Pro každou vládu je nejnebezpečnější člověk, který dokáže přemýšlet o věcech, aniž by se podřizoval současným předsudkům a tabu… Téměř bez výjimky dojde k názoru, že vláda, pod kterou žije, je zkorumpovaná, šílená a nesnesitelná.
— H. L. Mencken
Jak může někdo znát dějiny a přitom ještě věřit politikům?
— Thomas Sowell
Skutečný děs je vzbudit se jednoho rána a zjistit, že vaši spolužáci ze střední školy teď řídí stát.
— Kurt Vonnegut
“Nenechejte školu, aby vám zasahovala do vzdělání.”
— Mark Twain
„Bůh mlčí. Teď ještě aby člověk držel hubu.“
— Woody Allen
“Život bez svobody je jako tělo bez duše.”
— Chalíl Džibrán
Nikdy jsem nepochopil, proč se lidem, kteří si chtějí nechat peníze, které vydělali, říká “lakomí”, kdežto lidem, kteří chtějí sebrat peníze jiným – nikoliv.
Vláda Andreje Babiše nevládne ani sto dní a opozičně-mediální kartel už spouští masivní dezinformační kampaň. Proč takový spěch? Nejde vůbec o záchranu demokracie, jak tvrdí, ale o holý strach o vlastní vliv a peníze z dotací. Klíčový boj se teď svádí o zpřehlednění financování politických neziskovek – a právě proto se rozjíždí nejhnusnější štvanice proti lidem kolem premiéra. Kdo a proč se tolik bojí odkrýt karty?
Foto: Hans Štembera Popisek: Shromáždění na podporu prezidenta Petra Pavla, které pořádal spolek Milion chvilek v reakci na spor prezidenta a šéfa Motoristů Petra Macinky
Nová vláda tu ještě není ani 100 dnů a sněmovní opozice ruku v ruce se svými soukmenovci v Milionu chvilek pro demokracii, spřátelených médiích a různých neziskovkách jako Štít demokracie ve velkém rozjíždí dezinformační, propagandistické a hlavně zrůdné dehonestační kampaně. Jakým způsobem chce Babišova vláda tak strašným způsobem ohrozit naši demokracii a zničit stát, že opoziční politicko-mediálně-neziskovkářský kartel vytáhl do boje s tak hlasitým pokřikem?
A
Žádnému ohrožení státu, demokracie ani svobod ze strany nové vlády samozřejmě nečelíme. Základní principy demokratického státu naopak demontovala předchozí vláda paletou cenzurních změn, zásahů a rozdmýcháním nebývalé atmosféry strachu ve smyslu „kdo není s námi Ukrajinec, je ruský šváb, kterého je třeba zašlápnout”. Proč tedy tolik křiku? Je to jednoduché. Strach o peníze a vliv.
Tato vláda má velkou příležitost udělat naši zemi demokratičtější a svobodnější.
Demokratičtější proto, že už nepřipustí, aby zásadní politická rozhodnutí na úrovni vlády, ministerstev i dalších úřadů ovlivňovali progresivističtí aktivisté z neziskovek, které si nikdo nezvolil a jejichž agendu odmítá výrazná většina národa (vizdědictví po Fialově vládě na ministerstvu zdravotnictví).
Svobodnější proto, že zlikviduje všechny legislativní zmetky s cenzurním potenciálem a upraví paragrafy řady zákonů tak, aby nedávaly prostor ke zneužití a perzekuci nepohodlných občanů. Vládní poslanci se už v některých těchto oblastech pustili do práce, v jiné oblasti zatím vláda pokulhává, ale stále má čas své sliby dodržet.
Narážím na nechvalně proslulý gumový paragraf o „neoprávněné činnosti pro cizí moc”, který na sílu a pokoutně do naší legislativy prosadila bývalá Fialova vláda na základě zadání BIS, jejíž šéf Koudelka si dlouhodobě plete, že stát nepracuje pro něj, ale on pro stát.
Premiér Andrej Babiš ještě jako šéf nejsilnějšího opozičního hnutí před přijetím tohoto paragrafu důrazně varoval a ve svém článku pro MF Dnes 9. ledna 2025 dokonce natvrdo hovořil o „nejbrutálnějším útoku na svobodu slova a demokracii od listopadu 1989” a o „otevření cesty k systematické perzekuci nepohodlných názorů”. Nemluvě o dalších výrazných tvářích hnutí ANO, které slibovaly, že gumový paragraf bude patřit k prvním věcem, které budou po volbách zrušeny. Sám premiér často říká: my sliby plníme. Neměli bychom proto mít důvod si myslet, že tento šílený paragraf v našem právním systému zůstane. Tragikomický příběh partičky Petra Fialy, která ve vládě dělala pravý opak toho, co slibovala, je dostatečně odstrašující. Zvláště pak pro strany, které si na prokazování porušení jednotlivých slibů protivníka založily vlastní kampaně.
Snad nikdy v historii se ještě nestalo, aby se protivládní demonstrace konala pár týdnů poté, co byla nová vláda jmenována. A zcela jistě se nikdy nestalo, aby aktivisté (v tomto případě z Milionu chvilek), kteří se úspěšně naučili solidně kasírovat důvěřivce z fialovského tábora (vizmiliony korun pro chvilkaře), organizovali masové protivládní shromáždění na Letenské pláni ještě před tím, než nový kabinet naplní pověstných 100 dní ve funkci.
Tyto uspěchané demonstrace ze strany fanatiků, kteří demokraticky zvoleného premiéra Andreje Babiše a jeho vládu považují za ztělesnění veškerého zla, jsou důkazem, o co „chvilkařům” a zoufalému protivládnímu táboru ve skutečnosti jde. Milion chvilek pro demokracii je případem sám o sobě. Politický šarlatán Mikuláš Minář potřebuje udržovat „svůj” dav v provozní teplotě, aby lidé nepřestali na účet jeho neziskovky pravidelně přispívat, protože těch v průměru 20 milionů ročně pro jeho partičku „obránců demokracie” se nevybere jen tak.
Jak v těchto dnech vidíme a čteme, daleko více se o svou budoucnost strachují desítky dalších politických neziskovek, které mají všechny jedno společné. Dlouhé roky ve velkém kasírují stát, aby potom za tyto peníze prosazovaly politiku zcela opačnou, než jakou si občané přejí. Nekasírují ale pouze stát český, ale i státy jiné. Progresivistické politické neziskovky se kromě jiného vyznačují tím, že pro své mnohdy skrytě prosazované ideologické cíle (nebezpečné zelené výmysly, LGBT a trans agenda, boj proti svobodě slova maskovaný honem na údajné dezinformátory nebo smyšlené ruské propagandisty apod.) vybírají nemalé finanční dary od zahraničních ambasád a též nadnárodních nadací, které slouží bůhví komu, jen ne našim národním zájmům.
Vláda hodlá naplnit slib a začala pracovat na zákonu, který vnese světlo do systému financování těchto neziskovek tím, že finanční dary bude nutné otevřeně přiznávat. Tento prostý fakt vedl k tomu, že poslední týden média a sociální sítě zavalila lavina o „ruském zákonu”, který připravují „proruští lidé”. S Ruskem to samozřejmě nemá nic společného, protože takový zákon má řada demokratických států světa včetně USA, Izraele nebo Austrálie.
Přesto je prý podle řady zmanipulovaných článků tento zákon útokem na občanskou společnost. K tomu dvě poznámky. Připravovaný zákon není útokem na nikoho, ani na ty politické neziskovky. Je to potřebný nástroj směrem k transparentnosti celého systému. Pokud nikým nevolené organizace s politickou agendou, pro kterou ve volbách nehlasoval ani jeden jediný volič, chtějí ovlivňovat chod státu, lobbovat u politiků a v médiích, je zcela na místě, aby ukázaly karty. Kdo jim posílá peníze, odkud a na jaké projekty. Takový požadavek nejenže není nebezpečný, je naopak velmi demokratický.
Druhá poznámka k tzv. občanské společnosti. Jde o prázdný a veskrze falešný termín. Politické neziskovky nejsou žádnou občanskou společností a žádnou širší vrstvu obyvatelstva nezastupují a nereprezentují. Takové neziskovky nejsou projevem aktivního občanství běžných obyvatel naší země, ale zpravidla projektem profesionálních aktivistů, kteří by se v soukromém sektoru nedovedli uživit ani měsíc. Proto zde máme tolik podivných spolků a lobbistických neziskovek, které bojují „proti dezinformacím”, „za záchranu planety”, „za genderovou rovnost”. Pomocí fakticky unesených fakult humanitního vzdělávání českých univerzit je zde po západním vzoru pěstována kasta progresivistické či woke kvazielity, která povýšenecky mistruje většinovou společnost, chce ji vychovávat, zakazovat a omezovat ve jménu podivných ideologických hesel a často i praktik, které si nezadají se starými totalitními režimy. Absolventi těchto univerzitních oborů se musí někde pracovně uchytit. V normálním životě těžko. A protože jim poctivá práce smrdí, tak zakládají jednu neziskovku za druhou. To všechno tihle profi aktivisté nedělají za svoje peníze, ale za peníze vydojené z veřejných rozpočtů, za peníze cizích států a většinou i za peníze neznámých zahraničních sponzorů. Hysterický křik a pokusy o dehonestaci několika vládních poradců naznačují, že profesionální aktivisté z neziskovek asi mají co skrývat. Proč by se jinak báli odkrýt své sponzory?
Hnusná denohestační kampaň proti poradkyni premiéra Babiše Natálii Vachatové, která vzešla ze Společnosti pro obranu svobody projevu, je překročením hranice. Všichni ti, kteří se do štvaní proti bezúhonné osobě a matce několika dětí pustili za její údajné (a samozřejmě vymyšlené) napojení na Rusko a píší jí dokonce výhrůžky smrtí, zveřejňují adresu její rodiny a vyzývají, ať se odstěhuje do Moskvy, ve svém zaslepeném fanatismu nakreslili zásadní dělící čáru. Ukázali totiž, že tento názorový tábor o žádnou debatu nestojí a neštítí se ničeho. Je třeba to mít na paměti a neustoupit už ani o milimetr. Doufám, že to vláda neztratí ze zřetele. Vydrží-li a neustoupí-li tlakům těch, které nikdo nevolil, může dokázat velké věci. V opačném případě skončí podobně jako Fialova pětikoalice.
„Bez grantů z ciziny by umřeli hlady.“ Na „neziskovou rodinu“ se to sype dál
„Nebýt grantů z ciziny, umřeli by možná hlady,“ rozjel se herní vývojář Daniel Vávra o „neziskové rodině“ Adriany Černé z Člověka v tísni a jejího manžela Jakuba Jandy z Evropských hodnot. Dodal, co hrozí Jandovi bez zahraničních grantů a v souvislosti s přípravou zákona o registraci neziskových organizací se zahraničními vazbami popsal i fungování iniciativy Milion chvilek pro demokracii.
Foto: Hans Štembera Popisek: Jakub Janda, výkonný ředitel lobbistického spolku Evropské hodnoty
V Poslanecké sněmově se připravuje zákon o registraci subjektů se zahraničními vazbami, na kterém má spolupracovat poradkyně premiéra Natálie Vachatová společně s poslanci SPD a ANO. Norma se má vztahovat na činnost ve veřejném, politickém, mediálním, vzdělávacím nebo akademickém prostoru, která může ovlivňovat veřejné mínění.
Podle zastánců zákona má norma zvýšit a zajistit, aby o politickém směřování země rozhodovaly především volené politické strany, nikoli neziskové organizace. Odpůrci zákon považují za údajnou kopii ruského zákona a volají po zastavení přípravy návrhu.
Návrh zákona dle informací ČT24 vychází ze zkušeností demokratických států, které evidují zahraniční vazby u subjektů působících ve veřejném prostoru, přičemž nejde o převzetí konkrétního modelu, ale o úpravu odpovídající českému ústavnímu pořádku. Podobná legislativa by už měla existovat i ve střední Evropě, například v Maďarsku a na Slovensku.
Do debaty o přípravě zákona se zapojil i herní vývojář Daniel Vávra, podle kterého je odpor části neziskového sektoru vůči zákonu dán obavou ze zveřejňování zahraničního financování. V komentáři na svém facebookovém profilu popsal, že zatímco politické strany mají přísná pravidla pro financování volebních kampaní a nesmějí přijímat peníze ze zahraničí, neziskové organizace podle něj mohou získávat prostředky od cizích států či nadací a následně ovlivňovat veřejnou debatu, a to aniž by podléhaly stejným omezením.
„Cizí ambasáda, příslušník, či nějaký ten fond a think tank, si tu může podpořit nějakou pěknou neziskovku, nasypat do ní třeba 100 milionů a ta pak může za ty peníze jet nonstop volební kampaň a propagandu ideálů strany, kterou je třeba podpořit,“ uvedl Vávra.
„Nemůže to dělat úplně okatě stylem ‚volte ODS‘, ale může to dělat naprosto okatě stylem NEVOLTE POPULISTY A EXTREMISTY – BABIŠE A MOTORISTY, VOLTE DEMOKRATICKÉ STRANY!“ podotkl Vávra a poukázal i na iniciativu Milion chvilek pro demokracii, která akorát na 21. března 2026 plánuje jednu z dalších demonstrací na Letné.
„Financování Milionu chvilek je pak velice zajímavá kapitola sama o sobě a vůbec se nedivím, že jim tenhle zákon tak vadí,“ dodal Vávra a krátce shrnul dosavadní fungování iniciativy, kterou úřady řešily kvůli podezření na nepřiznanou volební kampaň před volbami v roce 2021 a před prezidentskou volbou v roce 2023. Případ se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který nakonec rozhodl ve prospěch iniciativy.
Po zveřejnění informací o přípravě zákona se na sociálních sítích i v médiích snesla největší kritika zejména na Natálii Vachatovou. Marketingová ředitelka organizace Člověk v tísni Adriana Černá dokonce přešla od kritiky samotného zákona do osobní roviny a začala psát o rodinných vazbách Vachatové.
Na to ovšem nemohla nereagovat novinářka Angelika Bazalová, která na oplátku upozornila na rodinné vazby Adriany Černé. Připomněla, že jejím manželem je Jakub Janda z organizace Evropské hodnoty, která podle ní také čerpá finanční prostředky ze zahraničních zdrojů.
Vávra se rozepsal i o jejich organizacích. „Proč zmiňuji tyto dva bojovníky proti zákonu o transparentnosti neziskovek vedle sebe? Jsou to totiž manželé. Taková nezisková rodina. Nebýt grantů z ciziny, umřeli by možná hlady. Nebo by se pan Janda musel vrátit ke svému původnímu řemeslu,“ napsal Vávra.
Vávra uvedl, že Člověk v tísni podle něj v roce 2023 získal od administrativy USA a od agentury USAID přibližně 1,7 miliardy korun a další asi 1,6 miliardy korun z prostředků Evropské unie. Organizace Evropské hodnoty podle něj ve stejném roce obdržela granty a dary ze zahraničí v celkové výši kolem 25 milionů korun. Mezi dárci se měl údajně nacházet i USAID nebo National Endowment for Democracy.
Akcelerační zóny na uzavíraných elektrárnách a dolu Pavla Tykače řeší polovinu našeho evropského závazku. Jaký je skutečný zájem českých úředníků, že tak velké možnosti přehlížejí a chtějí stále likvidovat českou krajinu? Na tyto otázky pro ParlamentníListy.cz odpovídá energetický odborník Hynek Beran.
Foto: Milan Holenda Popisek: Hynek Beran
Pavel Tykač oznámil uzavření elektráren Chvaletice a Počerady. Dají se tam ustanovit akcelerační zóny?
Podle evropské směrnice RED III dokonce musí. Přednostně musí. Pokud to ještě někdo neudělal, je to na trestní oznámení pro porušení environmentálních norem Evropské unie, zejména pokud místo toho úředníci chtějí stále likvidovat českou krajinu a stavět hlučná monstra lidem u dveří namísto energetické konverze stávajících dolů a elektráren, které se budou postupně uzavírat.
Elektrárny nemusí úplně uzavřít, ale mohou se pouze transformovat na obnovitelné?
Elektrárna není jenom kotel, ale je v ní i spousta jiných energetických strojů, zejména transformátorů, a také vedení, které je již funkční a je připojeno do přenosové soustavy. Zjednodušeně řečeno, nahradíme pouze tu část elektrárny, která vyrábí elektřinu, a celý zbytek necháme. Auto necháme, jenom mu vyměníme motor. O tom je právě ta evropská směrnice, kterou se nám stále někteří vládní úředníci a neekologicky uvažující politici snaží překrucovat.
Prvotní motivací Pavla Tykače podle mne není, že by chtěl rozebrat fungující klasickou elektrárnu a postavit si místo ní na stejném místě solární park. Ale když to jinak nejde, nepředpokládám, že by takto bohatý a zkušený podnikatel chtěl z energetiky odejít úplně. Akcelerační zóna je zde plně na místě, a pokud se další podmínky vhodně nastaví, bude tu obnovitelná elektrárna fungovat dál. Na tuto možnost jsme upozornili i některé kolegy z jeho energetiků a vypadá to, že tato myšlenka vzbudila zájem.
Zavazuje takové rozhodnutí Pavla Tykače k okamžitému zastavení provozu?
Akcelerační zóna znamená, že si Pavel Tykač může v Počeradech solární park postavit. Není to jeho povinnost ihned elektrárnu zastavit a zbourat, ale je to jeho právo v energetickém byznysu pokračovat obnovitelnou formou a už se o to nikde ve složitých stavebních řízeních nedoprošovat. Je to vlastně výzva, nová možnost daná jeho energetické společnosti při dalším rozhodování. Je to podobné jako s logistickými halami: když máte na střeše akcelerační zónu, můžete si postavit elektrárnu zítra. Jinak budete složitě docházet na stavební úřad a namísto stavby několik let shánět lejstra.
Bude-li na tomto místě akcelerační zóna, může také Pavel Tykač okamžitě stavět solární park, jen co se mu uvolní pozemek po odstavené elektrárně nebo její části. Je tam pět bloků, tedy by to asi šlo postupně. Když zbourá jeden, může postavit část solární elektrárny, a pak v tom dále pokračovat, a už se nemusí jít ptát na stavební úřad, v tom je celý smysl té akcelerační zóny. V evropské směrnici žádná jiná omezení nejsou. Pokud by taková omezení vymýšlel český úředník, je zde velké podezření z podjatosti vůči větrným baronům a možná i z korupce. V Bruselu by nám naopak za tohle zatleskali, pokud měníme na tom samém místě neobnovitelný zdroj za obnovitelný a ani se nedotkneme okolní krajiny. Ta elektrárna už jednou krajinu narušila a pozemek se nedá k ničemu jinému než k podobné činnosti využít. Na připojení k síti ještě ušetříme, nemá žádné nové náklady.
Jak to ti čeští úředníci dokázali tak překroutit?
Jednoduše. V elektrárně Počerady nikdo nebydlí. Pokud se tam postaví jiná elektrárna na tom samém místě, asi tam nebude nikdo stavět domy pro mladé rodiny. Evropská unie říká: vyberte takovéto pozemky, a udělejte to tak, aby se zájemce o výstavbu obnovitelného zdroje nemusel už na nic ptát.
No a minulá koalice a čeští úředníci toto otočili: Postavíme větrné parky na užitečné ploše a lidem u domu a zařídíme větrnému developerovi, aby proti tomu už nikdo nemohl protestovat. Nevím, jestli se toto slovo hodí do článku v solidním časopise, ale při setkáních s lidmi často slýchám, že je to úžasná prasárna, když tohle pochopí. Lepšími slovy bych to asi nevystihl, a těch lidí to chápe stále více.
Vraťme se k Počeradům, je toto řešení podle vás výhodné?
Pro ty lidi a pro přírodu určitě, ale ono to vyjde i levněji. Každé takové řešení musí být výhodné pro Českou republiku i pro investora. Ministerstvo průmyslu a obchodu nabízí větrným baronům tři koruny 20 haléřů v aukcích; Pavel Tykač by na svém pozemku a z vlastních peněz pořídil něco takového určitě levněji. Nemusí u toho platit překupníky, energošmejdy nebo aktivisty, nemusí uplácet obce a v nich lidi a starosty a půjčovat si na drahé úroky v bankách. A má to taky celé na jednom místě.
Pokud bychom alespoň trochu ochránili domácí trh před německým dumpingem, nemuseli bychom riskovat tunelování státního rozpočtu přeprodejem na lipskou burzu a zase zpátky. Myslím, že by si všichni raději nakoupili elektřinu za stejnou cenu od domácího podnikatele než od nějaké mafie ukrývající se za finančními operacemi s energií v naší domácí síti, kde riskujeme, že si vezmou ještě další složku ceny energie a našich daní, tedy důchodů i mezd, přeprodají si to přes burzu za dumping a ještě nám zdraží provoz sítí.
Jak je to s náklady na připojení?
Ty jsou v tomto případě nulové. Pokud současná koalice myslela nezvyšování regulované složky ceny energie vážně, je to ta nejlepší příležitost. Všechno je už hotové na místě, stačí pouze připojit novou elektrárnu. Je to systémová elektrárna a je vyvedena přímo do sítě ČEPS, nemusí se tam nic dalšího stavět. Velikost trafa na pět bloků po 200 MW je také dostatečná, vešel by se tam i větší výkon, i soláry s větrníky a baterky k tomu. Vše na jednom místě a bez zbytečných nákladů.
Součástí té akcelerační zóny je, že mu ČEPS i ČEZ Distribuce to odběrné místo podrží. Obojí je ze zákona síťová oddělená společnost, tedy se ani nemusí bát, že by dali tu jejich síťovou kapacitu jinému zájemci. Občas jsou o to spory, tady nedávají logiku.
Proč chtějí vlastně ty Chvaletice a Počerady zavírat?
To je jednoduché. Nechtějí živit evropské lichváře emisními povolenkami, jinak mají velmi levný provoz. Výroba elektřiny je cenově srovnatelná s jadernou, kterou jsme si nebyli schopni na rozdíl od Slovenska a Maďarska dostavět. Namísto toho jsme měli patnáctiletý tunel solárních baronů s výrobou elektřiny v jednotkách procent naší spotřeby, a výrobu z uhlí ti ekofanatici nedokázali ani omezit. Vybrali od nás ještě jednou tolik než stála energie před tím, ale vyrobili desetkrát méně, než by s tím zvládli nahradit uhlí. Po patnácti letech tunelu teď obcházejí ti samí aktivisté s větrnými parky. Celkový ekonomický efekt a reálný přínos k provozu naší sítě nám tihle pánové už jednou předvedli, ale za chvíli jim minulé neoprávněné výdělky končí.
Problém je s emisními povolenkami. Cena povolenky díky překupům mezinárodních spekulantů vzrostla na desetinásobek ceny vyrobené elektřiny. Kdybyste měli jinou výrobu, třeba auta nebo nábytek, představte si, že byste museli stále levně vyrábět a živit svojí výrobou zahraniční spekulanty, kterým musíte odevzdat desetkrát tolik, než jsou vaše výrobní náklady? Nejsme v rozvojové zemi, a ti inženýři a technici už prostě toho mají dost. Majitele také už věčně nebaví dodávat deficitní elektřinu do Německa, aby v Bavorsku po uzavření jaderných elektráren nemuseli svítit petrolejkou, u toho platit desetinásobek ceny jeho výroby lichvářům, a ještě poslouchat o neekologickém energetickém mixu, který v případě re-dispečinku ještě v Německu podvodem vydávají za obnovitelnou energii.
Nejde o samotnou penalizaci fosilní výroby, ta byla původně slibována v přepočtu na 1 korunu za 1 kilowatthodinu a její výnosy měly být určeny další ekologizaci, například Modernizačnímu fondu a Nové zelené úsporám. Jde o to, že se vedení Evropské unie utrhlo z řetězu a začalo s tím lichvařit, přičemž zisky spekulantů už dnes převyšují samotnou ekologii. Tím se jeho cena dostala nad rozumné možnosti, namísto jedné koruny přirážka dvou korun, což už je moc.
Bez Chvaletic se ale podle zprávy ČEPS neobejdeme, co by s tím měla vláda dělat?
Pavel Tykač tím ve skutečnosti signalizuje české vládě, že pokud potřebujeme dále část jeho elektřiny, měla by si problém s evropskými lichváři vyřešit vláda, která to má v programu, a nikoli prodělávat soukromý podnikatel na desetinásobné přirážce ke své výrobní ceně. Kdyby byly povolenky za tu původní rozumnou cenu, kterou slibovali, tedy 1 koruna penále za 1 kilowatthodinu, nebylo by co řešit. Evropské ekologizaci se tu nikdo nebrání; odírání české energetiky ve prospěch nadnárodních překupníků pomocí umělého „cenného papíru“, který už dávno ztratil svůj ekologický význam, už ale dál nejde.
Bylo by logické, aby se v té elektrárně, kterou potřebujeme nutně pro českou energetiku, platila u emisních povolenek pouze ta původně slibované snesitelná část, a ohledně zbytku aby Andrej Babiš sdělil v Bruselu, že toto platit nebudeme. Máme v tom v Evropě více spojenců a jeho vláda to má v programu. Vždyť i Andrej Babiš ve svém článku potvrdil, že jde více než polovina těchto peněz mimo Evropu, a do ekologie pouze mizivé množství.
Jak velká by byla akcelerační zóna v elektrárně Počerady?
Elektrárna má pět bloků a spoustu dalších provozů a má rozlohu zhruba 300 hektarů. Jeden hektar znamená zhruba 1 MW fotovoltaiky, tedy 300 megawattů. Deset procent našeho závazku u EU na jedné lokalitě. Nebo také ekvivalent 10 až 15 větrných parků, kterými chtějí zaneřádit naši krajinu.
Pavel Tykač má ale i jiné možnosti?
Ano. Například na Dolu ČSA (Lomu Československé armády) ten má rozlohu 2840 hektarů. Část tohoto dolu je určena k rekultivaci a je chráněná, ale je to menší část, kolem tedy asi 1230 hektarů Zbývá tedy brownfield o rozloze 1610 hektarů, na který můžeme umístit fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 1,6 GW, tedy jeden a půl Temelína. Dohromady tedy s těmi Počerady 1,9 GW, skoro dvě třetiny našeho závazku v EU. Kdybychom k tomu přidali ještě pár větrných elektráren na těch samých lokalitách, teplárnu Kladno a kus Chvaletic, pak i závazek celý.
A co kombinace s větrem?
Ta je, samozřejmě, možná. Jestli máte na horizontu komíny a chladící věže, nebo vrtule, je to podobná scenérie, zásah do krajiny už provedl někdo před námi a my využíváme pouze to samé místo, což je na rozdíl od devastace krajiny v souladu s evropskými zákony. Počítám, že by šlo o normální větrné elektrárny, jako mají třeba v Německu, a ne ta Frankensteinova monstra převyšující horu Blaník, co nám chtějí nutit cizí developeři. Navíc v Holandsku, Dánsku i Německu mají takové aplikace, kdy využijí plochu dvakrát, pod vrtule dávají solární panely. To by výkon ještě zvýšilo.
Proč se tedy stále hovoří o větrných parcích?
Ptejme se tedy našich úředníků na zodpovědných ministerstvech a nové vlády, proč ani tohle nejde, a kolik tam mají takovýchto lokalit? To už je opravdu podezřelé. Celý ten závazek Fialovy vlády se nám najedou vejde na ekologizovanou elektrárnu a důl jednoho miliardáře a zbytek na logistické haly. Zatím pracují spíše jako realitní agentura, ale bohužel s monstry v obydlené krajině.
Nemají ti úředníci ještě jiný závazek vůči větrným baronům, o kterém možná Andrej Babiš, Radim Fiala a Filip Turek ještě nevědí? Skoro to vypadá, jako kdyby na pozadí nové koalice stále fungoval nějaký český energetický „deep state“ a jako kdyby pokoutně připravoval stavební pozemky zadavatelům minulé Fialovy vlády, tvrdil u toho nesmysly a arogantně sděloval občanům ústy paní ministryně pro místní rozvoj, že se s nimi o tom nemá čas bavit.
Co dělá ten deep state, a kdo to je?
Zatím pracují v hlubokém utajení, skoro jako zednářská lóže. Mám akorát obavu, že cílem jejich stále utajovaného snažení není nějaká pomyslná katedrála nebo duchovní prospěch lidstva, ale mapa lukrativních pozemků pro větrné developery. Veřejné zdroje hovoří o jakési pracovní skupině – zatím se však nikdo v mém okolí nedopátral, kdo je tam členem a kde se vzali.
Poslední informace je z včerejška z dopisu ministerského úředníka Jaromíra Wasserbauera, vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí na MŽP. Tedy vrcholného úředníka, který by měl být zodpovědný za ochranu naší půdy, krajiny a také za dodržování práv občanů v demokratické zemi. Cituji z toho dopisu, podobných pasáží je zde vícero:
Podle zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je výsledek referenda závazný pro orgány obce, nikoli pro orgány státní správy. Vymezování akceleračních oblastí probíhá v režimu stavebního zákona a zahrnuje veřejné projednání. Místo a čas konání veřejného projednání návrhu změny oznámí MMR podle § 93 odst. 5 stavebního zákona veřejnou vyhláškou, přičemž návrh změny včetně vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území bude zároveň zveřejněn v Národním geoportálu územního plánování. V rámci tohoto procesu budou mít obce i veřejnost možnost se s návrhem seznámit a uplatnit k němu své připomínky, které budou v dalším postupu vyhodnoceny. (konec citace)
Kdo byste tomu složitému textu nerozuměli – pan Wasserbauer kašle na referendum a nebude se o něm s nikým bavit. Předpokládám, že tohle neměl na mysli nikdo z lidí, kdo volil stranu, která ho tam dosadila s programem odchodu od grýndýlu. Doporučuji zájemcům dotázat se poslanců v místě bydliště, jak dlouho tam tento nově nominovaný pán bude ještě sedět a zda se bude strana s touto přezíravou arogancí k lidem ucházet o naši přízeň ještě také letos na podzim.
Oni se s lidmi a obcemi nebudou před vyhlášením akceleračních zón o nich bavit?
Pokud si pan Wasserbauer nedělá ze zbytku české populace legraci, tedy ne. Vyhlásí to, co několik let potají tvořili, a dají lidem 15 dní na vyjádření. Kdo to nestihne, má smůlu. Kdo nezvládne během dvou týdnů doložit své námitky nebo obavy, dají mu tam razítko „vyřízeno“ nebo „zamítnuto“ a pak mohou buldozery směle vyrazit k jeho domu. Někteří lidé nemohli spát, když si tento dopis jejich „ochránce životního prostředí“ přečetli a když pochopili, co jim sděluje. Od obhajoby Milady Horákové se toto liší pouze tím, že pan vrchní ochránce životního prostředí nežádá co nejvíce větrných parků co nejblíže lidským obydlím, ale sděluje veřejně lidem, že se s nimi o tom – způsobem pro ně srozumitelným a s dostatečným prostorem vůbec k pochopení, co se děje, a k vyjádření jejich názoru – nikdo bavit nebude.
Chtějí zaskočit lidi?
Chtějí někdy v dubnu vytáhnout mapy a dát lidem dva týdny na vyjádření. Minule to dělali tak šikovně, že si ani nikdo nevšiml, že se něco takového děje. Teď to asi lidem už došlo. Představte si, že jste starosta obce, a najednou vám dají dva týdny na to, abyste se vyjádřil k několika stovkám stránek a příloh, které jste nikdy předtím neviděl, ale na které se několik let tento „deep state“ skrytou formou připravoval. To je docela nerovný boj, lidovými slovy velká sprosťárna.
Takhle nějak loví kobra ptáčka, nestihne se ani vzpamatovat. Mám ale takový dojem, že to Fialova vláda, možná i s některými kolaborujícími politiky z nové koalice, připravila jako „past na Andreje“. Motoristé pak v obecních volbách nenaplněnými slovy Filipa Turka citelně oslabí, namísto aby vybudovali infrastrukturu své strany ztratí část důvěry i voličů. SPD oslabí, zejména proto, že jejich političtí náměstci tomuto sekundovali bez protestu a veřejného varování, a namísto ANO se dostanou v obcích původní strany s podporou od větrných baronů a energetického „deep state“ v zádech. Je to takřka dokonalý plán. Potají prosadit vrtule, nechat koalici naštvat lidi před obecními volbami a vrátit se v obcích k moci. ANO má dnes devět hejtmanů ze čtrnácti; po tomhle zážitku lze očekávat po roce 2028 jiný počet. Odnese to současná koalice. Na očkování se zapomnělo, lidi už chodí do hospody i do práce, ale tyhle pomníky stavební demokracie tu budou stát jednu další generaci. V roce 2028, až bude ANO v krajích kandidovat, se budou voliči muset dostat k volebním urnám kolonami betonových mixů a nadrozměrnými transporty s lopatkami vrtulí.
Kdybych byl politolog, líp bych to nevymyslel. Ale i energeticky je to zvěrstvo a vůči českému environmentu zločinné, nehledě na další hrozící větrný tunel.
Počítají se i jiné varianty?
Ano, některé z nich jsme již zveřejnili. Část je i v odborném článku v pátečním Solárním magazínu. Počátkem roku se na nás obrátilo vedení sdružení ČSRES, což je České sdružení regulovaných elektroenergetických společností. Jeho členy jsou státní společnost ČEPS, provozovatel přenosové soustavy, a tři distribuční společnosti, konkrétně PREdistribuce, ČEZ Distribuce a EG.D, což je distribuční společnost skupiny E.ON. S kolegy jsme jim nabídli v rámci odborné společnosti spolupráci při mapování těch správných akceleračních zón. Dostali jsem zprávu, že poslední zasedání ČSRES tuto nabídku spolupráce přijalo.
Část práce jsme již odvedli, něco jsme už dokonce veřejně publikovali, v plánu máme oponenturu a upřesnění našich odhadů. Odhad v Počeradech je součástí této práce. Jsem rád, že kolegové z velkých společností také myslí na spotřebitele a nechtějí jim zbytečně zdražovat zvýšené náklady provozu soustav, které nejsou v takovýchto případech nutné.
Energetický zákon a také evropská legislativa ukládá zejména společnosti ČEPS být neutrálním provozovatelem sítě. ČEPS nemůže ze zákona reprezentovat zájmy developerů elektráren, dokonce ani společnosti ČEZ. Může pouze vyjadřovat technické a systémové potřeby přenosové soustavy. Tedy se nedivím, že v tomto zmatku potřebují síťové společnosti znát i druhou stranu mince, aby mohly svůj další provoz zajistit bez zbytečného zdražování, ke kterému by připojováním větrných parků zcela logicky došlo.
Díky těmto kolegům bude tedy nabídka v souladu s evropskou směrnicí RED III na stole současně s tou netransparentně připravovanou, takže se úředníci již nemohou vymlouvat, že žádnou jinou možnost, kterou bychom donesli do Bruselu, ani nemáme. I tento rozhovor je součástí publicity, že zákonná varianta existuje, a výsledky na rozdíl od té druhé skupiny pravidelně zveřejňujeme.
Co by se tedy stalo, kdyby vláda v elektrárně Počerady a v podobných místech akcelerační zónu odmítla a trvala by na mapách pro větrné developery?
Jsme s kolegy především energetici, a nikoli revolucionáři, ovšem s výjimkou revoluce technické. Pod současnou peticí proti větrným parkům je podepsáno přes 14 tisíc lidí a podpisy stále přibývají. Už nejenom z postižených oblastí, ale ani ostatní nechtějí další „obnovitelný“ tunel.
Podobnou „perlu“ jako u pana vrchního ředitele Wasserbauera obsahuje i dopis paní ministryně pro místní rozvoj Mrázové adresovaný autorům připravované petice (cituji):
V rámci zpracování návrhu Změny č. 2 ÚRP a územních opatření není vhledem ke stanovenému harmonogramu již prostor pro diskuse s obecními samosprávami či veřejností. Projednání návrhu, mj. i s obcemi a veřejností, bude zajištěno v souladu s ustanoveními zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. (konec citace)
Vláda implementuje něco jiného, než je uvedeno v evropské směrnici RED III, a u toho dává lidem poměrně nepokrytě najevo, že se s nimi nebude o ničem bavit, čímž porušuje svoje mezinárodní závazky, přístupové smlouvy k EU a v neposlední řadě Ústavu České republiky. Na reakcích dvou resortů je docela jasně vidět, že tento developerský „deep state“ chce legalizaci svých map dokončit za každou cenu, a ze dvou resortů poměrně arogantně napsali lidem, že se s nimi nebudou o ničem bavit.
Jak vidíte další vývoj?
Vzhledem k narůstající zlosti občanů hledají lidé jenom cestu, jak se této arogance moci a následné devastace krajiny zbavit. Pokud vláda nezabere ani na takovéto příležitosti, jako jsou odstavované fosilní elektrárny, a ve vědomém rozporu s evropskou legislativou se bude dále držet větrných developerských map od minulé koalice, dokážu si docela jednoduše představit environmetální žalobu na Českou republiku s doloženým fakty: máme elektrárny, které se uzavírají, a namísto toho nám budou vládní úředníci devastovat krajinu a půdu pro další generace? A u toho psát lidem na hlavičkovém papíře, že se s nimi o tom nebudou bavit? Že se lidé mohou pouze „vyjadřovat“ k tomu, co oni o nich bez nich upekli?
Nejsme v Mnichově, pane vrchní řediteli Wasserbauere a paní ministryně Mrázová. V právním státě lidé nemusí poslouchat ministra, pokud by po nich chtěl něco nezákonného. V právním státě platí, že nikdo nestojí nad zákonem, ani ministr. Lidé mají zákonné právo se k tomu vyjadřovat, a nikoli poslouchat arogantní řeči vysokých státních úředníků, že se o tom s nimi nebudou bavit. Otázkou je, jak toto lidé dají najevo, pokud chtějí bránit krajinu a své domovy. Nejsem věštec, ale lidé už tu cestu pomalu hledají.
Podle mého názoru může mít toto i rozměr velké hospodářské škody, pokud by se prokázalo, že lze takto získat obnovitelnou energii s menším rizikem zatížení státního rozpočtu a zbytečným navýšením regulované složky elektřiny, protože zrovna v těchto elektrárnách je veškerá potřebná infrastruktura a investice do připojení k síti jsou nulové. V takové situaci si dokážu představit i trestní oznámení na ten tajemný tým, co ty mapy chystá, včetně jeho reprezentantů, kteří se o tom s lidmi – v rozporu s právem i s mezinárodními závazky ČR – odmítají bavit.
Druhou stranou mince je ale garance ze státního rozpočtu, bez které by to větrným baronům nevycházelo a banky by jim na to nepůjčily peníze. V tomto smyslu je potřeba také znovu spočítat a zveřejnit podmínky, podle kterých bude větrný developer podporován státním rozpočtem nebo jinou formou dotace, a porovnat toto s levnějšími řešeními, třeba zrovna těch Počerad. Na konci toho bude určitě nějaké číslo a konkrétní hospodářská zodpovědnost. Nové aukce už nevypisuje Fialova vláda, ale nová koalice a potřebná čísla budou do té doby už veřejně známa. Lidé se mohou v tomto obrátit i na zahraniční autority včetně univerzit, jak jim to vychází, a výsledky veřejně publikovat. Energetických odborníků je i v Evropě stále dost, mimo jiné i takoví, kteří pomáhali našemu týmu počítat odstavení Chvaletic. Podjatý český výpočet se evropskou metodikou odhalí velmi rychle.
Jaká je v tom role energetiků?
Naše role je odborná, nejsme ti, kteří by psali nóty do Bruselu a chodili po soudech. Především vysvětlení, osvěta, opak arogantního zeleného svazáctví i jednání některých developerů. Zájem o názory odborníků narůstá, zatímco důvěra v chlácholení politiků, že je vše v pořádku, se pomalu vytrácí. Některé z nás možná rozděluje názor na Ukrajinu nebo kdo je ve které ze současných válek vlastně agresorem, ale zničenou vlastní krajinu chce mít málokdo, a to lidi spojuje, stmeluje. Uvědomují si, že v ní spolu budou dále žít a jinou nedostanou.
Role energetiků je i úcta k technickému pokroku, úcta ke společnosti, které má sloužit, a úcta ke přírodě, kterou nemá poškodit. Jako malé dítě jsem jezdil do Jizerských hor, kde se dalo v lese zabloudit, jako vysokoškolský student pak na suché stráně s holými kmeny zničenými kyselými dešti. Dnes se to dalo alespoň trochu do pořádku, netoužím tam znovu jezdit do země plné blikajících průmyslových parků. Počet naštvaných lidí, kterým dochází, že se tu děje něco jiného, než se má, stále přibývá. Jsou mezi nimi politici, senátoři, renomovaní právníci. Jako energetici jsem k tomu schopni spočítat odborná stanoviska, v našich řadách je i spousta soudních znalců. Málokdo z nás bude stát v takové situaci na barikádě, ale málokterý státní úředník se po našich analýzách bude moci vymlouvat, že jednal v „dobré víře“, „v souladu se zákonem“, který t.č. porušují, nebo na něčí rozkaz. Energetický „deep state“ obvykle ani písemné pokyny nedává.
Stále ale doufáme, že tu někdo zanechá těch podivných příprav mapových podkladů pro větrné developery od českého energetického „deep state“ – a že dá konečně možnosti a čísla „po evropsku“ na stůl. Na rozdíl od paní ministryně Mrázové se ze své zkušenosti domnívám, že energetická budoucnost na jednu až dvě generace dopředu – a ta monstra tam mají tak dlouho stát –, je závažným rozhodnutím, které musí mít čas si lidé spolu probrat, a že se nedá na pokyn developerů prosadit násilným máchnutím kulatého razítka. Toto není seriózní a také to není ani udržitelný rozvoj pro příští generaci.
Musíme věci řešit s rozmyslem a podobně jako tu Tykačovu elektrárnu v Počeradech, o které byl původně dnešní rozhovor. Tudy totiž vede správná cesta ke splnění našich závazků v Evropské unii.
Ministru Aleši Juchelkovi došla trpělivost s útoky na jeho poradce Jana Gregora. Právník a někdejší výrazná tvář Aliance pro rodinu byl předmětem interpelace poslankyně Svárovské, která jeho názory považuje za nebezpečné. Ministr se ale v odpovědi rozohnil tak, že se Petr Macinka ve vládní lavici proměnil ve fanouška, a vzkázal Pirátům, že oni by opravdu neměli soudit ničí slušnost.
Foto: Hans Štembera Popisek: Aleš Juchelka
Poslankyně Gabriela Svárovská a ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka se ve čtvrtek ve sněmovně ostře střetli kvůli působení právníka Jana Gregora v kabinetu ministerstva. Spor se rozhořel poté, co se poslankyně ptala na jeho roli na ministerstvu a upozornila na jeho dřívější údajně diskriminační a stigmatizující názory. Je to již podruhé, co se poslankyně z klubu Pirátů ptala Juchelky na toto téma, v lednu tak činila poslankyně Barbora Pipášová.
Interpelace ministrů jsou tradiční čtvrteční disciplínou, při které poslanci mohou žádat od ministra vysvětlení jakékoliv otázky. V minulém týdnu si Zdeněk Hřib stěžoval, že předseda Okamura schválně zařadil na čtvrtek hlasování o svém vydání, aby ministři nemohli čelit dotazům opozice. Tento týden si to pirátský klub vynahradil.
Poslankyně a předsedkyně Zelených Gabriela Svárovská, sdílející klub s Piráty, ve své interpelaci otevřela otázku působení Jana Gregora na Ministerstvu práce a sociálních věcí. „Obracím se na vás ve věci působení pana Jana Gregora na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Z veřejně dostupných informací vyplývá, pane ministře, že pan Gregor na ministerstvu působí jako vedoucí oddělení poradců vašeho kabinetu. Veřejně jsou známé i jeho dlouhodobé postoje, které ventiloval zejména jako zástupce Aliance pro rodinu. Tam již nepůsobí. Ale pochybuji, že opustil tyto své názory. V minulosti se veřejně vyjadřoval k citlivým tématům způsobem, který je v odborné komunitě a odbornými organizacemi považovaný za kontroverzní. Dehonestoval reformní kroky v oblasti ochrany dětí před násilím a používal stigmatizující rámování jako transgender lobby,“ prohlásila Svárovská.
Svárovská následně vyzvala ministra, aby vysvětlil konkrétní pravomoci Gregora na ministerstvu a případné kontrolní mechanismy, které nad jeho prací budou. „Mám dotaz, jakými agendami je pan Gregor konkrétně na Ministerstvu práce a sociálních věcí pověřen? Jaké má kompetence, tedy ve smyslu řídicích kompetencí? A jak jsou nastaveny pojistky proti tomu, aby se některé jeho stigmatizující, diskriminační názory nepromítaly do rozhodování státu a především do dostupnosti služeb pro zranitelné skupiny?“ zajímala se spolupředsedkyně Zelených.
Juchelka: Jde o lynč a dehonestaci
Pak přišel k pultíku ministr Juchelka. „Jan Gregor zastává pozici vedoucího oddělení poradců v mém kabinetu. Je advokátem specializujícím se na evropské právo a občanské právo a jeho profesní zkušenosti zcela odpovídají nárokům, které jsou na tuto pozici kladeny. V rámci ministerstva zajišťuje koordinaci poradenského týmu a podílí se na odborné přípravě podkladů v oblasti evropské legislativy a rodinného práva. Nevykonává žádné rozhodovací pravomoci nad rámec běžného poradenského servisu a nenese politickou odpovědnost za přijímaná rozhodnutí, protože rozhoduje ministr, tedy já,“ informoval ministr práce a sociálních věcí poslankyni.
Juchelka také připomněl, že Jan Gregor působil jako poradce náměstka ministra spravedlnosti už za vlády Petra Fialy. „Jeho odborná činnost tehdy nebyla zpochybňována, což považuji za relevantní skutečnost při hodnocení jeho profesního profilu. Kde jste tehdy byli jako pirátský klub? Koukali jste na to, jak ta vláda vládne. A vládli jste s nimi – společně s panem Gregorem,“ zvýšil poprvé hlas Juchelka. Ministr zahraničí Petr Macinka v lavici za ním poprvé zareagoval úsměvem.
Ministr se teprve dostával do ráže. Obvinil Piráty z politického útoku a zmínil i kritiku, která zazněla v tomto týdnu na konferenci ve sněmovně. „Slyšel jsem, jak některé aktivistky v pondělí na konferenci tady v Poslanecké sněmovně o rovnosti mužů a žen dehonestovaly pana Gregora a snažily se jeho nominaci do zdravotní pojišťovny strašit tím, že by snad proboha mohl ženám škodit. To je skutečně odporné, nechutné a absurdní. To je spíše z žánru ‚podle sebe soudím tebe‘ a spíše to vypovídá o vzorcích chování těch, kteří tyto věci říkají,“ vzkázal Juchelka.
Vrátil se ještě k tvrzením šéfa Pirátů Zdeňka Hřiba, který mediálně také Gregora kritizoval. „Původně jsem ani nechtěl komentovat nechutné video vašeho předsedy poslaneckého klubu pana Hřiba, které je lživé prakticky v každé větě a jehož jediným cílem bylo vyvolat nebezpečnou nenávist vůči panu Gregorovi tak, jak se to dělalo za komančů skrze média v novinách před rokem 1989.“
A když už byl u Zdeňka Hřiba a jeho výtek, neodolal připomenout, jakým způsobem se poradenská a jiná místa rozdělují u Pirátů. Ve své reakci pokračoval další kritikou Pirátů a jejich představitelů. „Je poněkud absurdní, když pan Hřib mluví o otevřených výběrových řízeních, když všichni víme, jak si Piráti v Praze obsazovali pozice svými lidmi. Otevřené výběrové řízení podle pana Hřiba totiž znamená otevřené výběrové řízení v řadách Pirátské strany,“ jel ministr.
A pak už se Aleš Juchelka v podstatě nedal zastavit. K pirátským lavicím vpravo poznamenal, že oni se s Janem Gregorem nemohou shodnout nikdy. „On je vychovaný, kultivovaný, slušný a věřící člověk. Vy jako někdo, v jehož straně jsme viděli například fackování panem Koláříkem jeho milenky po bitce s jeho manželkou, drogové kauzy, bossing a sexuální obtěžování operátorů v ICT, močení opilého pana Michálka na zeď francouzské ambasády nebo pornokariéry jeho partnerky,“ vyjmenoval skandály z okolí Pirátské strany.
Ve sněmovně připomínka Lukáše Koláříka, který v pozici náměstka ministra vnitra opilý v reprezentačním zámečku ministerstva absolvoval svéráznou bitku vyvolala pobavení. Petr Macinka se ve vládní lavici už smál na celé kolo.
„Je zřejmé, že pan Gregor jako konzervativní otec od rodiny není poradce podle vašeho gusta. Tomu rozumím. Proto mi přijde neskutečné, že zrovna z řad Pirátské strany a pirátského klubu, která má problém se slušným chováním celkově, a to včetně slušného chování k ženám, padají znevažující věci na pana Gregora, který se k ženám chová galantně a ctí je ve všech jejich rolích,“ nechápe Juchelka.
„Vy děláte z pana Gregora monstrum jen za jeho názory, protože to vy se chováte jako barbaři. A dovolte mi ještě jednu poznámku. Pokud má demokracie v pirátské podobě vypadat tak, že se lidé s jinými názory veřejně dehonestují, zesměšňují a lynčují, pak to není opravdu demokracie. Za to, co vy tady předvádíte, jsme tenkrát klíči v roce 1989 necinkali! Toto je obyčejný lynč a dehonestace a šikana jednoho člověka!“ dodal Juchelka, přičemž mu se smíchem tleskal ministr zahraničí.
Ke každé interpelaci je možno vznést doplňující otázku s časovou dotací jedné minuty. Poslankyně Svárovská dorazila k pultíku značně rozčílena a zvýšeným hlasem se domáhala odpovědi na svou otázku. Na Juchelkovy námitky replikovala, že ona je předsedkyní Zelených a s interními vztahovými problémy Pirátské strany nemá nic společného a Juchelkovi se vysmívala, že si „to nechal sepsat“. A opakovala, že Jan Gregor má „velmi špatnou pověst v odborných kruzích“, protože se „dehonestujícím způsobem vyjadřuje ke zranitelným skupinám lidí“.
Ministr se k pultíku vrátil a poslankyni informoval, že její otázka po náplni práce poradce Gregora byla zodpovězena. A poznamenal, že paní Svárovská, předsedkyně Zelených, má zase hroznou pověst mezi starosty a komunálními politiky.
Svárovská se poté snažila u předsedajícího Tomia Okamury vznést stížnost na projev Juchelky, což ale Okamura odmítl. K vyřízení těchto věcí podle něj slouží doplňující otázka, se kterou poslankyně naložila tak, jak s ní naložila.
V části české politické i mediální scény lze pozorovat paniku. Začíná se mluvit a psát o „putinismu“, „náhubkovém zákonu“ a „svinstvu“. Vládní návrh by mohl poprvé otevřeně ukázat, kdo stojí za financováním organizací, které se snaží ovlivňovat českou politiku a ovlivňovat veřejné mínění.
Poté, co prostřednictvím Seznam Zpráv v úterý unikla na veřejnost pracovní verze návrhu zákona o neziskových organizacích, spustila se masivní kampaň opozičních politiků, politických neziskovek a některých médií. A to jak proti samotnému zákonu, tak proti jednotlivým politikům či poradkyni premiéra Natálii Vachatové. Exministr vnitra Vít Rakušan (STAN) obviňuje vládu, že „opisuje od Putina“ a návrh zákona označuje za „svinstvo“.
Náhubkový zákon s drakonickými tresty?
K útoku na vládu se rychle přidaly i prominentní neziskovky, které jsou známé svými vazbami na zahraniční sponzory či podporovatele prezidenta Petra Pavla. Ředitel Evropských hodnot Jakub Janda hovoří o „legislativním paskvilu“ a „ruském náhubkovém zákonu“, zatímco Lukáš Kraus ze spolku Lobbioargumentuje, že takový zákon zavádí cenzuru a státní dohled tam, kde prý nemá co dělat. Místo toho vládě radí, aby se při ochraně proti cizím vlivům řídila tím, co jí říkají zpravodajské služby.
Odpůrce vládního záměru se snaží veřejnost přesvědčit, že se kabinet Andreje Babiše (ANO) inspiruje v Rusku a snaží se potlačit „nezávislou“ občanskou společnost. Upozorňuje na údajnou „drakoničnost“ navrhovaných trestů, vágnost a současně nepřiměřeně širokou působnost zákona.
Vládní poslanci argumentují, že se inspirovali v západních zemích. Odkazují při tom zejména na americký zákon o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act, FARA), který v USA platí už od roku 1938. Obdobné zákony jsou v posledních letech skutečně přijímány i v dalších liberálních demokraciích. Odpůrci tvrdí, že uniklý dokument je s nimi naprosto nesrovnatelný.
Proti větší transparentnosti zahraničních vazeb a vlivu na veřejné mínění a politické procesy se nyní stavějí ti, kteří prosazovali či vítali přijetí kontroverzního paragrafu trestajícího blíže nespecifikovanou „neoprávněnou činnost pro cizí moc“. Ta přitom zahraniční spolupráci přímo kriminalizuje, zatímco zákon připravovaný koalicí ANO, Motoristů a SPD usiluje pouze o její transparentnost.
Cíl? Rozkrýt „deep state“
Tohoto rozporu si všímají i vládní politici. „Je paradoxní, že najednou jsou proti transparentnosti ti politici a ty politické subjekty, které dosud po transparentnosti vždy nejvíce volaly – ale jen do té doby, dokud se nejedná o instituce, s kterými jsou propojeny a které je a jejich politickou agendu podporují. Zřejmě se obávají toho, že navždy zmizí aura jejich údajné nezávislosti a ukáže se, čí prodlouženou politickou rukou jsou,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec Tomáš Doležal (SPD).
Jeden z těch, kteří se na přípravě zákona podílejí, je předseda PRO Jindřich Rajchl. Ten nijak nezastírá, že cílem zákona je rozkrýt struktury českého „deep state“. O jeho vlivu nedávno v ParlamentníchListech.cz promluvil i premiér Andrej Babiš.
„Spadly by masky. A to je přesně to, co u opozice a mainstreamu vyvolává takovou hysterii. Bojí se toho, že se ukáže, kdo je platí a čí zájmy ve skutečnosti hájí, a že se vyjeví, že ten, kdo tady lže a manipuluje názory ve veřejném prostoru a v médiích, není Rusko, nýbrž západní deep state. Že jsme mnohem víc pod vlivem Bruselu než pod jimi vybájeném vlivu Moskvy. Mnoho našich spoluobčanů by pochopilo, jak falešná hra se tu s nimi hraje,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Rajchl.
S ohledem na probíhající veřejnou diskusi se proto ParlamentníListy.cz rozhodly detailně podívat na obdobné zákony přijaté v západních zemích.
Americká FARA
Cílem zákona FARA je transparentnost zahraničních vazeb amerických organizací i jednotlivců. FARA funguje na principu, že veřejnost by měla být informována o totožnosti a aktivitách subjektů, které se pokoušejí ovlivňovat politiku nebo veřejné mínění v USA ve prospěch zahraničních zájmů. Povaha tohoto vztahu přitom není zcela jednoznačně definována a záleží na širším kontextu.
Podstatné je, že zahraničním aktérem, v jehož zájmu americký subjekt působí, nemusí být jen vláda či politická strana, ale jakákoli organizace či pouhý občan cizího státu. Požadavek na registraci zahrnuje širokou škálu činností včetně PR a poradenství. Existuje sice řada výjimek pro humanitární sbírky, náboženskou, akademickou nebo uměleckou činnost, případně média, ale jen za určitých podmínek – tou hlavní je, že nesmějí mít nic společného s hodně široce pojatým politickým vlivem.
Všichni, koho se zákon týká, se musejí registrovat, a to u ministerstva spravedlnosti. Součástí registrace jsou podrobné údaje o jednotlivých aktivitách, zaměstnancích, zahraničních partnerech a finančních transakcích. Jednotlivé subjekty také musejí uchovávat veškerou relevantní komunikaci a dokumenty pro případnou kontrolu ze strany ministerstva. K materiálům má navíc přístup i FBI. V případě porušení zákona hrozí nejen pokuta až ve výši 50 milionů korun, ale také až pět let vězení.
Australský boj se zahraničním vlivem
Austrálie v roce 2018 přijala vlastní systém transparentnosti zahraničního vlivu (Foreign Influence Transparency Scheme). Záměrem, konstrukcí i názvoslovím zcela zjevně staví na své americké předloze. Vztahuje se jak na australské právnické osoby, tak na jednotlivce jednající ve prospěch zahraničního aktéra v oblastech, které mohou souviset s uplatňováním politického vlivu.
Zákon sice na jednu stranu říká, že zahraničním aktérem musí být vláda, politická organizace, případně s cizí vládou spojené subjekty, což v obecné rovině může vylučovat například neziskové organizace či firmy, zároveň ale uvádí, že se zákon uplatňuje i tehdy, pokud se lze domnívat, že cizí protějšek může jednat v zájmu cizí vlády. Ani vzájemný vztah nemusí být nutně formální – stačí pouhé očekávání ze strany zahraničního partnera, že australský subjekt bude jednat v jeho zájmu.
I australská legislativa počítá s výjimkami. Ty se však týkají především čistě humanitární pomoci, advokátních služeb či diplomatů. Sankce jsou podobně přísné jako v USA – až pět let vězení. A například za neuchovávání potřebných záznamů hrozí Australanům až dva roky za mřížemi.
Britská regulace politické vlivové činnosti
V Británii od července 2025 platí systém registrace zahraničního vlivu (Foreign Influence Registration Scheme). Týká se právnických i fyzických osob, které v zemi vykonávají „politickou vlivovou činnost“ a mají při tom zahraniční vazby. Pod vlivovou činností se má na mysli třeba i publikace článků v médiích a na sociálních sítích.
Zákon pracuje s pojmem „cizí moc“. Tu představují primárně cizí vlády, státní orgány a politické strany. V praxi jimi ale mohou být i firmy či jiné organizace s vazbami na státní struktury. Při tom stačí, aby vztah mezi britskými subjekty a cizí mocí byl založen na neformální komunikaci či ústních pokynech. V případě vazeb na Rusko a Írán je navíc registrace u ministerstva vnitra povinná úplně pro všechny včetně obchodníků a akademiků.
Ve veřejných registrech si kdokoli bude moci dohledat detaily konkrétních aktivit, identifikaci všech zapojených osob i finančních odměn. Sankcí za porušení zákona je až pětileté vězení a pokuta do výše 1 % celosvětového obratu, respektive 1 % ročního rozpočtu.
Nový francouzský registr vlivové činnosti
Další západní zemí, která se vydala podobným směrem, je Francie. Tam v říjnu loňského roku spustili veřejný registr zahraniční vlivové činnosti. Příprava zákona probíhala přímo pod dohledem šéfa francouzské rozvědky.
I ve Francii se registrační povinnost týká jak organizací, tak jednotlivců, a to těch, kteří jednají na základě přání či instrukcí cizího aktéra s cílem ovlivnit politické rozhodování či jen prosazovat zájmy cizí moci. Zadání od cizí moci navíc ani nemusí být nijak konkrétní. Zároveň se zákon týká jen aktérů ze zemí mimo EU.
Dotčené subjekty mají každoročně povinnost reportovat úřadům detailní informace o své činnosti. Ty navíc budou veřejné. Francie zavedla za porušení povinnosti až tříleté vězení. Kromě toho mohou Francouzi dostat milionové pokuty a hrozí jim i medializace jejich případu jako součást trestu.
Fiala chtěl represi, Babiš chce transparentnost
Detailnější pohled na obdobné zákony v západních státech ukazuje, že navrhovaná právní úprava nijak nevybočuje z mantinelů nastavených v zahraničí, a to ani v případě pracovní verze, která unikla do médií. Argumentace kritiků je proto zcela účelová a kontrastuje s podporou kriminalizace „neoprávněné činnosti pro cizí moc“, kterou bývalá vláda Petra Fialy (ODS) protlačila – a to s veřejnou podporou ze strany Bezpečnostní informační služby (BIS).
Náměstek ministra spravedlnosti Zdeněk Koudelka se domnívá, že mezi Fialovou a Babišovou vládu je jeden zásadní rozdíl. „Rakušan, Fiala a Lipavský chtěli rozšířit politickou trestní represi u nás. Inspirovali se trestním právem komunistického režimu. Navrhovatelé zákona o průhlednosti politických neziskovek nechtějí nikoho zavírat, jen chtějí, aby spolky a jiné organizace, které chtějí ovlivnit výkon státní moci u nás, zveřejnily původ svého zahraničního financování, aby bylo jasno, v zájmu jaké cizí moci jednají, ať už je to Rusko, USA, Evropská komise či Německo,“ vysvětluje Koudelka pro ParlamentníListy.cz.
Neziskovky, „nezávislá“ média a s nimi spojení politici se chystaného zákona bojí proto, že dosud skutečné motivy své činnosti zastírali. „Zákon přispěje k tomu, že kdo chce ovlivňovat politiku, má ukázat, za jaké peníze to dělá. Dnes to platí pro politické strany, jejichž financování je regulováno a musejí zveřejňovat své dárce. Jde tedy o rozšíření tohoto principu i na další subjekty, které chtějí ovlivňovat výkon státní moci u nás, aniž by se účastnily voleb. Zvláště by to mělo platit pro ty politické neziskovky, které pobírají od našeho státu různé dotace,“ dodává náměstek ministra spravedlnosti.
„Je načase jednat“
Podle Roberta Kotziana, autora knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci, se masivní kampaň proti zákonu spustila proto, že většina politických neziskovek zřejmě řadu podstatných věcí tají. „Budou proti jakékoli podobě zákona, který zavede tolik potřebnou transparentnost politických neziskovek. Vědí, že globalistické neziskovky jsou vlivnou silou, která stojí na jejich straně. Vedle toho s nimi souzní ideologicky,“ zdůrazňuje Kotzian.
Připouští, že by k formulaci zákona možná přistoupil jinak, ale rozhodně vítá, že má koalice zájem příslušný zákon přijmout. Podobně věc vidí právník Tomáš Nielsen, zakladatel Institutu práva a občanských svobod Pro Libertate. ParlamentnímListům.cz řekl, že některé aspekty uniklé pracovní verze pokládá za problematické, zejména s ohledem na případnou ochranu osobních údajů, šíři zákona či přiměřenost sankcí.
„Pokud jde o nyní diskutovaný návrh, je toho dost, na čem je potřeba zapracovat. Kritici úpravy, bohužel, zjevně nejsou schopni odborné korektní diskuse. Místo konstruktivní kritiky proto zase slyšíme jen bezobsažné výkřiky o ruské cestě,“ konstatuje Nielsen.
A dodává, že za tím je právě strach z transparentnosti. „Těm tzv. politickým neziskovkám vadí transparentnost jako taková. Protože ta by odhalila jejich pravou podstatu. Jsem přesvědčen, že neziskový sektor je dlouhodobě zneužíván k obcházení pravidel o financování politických stran, volebních kampaní, že je nástrojem lobbingu a manipulace. A to nejen ze strany zahraničních subjektů, ale i subjektů domácích. A že je na čase s tím něco udělat,“ uzavírá.
Debata o zákonu tak nakonec odhaluje něco jiného, než jen spor o paragrafy. Ukazuje, jak nervózní dokáže být opoziční scéna ve chvíli, kdy se začne mluvit o skutečné transparentnosti. Pokud by totiž zákon opravdu vstoupil v platnost, mohlo by se ukázat, kdo v české politice skutečně tahal za nitky – a čí zájmy se tu ve skutečnosti prosazují.
