15.03.2026 18:00 | Komentář

autor: Jakub Vosáhlo

KLIMA: VZPOURA PROTI PANICE V sérii odborných textů připravovaných ve spolupráci s mezinárodním vědeckým sdružením Clintel již podruhé vystupuje matematik Tomáš Fürst. Dnes mluví o tom, jak vznikají vědecké argumenty, kterými se následně zaštiťují politici, a jak nám covidové roky mohly pomoci při odhalování účelových manipulací s klimatickou změnou.

„Tahle civilizace stojí na vědě a výzkumu, takže my si nemůžeme dovolit zkorumpovat vědu a výzkum,“ prohlásil Tomáš Fürst v pořadu Facka zprava. V tradičním podcastu Svobodných si povídal s moderátorem Michalem Jandou. Matematik, jehož chladná analýza čísel již vytočila mnohé v agendě očkování, porodnosti i klimatické změny, se tentokrát zaměřil hlavně na to, jak se ve „vědeckém konsensu“ o oteplování planety pracuje s daty.

Jak podotkl, v mechanismech živé přírody na rozdíl od té neživé si při analýze nevystačíme jen s čísly.

Základem jakékoliv práce s daty je proto podle něj správná kvantifikace nejistoty. Třeba slavný klimatický hokejkový graf, dokazující oteplování v posledních několika letech, by podle něj při respektu k této zásadně nemohl vzniknout, protože nemůžeme jistě říci, jaké teploty zde byly v minulosti, před dnešními standardy měření. „Hokejka není matematický model, to je graf selektivně vybraných dat,“ vysvětluje.

Specialista na matematické modelování a datovou analýzu Fürst upozornil, že už samotný počátek měření od roku 1850 byl poznamenán tím, že šlo o velmi chladný rok. A když se začne počítat časová řada oteplování od roku, který byl zrovna hodně studený, pak se přirozeně jeví, že ve srovnání s výchozím rokem se poměrně oteplilo. Tato manipulace s daty je ale natolik průhledná, že ji nazval jako „švindly z mateřské školky“.

Přesto jsou matematické rovnice pro výpočet změny klimatu odvozovány od daného roku 1850 a matematici vlastně moc nevědí, co s tím.

Do měření klimatu vstupuje podle Tomáše Fürsta spousta proměnlivých hodnot. Nejde jen o naměřenou teplotu a koncentraci CO2, určující je také role vody v atmosféře, její množství, její absence, její skupenství či hospodaření s vodou.

Oxid uhličitý podle vědce z Palackého univerzity v Olomouci vliv na teplotu planety má, ale teze, že postupné zvyšování jeho koncentrace povede k zásadnímu zvyšování teploty planety, je velmi sporná. „Je to predikce matematických modelů, není to prokázaný fakt,“ zdůrazňuje matematik Fürst.

NA CELÝ POŘAD SE MŮŽETE PODÍVAT ZDE

A upozorňuje, že porozumění vývoji klimatu má klíč někde trochu jinde. „Porozumění klimatu a porozumění teplotě spočívá v porozumění pohybu vody,“ vysvětlil Fürst. Teplotní rozdíly podle něj silně určuje srážková činnost a oblačnost.

Podobné argumenty zaznívaly i na mezinárodní vědecké konferenci společnosti Clintel v české Poslanecké sněmovně v roce 2024. 

Zazněl zde třeba odkaz na profesora Murryho Salbyho, který ve svých přednáškách dokládal, že růst koncentrace CO2 v atmosféře vyplývá z ohřívání oceánů, nikoliv naopak. Časové řady z let 1960–2022, měly Salbyho teorii potvrdit. Řecký profesor, hydrolog Demetris Koutsoyiannis z řecké Národní technické univerzity v Aténách, pak vysvětloval, jaký je ve skutečnosti atmosférický vztah mezi teplotou a koncentrací oxidu uhličitého.

Současný nárůst emisí oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv, rostoucí koncentrace CO2 ve vzduchu a pozorované oteplování umožnily vytvořit narativ o řetězu příčin a následků, ve kterém za oteplování může člověk. Tento narativ si osvojili politici, aktivisté i přidružený byznys a po mnoha letech přesvědčování mu věří i veřejnost.

„Moje současná práce zpochybňuje uváděnou příčinnou souvislost. Stochastická metoda ke zjišťování kauzality ukázala, že změna teploty může způsobit změnu koncentrací CO2, opačně to však neplatí,“ uvedl profesor Koutsoyiannis.

Psali jsme:

• „Všechny ty katastrofické předpovědi se mýlí.“ Ve sněmovně zpochybnili základy toho, co se hlásá o klimatu

Fürst také upozornil na různé triky a manipulace při samotném sběru dat o teplotě. Měření teplot v pozemních měřicích stanicích se podle něj po celém světě během let stále více posunují k velkým aglomeracím, kde je teplota vždy z principu vyšší. „Podezřelé je, že všechny ty matematické modely dělají chybu na jednu stranu, všechny přiteplují,“ povšiml si vědec. Je podle něj mnohem smysluplnější dívat se na data ze satelitu. A na nich se ukazuje mnohem menší oteplení.

Pokud jde o měření dat, Fürst se nemůže zbavit dojmu, že výsledek modelů ovlivňuje i to, kdo je zadavatel a zpracovatel dat. Nejde o záměrné falšování, z toho by si klimatology netroufl obvinit, spíše jde o to, že pokud si dopředu vytvoříme nějaký narativ, tak selektivně přestáváme vidět důkazy, které této představě odporují.

To v praxi znamená, že se už dopředu očekává, jak čísla vyjdou. Když pak model nevyjde podle očekávání, hledají se chyby. Ale když bude odpovídat představám, chyby už se nezkoumají. „Když mně model neotepluje, šťourám do něho tak dlouho, až najdu nějakou chybu, a když mně model otepluje, tak si sednu a jdu napsat článek o tom, jak se tady všichni upečeme,“ popsal, jak ve vědecké komunitě reálně funguje práce s daty.

Průšvih je, že na základě těchto modelů dochází k zásadní proměně ekonomiky a ohrožení mnoha odvětví ekonomiky. Zejména jde o průmysl, který je už od počátků průmyslové revoluce spojen se značnou energetickou náročností a bez energie nemůže fungovat. „Takhle to fakt dál nejde. My jsme skutečně jednotky roků od průmyslové katastrofy,“ obává se Fürst.

Tím spíše je nutné, aby se o datech a jejich vyhodnocení vedla debata a nebyla vnímána jako nezpochybnitelná pravda. Zastánci tvrdých opatření proti klimatické změně bohužel přesně toto chtějí.

Není to podle Fürsta rozhodně poprvé, co podobná „poptávka“ ovlivňuje práci vědců. Ti mají, jak vysvětloval, své vlastní zájmy, potřebují na svůj výzkum peníze a jsou si vědomi, že politici jsou ti, kteří o rozpočtech rozhodují.

Debata o globálním oteplování se časově protnula s jiným tématem, ve kterém se politici masivně zaštiťovali vědeckým poznáním a ospravedlňovali jím kroky, o kterých značná část veřejnosti pochybovala – s covidovou pandemií.

Psali jsme:

Že je politika tyjátr? Jsou horší věci. Matematik Fürst je odhalil

Covid a propad porodnosti. Interpelovali i Fialu. Vážná čísla od matematika

„Ještě zemřít neměli.“ Hodně zlá zjištění o vakcínách. Přesto se nic nedělá

„Okamžitě zastavit očkování dětí mRNA vakcínami!“ Matematik alarmuje

Díky pandemii podle Fürsta přestalo mnoho lidí věřit tzv. vědeckým konsenzům. Lidé si najednou uvědomili, že za odkazy na sofistikovanou vědu a politické modely se mohou skrývat jen účelové „politické kecy“. To následně vedlo ke zpochybňování vědeckého poznání i v jiných oblastech, včetně změny klimatu. Podle Fürsta oprávněně, data se zde totiž skutečně používala dost selektivně.

Covidovou pandemii považuje za „dar od Boha, abychom mohli porazit klimatické šílenství“.

„Spousta rozumných lidí si uvědomilo, že pokud mohou být vědecké konsenzy řízeny politickými kecy v oblasti viru a epidemie, co když to není lepší v oblasti modelování klimatu?“ ptá se.

Hlavní autoritou pro odborné výstupy o klimatické změně je Mezivládní panel pro změnu klimatu. Držitel Nobelovy ceny míru, pro účely OSN jediný akceptovaný zdroj dat. Tomáš Fürst považuje jejich výpočty za dobré a kvalitní. „Zabírají stovky stran. Jenže to nikdo nečte,“ vysvětluje. IPCC vždy předloží několik modelových scénářů, a je na politicích, které si vyberou. V tuto chvíli už místo matematiky nastupuje politika, opatření se rodí na základě hlasování a zákulisních dohod. A z Fürstovy zkušenosti se konečná řešení často dost liší od odborných balíčků zpracovaných vědci.

„V dějinách lidstva nebyla teplota planety nikdy konstantní, vždy se buď otepluje, nebo ochlazuje,“ uzavřel matematickou analýzu Fürst. Zdůrazňuje ale, že po celou dobu lidských dějin platí, že pokud člověka něco ohrožuje, je to zima, a ne teplo.

Přijde mu proto úsměvné, že se kvůli oteplování panikaří. Zejména v mírných klimatických končinách Evropy.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-kupovat-znovu-ruskou-ropu-schillerova-se-s-okamurou-neshodla-40567841

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-horsi-nez-s-putinem-rekl-trump-o-jednanich-se-zelenskym-40567843

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zbytecna-Letna-Zacala-urputna-snaha-dostat-lidi-na-akci-788468

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-babisova-poradkyne-vachatova-obhajuje-putina-a-ruske-volby-40567835

Nemají strach o demokracii, ale o peníze. A překročili hranici

15.03.2026 4:44 | Komentář

autor: Radim Panenka

Vláda Andreje Babiše nevládne ani sto dní a opozičně-mediální kartel už spouští masivní dezinformační kampaň. Proč takový spěch? Nejde vůbec o záchranu demokracie, jak tvrdí, ale o holý strach o vlastní vliv a peníze z dotací. Klíčový boj se teď svádí o zpřehlednění financování politických neziskovek – a právě proto se rozjíždí nejhnusnější štvanice proti lidem kolem premiéra. Kdo a proč se tolik bojí odkrýt karty?

Nová vláda tu ještě není ani 100 dnů a sněmovní opozice ruku v ruce se svými soukmenovci v Milionu chvilek pro demokracii, spřátelených médiích a různých neziskovkách jako Štít demokracie ve velkém rozjíždí dezinformační, propagandistické a hlavně zrůdné dehonestační kampaně. Jakým způsobem chce Babišova vláda tak strašným způsobem ohrozit naši demokracii a zničit stát, že opoziční politicko-mediálně-neziskovkářský kartel vytáhl do boje s tak hlasitým pokřikem?

A

Žádnému ohrožení státu, demokracie ani svobod ze strany nové vlády samozřejmě nečelíme. Základní principy demokratického státu naopak demontovala předchozí vláda paletou cenzurních změn, zásahů a rozdmýcháním nebývalé atmosféry strachu ve smyslu „kdo není s námi Ukrajinec, je ruský šváb, kterého je třeba zašlápnout”. Proč tedy tolik křiku? Je to jednoduché. Strach o peníze a vliv. 

Tato vláda má velkou příležitost udělat naši zemi demokratičtější a svobodnější. 

Demokratičtější proto, že už nepřipustí, aby zásadní politická rozhodnutí na úrovni vlády, ministerstev i dalších úřadů ovlivňovali progresivističtí aktivisté z neziskovek, které si nikdo nezvolil a jejichž agendu odmítá výrazná většina národa (viz dědictví po Fialově vládě na ministerstvu zdravotnictví). 

Svobodnější proto, že zlikviduje všechny legislativní zmetky s cenzurním potenciálem a upraví paragrafy řady zákonů tak, aby nedávaly prostor ke zneužití a perzekuci nepohodlných občanů. Vládní poslanci se už v některých těchto oblastech pustili do práce, v jiné oblasti zatím vláda pokulhává, ale stále má čas své sliby dodržet.

Narážím na nechvalně proslulý gumový paragraf o „neoprávněné činnosti pro cizí moc”, který na sílu a pokoutně do naší legislativy prosadila bývalá Fialova vláda na základě zadání BIS, jejíž šéf Koudelka si dlouhodobě plete, že stát nepracuje pro něj, ale on pro stát.

Premiér Andrej Babiš ještě jako šéf nejsilnějšího opozičního hnutí před přijetím tohoto paragrafu důrazně varoval a ve svém článku pro MF Dnes 9. ledna 2025 dokonce natvrdo hovořil o „nejbrutálnějším útoku na svobodu slova a demokracii od listopadu 1989” a o „otevření cesty k systematické perzekuci nepohodlných názorů”. Nemluvě o dalších výrazných tvářích hnutí ANO, které slibovaly, že gumový paragraf bude patřit k prvním věcem, které budou po volbách zrušeny. Sám premiér často říká: my sliby plníme. Neměli bychom proto mít důvod si myslet, že tento šílený paragraf v našem právním systému zůstane. Tragikomický příběh partičky Petra Fialy, která ve vládě dělala pravý opak toho, co slibovala, je dostatečně odstrašující. Zvláště pak pro strany, které si na prokazování porušení jednotlivých slibů protivníka založily vlastní kampaně.

Snad nikdy v historii se ještě nestalo, aby se protivládní demonstrace konala pár týdnů poté, co byla nová vláda jmenována. A zcela jistě se nikdy nestalo, aby aktivisté (v tomto případě z Milionu chvilek), kteří se úspěšně naučili solidně kasírovat důvěřivce z fialovského tábora (viz miliony korun pro chvilkaře), organizovali masové protivládní shromáždění na Letenské pláni ještě před tím, než nový kabinet naplní pověstných 100 dní ve funkci. 

Tyto uspěchané demonstrace ze strany fanatiků, kteří demokraticky zvoleného premiéra Andreje Babiše a jeho vládu považují za ztělesnění veškerého zla, jsou důkazem, o co „chvilkařům” a zoufalému protivládnímu táboru ve skutečnosti jde. Milion chvilek pro demokracii je případem sám o sobě. Politický šarlatán Mikuláš Minář potřebuje udržovat „svůj” dav v provozní teplotě, aby lidé nepřestali na účet jeho neziskovky pravidelně přispívat, protože těch v průměru 20 milionů ročně pro jeho partičku „obránců demokracie” se nevybere jen tak. 

Jak v těchto dnech vidíme a čteme, daleko více se o svou budoucnost strachují desítky dalších politických neziskovek, které mají všechny jedno společné. Dlouhé roky ve velkém kasírují stát, aby potom za tyto peníze prosazovaly politiku zcela opačnou, než jakou si občané přejí. Nekasírují ale pouze stát český, ale i státy jiné. Progresivistické politické neziskovky se kromě jiného vyznačují tím, že pro své mnohdy skrytě prosazované ideologické cíle (nebezpečné zelené výmysly, LGBT a trans agenda, boj proti svobodě slova maskovaný honem na údajné dezinformátory nebo smyšlené ruské propagandisty apod.) vybírají nemalé finanční dary od zahraničních ambasád a též nadnárodních nadací, které slouží bůhví komu, jen ne našim národním zájmům.

Vláda hodlá naplnit slib a začala pracovat na zákonu, který vnese světlo do systému financování těchto neziskovek tím, že finanční dary bude nutné otevřeně přiznávat. Tento prostý fakt vedl k tomu, že poslední týden média a sociální sítě zavalila lavina o „ruském zákonu”, který připravují „proruští lidé”. S Ruskem to samozřejmě nemá nic společného, protože takový zákon má řada demokratických států světa včetně USA, Izraele nebo Austrálie. 

Přesto je prý podle řady zmanipulovaných článků tento zákon útokem na občanskou společnost. K tomu dvě poznámky. Připravovaný zákon není útokem na nikoho, ani na ty politické neziskovky. Je to potřebný nástroj směrem k transparentnosti celého systému. Pokud nikým nevolené organizace s politickou agendou, pro kterou ve volbách nehlasoval ani jeden jediný volič, chtějí ovlivňovat chod státu, lobbovat u politiků a v médiích, je zcela na místě, aby ukázaly karty. Kdo jim posílá peníze, odkud a na jaké projekty. Takový požadavek nejenže není nebezpečný, je naopak velmi demokratický.

Druhá poznámka k tzv. občanské společnosti. Jde o prázdný a veskrze falešný termín. Politické neziskovky nejsou žádnou občanskou společností a žádnou širší vrstvu obyvatelstva nezastupují a nereprezentují. Takové neziskovky nejsou projevem aktivního občanství běžných obyvatel naší země, ale zpravidla projektem profesionálních aktivistů, kteří by se v soukromém sektoru nedovedli uživit ani měsíc. Proto zde máme tolik podivných spolků a lobbistických neziskovek, které bojují „proti dezinformacím”, „za záchranu planety”, „za genderovou rovnost”. Pomocí fakticky unesených fakult humanitního vzdělávání českých univerzit je zde po západním vzoru pěstována kasta progresivistické či woke kvazielity, která povýšenecky mistruje většinovou společnost, chce ji vychovávat, zakazovat a omezovat ve jménu podivných ideologických hesel a často i praktik, které si nezadají se starými totalitními režimy. Absolventi těchto univerzitních oborů se musí někde pracovně uchytit. V normálním životě těžko. A protože jim poctivá práce smrdí, tak zakládají jednu neziskovku za druhou. To všechno tihle profi aktivisté nedělají za svoje peníze, ale za peníze vydojené z veřejných rozpočtů, za peníze cizích států a většinou i za peníze neznámých zahraničních sponzorů. Hysterický křik a pokusy o dehonestaci několika vládních poradců naznačují, že profesionální aktivisté z neziskovek asi mají co skrývat. Proč by se jinak báli odkrýt své sponzory?

Hnusná denohestační kampaň proti poradkyni premiéra Babiše Natálii Vachatové, která vzešla ze Společnosti pro obranu svobody projevu, je překročením hranice. Všichni ti, kteří se do štvaní proti bezúhonné osobě a matce několika dětí pustili za její údajné (a samozřejmě vymyšlené) napojení na Rusko a píší jí dokonce výhrůžky smrtí, zveřejňují adresu její rodiny a vyzývají, ať se odstěhuje do Moskvy, ve svém zaslepeném fanatismu nakreslili zásadní dělící čáru. Ukázali totiž, že tento názorový tábor o žádnou debatu nestojí a neštítí se ničeho. Je třeba to mít na paměti a neustoupit už ani o milimetr. Doufám, že to vláda neztratí ze zřetele. Vydrží-li a neustoupí-li tlakům těch, které nikdo nevolil, může dokázat velké věci. V opačném případě skončí podobně jako Fialova pětikoalice.

„Bez grantů z ciziny by umřeli hlady.“ Na „neziskovou rodinu“ se to sype dál

15.03.2026 7:50 | Monitoring

autor: Alena Kratochvílová

„Nebýt grantů z ciziny, umřeli by možná hlady,“ rozjel se herní vývojář Daniel Vávra o „neziskové rodině“ Adriany Černé z Člověka v tísni a jejího manžela Jakuba Jandy z Evropských hodnot. Dodal, co hrozí Jandovi bez zahraničních grantů a v souvislosti s přípravou zákona o registraci neziskových organizací se zahraničními vazbami popsal i fungování iniciativy Milion chvilek pro demokracii.

V Poslanecké sněmově se připravuje zákon o registraci subjektů se zahraničními vazbami, na kterém má spolupracovat poradkyně premiéra Natálie Vachatová společně s poslanci SPD a ANO. Norma se má vztahovat na činnost ve veřejném, politickém, mediálním, vzdělávacím nebo akademickém prostoru, která může ovlivňovat veřejné mínění.

Podle zastánců zákona má norma zvýšit a zajistit, aby o politickém směřování země rozhodovaly především volené politické strany, nikoli neziskové organizace. Odpůrci zákon považují za údajnou kopii ruského zákona a volají po zastavení přípravy návrhu.

Návrh zákona dle informací ČT24 vychází ze zkušeností demokratických států, které evidují zahraniční vazby u subjektů působících ve veřejném prostoru, přičemž nejde o převzetí konkrétního modelu, ale o úpravu odpovídající českému ústavnímu pořádku. Podobná legislativa by už měla existovat i ve střední Evropě, například v Maďarsku a na Slovensku.

Do debaty o přípravě zákona se zapojil i herní vývojář Daniel Vávra, podle kterého je odpor části neziskového sektoru vůči zákonu dán obavou ze zveřejňování zahraničního financování. V komentáři na svém facebookovém profilu popsal, že zatímco politické strany mají přísná pravidla pro financování volebních kampaní a nesmějí přijímat peníze ze zahraničí, neziskové organizace podle něj mohou získávat prostředky od cizích států či nadací a následně ovlivňovat veřejnou debatu, a to aniž by podléhaly stejným omezením.

„Cizí ambasáda, příslušník, či nějaký ten fond a think tank, si tu může podpořit nějakou pěknou neziskovku, nasypat do ní třeba 100 milionů a ta pak může za ty peníze jet nonstop volební kampaň a propagandu ideálů strany, kterou je třeba podpořit,“ uvedl Vávra.

„Nemůže to dělat úplně okatě stylem ‚volte ODS‘, ale může to dělat naprosto okatě stylem NEVOLTE POPULISTY A EXTREMISTY – BABIŠE A MOTORISTY, VOLTE DEMOKRATICKÉ STRANY!“ podotkl Vávra a poukázal i na iniciativu Milion chvilek pro demokracii, která akorát na 21. března 2026 plánuje jednu z dalších demonstrací na Letné.

„Financování Milionu chvilek je pak velice zajímavá kapitola sama o sobě a vůbec se nedivím, že jim tenhle zákon tak vadí,“ dodal Vávra a krátce shrnul dosavadní fungování iniciativy, kterou úřady řešily kvůli podezření na nepřiznanou volební kampaň před volbami v roce 2021 a před prezidentskou volbou v roce 2023. Případ se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který nakonec rozhodl ve prospěch iniciativy.

Po zveřejnění informací o přípravě zákona se na sociálních sítích i v médiích snesla největší kritika zejména na Natálii Vachatovou. Marketingová ředitelka organizace Člověk v tísni Adriana Černá dokonce přešla od kritiky samotného zákona do osobní roviny a začala psát o rodinných vazbách Vachatové.

Na to ovšem nemohla nereagovat novinářka Angelika Bazalová, která na oplátku upozornila na rodinné vazby Adriany Černé. Připomněla, že jejím manželem je Jakub Janda z organizace Evropské hodnoty, která podle ní také čerpá finanční prostředky ze zahraničních zdrojů.

Vávra se rozepsal i o jejich organizacích.  „Proč zmiňuji tyto dva bojovníky proti zákonu o transparentnosti neziskovek vedle sebe? Jsou to totiž manželé. Taková nezisková rodina. Nebýt grantů z ciziny, umřeli by možná hlady. Nebo by se pan Janda musel vrátit ke svému původnímu řemeslu,“ napsal Vávra.

Vávra uvedl, že Člověk v tísni podle něj v roce 2023 získal od administrativy USA a od agentury USAID přibližně 1,7 miliardy korun a další asi 1,6 miliardy korun z prostředků Evropské unie. Organizace Evropské hodnoty podle něj ve stejném roce obdržela granty a dary ze zahraničí v celkové výši kolem 25 milionů korun. Mezi dárci se měl údajně nacházet i USAID nebo National Endowment for Democracy.