Petře Pavle, ptám se, proč by neměl být Filip Turek jmenován ministrem?
To, že někde překročil na dálnici rychlost, je marginálie proti tomu, jak řidič Tvé ochranky, nalitý jako slíva, naboural do plotu a o 15 metrů dále čelně do zaparkovaného auta v obci Česká Čermná, kde máš chalupu. Pro čtenáře vysvětlím, proč Ti tykám. Neboť se známe od roku 1984, což je 41 let. a mnoho jsme spolu prožili. České přísloví praví: „Ševče, drž se svého kopyta.“ Byl jsi voják, možná i dobrý velitel, ale to neznamená, že jsi dobrý prezident.
Věřím, že se necítíš dobře, když o Tobě mluví jako o věci, že Tě vybrousili jako diamant, že jsi učenlivý, což si myslím, je na tuto funkci málo. Filip Turek byl pozván na inauguraci prezidenta Donalda Trumpa a jsem si jist, že prošel tou nejpřísnější bezpečnostní prověrkou orgánů ve Spojených státech. Na rozdíl od Tebe, když jsi dostal prověrku od Tomáše Kadlece, tehdejšího šéfa NBÚ, který skončil na sedm let natvrdo za mřížemi.
Vůbec neznám Turka, ale při náhledu do katastru jeho takzvané černé stavby stavební povolení mají, protože už na pozemcích byly, když je koupil. Také na Turkových příspěvcích na Facebooku policie nic závadného nezjistila. I nadhodnocení Turkova majetku nedává souvislost, protože politici většinou podhodnocují a lžou, viz šéf Správy železnic Jiří Svoboda, u kterého doma našli 80 milionů korun v hotovosti. Petře Pavle, říkáš, že máš problém s Filipem Turkem, a já mám problém s prezidentem, který nepíská rovinu.
Údajné Turkovo hajlování na Václaváku mělo podtext, že agresivnímu jedinci dá lidově řečeno přes hubu. Na rozdíl od Dany Drábové, kdy při setkání s Azováky v divadle X10 zvedala pravici a vřeštěla „Sláva Ukrajini“. Zdravě myslící člověk by si měl nechat radit od těch nejlepších. Tím mám na mysli Elišku Haškovou-Coolidge, která byla například náměstkyní šéfa protokolu prezidentů Spojených států. A věřím, že budoucí ministr Filip Turek ji náležitě využije jako externí poradkyni. A mohl by Ti ji, s jejím svolením, zapůjčit na Hrad, aby se například Foltýn naučil vyjadřovat srozumitelně, než ho zavřou do blázince.
Jsem přesvědčen, že sis přál, aby volby dopadly úplně jinak. To odpovídá Tvým výletům například do Austrálie, což mělo zřejmě opačný efekt. Emigranty, kteří emigrovali před komunismem, přijel přesvědčovat bývalý komunistický funkcionář. To je opravdu síla nechtěného.
Podle deníku Wall street Journal, Jermak, který měl odletět do Spojených států na jednání s týmem Trumpovy administrativy, den před jednáním s Witkoffem a Kushnerem rezignoval. NABU ho vyšetřuje pro korupci. Korupčník Jermak prohlásil, že se přihlásí na frontu. Což si myslím, bude jediný záslužný čin, co může udělat pro svého nacistického vůdce. Podle podnikatele a investora Zbyňka Passera je česká muniční iniciativa propojená se Zelenského ukrajinskou korupční partou. Passer tvrdí, že někteří lidé, spojení s ODS, se v minulosti podíleli na jednáních s Ukrajinou o zbrojních dodávkách, přičemž společným jmenovatelem je Fialova Kampelička.
Hrad a celá vláda by si měly uvědomit, že Spojené státy diktují pravidla. Mimo jiné bývalý generál americké armády Mike Flynn, který byl součástí minulé Trumpovy administrativy, prohlásil na Fox News: „Hlavní poražený Zelenský spolu se svým korupčním okolím musí být zatčen.“ Za načasováním odstavení Jermaka vidím americké dlouhé prsty. Americká republikánská kongresmanka Anna Paulina Luna požaduje z důvodu korupce audit finančních prostředků, které Spojené státy zaslaly na Ukrajinu. Ministr armády Spojených států Daniel Driscoll prohlásil na stanici Fox News, že Ukrajina de facto kapitulovala a není v zájmu Spojených států válčit s Ruskem. Na což navázal prezident Trump, že pro Spojené státy je důležité obchodování s Ruskou federací a v případě, že Ukrajinci nedodrží mírový plán, bude jim zastavena dodávka zbraní a nebudou sdíleny zpravodajské informace.
Petře Pavle, trocha poučení z nedávné historie. Předání moci 17. listopadu 1989 bylo v součinnosti s tajnými službami jak z USA, tak ze Sovětského svazu. Dokladem je, že v červenci 1989 přijela americká novinářka s dotazem na Milana Syručka, zda může odjet na dovolenou do tehdejší Jugoslávie, než nastoupí na Hrad Václav Havel. V říjnu 1989 se setkal americký exprezident Nixon s poslancem Federálního shromáždění vlády Evženem Erbanem. Určitě se nebavili o tom, jak svítí slunce na Floridě a jak se množí kapři v rybníku Svět.
Petře Pavle, jak je dobře známo, Ukrajina je světová pračka na peníze, zejména pro zbrojařské firmy, což asi dobře víš. Nevymýšlej si zástupné důvody pro nejmenování členů nové vlády, protože ve srovnání s Milošem Zemanem nemáš podle mého názoru, slušně řečeno, dostatek duševní kapacity. Mám obavu, aby se Tvé prezidentování nestalo pro Českou republiku dobou temna.
Závěr. V Bakalově plátku Aktuálně.cz zaútočili na budoucího ministra obrany Jaromíra Zůnu, se kterým sdílíte podobný osud. Zůna byl řadovým členem KSČ, později zastával funkci politruka. Nechápu, proč to tento plátek nyní vytáhl. Asi autoři naznačují možné konzultace s dalším politrukem na Hradě, paní Pavlovou. Mimo jiné, nedělím lidi na komunisty a nekomunisty, dělím lidi na slušné, čestné, pracovité a pravdomluvné. Ostatní mě nezajímají. Nevím, co myslel v Partii Terezie Tománkové Martin Dvořák, když prohlásil, že Motoristé vyměnili jednu gumu za druhou. Že by mínil osazenstvo Hradu? To je nadsázka. Protože ideolog Dvořák moc nemyslí.
Petře Pavle, věřím, že ses neinspiroval metodami Felixe Dzeržinského.
Zdroje: iRozhlas, Milan Syruček, Reuters, ČTK, NY Times, WSJ, iDnes
PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Komentátor Tomáš Vyoral nemá mnoho vlídných slov pro studenty demonstrující proti Motoristům na ministerstvu životního prostředí. „Ještě bych mladým svazákům doporučil, aby si pro všechno jídlo a další potřeby chodili sami pěšky bez veškerých kurýrů a dovozců,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Ale věnoval se také prezidentu Pavlovi a nové písničce, kterou složil a nazpíval Jaromír Nohavica.
Foto: Archiv Tomáše Vyorala Popisek: Komentátor Tomáš Vyoral
Tak máme premiéra Babiše, dlouhé čekání je u konce. Prezident Pavel při proslovu po jmenování používal zvláštní termíny, například že ČR je „v kontextu, který není jednoduchý“, a že důležité je „nezpochybnění vazeb“. Zapomněli nám prezidenta nabrífovat?
Je to dost možné. Zřejmě zapomněli nabrífovat i prezidentova protokoláře a ten tak nemohl posunout notičky své trapné loutce. Pro celoživotního oportunistu a převlékače uniforem byly tyhle obecné víceznačné fráze a slovní obraty asi stropem. Neb z IQ 107 nelze zas tak moc vytlačit.
Naopak zatím nemáme ministra zahraničí Filipa Turka. Předseda Motoristů Petr Macinka tvrdí, že mu drží místo a že se Turek s prezidentem sejde a ministrem bude. Turkovi odpůrci ale už jásají, že je to jasné znamení, že se ministrem nestane. Kdybyste si měl tipnout, bude Turek nakonec ministrem, nebo ne?
Tipuju, že nějakým ministrem bude. Otázka je jakého resortu. Třeba ještě uvidíme nějaké rošády či škatulata. Bylo by ne úplně šťastné, kdyby se Turek do vlády nedostal – coby jeden z nejhlasitějších a nejviditelnějších členů Motoristů. Respektive ten nejviditelnější. Se vším respektem k Petrovi Macinkovi, Vláďovi Pikorovi a dalším.
U Motoristů ještě zůstaneme. Ve stejný den, kdy byl Babiš jmenován premiérem, protestovali studenti proti Motoristům na Ministerstvu životního prostředí. S hesly jako „Příroda tu křičí s náma, do pr*ele s motorama.“ Nebo transparenty „Motoristi žužlaj péra“. Bloger Vidlák navrhuje, aby se jim nastínila budoucnost, za kterou demonstrují. „Nechme je chodit pěšky, vypněme jim na internátech topení, učit se mohou při svíčkách a úkoly ať píšou na břidlicovou tabulku,“ říká. Co byste navrhl vy?
V zásadě souhlasím s Vidlákem. Nic není jen černé ani bílé, jak se nám často snaží mediálně-političní šmejdi hlavního proudu nakukat. Ještě bych mladým svazákům doporučil, aby si pro všechno jídlo a další potřeby chodili sami pěšky bez veškerých kurýrů a dovozců. Plus aby si pro všechny své verky museli dojít přímo ke zdroji. Neb bez motorů se jim v současné době jejich iPhony, cibetkové latéčka a burgery strýčka McDonalda nedostanou tam, kde jsou zvyklí si je kupovat či objednávat.
Zdroj: X.com
Tak nám policie zasahuje u tzv. skupiny D, tedy organizace, která na Ukrajinu posílala drony a kterou zaštiťuje náčelník generálního štábu Karel Řehka. Slyšel jsem k tomu hezký komentář, že „každý dobrý skutek je po zásluze potrestán“. Myslíte, že to tady platí?
Že by bylo dobrým skutkem rozdmýchávat válečný konflikt? Podporovat a podílet se na vyhaslých životech na jedné či druhé straně? Lokaj NATO s gumou místo mozku Řehka by měl samozřejmě jiný názor. Ale po zásluze by měl být potrestán Řehka a všichni další váleční štváči a psychopati. Stejně tak dobroser Vetchý, který by ve jménu do pravdy a lásky zahalené lži a nenávisti v nadsázce řečeno vydronoval půl Ruska. Abych byl řádně emotivní a propagandistický – včetně žen, starců a dětí…
A ještě k Ukrajině, Trump prý silně tlačí, aby byl „mír“ do Vánoc, tedy aby Ukrajina přijala jeho mírový plán. Co myslíte, chce Trump mír nebo jenom možnost, jak z konfliktu vycouvat a nechat Ukrajinu svému osudu, jak se to stalo s Jižním Vietnamem?
Chce si umýt ruce, chce vycouvat z konfliktu, který USA prakticky bez debat rozpoutaly a nepodařil se jim dovézt do zdárného konce – tedy přetlačit Rusko, získat jeho zdroje a zbavit se jedné z významných protivážných sil. Zdá se, že i čtvrtý pokus o přetlačení Ruska v dohledné době Anglosasům a dalším samozvaným demokratům nevyjde. Po Napoleonovi, Trockém a Hitlerovi zřejmě neuspěje ani prominentní Zelenskaja ukvičená Gréta – která za podpory západních demokratů vyhladila významnou část svého národa a další významnou část svými kroky a činy vyhnala do zahraničí.
Jinak Trump si samozřejmě myje ruce za ty nad ním a za zrcadlem, kteří ho do jeho druhého volebního období dostali a kterým je hluboce povinován. A zakončil bych svou odpověď slovy klasika: Zdá-li se nám jakékoliv klíčové politické rozhodnutí nesmyslné, postrádající logiku či až na hlavu postavené, pak jen nemáme dostatek informací. Protože ty jsou před námi skryty.
V mezičase evropští pohlaváři tlačí plán na použití zmrazeného ruského majetku jako zástavy půjčky pro Ukrajinu. Což může být pro finanční instituce, které tento majetek teď drží, doslova katastrofa. Myslíte, že nakonec převáží hlasy těch, kteří vědí, proč to nedělat?
Žádné hlasy nepřeváží. Rozhodnou na základě cílů, zájmů a informací, které my nemáme, ti za zrcadlem. Otázkou je, jaké jsou jejich cíle. Pokud je stále na pořadu dne válka s Ruskem a tlak na něj, tak se zmrazený ruský majetek použije. Pokud se plány trochu změnily, časově oddálily a na pořadu dne je dočasný mír s Ruskem, tak se zatím zřejmě ruský majetek „rozmrazovat“ a krást nebude. Ale jak říkám, nemáme dost informací. Respektive informací je často záměrně nadbytek, ale nemáme dostatek klíčových informací.
A pro odlehčení, jak se vám líbí nová písnička, kterou složil a nazpíval Jarek Nohavica?
Jaromír Nohavica a jeho písně jsou pro mě srdcovou záležitostí. Myšlenka nové písničky je dle mého dobrá a reflektuje dlouhodobější trend části naší společnosti, která často přeceňuje sebe samé a podceňuje ostatní. Ovšem jako celek mě nijak zvlášť nezaujala, neb ji vzhledem ke zmínění konkrétních osob chybí a bude chybět nadčasovost. Na rozdíl třeba od takových skvostů, jako je Mikymauz, Kupte si hřebeny nebo Plebs blues, které jsou laděny dle mého podobně. A ačkoliv zřejmě v tomto případě rozumím Nohavicovi, tak bych sebe sama v jeho případě nestavěl po bok Babiše a Putina – ani v nadsázce. Ale to je věc autora a jeho interpretace. A Jaromír jako autor bezpochyby umí a ví, co dělá. Každopádně řadě uvědomělých vševědů nepochybně zvedl a ještě zvedne mandle. Milý a moudrý Jaromíre, jak jste mi kdysi napsal: hlavně se nedat!
Zásah Vojenské policie proti spolku Skupina D vyvolal ostrou reakci předsedy hnutí Stačilo! Daniela Sterzika. Připomněl spor prezidenta Pavla s Filipem Turkem a postavil jej do kontrastu s dnešní kauzou zasahující armádu i Hrad. Zároveň upozornil na paradox, že právě vláda Petra Fialy prosadila paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc.
Foto: Hans Štembera Popisek: Blogger Vidlák aka Daniel Sterzik
V posledních dnech před odchodem Jany Černochové (ODS) z čela Ministerstva obrany zahájila Vojenská policie zásah proti spolku Skupina D, který v rámci projektu Nemesis organizuje sbírku na nákup dronů pro Ukrajinu. Podle zjištění médií provedli vyšetřovatelé ve čtvrtek několik domovních prohlídek, vyslýchali zástupce spolku a tři osoby zadrželi. Úřady zároveň zablokovaly i účty, na které veřejnost posílala peníze na podporu ukrajinské armády.
Vyšetřování, které probíhá pod dohledem pražského státního zastupitelství, je podle mluvčího Aleše Cimbaly teprve v počáteční fázi a zatím nebylo sděleno žádné obvinění. Spolek Skupina D dlouhodobě působí pod patronací náčelníka generálního štábu Karla Řehky a šéfa Vojenské kanceláře prezidenta Radka Hasaly, jeho veřejnou tváří je herec Ondřej Vetchý.
Zásah přichází v době, kdy projekt Nemesis patřil k nejúspěšnějším občanským iniciativám směřujícím vojenskou pomoc Ukrajině. Policie však nyní prověřuje, zda nedošlo k porušení zákona při nakládání se sbírkovými prostředky a dodávkách dronů.
Na sociálních sítích na zásah reagoval také předseda hnutí Stačilo! Daniel Sterzik, známý jako bloger Vidlák. Připomněl kauzu kolem poslance Filipa Turka, původně navrženého Motoristy nejprve na post ministra zahraničí, později na ministra životního prostředí. Prezident Petr Pavel opakovaně uváděl, že s jeho nominací má problém s odkazem na právní i hodnotové výhrady, čímž vyvolal zdlouhavý politický spor. Turek je nyní navíc hospitalizován s vyhřezlou ploténkou a situace kolem jeho nominace je nejasná.
Vidlák tento příběh staví do ostrého kontrastu s aktuální kauzou Vojenské policie, která se dotýká lidí z nejvyšších pater armády i prezidentské kanceláře – podle něj jde o nesrovnatelně vážnější problém, než kvůli kterému byl tehdy Turek pod palbou kritiky. „Jo, to byly časy, když měl Petr Pavel problémy s Filipem Turkem. Teď má problémy s Hasalou, Vetchým, Foltýnem, Řehkou…,“ píše na svém facebookovém profilu.
Sterzik ve svém komentáři připomíná i paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc, který prosadila vláda Petra Fialy. Ten měl původně sloužit k postihu jednání, při němž jednotlivci nebo skupiny vykonávají aktivity ve prospěch jiného státu na úkor zájmů České republiky. Vidlák však upozorňuje na paradox, kdy právě tento zákon dnes stojí v pozadí zásahu, který míří na spolek podporující Ukrajinu a spolupracující s lidmi z armády i prezidentské kanceláře: „Mimochodem… nebyla to právě vláda Petra Fialy, která vojenské policii rozšířila pravomoci a zavedla paragraf o nedovolené činnosti pro cizí moc?“ dodává Sterzik. Hnutí ANO má připravené zrušení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc a plánuje ho spolu s dalšími stranami vznikající vládní koalice prosadit ve Sněmovně.
Za mimořádně závažnou označuje situaci také bezpečnostní analytik Štěpán Kotrba, kerý míří přímo k odpovědnosti nejvyšších ústavních činitelů. Předně se zaměřil na prezidenta Petra Pavla, který projekt Nemesis podporoval. „K manipulaci a převozu výbušnin je třeba tuna povolení. De facto jako s dělostřeleckými granáty… Projekt má sice podporu vedení armády i Hradu, ale zákony platí i pro prezidenta,“ uvedl s tím, že bude zásadní, zda prezident vyšetřování umožní, nebo jestli „podá pod tlakem okolností demisi“, zdůraznil Kotrba ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz.
Zásah Vojenské policie u spolku Skupina D podle Kotrby proto nebyl překvapivý: „Že Vojenská policie bude zasahovat u spolku, který dodává drony na Ukrajinu, se dalo s ohledem na výsledek voleb očekávat,“ uvedl. Připomněl však, že některé z prověřovaných praktik mohou být z hlediska armádních pravidel i trestního práva zásadní. „Pašování vojenského materiálu a používání nelegálních dokladů totožnosti není legrace… to je na vojenský kriminál,“ uvedl bezpečnostní expert.
Projekt Nemesis se přitom stal terčem pozornosti už v minulosti. Ministryně obrany Jana Černochová letos v únoru upozornila, že orgány činné v trestním řízení prověřují podezření spojená s vývozem dronů českými vojáky na Ukrajinu a možným zneužíváním diplomatických pasů. Situaci tehdy označila za vážnou. Náčelník generálního štábu Karel Řehka však zdůraznil, že vývoz dronů v rámci projektu byl podle dostupných informací v pořádku a šlo nanejvýš o „drobný administrativní problém“.
Skupina D vznikla jako občanská iniciativa v prosinci 2023 a mezi její zakladatele patří například herec Ondřej Vetchý, bezpečnostní analytik Milan Mikulecký nebo podnikatel a voják v záloze Jan Veverka. Ministři obrany projekt opakovaně kritizovali kvůli tomu, že výrazně propojoval armádní struktury s civilní iniciativou.
Auta opanovala veřejný prostor a převzala kontrolu i nad naším myšlením. Taková slova padala na demonstraci proti Motoristům, kterou pořádaly spolky jako Automat či Univerzity za klima. ParlamentníListy.cz se zeptaly českých politiků, zda se cítí být ovládáni a terorizováni auty.
Foto: Hans Štembera Popisek: Protest vysokoškoláků a středoškoláků proti jmenování Filipa Turka (Motoristé sobě) ministrem životního prostředí
Automobily jako všeobecný původce zla? Podle demonstrantů z řad několika stovek studentů a aktivistů ano. V průběhu úterního protestu, který mířil proti straně Motoristů sobě a její účasti ve vládě, padly věty, nad kterými se mnozí zarazili.
„Postupně jsme si vpustili do našich měst a životů auta. Ta jako by se množila geometrickou řadou, rostla a převzala kontrolu nad veřejným prostorem, nad naším zdravím, nad naší bezpečností i nad naším myšlením. Dobrovolně a téměř bez povšimnutí si v Praze necháváme zabíjet přes 500 lidí ročně vzduchem znečištěným z aut. Necháváme dennodenně ohrožovat své blízké, své děti či rodiče v provozu. Není normální, aby se takový pohyb po městě stal hazardem, a není normální, že jsme si na to zvykli,“ řekla na protimotoristické demonstraci pravděpodobně členka spolku Automat, který pobírá peníze z veřejných rozpočtů a prosazuje omezování dopravy.
ParlamentníListy.cz oslovily české politiky s otázkou, zda cítí, že je automobily ovládají a terorizují, jak zaznělo ve výše citovaném projevu. Příliš pochopení mezi poslanci, senátory a europoslanci ale protestující nenašli.
„Nad veřejným prostorem nepřevzala kontrolu auta, ale snaží se o to pomatení aktivisté. Dobrá zpráva je, že Česko jim stále odolává. Parlamentní volby budiž důkazem,“ uvedl budoucí ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček z ANO.
Ovládán auty se necítí ani poslanec za SPD a šéf strany PRO Jindřich Rajchl. „Cítím, že nás ovládají a terorizují zelené neziskovky, které tyhle nesmysly šíří a které převzaly kontrolu nad veřejným prostorem a myšlením mladých lidí, které zfanatizovaly natolik, že jsou schopni za tuto zjevnou lež dokonce demonstrovat,“ řekl redakci.
„Nepociťuji, že by auta převzala kontrolu nad veřejným prostorem i myšlením. Naopak se domnívám, že kontrolu nad tímto se pokouejí převzít samotní aktivisté. Důsledky jsou mnohdy zdrcující. Rád bych připomenul řadu obětí a obrovské majetkové škody v souvislosti s posledními povodněmi na severní Moravě. Kdyby aktivisté tehdy neblokovali vznik přehrady, nic takového by se nikdy nestalo,“ míní šéf poslaneckého klubu Motoristů sobě a budoucí ministr sportu Boris Šťastný.
Souhlas s aktivisty nevyslovil ani senátor ODS Tomáš Jirsa. „Ne, auta nám dávají svobodu pohybu. Kdo chce, ať jezdí na kole, já na cestu z Hluboké do Prahy preferuji auto. Howgh,“ sdělil senátor.
„Ne, mě auta určitě neovládají ani neterorizují. Spíše mně připadá, že demonstrující prošli procesem, který neuropsychiatr prof. Stránský popsal jako stupidifikaci mládeže v souvislosti s používáním sociálních sítí a následně nejsou schopni posuzovat různé souvislosti,“ konstatoval poslanec za SPD Miroslav Ševčík.
Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský se na problém dívá z obou stran, byť názor aktivistů nesdílí. „Takový pohled na auta opravdu nesdílím. Automobily nikoho neovládají ani neterorizují – jsou to jen nástroje, které lidem umožňují žít běžný život, dostat se do práce, vozit děti do školy nebo pečovat o své blízké. Je samozřejmě správné diskutovat o bezpečnosti i o tom, jak zlepšovat veřejný prostor. Ale démonizovat celé odvětví nebo samotné řidiče nikam nevede. Místo toho bychom měli hledat praktická řešení, jak dopravu zjednodušit, zpřehlednit, a zároveň zvyšovat bezpečnost na silnicích. Jsem přesvědčen, že rozumná dopravní politika má brát vpotaz potřeby motoristů i ostatních účastníků provozu, nikoli stavět jednu skupinu proti druhé,“ řekl Zdechovský pro ParlamentníListy.cz.
„Daleko více než auta, která jsou a nadále nepochybně musejí být součástí našeho životního prostoru, nás ohrožují hloupí lidé. Na prvním místě progresivističtí demagogové, kteří studentům, často ještě dětem, vymývají hlavy svou zvrácenou propagandou. Výsledkem je, že děti, žáci, studenti, kteří vůbec netuší nebo jim to nedochází, jak s nimi někdo manipuluje, demonstrují proti výsledku demokratických voleb, respektive proti zástupci Motoristů na Ministerstvu životního prostředí. A to navíc v době, kdy mají být ve škole a učit se! Je to strašná vizitka nejen našeho školství, ale obecně celé společnosti, která dopouští a dovoluje, aby progresivističtí šílenci a jejich politické neziskovky mrzačili duše našich dětí. Něco s tím musíme udělat. V první řadě je nutné vypnout penězovody z veřejných rozpočtů do kapes podobných demagogů,“ sdělila šéfka Trikolory a poslankyně za SPD Zuzana Majerová.
Jednoznačně proti se postavil i poslanec SPD Tomáš Doležal. „V žádném případě. Auto bylo a je symbolem individuální svobody a umožňuje všem lidem, zejména např. rodinám s malými dětmi, mnohem vyšší kvalitu života než dříve. Často může rychlá přeprava autem i život zachránit. Vím to i z vlastní zkušenosti,“ říká.
„Cítím, že mě ohrožují podobné ekonomické spolky, které blbnou hlavně mladým lidem hlavu a ti pak terorizují občany lepením se na silnici nebo pochody, které mají za cíl jen a pouze blokovat dopravu. Právě těmto neziskovkám sebereme peníze ze státního rozpočtu, abychom jako stát přestali financovat terorismus, ekoterorismus,“ reagoval šéf Svobodných a poslanec za SPD Libor Vondráček.
Senátor Zdeněk Hraba hovoří o naivních heslech. „Mobilita pracovní síly, surovin a produktů je samozřejmě základem naší civilizace. Bez vlaků, letadel, lodí a aut by náš svět nemohl existovat. Naivní hesla a zjevné nesmysly, které na té demonstraci prezentovali účastníci, snad ani nemá smysl více komentovat. Je však tragédií, že tyto nesmysly šíří i nezodpovědní politici, jako je pan Niedermayer,“ míní Hraba.
Vojenská policie prověřuje spolek Skupina D, který je zodpovědný za sbírku na drony v projektu Nemesis. Bezpečnostní analytik Štěpán Kotrba pro ParlamentníListy.cz uvedl, že všichni armádní činitelé spojení se Skupinou D by měli být degradováni a prezident Petr Pavel, který spolek podporuje, by měl zvážit demisi. „Pašování vojenského materiálu a používání nelegálních dokladů totožnosti není legrace… to je na vojenský kriminál,“ tvrdí Kotrba.
Foto: X/Drony Nemesis Popisek: Tým Drony Nemesis a osobnosti, které tuto iniciativu podporují
Vide supra- ksindl vedle ksindla.
Vojenská policie zasahuje v souvislosti se sbírkou na drony v projektu Nemesis, který provozuje spolek Skupina D. Podle mluvčího Městského státního zastupitelství v Praze Aleše Cimbaly se trestní věc nachází ve fázi prověřování.
„Mohu potvrdit informaci, že jsou nyní realizovány úkony vojenské policie, a to ve věci vedené pod dozorem Městského státního zastupitelství v Praze,“ uvedl podle informací serveru iDnes.cz. Zdůraznil, že „účelem prověřování je objasnění a prověření skutečností, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Z daných úkonů však nelze dovozovat další vývoj dotčené trestní věci.“
Podle zdroje z policejního prostředí se věc nachází ve fázi zajišťování důkazů, po které bude následovat jejich vyhodnocení. Vojenská policie podle informací prověřuje celý proces dodávek dronů na Ukrajinu – od jejich pořízení a úprav až po finální transport. Pozornost má směřovat především k ekonomické stránce sbírky, do níž přispívají tisíce dárců. O dodávky dronů se v minulosti zajímalo také Vojenské zpravodajství. Web spolku Skupina D je aktuálně nedostupný.
Dlouhodobé spory s Janou Černochovou
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) už letos v únoru uvedla, že orgány činné v trestním řízení prověřují podezření související s vývozem dronů českými vojáky na Ukrajinu a možným zneužíváním diplomatických pasů. Situaci označila za vážnou. Čestný předseda spolku a náčelník generálního štábu Karel Řehka v reakci zdůraznil, že vývoz dronů v rámci projektu Nemesis byl v pořádku. Podle něj nikdo neporušil zákon a došlo pouze k „drobným administrativním pochybením“.
Černochová zároveň kritizovala jednoho ze zakladatelů spolku, Jana Veverku, u kterého zpochybnila způsob získání diplomatického pasu. „Získal ho způsobem, který není v pořádku, není v souladu se všemi právními předpisy, které na resortu máme,“ uvedla v únoru letošního roku.
Projekt Nemesis vznikl jako občanská iniciativa s cílem shromažďovat prostředky na výrobu a dodávky dronů Nemesis pro ukrajinskou armádu. Organizuje jej spolek Skupina D, zapsaný do obchodního rejstříku v prosinci 2023. K jeho zakladatelům patří herec Ondřej Vetchý, bezpečnostní analytik Milan Mikulecký a podnikatel a voják v aktivní záloze Jan Veverka. Čestným předsedou je generál Karel Řehka, jehož zapojení kritizovala ministryně obrany právě kvůli možnému prolínání armádních struktur s civilní iniciativou.
Dalšími významnými osobnostmi Spolku D jsou bratři Martin a Mikuláš Kroupové ze spolku Post Bellum a také armádní plukovník Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Vetchý se v minulosti stal terčem pomluv vůči spolku, kvůli nimž podal trestní oznámení. „Náš spolek přísně dodržuje zákony a jako předseda vím, že já i moji spolučlenové tyto aktivity provozujeme s čistým svědomím a ryzím srdcem,“ uvedl k fungování Skupiny D podle Echo24.cz.
Kdo stojí za Skupinou D?
Významnou civilní tváří projektu je Mikuláš Kroupa, ředitel a vedoucí projektu Paměť národa v organizaci Post Bellum. Jeho neziskovka se věnuje dokumentaci výpovědí pamětníků klíčových historických událostí a podílí se i na humanitárních aktivitách. Naposledy se do povědomí veřejnosti dostala kvůli své cestě do Kyjeva, kam i za pomoci herců Ivana Trojana nebo Jiřího Dvořáka dopravila zdravotnický materiál a oba herci následně o cestě referovali ve většině mainstreamových médií.
Jednou z klíčových osob projektu je Jan Veverka, jenž má za sebou mise v Afghánistánu a Mali a patří mezi první příslušníky aktivních záloh, nasazené v zahraničních operacích. V projektu zajišťuje logistiku a organizaci dodávek dronů, přičemž podle dostupných informací se osobně podílel i na jejich přepravě na Ukrajinu. Právě jeho diplomatický pas byl terčem kritiky ministryně Jany Černochové. Veverka dlouhodobě odmítá, že by projekt fungoval netransparentně nebo byl politicky motivovaný.
V širším rámci spolku působí také Otakar Foltýn, armádní plukovník a někdejší vládní koordinátor strategické komunikace. Ve své bývalé funkci měl na starosti komunikaci státu v oblasti hybridních hrozeb a dezinformací. Čelil však tvrdé kritice zejména ze strany opozice, podle níž jeho vystupování nebylo dostatečně neutrální. Kritici tvrdili, že některé jeho výroky působily politicky nebo aktivisticky. Foltýn nakonec v roce 2025 na funkci rezignoval a vrátil se do Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Zásah vojenské policie ve spolku Skupina D někteří zlehčují, jako například novinář Lukáš Valášek ze Seznam Zpráv. „Spolek Skupina D dodal Ukrajincům tisíce dronů na obranu proti Rusům. Nyní po něm jde Vojenská policie. S tím, že na vývoz potřeboval jiné oprávnění. Zasahuje těsně před koncem mandátu Jany Černochové, která spolek opakovaně kritizovala,“ tvrdí Valášek, že je to akce zhrzené končící ministryně.
Zcela jiné mínění ale má poslanec ANO Pavel Růžička, který iniciativu dronů Nemesis podroboval kritice dlouhodobě. „Od začátku jsem říkal, že tady nejde jen o dobročinnost, ale o obrovské peníze, nejasné toky a velmi citlivý vojenský materiál. Dnešní akce Vojenské policie mi dává za pravdu. Pokud se prokáže jakékoliv zneužití, bude to obrovská rána pro důvěru veřejnosti v pomoc Ukrajině,“ komentoval kauzu pro ParlamentníListy.cz.
Štěpán Kotrba: To je na vojenský kriminál a demisi prezidenta
Bezpečnostní analytik Štěpán Kotrba ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz prohlásil, že po výsledku voleb se dal zásah proti Skupině D očekávat. „Že Vojenská policie bude zasahovat u spolku, který dodává drony na Ukrajinu, se dalo s ohledem na výsledek voleb očekávat. Naslinili prst a zjistili, že se změní poměry v armádě. O jejich podlézavé zbabělosti svědčí, jak rychle to po nominacích ministrů zvládli. Je ostuda, že to neudělali už před, ale až těsně po,“ uvedl Kotrba, že spolek po volbách přišel o ochrannou ruku.
Sporné aktivity spolku by podle Kotrby měly stát zainteresované lidi místo v armádě. „Pašování vojenského materiálu a používání nelegálních dokladů totožnosti není legrace, ale v armádě, zvlášť u generálů a vysokých důstojníků, je to na degradaci a vojenský kriminál. Mě nezajímá šašek se žlutými střeleckými brýlemi, ale důstojníci a pracovníci Ministerstva obrany,“ prohlásil, že civilisté jako Ondřej Vetchý jsou v této kauze nedůležití.
Kotrba také spekuluje, že celá kauza by klidně mohla mít souvislost i s bitcoiny, které mohl zajistit Pavel Blažek. „Zajímalo by mne také, jak byly drony a přeprava placeny, protože mám hluboké podezření, že v bitcoinech na anonymní účty. Pak by bitcoinová aféra získala částečně logiku a odůvodňovalo by to i ticho okolo výsledků prověrky projektu Nemesis, kterou organizovala ministryně Černochová. Ta je totiž ze stejného partajního vrhu jako ministr Blažek,“ má podezření Kotrba.
„A inspekce byla pod tlakem vedení s odvoláním na šéfa Vojenského zpravodajství, aby při šetření došla k vině Skupiny D a Řehky. Jen ze sbírek mezi lidmi se shromáždilo čtvrt miliardy korun. Za 203 miliony korun nakoupil spolek 15 tisíc dronů. To je 13 tisíc za kus. Kdo platil, jak platil, jak deklaroval celní dokumenty? Zakázka byla darem, nebo s penězi lidí spolek kšeftoval?“ ptá se Kotrba a myslí si, že do věci by se měly zapojit i FAÚ, ekonomická kontrarozvědka a Policie ČR.
Podle Kotrby je také důležité zjistit, zda byla s drony převážena i trhavina, protože k převozu výbušného materiálu neměl nikdo povolení. „Dron sám je obyčejná kvadroptéra, civilní materiál, hračka… Ovšem jeho osazení plastickou trhavinou, šrapnelovou náplní a roznětkou z něj dělá zbraň… I když je náboj naplněn matičkami. Drony měly být finálně montovány v České republice. Trhavinu měl ale spolek dodávat ukrajinským bezpečnostním silám prostřednictvím ukrajinské ambasády v Praze. To je další problém. Čili pak se změnila trhavina v diplomatická zavazadla? Kdo je přepravoval, na jaký pas? To je činnost odpovídající Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích?“ pokládá Kotrba další zásadní otázky.
Kotrba proto opakovaně vyzývá k vyvození odpovědnosti, a to i v nejvyšších patrech včetně prezidenta Petra Pavla. „K manipulaci a převozu výbušnin je třeba tuna povolení. De facto jako s dělostřeleckými granáty. Nejsme uprostřed partyzánské války přerostlých chlapečků a modelářů, i když předsedou spolku je herec. Projekt má sice podporu vedení armády i Hradu, ale zákony platí i pro prezidenta. Jen ho nelze nechat zavřít. Bohužel. Uvidíme, jestli Pavel z moci svého úřadu zabrání vyšetřování a dá všem účastníkům milost. Nebo jestli podá pod tlakem okolností demisi.“
„Čeští prezidenti sice výhrady měli, zkoušeli diskutovat, ale pak ustoupili. Avšak Pavel cítil obrovskou podporu z Bruselu a ustupovat se mu moc nechtělo,“ říká v rozsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz někdejší disident, ekonom a vysokoškolský pedagog Jan Šolta. Hovořili jsme i o Nadaci Železná opona, Milionu chvilek pro demokracii či oslavách 17. listopadu 1989.
Foto: Hans Štembera Popisek: Debata o roce 1968 ve Slovenském domě
Přestože prezident Petr Pavel už jmenoval Andreje Babiše premiérem, proč dělal ohledně nové vlády takové průtahy?
Jednalo se o situaci, která vybočuje z hranic demokracie, pokud jediná osoba může mařit rozhodnutí většiny národa, učiněné ve svobodných volbách. To je nepřijatelné a souhlasím s bývalým prezidentem Milošem Zemanem, že to bylo faktické maření voleb. Záměrné bojkotování či zneuznání jejich výsledku se dělo asi mimo rámec a zvyklosti ústavy. Avšak ve skutečnosti mohl takto postupovat celé čtyři roky. Prezident to může opravdu dělat celé volební období.
Buďme spravedliví. Určité výhrady ke složení vlády měli všichni čeští prezidenti Václavem Klausem počínaje…
Václav Klaus říkal před volbami, že tyto problémy nenastanou, věřil tomu. Andrej Babiš to chápal obdobně. Zeman měl obavy již v létě, obával se, že i když dopadnou volby příznivě pro změnu vlády, něco podobného může nastat.
Čeští prezidenti sice výhrady měli, zkoušeli diskutovat, ale pak ustoupili. Nicméně Pavel cítil obrovskou podporu z Bruselu a ustupovat se mu nechtělo. Podle mě tam potřebovali, aby na zasedání Evropské rady před Vánoci jel současný premiér v demisi a ne už nový, který by nemusel odhlasovat vše, co tam chtějí prosadit. Měli strach, že by se Babiš mohl přidat k Robertu Ficovi a Viktoru Orbánovi. To jim asi nevyšlo. Nicméně Babiš se možná ani příliš nesnažil tam jet, protože tam bude vystaven obrovskému tlaku a nejspíš donucen za Česko přijmout rozhodnutí, která nás opět zadluží o další miliardy korun.
Chodím na zasedání Evropského výboru Senátu a často s úžasem pozoruji, s jakým nezájmem a rychlostí se tu řeší například problémy přenosu evropské legislativy do našeho právního systému. Malou pozornost věnují ochraně českých zájmů, dostatečně nereflektují skutečné dopady a mimořádné náklady realizace evropských pokynů. Opravdu potřebujeme tak náročná řešení navrhovaná Bruselem, budeme na ně mít? Zřejmě nejdůležitější je být s Evropskou komisí vždy v souladu. Přemýšlí se tak: „Ať už to máme rychle za sebou a hotové.“
Proč je česká společnost většinově, co se týče Evropské unie, takto nevšímavá?
Osobně jsem pro Evropské hnutí psal zprávy o náladách v Česku. Kritické názory diskutujících, třeba co namítají studenti a pracující na Ostravsku či Chebsku. Často se jednalo o negativní zprávy, ale nebyly brány v úvahu. V Bruselu prostě připouštějí jen souhlasný potlesk, kritické názory přehlížejí.
V českém Parlamentu se vůbec málokdy rozporují bruselské směrnice. Jaký budou pro nás mít efekt? Je to výhodné? Nikdo to neřeší.
Když jsem před volbami do českého Senátu položil otázku, jestli by se měl Evropský parlament rozšířit o druhou komoru, tedy eurosenát, když je to v mnoha národních parlamentech tolik vzývaná „záruka demokracie“, nikdo z kandidátů TOP 09 nebyl schopen validní odpovědi. Podle mě by to i v ostatních stranách dopadlo podobně…
No ano. Nikdo o tom nepřemýšlí. Osobně jsem dlouho fandil bájné integraci celé Evropy. Snili jsme o ní například s profesorem Jiřím Hájkem ve Sdružení evropského domu ještě před převratem. Avšak čím víc ji dnes studuji, tím jsem skeptičtější. Dominantní velmoci nemají přílišný zájem o rovnoprávné postavení menších zemí, o jejich kritické výhrady k fakticky se zhoršujícím podmínkám, k narůstajícím rozdílům. Sledují vlastní prospěch, a proto chtějí například zrušit právo veta.
Pořádáte veřejné debaty Nadace Železná opona, které jsou většinou velmi kritické. Nepokračuje tak vlastně disent?
Konají se v podzemí, ve sklepě, v příjemném prostředí pohostinného Slovenského domu. Nikdo nás nefinancuje, neřídí, nikomu nesloužíme. Pokud stále platí, že podstatou demokracie je svobodná diskuse bez předsudků a žádných omezení na základě plurality názorů, potom budeme s každým režimem v souladu. Pokud však bude vláda či EU prosazovat cenzuru, budeme velmi kritičtí. Bez obav a postranních úmyslů zveme politiky či zajímavé veřejné osoby. Zleva i zprava.
Na našich akcích, které pořádáme přes třicet let, už vystoupili mimo jiné třeba Mirek Topolánek, Vladimír Špidla, Ivan Bartoš, Ján Čarnogurský, oba bývalí prezidenti, všichni čeští eurokomisaři. Chceme pozvat i generála Michala Koudelku. Ostatně jsem začínal ve spolupráci s Danielem Kroupou.
Nikdy jsme se žádným směrem nevyhranili. Diskutovat může každý. Setká se však často s dost všetečnými a tvrdými dotazy. Lidé se u nás nebojí. Poklidně vše fungovalo do chvíle, než jsem začal být dáván do spojitosti s Milošem Zemanem, mým spolužákem a kamarádem. Od té doby se na nás spousta lidí začala dívat skrz prsty. Nedávno jsem zažil úsměvnou zkušenost s Petrem Pithartem. Požadoval za své vystoupení zaplatit. Jenže my vstupné nevybíráme ani nás sponzoři nedotují, takže na placení řečníkům nemáme.
Přitom na shromáždění Milionu chvilek pro demokracii v rámci letošních oslav 17. listopadu Pithart vystoupil…
Jsou jasnou součástí Fialova vládního bloku. Asi také mají větší kasu než my, když jsou schopni zaplatit pronájmy, četné pořadatele, ozvučení a reprodukční techniku pro tisíce lidí, postavit pódium, a tak dále. My se s nimi nemůžeme finančně rovnat. Nejsme tak bohatí. Nicméně jsem nikdy neslyšel, že by ve svých vystoupeních dali slovo též opozici, nějakému konkurenčnímu názoru. Propagují výhradně jediný názorový směr a třeba Česká televize jim dělá doslova hlásnou troubu a zdarma „barnumskou reklamu“.
Před týdnem jste měli debatu o Edvardu Benešovi, jenž byl před devadesáti lety zvolen do funkce prezidenta Československé republiky. Co to?
Ano a pozvali jsme kromě Jiřího Weigla a profesorů Petra Druláka a Ivo Budila též docenta Pitharta a novináře Jana Urbana, kteří se však omluvili. Beneš pobýval ve funkci v nejsložitějších a nejtragičtějších časech naší státnosti. Pro mnohé se stal cílem nechutné dehonestace, pro jiné zaslouženého obdivu. Měl však například v roce 1943, když se schylovalo k podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy, šanci postupovat jinak, nabízela se snad výhodnější a jiná reálná alternativa?
Nesmíme přitom zapomenout, že tehdy jediným, kdo byl ochoten uznat obnovu Československa v předmnichovských hranicích, byl Sovětský svaz. Británie striktně odmítala uzavírat dohody před koncem války. Amerika je daleko a navíc ji střední Evropa nezajímala. Oba spojenci předpokládali, že poválečná nadvláda SSSR ve východní Evropě bude nevyhnutelná, a proto doporučovali budoucím „porobeným zemím“, aby podle československého modelu respektovaly zájmy Moskvy hlavně v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. A vyhnuly se tak jejich bezprostřednímu pohlcení Sovětským svazem, jak se to událo v Pobaltí. Správa vnitřních domácích záležitostí pak mohla zůstat v jejich rukou.
Američtí poradci jim výslovně radili, aby postupovaly podle vzoru Edvarda Beneše a také navázaly příznivé vztahy se SSSR, neboť „doba malých národů skončila, ve sféře sovětského vlivu budou mít lepší život“, respektive „balkánským Slovanům bude lépe ve stínu Moskvy než jako nezávislým maličkým národům“.
Kdo si dnes troufá seriózně vyčítat Benešovi, že zachránil republiku a definitivně vyřešil takzvaný problém sudetských Němců, tak moc nezná historii. Kdo koncem roku 1945 prosadil současný odchod americké a Rudé armády z našeho území, na čas zabránil naší okamžité sovětizaci, která hned po skončení války postihla všechny ostatní východoevropské státy, a fakticky tak o tři roky prodloužil trvání takzvané limitované demokracie u nás?
Co si v tomto kontextu myslíte o tom, že sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu bude poprvé na české půdě, tedy v Brně?
Po druhé světové válce bylo v Evropě na základě rozhodnutí vítězných velmocí odsunuto přes dvanáct milionů Němců, ale pouze v Čechách je problematika toho odsunu neustále a záměrně oživována. Z hlediska Němců byl odsun nesporně bolestný. Neodpovídá dnešním měřítkům a kritériím lidských práv. Byl však realizován v dobové formě, jež však nebyla ani zdaleka adekvátní všem nelidským ukrutnostem německých fašistů, které spáchali během války. Při nich zahubili miliony nevinných obětí!
Proto dnes nemohou obstát neomalené pokusy srovnávat útrapy odsunutých se strašlivými důsledky války, kterou Němci sami opět vyvolali. Pro řadové Poláky je zastávání obdobných flagelantských postojů zhola nemyslitelné a pro politika potom zcela likvidační! V Jugoslávii po válce k odsunu Němců nedošlo, tam je za dokonaná zvěrstva na místě postříleli. Bohužel, my Češi vznešeně trpíme sebemrskačstvím.
Osobně lituju veškeré oběti všech válek. Je nutné před nimi v úctě pokleknout. Domnívám se proto, že „naši milí krajané“ by se neměli setkávat v Brně, kde si za války spořádaně kupovali vstupenky na úžasná představení v Kounicových kolejích, tedy na popravy českých vlastenců, ale s nepředstíranou pokorou by měli prosit za odpuštění v Lidicích nebo v Terezíně.
Zdejší Němci určitě přispěli k historickému rozvoji českých zemí. Své poklidné soužití však násilně ukončili tragickou katastrofou druhé světové války. Uvažte, jak by se po roce 1989 v procesu sjednocování Německa, probíhajícím za silné podpory obou supervelmocí, případně zachovaly čtyři miliony Němců, pokud by nedošlo k odsunu a oni by i nadále žili v českém pohraničí? Co by potom asi zbylo z Česka?
Ještě bych se chtěl vrátit k oslavám 17. listopadu. Projekt Blaničtí rytíři, který dokumentuje dění na Národní třídě 17. listopadu 1989, podporují samé slovutné organizace jako třeba hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková. Přesto ho nikdo moc nezná. Vás oslovili lidé, kteří za ním stojí, abyste jim poskytl svědectví. Co se s ním dál dělo?
Projekt, za kterým stojí Neela Winkelmannová, chtěl shromáždit osobní příběhy těch účastníků, kteří zůstali poslední v kotli na Národní třídě. Poslal jsem jim své zážitky, ale od té doby ticho po pěšině. Nejspíš se jim moje postřehy moc nehodily do krámu. Nezapadaly do dodatečně fabulovaných bajek, jež již šestatřicet let pomáhají udržovat falešné oficiální mýty o sametové revoluci.
Vy si také myslíte, že to zrežírovala tehdejší Státní bezpečnost?
Je to na dlouhé povídání, které na podkladě dostupných dokumentů zcela vyvrací usilovně tradované pověsti oficiálně šířené médii, redaktory České televize a státem placenými historiky. Oni se stále bojí přistoupit k otevřené konfrontaci s ověřenými fakty, očitými svědky a odhalit skutečné důvody, průběh a pozadí listopadového převratu.
Nejedná se přitom o žádné tajuplné konspirace nebo praktiky svobodných zednářů, nýbrž o logický sled událostí, ve kterých hrály určitou roli též některé složky Státní bezpečnosti. Rozhodujícím impulzem byl intenzivní zájem Sovětského svazu, který pro uskutečnění podstatných zdejších změn použil nejen své prostředky, ale využil též dlouhodobé latentní nespokojenosti domácího obyvatelstva.
Při povrchním pohledu by se ve stručnosti dalo ironicky říct, že důvodem změn byla potřeba Gorbačova získat vstupenku na parník. Podmínkou jejího získání bylo uskutečnit svobodné volby všude ve východní Evropě, tedy i u nás. Bez splnění tohoto dodatečného amerického požadavku by se vrcholné setkání na Maltě neuskutečnilo. To sdělil 4. prosince 1989 zkoprnělým východoevropským generálním tajemníkům Gorbačov. Tato strohá informace představovala pro přítomné vrcholné potentáty definitivní konec jejich politické kariéry. Třeba pro Ceauseska to bylo smrtelné.
Již na Albertově nešlo přehlédnout podivně iniciativní mladíky v kožených bundách, kteří se snažili nasměrovat průvod na Václavské náměstí. Nakonec se jim podařilo demonstranty úspěšně zavést na Národní třídu až do kotle stlačovaného uniformovanými policisty a oni sami – po prokázání se odznakem – rychle zmizeli ve dveřích, které byly náhle otevřeny pouze pro ně v průchodu paláce Metro. Nepochybně se jednalo o policisty v civilu. Po letech mi potvrdil jeden z nich, dosud sloužící plukovník, že byl tehdy spolu s dalšími příslušníky navelen, aby zavedli průvod na Národní třídu, což se jim podařilo.
Proč poslední dobou při vzpomínkových akcích dochází na Národní třídě k napadání opozice, jako je třeba Andrej Babiš, Filip Turek a další?
Určité kavárenské elity totiž nelibě vnímají snižování jejich domnělých, avšak ve skutečnosti smyšlených zásluh o sametovou revoluci a nehodlají se s tím smířit. Třeba Michael Kocáb je dnes vnímán jako hrdina, který statečně vyhnal z Československa (a někdy i z celé východní Evropy) sovětskou armádu. Přitom nezná rozkaz sovětského ministra obrany maršála Dmitrije Jazova, na jehož základě začalo stahování sovětských vojsk z východní Evropy již 9. listopadu 1988! Pro pořádání každoroční poutě či taškařice 17. listopadu je tato skutečnost ovšem nepřijatelná. Proto se nejen pro školní děti pořádají na Národní třídě různé hry a rozmařilé zábavy, aby překryly slabost argumentů o hrdinech a revoluci, která se nekonala.
Důležitou silou byl za minulého režimu disent. Nebylo to nikdy hnutí s jednotným názorem, nicméně převládala idea odboje proti komunismu. Dnes však bývalí disidenti přesně kopírují chování společnosti. Také se rozdělili. Co to?
Někdo byl umlčen funkcí a lukrativním flekem, jiný se k těmto poutům se státní byrokracií otočil zády a zůstal svobodný. Každý to vidí podle svého. Nicméně někteří lidé, třeba jako Lenka Procházková či Jan Schneider, se před mocí neohnou. Kdyby to udělali, žili by sice spokojeně v kulisách plných výhod, ale nemohli by si sebe vážit. Raději jsou paličáci a nikomu se nepodbízejí.
Společnost byla rozdělená vždy. Někteří profitují z vývoje, zapřou se, ale jiní stojí rovně a kritizují, jako třeba Stanislav Novotný. No a tací stojí na okraji „správně demokratické“ společnosti. Kdo nejde s většinou vyfutrovanou penězi a propagandou masových sdělovacích prostředků, ten má smůlu. Ale když se budete chovat třeba jako Alexandr Vondra nebo Marek Benda, tak budete požívat velkých výhod.
