Česko po volbách zasáhl „totální mediální blackout“, říká komentátor Petr Holec v souvislosti s kritikou politických neziskovek. Tvrdí, že tyto organizace fungují jako „stát ve státě“ a média kolem nich vytvářejí zmatek v informacích a zkreslují vládní kroky. Podle něj lidé musejí hledat pravdu na sociálních sítích představitelů vlády.
Foto: Repro XTV Popisek: Petr Holec, komentátor Info.cz
reklama
Komentátor Petr Holec tvrdí, že Česko po parlamentních volbách zasáhl „totální mediální blackout“, a jako příklad uvádí debatu o větší transparentnosti politických neziskovek. Tyhle organizace, často financované ze zahraničí, fungují jako další politická opozice, jen bez účasti ve volbách a bez politické odpovědnosti, uvádí.
Zároveň je označuje za jakýsi „stát ve státě“ a používá i výraz deep state. „Jsou tak deep, že na rozdíl od politických stran je neohrozí žádné volby, sají prostě velké veřejné peníze dál, a dál tak prosazují svůj vliv,“ dodává v komentáři na svém webu.
Holec připomíná, že kritika vlády za snahy o větší transparentnost se dostala i na Letnou, na akci spolku Milion chvilek, které označuje za kasičkáře a spřízněnou partu té „správné strany“.
Současně kritizuje mediální pokrytí celé věci. Na serverech jako Seznam Zprávy nebo Novinky, které si podle něj za naše daně platíme jako PR platformu prezidenta Petra Pavla, se začaly střídat titulky protichůdné informace. Jeden článek tvrdil, že vláda dává pod nátlakem Letné od neziskovek ruce pryč, druhý zas, že ne, a třetí byl něco mezi tím.
Pokud se lidé chtějí dozvědět, co vláda skutečně chystá, musejí chodit na sociální sítě vládních stran a premiéra, upozorňuje komentátor. Andrej Babiš zde musel veřejnosti znovu vysvětlovat, že vládní záměr trvá. Jen zákon bude upraven oproti první verzi, která unikla do médií.
Petr Holec se vrací i ke starší kritice Petra Pavla směrem k Babišovi ohledně komunikace přes sociální sítě. „Co jiného ale vládě zbývá, když o ní opoziční média nonstop lžou a převracejí realitu naruby,“ ptá se a dodává, že jinak na Babiše „kriticky“ dohlížejí média placená prezidentem, který vystupuje jako lídr opozice.
NEUMÍŠ, NEVYDĚLÁŠ SI! ZKRACHUJ POPRÁVU A TÁHNI K LOPATĚ!!
TO JSME FAKT TAKOVÍ IDIOTI,. ŽE SI Z NAŠICH DANÍ ČÍM DÁL TÍM VĚTŠÍCH PLATÍME DRÁBY A POMLOUVAČE, ULHANÉ POMLOUVAČNÉ BULVÁRNÍ REKTÁLDORY, HOVINKÁŘE ETC?
EU chystá genderovou strategii. Na genderovou rovnost mají dohlížet nové instituce, má být zohledněna i v územním plánování nebo dopravě, ale i ve školství. Ani předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, ani europoslanec Ivan David z SPD se k ní nestaví přívětivě. Stejně tak právník Robert Kotzian. „Genderismus je ideologie směřující k totalitě,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
Foto: Hans Štembera Popisek: Vlajka EU před budovou Strakovy akademie
MONSIGNORE, JSME V PRDELI!
Strategie pro rovnost mužů a žen je dalším z produktů komisařky Hadji Lahbibové, která je známá svými progresivistickými názory. Je to právě ona, kdo měla na starost přípravu strategie pro rovnost sexuálních menšin a proti rasismu – oba dokumenty Evropská komise nedávno schválila a ParlamentníListy.cz se jim věnovaly v samostatném článku.
Komisařka Lahbibová se loni proslavila svou účastí na pochodu Budapest Pride, kde ostentativně vyjadřovala podporu agendě LGBTQ+ a na adresu vlády Viktora Orbána prohlásila: „EU není vůči nenávisti neutrální. Nemůžeme zůstat pasivní. Nemůžeme tolerovat to, co je netolerovatelné.“ A přidala varování, že Brusel nebude váhat s přijetím patřičných opatření vůči Maďarsku.
Opakovaně také hovoří o údajném strukturálním rasismu Evropanů, který označuje za „zákeřný“ a „destruktivní“. Lahbibová, která pochází z rodiny muslimských přistěhovalců ze severní Afriky, vidí podle svých slov tento strukturální rasismus na každém kroku – v péči o děti, ve školách i v zaměstnání.
Tento světonázor se promítl i do Strategie pro rovnost mužů a žen. Nový dokument Brusel prezentuje jako další krok na cestě k prosazení genderových hledisek do všech aspektů unijní politiky – v bruselském „newspeaku“ se tomu říká „genderový mainstreaming“.
Peníze pro neziskovky i sexuální vzdělávání
Co tím má Komise na mysli? Například vytvoření „specializované institucionální infrastruktury“ a orgánů, které budou dohlížet na genderovou rovnost, udržitelné financování příslušných institucí a spřátelených neziskovek, podřízení unijních rozpočtů genderovým kritériím či reformu vědy a výzkumu, tak aby odpovídaly novým potřebám.
Brusel ale myslí i na takové oblasti, jako je územní a dopravní plánování. To by napříště mělo být „citlivé k genderu“. Také IT vývojáři by se měli vyvarovat vytváření digitálních nástrojů, které by zachovávaly genderové stereotypy a předsudky.
Stranou pozornosti nezůstává ani školství. Strategie prosazuje přepisování učebnic a revizi osnov na všech úrovních vzdělávání a předpokládá zavedení „komplexního sexuálního vzdělávání“. A všechny instituce i soukromé firmy mají do budoucna zajistit rovnost zastoupení jednotlivých pohlaví v managementu.
To už kritizují i někteří levicoví europoslanci. Patří mezi ně šéfka KSČM Kateřina Konečná. „Sama rozhodně podporuji rovnost žen a mužů, a tedy například stejně vysoké platy a důchody bez ohledu na pohlaví, či boj proti domácímu násilí. Ale vynucovaná reprezentace v rozhodovacích pozicích za mě není správnou cestou. Naopak princip rovnosti pohlaví podkopává,“ odpověděla ParlamentnímListům.cz.
Bruselští úředníci přesto vyjadřují znepokojení z toho, že je v různých částech světa čím dál silněji zpochybňována genderová agenda a údajně sílí sexismus a stereotypy. Autoři strategie tvrdí, že jen násilí na ženách připraví každoročně Evropskou unii o 289 miliard eur – oproti tomu realizace strategie by prý do roku 2050 mohla přinést astronomických 3,15 bilionu eur. Jak k těmto číslům Komise došla, už jasné není.
„Genderismus směřuje k totalitě.“
Podstatné ale není jen to, co v dokumentu je, ale také to, co v něm není. Chybí kupříkladu jakákoli zmínka o postavení žen v komunitách přistěhovalců či evropských muslimů. Podle Roberta Kotziana to souvisí s „tichým“ spojenectvím mezi muslimy a novou levicí, která těží z podpory přistěhovaleckých komunit.
„Ale vedle tohoto pragmatismu hraje roli také nenávist nové levice k západní kultuře. V islámu vidí silný destruktivní prvek, který je schopen západní kulturu plíživě ničit. Aby tyto souvislosti zůstaly pod pokličkou, aby bylo možné se vysmívat těm, kdo na ně upozorňují, musí být postavení žen v islámu co nejvíce tabuizováno,“ domnívá se Kotzian.
Právník také upozorňuje, že nová strategie přináší radikální politizaci řady oblastí včetně vědy. „Politizaci vědeckého výzkumu známe z dob komunismu. V oblasti tzv. klimatické změny byla veřejným tajemstvím. Tentokrát nám to bruselské špičky říkají otevřeně. Pokud se Evropské komisi nedá ostře najevo, že tohle si veřejnost nepřeje, můžeme se jednoho dne probudit v jiné a určitě ne lepší realitě,“ řekl ParlamentnímListům.cz.
A dodává, že celá genderová agenda je jen zástěrkou pro tažení proti přirozenému řádu a svobodě jednotlivce. „Genderismus je ideologie směřující k totalitě,“ zdůraznil Kotzian.
Europoslanec: „Bizarní, směšné, nebezpečné.“
Podobný názor má člověk, který má možnost dění v Bruselu sledovat z první ruky. Europoslanec Ivan David (SPD) považuje genderovou agendu za „ideologický bizarní nesmysl“. „Tento přístup fakticky popírá rovnost pohlaví a rovné postavení osob s menšinovou sexuální orientací tím, že je vyčleňuje jako specifické skupiny. Živí to mnohé neziskovky a parazitní ,teoretiky‘. Pro racionální diskusi o věcných problémech je to zatěžující balast,“ uvádí David.
Zastánci strategie podle něho vědomě ignorují širší souvislosti včetně problematiky migrace a žen v islámu. Europoslanec to pokládá za projev ideologické zaslepenosti. „Nejsou jen směšní, jsou nebezpeční…,“ řekl ParlamentnímListům.cz.
Se stejným postřehem se s redakcí podělila i Kateřina Konečná. „Ignorování diskriminace na základě pohlaví v řadě kultur lidí, co do Evropy migrují, je známá a dlouhodobá věc a myslím, že od liberální komisařky Lahbibové nelze nic jiného než další ignoraci očekávat,“ myslí si europoslankyně.
ParlamentníListy.cz kontaktovaly komisařku Hadju Lahbibovou i její spolupracovnici zodpovědnou za rovnost pohlaví a „genderový mainstreaming“ Halliki Voolmu, absolventku genderových studií na prestižní londýnské univerzitě. Zeptali jsme se, proč Evropská komise zasahuje do vnitřních záležitostí soukromých firem a proč ignoruje vztah mezi migrací a rovností žen. Požádali jsme je také, aby nám podrobněji vysvětlily vybrané aspekty strategie. Na dotazy však nereagovaly.
Válka v Íránu pokračuje. Server deníku New York Times napsal, že Američané nabízejí Íránu patnáctibodový plán na urovnání konfliktu. Jenže agentura Reuters tvrdí, že se Američané chystají do oblasti vyslat tisíce vojáků z elitní 82. výsadkové divize, což přiživuje obavy z další eskalace války. A Íránci se mají na pozoru. A jedna změna se rýsuje i v Evropské unii. Změna týkající se ruské ropy.
Foto: Repro Youtube Popisek: Americký prezident Donald Trump
Mírový plán USA pro Írán podle New York Times obsahuje tři zásadní body. Demontáž íránského jaderného programu, ukončení podpory různých bojujících skupin v okolních zemích a znovuotevření Hormuzského průlivu. Izraelský Channel 12 s odvoláním na tři zdroje uvedl, že USA usilují o měsíční příměří, aby mohly 15bodový plán projednat.
Pákistánský premiér v úterý uvedl, že je ochoten uspořádat rozhovory mezi USA a Íránem o ukončení války.
V příspěvku na X premiér Šehbáz Šaríf uvedl, že Pákistán plně podporuje probíhající úsilí o dialog a je připraven uspořádat „smysluplné a přesvědčivé rozhovory o komplexním urovnání“.
„Pákistán vítá a plně podporuje probíhající úsilí o dialog s cílem ukončit válku na Blízkém východě v zájmu míru a stability v regionu i mimo něj. S výhradou souhlasu USA a Íránu je Pákistán připraven a poctěn tím, že bude hostitelem a zprostředkuje smysluplná a přesvědčivá jednání o komplexním urovnání probíhajícího konfliktu.“ Zdroj z pákistánské vlády uvedl, že jednání o schůzce jsou v pokročilé fázi.
Ale izraelský Channel 12 také píše, že Írán má podezření, že Trumpova nabídka rozhovorů je novým trikem, novým podvodem. V Teheránu mají pocit, že je prezident USA už dvakrát oklamal, a „nechtějí být znovu oklamáni“.
Agentura Reuters navíc tvrdí, že se Američané chystají do oblasti vyslat tisíce vojáků z elitní 82. výsadkové divize, první výsadkové divize v armádě USA. Jde o slavnou jednotku, která mimo jiné bojovala ve Vietnamu a po 11. září 2001 v Afghánistánu.
„Tyto síly se připojí k 50 000 amerických vojáků, kteří jsou již v regionu, a urychlí masivní nárůst americké vojenské přítomnosti v této oblasti, což přiživuje obavy z delšího konfliktu,“ napsala agentura Reuters.
„Trumpovy řeči o jednáních by také mohly poskytnout čas pro příchod dalších amerických vojáků na Blízký východ, pokud se Washington rozhodne provést pozemní operaci v Íránu,“ napsal k tomu server katarské televize Al-Džazíra.
Íránské rakety a rakety Hizballáhu mezitím zasáhly Izrael a způsobily rozsáhlé škody v několika městech.
Předseda íránského parlamentu Mohammad Kálíbáf na sociálních sítích prohlásil, že žádná jednání s USA neprobíhají. „S USA se nekonala žádná jednání a falešné zprávy o nich se používají k manipulaci s finančními a ropnými trhy a k úniku z bažiny, v níž jsou USA a Izrael uvězněny,“ napsal Mohammad Kálíbáf na sociální síti.
„Ale ať už chce Trump udělat cokoli, rozhodnutí není zcela v jeho rukou. Írán, napadený podruhé za necelý rok, nyní zřejmě nemá takovou motivaci ukončit válku,“ upozornil také server katarské televize.
Pokračující válka v Íránu má vliv i na EU. Korespondent pro otázky národní bezpečnosti agentury Reuters Idrees Ali napsal na sociální síti X, že „Evropská komise již 15. dubna nepředloží návrh na trvalý zákaz dovozu ruské ropy kvůli válce Moskvy na Ukrajině, což bylo původně v plánu. Naznačuje to aktualizovaná legislativní agenda EU.“
Rozhodovalo se bez nás, říká Vladimíra Mikle. V obci Vlčí Doly, kde bydlí, totiž mají vyrůst větrné elektrárny. „Neproběhla veřejná diskuse, žádná prezentace, žádná snaha zapojit místní obyvatele,“ stěžuje si obyvatelka. A nehodlá to nechat jen tak.
Foto: archiv PL Popisek: Vladimíra Mikle
reklama
Jste jedni z občanů žijící v tradiční a dříve velmi bohaté zemědělské oblasti, kde se naše vláda rozhodla pěstovat místo obilí větrné věže.
Bydlíme v malé vesnici na Hané. Takové, kde se říká, že lišky dávají dobrou noc. Už samotný název Vlčí Doly zní, jako by to bylo někde na konci světa. Máme tu ateliér a žijeme tady už víc než 17 let. Náš život by se dal popsat jako taková malá soukromá Shangri-La: ovečky, slepice, kačeny, zahrada, sad… a hlavně klid. Klid, který je pro uměleckou tvorbu naprosto zásadní. Tento svět, který jsme si roky budovali, se začal rozpadat ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli o plánované výstavbě soustavy větrných elektráren v těsné blízkosti našeho domova. Jedna z nich má stát necelý kilometr od nás a dosahovat výšky až 230 metrů.
Bavil se s vámi někdo o projektu v blízkosti vašeho obydlí?
Ne! Nejvíce nás ale nezasáhla samotná velikost projektu. Byl to způsob, jakým vznikal. Při způsobech naší vlády i úřadů bych to nejlépe nazvala „ticho, které bolí“. O projektu jsme se dozvěděli pozdě. Příliš pozdě na to, abychom mohli cokoliv ovlivnit. Neproběhla veřejná diskuse, žádná prezentace, žádná snaha zapojit místní obyvatele. Naše žádost o referendum byla starostou obce Věžky Bc. A. Bosákem zamítnuta. Informace jsme získali až na základě stížnosti. Do té doby se o našem okolí, našem domově, rozhodovalo bez nás. Když jsme se konečně dostali k dokumentaci projektu společnosti JIPOCAR Power Blue, s.r.o., lhůta pro podání připomínek v procesu EIA už byla pryč.
Dostává z toho zmíněný starosta nějaké benefity a vybíral jej jako veřejnou zakázku?
Starosta uvádí, že obec z projektu získá určité benefity. Ty jsou však ve srovnání s celkovým objemem investice a s trvalými dopady na krajinu i zemědělskou půdu velmi nízké. Navíc se finanční částky liší v návrhu investora a pak ve smlouvě, která byla podepsána starostou obce na 30 let. O případném osobním prospěchu starosty nemáme informace, nicméně přínos pro obec je vzhledem k rozsahu projektu a jeho budoucím výnosům natolik omezený, že to u části obyvatel vyvolává pochybnosti.
Zásadním problémem je především netransparentní postup při výběru projektu. Starosta neorganizoval žádné otevřené ani veřejné výběrové řízení. Projekt byl představen ve spolupráci s konkrétní firmou pouze zastupitelstvu, vůči níž starosta vystupuje spíše jako partner projektu, než jako nestranný zástupce obce. O záměru neproběhla otevřená diskuse s občany a informace nebyly sdíleny včas. Celý postup tak vyvolává dojem nedostatečné transparentnosti a neodpovídajícího vyjednání podmínek.
Máte tedy podezření z korupce?
Starosta nepřistoupil k výběru projektu prostřednictvím veřejného a transparentního procesu. Místo toho obhajuje jeden konkrétní záměr, spojený s relativně nízkou finanční kompenzací/benefitem, který podle našeho názoru naprosto neodpovídá trvalému znehodnocení zemědělské půdy, poklesu tržní hodnoty okolních nemovitostí, včetně té naší, ani zásahu do krajiny a její následné devalvace.
Tento postup vyvolává mezi obyvateli obce i širšího okolí pochybnosti. Část z nich má dojem, že starosta nevystupuje primárně jako volený zástupce obce, ale spíše jako soukromý agent, který prodává naši obec a její okolí investorům neveřejným způsobem a s nikým se nechce o tom bavit.
Tyto okolnosti u mnoha lidí vyvolávají silné emoce – od šoku přes bezmoc až po hluboké znepokojení. Lidé mají pocit, že čelí zásadní změně svých životních podmínek ve prospěch jiných, aniž by měli možnost se k čemukoliv vyjádřit nebo cokoliv ovlivnit.
Z našeho pohledu zde navíc není zřejmý veřejný zájem, který by tak obrovský zásah ospravedlňoval. Evropské závazky přitom obecně směřují k umisťování podobných projektů na nepotřebné plochy, nikoli na nejkvalitnější zemědělskou půdu.
Jak toto chcete řešit?
Situaci chceme řešit především prostřednictvím veřejného protestu a informováním dalších obdobně dotčených lokalit napříč Českou republikou. Pokud by se jednalo o ojedinělý případ, bylo by možné jej řešit na regionální úrovni. Podle našeho názoru se však jedná o širší problém, který přesahuje hranice jednotlivých obcí.
Celá situace v nás vyvolává značné znepokojení. Do procesu jsou zapojeni i veřejně známí političtí představitelé, kteří mají o projektu povědomí. Zároveň panuje přesvědčení, že dochází k rozporům s pravidly vyplývajícími z evropské legislativy, zejména pokud jde o umisťování projektů na vysoce kvalitní hanáckou černozem, která patří mezi nejúrodnější půdy ve střední Evropě.
Domníváme se, že odpovědní političtí představitelé mají o problematice dostatek informací. Směrnice Renewable Energy Directive III totiž jasně předpokládá, že tzv. akcelerační zóny mají být vymezovány s ohledem na minimalizaci konfliktů – tedy typicky mimo nejcennější zemědělskou půdu či jinak citlivá území. Zatím se to jeví jako maximalizace konfliktů: UNESCO, NATURA 2000, ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND…
O to více vyvstávají otázky, proč jsou v konkrétních případech zvažována řešení, která jdou proti tomuto principu. Nabízí se proto zásadní otázka, jak si tuto situaci vysvětlit. Zda jde o selhání koordinace a kontroly na úrovni politické reprezentace, nebo o vědomé rozhodování, které jde přímo proti zájmům vlastních voličů.
V obou případech jde o velmi závažný problém. Pokud mají odpovědní politici o situaci informace – a nic nenasvědčuje tomu, že by je neměli – je obtížné přijmout, že k těmto krokům dochází bez jejich vědomí. Pokud naopak vědomí mají, a přesto nedochází k nápravě, vyvolává to oprávněné pochybnosti o jejich roli i odpovědnosti.
Podle našeho přesvědčení zde nejde o naplňování evropských závazků. Ty naopak předpokládají šetrné umisťování projektů mimo nejcennější půdu. V tomto případě však dochází k pravému opaku – k zásahu do krajiny a k ohrožení tradiční, vysoce úrodné černozemě.
Takový postup proto nelze vnímat jinak než jako rozhodování, které zásadním způsobem poškozuje veřejný zájem i důvěru občanů v to, že jejich zástupci hájí jejich skutečné potřeby.
Vzniká tak otázka, jak tuto situaci interpretovat. Zda dochází k nesouladu mezi jednotlivými úrovněmi politické reprezentace, nebo zda jde o vědomé rozhodování, které nebere dostatečně v úvahu zájmy místních obyvatel.
Jiné vysvětlení pro současný stav se hledá obtížně. Podle našeho přesvědčení zde nejde o naplňování evropských závazků, které obecně směřují k využívání méně hodnotných ploch, ale o zásah do krajiny a kvalitní zemědělské půdy, která má dlouhodobou hodnotu.
Tato skutečnost v nás vyvolává vážné obavy o budoucnost krajiny i způsob rozhodování o jejím využití.
Jste v této situaci sami?
Ne, není to jen náš příběh. Postupně jsme zjistili, že nejde o jednu obec, ani o jeden projekt. V okolí Kroměříže se plánuje rozsáhlá výstavba větrných parků napříč několika obcemi. V souhrnu může jít o jeden z největších záměrů tohoto typu v České republice. To, co jsme prožívali my, není výjimka. Je to realita, kterou dnes zažívají desetitisíce lidí v postižených oblastech a nejméně statisíce, možná miliony v takto zbytečně devastované cenné krajině. Lidé, kteří se snaží pochopit, co se děje. Lidé, kteří se ptají – a často nedostávají odpovědi.
Co úřady?
Mlčení. Stále nic než mlčení. Úřady nekomunikují. Ministerstva mlčí. Ministryně pro místní rozvoj dokonce napsala dopis budoucím signatářům petice, že se s nimi nemá čas bavit. Copak je tohle za přístup k „místnímu rozvoji“ v zemědělské a turistické oblasti? Bylo snad pro paní Zuzanu Mrázovou zřízeno po volbách nové Ministerstvo větrného developmentu s právem přidělovat k nenávratnému zničení bonitní pozemky v krajině a u našich domovů? A takto se rozhoduje o našich životech, našem zdraví i budoucnosti krajiny, ve které žijeme. To má do demokracie velmi daleko.
Co proti tomu sami děláte?
Aktivita jednotlivce může změnit proces. Během Vánoc namísto sváteční atmosféry jsem připravovala fotovizualizace dopadů projektu na historické panorama Květné zahrady a Arcibiskupského zámku. Oslovila jsem instituce, které mají chránit kulturní dědictví: Národní památkový ústav, Ministerstvo kultury České republiky, Arcibiskupství olomoucké nebo Českou komisi pro UNESCO. Upozornila jsem na to, že památka UNESCO může ztratit svůj statut, pokud se začnou tyhle monstrózní projekty realizovat. Na základě těchto podnětů byl proces EIA znovu otevřen. Konečně jsme tak mohli podat připomínky – konkrétně za Zlínský kraj. Do té doby totiž z naší oblasti neodešla jediná připomínka. Ne proto, že by lidé souhlasili, ale proto, že o projektu jednoduše nevěděli.
Co na to zastupitelstvo?
Zastupitelstvo nám téměř rok tajilo, že odsouhlasilo výstavbu větrného parku v katastru obce. Julius Fučík by z nich měl radost. Ale my přece už pár desítek let žijeme v demokracii a ne v protektorátu nebo v jiné totalitě, nebo je to jinak???
To snad není možné, není to pomalu na trestní oznámení na ty zastupitele?
Mám pocit, že v dnešní době zákon platí jako bič pouze pro slušné a pracovité lidi, a otvírá nespočet možností pro skupiny, které nemají žádné zábrany. Morální odpovědnost, poctivost, úcta k tradici jsou pro ně cizí nebo archaická slova. Teď nám jde především o to domoci se svých práv, a s takto jednajícími „volenými zástupci“ je to téměř nemožné. Nevíme, co je k takové okázalé přezíravosti vedlo. Pokud za nimi mezitím docházeli developeři nebo jejich zástupci, radili nám odborníci podat i podezření z korupce, někteří z nás to zvažují. Pokud by nás mohl takto zákon ochránit, určitě nějaká oznámení na jejich netransparentní jednání lidé podají. Považujeme takové jednání i v dané situaci za neobhajitelné a nelze je přehlížet nebo tolerovat.
Každopádně už takovou druhou chybu u voleb na podzim neuděláme.
A co bylo dál, když jste to zjistili?
Po znovuotevření procesu přišla vlna reakcí. Během krátké doby odešly desítky připomínek. Jednou z nich byla i petice, kterou podepsalo více než 800 lidí. Najednou bylo zřejmé, že nejde o hlas jednotlivce, ale o sdílenou obavu celé komunity. Připomínky se týkaly celé řady zásadních témat: ochrany přírody v rámci soustavy NATURA 2000, která se nachází ve stejném katastru jako plánované elektrárny, zásahů do krajinného rázu, dopadů na vlastnická práva obyvatel, zdraví a kvality života.
Zcela zásadní byla ale otázka dopadu na památku UNESCO v Kroměříži. Právě proto bylo požadováno zpracování tzv. HIA – Heritage Impact Assessment. HIA je odborné posouzení určené pro projekty, které mohou ovlivnit památky světového významu. Posuzuje nejen přímé fyzické zásahy, ale i vizuální dopady, změny krajinného kontextu nebo kumulativní vlivy více projektů.
Musí popsat hodnoty památky, které jsou chráněny, vyhodnotit, jak by je projekt mohl narušit, pracovat s vizualizacemi a pohledovými analýzami, a navrhnout případná opatření. Klíčové je, že má jasně určit, zda je projekt s ochranou památky slučitelný. Právě absence tohoto posouzení byla jedním z hlavních důvodů, proč Olomoucký kraj nyní rozhodl o vrácení dokumentace k přepracování. Není to konec. Ale je to moment, kdy se původní ticho změnilo v hlas. A ten hlas už není možné přehlédnout.
Jak budete hlídat nezavilost zpracování HIA – Heritage Impact Assessment?
To je zajímavá otázka. Pokud by to měl zadat developer určitému zpracovateli, aby to udělal podle jeho potřeby, anebo někdo uplatit úředníky, kteří to schvalují, znamená to jenom oddálení procesu, který za našimi zády někdo dopředu naplánoval. Zatím jsme ve stavu, kdy se toto podařilo prosadit, ale hlídat to budeme muset, a to i veřejně a zákonnými prostředky. Nejlépe veřejnou mezinárodní oponenturu a nezávislé osobnosti s prokazatelnou odborností v oblasti památkové péče. Vzhledem k církevnímu charakteru památek by bylo možná zajímavé pozvat i odborníky z Itálie nebo z Vatikánu. Tam nestaví větrníky nad kostely dokonce ani mafie v Palermu.
Jak hodnotíte současnou situaci?
To, co se děje u nás na Hané, není výjimka. Je to příběh, který se dnes opakuje napříč celou Českou republikou. Není to samo sebou, někdo to organizuje a někdo u toho záměrně převrací evropské zákony i práva občanů. Tisíce lidí zažívají kvůli této zvrácené vládní politice stejné zoufalství. Nedostatek informací, ticho ze strany úřadů, pocit, že o jejich budoucnosti bylo rozhodnuto bez nich. Ten pocit pravděpodobně znáte. Pocit, že o vašem domově rozhoduje někdo jiný. Že jste byli vynecháni. Že mluvíte – a nikdo neposlouchá.
Tohle není ekologie, ani nám to z Bruselu nepřikazují. To je český výprodej krajiny a česká korupce, kdy si to máme z vlastních daní zaplatit. Nerozumím, jak je vůbec možné, že se opět do Česka valí nová vlna baronů. Každý, kdo platí účet za elektřinu, ví, kolik nás stála a pořád stojí ta „skvělá“ investice do solárních panelů a hlavně baronů. Teď se k tomu přidají ještě větrníky, které jsou finančně mnohem náročnější a česká ekonomika už tak skomírající dostane poslední smrtící ránu. Při nejvyšší ceně elektrické energie na světě můžeme o konkurenceschopnosti pouze snít.
Považujete tohle za přístup demokratického státu?
Říkáme tomu demokracie. Ale je to ještě demokracie ve chvíli, kdy se bezradní občané marně domáhají informací, které má k dispozici druhá strana – investor či úřady – a přesto zůstávají nedostupné? Kdy lidé nevědí, kudy kam, a přitom se rozhoduje o jejich domovech? Jak máme chápat demokracii, když se instituce, které mají občany chránit, uzavírají, mlčí nebo rozhodují bez nich? To, co se stalo u nás, není jen selhání komunikace. Je to selhání principu. Pokud se zastupitelstvo malé obce rozhodne téměř rok mlčet o projektu, který může zásadně ovlivnit životy tisíců lidí, pak nejde jen o technický problém nebo jeden konkrétní záměr.
O co mají lidé největší obavy? Jsou to jejich děti, je to krajina, zdraví, znehodnocení majetku?
O tom už bylo řečeno i naspáno mnoho. Evropská unie dnes prvně v Bruselu vytváří hygienické normy, česká vláda chce dovolit větrným developerům stavět svá monstra 500 metrů od našich domovů. Takovou beznaděj mnozí z nás nezažívali ani při sovětské okupaci, jejich tanky byly menší a snažili se nám je nevystavovat na očích a u domů. Nejde přitom jen o vizuální dopad, hluk nebo změnu krajiny. Do české kotliny vstupuje i téma infrazvuku – fenoménu, který se šíří na velké vzdálenosti, nelze jej jednoduše odstínit a jehož dopady na člověka jsou stále předmětem odborných debat. O to větší důvod by měl existovat pro otevřenou diskusi, transparentnost a opatrnost.
Máte ještě vůbec důvěru ve vládu po volbách nebo krajské zastupitelstvo?
Demokracie nemůže fungovat bez důvěry. A důvěra nemůže existovat tam, kde lidé místo dialogu zažívají ticho a místo odpovědí sklíčení a beznaděj. Je naší společnou odpovědností trvat na tom, aby rozhodování o krajině, ve které žijeme, bylo otevřené, srozumitelné a spravedlivé. Aby lidé nebyli obejiti, ale byli slyšeni. To současná vláda odmítá. Ale pokud vám zavřou dveře, má smysl klepat dál. A když se neotevřou, má smysl na ně začít bušit. Ne proto, že je jisté vítězství. Ale proto, že jde o náš domov, naši krajinu, náš život. Máme právo si jej vymoci i za něj bojovat. A někdy právě v okamžiku, kdy už člověk nemá sílu, se něco pohne.
