Sigma nebo smegma? Mládež na demonstraci vyznala obdiv Pavlovi. Macinkovi ne

05.02.2026 20:44 | Monitoring

autor: Natálie Brožovská

Rozhovor s mladými účastníky demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla na sociálních sítích vzbudil ostrou kritiku. Prezidenta označili výrazem „sigma“, ministra zahraničí Petra Macinku pak slovem „smegma“, přičemž jejich následné výroky o „hodnotách“, svobodě a komunismu ukázaly podle mnohých „vymývání mozků“ školou a médii.

V neděli se v Praze na Staroměstském náměstí a dolní části Václavského náměstí konala velká demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou svolal spolek Milion chvilek pro demokracii kvůli eskalaci sporu mezi prezidentem a vicepremiérem a ministrem zahraniční Petrem Macinkou. Demonstranti vyjadřovali podporu prezidentovi, odmítali pokusy o politický tlak a volali po obhajobě demokratických hodnot.

Dozvuky demonstrace se ještě dál šíří na sociálních sítích, kde některé záběry a videa začaly žít vlastním životem. Už během samotné akce přitom probíhaly improvizované rozhovory s účastníky, z nichž jeden zveřejnil projekt Restart Česko.

Ve videu vystupují dva mladíci s transparentem, na němž označují prezidenta Petra Pavla výrazem „sigma“ a ministra zahraničí Petra Macinku slovem „smegma“.

Použité výrazy mají značně odlišný význam. Zatímco slovo „sigma“ je z internetového slangu a v tomto případě označuje silnou, sebevědomou osobnost, kterou demonstranti použili k vyjádření podpory, výraz „smegma“ je vůči Macinkovi použit jako hrubá osobní urážka vycházející z lékařského termínu spojeného s intimní hygienou.

Psali jsme:

• Minář se radoval, že Turek nebude ministr. Radost mu ale dlouho nevydržela

Jeden z mladíků ve videu vysvětluje, proč považuje prezidenta Petra Pavla za „sigmu“, když říká: „Protože je to prostě on, my za ním stojíme, je to ta sigma, a je to prostě tak.“

Jeho kamarád ho následně doplňuje slovy: „Já si myslím, že v téhle době zastupuje ty hodnoty, které máme rádi a které jsou sigma,“ dodal smějící se mladý muž, podporující Petra Pavla.

Reportér, který vede rozhovor pak připomíná, že na Václavském náměstí se v roce 1989 „cinkalo klíči“, aby se lidé zbavili komunistů a získali svobodu. Na otázku, co pro ně tento odkaz znamená dnes, jeden z nich odpovídá: „Myslím si, že je důležitý v tom pokračovat a nenechat si vzít to, co máme, bojovat za svobodu.“

Když je poté dotázán, zda jsou podle něj komunisté špatní, přichází jednoznačná odpověď: „Přesně tak.“

Vzápětí ale přichází i otázka, která rozhovor viditelně zadrhne – proč je tedy Petr Pavel „sigma“, když byl v minulosti komunistickým rozvědčíkem. Dotázaný se nejprve pousměje, následuje krátká pauza a rozpačité hledání slov. Nakonec odpovídá: „Řekl bych, že to je trošku jinak…“ říká.

Nakonec se pokusí vysvětlit, že situace podle něj není tak přímočará, a rozhovor nečekaně stáčí ke srovnání s Andrejem Babišem: „Myslím, že úplně jednoduše se to nedá srovnat třeba s tím, jako když byl Andrej Babiš ve straně,“ naznačil, že komunistická minulost Petra Pavla, i přes jeho tehdejší funkce v armádních strukturách, je v jeho očích méně problematická než případ Andreje Babiše, který je veden v archivních dokumentech StB, ačkoli Babiš svou spolupráci dlouhodobě popírá.

https://www.facebook.com/plugins/video.php?height=476&href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Freel%2F1444713083736108%2F&show_text=false&width=267&t=0

„Mají v tom hokej, melou blbosti. Internet se do mladíků tvrdě pustil“

Záběry z rozhovoru vyvolaly na sociálních sítích silné a často velmi ostré reakce. V komentářích se objevují výtky, že mladíci podle kritiků mluví o věcech, kterým nerozumějí.

Jeden z diskutujících píše: „Naprosto netuší, melou blbosti. Bránit svobodu za Pavla, který byl rozvědčík, to je jízda.“ Další komentář se zaměřuje na širší vlivy: „Mají v tom hokej, ale to není z jejich hlav. Zde se podepsala škola, média a hlavně rodina.“

Jiní uživatelé jsou ještě příkřejší a rovněž mluví o indoktrinaci: „Mají vymytý mozky ze školy, jejich hodnoty jsou úplně vedle,“ napsal diskutér. Objevovaly se i pochybnosti o základním porozumění historii: „Ten chlapec ani neví, co to znamená být ve straně a být rozvědčík.“

A nechybí ani vysloveně posměšné reakce, podle nichž se mladíci spíše zesměšnili: „Předvedli se. Příště by si na transparent měli napsat: jsem hlupák a nevím, proč tu jsem.“ 

Pozastavení vyvolala i skutečnost, že jsou hodnoty mládeží připisovány osobě s komunistickou minulostí. Jeden z komentujících celý výklad mladíků shodil jedinou větou: „Nic, prázdno. Jo, jo, je to on, hodnotový komunista.“

Někteří diskutující k tomu ironicky dodávají, že už alespoň chápou, proč některé politické strany prosazují snížení volebního práva na 16 let, protože podle nich by právě takovíto neinformovaní mladí lidé mohli těmto stranám výrazně pomoci.

„Hrabě Lipavský.“ Bývalý ministr neuměl diplomacii ani u jídla

06.02.2026 4:44 | Komentář

autor: Radim Panenka

Úředníci na ministerstvu zahraničí, kteří ještě donedávna sloužili Janu Lipavskému, si prý nemohou vynachválit změnu v podobě nového šéfa resortu Petra Macinky. Díky tomu začínají otevřeně promlouvat i ti, kteří byli z titulu svých funkcí s Lipavským v denním kontaktu. Několik takových lidí se svěřilo serveru ParlamentníListy.cz s několika konkrétními příběhy.

Ministerský aparát na resortu zahraničních věcí v Černínském paláci si pochvaluje změny v souvislosti s novou vládou. Někteří bývalí spolupracovníci Jana Lipavského si podle informací serveru ParlamentníListy.cz těžko zvykají na nového ministra. Důvod je však opačný, než by se mohlo zdát. Z Ministerstva zahraničí totiž podle těchto zdrojů s Lipavským zmizelo papalášství, pozérská politika bez reálného výsledku a arogance.

Může se zdát, že jde o tvrdá slova. Jejich autory jsou ale přímo zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí, kteří donedávna patřili k podřízeným Jana Lipavského, člena Pirátů, který později přeběhl k ODS a tím si zajistil setrvání v ministerském křesle. 

ParlamentníListy.cz v těchto dnech hovořily s řadou zaměstnanců Černínského paláce, kde resort zahraničí sídlí, a vyslechly mnoho příběhů o tom, jak se ministr Lipavský choval. Některé jsme se rozhodli zveřejnit, zvláště s ohledem na to, že nám jejich pravdivost potvrdilo víc zdrojů. 

První příběh jsme poprvé vyslechli už zhruba před rokem od jednoho z našich velvyslanců. Nyní se nám totéž a v rozšířené podobě doneslo od člověka, který pracoval v širším týmu ministra Lipavského a byl s ním v denním kontaktu. Jde o formu stolování.

Ministerstvo zahraničních věcí má totiž svou jídelnu, kde se denně v čase oběda vystřídá mnoho zaměstnanců úřadu. Celá léta bývalo běžné, že se touto formou stravoval i sám ministr, pokud zrovna nebyl pracovně v zahraničí. Každý ministr v minulosti šel na oběd do jídelny, vzal si tác, příbor a zařadil se do fronty, na jejímž konci mu pracovníci kuchyně vydali jídlo. Dělali to tak všichni šéfové diplomacie. Nikoli však Jan Lipavský.

„Předchozí ministr jídelnu ignoroval, odmítal tam chodit a stravovat se po boku nás běžných zaměstnanců. Servisní pracovníci mu museli oběd připravovat zvlášť a servírovat v saloncích ministerského paláce se vší parádou. Nevypadalo to jako obědy ministra, ale nějakého hraběte. Lipavský se nechal obskakovat ,služebnictvem‘, podávat jednotlivé chody apod. To jsme na ministerstvu před ním nikdy nezažili. Dokonce ani kníže Schwarzenberg se tak nechoval, ten rovněž chodíval do jídelny. Ale ministr Lipavský si tu funkci užíval. Rozhodně se nechoval skromně, právě naopak. Tyhle časy nyní naštěstí skončily a nový ministr zase chodí do jídelny, obědvá po boku řadových zaměstnanců, mluví s nimi. Kolegové to velmi kvitují,” prozradil nám bývalý podřízený Jana Lipavského.

Další kapitola se týká opět Lipavského chování, ovšem v jiné situaci. Bývalý ministr zahraničí si potrpěl na sebeprezentaci na sociálních sítích. Vznikaly tak různé fotografie, které jeho skalní fanoušci chválili jako projevy lidovosti, zatímco odpůrci se mu smáli. O co jde konkrétně?

Při své poslední návštěvě Spojených států amerických těsně před odchodem z funkce se sice Lipavský na sítích chlubil roztodivnými fotografiemi, kde například pózuje s loutkou Hurvínka na ulici Washingtonu, ale nebyl tam přijat nikým z Trumpovy administrativy. 

Svým sledujícím se ovšem Jan Lipavský pochlubil, jak si v parku v centru Washingtonu pochutnává na donutu, známé americké koblize zdobené sladkou polevou. „Sladká odměna za přestěhovanou ambasádu,” napsal si k tomu sám tehdejší ministr na síti X.

Jan Lipavský

• poslanec

Jaká byla realita? Nechme mluvit nejmenovaného zaměstnance ministerstva zahraničí. „Akce kobliha patří mezi legendární. Ministr tehdy ve Washingtonu dal rozkaz, aby mu jeho tým sehnal sladký donut, aby si mohl pořídit fotku, že si jako muž z lidu dopřává běžné americké sladkosti. Ten donut mu sehnali, Lipavský si ho vzal, jednou si kousl během focení, usmíval se do objektivu a po nafocení opět nasadil svůj arogantní výraz a celou koblihu hodil do nejbližšího koše. Takže ty jeho poznámky na sítích o sladké odměně, které navozovaly, jak se ministr jako obyčejný člověk těšil na tenhle kousek sladkého smaženého těsta, to byla jen pohádka pro jeho fanoušky.“

„Takhle to bylo u Lipavského se vším. V běžném pracovním styku byl arogantní, nafoukaný a choval se jako by mu Černínský palác patřil, choval se jako pozér a uzpůsoboval tomu svou politiku a reálné výsledky, které by pomohly státu, neměl veskrze žádné. Na sociálních sítích se ale usmíval jako měsíček, dělal líbivá gesta a hrál muže z lidu. Všechno to byla faleš. Dnes je to pryč a mohu říct, že si naprostá většina zaměstnanců oddychla,” dodává jeden ze stále aktivních českých zaměstnanců české zahraniční služby.

https://www.facebook.com/reel/898390276010728

https://www.youtube.com/post/UgkxlIXX9sSpqT4lsPiJIJSethOnz5ghs4VQ

https://www.institutvk.cz/clanky/3333.html

„Krvavý šašek.“ Drulák se ohledně Zelenského nedržel zpátky

04.02.2026 21:15 | Monitoring

autor: Naďa Borská

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předvádí válku jako mediální show. Upozorňuje na to někdejší diplomat a vysokoškolský učitel Petr Drulák. Operace, které Ukrajinci podnikají, nemají podle Druláka vojenský smysl, jsou předváděny pro kamery. Lidé při nich umírají zbytečně a Zelenskyj je „krvavý šašek“.

Bývalý diplomat a politolog Petr Drulák se ve svém aktuálním komentáři pro pořad Nalevo zamýšlel nad hlubokou krizí, ve které se Ukrajina po čtyřech letech ničivého konfliktu nachází. Podle jeho analýzy se země ocitla v bodě demografického a politického zlomu, kdy oficiální narativy Kyjeva i Západu narážejí na tvrdou realitu vyčerpání a vnitřního odporu ukrajinského obyvatelstva.

Profesor mezinárodních vztahů Drulák poukazuje na alarmující čísla, která nedávno zveřejnil ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov. Podle těchto údajů již z armády dezertovalo přibližně 200 000 mužů a další dva miliony se aktivně vyhýbají odvodu. Politolog zdůrazňuje, že při odhadovaném počtu 32 milionů obyvatel představují tito lidé téměř sedm procent celkové populace, což vnímá jako jasný signál nedůvěry v současné vedení země.

„Co je to za režim, když před ním utíká sedm procent populace? Představte si, že by se v České republice sedm set tisíc lidí skrývalo před svou vládou,“ uvádí Drulák.

https://youtube.com/watch?v=csw3m7ZU9vU%3Fsi%3DBI7SFLUuUadU24bW

Situace je o to vážnější, že tito lidé mají rodiny a přátele, což znamená, že až třetina Ukrajinců může vnímat současný režim jako nepřítele, který se snaží poslat jejich blízké na smrt. „Tento režim chce jejich blízké poslat na jatka, a proto se mu lidé snaží uniknout,“ dodává politolog.

Válka jako spektákl a role Volodymyra Zelenského

Kritika Petra Druláka směřuje především k osobě prezidenta Volodymyra Zelenského, kterého obviňuje z toho, že válku nevede strategicky, ale jako mediální show. S odkazem na knihu analytika Jacquese Bauda o umění války Drulák tvrdí, že ukrajinské vojenské operace často postrádají hlubší smysl a slouží pouze pro potřeby kamer a mezinárodního PR. 

„Ukrajinci vedou válku jako spektákl. Vojenské operace, které podnikají, nemají vojenský smysl, ale jsou dobré pro kamery,“ vysvětluje Drulák.

Jako příklad uvádí výpady na ruské teritorium, které sice vypadají dobře v médiích, ale z hlediska celkové strategie nepřinášejí žádný zvrat, zatímco na jiných částech fronty umírají lidé zbytečně. Zelenského pak označuje za „krvavého šaška“. Předvádí tragédii, v níž jeho vlastní obyvatelé mrznou a hladoví. Podle Druláka je v osobním zájmu Zelenského pokračování bojů, protože s příchodem míru skončí jeho politická imunita.

Útoky na infrastrukturu mají Ukrajince zlomit

Drulák se věnuje také taktice Ruska, které v zimních měsících stupňuje útoky na energetickou infrastrukturu. Přestože tuto taktiku označuje za krutou, zasazuje ji do širšího kontextu moderního vedení války.

Podobnou taktiku v minulosti využívaly i západní mocnosti. Profesor srovnává současný ruský tlak s bombardováním Drážďan či Hirošimy a Nagasaki, kde bylo cílem zlomit vůli obyvatelstva a přinutit vládu k jednání.

„Rusové se snaží přivést Ukrajince k zoufalství, aby zatlačili na svoji vládu a ta začala konečně jednat o míru,“ analyzuje Drulák.

Paralelu nachází také v americkém postupu během vietnamské války v 70. letech, kdy zintenzivnění útoků mělo zajistit lepší vyjednávací pozici a odchod „se ctí“. V tomto kontextu vnímá i nedávné humanitární příměří zprostředkované Donaldem Trumpem. Šlo podle něj o krátkodobé gesto, které však nemění odhodlání Ruska dosáhnout svých strategických cílů.

Navzdory skeptickému pohledu spatřuje Petr Drulák určitou naději v nadcházejících mírových jednáních v Abú Dhabí, kterých se mají účastnit delegace Ukrajiny, Ruska a USA. Za klíčový posun považuje skutečnost, že ukrajinská strana poprvé otevřeně připouští možnost výměny území za mír, což bylo dříve nepřekročitelné tabu.

Podle Druláka je však nutné vnímat i ekonomické motivace, které se za konfliktem skrývají. S odkazem na uniklou korespondenci Jeffreyho Epsteina uvádí, že pro část amerických elit byla Ukrajina vždy především „obrovským kšeftem“ a místem pro profit z korupce.

Tento cynický pohled podle něj sdílí i rodina současného amerického prezidenta. Přesto uzavírá s nadějí, že po čtyřech letech „nesmyslné a destruktivní války“ konečně dostane mír reálnou šanci, ačkoliv cena za něj bude pro Ukrajinu nesmírně vysoká.

04.02.2026 18:55 | Komentář

autor: Ivan Hoffman

POHLED IVANA HOFFMANA Ve veřejnosti sílí pocit, že není třeba bránit novináře před politiky, ale naopak je třeba bránit stát a zvolené politiky před novináři, všímá si Ivan Hoffman. A má návrh pro ministra Klempíře, co s tím dělat.

Už se tomu těžko věří, ale novinařina byla kdysi prestižním povoláním. Novináři bývali hrdiny hollywoodských filmových hitů, ať už romantických, komediálních anebo dobrodružných. Novinářům se důvěřovalo, dokud pracovali pro své čtenáře, dokud uměli poutavě referovat, co se děje, a dokud odvážně odhalovali nepravosti mocných padni komu padni. Prestiž novinářů souvisí s úrovní demokracie. Jsou to, zdá se, spojené nádoby. Kde mizí demokracie, mizí i novinářská prestiž. A kde selhává novinařina, daří se totalitnímu myšlení a totalitářům. (Viz Staroměstské náměstí plné sympatizantů totalitní demokracie.)

Paradoxem je, že krize důvěry postihuje jak korporátní média, tak i média veřejnoprávní. Důvody ztráty důvěry jsou ale různé. Korporátní, bulvární média jsou vůči publiku ze zištných důvodů vlezlá, média veřejnoprávní naopak lidmi pohrdají, jsou povýšená, přezíravá, arogantní. Mohou si to dovolit, protože je živí výpalné v podobě koncesionářských poplatků anebo státem vybrané daně. Privátní média prodávají své publikum inzerentům, veřejnoprávní média provádějí za peníze občanů jejich politické školení. Cítí se k tomu oprávněna kvůli přesvědčení, že vlastní patent na rozum.

V čem nacházejí bulvární média s médii propagandistickými společnou řeč, je odpor k „regulaci“ neboli k tomu, aby se jim někdo díval na prsty. Potvrzuje to jejich čerstvé memorandum, ve kterém deklarují ochotu k samoregulaci, aby předešli zásahům státu. Součástí tohoto memoranda „poskytovatelů mediálních služeb“ je i „samoregulační desatero“, což je snůška nesrozumitelných právnických floskulí sepsaných „za účelem vytvoření samoregulačního mechanismu pro činnost médií, mimo jiné pro účely čl. 18 odst. 1 písm. d) Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků…“ Hlídací pes, který se utrhl z řetězu, slibuje, že sám sebe pohlídá!

Pro novinařinu platí totéž co například pro oheň, který je, jak známo, dobrý sluha, ale zlý pán. Novinařina může být užitečná a může být nebezpečná. Nyní jsme svědky stavu, kdy veřejnoprávní novináři jsou přesvědčeni o své užitečnosti, nenahraditelnosti a profesionalitě. Nadpoloviční většina občanů jim ovšem nevěří a považuje je za manipulátory a fušery, kterých by v případě zrušení nebyla škoda. S výměnou vlády se veřejnoprávní média stala z provládních protivládními. V takové situaci novinářská křeč dává smysl.

Část veřejnosti, která veřejnoprávním médiím nedůvěřuje, očekává od vlády, že poskytovatele mediálního obsahu učiní odpovědnými za šíření mediálního odpadu. Veřejnoprávní propagandisté se ocitli v prekérní situaci, kdy ve veřejnosti sílí pocit, že není třeba bránit novináře před politiky, ale naopak je třeba bránit stát reprezentovaný zvolenými politiky před novináři. Novináři, kteří sebe sama správně předefinovali na poskytovatele mediálních služeb, ztratili nepsaný status čtvrtého pilíře, na kterém stojí demokracie. Z řešitelů problémů se stali problémem, který je naléhavě třeba řešit.

Úkolem politiků není novináře ovládnout ani novináře podporovat. Požadují-li novináři nezávislost na státu, je třeba jim vyjít vstříc. Nechat na občanech, aby tito svobodně finančně podpořili svá nestátní média, pokud je potřebují k životu. Čisté řešení je zrušit povinný poplatek a založit konto, na které budou směřovat poplatky dobrovolné. Současně s touto změnou je namístě osvobodit veřejnoprávní média od aktivit, které po nich stát vyžadoval coby veřejnou službu, a nechat programovou skladbu veřejnoprávních médií na jejich svobodné demokratické domluvě s diváky a posluchači.

Protože ale stát má závazky k občanům, je užitečné mít státní mediální platformu, na které vláda skládá občanům účty ze své činnosti, informuje o zásadních politických krocích a zajišťuje pro občany informační servis. Tuto funkci by měl zajišťovat státní informační kanál provozovaný korektně, profesionálně, věcně, prostě tak, aby se jeho klientům – občanům neotevírala kudla v kapse. Mám pro ministra Klempíře návrh, jak by se ten kanál mohl jmenovat: Hlas republiky!

https://www.facebook.com/reel/1262622112430176

Hradní kmotr Petr Kolář je klíčovou postavou. Stínový prezident a loutkovodič Petra Pavla.

A Foltýnovy svině v podhradí kvičí…

Plánuje Petr Pavel státní převrat?

V lednu 2026 jsme svědky zrodu nebezpečného fenoménu, který nese všechny znaky tichého státního převratu. Neodehrává se s tanky v ulicích, ale skrze koordinovaný útok Hradu, miliardářů, médií a „ulice“. Cíl je jediný: Odstavit demokraticky zvolenou vládu od moci a nahradit ji diktátem nevolených hradních poradců.

⛓️ Kauzální řetězec operace (Leden 2026)

Analýza událostí odhaluje, že nejde o náhodu, ale o precizně naplánovaný proces s jasnými milníky:

• PŘÍPRAVA (Listopad 2025): Návrat Mikuláše Mináře do čela Milionu chvilek a spuštění webu „Stojíme za prezidentem“ (1. 1. 2026). Infrastruktura byla připravena dříve, než vznikla jakákoliv krize.
• OHROŽENÍ PENĚZOVODŮ (13. ledna 2026): Ministr Oto Klempíř oznamuje škrty dotací pro politické neziskovky. Tím přímo ohrožuje finanční zázemí hradního ekosystému.
• VÝROBA KOMPRA (20. ledna 2026): Post Bellum a Deník N (financovaní hradními sponzory) vytahují na Klempíře 35 let starý spis. Cílem je morální likvidace nepohodlného ministra.
• ZÁMINKA K ÚDERU (27. ledna 2026, 10:50): Prezident Pavel osobně kriminalizuje politické vyjednávání a označuje SMS zprávy ministra Petra Macinky za „vydírání“. To je povel k útoku.
• SIMULACE HNĚVU (27. ledna 2026, odpoledne): Algoritmy Milionu chvilek začínají sázet podpisy pod petici rychlostí 100 za minutu. Digitální Blitzkrieg placený hradními mecenáši (Vohánka, Winkler).
• FINÁLNÍ TLAK (27. ledna 2026, 21:57): Vyhlášení demonstrace. Ulice má vynutit personální kapitulaci vlády, kterou si lidé zvolili, ale která se nelíbí Hradu.

💡 Co to znamená pro vás?

Tento „převrat“ má za úkol vzkázat voličům jedno: Vaše volba u uren neplatí. Pokud se prezidentovi a jeho sponzorům nelíbí vaši ministři, prostě je skrze média a demonstrace zlikvidují. To není obrana demokracie, to je její privatizace.

„Skutečná morální koroze státu nepramení z archivů minulosti, ale z tohoto kartelu, který si plete prezidentský úřad s dozorčí radou akciové společnosti jménem Česká republika.“