáte li se za co tomuto komediantovi, pak možná za pozici největšího současného nákupčího nemovitostí po celém světě. Nebo možná ne, jen prostě splňoval správnou ideologickou směrnici. Podobně, jako Svěrák, Pánek, Drábová, před nimi třeba Vetchý a další.

  Peníze utracené za pořádání této slávy stejně nejdou z kapsy prezidenta, ale věnuje je daňový poplatník ze svého, ač se všichni tváří, že to hradí stát. Ten však své příjmy generuje drancováním účtů každého jednotlivce i společností (tedy ne všech, některé se na devastaci našich peněz podílí se státem a samotné jsou osvobozené). To je vedené Finanční správou a podřízenými Finančními úřady. Doufáme tedy, že Vás ta oslava hujerismu na Pražském hradu bavila, ostatně jste si ji mohli za své koncesionářské poplatky díky ČT užít. Netušíme, kdo se na to díval, ale určitě se nějací liberálové našli.

  Státní svátek věnovaný vzniku samostatné Československé republiky máme za sebou, před námi je blížící se její výročí jejího konce.17.listopadu si připomeneme další milník událostí, který mu předcházel. Tehdy jsme si mysleli, že se podaří restartovat 1.republiku a nechat zapomenout na období socialismu. Mysleli jsme si, že neúspěšné. V porovnání s marastem, ve kterém se společně s celou Evropou nacházíme, už se pohled na komunisty budovanou zemi liší a moc optimisticky se necítíme. Doba Masaryka, Beneše, Rašína, Hlávky a dalších osobností ukončená Hitlerem už se jen tak nevrátí. Dokonce budeme s jistou sentimentalitou vzpomínat na určité jistoty, které poskytovalo období socialismu, byť s mnoha připomínkami. A až odejde generace Husákových dětí, nebude už mít kdo srovnávat, možná dojde k zapomnění a generace Z bude tvrdit, jak krásné měla dětství. V podstatě je to pořád stejné, přestože je hůře a hůře.

  Jaké jsou tedy současné úspěchy? Minimálně Česká republika už splňuje jeden základní požadavek bývalého šéfa WEF Klause Schwaba. Nic nemáme, nic není naše, ale máme být šťastní. K tomu máme rekordně malou porodnost, nejnižší v EU, nejdražší energie, donedávna vysokou inflaci, dosud nejvíce eurohujerskou vládu a občané se místo na Klokánky skládají na raketu Drábovou původně mající namířeno na Moskvu. Prezident řízený Kolářem vyzývá k útokům na Ruskou federaci a odměňuje ty, kteří s ním souhlasí. A nikdo netuší, jestli za deset let nebude v hradních sálech úplně jiné složení a ocenění nezískají dnešní dezoláti a představitelé části společnosti, která Pavla, Fialu a další progresivisty nyní odsuzuje. Možná tam ale bude zase Svěrák, jemuž jakýkoliv režim vyhovuje, pokud ho nějak uznává. Samostatné Československo se už nikdy nemusí vrátit, ale také může. Rozpadne li se Evropská unie, Ukrajina bude osvobozena od nacismu a Češi a Slováci pochopí, že jen spolu mohou být silnější, možné je vše. Zatím ale padáme do propasti a hlučné oslavy nad Prahou na tom nic nemění.

Jindřich Kulhavý

23.10.2025 12:18 | Komentář

RED PILL @ TOMÁŠ ZÍTKO Když se téměř pět set vědců rozhodne napsat otevřený dopis vítězi voleb kvůli jednomu jménu, víte, že nejde o obyčejnou nominaci.

Na serveru Novinky.cz se 9. října 2025 objevila zpráva: „Téměř 500 vědců a akademiků vyzvalo vítěze voleb a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, aby dobře zvážil obsazení Ministerstva životního prostředí. Nelíbí se jim, že se o resort hlásí předseda Motoristů Petr Macinka, který je podle nich ‚odpůrce ochrany životního prostředí a následovník Václava Klause, popírajícího vědecké poznání klimatologie‘.“ Podobné výroky se objevily i v dalších médiích.

O týden později na tuto výzvu navázala politická neziskovka Greenpeace, když zveřejnila text s výmluvným názvem „10 důvodů, proč by byl Petr Macinka špatným ministrem životního prostředí“.

Jméno Petr Macinka se tak během několika dní stalo spouštěčem hysterie, do níž se zapojily akademické kruhy i ekologické neziskovky. Ne proto, že by ohrožoval přírodu, ale proto, že ohrožuje mýtus o tom, že o environmentálních tématech se už svobodně diskutovat nesmí.

POLITIK, NE EKOLOG

Častým argumentem proti Petru Macinkovi je jeho údajná nekompetence. Jaké má tedy vzdělání? Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Vysoké škole CEVRO Institut, kde získal magisterský titul v oblasti politologie. Během studia působil jako zástupce ředitele Tiskového odboru prezidenta České republiky. Po absolvování v roce 2013 pracoval v Institutu Václava Klause jako manažer a mluvčí. Má tedy vynikající kvalifikaci pro politické řemeslo. Odbornou kvalifikaci v oblasti životního prostředí však nemá. Je to ale skutečně problém?

Podívejme se na kvalifikaci ministrů předchozí vlády. Posledním ministrem životního prostředí byl Petr Hladík, který získal magisterský titul na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně v oboru Service Science, Management and Engineering. Ministerstvo financí vedl Zbyněk Stanjura, absolvent oboru elektronické počítače. Ministerstvo vnitra řídil Vít Rakušan, který vystudoval historii a germanistiku. Ministerstvo práce a sociálních věcí měl na starosti Marian Jurečka, absolvent oboru rostlinolékařství. Ministrem zemědělství se stal Marek Výborný, který vystudoval teologii a historii. Ministryní obrany byla Jana Černochová, absolventka oboru mezinárodní vztahy a evropská studia. Ministrem pro vědu, výzkum a inovace byl Marek Ženíšek, který rovněž vystudoval politologii. A takto bychom mohli pokračovat dále.

Ani jeden z uvedených tedy neměl lepší odbornou kvalifikaci pro výkon své ministerské funkce než Petr Macinka pro resort životního prostředí. Přesto to u nich nikdo jako problém nevnímal. Doposud vždy postačilo vysvětlení, že ministerský post je především manažerská funkce, a proto není nezbytné mít vzdělání přímo v daném oboru.

DRÁŽDIVÁ ŠKOLA KLAUSOVSKÉHO REALISMU

 Proč tedy Petr Macinka tolik vadí, když zjevně nejde o problém jeho kvalifikace? Důvodem jsou jeho postoje. Jak jsme se mohli dočíst, údajně jde o „odpůrce ochrany životního prostředí a následovníka Václava Klause, popírajícího vědecké poznání klimatologie“.

Ano, Petr Macinka v otázkách životního prostředí skutečně navazuje na názory Václava Klause – a právě to je pro mnoho lidí problém. Nejde však o odpůrce ochrany životního prostředí, a už vůbec ne o popírače vědeckého poznání.

Samotné označení „odpůrce životního prostředí“ je ostatně dost absurdní. Upřímně řečeno, takového člověka si lze jen stěží představit. Už renesanční, prosperující evropská aristokracie si kolem svých sídel nechávala budovat rozlehlé parky, obory a jezírka s vodními ptáky. Stejně tak dnes bohatí podnikatelé a hollywoodské hvězdy investují do svých sídel obklopených rozsáhlými zahradami. Prakticky každý psychicky zdravý člověk má přírodu rád – je to v nás geneticky zakódováno.

Nálepka „odpůrce životního prostředí“ tedy ve skutečnosti znamená spíše „odpůrce určitého přístupu k životnímu prostředí“. Jenže mezi tím nemít rád přírodu a nesouhlasit s ideologickým zneužíváním environmentálních témat je zásadní rozdíl. A co víc – tyto dvě věci jdou často proti sobě.

V mém starším článku „Když vám srdce bije jen občas, zemřete. Pravda o obnovitelné elektřině“ jsem se dotkl tématu neekologičnosti větrných elektráren a vysvětlil, proč tato zařízení ve skutečnosti životní prostředí nejen nechrání, ale naopak poškozují. Podobně lze kriticky rozebrat i solární elektrárny, elektromobily, používání vratných zálohovaných PET lahví nebo třeba papírových brček.

Témat, kde zelená ideologie více škodí, než prospívá, je celá řada. K některým z nich se jistě v budoucnu ještě vrátím. Pro tuto chvíli si však vystačme s tezí, že zelená ideologie často vede nikoli k ochraně přírody, ale k její devastaci a právě proto Motoristé – podobně jako Svobodní, PRO, Trikolora nebo SPD – jdou tvrdě proti ní.

Každý, komu skutečně záleží na ochraně přírody a nejde mu jen o společenskou pózu nebo vlastní ekonomický prospěch z přerozdělování „zelených“ dotací, by měl přivítat, pokud se do čela Ministerstva životního prostředí dostane člověk, který není stoupencem ESG – ideologie zinscenované největšími korporacemi k prosazování jejich vlastních ekonomických zájmů.

Psali jsme:

• Když vám srdce bije jen občas, zemřete. Pravda o obnovitelné elektřině

CLINTEL: VĚDA MÍSTO IDEOLOGIE

Vraťme se nyní k druhé části obvinění – tedy k tvrzení, že jde o „popírače vědeckého poznání“.

Václav Klaus se tématu ekologie věnuje prakticky celý život. O ekologii přečetl nesrovnatelně více knih, než většina jeho kritiků z řad ekologických aktivistů. Mnoho publikací o ekologii, respektive o jejím ideologickém zneužívání, také sám napsal.

Osobně se zná s řadou předních světových (neideologických) odborníků, kteří se zabývají různými oblastmi souvisejícími s ekologií a globálním oteplováním. S mnohými z nich se setkal na desítkách mezinárodních konferencí a summitů.

Označení „popírač vědeckého poznání“ je tedy zavádějící. Přesnějším označením by bylo například „skeptik vůči mainstreamové hypotéze o vlivu člověka na globální oteplování“ nebo „skeptik vůči tzv. uhlíkové hypotéze“. Je třeba zdůraznit slovo „hypotéza“, protože vědecký konsenzus v otázce míry vlivu člověka na globální oteplování neexistuje.

Jako jeden z důkazů je například Světová klimatická deklarace, kterou podepsalo více než 2000 vědců z celého světa. Pokud tedy od někoho slyšíte frázi o takzvaném „vědeckém konsenzu“, mějte na paměti, že realita je složitější. V lepším případě dotyčný neříká celou pravdu, v horším případě se vás může snažit manipulovat zjednodušeným či ideologicky motivovaným výkladem.

Ve Světové klimatické deklaraci se mimo jiné uvádí:

„Věda o klimatu by měla být méně politická, zatímco politika v oblasti klimatu by měla být více vědecká.“

„V oblasti klimatu není žádná nouzová situace. Proto není důvod k panice a poplachu. Důrazně se stavíme proti škodlivé a nereálné politice čisté nulové emise CO₂ navrhované pro rok 2050. Pokud se objeví lepší přístupy, a o tom není pochyb, budeme mít dostatek času na reflexi a přizpůsobení. Cílem globální politiky by měla být prosperita pro všechny poskytováním spolehlivé a dostupné energie za všech okolností. V prosperující společnosti jsou muži a ženy dobře vzdělaní, porodnost je nízká a lidé se starají o své okolí.“

„Světová klimatická deklarace spojila širokou škálu kompetentních vědců z celého světa. Značné znalosti a zkušenosti této skupiny jsou nezbytné pro dosažení vyváženého, přiměřeného a kompetentního pohledu na změnu klimatu.“

BILIONOVÝ SEN O ČISTÉ NULE

Když Donald Trump nařídil pozastavit značnou část financování prostřednictvím USAID, aktivisté vyšli do ulic, protože se obávali, že si budou muset najít nějakou užitečnější a méně pohodovou práci v soukromém sektoru. V podobné pozici se dnes nacházejí vědci a aktivisté protestující proti Petru Macinkovi.

Tito apoštolové zeleného náboženství hlásají, že se planeta otepluje v důsledku lidské produkce skleníkových plynů, a každý, kdo toto „evangelium“ zpochybní, je podle nich kacíř hodný veřejného pranýřování. Důvod je prostý – do „zelené ideologie“ proudí obrovské peníze v podobě grantů a nejrůznějších dotací. Západní věda i většina univerzit jsou dnes na těchto finančních tocích existenciálně závislé.

Pokud se tedy objeví někdo, kdo by mohl tento zdroj příjmů ohrozit – byť jen tím, že o tématu ekologie a globálního oteplování začne otevřeně mluvit – je pochopitelné, že se stává terčem hysterie a útoků. Panika, kterou jméno Petr Macinka vyvolává, tak nesouvisí s ohrožením životního prostředí v České republice, ale s ohrožením mocenského a ekonomického postavení lidí, kteří si na „zelené víře“ postavili svou kariéru i obživu. A jde skutečně o obrovské peníze.

Podle odhadu Evropského účetního dvora (EÚD) by pro dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 bylo v rámci Evropské unie v období 2021–2050 zapotřebí investic v hodnotě přibližně jednoho bilionu eur ročně. Při srovnání s ročním rozpočtem Evropské unie v rámci současného víceletého finančního rámce jde o více než pětinásobek těchto výdajů. Jinými slovy – na zelenou transformaci by mělo připadnout každý rok více než pět celounijních ročních rozpočtů.

Frans Timmermans, místopředseda Evropské komise a jeden z hlavních autorů Zelené dohody pro Evropu, v souvislosti s mimořádným evropským fondem Next Generation EU (NGEU) prohlásil: „Peníze, které používáme teď, jsou peníze půjčené od příštích generací.“

Zároveň dodal, že „nemáme na výběr a musíme si je půjčit a utratit nyní“. Podle jeho vlastních slov „tak masivní mobilizace veřejných peněz pro hospodářskou obnovu a transformaci tu nikdy dřív nebyla a nikdy v budoucnu už nebude“, protože takový přístup „není udržitelný model“. 

Je nutné zdůraznit, že se bavíme o situaci před válkou na Ukrajině. Investice do zbrojení však nejsou výsledkem přehodnocení priorit. Místo přesměrování finančních toků ze zelené ideologie na obranu došlo k paralelnímu vybudování druhého, obdobně bezprecedentního penězovodu. Jedním penězovodem se investuje do zbrojního průmyslu, druhým se likvidují energetické zdroje nezbytné pro jeho provoz.

Evropská unie však ze své podstaty nevytváří vlastní finanční prostředky – pouze je přerozděluje. To s sebou nese vzrůstající regulaci, dotační mechanismy a rostoucí byrokratickou zátěž. Dohromady to pak vede k postupné destrukci průmyslu a přesunu výrobních kapacit do neproduktivních oblastí (např. vyplňování ESG výkazů).

V oblastech, kde dnes vznikají reálné hodnoty a kapitál, bude v budoucnu peněz ubývat. To povede k nárůstu počtu obyvatel závislých na sociálních dávkách, což bude dále oslabovat soukromý sektor, a tím i celkovou ekonomickou stabilitu. S jistou mírou nadsázky lze říci, že je to cesta v čase zpět od svobody k nevolnictví.

Aby daňoví poplatníci toto gigantické přerozdělování bohatství ze svých kapes směrem ke státu a korporacím akceptovali, musejí být skutečně vystrašeni. Zpochybňování uhlíkové hypotézy a podílu lidské činnosti na globálním oteplování tento ambiciózní evropský projekt ohrožuje. Proto Evropská unie přispěchala s cenzurní legislativou EMFA a DSA. A proto také nastává panika ve chvíli, kdy by na Ministerstvu životního prostředí měl usednout kdokoli vstřícný k otevřené diskusi a racionálnímu uvažování. Vlna odporu proti možné změně diskurzu byla tudíž předvídatelná.

EKOLOGIE PROTI ČLOVĚKU

Organizace Greenpeace kritizuje Petra Macinku s tím, že „útočí na lidi a organizace, které se odborně věnují ochraně přírody a klimatu. Vědce, ekology a pracovníky neziskových organizací označuje za zelené extremisty nebo fanatiky, čímž zpochybňuje jejich odbornost i přínos pro společnost“.

Pokud však člověk odloží růžové brýle a místo papouškování zelené propagandy, která je dnes bohužel vtloukána do hlavy dětem už od mateřských škol, začne se problematikou zabývat seriózně, zjistí, že tato kritika má racionální základ, protože o ekologii zde skutečně nejde.

Paradoxně právě Greenpeace je ukázkovým příkladem organizace, která byla původně založena s dobrými úmysly, ale postupem času sklouzla k ideologickému aktivismu a prosazování vlastních ekonomických zájmů.

Při argumentaci na toto téma budu proto schválně parafrázovat jednoho ze zakladatelů Greenpeace – Patricka Moorea – vědce a ekologa, který se z důvodu odklonu organizace od původních cílů rozhodl z Greenpeace odejít. Svůj odchod zdůvodnil slovy:

„Greenpeace unesla politická levice, když si uvědomila, že v ekologickém hnutí jsou peníze a moc. Političtí aktivisté v Severní Americe a Evropě změnili Greenpeace z organizace založené na vědě na politickou organizaci pro získávání finančních prostředků.“

Později dodal, že se z ekologického hnutí stalo hnutí politické, jehož hlavní náplní je vytváření příběhů vzbuzujících strach a pocit viny, aby lidé byli ochotni do organizace posílat peníze. Podle Moora dnes tyto organizace působí za zavřenými dveřmi v institucích jako OSN, Světové ekonomické fórum nebo Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) – tedy v orgánech, které jsou podle něj politické, nikoli vědecké.

„IPPC najímají vědce, aby jim poskytovali informace, které podporují narativ o klimatické nouzi. (…) Jejich kampaně proti fosilním palivům, jaderné energii, oxidu uhličitému, plastům a dalším jsou zavádějící. Mají lidi přimět k přesvědčení, že svět skončí, pokud neochromíme naši civilizaci a nezničíme ekonomiku. Tímto způsobem dnes negativně ovlivňují budoucnost lidské civilizace.“

Moore také napsal: „Levice dnes přijala mnoho opatření, která by byla pro civilizaci velmi destruktivní, protože nejsou technicky realizovatelná. Stačí se podívat na hrozící energetickou krizi v Evropě a Velké Británii, které využívá Putin. Tu si však Evropa zavinila sama tím, že odmítá rozvíjet vlastní zdroje zemního plynu, staví se proti jaderné energii a obecně zaujímá nefunkční postoj k fosilním palivům.“

Ve svém starším článku „Následky? Fatální. Kam až může vést zelený experiment“ jsem upozorňoval na antihumánnost ideologie ESG. Patrick Moore upozorňoval na antihumánní pojetí environmentálního aktivismu, který je s ideologií ESG přímo spjat:

„Mnoho ekologických vůdců dnes hlásá, že lidé jsou nepřátelé Země, nepřátelé přírody. Nemohl jsem se smířit s tím, že lidé jsou jediným zlým druhem. To je příliš podobné představě prvotního hříchu – že člověk se rodí se zlem, zatímco všechny ostatní druhy jsou dobré, dokonce i švábi, komáři a nemoci. Jenže ti, kteří to tvrdí, nechtějí odejít dobrovolně jako první. Chovají se, jako by byli nadřazeni ostatním. Tento druh pýchy a domýšlivosti je nejzávažnějším hříchem.“

Moore patří také mezi vědce, kteří se odvážili veřejně postavit proti uhlíkové hypotéze:

„Jen velmi málo lidí věří, že se svět neotepluje. Záznamy jasně ukazují, že Země se otepluje přibližně od roku 1700, tedy 150 let předtím, než jsme začali používat fosilní paliva. V té době vrcholila malá doba ledová, která přinesla neúrodu a hladomor. Předtím, kolem roku 1000 n. l., nastalo středověké teplé období, kdy Vikingové obdělávali Grónsko. Ještě dříve, kolem roku 500 n. l., přišla doba temna, a před ní římské teplé období. Tehdy bylo tepleji než dnes a hladina moří byla o jeden až dva metry vyšší než v současnosti. Ještě kolem roku 1950 byla spotřeba fosilních paliv i emise CO₂ zanedbatelné. Příčinu těchto cyklických výkyvů teplot neznáme, ale oxid uhličitý to jistě nebyl.“

„Souhlasím, že mnozí VĚŘÍ, že oxid uhličitý je hlavní příčinou oteplování. Protože je neviditelný, nikdo vlastně nevidí, co dělá. A tuto VÍRU podporují hlavně vědci placení politiky, úředníky a médii, která z ní vytvářejí tučné titulky. Aktivisté na ní vydělávají peníze a veřejnost jí uvěřila, aniž by měla možnost ověřit, co CO₂ skutečně způsobuje.“

„Lidé byli vždy zranitelní vůči těm, kteří předpovídají zkázu pomocí falešných příběhů. Aztékové házeli panny do sopek, Evropané a Američané dvě stě let upalovali ženy jako čarodějnice, protože věřili, že tím zachrání svět před zlem. Říká se tomu stádní mentalita, skupinové myšlení nebo také sektářské chování. Lidé jsou společenští živočichové s hierarchií – a nejsnáze získají vysoké postavení ti, kteří dokážou ovládat druhé strachem.“

Psali jsme:

• Následky? Fatální. Kam až může vést „zelený experiment“

SVĚT BEZ DEBAT, ZATO S JISTOTOU

Že se často nejedná o vědu, ale o ideologii, je zřejmé právě z neochoty ekologických aktivistů vést otevřenou diskusi. Tento strach z debaty – pramenící z nedostatku schopnosti argumentovat – se s nimi táhne už po desetiletí.

V devadesátých letech se česká politika točila kolem tří výrazných osobností – Václava Klause, Miloše Zemana a Václava Havla. Většina lidí sympatizovala s jedním z nich a k dalším dvěma měla výhrady. Jedno jim však nelze upřít: Všichni tři byli ochotni (a schopni) své názory veřejně obhajovat.

I tehdy bývaly diskuse často vypjaté, ale vedly se nad tématy – nikoli nad osobními útoky. Dnes už se o tématech příliš nediskutuje. Mainstreamová média předem rozdělí politiky na „správné“ a „špatné“ a následně se společně s těmi „správnými“ trefují v osobní rovině do těch „špatných“. Neprobíhá tak hledání lepších argumentů, jde o čistou osobní dehonestaci.

Taková forma diskuse však postrádá jakoukoli přidanou hodnotu. Optimální řešení se nehledá, protože ideologie nepochybuje a nechybuje. Vždy „ví“, co je správné, a stejně tak i to, kdo je ten špatný.

Tento odklon od věcné diskuse k osobním útokům je projevem fanatického aktivismu, který do veřejného prostoru pronikl právě skrze zelenou agendu. Prostřednictvím ní se postupně usadil v mainstreamových médiích a odtud se rozšířil i do dalších oblastí veřejné debaty. Dnes je paradoxně za „extrémismus“ často považována samotná snaha rozvíjet demokratickou diskusi, vyváženost a názorovou pluralitu.

V knize Zničí nás klima nebo boj s klimatem zveřejnil Václav Klaus přepis svého projevu z konference OSN v New Yorku v roce 2007. Abychom si mohli udělat představu, jak tedy ve skutečnosti vypadá projev údajného „extrémisty“ a „popírače vědeckého poznání klimatologie“, uvádím jeho úplný přepis:

„Zodpovědní politici vědí, že musejí jednat, je-li to nezbytné. Vědí, že je jejich povinností iniciovat vhodná opatření, může-li dojít k ohrožení občanů jejich zemí. A vědí i to, že se musejí domlouvat s kolegy z dalších zemí, nemůže-li být problém uzavřen do hranic jednotlivých států. Přispívat k tomu je jedním z hlavních důvodů existence institucí, jakou je OSN.

Politici jsou také povinni zajistit, aby náklady těch opatření, která navrhují, nebyly větší než efekty, které z nich plynou. Musejí proto velmi pozorně vyhodnocovat a analyzovat všechny své projekty a iniciativy. Musejí to dělat i tehdy, je-li to nepopulární a znamená-li to foukání proti větru módy a politické korektnosti. Chtěl bych poděkovat generálnímu tajemníkovi Pan Ki-munovi za zorganizování této konference a za to, že nám tím poskytl příležitost vyslovit se k důležitému, ale dosud zcela jednostranně diskutovanému tématu problému klimatických změn. Důsledky přijetí hypotézy o klimatických změnách jako o reálné, okamžité a lidmi způsobené hrozbě by byly tak enormní, že jsme povinováni měřit dvakrát, než učiníme jakákoli dalekosáhlá rozhodnutí. Obávám se, že se to neděje.

Chtěl bych uvést několik myšlenek, které jsou nezbytné k tomu, abychom tuto věc uvedli do patřičného kontextu:

1. Navzdory uměle a neoprávněně vytvořené představě o velkém rozsahu probíhajících klimatických změn bylo zvýšení globálních teplot v posledních letech, desetiletích a staletích v historickém porovnání velmi malé. Jeho důsledky na člověka a jeho aktivity jsou v podstatě zanedbatelné.
2. Hrozba spojená s hypotetickým budoucím globálním oteplováním vychází výlučně z velmi spekulativních prognóz, nikoli z vědecky ověřené minulé zkušenosti a z rozpoznání jejích trendů a tendencí. Tyto prognózy vycházejí z relativně krátkých časových řad relevantních proměnných a z prognostických modelů, které se neukázaly být dostatečně spolehlivými při objasnění minulého vývoje.
3. V rozporu s mnoha sebevědomými a samoúčelnými výroky ohledně příčin probíhajících klimatických změn žádný vědecký konsenzus neexistuje. Nestranný pozorovatel musí přiznat, že obě strany sporu – tedy ti, kteří věří v dominantní úlohu člověka v nedávných klimatických změnách, i ti, kteří podporují hypotézu o převážně přírodní příčině klimatických výkyvů – nabízejí argumenty natolik silné, že jim musíme pozorně naslouchat. Vyhlašovat předčasné vítězství jedné skupiny nad druhou by bylo tragickou chybou a já se obávám, že ji právě teď děláme.
4. Výsledkem tohoto sporu uvnitř klimatologie je to, že někteří z nás žádají okamžitou akci, zatímco jiní před ní varují. Racionální chování vždy závisí na porovnání velikosti a pravděpodobnosti rizika a velikosti nákladů, jak se tomuto riziku vyhnout. Jako zodpovědný politik, s vědomím všech dostupných dat a argumentů, patřím k těm, kteří došli k závěru, že je riziko velmi malé, že jsou náklady, jak se mu vyhnout, neúnosně vysoké a že je aplikace fundamentalisticky interpretovaného principu předběžné opatrnosti chybnou strategií.
5. I ti politici, kteří věří v existenci rozsáhlého globálního oteplování – a já mezi ně nepatřím –, a zejména ti, kteří věří v jeho antropogenní původ, jsou rozděleni: Někteří z nich chtějí kontrolovat a omezovat globální klimatické změny (a jsou připraveni vynakládat na to obrovské finanční zdroje), zatímco jiní se spoléhají na přirozenou lidskou adaptabilitu, na modernizaci a technický pokrok, a zejména na blahodárné účinky budoucího růstu bohatství a  blahobytu (a proto preferují vydávat veřejné prostředky tímto směrem). Druhá varianta je sice méně efektní a méně ambiciózní, ale slibuje daleko více než ta první.
6. Celý problém nemá pouze svou časovou dimenzi, ale má i svůj mimořádně důležitý prostorový (regionální) aspekt. To je třeba hlasitě připomínat zejména zde, na půdě OSN. Velmi rozdílná úroveň ekonomického rozvoje, životní úrovně a bohatství v různých místech světa vede k tomu, že je každé plošné, celosvětové, jednolité řešení příliš nákladné, nespravedlivé a do značné míry diskriminační. Dnešní rozvinuté země nemají sebemenší právo jakýmkoli dalším způsobem zatěžovat méně rozvinuté země. Diktovat jim ambiciózní a pro chudší státy často téměř likvidační environmentální standardy je chybou a mělo by to být vyloučeno z nabídky doporučovaných opatření.

Mám dvě doporučení:

1. OSN by měla zorganizovat dva paralelní mezivládní panely o klimatických změnách a publikovat dvě konkurenční zprávy. Podmínkou jakékoli efektivní a racionální debaty je zbavit se jednostranného monopolu. Dobrým výchozím bodem by bylo poskytnutí stejné, nebo alespoň srovnatelné finanční podpory oběma skupinám vědců.
2. Jednotlivé členské země OSN by si měly vzájemně naslouchat a měly by se učit z chyb i úspěchů jiných, ale každá země by si měla vytvořit svůj vlastní program, jak se stavět k důsledkům případných klimatických změn, a hlavně by měla mít možnost rozhodnout se sama, jakou prioritu přidělí tomuto problému mezi dalšími konkurenčními cíli.

Měli bychom věřit v racionalitu člověka a důsledkům spontánní evoluce lidské společnosti více, než „dobru“, plynoucímu z politického aktivismu. Zvolme si proto adaptaci, nikoli pokusy řídit globální klima.“

Za přepisem projevu v knize ještě Václav Klaus doplnil komentář dokreslující atmosféru v sále po jeho vystoupení: „Taková slova na půdě OSN nikdy předtím a nikdy potom nezazněla. Nenávist druhé strany byla téměř absolutní.“

ODVAHA POCHYBOVAT

Když Václav Klaus na půdě OSN mluvil o odvaze pochybovat, věděl, že se postaví proti proudu. Dnes tu odvahu potřebujeme znovu.

Petr Macinka, ať už se jeho kritici tváří jakkoli pohoršeně, není „kozel zahradníkem“. Je spíš připomínkou, že skutečná ochrana přírody neznamená slepou víru, ale svobodné a racionální myšlení.

Pokud se někdo odváží odmítnout absurdní a nebezpečnou zelenou ideologii a vrátit na Ministerstvo životního prostředí zdravý rozum, otevřenou debatu a respekt k realitě a fyzikálním zákonům – pak by to po letech ekologické hysterie opravdu mohla být příjemná změna.

Zdroje: