24.01.2026 4:46 | Analýza
autor: Radim Panenka
Dopadení čínského špióna? Občan Čínské lidové republiky, který v Česku léta působil jako novinář, není stíhán za špionáž, ale za „činnost pro cizí moc“, aniž bychom znali detaily. Premiér Babiš, který se opakovaně před volbami zavazoval, že sporný paragraf zruší, už naznačil, že to s jeho rušením nebude tak horké. Bylo právě tohle cílem celé operace? I takové otázky padají. Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil expert se znalostí zpravodajských služeb a případ podrobně rozebírá analytik Štěpán Kotrba.
Popisek: Čína
Došlo k odhalení čínského novináře z Česka údajně spolupracujícího s čínskými zpravodajskými službami náhodou, nebo hrálo roli načasování v okamžiku, kdy vláda jednak začala nahlas uvažovat o zrušení paragrafu 138a o činnosti pro cizí moc a zároveň normalizaci a rozvoji česko-čínských vztahů? Otazníky přetrvávají.
Pro ParlamentníListy.cz případ v širším kontextu systému zpravodajských služeb a kontroverzního paragrafu o činnosti pro cizí moc komentuje Jan Novák, někdejší dlouholetý člen Výboru pro zpravodajskou činnost s právem hlasovat.
„Bezpečnostní složky, jejichž práce je obecně významná pro ochranu zájmů našeho státu, budou mít vždy pocit, že mají málo pravomocí. A vždy budou mít v šuplíku připraveny zdánlivě rozumné návrhy, jak tyto pravomoci legislativně upravit nebo posílit. Musíme si odpovědět na otázku, v jaké zemi chceme žít. Zda necháme bezpečnostní aparát, aby plošně prostupoval životy občanů a budeme doufat, že široce pojatý záběr činnosti, svoji ,nezávislost‘ a velké pravomoci nezneužije. Třeba k ovlivňování médií a politiky,” sděluje Novák.
Pak nastínil druhou variantu. „Nebo roli bezpečnostních složek přísně vymezíme a budeme jejich příslušníky dobře úkolovat a řádně kontrolovat. K tomu upravíme mechanismy řízení exekutivní i parlamentní kontroly. Demokratická společnost by měla usilovat o to, aby bezpečnostní aparát státu byl efektivně řízen a kontrolován vládou a parlamentem, v zájmu ochrany svobod občanů. Ne naopak. Problém dnes nejsou malé pravomoci bezpečnostních složek, ale jejich slabá koordinace a úkolování, slabé pravomoci kontrolních orgánů, zneužívání úniků informací do médií k vytváření veřejného tlaku a v neposlední řadě osobní ambice některých funkcionářů,” říká Jan Novák, který působil též jako náměstek ředitele Národního bezpečnostního úřadu a léta jako ředitel Sekce administrativní Kanceláře prezidenta republiky.
Podrobnou analýzu nabízí prostřednictvím serveru ParlamentníListy.cz analytik Štěpán Kotrba, který by však sporný paragraf nerušil. Jeho odpovědi na otázky redakce nabízíme v kompletním znění:
Pane Kotrbo, jak číst celou aféru kolem údajného čínského špiona v kontextu jeho stíhání dle paragrafu 318a o činnosti pro cizí moc? Pokud shromažďoval a předával tajné informace, měl být stíhán za vyzvědačství nebo rovnou vyhoštěn. Místo toho BIS teatrálně oznamuje důležitost paragrafu 318a v době, kdy vláda začala hovořit o jeho zrušení.
Asi vás rozzlobím, ale já nemám velké oči od strachu. Já se směju. Ono stačí si ten paragraf důkladně přečíst a zjistíte, že je přesně tak hloupý, jako bývalý ministr vnitra a jako náčelník BIS.
(1) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán
a) ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc,
b) ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky, nebo
c) občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu uvedeném v písmenu a) vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc.
….
(5) Příprava je trestná.
No, já bych brzdil emoce, které povrchní čtení přináší. Právnický jazyk se musí číst pomalu a nejméně třikrát po jednotlivých slovech, se znalostí gramatiky.
Jestliže v odst. 1 písm. a) zákon říká, že trestný je čin pouze, vykonává-li ho dotyčný „v úmyslu ohrozit nebo poškodit“, je třeba mu ten úmysl mimo veškerou pochybnost dokázat. Obvinění není důkaz. Podezření není důkaz. Domněnka není důkaz. Důkazní břemeno nese žalobce, který ovšem musí postupovat zákonem dovolenými prostředky, neb jinak jde o „ovoce z otráveného stromu“ (právní doktrína fruit of the poisonous tree, která zabraňuje zneužívání nezákonných metod sběru důkazů), které soud nesmí připustit k líčení. Stejně tak musí žalobce dokázat, že žalovaná činnost byla prováděna „pro cizí moc“. Nikoliv jen pro sebe či pro „cizí subjekt“ (například čínského výrobce mobilních telefonů) ale pro „cizí moc“, čili cizí vládu, armádu, policii nebo pro její reprezentanty zde – zastupitelský úřad.
Takže: pokud není mimo veškerou pochybnost dokázán v zákoně zmiňovaný „úmysl ohrozit nebo poškodit“, není ani „činnost pro cizí moc“ trestná.
V české trestní legislativě platí zásada presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 trestního řádu), která říká, že každý je považován za nevinného, dokud není jeho vina prokázána zákonným způsobem, a pokud existují pochybnosti o vině (in dubio pro reo), musí být vyloženy ve prospěch obviněného a nelze jej odsoudit. Odsoudit vyžaduje prokázání viny mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost.
Najděte mi idiota, který fotografuje stanice metra a přizná se veřejně, že tak činí v úmyslu předat je ruské vládě za účelem pozdějšího vyhození těchto stanic do povětří. Za svůj více než šedesátiletý život jsem takového idiota potkal jednou. Jmenoval se Pavel Minařík a svým řídícím orgánům spolu s podklady popsal podrobně geniální nápad vyhodit do povětří Svobodnou Evropu. V roce 1992 byl obviněn z přípravy pumového atentátu v sídle rádia Svobodná Evropa v Mnichově, žaloby byl ale po 15 letech v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu zproštěn. Jeho stíhání bylo spektakulární ostudou Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a státního zastupitelství. Největší ostudu si utržila Renata Vesecká, která podala k Nejvyššímu soudu dovolání proti už pravomocnému zprošťujícímu rozsudku Městského soudu v Brně. Nejvyšší soud jí ho hodil na hlavu. Komentář soudců nechci raději slyšet.
Když se z hlouposti zákonodárců nepozvracíte hned po přečtení prvního odstavce a vydržíte až do konce, tak nejvtipnější je poslední odstavec 5, který říká, že „příprava je trestná“.
Čili stačí si koupit fotoaparát? Můžete vůbec mít fotoaparát, jestliže ho lze použít jako „zpravodajský prostředek“? Můžete vůbec mít v notesu adresu ruské ambasády? Proboha, ale ona je na mapě… Můžete mít mapu? Můžete s fotoaparátem navštívit metro? A myslíte si, že BIS či kriminálka dostane od Vrchního soudu povolení ke sledování a prostorovému odposlechu každého, kdo si koupí fotoaparát a vyfotí s ním interiér stanice metra?
Nebo dotyčný musí vyfotit jednu, dvě či tři stanice a fotografie spolu s návodem k použití poslat ruskému vojenskému přidělenci v Praze doporučeně poštou, aby je BIS mohla na poště po rozlepení obálky před doručením ambasádě patřičně zdokumentovat?
Úsměvná historka z dávné minulosti: Když jsem byl mladý a studoval jsem (to bylo ještě před plyšákem), jezdil jsem minimálně dvakrát ročně na veletrhy do SRN. Do Frankfurtu a do Mnichova. Zde jsem od časného rána do večera chodil s velkou taškou a sbíral firemní katalogy výrobků z oborů, které mne jako budoucího designera zajímaly. Případně které zajímaly mé spolužáky… V úschovně zavazadel ve veletržní šatně jsem měl prázdný kufr, který jsem plnil. Nočním vlakem jsem se vždy s plným kufrem vracel. Já i mí spolužáci jsme tak byli informováni o nejnovějším vývoji v řadě oborů rychleji a lépe, než československé podniky zahraničního obchodu. Dodnes mám doma plnou skříň šanonů, pečlivě roztříděnou po oborech. Pravděpodobně jsem vzbudil pozornost BND, protože jsem pravidelně vzbouzel s těžkým kufrem pozornost německých celníků, ale nikdy se nenašel žádný idiot, který by se mne za to pokoušel vyšetřovat. Přitom kdyby byli agenti Bundesnachrichtendienst pečlivější, zjistili by, že můj profesor nebyl jen architekt, ale zároveň major československé kontrarozvědky… Úmysl „ohrozit“ nebo „poškodit“ německé ústavní zřízení by mi ani tehdy nikdo nedokázal. Nedokázal by mi nikdo ani průmyslovou špionáž. Ty katalogy byly volně k dispozici.
Stejně tak nemůže být stíhán bulvární novinář, fotící si z parlamentního bidýlka pro veřejnost škleby premiéra během dlouhých jednání sněmovny; šotouš, který si fotí vlaky či planespotter, fotící letadla na ranveji. I když letiště je strategický objekt. Nemůže být stíhán ani návštěvník výstavy IDET, fotící si detailně vystavené americké protiletecké rakety nabízené české armádě. I kdyby fotili pro Reuters nebo TASS. Natož když své fotografie budou publikovat v Parlamentních listech nebo v blogu na internetu. Jestli si ty fotografie také stáhne čínský rozvědčík nebo agent NSA, je asi jedno. Nedávno jsem ze sady takovýchto fotografií ve vysokém rozlišení z vojenské přehlídky v Pekingu rekonstruoval přesný vektorový výkres nejnovějších čínských strategických jaderných raket DF-5. Piplavá práce. Pro armádní technický magazín ATM. Ale kdyby si tu práci objednal ruský server Vojennoje obozrenije (topwar.ru), neměl bych se zakázkou problém.
Takže… Ten paragraf není gumovej. Von je blbej. Stejně, jako jeho autoři.
Premiér Babiš v reakci na tuto kauzu a slibované zrušení paragrafu řekl: My to neřešíme, není to na stole, uvidíme. Přitom po jeho schválení minulou vládou opakoval, že zrušení toho paragrafu bude mezi prvními věcmi, co jeho vláda zruší. Otočil? Poruší slib voličům?
V předvolební době se toho nakecá… Kdybych premiérovi radil, jako že mne o to nepožádal, doporučil bych mu přece jen ten blbej paragraf v trestním zákoně ponechat. Na hysterie dál nereagovat. Podstatné bude v tomto případě pečlivě hlídat soudní praxi. Ten paragraf nemá vágní formulace, jak se píše v programovém prohlášení či ve výroku premiéra. Pouze politici neprávníci neumějí číst právnický jazyk. Ale to je omluvitelné.
Protože pokud někdo „sleduje jiného“ pole písm. b), navíc „zpravodajskými prostředky“ (lokátor, odposlech, série fotografií teleobjektivem, z automobilu, stalking, apod.), musí mít kontrarozvědka možnost takovouto činnost podchytit. To je oprávněný zájem státu. Osobu identifikovat. Všimněte si, že se mluví o „jiném“ – o člověku. Ne o budově, autu, letišti, radaru, tunelu, metru… Sledování druhých není sranda. Může ve vhodnou chvíli končit i smrtí sledovaného. I manželka má právo na nevěru… Právní postavení kontrarozvědky je omezené tím, že na rozdíl od občana, který může činit cokoliv, co mu zákon výslovně nezakazuje, orgán státu může činit pouze to, co mu zákon výslovně umožňuje. V tomto případě je třeba sledujícího pro podezření z porušení §318a trestního zákona ztotožnit, případně předvést a vyzvat k podání vysvětlení. V případě, že se nepřizná k „úmyslu“, následně pustit. Ale už s evidencí v databázi. Jednou je to náhoda. Dvakrát je to kurevská náhoda. Třikrát už to náhoda není. Doteď to tajní udělat nemohli. Museli rezignovat nebo si vypomáhat nelegální spoluprací s uniformovanou policií a zastíracími manévry (dopravní kontrola, podobnost s hledanou osobou apod.).
Jeden odstavec bych vyhodil, a to odst. 5 o přípravě. Podle této logiky je každý muž vinen znásilněním, už když rozepne poklopec, protože má ke znásilnění příslušný orgán. A rozepnutí poklopce je příprava.
Je na místě spekulace, že cílem BIS s celým případem údajného špiona bylo dotlačit vládu k tomu, aby paragraf nechala v platnosti?
Nejspíš ano. A nebo je cílem BIS diskreditovat neuváženou laickou diskuzí o tomto tématu tuto vládu před zpravodajskou komunitou i před parlamentní opozicí. A vedle toho rozvášnit čínské velvyslanectví v Praze podobně, jak sprostě se postupovalo proti ruské ambasádě. Pokud byl Číňan tak hloupý, že se přiznal k úmyslu dle odstavce 1 písmene a), zaslouží trest. Ne za činnost pro cizí moc, pro něj vlast. Za blbost. Pokud ne, tak soudce nepřipustí ani úvodní líčení a BIS bude mít ostudu. Stejně tak na případu spolupracující Vrchní státní zastupitelství.
V případě ostudy BIS i VSZ by pak měla vláda vyvodit velmi rychle personální odpovědnost a začít s důkladným auditem kvality činnosti civilní kontrarozvědky. Měla by se zajímat, od koho dostává jaké zadání. Protože tady se pracovalo i v zahraničí.
Dle mého soukromého názoru se pokouší BIS čínského novináře vazbou šikanovat nebo dokonce tímto nátlakem zverbovat. Informace Deníku N o tom, že „čínský občan shromažďoval informace o českých politicích a jejich kontaktech, zejména ve vztahu k zemím, které Peking považuje za citlivé“, neříká nic o „úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“, jak požaduje zákon. Já bych si vykládal dotyčnou činnost jako opatrnost člověka, který chce přinášet čtenářům rozhovory s českými politiky, ale nechce zbytečně rozzlobit své nadřízené rozhovory s lidmi, kteří svou protičínskou politiku demonstrují výlety na Tchajwan. Ostré protesty z Pekingu vůči těmto lidem jsou vzhledem k politice jedné Číny, kterou oficiálně respektuje jak ČR, tak EU či USA, pochopitelné. Pokud si novinář „pořizoval podrobné poznámky a tvořil si přehled o tom, jak se čeští politici pohybují v zahraničněpolitických tématech a na koho mají napojení“, což je mu kladeno za vinu, je to pochopitelné. Je to novinář a chce klást otázky se znalostí názorů a postojů tázaného. Bylo by nejspíš trapné, kdyby si spletl politika Jana Zahradila s básníkem Janem Zahradníčkem či hercem Janem Zadražilem… Já ke stejným účelům u cizinců používám Wikipedii, ovšem nikoliv tu českou. A věřte mi, že dohledávat například správné psaní jmen norských či islandských političek dá fušku. A rozebírat se proměnami názorů na řecké či indické levici je ještě horší.
Ani článek o tomto případu zatčení na Seznam Zprávy nikde neuvádí, že by dlouhá léta zde akreditovaný čínský novinář dělal cokoliv, co by bylo v rozporu s jeho akreditací. Ptal se relevantních osob na názory, které zajímají jeho čtenáře a jejich odpovědi publikoval. Jan Zahradil je pravicově konzervativní politik, euroskeptik, bývalý český poslanec a nakonec europoslanec. Bývalý předseda Strany evropských konzervativců a reformistů, bývalý první místopředseda ODS a současný expert Motoristů sobě na zahraniční politiku. Ptát se ho na komentář k mezinárodní situaci není od věci. Čínský novinář má pravdu, když píše, že Zahradil „má bohaté politické zkušenosti a byl svědkem dvaceti let změn Evropské unie, zejména proměn Evropského parlamentu.“ A Zahradil má pravdu, když se domnívá, že „evropsko-čínské vztahy mají budoucnost“. Mají. A má pravdu, když v článku říká, že „obě strany, Evropa a Čína, musí zaujmout racionální a pragmatický přístup a nastavení, a na základě vzájemného respektu, porozumění, upřímné komunikace a inovativních metod spolupráce nacházet nové efektivní způsoby, jak spolu vycházet”. Kateřina Konečná je levicová europoslankyně a předsedkyně v Česku legální politické strany. Luboš Blaha je místopředseda levicové vládní strany, je poslancem Evropského parlamentu; byl předsedou výboru NR SR pro evropské záležitosti, členem Zahraničního výboru NR SR a také vedoucím Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a členem Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění OBSE.
Redaktor Seznam Zprávy Valášek je proti nim hovno u cesty.
Tázaní odpovídali a jejich názory v deníku byly publikovány. Kdyby se zeptal Jang I-ming mne, odpovím mu také. Každý slušný rozhovor do novin je předávání informací. I teď ten váš. Připomenu bonmot Miloše Zemana: „vy se mě zeptejte na co chcete a já vám odpovím na co chci.“
Bohužel Lukáš Valášek ze Seznam Zprávy si nejspíš novinářskou činnost představuje jinak. Jeho text je plný výčitek vůči tázaným za jejich politické názory. Třebas kritické vůči EU, ale naprosto legitimní politické názory.
Navíc… Valášek si plete špionáž, kterou zákon nezná (v dikci starého trestního zákona 140/1961 Sb. „vyzvědačství“ dle § 105 a 106 znamenající získávání utajených informací, které nelze získat z otevřených zdrojů, podle dnes platného zákona 40/2009 Sb. § 316 a 317), činnost pro cizí moc, pod kterou může nyní za určitých podmínek spadat také získávání „neutajených“ informací a žurnalistiku pro zahraniční médium. To je známka autorova diletantismu či nenávisti k těm, které ve svém článku jmenuje. Nerespektuje presumpci neviny, protože o čínském novináři píše jako o špiónovi. Ale on nebyl „obviněný ze špionáže“, Valášku. Podezření není obvinění, a není ani odsouzení. Ani proto, že je Číňan.
Získávání informací z veřejných zdrojů, jejich shromažďování a ověřování či jejich spojování s jinými informacemi nikdy nebylo, není a nemůže být ani nyní předmětem zájmu kontrarozvědky ani trestným činem. Dokonce ani archivování informací a vytěžování dnes už veřejně nepřístupných informací z archivů či knihoven nebo systematické shromažďování citlivých informací… Bulvární novináři, analytici či historici to dělají celý život.
Stejně tak není a nemůže být trestným činem utajování informací a zdrojů informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku či rozhlasovém nebo televizním vysílání dle § 16 zákona 46/2000 Sb a § 41 zákona 231/2001 Sb.. Řádně akreditovaný novinář, i čínský, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.
Takže, milá BIS a milý Valášku, vyližte si prdel. A to říkám i za toho Číňana.
