https://kechlibar.net/2020/03/09/bergamo-v-oblezeni-svedectvi-lekare-z-centra-epidemie/?fbclid=IwAR0o_wReD75TyRCeLhFkdmPZ87eyIejDjHu4vZvVxKGP1dQhnxLhQ-dlgwg

https://www.youtube.com/watch?v=DrNA5o1duvY

Ne experti, vy jste krávy a voli na nic :

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/evropska-unie-komise-predsedkyne-koronavirus-nakaza-epidemi-pandemie-sireni-covid-19-podceneni-ursul.A200318_092606_zahranicni_dtt

VODA – KDE JE PRAVDA?!?!?

Otevřela si litrovou plastovou lahev. Pila hltavě a poměrně hlasitě.
Přistoupil k ní šarmantní pán a zeptal se, jestli není nemocná Vysvětlil, že
je lékař, a proto ho zajímá, proč pije ve frontě u pokladny. Pokud má tak
silnou žízeň, že se musí kdekoli ihned napít, něco s ní není v pořádku.
Paní se divila. Podle ní naopak bylo všechno v naprostém pořádku. Dodržuje
přece pitný režim. Co je na tom divného?
Ten zvídavý muž byl nejznámější plastický chirurg Jan Měšťák, emeritní
přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
a Nemocnice Na Bulovce. Když vidí někoho, kdo si nosí PET lahev a upíjí z ní
na veřejnosti, je zoufalý. „Já už se na to nemůžu dívat a štve mě to čím dál
víc,“ zlobí se. Vypráví mi o pacientkách, kterým například nemůže operovat
oční víčka, protože je mají velmi oteklá.
Když zjišťuje proč, ukáže se, že dámy přesně dodržují takzvaný pitný režim.
Lijí do sebe litry tekutin ve víře, že pro sebe dělají to nejlepší.
„Ptám se jich, kde jste na to přišly, že máte tak hodně pít? Já to četla, já
to slyšela.
Takže když vám někdo řekne, abyste hodně pila, pijete.
Když vám někdo řekne, ať skočíte z okna, skočíte?“
Jan Měšťák vystupuje na odborných konferencích s prezentací, z níž vyplývá,
že to, co léta považujeme za zdraví prospěšné, je nejen naprostý nesmysl,
ale navíc ještě cesta, která může zdraví škodit. A není v tom sám.
„Přivezli nám dívenku v bezvědomí. Zhlédla se v reklamě, v níž miss pijí
hodně vody. Myslela, že když bude hodně pít, bude taky tak krásná. Nadměrným
pitím si přivodila otok mozku,“ říká Luboš Kotík, primář I. interní kliniky
Thomayerovy nemocnice v Praze.
Jan Měšťák se setkal s případem, kdy maminka šestiletého děvčete tvrdila, že
jí dětská lékařka poradila, aby dceři denně dávala vypít nejméně litr a půl
vody. „Tak jsem se zase naštval. Když jsem se další den uklidnil,
telefonoval jsem té lékařce a ptal se, kde přišla na to, že by dítě mělo
denně vypít litr a půl vody. Odpověděla mi, že to asi někde četla. Na otázku,
kde to četla, nebyla schopna odpovědět. Někde to prostě četla. Asi v
časopise nebo na internetu.“

NEVYDRŽÍTE DVĚ HODINY?

Přijít student medicíny na přednášku docenta Měšťáka a mít s sebou PET
lahev, nedejbože se z ní napít, to je jasná sebevražda. Ti noví, kteří to
ještě nevědí, jsou vystaveni jeho otázkám: To nevydržíte dvě hodiny, aniž
byste se napili? To si budete brát lahev i na sál, když budete operovat?
Nebo přerušíte operaci a půjdete se napít? „Až za demoralizující považuju,
že žáci ve školách mají dovoleno mít na lavicích PET lahve s vodou, ze
kterých při vyučování nejen že stále popíjejí, ale dokonce mnozí chodí na
toaletu s nucením na močení,“ říká.
Totéž se děje i jinde. Stačí dát řeč s další lékařskou kapacitou, profesorem
Pavlem Dunglem, přednostou ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce v Praze.
„Pozoruju studenty, kteří k nám chodí na stáže. Mají v kapsách plášťů lahve
s vodou a neustále z nich ucucávají. Ptám se jich, proč to dělají. Že prý
dodržují pitný režim. Nevím, co to je dodržovat pitný režim. Nic takového
neexistuje. Když to nevědí lidé, kteří chtějí být lékaři, je to smutné.
Zdravý člověk se má napít, když má žízeň. Neustálé popíjení z lahve na
veřejnosti je nejen nevychovanost, ale i absolutní hloupost. Kdo to dělá,
skočil na reklamy výrobců balených vod a limonád. Nejenže překračuje hranice
zdravého rozumu, ale ničí si zdraví.                  

  Tak si to shrneme.
Roky čteme rady, že máme hodně pít, protože to dělá dobře naší pleti,
ledvinám, všemu. Zkrátka kdo nevypije denně minimálně dva litry, nemá v této
době na světě co pohledávat, protože je nezodpovědný jedinec, který nepečuje
o své zdraví. Tuto informaci jsme si tak silně vzali za svou, že ji bereme
jako jednoznačně pravdivou, vědecky prokázanou . Spojili jsme s ní pevně
naše životy a předáváme ji našim dětem.
A pak se začnou objevovat názory, že je to nejen zbytečné, ale přímo
škodlivé. S Janem Měšťákem jsem si o tom povídala už před pár roky. Vznikl
tehdy článek s názvem Je pitný režim podvod? Vzbudil velký zájem čtenářů
a… A nic. Dál se proléváme vodou a limonádami, protože mezitím se na nás
dál ze všech stran valí informace typu:
Vypijte denně tři až čtyři litry vody. Pitím hydratujete pleť, zlepšujete
její vzhled i stav.
Vypijte před každým jídlem velkou sklenici vody. Aplikace v mobilu pohlídá
váš pitný režim. Pijte, i když nemáte žízeň Pijte, voda vyplavuje z vašeho
těla toxiny.

ŽE SE V TOM NEUTOPÍ
Lékaři jsou na podobné titulky čím dál alergičtější, protože souběžně s tím,
jak se dodržování takzvaného pitného režimu stalo běžné, se už setkávají s
jeho následky. Vždycky nějakou dobu trvá, než se něco projeví, takže teď se
ukazuje, co s lidmi
dělá, když do sebe pár let lijí vodu jako diví. „Měl jsem pacientku, která
měla po operaci nosu otoky v obličeji, i když nos byl štíhlý a v pořádku.
Když jsem zjišťoval, jak je to možné, přiznala, že denně vypije tři až čtyři
litry vody, ale zároveň si byla v lékárně pro léky na odvodnění,“ vypráví
Jan Měšťák. Setkal se s případem, kdy si jistá dáma stavěla každý den po
příchodu do práce na stůl sedm sklenic vody, protože tak měla lepší přehled,
že během pracovní doby vypije podle ní dostatečné množství tekutin.
Zná lidi, kteří pijí tak, že chodí močit až patnáctkrát denně a několikrát
za noc.
Operoval striptérku, která denně vypije šest litrů vody, což vede k tomu, že
zvládne pouze třicetiminutová vystoupení. Déle bez návštěvy toalety
nevydrží.
„Prolévají se množstvím vody, ve které by se mohli utopit,“ vysvětluje Jan
Měšťák. „Jedna žena mi vyprávěla, že se v noci probouzí s pocitem úzkostí a
má dojem, že se udusí, pokud se hned nenapije. Takže pije i v noci. Jde o
jasnou formu závislosti, o takzvanou polidypsii, aquaholismus, tedy
posedlost dodržováním pitného režimu. Kdo jí trpí, ten považuje za normální
vypít denně dva až tři litry vody, někdo až šest litrů. Vede to k psychickým
poruchám.“
Jak se projevují? „Už po hodině bez příjmu tekutin má takový člověk pocit,
že omdlí,“ pokračuje doktor Měšťák. „Má stálý pocit žízně a sucha v ústech.
Když se napije, dostaví se uklidnění, jakási psychická úleva. Mnozí jsou na
tom časem až tak, že nutnost trochu se napít pociťují po několika minutách.
Jde o typický pohyb, kdy se plastovou lahví jen tak dotknou úst a trochu
ucucnou A mají pocit, že jim je lépe. Je to psychogenní závislost, nebo
není?“
Přitom si je vědom, že při některých onemocněních močového měchýře, ledvin
či kožních chorobách se vyšší příjem tekutin doporučuje.

VZÍT SI VZOR ZE PSA
„Popíjet vodu jen tak, neustále, i při chůzi po ulici je naprostý nesmysl,“
tvrdí primář Luboš Kotík. „Jinak je to u seniorů, kteří ztratili schopnost
rozpoznat žízeň. U některých lidí vyššího věku je v pořádku, když se hlídá,
zda vůbec něco pijí. Ale pro mladého člověka je naprosto zbytečné nutit se k
pití. Stačí se přece napít, když je žízeň. Od toho ten reflex máme.“
Primář Kotík zmiňuje jednu odbornou práci, která zaznamenává případ, kdy
pacienti s poruchou ledvin dostávali po určitou dobu o půldruhého litru víc.
Pak byli srovnáni s lidmi, kteří měli stejnou poruchu, ale ten půldruhý litr
navíc nepili. Neprokázal
se vůbec žádný vliv na funkci ledvin,“ vysvětluje.
Zírám. Zdá se, že co věhlasný lékař, to další voják v boji proti současné
posedlosti dodržováním takzvaného pitného režimu.
Koho tak ještě požádat o názor? S kým na toto ošemetné téma promluvit? Co
třeba Pavel Pafko, břišní a hrudní chirurg, emeritní přednosta III.
chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní
nemocnice Motol?
„Z dětství si vzpomínám, jak dědeček chodíval na pole. Pozoroval jsem lidi
při žních v době, kdy se ještě většina práce dělala rukama. Dřeli těžce,
bylo vedro. Napili se, když měli žízeň. Neměli lahvičky, ze kterých by
neustále upíjeli. Za mého mládí
neexistovalo, aby se po ulicích chodilo s lahvemi. Nikdy jsem třeba na
Karlově mostě neviděl nikoho s lahvičkou, a to tam vždycky bývalo hodně
turistů. Nyní tam nepotkáte nikoho, kdo by lahvičku neměl. Víte, neuškodí
pozorovat přírodu. Psi taky nechodí pořád chlemtat, i když mají misky plné
vody. Napijí se, když cítí žízeň. A žijí. Žijí i srnky, které rovněž nechodí
po lese s PET lahví na krku.“
Když se u nás počátkem devadesátých let objevila balená voda, tedy voda v
PET lahvích, mnozí se divili, nač si vodu kupovat, když je zadarmo z
kohoutku. Jenže kdo už měl za sebou nějaké cesty do zahraničí, ten věděl, že
balená voda byla v mnoha zemích běžná, to jen my tady jsme napouštěli při
žízni do sklenic vodu z kohoutků a lili do ní sladkou šťávu. Všechno, co
bylo takzvaně ze Západu, bylo okouzlující a platilo to i o nápojích v
plastu.

KDO BY KUPOVAL VODU?
„Když se objevily balené vody, říkal jsem si, kristepane, kdo bude kupovat
vodu, když je zadarmo z vodovodu? No a vidíte. Byl to výborný marketingový
tah, balenou vodu kupuje kdekdo,“ podotýká Pavel Pafko.
Však se taky v reklamní branži prodej vody v petkách označuje za jeden z
nejgeniálnějších nápadů všech dob. Shrnul to Richard Wheatly, jeden z těch,
kdo tuto myšlenku uvedli do praxe. Pak přednášel o tom, jak dělat správnou
reklamu a přesvědčit lidi, aby kupovali to, co by je donedávna koupit ani
nenapadlo. Shrnul to větou: „Dokázali jsme lidem prodat hloupý pocit“ Ten
pocit spočívá v tom, že voda balená v plastové lahvi je lepší než voda z
vodovodu. Tedy v podstatě to, že lidé kupují bezcenný plastový obal s něčím,
co je normálně zadarmo. Ale kdyby jen bezcenný. Čím dál víc se mluví o tom,
že zdraví škodí.
„Z plastových lahví se uvolňují látky, které se s vodou dostávají do
organismu,“ říká primář Luboš Kotík. „Při jednom pokusu rodina dostávala tři
týdny veškeré potraviny jen ve skle. Nic nepřišlo do kontaktu s plastem.
Další rodina jedla jen to, co bylo zabalené v plastu. Po třech týdnech
rodina, která nepřišla do kontaktu s plastem, neměla v moči škodlivé látky.
Dnes je v plastu téměř vše, je problém se mu vyhnout, a tak nechápu, proč si
škodlivé látky dodávat do těla ještě tím, že pijeme vodu z plastových lahví.
Já piju zásadně vodu z vodovodu. Lidé naletěli marketingovému tahu a
bohužel někteří lékaři je v tom také podporují. Jenže
nezapomínejme, že lékaři občas dávají velice zhoubné rady.“

S LAHVÍ DO DIVADLA
Chirurg Jan Měšťák má ve své prezentaci o aquaholismu část s názvem „Když
rozum zůstal stát“. Popisuje v ní například situaci, kdy v Národním divadle
při opeře mají ženy na okraji lóží plastové lahvičky, aby z nich mohly
upíjet při představení. Potom o přestávkách korzují divadlem, nesou ty
petky, co chvíli z nich upijí… „Kdybych se kdysi napil z lahve na
veřejnosti, maminka by mi dala pohlavek. Dnes takhle běžně pijí ve
společnosti ženy, pěkně oblečené dámy. Neuvěřitelné,“ diví se.
Podivoval se rovněž, když si v parku všiml podivuhodně vyhlížejících
sportovců na kolečkových bruslích: „Mají plastové lahve v batůžcích na
zádech a z nich jim vede do úst hadička, ze které si doplňují minerály s
vodou Já to skutečně nechápu. Od patnácti let jsem býval na soustředění
reprezentačního družstva ve volejbalu, vrcholově jsem sportoval. Na vojně v
Dukle Kolín jsem měl tu čest trénovat s nejlepšími hráči a mistry světa ve
volejbale. Hrálo a trénovalo se ještě pod širým nebem, před olympiádou i
třífázově, často ve velkém vedru. Nikdy se během zápasu a ani tréninku
nepilo.“
Ano, taky jsem si všimla těch zvláštních bytostí s hadičkami v ústech.
Vyskytují se ve městech v parcích, tam, kde se jezdí na bruslích a na
kolech. Je to zřejmě vyšší forma neustálé hydratace, stav, který možná časem
pronikne i do jiných prostředí. Možná časem nebude běžné nosit plastové
lahve s nápoji stále v ruce, ale rovnou budeme na ulici či v zaměstnání
chodit s batohy, odkud nám povedou do úst šlahouny.
Ale jak to vlastně je? Má každý člověk jinou potřebu pít? Jak poznáme, kdy
je správný čas se napít a kdy jde jen o pocit, že bychom se napít měli,
protože se o tom všude mluví? Jan Měšťák vysvětluje, že pocit žízně vyvolává
hypotalamus v důsledku zvýšené koncentrace látek rozpuštěných v krvi. Dále
takzvané baroreceptory, které vytvářejí pocit žízně, když je krev zahuštěná,
a receptory v hltanu a dutině ústní, které
informují o suchosti v dutině ústní. Jenže právě tyto receptory jsou
nadměrným pitím narušeny a vyvolávají falešný pocit suchosti v ústech.
„Pacienti mi říkají, že se potřebují napít, že cítí sucho v ústech. Já se
jim do úst podívám a mají tam slin, že by se v nich mohli koupat.“
Proto používá výraz psychogenní žízeň, která se projevuje při dodržování
módního pitného režimu. Zkrátka čím víc člověk pije, tím víc má pocit sucha
v ústech, pocit, že potřebuje na toaletu a že má žízeň.

KOMU VĚŘIT?
Takže léta děláme něco, o čem si myslíme, že to je správné, a teď se
ukazuje, že na tom nic správného není?
Zkusme se chytit ještě posledního stébla naděje a zjistit, jestli třeba není
něco pravdy na tvrzení, že když člověk hodně pije, projeví se to na stavu
jeho pleti. Že bude hezounká, hebounká, mladá.
Přednostka Dermatovenerologické kliniky Nemocnice Na Bulovce Jana Herzogová
říká: „Neznám zatím jedinou studii, která by prokázala, že pití vody má vliv
na kvalitu pleti. Tím neříkám, že pití není důležité. Ale články a návody,
které říkají, že když budete pít hodně vody, zlepší se vám pleť, se
nezakládají na žádném výzkumu.“ Tak co s tím nadělením?
Zapřemýšlet nad názory lékařů? Ač jsou pánové bojovníci proti pitnému režimu
vyššího věku, vypadají svěže, jsou ve výborné duševní i fyzické kondici, což
profesor Pavel Pafko při naší úvaze nad tím, zda lidé vůbec jsou ochotni jim
naslouchat, shrnul slovy: „Tak snad nejsme úplně vysušení starci…“ Nebo
dál věřit anonymním informacím, které nacházíme kdesi ve virtuálním
prostoru, a když se nás někdo zeptá, odkud je čerpáme, říkat: No, někde, na
internetu?
Asi se ukáže až časem, jestli bude v ulicích, divadlech, parcích a na
pracovištích ubývat lidí, kteří mají stále v ruce plastovou lahev. Nebo
naopak přibude těch, kteří ji budou mít na zádech, aby se z ní nepřetržitě
zavlažovali hadičkou vedenou do úst.
Ale možná nakonec přijde to očekávané velké sucho a posedlost pitným režimem
vymizí tak nějak stejně nenápadně jako vznikla. Tak uvidíme.

***

NEVÍM, CO JE DODRŽOVAT PITNÝ REŽIM. NIC TAKOVÉHO NEEXISTUJE. ZDRAVÝ ČLOVĚK
SE MÁ NAPÍT, KDYŽ MÁ ŽÍZEŇ. PRIMÁŘ: „POPÍJET VODU JEN TAK, I PŘI CHŮZI NA
ULICI, JE NAPROSTÝ NESMYSL.“

Vážené kolegyně a kolegové,

   v první řadě vám všem děkuji za práci, kterou v nelehkých podmínkách odvádíte.  

   Stále zůstává v platnosti doporučení neuzavírat ordinace, ale zároveň omezit osobní kontakty s pacienty na minimum. Nemůžeme ponechat své pacienty bez pomoci. Zároveň je však důležité chránit si své zdraví i zdraví svých zaměstnanců. Nemocný lékař, sestra či laborant nikomu nepomohou. V nouzové situaci využívejte telefonický kontakt s pacienty a odkládejte veškerá vyšetření i plánované kontroly, pokud je to možné.  

   Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo nemocnice, aby odložily elektivní operace a veškerá vyšetření, která snesou odklad. Včera jsem jednal s profesorem Prymulou a požádal jsem ho, aby ministerstvo zdravotnictví vyzvalo také poskytovatele ambulantních služeb k tomu, aby za dané situace poskytovali pouze nezbytnou akutní péči. Majitelé některých ambulantních zařízení totiž ještě včera své zaměstnance nutili provádět veškerá zákroky a vyšetření, a to z ekonomických důvodů. To je nesmyslný hazard. Během vystoupení na společné tiskové konferenci s premiérem tuto výzvu vůči ambulantním zařízením profesor Prymula vyslovil. Pokud budu mít slíbené písemné stanovisko, rozešlu vám je.

   Z ochranných pomůcek, které nám před dvěma týdny slíbili premiér Babiš a ministr zdravotnictví Vojtěch, dorazil zatím jen zlomek a na ambulantní sektor se nedostalo. Veřejně jsem poděkoval panu Kellnerovi, jehož firma ze skupiny PPF dodala alespoň minimální množství respirátorů praktickým lékařům. Asi s tím dlouho nevydrží, ale na rozdíl od ostatních ambulantních lékařů dostali alespoň něco.

   Včera jsem jednal s hejtmanem Běhounkem a ministrem vnitra Hamáčkem o reálnosti dodávek respirátorů a roušek pro zdravotníky a obyvatele. Pokud vše klapne, měla by první dodávku z Číny naše letadla přivézt ve čtvrtek. Zatím údajně vše běží podle plánu. Tak snad konečně… Na cestě by již v současnosti měla být zásilka testovacích sad, která umožní rozšířit testování. Evidovaný počet nakažených je v současnosti při nedostatečné testovací kapacitě patrně jen špičkou ledovce. Od příštího týdne by již také mělo být zajištěno pravidelné zásobování. Jakmile budeme vědět více, okamžitě vás budeme informovat.  

   O víkendu jsem zahájil komunikaci s vedením VZP o finančních kompenzacích pro ambulantní sektor. Díky vstřícnosti ředitele Ing. Kabátka a jeho spolupracovníků jsem vám tak již dnes mohl přeposlat informace o tom, jak se bude VZP snažit lékařům pomáhat a jak zohlední ekonomický propad, ke kterému v ambulantních zdravotnických zařízeních dochází.  

   Na základě vašich podnětů jsem upozornil profesora Prymulu na riziko, které představují takzvaní pendleři. Není možné, aby se náš člověk vrátil z práce v Bavorsku, a pak bez jakýchkoliv omezení navštěvoval lékaře v místě svého bydliště. Tuto praxi musí vláda nějak zarazit, a to i za cenu ekonomických ztrát. Odpoledne jsem o razantní přístup v této věci požádal ministra vnitra Hamáčka.

   Někteří z vás vznesli otázku, jak mají postupovat v případech, kdy jim volají bezpříznakoví pacienti bez rizikových kontaktů, kteří jsou však na silné imunosupresivní terapii a pracují v kolektivech bez ochranných pomůcek a žádají vystavení PN pro riziko nákazy v rámci imunosuprese. Odpověď profesora Prymuly zní: „Vystavit PN na nezbytně dlouhou dobu.“  

   Dnes jsem také písemně požádal ministryni financí Schillerovou, aby v režimu legislativní nouze navrhla změnu zákona, která umožní odložení třetí vlny EET. Myslím, že to poslední, čím by se v současnosti měli doktoři zabývat, je elektronická evidence tržeb. Zaznamenali jsme sice ze strany paní ministryně určité náznaky „zvýšené tolerance“ ze strany finančních úřadů, ale změna zákona nám poskytne samozřejmě jistotu mnohem vyšší. Jsem přesvědčen, že v Parlamentu by se podpora pro odklad EET našla.  

   Sledujte dále informace od České lékařské komory a buďte všichni zdraví!

   S kolegiálním pozdravem  

                                              Milan Kubek

USNESENÍ

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 15. března 2020 č. 214
o přijetí krizového opatření

V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu
s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro
území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu
koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve
smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně
některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové
situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e)
a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda
I. nařizuje, že po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze
dne 12. března 2020

1. lze u zaměstnanců, jejichž pracovně právní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto
   opatření, nahradit čestným prohlášením, jehož vzor je uveden v příloze 1 tohoto opatření:
   a) zdravotní průkaz podle § 19 odst. 2 zák. č. 258/2000 Sb., ochraně veřejného zdraví a o
   změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a
   b) posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání dle zákona
   č.373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
2. není u zaměstnanců potřeba provádět periodické lékařské prohlídky ve smyslu
   ustanovení § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona
   č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských
   službách a některých druzích posudkové péče), ve znění pozdějších předpisů,
3. platnost povolení k zaměstnání a povolení a víz k pobytu vydaných do dne vyhlášení
   tohoto opatření osobám v pracovněprávním vztahu k zaměstnavatelům, kteří poskytují
   služby na základě dohody dle § 308 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném
   znění, nebo na základě jiné smlouvy, se prodlužuje na dobu do 60 dnů po skončení
   nouzového stavu, za předpokladu, že jsou ke dni vyhlášení tohoto opatření platné,
4. se nemusí u zabalených potravin dodržovat další požadavky pro uvádění na trh
   stanovené prováděcím právním předpisem;
   II. nařizuje, že zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách, stanovený
   v bodě I usnesení vlády ze dne 14. března 2020 č. 211, vyhlášeném pod č. 80/2020 Sb.,
   se dále nevztahuje na:
5. opravy silničních vozidel, pokud v provozovně není současně více než 30 osob,
6. odtahy a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích,

2

1. prodej náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím,
2. provozovny umožňující vyzvednutí zboží a zásilky od třetí strany,
3. prodej zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby,
4. pokladní prodej jízdenek,
5. lázeňská zařízení, pokud v nich bude poskytována pouze lázeňská služba hrazená
   alespoň zčásti z veřejného zdravotního pojištění,
6. provozování pohřební služby,
7. květinářství,
8. provádění staveb a jejich odstraňování, projektovou činnost ve výstavbě, geologické
   práce, zeměměřičství, testování, měření a analýzu ve stavebnictví,
9. výdej a prodej zdravotnických prostředků,
   pokud uvedené zboží nebo služba představuje převážnou část činnosti dané provozovny;
   III. nařizuje, že prodej nebaleného pečiva se povoluje pouze za splnění těchto podmínek:
10. je zajištěno, že v místě odběru pečiva nedochází ke shlukování osob,
11. prodejní místo je vybaveno pomůckami osobní hygieny,
    IV. nařizuje, že zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách,
    stanovený v bodě I usnesení vlády ze dne 14. března 2020 č. 211, vyhlášeném pod
    č. 80/2020 Sb., se nevztahuje na činnosti, které nejsou živností podle živnostenského
    zákona;
    V. zakazuje
12. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 prodej
    ubytovacích služeb, s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských
    zařízeních podle bodu II/7 a školských ubytovacích zařízeních,
13. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 provoz
    autoškol,
14. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 provoz
    taxislužby, s výjimkou taxislužby rozvážející potraviny nebo osob s oprávněním řidiče
    taxislužby,
15. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020
    v provozovnách samoobslužných prádelen a čistíren,
16. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 přítomnost
    veřejnosti v prodejnách stavebnin, stavebních výrobků a hobby marketů,
17. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 přítomnost
    veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb – vnitřní i venkovní sportoviště,

3

1. s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 platnosti
   nařízení, kterým obec vymezuje oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo
   jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy;
   VI. zrušuje bod I/1, druhou odrážku usnesení vlády ze dne 14. března 2020 č. 211.
   VII.stanoví, že účinnost tohoto usnesení nastává jeho vyhlášením.

Ing. Andrej Babiš, v. r.
předseda vlády

 

Nezávislí divadelníci chtějí po vládě kompenzace za ušlý zisk. Nezávislí? Umělci se většinou pohybují na demonstracích proti vládě a najednou chtějí po té samé vladě peníze.Že se ti nezávislí divadelníci nestydí chtít po státu tedy nás všech, kompenzace za ušlý zisk. V této republice se zavřelo tolik fabrik a nikde jsem neviděl žebrat dělníky o peníze. Ti lidé byli „normální“ a normálně si našli práci a to třeba i v jiném oboru. Zkrátka se museli přizpůsobit trhu. Ovšem tito jen natahují ruce a žádají kompenzace, jiní zase granty na provoz divadla atd.Divadelníci na pracák? A z čeho jim budou počítat prachy když každý odvádí jen to poctivé minimum co musí…Na trhu práce chybí zhruba 300 tisíc lidí, tak si tito nezávislí mohou zajít na úřady práce a zde si vybrat obor, kde by chtěli pracovat. Na tak malou zemi je zde mnoho „umělců“ a tak se všichni asi nemusí uživit.90% personálu těchto divadel nepracuje v zaměstnaneckém poměru. To znamená, že pracují na volné noze, nebo jako OSVČ a nemají povinnost platit zdr. pojištění. A dle statistik jej platí pouze 10% z nich. Takže tedy nechtějí platit, ale pouze brát. Každý rozumný člověk má finanční rezervu na horší časy. Tito“Augusti“by si to měli uvědomit!Žijí si nad poměry a když se nedaří, začnou fňukat.To vidíte pořád na sociálních sítích jak tráví dovolenou třikrát čtyřikrát do roka někde u moře jak si žijou jak prasata v žitě a teďka by chtěli nějaké kompenzace.Koronavirem jsou nejvíc ohroženi umělci, pár dní se nehraje a už umírají hlady. Ti samí lidé, kteří tvrdili, že přijmout a uživit migranty není problém, najednou neuživí ani sebe !

A divíme se?

Jedna moudrá paní o dnešku napsala svůj názor … 

 …. Já si myslím, že za to může hlavně ten, kdo dovolil, aby se na vysoké školy nedělaly přijímačky,

ten kdo zrušil plánování a určování počtu žáků a studentů na 2. a 3. stupni škol (na další školy se žádné dotace nedávaly) a zrušil plánování jednotlivých druhů škol a počty studentů, které mají přijmout

a to podle potřeb státu.

Dnes by nebylo tolik zbytečných vysokoškoláků s IQ pod 100.
Nejlepší by bylo, aby se v posledních ročnících základních a středních škol zavedli IQ – testy.
(Viz školský systém Švýcarska).

A když jsem to řekla, koukali na mě jak na dementa, který nemá rád dokonce ani svoje děti…hrozné!

Nejhorší na tom je, že to všechno pokazila NAŠE generace, tedy MY, protože jsou to NAŠE děti

a MY jsme je takto (ne-)vychovali!!!  MY jsme to museli nějak zbabrat !

Ve snaze dát jim všechno, se jim vzala možnost něco chtít. Vidím kolem sebe,

jak rodiče posílají děti do prestižních drahých škol, kde se naučí anglicky říkat slovo „nejvyrukavičkovanější“,

ale přitom je nenaučili česky říci Dobrý den, Děkuji, Prosím, nebo Prosím, sedněte si.

Když vidím ty znuděné mátohy s telefony v rukou, kteří stále něco ťukají (s hrubkami, které ani nevymyslíš), něco čtou a přitom nepřečetli žádnou pořádnou knihu.Maximálně stupidního Harry Pottera,

z kterého se stala kniha knih, skoro Bible. Žádný Remarque, žádný Hemingway…

Byla jsem si zaběhat do míst, kam jsme kdysi chodili randit, líbat se, dotýkat se…Chlapci s děvčaty.

Dnes?, až na několik výjimek, se ženy muchlují se ženami, spíše však chlapi s chlapci…
V ruce smartfón a každá se s někým píše. V lepším případě aspoň virtuálně randí, líbají se a dotýkají

(děvčata s chlapci). Ale když tak člověk tiše Jo, dá se vidět kdeco a kdekoho.

Ale o tom jsem nechtěla psát.

Skoro všichni mladí umí anglicky a přitom neví vůbec NIC!
Nerozeznají Mozarta od Ravela, Van Gogha od Dalího, neumí si sami vyluxovat pokoj, neumí zrýt záhon,

neumí nasekat dřevo, neumí rozdělat oheň, ztratí se v lese, protože tam ani nechodí.

Skoro všichni jdou povinně na vysokou školu, kde se nic praktického a společensky užitečného pořádně nenaučí,

jen tam chodí a „studují“. Zeptejte se svých známých, co studují jejich děti!

Budete slyšet názvy studijních oborů, které vám nic neřeknou, protože ani nejsou důležité.

Masmédia, webdizajny, grafické dizajny, sociální „práce“ a podobné „ptákoviny“!

Kombajn z nich neumí opravit nikdo. Postel, skříň, stůl, neumí vyrobit nikdo, vyzdít rovnou zeď z obyčejných cihel…nikdo.

Lopatu, krumpáč, hrábě neumí ani vzít do ruky, nedej Bůh je ještě vykovat.

Hlavně, že umí chytit Pokémona!

Na koupalištích se povalují celulitidou oplácané „kočky“, potetované, neforemné kreatúry,

pojídající čipsy a popíjející energetické drinky. A my jim to nejen tolerujeme, ale ještě je v tom podporujeme a snad i obdivujeme.

Nic nemusí, tak ani nic prospěšného dělat nechtějí.

Jsem z mladé generace zhrozená a znechucená, ale můžeme si za to my, rodiče a učitelé.

První, co jsme zrušili, byli jiskřičky, pionýři, svazáci, bramborové brigády, letní odborné praxe, brigádnické soboty…prostě POVINNOSTI.
Rozvážíme děti do škol auty, potom jim kupujeme byty, auta…aby se měly lépe, než my??!!

Vždyť nemají ani po čem toužit, co chtít…mají všechno a přitom nemají NIC.

Nemají tužby, nemají snahu, nemají cíle…jen se tak loudají a poflakují po světě jako mátohy.
A potom se nemůžeme divit, že až zestárneme, nebudou znát ani vlastní rodiče, nic o nich neví.
Jen si vzpomeňte, když se snažíte popovídat si s vlastním potomkem, či vnukem, kolik facek byste během toho rozhovoru dostali od svých rodičů, kdybyste s nimi „povídali“ tak, jako oni s vámi.

Lidstvo by si zasloužilo pořádný „výprask“, aby se polepšilo a nevyhynulo….jinak???????

Koronakrize a pochybné kouzlo číselných limitů

Proč nákaza novým koronavirem zaskočila Itálii nepřipravenou

Vcelku je to pravdivý obraz EUSSR

https://www.youtube.com/watch?v=K72ZEDvTghwhttps://www.youtube.com/watch?v=YGQW9vONyLshttps://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/potrestana-lekarka-vyvinula-vlastni-test-zajem-o-nej-maji-v-usa-40316787?seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

https://www.youtube.com/watch?v=K72ZEDvTghw&authuser=0

Krize? Jaká krize?

Tomáš Franke

O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti. Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929.

Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom vůbec neměli používat slovo krize. Není to vůbec krize, jako ta v roce 1929. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky.

Tak jako se před lety sesypal komunistický socialismus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý český selský rozum.

Představte si, že jste vynalezli integrovaný obvod. Součástka, kterou dnes najdete snad úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i kasa v obchodě je vlastně počítač.

Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma FAIRCHILD a bylo to v roce 1958. Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do Číny.

Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a na rozdíl od Američanů to budou dělat „za hrst rýže“. A nám (vedení firmy FAIRCHILD) vzroste zisk – to přece není k zahození, že jo.

Přibližně ve stejné době přišla jistá firma AMPEX na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o princip, se kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS.

A AMPEX se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou za druhou.

Zatímco v 50. letech bylo v USA na 30 firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná – ZENITH. Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států.

Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze otáčejí. Lidé pracují, vydělávají za svou práci peníze a za ty peníze si zase koupí jiné věci, které se vyrábějí v dalších továrnách.

Jenomže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout. V 80. letech vyhlásil president REAGAN tzv. ekonomiku služeb.

O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale stát neuživí !

Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa začala vzkvétat, zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla.

Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám.

Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v Americe.

Její zahraniční dluh narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím větší tím dluh byl, tím také rychleji narůstal. Je to úplně stejné jako u toho našeho farmáře.

Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George BUSHE staršího, B. CLINTONA a velkého dobyvatele George BUSHE mladšího, vznikl TŘIKRÁT větší státní dluh, než za celých 50 let uplynulých od Velké krize !

Zkrátka – Spojené státy mají velký problém a nějaké milionové injekce do bankovnictví to nespraví ! Ty řeší následky, ale ne PŘÍČINY problému. To je vlastně jenom další prodaný kombajn.

A až se dolary rozkutálejí, zapadnou Spojené státy do ještě hlubšího bahna. Současný dluh tohoto státu v přepočtu na jednoho obyvatele včetně nejmladších kojenců je asi 4,000.000 českých korun.

Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý rok vyberou v celých USA, použily na splácení dluhu – vůbec by nepřestal růst !

Už nyní je zcela jisté, že tento dluh nesplatí ani děti dnešních amerických dětí !!! A velmi pravděpodobně je, že bohužel ještě ani jejich děti.

Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť Čína a Brazílie se rozhodly že v krátké době opustí americký dolar jako svou rezervní měnu.

Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho z článků, kterým nezávislí američtí ekonomové hodnotí situaci ve své vlasti.

„Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu.

Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea.

Poté si na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani. Usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik dnes může utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.

Na konci dalšího marného a neradostného dne se JOE rozhodl trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil , nalil si sklenku vína Made in France a pustil televizní přijímač Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v Americe“.

U tohoto odstavce se lze i zasmát, ale faktem zůstává, že v době, kdy Američanům „padla“ první velká banka BEAR STEARNS, pocházelo asi 86 % spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben ve Spojených státech.

Dnes, pouhý rok poté je toho domácího zboží zase o několik procent méně. Průmyslová výroba ve Spojených státech totiž zase poklesla.

Nechť je to tedy poučením pro ty z Vás, kdo budete kandidovat do Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí v minulém režimu vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč tedy nezačít zase vyrábět ? Byli jsme totiž nejvyspělejším státem v rámci RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny na sklady nábytku, mohla se nás tato krize – pardon kolaps – dotknout jenom nepřímo.

——————————————————————————–

Poznámka pod čarou.

S posledním odstavcem nesouhlasím, je to anachronismus.

Sami vyrábět všechno, to už je bohužel utopie.

To, že se mnoho rozkradlo je realita.

Kdo u toho byl, je všem známo.

To, že s tím nic neděláme je náš průšvih.

Ale Amerika?

• Co se stane, až si ti, kteří dnes dělají za hrstku rýže, řeknou o větší plat?
• Co se stane, až se zatím bezedný trh Číny a dříve méně vyspělých států, nebo lépe řečeno jejich obyvatel nasytí spotřebním zbožím?
• Na čem vlastně stojí ohromné zisky nadnárodních korporací? Nevypadá to, že z dlouhodobého hlediska na písku?
• Jisté je, že to jednou skončí.
• Kolik lidí na světě vydělává horentní sumy peněz, aniž by vyprodukovali cokoliv potřebného? Většinou je to otázka, kdo koho okrade.
• Kolik žen a mladých dívek si na DVD do zblbnutí pouští PRETTY WOMAN a čeká na svého prince, aniž by postřehly, jak zcela mimo realitu současnosti hlavní hrdina začal smýšlet sociálně?
• Firmu, ve které jsem pracoval, také koupili Američané. Propustili 40% lidí, rozprodali postupně přidružené provozy a nakonec se slušným ziskem prodali i nás. Ano, to byla kopie Pretty Woman. Jen ten hrdina tam jaksi chyběl. Nebyla to totiž pohádka, ale realita.
• Ano, blíží se konec amerického snu, přes zatím nespornou technickou úroveň. Kolik špičkových vědců pochází odjinud, Nákup mozků za vyšší mzdu začal hned po II. světové válce.
• Dnes (kromě pár desítek tisíc těch nahoře, kteří jsou za vodou) jsou vlastně všichni Američané žebráci.
• Proč nemůžeme kopírovat třeba Norsko, proč si vybíráme vždy to špatné????? Asi si to zasloužíme. Bohužel.

Toho dne se český Honza probudil brzy, otevřel si pivo, dříve český PRAZDOJ, do sklenice …dříveKAVALIER, zapálil si cigaretu indickými zápalkami SOLO SUŠICE a protože měl po opici z předchozího dne, ochutnal indickou okurku ZNOJMIA. Upadl, zarazil si střep do ruky, v nemocnici ho operovali skalpelemzindické chirurgické ocele POLDIa na doléčení ho poslali doruských lázní Karlovy Vary.

V ruských lázních Karlovy Vary jej prohlédne slovenský lékař, ukrajinská sestřička mu vydá rozpis léčebné kůry a svou první proceduru podstoupí u Vietnamské terapeutky Nguyen Tsi Binh. …

Je třeba pokračovat dál ?

R.H.

Radomír Dolanský

Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.

Chtěli jsme na Západ. To se povedlo. Tehdejší západní svobodu a demokracii socialistický tábor infikoval a dnes se potácíme v něčem, co má něco málo ze Západu, něco víc ze socialismu a stále více z diktatury orwellovského typu.

Po roce 89 ́ jsme byli nadšení, jak úžasně nás Západ vítá, objímá s ochotou všemožně pomoci. Dnes, po letech, je jasné, že šlo převážně o kšeft a strategické politicko-vojenské pozice. Navezli do východního bloku miliardy tun západní nadvýroby – převraty v soc. dem. bloku pomohly Západu oddálit agónii nekryté měny a zadluženosti. Následující kolaps se už bude týkat i nás.

V roce 1989 jsme udělali stejně hloupou chybu jako komunisté v roce 1948, když jsme prohlásili, že vše, co vymyslel předchozí režim, je špatné a musíme to zničit. Náš nový americký přítel s otevřenou náručí přijímal komunisty z vysokých postů i estébáky podobně jako po 2. světové válce nacisty, zločinec, nezločinec, protože právě tito lidé měli informace a styky, nejvzácnější platidlo kapitalismu. A v České republice se už 30 let straší pořád dokola komunisty, aby si dav nevšiml, že zde vyrostla mnohem horší mafie.

V kroužku dobrých známých občané polohlasně nadávali před rokem 1989, jak komunisté kradou, zedníci jezdí v pracovní době stavit jejich vily, chaty, nakupovali v Tuzexu v Esu… Po roce 1989 jsme teprve zjistili, co to znamená krást. Mezi kecy o svobodě, demokracii a spravedlnosti mizely fabriky, miliardy z bank beztrestně, nebo takřka beztrestně. To samozřejmě trvá dodnes, byť možná v omezenějším rozsahu. Načerno se vesele staví továrny, vily milionářů a politiků a vše se dodatečně povoluje. Manželé senioři však musí bez pardonů zlikvidovat načerno postavený zahradní domek. Tak jsme se konečně dočkali vytoužené spravedlnosti.

Justice žádá vysoké platy, aby byla neovlivnitelná, ale jak vidíme, taktéž téměř neodvolatelná. A tak existuje právo, které se rozsudek od rozsudku mění o 180°, soudní znalci vytvářejí zcela protichůdné posudky a nikomu to nepřipadá nenormální. Ať už justice vysvětluje, jak chce kauzu podnikatele Janečka, který jiný vězeň si v klídku běhá (nebo jezdí na kole) po svobodě? Který jiný vězeň by přes takovou masivní mediální kampaň zůstal, byť jen týden, na svobodě? A co exekuce ČSSD? Strana, která se tak stará o dlužníky. Který dlužník s desítkami milionů dluhů má taková privilegia jako ČSSD? Není to u obyčejných dlužníků tak, že jej napřed sedřou z kůže a teprve, když nemá nic, tak se může bránit? Takto nám funguje právo a spravedlnost 30 let po převratu.

Určitě jsme si nemysleli, že 30 let po pádu socialistického systému zde vyroste za peníze pracujících elitní minorita, která je hýčkána právě proto, že v drtivé většině nepracuje. To by komunisty ani ve snu nenapadlo! Vše je perfektně pojištěné, aby nikdo nezískal důkazy. Ačkoliv statistiky existují na všechno, na úřadech práce je zakázáno uvádět etnikum. Takže sice můžete tvrdit, že většina nepracuje, ale pohybujete se na tenkém ledě, protože, i když je důkazní břemeno na státu, není jak dokázat, sic evidentní, pravdu. Stát se svými pohůnky z médií prohlásil útržky poštovních poukázek sociální pomoci ve výši přes 30.000 Kč za hoax kolující po internetu, takže kdo to i nadále tvrdí, lže. Na zaměstnance pošty se odvolat nemůžete, protože jsou vázáni mlčenlivostí. A kdo na věci upozorňuje, nosí cejch nácka, xenofoba, rasisty a dalších nesmyslů žvanilů z politiky, médií a neziskovek, kterých se na etnickém uměle vyvolaném problému velmi dobře živí hned několik desítek.

Že má západní „demokracie“ pro nás jiná pravidla, jsme zjistili záhy po vstupu do EU a Schengenského prostoru. Například celých 30 let trvající několikanásobné rozdíly v dotačním systému zemědělství. Nazývali nás kolegy, plácali po ramenou stejně jako naivku s krátkými nohavicemi, který jim daroval východní zbrojní trhy (kdo by mu pak neuplácal bustu v Kongresu USA), ale nesměli jsme na Západě pracovat.

Třicet let demokracie a svobody nám zdevastovalo soběstačnost v potravinové výrobě. Výrobní prostředky u nás vlastnil dříve stát, dnes téměř vše vlastní cizinci a veškeré zisky a dividendy odcházejí do zahraničí. S tím, co posíláme do EU, mnohem více ztrácíme, než dostáváme na něčem tak typicky socialistickém – dotacích. Po třiceti letech se pokrytecky chlubíme německou firmou Škoda. Pyšníme se světoznámým japonským pivem z Plzně nebo japonsky hořkým z Moravy. Hynek Čermák se dme patriotismem nad kanadsko-americkým pivem. Možná více než 70% bývalého českého průmyslu patří dnes Němcům a dalším „spojencům“, včetně strategické výroby. Hlupáci prodali i to nejcennější – pitnou vodu a zničený řad si nechali. Dnes ji horko těžko za nemalé miliony města kupují zpět. Dokonce jsme prodali i státní zlatý poklad, který přežil od císaře pána, za pár bezcenných papírů nekrytých zlatem. Zbavili jsme se všeho, co přežilo i komunisty. To znamená, že jsme horší a hloupější než oni.

I těm nejhorším fanatikům neziskovek, které živí jednotlivé státy, říkají mainstreamová média aktivisté. O lidech, kteří žádají, aby se používal rozum a základní evropské hodnoty, se mluví jako o extremistech, rasistech, xenofobech, kteří mají nesmyslné požadavky. Spousta médií a politických neziskovek na obou stranách barikády je financována penězi ze zahraničí. Než vznikla lež nazývaná politická korektnost, říkalo se takovým lidem kolaboranti a to plným právem. Dnes jsou politickými předáky oslavováni. Tedy pokud nestraní Rusku, není-liž pravda?

Psychicky nemocná dospívající dívka se stala loutkou fanatiků zelené lobby. V OSN do očí říká politikům, že jsou hloupí, oni kývou hlavami a nadšeně tleskají (někdy může mít i Greta pravdu). Ve Švédsku nikdo neřeší její záškoláctví a ve vedlejším Norsku kradou děti rodičům za pohlavek. Ulicemi prochází zmanipulované davy řvoucí proti fosilním palivům, proti jádru. Ale drtivá většina používá auta, používá elektřinu a na talíři má jídlo, které by neměli, kdyby byla půda zastavěna solárními panely a elektrická energie na příděl, protože by nebylo dost pro všechny. Tyto zelené manipulace opět vytvářejí nové penězovody a další miliardy mizí z rozpočtů zemí i EU.

Kdo by si pomyslel, že třicet let po snaze o svobodu a demokracii budou mainstreamová média psát a vysílat úplně stejně jako Rudé právo a Československá televize v 70. a 80. letech. Tehdy se dennodenně objevovaly nenávistné zprávy proti Spojeným státům a jejich evropským nohsledům. Dnes, takřka stejnými slovy, média dennodenně vedou nenávistnou kampaň proti Rusku. Stačí porovnat veřejně přístupné dokumenty. Odpustili jsme Německu porobu, vraždění, odsun z pohraničí, plán na likvidaci Slovanů. Dnes jsme takřka jejich spolkovou zemí (vyjma životní úrovně a rovnosti postavení) a za minulostí jsme udělali tak tlustou čáru, že naši politici jezdí na setkání těch, jejichž předci vyhnali Čechy ze Sudet a tak strašlivě se stydí, že jsme jim to v roce 1945 vrátili i s úroky. Ale za mnohem menší utrpení od Sovětského svazu vedeme nenávistnou kampaň proti Rusku a o 21. srpnu 1968 se v médiích píše už celoročně. Nenávidíme pro okupaci Rusko, ale jsme jako členové NATO přinejmenším spoluviníky napadání svrchovaných států ostatními členy NATO, jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Francie, dnes třeba Turecko. Takže co na jedněch kritizujeme, u druhých nanejvýš s výtkou (a to až po schválení EU) mlčky přecházíme. Historie se přepisuje urputněji než v 50. letech minulého století. Samozřejmě vše velmi podporováno našimi novými přáteli, na které socialistický tisk ještě před třiceti lety plival. Podlézali jsme Moskvě, teď to samé děláme ve Washingtonu a Bruselu.

Jako celek jsme jedním z nejtolerantnějších národů na světě, co se týká sexuálních odchylek (i když toto označení asi způsobí řadě těch, co to mají v hlavě jinak nastavené, ukrutné utrpení). Dnes životy většiny, za vydatné pomoci pomýlených politiků, diriguje stále více se rozšiřující společenství písmen (LGBT) a někdy se dá říci, že taky osoby, které by spíše patřily do psychiatrické léčebny. Přes tři tisíce milionů let (3 000 000 000) zde existuje svět o dvou pohlavích. Pak se sejde v Bundestagu parta politiků, většina zvedne ruce a vznikne třetí pohlaví a tím i třetí záchodky. Vznikla zvrácená gender politika, která je nebezpečnější než celý socialistický tábor dohromady. Vznikla opět jen z křiku neziskovek a pomatených nápadů. Tyto perfektně státem živené neziskovky s úžasnými zisky přikazují (a stát jako osel kývá), aby si ve školkách chlapci hráli s panenkami, holky s auty, aby panenky byly černé, aby rodiče byli bezpohlavní stvůry číslo 1 a 2. Vymýšlejí se zvrácenosti typu, že Oscary vyhrávají pouze bílí herci (nikoliv ti dobří, bez ohledu na barvu kůže), tupé návrhy na jeho přejmenování, ze státních znaků se lvům odstraňují pohlavní orgány, takže jsou zde zástupy eunuchů. V muzeích je málo vycpaných samic. V USA soutěži s ženami chlap cyklista, který si prostě myslí, že je žena a vesele vyhrává. Ale Caster Semenyovou svět pronásleduje, protože se narodila s vyšší hladinou testosteronu! Co se stane, až se někdo bude cítit jako lev a vrhne se na kolemjdoucí? Bude souzen za napadení nebo litován? Vůči těmto hnusům by měla být plná náměstí protestujících…

Stát nás den ode dne více nutí k tomu, co nemáme a máme číst. Už to chce dokonce vnucovat dětem prostřednictvím Člověka v tísni ve školách. Už ani korunu na Člověka v tísni, který mezinárodně již dávno není apolitickou neziskovkou! Stát rozhoduje, co jsou lži, dnes nazývané fake news, ale přitom stále častěji jsou při lživých zprávách přistižena právě mainstreamová média. Za 30 let jsme se nenaučili uznávat právo na odlišný názor až tak, že by někteří byli schopni lynčovat v zájmu svého jedině správného demokratického názoru, jak nám předvádí náměstí. A to už vůbec nemluvě o presumpci neviny. Svoboda je i o tom, že si budeme číst, co chceme, ať je to lež, ideologická kampaň, cokoliv. A tato svoboda v České republice i v Evropě a západním světě končí. Zde jsme úspěšně na cestě k orwellovské diktatuře.

Stát, kde se politici před třiceti lety dušovali, že zastupování lidu bude čiré jako křišťál, vymyslel již 10 let po převratu tzv. náhubkový zákon. Poskytování informací je stále více omezováno. Úředník se stal přinejmenším stejným pánem nad našimi osudy jako za socialismu, nikoliv služebníkem a rádcem. A takto by se dalo pokračovat dlouho a dlouho…

Nežijeme v demokracii, pokud si lžeme do očí a říkáme tomu politická korektnost. Nežijeme v demokracii se svobodou slova, pokud jsou nám cenzurovány názory, které se nelíbí druhým a pokud je nám vnucováno, co máme číst. Cenzurováno opět úředníky jako za komunistů, ale taky vynucenou autocenzurou a kolaborantskými neziskovkami. Nežijeme v demokracii, je-li právo jedince nebo skupiny povyšováno nad právo většiny. Nežijeme v demokracii, je-li možné odsoudit člověka bez soudu, ať už tak činí vyvolaná nenávist na náměstích a v politice nebo zapšklost a závist, kdy stačí pro zničení osoby ukázat mnohdy anonymně prstem, jak se děje především v anglosaských zemích. Nežijeme v demokracii, pokud je právo ilegálního narušitele hranic povyšováno nad práva původních obyvatel. Nežijeme v demokracii, jsou-li vraždy, násilí a teror na domácím obyvatelstvu páchané přistěhovalci neustále omlouvány jako něco zcela výjimečného. Nežijeme v demokracii, když omezujeme vlastní křesťanské zvyky kvůli těm, kteří ve svých zemích křesťany pronásledují. Nežijeme v demokracii, když se o Vánocích musíme procházet mezi betonovými kvádry. V takovém případě nás na konci cesty čeká zase jenom válka a zmar.

Radomír Dolanský