Hit posledních dnů již většina z nás zná, ale tahle rekapitulace určitě není na škodu:

CZ24: Petr Hájek: Brilantní poprava v Bílém domě:  (a brilantní článek, dodávám)

Petr Hájek oceňuje mimořádný kus, který odehrála trojice profíků Trump, Vance, Rubio v přímém přenosu před kamerami celého světa – a v první reakci pouze zlehka uvažuje o tom, jakou ta geniální fraška může mít dohru nejen ve 4. říši, ale hlavně v protektorátu Böhmen und Mähren 2.0

Včerejší výstup Zelenského v Oválné pracovně se zpočátku vlastně nijak nelišil od jeho běžných drzých představení, kterými si dosud získával sympatie vůdců totalit s visačkou „svobodného světa“.

Jeho styl býval dosud vždy až nesnesitelně únavně stejný. Ať kamkoliv přijel, vždycky se choval jako zkušený cirkusák a drzý fracek v jednom: Nejprve zahrál na city, pak vytáhl klobouk a začal do něj vybírat. A ještě publiku přitom nadával jako eko-Greta.

Tentokrát však začal zmatkovat, a nakonec přidal číslo, které mu zlomilo vaz. Když se Zelenský pokusil zahrát na obvyklou strunu „musíte mi pomáhat, a dát mému majestátu bezpečnostní záruky,“ jinak řečeno, válčit, a mně sypat další peníze, Trump poznamenal, že nestojí ani na straně Ruska, ani na straně Ukrajiny, ale na straně USA. Tehdy šmírácký klaun vypadl z role.

V přesvědčení, že je nedotknutelný, vmetl nejmocnějšímu muži světa do obličeje, že toto si myslet nesmí, neboť Putin je přece agresor a Ukrajina se jen brání.

Jenže si neuvědomil, že není v Bruselu či u senilního Bidena. A tak jeho obvyklý utahaný šlágr, tentokrát publikum neroztleskal.

Vedle sedící viceprezident J.D. Vance ho důrazně upozornil, že není v postavení, aby si mohl dovolit prezidentu Spojených států vnucovat, co si má myslet. A nádavkem přihodil pár taktů ze svého mnichovského hitu o totalitním omezování svobody slova na Ukrajině i v Evropě. Jenže cirkusák nezabral. Jen vyvalil zfetované oči.

Kokainista Zelenský tak vstoupil do pasti. Nezapomínejme, že Trump chtěl jeho návštěvu milosrdně zrušit, ale na naléhavý prosebný telefonát prezidenta Macrona (který v Oválné pracovně pár dnů předtím předvedl skvělý „rektální alpinismus“, a tak si zasloužil odměnu) nakonec s přijetím krvavého klauna souhlasil.

Ten se ovšem mylně domníval, že jede do Washingtonu podepsat dohodu o nerostech, které by USA těžily na Ukrajině. Protože předtím udělal ramena, že dohodu nabídnutou Trumpem „poopravil“, měl najednou zato, že je stejně dobrý obchodník jako ostřílený Donald. A když narazil a koukal jako vrána: Tak chce to ten chlap, nebo ne?

Pokud by jeho zfetovaná hlava byla schopna vnímat okolí, musela by zaregistrovat, že se hraje nějaký jiný kus už po nečekané otázce novináře, jak si může dovolit přijít před prezidenta Spojených států bez saka. Tím mu přece naznačil, že si svůj otahaný kostým pro tohle představení vybral špatně.

Vykolejený herec zamumlal něco v obvyklé frazeologii, že dokud je válka, chodí v tomhle, a šaty si prý vezme, až skončí. Už to byla nebetyčná drzost: Přijel přece vyjednávat o míru! Jenže on přijel vyjednávat o něčem jiném. Byl pouhým vyslancem nově vytvořené válečné osy Berlín – Paříž – Londýn, která nutně potřebuje pokračovat ve válce.  Tento herec se mezi profesionálními politiky úplně jiných rozměrů než dosud znal, proměnil ve sprosťačícího nevychovaného „lůzra“.

Stačilo pár drobných návnad a kokainem zruinovaný mozek už nedovedl reagovat jinak než sprostými výpady proti hostitelům. Nakonec ho Donald Trump v podstatě nechal zaměstnanci Bílého domu vyvést z lokálu.

Metodu zcela nevídané televizní show v podobě exekuce použili aktéři jako originální způsob vyslání jednoznačného vzkazu do zámoří. Klaun byl popraven v přímém přenosu především proto, aby snad někoho nenapadlo interpretovat celou situaci jinak. Macron si musel rvát vlasy, že se o to spoluzasloužil.

Černý pátek v Bílém domě v poslední únorový den vejde do dějin jako tvrdý úder zločinecké politické mafii, ke které patří nejen celý americký Deep state, ale i jeho evropští nohsledi. Než Trump Zelenského vyhodil, sdělil mu zjevné: Že si nepřeje mír a konec vyhlazováním vlastního národa – tak ať se případně vrátí, až na něj bude připraven.

Na to okamžitě zarezonovalo v hrůzou stažených zadcích „osy“ a podřízených guberniích bruselské 4. říše „vypovězení poslušnosti“. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží.

Brity nenáviděný a z definice neschopný socialistický premiér Keir Starmer se domníval, že z Bílého domu přivezl poselství, že se v podstatě nic hrozného neděje. Proto okamžitě svolal „summit beznadějných“ (tam nepochybně Petr Fiala patří) a udělal reprízu Macronovy pomnichovské trudnomyslné siesty – jen v opačném gardu. Na trachtaci, kterou pro spolehlivé soudruhy pořádá v neděli v Londýně, to s nimi chtěl oslavit.

 Naletěli všichni.   Přitom signálů dostali víc než dost. Jenže jsou to vymatlané mozky, v nichž nikdy nebylo nic než totalitářské prázdno nastavené k pouhému plnění rozkazů – jako Pávek 107.

Nedokázali proto vyhodnotit ani zjevnou katastrofu mise, na kterou poslala Lejnová bruselskou „ministryni zahraničí“ Káju Kallasovou, Vzdálené dunění přicházejícího zemětřesení jim nic neřeklo:

Bývalá estonská premiérka a fanatická rusofobka (známe to od nás – její otec byl totiž v osmdesátých letech jedním z nejvyšších komunistických funkcionářů v Estonsku, tak se „očišťuje“), strávila před pár dny čekáním na audienci ve washingtonském hotelu osm hodin. Pak se dozvěděla, že ministr zahraničí Marco Rubio, na ni nemá čas. Chytrému napověz.

Zatím ještě mumifikují Zelenského. Jenže kdo bude mumifikovat je? Vzkaz je přece jasný: S Bidenovými sirotky Trumpův Washington, již nepočítá. A tak jim jen hrůzou cvakají zuby.

Jsou v Rakušanově pytli. A už to vědí. ………Ale ať už to dopadne, jak chce – ta show v Bílém domě stála za to.   Zbytek je na nás.

https://www.ladikvetvicka.cz/blog/04-03-2025-veticky-ladika-vetvicky?fbclid=IwY2xjawI0-UJleHRuA2FlbQIxMQABHU-4pUeTE2k78TUl3mLBMlASnKujn–BrbKtDdh0ejMAGaF23qN13Xjz4g_aem_A63dxZ-OfjKmeSQk8RVnqQ

z textu: 

Petr Markvart: Europoslankyně Danuše Nerudová uvedla v pořadu CNN Prima News, že v r. 1990 vzal „Kocáb bič a vypráskal od nás RUSKOU ARMÁDU“.

Nikdy jsem si nedělal iluze o inteligenci bývalé rektorky MENDELU, ani o její informovanosti, ale úroveň tohoto výroku je opravdu jako vystřižená z pomocné školy. Tedy zaprvé, u nás žádná ‚ruská armáda‘ od r. 1805 nikdy nebyla. V r. 1991 tu byla armáda sovětská a velitelské kádry i vojska kontingentu její Střední skupiny tvořili převážně Ukrajinci. Výjimkou byl její velitel, generálplukovník Eduard Vorobjov (rodem z Voroněže), který byl pověřen jednáním o jejím odchodu. Jeho protějškem byl náměstek ministra zahraničních věcí ČSFR Evžen Vacek a generálmajor Svetozár Naďovič, protože sovětská strana nějaké komedianty, utržené z řetězu s totální neznalostí věci, odmítla jako partnery k vyjednávání.

Takže výrok měl znít: „Vacek s Naďovičem dohodli stažení sovětských vojsk, tvořených převážně Ukrajinci a Kocáb si po jejich odchodu opatrně zapráskal bičem“.

Edit: Danuši Nerudové bylo v roce 1991 celých 12 let. Asi si ten proces trochu romantizovala.

A to ještě Staré myslivecké zapomněli říct, že o odsunu vojsk z ČSSR rozhodlo politbyro ÚV KSSS už v prosinci 1988…

V ČR ani slovo, jen trapné ticho.

27. 02 2025

  www.inadhled.live   Přestože dění ve světě nyní rozhodně není nudné a každý den přichází něco, co ty přemýšlivější z nás vede k ujištění, že jsme se téměř v ničem nemýlili, především co se týkalo covidu, Ukrajiny i Evropské unie, jsou věci, které vše ostatní převyšují.

  Když jsme ještě v dobách naivity těsně po roku 1989 věřili, že pro Západ je jedním z nejdůležitějších atributů demokracie, mýlili jsme se. Komunisté se o západních hodnotách vyjadřovali vcelku kriticky, takže rebelové měli dojem, že opět nějak lžou a symbolicky i skutečně po svobodách doslova toužili. V devadesátkách se zdálo, že se opravdu po překonání jistých obtíží celkově vysněnému Západu přiblížíme. Bohužel politici se svými kmotry využili situace, rozkradli a rozprodali co mohli, zároveň Západ začal hnít a zapáchat. Ekonomicky až později, ideologicky poměrně záhy. Bombardování Srbska bylo varování. Evropská unie vzniknuvší transformací z EHS postupně absorbovala státy dříve spolupracující pod hlavičkou RVHP, vycucnula je, aby je později odkázala na svou periférii. Naše kdysi vcelku samostatná republika je ukázkou toho, jak lze dopadnout, když Západu důvěřujete. Zůstala prázdná schránka a nic nám už skoro nepatří.

  Bohužel, nestrádáme jen ekonomicky, horší je to téměř po všech stránkách. Tedy i po morální a lidské. Přesto jsme ještě dlouho měli dojem, že to vše trochu ovládáme či ovlivňujeme. Jenže zhruba od pádu Dvojčat lze vnímat plno věcí, které nás denně přesvědčují o tom, jaké jsme loutky. Už samotné 11.září je natolik diskutabilní, že věřit v náraz letadel a v to, že vše bylo tak, jak nám bylo předloženo, může jen člověk schopný spolknout návnadu i s navijákem. ( ZAK ZDE NESOUHLASÍM, BYL JSEM U TOHO A VIDĚLI JSME TO VŠE PODROBNĚ VČETNĚ NÁSLEDKŮ V tv, KTERÉ SE V TÉ DOBĚ JEŠTĚ MOHLO VĚŘIT) Dobrou chuť. Pak už to šlo vše popořadě. Irák, Arabské jaro, Majdan, Islámský stát, Sýrie, migrace, Majdan, podvody u amerických prezidentských voleb a Bidenova křivka, pokus o puč v Bělorusku, covid, Ukrajina, Green Deal, Gruzie, nedávné dvojité hlasování o důvěře Zelenskému s rozdílným výsledkem… Zlatým hřebem byly nakonec volby v Rumunsku, které byly z důvodu výhry nevhodného kandidáta anulovány, přičemž poté došlo na hon na něj, aby byl ve středu zatčen při silniční kontrole ve chvíli, kdy se jel opět registrovat jako kandidát.

  Přidáme li dehonestaci AfD v Německu, Salviniho v Itálii, Le Pen ve Francii, střelbu na Fica či vydání k stíhání Okamury za předvolební kampaň starou 4 roky ve chvíli, kdy budou volby nové, pak je vcelku jasné, že pohár tolerance k liberálům stojícím za většinou šíleností z posledních 25 let má své hranice. Jestliže si s námi doslova již přesně tak dlouho vytírají řiť, je teď ten správný čas si role vyměnit a naordinovat jim stejnou medicínu v opačném gardu. Naše volby se blíží a budou přibližně za půl roku, s Fialou to vypadá bledě, takže co můžeme udělat proto, aby demokracie neumřela úplně? Čekají nás podobné machinace a podvody, jakými se prezentovali Demokraté v USA, liberálové v Rumunsku či v zemích, kde sice jejich strany nevyhrály, ale ihned se spojily proti svému společnému nepříteli?

  Na média nespoléhejme, jejich nestrannost je chimérou. Skoro to vypadá, že jsou de facto pouze liberální hlásnou troubou. Je úplně jedno, jde li o veřejnoprávní držící basu s vládní mocí, nebo se jedná o soukromá v rukách zbohatlíků. Navzájem se drží za ruce a notují si navzájem. Výjimkou jsou bohužel jen menší samizdaty, blogy a sociální sítě, na nichž se realizují většinou spíše odpůrci režimu. Díky nim se souběžně expedují informace jdoucí jaksi proti proudu těch veřejných a vylhaných. Orientovat se v mnoha protichůdných zprávách a názorech je pak složitější a vyžaduje to čas, rozum a schopnost analyzovat.   

  Legrace skončila. Jsme v době, kdy už nejde o politické handrkování s nejistým výsledkem. Nyní se dosavadní mocenská klika snaží udržet u koryta za opravdu každou cenu. Trumpa s Ficem chtěli zastřelit, Wilderse, Le Pen, Okamuru, Salviniho a představitele AfD zastrašit, Georgescu v Rumunsku byl zatčen cestou na opětovnou registraci své kandidatury na prezidenta. Kritici zaběhlých režimů a způsobů vládnutí si už dokonce odpykávají nesmyslné tresty, vzpomeňme na Brita Tommyho Robinsona. A to není zdaleka jediný, své může vyprávět Assagne a další bojovníci s arogancí moci. Proti nim se naši disidenti v čele s Havlem měli za socialismu jako v bavlnce a jejich boj proti komunistům byl pionýrským táborem.

  Blížíme se spíše k praktikám přisuzovaným komunistům v padesátých letech minulého století, kdy si odpůrci režimu nebyli jisti životem a vykonstruované soudní procesy je posílaly na smrt. Justice opět pracuje pro zločince. Máme se bát a myslet si, že liberalismus je jediným správným a progresivním směrem vedoucím k světlým zítřkům. K těm se ale se současnou elitou nikdy dostat nemůžeme a nemáme. Jejich cílem je naše otroctví. Rozhodně jsme k němu blíže než k vysněné svobodě a demokracii.