Archiv pro měsíc: Únor 2026
Tak dlouho srali Druláka, až se s nimi nesere pro změnu ON!
„Krvavý šašek.“ Drulák se ohledně Zelenského nedržel zpátky
04.02.2026 21:15 | Monitoring
autor: Naďa Borská
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předvádí válku jako mediální show. Upozorňuje na to někdejší diplomat a vysokoškolský učitel Petr Drulák. Operace, které Ukrajinci podnikají, nemají podle Druláka vojenský smysl, jsou předváděny pro kamery. Lidé při nich umírají zbytečně a Zelenskyj je „krvavý šašek“.
Popisek: Petr Drulák
Bývalý diplomat a politolog Petr Drulák se ve svém aktuálním komentáři pro pořad Nalevo zamýšlel nad hlubokou krizí, ve které se Ukrajina po čtyřech letech ničivého konfliktu nachází. Podle jeho analýzy se země ocitla v bodě demografického a politického zlomu, kdy oficiální narativy Kyjeva i Západu narážejí na tvrdou realitu vyčerpání a vnitřního odporu ukrajinského obyvatelstva.
Profesor mezinárodních vztahů Drulák poukazuje na alarmující čísla, která nedávno zveřejnil ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov. Podle těchto údajů již z armády dezertovalo přibližně 200 000 mužů a další dva miliony se aktivně vyhýbají odvodu. Politolog zdůrazňuje, že při odhadovaném počtu 32 milionů obyvatel představují tito lidé téměř sedm procent celkové populace, což vnímá jako jasný signál nedůvěry v současné vedení země.
„Co je to za režim, když před ním utíká sedm procent populace? Představte si, že by se v České republice sedm set tisíc lidí skrývalo před svou vládou,“ uvádí Drulák.
Situace je o to vážnější, že tito lidé mají rodiny a přátele, což znamená, že až třetina Ukrajinců může vnímat současný režim jako nepřítele, který se snaží poslat jejich blízké na smrt. „Tento režim chce jejich blízké poslat na jatka, a proto se mu lidé snaží uniknout,“ dodává politolog.
Válka jako spektákl a role Volodymyra Zelenského
Kritika Petra Druláka směřuje především k osobě prezidenta Volodymyra Zelenského, kterého obviňuje z toho, že válku nevede strategicky, ale jako mediální show. S odkazem na knihu analytika Jacquese Bauda o umění války Drulák tvrdí, že ukrajinské vojenské operace často postrádají hlubší smysl a slouží pouze pro potřeby kamer a mezinárodního PR.
„Ukrajinci vedou válku jako spektákl. Vojenské operace, které podnikají, nemají vojenský smysl, ale jsou dobré pro kamery,“ vysvětluje Drulák.
Jako příklad uvádí výpady na ruské teritorium, které sice vypadají dobře v médiích, ale z hlediska celkové strategie nepřinášejí žádný zvrat, zatímco na jiných částech fronty umírají lidé zbytečně. Zelenského pak označuje za „krvavého šaška“. Předvádí tragédii, v níž jeho vlastní obyvatelé mrznou a hladoví. Podle Druláka je v osobním zájmu Zelenského pokračování bojů, protože s příchodem míru skončí jeho politická imunita.
Útoky na infrastrukturu mají Ukrajince zlomit
Drulák se věnuje také taktice Ruska, které v zimních měsících stupňuje útoky na energetickou infrastrukturu. Přestože tuto taktiku označuje za krutou, zasazuje ji do širšího kontextu moderního vedení války.
Podobnou taktiku v minulosti využívaly i západní mocnosti. Profesor srovnává současný ruský tlak s bombardováním Drážďan či Hirošimy a Nagasaki, kde bylo cílem zlomit vůli obyvatelstva a přinutit vládu k jednání.
„Rusové se snaží přivést Ukrajince k zoufalství, aby zatlačili na svoji vládu a ta začala konečně jednat o míru,“ analyzuje Drulák.
Paralelu nachází také v americkém postupu během vietnamské války v 70. letech, kdy zintenzivnění útoků mělo zajistit lepší vyjednávací pozici a odchod „se ctí“. V tomto kontextu vnímá i nedávné humanitární příměří zprostředkované Donaldem Trumpem. Šlo podle něj o krátkodobé gesto, které však nemění odhodlání Ruska dosáhnout svých strategických cílů.
Navzdory skeptickému pohledu spatřuje Petr Drulák určitou naději v nadcházejících mírových jednáních v Abú Dhabí, kterých se mají účastnit delegace Ukrajiny, Ruska a USA. Za klíčový posun považuje skutečnost, že ukrajinská strana poprvé otevřeně připouští možnost výměny území za mír, což bylo dříve nepřekročitelné tabu.
Podle Druláka je však nutné vnímat i ekonomické motivace, které se za konfliktem skrývají. S odkazem na uniklou korespondenci Jeffreyho Epsteina uvádí, že pro část amerických elit byla Ukrajina vždy především „obrovským kšeftem“ a místem pro profit z korupce.
Tento cynický pohled podle něj sdílí i rodina současného amerického prezidenta. Přesto uzavírá s nadějí, že po čtyřech letech „nesmyslné a destruktivní války“ konečně dostane mír reálnou šanci, ačkoliv cena za něj bude pro Ukrajinu nesmírně vysoká.
Co s Českou televizí? Hoffman má pro Klempíře návrh- i já- jdi se blbe vycpat!
04.02.2026 18:55 | Komentář
autor: Ivan Hoffman
POHLED IVANA HOFFMANA Ve veřejnosti sílí pocit, že není třeba bránit novináře před politiky, ale naopak je třeba bránit stát a zvolené politiky před novináři, všímá si Ivan Hoffman. A má návrh pro ministra Klempíře, co s tím dělat.
Popisek: Ivan Hoffman
Už se tomu těžko věří, ale novinařina byla kdysi prestižním povoláním. Novináři bývali hrdiny hollywoodských filmových hitů, ať už romantických, komediálních anebo dobrodružných. Novinářům se důvěřovalo, dokud pracovali pro své čtenáře, dokud uměli poutavě referovat, co se děje, a dokud odvážně odhalovali nepravosti mocných padni komu padni. Prestiž novinářů souvisí s úrovní demokracie. Jsou to, zdá se, spojené nádoby. Kde mizí demokracie, mizí i novinářská prestiž. A kde selhává novinařina, daří se totalitnímu myšlení a totalitářům. (Viz Staroměstské náměstí plné sympatizantů totalitní demokracie.)
Paradoxem je, že krize důvěry postihuje jak korporátní média, tak i média veřejnoprávní. Důvody ztráty důvěry jsou ale různé. Korporátní, bulvární média jsou vůči publiku ze zištných důvodů vlezlá, média veřejnoprávní naopak lidmi pohrdají, jsou povýšená, přezíravá, arogantní. Mohou si to dovolit, protože je živí výpalné v podobě koncesionářských poplatků anebo státem vybrané daně. Privátní média prodávají své publikum inzerentům, veřejnoprávní média provádějí za peníze občanů jejich politické školení. Cítí se k tomu oprávněna kvůli přesvědčení, že vlastní patent na rozum.
V čem nacházejí bulvární média s médii propagandistickými společnou řeč, je odpor k „regulaci“ neboli k tomu, aby se jim někdo díval na prsty. Potvrzuje to jejich čerstvé memorandum, ve kterém deklarují ochotu k samoregulaci, aby předešli zásahům státu. Součástí tohoto memoranda „poskytovatelů mediálních služeb“ je i „samoregulační desatero“, což je snůška nesrozumitelných právnických floskulí sepsaných „za účelem vytvoření samoregulačního mechanismu pro činnost médií, mimo jiné pro účely čl. 18 odst. 1 písm. d) Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků…“ Hlídací pes, který se utrhl z řetězu, slibuje, že sám sebe pohlídá!
Pro novinařinu platí totéž co například pro oheň, který je, jak známo, dobrý sluha, ale zlý pán. Novinařina může být užitečná a může být nebezpečná. Nyní jsme svědky stavu, kdy veřejnoprávní novináři jsou přesvědčeni o své užitečnosti, nenahraditelnosti a profesionalitě. Nadpoloviční většina občanů jim ovšem nevěří a považuje je za manipulátory a fušery, kterých by v případě zrušení nebyla škoda. S výměnou vlády se veřejnoprávní média stala z provládních protivládními. V takové situaci novinářská křeč dává smysl.
Část veřejnosti, která veřejnoprávním médiím nedůvěřuje, očekává od vlády, že poskytovatele mediálního obsahu učiní odpovědnými za šíření mediálního odpadu. Veřejnoprávní propagandisté se ocitli v prekérní situaci, kdy ve veřejnosti sílí pocit, že není třeba bránit novináře před politiky, ale naopak je třeba bránit stát reprezentovaný zvolenými politiky před novináři. Novináři, kteří sebe sama správně předefinovali na poskytovatele mediálních služeb, ztratili nepsaný status čtvrtého pilíře, na kterém stojí demokracie. Z řešitelů problémů se stali problémem, který je naléhavě třeba řešit.
Úkolem politiků není novináře ovládnout ani novináře podporovat. Požadují-li novináři nezávislost na státu, je třeba jim vyjít vstříc. Nechat na občanech, aby tito svobodně finančně podpořili svá nestátní média, pokud je potřebují k životu. Čisté řešení je zrušit povinný poplatek a založit konto, na které budou směřovat poplatky dobrovolné. Současně s touto změnou je namístě osvobodit veřejnoprávní média od aktivit, které po nich stát vyžadoval coby veřejnou službu, a nechat programovou skladbu veřejnoprávních médií na jejich svobodné demokratické domluvě s diváky a posluchači.
Protože ale stát má závazky k občanům, je užitečné mít státní mediální platformu, na které vláda skládá občanům účty ze své činnosti, informuje o zásadních politických krocích a zajišťuje pro občany informační servis. Tuto funkci by měl zajišťovat státní informační kanál provozovaný korektně, profesionálně, věcně, prostě tak, aby se jeho klientům – občanům neotevírala kudla v kapse. Mám pro ministra Klempíře návrh, jak by se ten kanál mohl jmenovat: Hlas republiky!
Macinka má pravdu a to je štve
Poslanec Kotlár a covid-19
Banánová republika a vojenská chunta na Hradě
A Foltýnovy svině v podhradí kvičí…
„Lidi platí poplatky ČT rádi.“ Máme petici, která se teprve podepisuje. Hm: A mohla bych je vidět?
03.02.2026 14:00 | Kauza
autor: Radim Panenka
Někteří členové Rady ČT a Rady Českého rozhlasu připravují otevřený dopis vládě, poslancům a senátorům s výzvou „za nezávislá veřejnoprávní média“. Text dopisu a výzvou k podpisu do středečních 12 hodin s tím, že jeho veřejná prezentace je plánována na čtvrtek. Autoři dopisu tvrdí, že se bojí o budoucnost ČT a ČRo a vyzdvihují disciplinovanost koncesionářů, která je prý dána jejich spokojeností. ParlamentníListy.cz získaly kompletní text chystané výzvy.
Popisek: Česká televize, ilustrační foto
Veřejnoprávní média prý hrají nezastupitelnou úlohu, kterou nemohou nahradit žádná soukromá média a chrání duchovní, kulturní a přírodní dědictví naší země. S takovou argumentací hodlají v dopisu vyrukovat jeho případní signatáři.
ČT a ČRo podle autorů dopisu nelze udržet bez stabilního, dlouhodobě plánovatelného a nezávislého systému financování. „A je to právě stávající financování prostřednictvím poplatků, které odděluje veřejnoprávní službu od jakéhokoliv vlivu,“ tvrdí výzva.
„Jako členky a členové kontrolních orgánů těchto médií, tj. Českého rozhlasu a České televize, jsme si vědomi svých úkolů a odpovědnosti, které se týkají zajištění nezávislosti obou těchto médií a kontroly naplňování požadavků na veřejnou službu. Její rámec je definován příslušnými zákony i zmiňovanými Memorandy, která byla v loňském roce podepsána řediteli jmenovaných institucí a ministrem kultury, a to s platností na dobu pěti let. Jedná se o dohody, ze kterých vycházejí nejen každoroční rozpočty, ale především i dlouhodobé plány obou médií, bez kterých nemohou odpovědně fungovat,“ stojí v dopisu o výzvě, jejíž zveřejnění s příslušnými podpisy členů obou rad chystají na čtvrtek.
Autoři výzvy dokonce argumentují tím, že pokud lidé koncesionářské poplatky poctivě platí, jde o důkaz jejich spokojenosti s tím, jak veřejnoprávní média pracují. Ignorují fakt, že placení těchto poplatků je povinné a domácnosti se v případě neplacení vystavují tvrdému vymáhání.
„Obdivuhodná platební morálka občanů je potvrzením stávající důvěryhodnosti obou médií i potvrzením správnosti současného způsobu financování – a zároveň také důkazem, že si lidé uvědomují, že veřejnoprávní média jsou především ‚jejich‘ a jsou tu opravdu pro každého. Veřejnoprávní média se proto nemohou srovnávat se soukromými médii a nedají se zploštit na jednoduchou byznysovou rovnici, že má platit pouze ten, kdo se dívá či poslouchá. Veřejnoprávní média pečují o společnost ve všech jejích aspektech s cílem, aby se všichni lidé mohli účastnit demokratických procesů. Proto z existence veřejnoprávních médií jednoznačně profitují všichni, tedy i ti, kdo vysílání zrovna nesledují,“ vymysleli autoři prohlášení.
Závěrem vyzývají vládní činitele k dialogu. „V duchu tohoto otevřeného dopisu vyzýváme vládní představitele, v první řadě předsedu vlády Andreje Babiše a ministra kultury Oto Klempíře, stejně tak i další vrcholné představitele k racionálnímu dialogu na základě relevantních argumentů,“ končí celý dopis. Následuje už jen místo a datum, které ukazuje chystaný termín zveřejnění výzvy. „V Praze 5. února 2026.“ Následovat má abecední výčet signatářů.
Podle informací serveru ParlamentníListy.cz tento text členům Rady ČT s výzvou k případnému podpisu zaslala televizní radní Ivana Chmel Denčevová a členům Rady ČRo se stejnou výzvou rozhlasový radní Zbigniew Czendlik.
Nelze očekávat, že by se pod výzvu podepsali všichni členové obou mediálních rad. ParlamentníListy.cz hovořily s několika z nich, kteří nám pod podmínkou anonymity sdělili, že rozhodně nemají v plánu své podpisy připojovat.
„Je absurdní, aby rada coby kontrolní orgán vystupovala jako nátlaková skupina v politice. To je proti smyslu našeho poslání jako radních,“ uvedl jeden z členů mediálních rad.
Podle našich informací členové obou rad obdrželi zároveň s dopisem upřesňující informace, že své podpisy mají připojit do středečních 12 hodin. Spekuluje se, že cílem je dopis zveřejnit v souvislosti se zasedáním sněmovního mediálního výboru, který začíná ve čtvrtek 5. února ve 14 hodin.
Dojde-li nakonec ke zveřejnění, podle námi oslovených členů mediálních rad, se výzva nejen mine účinkem, ale může působit spíš kontraproduktivně. „Nedivil bych se, kdyby to vládu utvrdilo v tom, že zrušení koncesionářských poplatků je jediné správné. Text toho dopisu je nevyvážený a aktivistický. Zcela ignoruje porušovaný zákonný závazek médií veřejné služby o poskytování objektivních, ověřených a vyvážených informací. Podobné apely k žádné nápravě nepřispívají. Naopak svou jednostranností prohlubují bariéru mezi zpravodajstvím ČT a ČRo a občany, kteří jsou s veřejnoprávní službou nespokojeni. Autoři dopisu veřejnoprávní službě škodí,“ uvádí další zdroj z prostředí mediálních rad.
CELÝ TEXT PŘIPRAVOVANÉ VÝZVY:
Výzva – „Za nezávislá veřejnoprávní média“ – Vládě České republiky a politickým reprezentantům
Vážený pane předsedo vlády, ministryně a ministři, poslankyně a poslanci, senátorky a senátoři,
oslovujeme Vás v návaznosti na programové prohlášení vlády z 5. ledna 2026, ve kterém je uvedeno: „Zrušíme poplatky za veřejnoprávní média, čímž snížíme zátěž pro občany a firmy.“ Obracíme se na Vás, protože cítíme obavu o budoucnost Českého rozhlasu a České televize.
Silná, nezávislá a stabilně financovaná média veřejné služby jsou jedním ze základních a nezbytných pilířů demokratické a zdravé společnosti a jakékoliv jejich ohrožení je rizikem pro všechny občanky a občany této země, a to v současnosti i v budoucnosti.
Český rozhlas i Česká televize jsou dlouhodobě médii s nejvyšším podílem důvěry občanů České republiky. Z ní vyplývající vysokou důvěryhodnost, kterou v Česku nevykazuje žádné jiné médium, je nezbytné chránit a citlivě o ni pečovat. Veřejnoprávní média nejsou tedy „jen dalším hráčem na trhu“, ale jsou jediným subjektem, který bez přímé závislosti na soukromých a politických zájmech či reklamním rozpočtu, plní službu, kterou ze své podstaty nemůže zajistit nikdo jiný. Týká se to uchování duchovního, kulturního a přírodního dědictví, např. menšinová témata, specializovaná vysílání pro děti a náctileté, seniory či osoby se zdravotním znevýhodněním, sítě zahraničních zpravodajů či podpora menšinových sportů. Obsah daný zákonem – a nově i Memorandy o způsobu naplňování veřejné služby – nelze udržet bez stabilního, dlouhodobě plánovatelného a nezávislého systému financování. A je to právě stávající financování prostřednictvím poplatků, které odděluje veřejnoprávní službu od jakéhokoliv vlivu.
Jako členky a členové kontrolních orgánů těchto médií, tj. Českého rozhlasu a České televize, jsme si vědomi svých úkolů a odpovědnosti, které se týkají zajištění nezávislosti obou těchto médií a kontroly naplňování požadavků na veřejnou službu. Její rámec je definován příslušnými zákony i zmiňovanými Memorandy, která byla v loňském roce podepsána řediteli jmenovaných institucí a ministrem kultury, a to s platností na dobu pěti let. Jedná se o dohody, ze kterých vycházejí nejen každoroční rozpočty, ale především i dlouhodobé plány obou médií, bez kterých nemohou odpovědně fungovat.
Znovu opakujeme, že systém financování prostřednictvím poplatků je systémem v České republice osvědčeným, zavedeným a především zajišťujícím nezávislost veřejnoprávních médií. Obdivuhodná platební morálka občanů je potvrzením stávající důvěryhodnosti obou médií i potvrzením správnosti současného způsobu financování – a zároveň také důkazem, že si lidé uvědomují, že veřejnoprávní média jsou především „jejich“ a jsou tu opravdu pro každého. Veřejnoprávní média se proto nemohou srovnávat se soukromými médii a nedají se zploštit na jednoduchou byznysovou rovnici, že má platit pouze ten, kdo se dívá či poslouchá. Veřejnoprávní média pečují o společnost ve všech jejích aspektech s cílem, aby se všichni lidé mohli účastnit demokratických procesů. Proto z existence veřejnoprávních médií jednoznačně profitují všichni, tedy i ti, kdo vysílání zrovna nesledují.
V duchu tohoto otevřeného dopisu vyzýváme vládní představitele, v první řadě předsedu vlády Andreje Babiše a ministra kultury Oto Klempíře, stejně tak i další vrcholné představitele k racionálnímu dialogu na základě relevantních argumentů.
V Praze 5. února 2026
…….podpisy v abecedním pořadí
Plánuje Petr Pavel státní převrat?
Plánuje Petr Pavel státní převrat?
V lednu 2026 jsme svědky zrodu nebezpečného fenoménu, který nese všechny znaky tichého státního převratu. Neodehrává se s tanky v ulicích, ale skrze koordinovaný útok Hradu, miliardářů, médií a „ulice“. Cíl je jediný: Odstavit demokraticky zvolenou vládu od moci a nahradit ji diktátem nevolených hradních poradců.
⛓️ Kauzální řetězec operace (Leden 2026)
Analýza událostí odhaluje, že nejde o náhodu, ale o precizně naplánovaný proces s jasnými milníky:
- PŘÍPRAVA (Listopad 2025): Návrat Mikuláše Mináře do čela Milionu chvilek a spuštění webu „Stojíme za prezidentem“ (1. 1. 2026). Infrastruktura byla připravena dříve, než vznikla jakákoliv krize.
- OHROŽENÍ PENĚZOVODŮ (13. ledna 2026): Ministr Oto Klempíř oznamuje škrty dotací pro politické neziskovky. Tím přímo ohrožuje finanční zázemí hradního ekosystému.
- VÝROBA KOMPRA (20. ledna 2026): Post Bellum a Deník N (financovaní hradními sponzory) vytahují na Klempíře 35 let starý spis. Cílem je morální likvidace nepohodlného ministra.
- ZÁMINKA K ÚDERU (27. ledna 2026, 10:50): Prezident Pavel osobně kriminalizuje politické vyjednávání a označuje SMS zprávy ministra Petra Macinky za „vydírání“. To je povel k útoku.
- SIMULACE HNĚVU (27. ledna 2026, odpoledne): Algoritmy Milionu chvilek začínají sázet podpisy pod petici rychlostí 100 za minutu. Digitální Blitzkrieg placený hradními mecenáši (Vohánka, Winkler).
- FINÁLNÍ TLAK (27. ledna 2026, 21:57): Vyhlášení demonstrace. Ulice má vynutit personální kapitulaci vlády, kterou si lidé zvolili, ale která se nelíbí Hradu.
💡 Co to znamená pro vás?
Tento „převrat“ má za úkol vzkázat voličům jedno: Vaše volba u uren neplatí. Pokud se prezidentovi a jeho sponzorům nelíbí vaši ministři, prostě je skrze média a demonstrace zlikvidují. To není obrana demokracie, to je její privatizace.
„Skutečná morální koroze státu nepramení z archivů minulosti, ale z tohoto kartelu, který si plete prezidentský úřad s dozorčí radou akciové společnosti jménem Česká republika.“