KLIMA: VZPOURA PROTI PANICE V prvních dílech seriálu, připravovaného společně s mezinárodním vědeckým sdružením Clintel, jsme popisovali paniku, která kolem klimatu vznikla. Dnes na téma střídání počasí, klimatologie, důkazů a „důkazů“.
Foto: Clintel Popisek: Logo organizace Clintel
V následujícím textu se podíváme především na střídání počasí na doby ledové a meziledové. Nezvratné důkazy byly objeveny při geologickém průzkumu, který byl realizován na přelomu 70. a 80. let minulého století. Očekávaným výsledkem mělo být největší ložisko štěrkopísků v oblasti Jablonného v Podještědí a Dubnice. Součástí tohoto úkolu byl i geologický průzkum v blízkém okolí. V samotném ložisku byly vyhledávány především štěrkopísky. Ty pak sloužily a dodnes slouží ve stavebnictví.
Při geologickém průzkumu bylo objeveno mnoho zajímavých faktů, které se týkají zalednění, tedy dob ledových a dob meziledových. Existence meziledových období byla v daném prostoru od Rynoltic až po Mimoň prokázána výskytem fosilních půd. Z toho vyplývá existence meziledových dob. Další teplé období v Eemu trvalo 14 tisíc let.
Pohyb ledovce a jeho hranice byly odkryty při těžbě v lomu u Dubnice. Petrografické členění se sestává ze žul, pazourků vulkanických kamenů a dalších hornin. Ve stěnách lomu byly u Dubnice objeveny dokonce balvany švédské žuly.
Časově nejdelší zalednění Holstein trvalo 150 tisíc let. Toto zalednění ovlivňovalo reliéf krajiny. Další ledovce Riss a Wurm již za hory do české pánve nedosáhly, ale výrazně ovlivnily podnebí a další tvorbu říčních teras v regionu. V době stadiálů ve wurmském glaciálu se tvořily spraše a další mladší terasy. Vliv na tvorbu krajiny v daných dobách měl mimo jiné Podkrušnohorský zlom, který probíhá od Krušných hor až k Liberci. Známky o vlivu zlomu jsou patrné v Lužických horách, kde jsou viditelné u turistické stezky, která probíhá od Jitravského sedla směrem na Hrádek nad Nisou a dále.
Při tání ledovce docházelo k usazování naplavovaných štěrkopísků a tvorbě jednotlivých teras. Při pomalém tání, které probíhalo zpočátku, se tvořily tzv. hrnce a pak jezero. Základy těchto sedimentů byly tvořeny místy jílovitými souvky a nad nimi jezerními písky, které se tvořily pří oteplování a tání ledovců. Význam zde měla řeka Ploučnice, která si v té době tvořila koryto a odtékala na Českou Lípu a dále do Děčína, kde se vlévala do Labe.
Dalšími důkazy o činnosti ledovců jsou výskyty geologických jevů v regionu od Jablonného v Podještědí ve směru na Mimoň. Zde byly ve stěnách starých lomů objeveny mrazové klíny, mrazové hrnce a další stopy po zalednění a vysokém snížení teplot, které v dané době stadiálů vznikaly.
Veškerá data byla objevena už při otvírce jednoho z největších ložisek štěrkopísku v České republice. Těžba nám také otevřela poznání o geologické stavbě ložiska štěrkopísků a z ní plynoucí fakta o vzniku ložiska a jeho struktuře, v níž jsou zastoupeny horniny z velké dálky, které dopravily na různá místa ledovce a jsou důkazem trasy, odkud byly přemístěny.
Z popsaných důkazů vyplývají následující závěry.
Zalednění dodalo místu určitý tvar krajiny, kde v dané době docházelo k její přeměně díky tektonickým jevům, ke kterým docházelo během pohybů podél Krušnohorského zlomu. Řeka Ploučnice vytvořila koryto, které postupně vytvořilo terasy. V údolí řeky Ploučnice byla provedena geofyzikální měření, která potvrdila 60 metrů hlubokou rýhu, která kopírovala terén podél řeky. Co je ovšem nejdůležitějším faktem – potvrdila změny teplot s délkou trvání vysokých teplot v interglaciálech a tím ústupu a tání ledovců. Nu, a nejdůležitějším poznáním je délka času teplotních rozdílů.
Závěrem lze doporučit velmi zajímavou procházku v tomto regionu. Začneme Jitravským sedlem a odtud na hřeben naproti silnici na Českou Lípu. Jdeme po hřebenu, kudy vede turistická cesta a kudy ledovec v období Mindelu překročil hranice do Čech. Dále pokračujeme po hřebeni, až narazíme na ledovou jeskyni, a pak pokračujeme podél svisle nebo šikmo usazené pískovcové skály. Zhruba po dvoukilometrové cestě sejdeme dolů a skončíme na Sloních skalách. Od nich se dáme zpět na hlavní silnici, u které uvidíme zarostlou pískovnu, v níž jsou obrovské žulové balvany, které přinesl ledovec. Potom pokračujeme dál do Jablonného v Podještědí, kde si prohlédneme místní kostel, který je zmenšenou podobiznou kostela ve Vatikánu.
Závěrem jen poznámka: Pohyby ledovce dokazují, že změna teplot na Zemi je naprosto přirozený proces, který se v jejích dějinách opakoval, opakuje a v budoucnosti opakovat bude.
Někteří členové Rady ČT a Rady Českého rozhlasu připravují otevřený dopis vládě, poslancům a senátorům s výzvou „za nezávislá veřejnoprávní média“. Text dopisu a výzvou k podpisu do středečních 12 hodin s tím, že jeho veřejná prezentace je plánována na čtvrtek. Autoři dopisu tvrdí, že se bojí o budoucnost ČT a ČRo a vyzdvihují disciplinovanost koncesionářů, která je prý dána jejich spokojeností. ParlamentníListy.cz získaly kompletní text chystané výzvy.
Foto: Hans Štembera Popisek: Česká televize, ilustrační foto
Veřejnoprávní média prý hrají nezastupitelnou úlohu, kterou nemohou nahradit žádná soukromá média a chrání duchovní, kulturní a přírodní dědictví naší země. S takovou argumentací hodlají v dopisu vyrukovat jeho případní signatáři.
ČT a ČRo podle autorů dopisu nelze udržet bez stabilního, dlouhodobě plánovatelného a nezávislého systému financování. „A je to právě stávající financování prostřednictvím poplatků, které odděluje veřejnoprávní službu od jakéhokoliv vlivu,“ tvrdí výzva.
„Jako členky a členové kontrolních orgánů těchto médií, tj. Českého rozhlasu a České televize, jsme si vědomi svých úkolů a odpovědnosti, které se týkají zajištění nezávislosti obou těchto médií a kontroly naplňování požadavků na veřejnou službu. Její rámec je definován příslušnými zákony i zmiňovanými Memorandy, která byla v loňském roce podepsána řediteli jmenovaných institucí a ministrem kultury, a to s platností na dobu pěti let. Jedná se o dohody, ze kterých vycházejí nejen každoroční rozpočty, ale především i dlouhodobé plány obou médií, bez kterých nemohou odpovědně fungovat,“ stojí v dopisu o výzvě, jejíž zveřejnění s příslušnými podpisy členů obou rad chystají na čtvrtek.
Autoři výzvy dokonce argumentují tím, že pokud lidé koncesionářské poplatky poctivě platí, jde o důkaz jejich spokojenosti s tím, jak veřejnoprávní média pracují. Ignorují fakt, že placení těchto poplatků je povinné a domácnosti se v případě neplacení vystavují tvrdému vymáhání.
„Obdivuhodná platební morálka občanů je potvrzením stávající důvěryhodnosti obou médií i potvrzením správnosti současného způsobu financování – a zároveň také důkazem, že si lidé uvědomují, že veřejnoprávní média jsou především ‚jejich‘ a jsou tu opravdu pro každého. Veřejnoprávní média se proto nemohou srovnávat se soukromými médii a nedají se zploštit na jednoduchou byznysovou rovnici, že má platit pouze ten, kdo se dívá či poslouchá. Veřejnoprávní média pečují o společnost ve všech jejích aspektech s cílem, aby se všichni lidé mohli účastnit demokratických procesů. Proto z existence veřejnoprávních médií jednoznačně profitují všichni, tedy i ti, kdo vysílání zrovna nesledují,“ vymysleli autoři prohlášení.
Závěrem vyzývají vládní činitele k dialogu. „V duchu tohoto otevřeného dopisu vyzýváme vládní představitele, v první řadě předsedu vlády Andreje Babiše a ministra kultury Oto Klempíře, stejně tak i další vrcholné představitele k racionálnímu dialogu na základě relevantních argumentů,“ končí celý dopis. Následuje už jen místo a datum, které ukazuje chystaný termín zveřejnění výzvy. „V Praze 5. února 2026.“ Následovat má abecední výčet signatářů.
Podle informací serveru ParlamentníListy.cz tento text členům Rady ČT s výzvou k případnému podpisu zaslala televizní radní Ivana Chmel Denčevová a členům Rady ČRo se stejnou výzvou rozhlasový radní Zbigniew Czendlik.
Nelze očekávat, že by se pod výzvu podepsali všichni členové obou mediálních rad. ParlamentníListy.cz hovořily s několika z nich, kteří nám pod podmínkou anonymity sdělili, že rozhodně nemají v plánu své podpisy připojovat.
„Je absurdní, aby rada coby kontrolní orgán vystupovala jako nátlaková skupina v politice. To je proti smyslu našeho poslání jako radních,“ uvedl jeden z členů mediálních rad.
Podle našich informací členové obou rad obdrželi zároveň s dopisem upřesňující informace, že své podpisy mají připojit do středečních 12 hodin. Spekuluje se, že cílem je dopis zveřejnit v souvislosti se zasedáním sněmovního mediálního výboru, který začíná ve čtvrtek 5. února ve 14 hodin.
Dojde-li nakonec ke zveřejnění, podle námi oslovených členů mediálních rad, se výzva nejen mine účinkem, ale může působit spíš kontraproduktivně. „Nedivil bych se, kdyby to vládu utvrdilo v tom, že zrušení koncesionářských poplatků je jediné správné. Text toho dopisu je nevyvážený a aktivistický. Zcela ignoruje porušovaný zákonný závazek médií veřejné služby o poskytování objektivních, ověřených a vyvážených informací. Podobné apely k žádné nápravě nepřispívají. Naopak svou jednostranností prohlubují bariéru mezi zpravodajstvím ČT a ČRo a občany, kteří jsou s veřejnoprávní službou nespokojeni. Autoři dopisu veřejnoprávní službě škodí,“ uvádí další zdroj z prostředí mediálních rad.
CELÝ TEXT PŘIPRAVOVANÉ VÝZVY:
Výzva – „Za nezávislá veřejnoprávní média“ – Vládě České republiky a politickým reprezentantům
Vážený pane předsedo vlády, ministryně a ministři, poslankyně a poslanci, senátorky a senátoři,
oslovujeme Vás v návaznosti na programové prohlášení vlády z 5. ledna 2026, ve kterém je uvedeno: „Zrušíme poplatky za veřejnoprávní média, čímž snížíme zátěž pro občany a firmy.“ Obracíme se na Vás, protože cítíme obavu o budoucnost Českého rozhlasu a České televize.
Silná, nezávislá a stabilně financovaná média veřejné služby jsou jedním ze základních a nezbytných pilířů demokratické a zdravé společnosti a jakékoliv jejich ohrožení je rizikem pro všechny občanky a občany této země, a to v současnosti i v budoucnosti.
Český rozhlas i Česká televize jsou dlouhodobě médii s nejvyšším podílem důvěry občanů České republiky. Z ní vyplývající vysokou důvěryhodnost, kterou v Česku nevykazuje žádné jiné médium, je nezbytné chránit a citlivě o ni pečovat. Veřejnoprávní média nejsou tedy „jen dalším hráčem na trhu“, ale jsou jediným subjektem, který bez přímé závislosti na soukromých a politických zájmech či reklamním rozpočtu, plní službu, kterou ze své podstaty nemůže zajistit nikdo jiný. Týká se to uchování duchovního, kulturního a přírodního dědictví, např. menšinová témata, specializovaná vysílání pro děti a náctileté, seniory či osoby se zdravotním znevýhodněním, sítě zahraničních zpravodajů či podpora menšinových sportů. Obsah daný zákonem – a nově i Memorandy o způsobu naplňování veřejné služby – nelze udržet bez stabilního, dlouhodobě plánovatelného a nezávislého systému financování. A je to právě stávající financování prostřednictvím poplatků, které odděluje veřejnoprávní službu od jakéhokoliv vlivu.
Jako členky a členové kontrolních orgánů těchto médií, tj. Českého rozhlasu a České televize, jsme si vědomi svých úkolů a odpovědnosti, které se týkají zajištění nezávislosti obou těchto médií a kontroly naplňování požadavků na veřejnou službu. Její rámec je definován příslušnými zákony i zmiňovanými Memorandy, která byla v loňském roce podepsána řediteli jmenovaných institucí a ministrem kultury, a to s platností na dobu pěti let. Jedná se o dohody, ze kterých vycházejí nejen každoroční rozpočty, ale především i dlouhodobé plány obou médií, bez kterých nemohou odpovědně fungovat.
Znovu opakujeme, že systém financování prostřednictvím poplatků je systémem v České republice osvědčeným, zavedeným a především zajišťujícím nezávislost veřejnoprávních médií. Obdivuhodná platební morálka občanů je potvrzením stávající důvěryhodnosti obou médií i potvrzením správnosti současného způsobu financování – a zároveň také důkazem, že si lidé uvědomují, že veřejnoprávní média jsou především „jejich“ a jsou tu opravdu pro každého. Veřejnoprávní média se proto nemohou srovnávat se soukromými médii a nedají se zploštit na jednoduchou byznysovou rovnici, že má platit pouze ten, kdo se dívá či poslouchá. Veřejnoprávní média pečují o společnost ve všech jejích aspektech s cílem, aby se všichni lidé mohli účastnit demokratických procesů. Proto z existence veřejnoprávních médií jednoznačně profitují všichni, tedy i ti, kdo vysílání zrovna nesledují.
V duchu tohoto otevřeného dopisu vyzýváme vládní představitele, v první řadě předsedu vlády Andreje Babiše a ministra kultury Oto Klempíře, stejně tak i další vrcholné představitele k racionálnímu dialogu na základě relevantních argumentů.
NEKOREKTNĚ S KELLEREM Znáte dobře své nejvyšší hodnoty? Ptá se sociolog a filozof Jan Keller. Místo komentáře nyní připravil pro čtenáře ParlamentníchListů.cz test, po jehož vyplnění zjistíte, kdo vlastně jste. Pakliže nenasbíráte tak moc bodů, zde je rada: „Rozhodně by vám prospělo sledovat pravidelně názory vyzrálých autorit typu Jana Jakoba, Michaely Šebelové či Kateriny Demetrashvili.“
Foto: Hans Štembera Popisek: Jan Keller
Spousta podivných věcí, které se dnes dějí, je zdůvodňována odkazem na naše nejvyšší hodnoty. Snad nikdy se o hodnotách ze všech nejvyšších nebájilo tak intenzivně jako dnes. Přitom se politika, média a takzvaný veřejný diskurz vyznačují nebývalou mírou tendenčnosti a pokrytectví, zcela běžným zvykem se stalo užívání dvojího metru. To vše dohromady umožňuje chápat naše nejvyšší hodnoty v neobvyklé šíři. V testu, který následuje, se může každý zařadit podle vlastního vkusu a svého naturelu.
1. Kdo by měl rozhodovat o tom, co patří mezi naše nejvyšší hodnoty?
a) Ti sami lidé, od kterých se očekává, že budou takové hodnoty dodržovat.
b) Jejich volení zástupci, pokud se ovšem sami těmito hodnotami řídí.
c) Demokraté typu Mikuláše Mináře, kteří volby k ničemu nepotřebují.
2. Jaké místo zaujímá mezi našimi nejvyššími hodnotami státní suverenita?
a) Měla by mít ústřední pozici. Není totiž známo, že by někde existovala demokracie bez státní suverenity.
b) Státní suverenita je nesporně důležitá, pokud nám naše nejvyšší hodnoty nenařídí jinak.
c) To je špatně položená otázka. Záleží na tom, o který stát se jedná.
3. Domníváte se, že při vyhodnocování probíhajících vojenských konfliktů ve světě je nejdůležitější:
a) Poctivě analyzovat historické příčiny a geopolitické souvislosti, které k nim vedly.
b) Souhlasit s názory těch, kdo jsou, alespoň podle svého vlastního mínění, v dané věci experty.
c) Ignorovat fakta a plně se spolehnout na ty úplně nejvyšší hodnoty, ať už jsou jakékoliv.
4. Je v souladu s našimi nejvyššími hodnotami rozšiřování EU o nejmenované státy pověstné mírou své korupce?
a) Je to ta nejpřímější cesta k rozkladu Evropské unie.
b) Boj s korupcí není mezi našimi nejvyššími hodnotami, neboť korupce není hodnotou.
c) Vše záleží na tom, co nám dokáží nejmenované státy nabídnout.
5. Domníváte se, že muniční iniciativa je:
a) Podezřelá aktivita, jejíž aktéři by měli být vyšetřováni příslušnými orgány.
b) Výraz alibismu, který hudebně nadanému národu umožňuje taky si vystřelit pod heslem „já nic, já muzikant“.
c) Výborný způsob, jak využít hromad cizích mrtvol ke zvýšení příjmů našeho deficitního státního rozpočtu.
6. Domníváte se, že v řadách ukrajinské armády bojují neofašisté?
a) Stoupenci banderismu jsou neofašisté, kteří mají na Ukrajině své pevné místo nejen v armádě.
b) Možná se tam občas vyskytnou jedinci, kteří mají k těmto směrům jisté sympatie, ale není třeba o tom příliš mluvit.
c) Ano, působí tam i nějací neofašisté, ale jsou to všechno přesvědčení demokraté.
7. Patří mezi naše nejvyšší hodnoty lhaní?
a) Něco takového může napadnout jenom politika.
b) Lhát se může pouze tehdy, napomáhá-li to vítězství pravdy a lásky.
c) Někdy je nutné lhát ve státním zájmu. Otázka Vrbětic není součástí tohoto testu.
8. Má z hlediska našich nejvyšších hodnot nějaký význam instituce referenda?
a) Měla by mít. Referendum je přece vyjádřením toho, jakých hodnot si lidé ve skutečnosti cení.
b) To je dobrá otázka. Jaké jsou další otázky?
c) Referendum je naprosto nepřijatelné. Je totiž vyjádřením toho, jakých hodnot si lidé ve skutečnosti cení.
9. Může mít někdo jiné nejvyšší hodnoty, než jsou ty naše?
a) Ano, ale není to pro něho bezpečné.
b) Možná může, ale to nás rozhodně nemusí zajímat.
c) To je vyloučeno, ty naše jsou přece jenom jedny.
10. Patří mezi naše nejvyšší hodnoty militarizace společnosti?
a) Rozhodně nepatří. Militarizace společnosti je cesta, jak skutečné hodnoty zlikvidovat.
b) Záleží na tom, jedná-li se o militarizaci útočnou, anebo obrannou. Proti té útočné budeme od roku 2027 preventivně bojovat všemi prostředky.
c) Militarizace je základem naprosto všech hodnot, jak bylo stanoveno v posledním rozkaze.
11. Jak by se mělo postupovat vůči těm, kdo nevěří v naše nejvyšší hodnoty?
a) Bylo by dobré zamyslet se nad tím, co je k tomu vede.
b) Takové lidi je možno tolerovat, pokud si nechají své názory pro sebe.
c) Je třeba nahlásit je úřadům, zmrazit jim majetek, zablokovat bankovní účty a zakázat cestování po Evropě.
Vyhodnocení testu:
Za odpovědi „a“ náleží u každé otázky 3 body. Za odpovědi „b“ náleží 6 bodů. Za odpovědi „c“ náleží u prvních osmi otázek 10 bodů, u posledních tří otázek 9 bodů.
Dosáhl/a jste 33 bodů:
Měl/a byste se nad sebou vážně zamyslet. Vaše názory nejsou dostatečně politicky korektní. Buď jste příliš naivní a věříte každé dezinformaci, anebo si nedovedete naladit žádné z našich vyvážených a objektivních médií. Není zcela vyloučeno ani to, že jste prostě jen obyčejná foltýnovská svině.
Máte 34 až 70 bodů:
Není to s vámi úplně zoufalé, ale v některých otázkách stále nemáte tak zcela jasno. Musíte na sobě ještě zapracovat. Rozhodně by vám prospělo sledovat pravidelně názory vyzrálých autorit typu Jana Jakoba, Michaely Šebelové či Kateriny Demetrashvili. Jsou to osobnosti, které již tak jaksi od přirození nedovedou ideově tápat.
Máte 71 až 106 bodů:
Můžete si bez obav jít sednout do kavárny v kterémkoliv velkém českém či moravském městě. Najdete tam spoustu spřízněných duší. Pokud se vyhnete konverzaci ohledně dvou nebo tří otázek, za které jste získal/a nízký počet bodů, rádi vás tam kdykoliv opět uvidí.
Dosáhl jste 107 bodů:
Upřímná gratulace. Je vidět, že jste světonázorově na výši. Bez obav byste si mohl/a o čemkoliv hodnotově závazném zasvěceně podebatovat se samotným prezidentem. Určitě byste si náramně rozuměli.
ANKETA „To není spor mezi prezidentem a ministrem Macinkou, ale hlavně intrika Petra Koláře a generála Koudelky. Prezident není dobrý herec, a tak tu roli zfušoval.“ I to zaznělo v souvislosti s tím, co se odehrává mezi ministrem Macinkou a Hradem. Padla i slova jako „podržtaška“. Došlo i na Milion chvilek a na umělce. Promluvili herci Ivan Vyskočil a Michal Gulyáš, spisovatel Jan Tománek, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider a autor literatury faktu Bruno Solařík.
Foto: Hana Brožková Popisek: Ivan Vyskočil
Co říkáte na spor mezi Hradem, konkrétně tedy prezidentem Pavlem, a ministrem Macinkou ohledně sms zpráv, které ministr poslal Petru Kolářovi? Jak komentovat obsah ministrových zpráv a co říci na prezidentova slova ohledně pokusu o vydírání? Souhlasíte s tím, že byly zprávy zveřejněny? Co říci na postoj Andreje Babiše v tomto případě? Jak komentovat iniciativu spolku Milion chvilek, který na neděli připravil akci na podporu prezidenta Pavla? A překvapuje vás podpora prezidenta i ze strany některých umělců? Tak jsme se ptali zmíněných veřejně známých osobností.
„Jak se okamžitě objevila nastartovaná letka Milionu dotací s hotovým webem, kolik přidružených umělců a několik set tisíc ‚lepších spoluobčanů‘, kteří okamžitě a bez mrknutí oka přispěchali na pomoc ‚šikanovanému‘ bolševickému prezidentovi…“ zaznělo například.
Ivan Vyskočil: „Přátelé po boku“? Spíše „nepřátelé v zádech“!
„To není spor mezi prezidentem Pavlem a ministrem Macinkou, ale hlavně intrika Petra Koláře a generála Koudelky. Vidím je jako hlavní hybatele vražení klínu do vládní koalice a následně získávání čím dál větší moci,“ říká herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil a vysvětluje. „Prezident Pavel, mám pocit, je v tom docela nevinně. Ten jen přečetl, co mu napsali. Často je zřejmé, že nekoná podle svého uvážení, ale tentokráte to bylo i značně vidět a cítit, jako by se osobně od toho papíru distancoval. Nechci být nějaký amatérský psycholog, čtoucí z výrazů tváře a těla, ale působilo to na mě takto! Jsem přesvědčen, že panu prezidentovi i nám občanům by pomohlo, kdyby si prezident Pavel konečně uvědomil, že ta parta kolem něho nejsou ‚přátelé po boku‘, ale naopak spíše ‚nepřátelé v zádech‘!“ vzkazuje.
„A svoje kolegy už dávno nekomentuji. Hodně z nich to vidí jako já, jen to neříkají, a z některých padají názory, že na to nemám slov.“
Michal Gulyáš: Připravme si bílé kapesníčky, abychom těm šmejdům mohli dojemně zamávat na rozloučenou
Vyjádřil se i Vyskočilův herecký kolega Michal Gulyáš. „Mám-li se serióznější formou vyjádřit, jak pozoruji celou událost Hrad vs. vláda, pak je jasná jedna skutečnost, jak ji, myslím skvěle, popsal Jarda Štefec, který to definoval jako souboj Koláře s vládou. S Jardou Štefcem musím souhlasit. Kolář si udělal z republiky svou firmu, všichni včetně prezidenta „PePana Karbouše“ jsou jen jeho zaměstnanci, a energetické šelmy a zbrojní firmy jsou jeho partneři. Ti stvořili „Karbanátka“ a posadili ho na Hrad. Politika se ale mění, a jak řekl Jiří Paroubek, například drzá nabídka velvyslanců, vybraných a pokropených Kolářovou svěcenou vodou se hroutí, když ministerstvo zahraničí obhospodařuje Petr Macinka, trumpovec, když má nová vláda jiné zahraniční a domácí preference,“ říká Gulyáš.
„Kolář je nejspíš ve vazbách s demokraty, tedy s bandou, která za Trumpa sedí na kyslíkovém přístroji politické aranže. Je to výměna a zhroucení starého systému a světa, viditelná na té nafoukané figuríně, co si myslela, že poroste mimo sluneční soustavu. Už mu opadává listí a sesychají větve, za chvíli ztrouchniví a může si užívat svůj majetek někde na americkém vejminku. Tady mu už pšenka nepokvete,“ pokyvuje herec.
„Petr Macinka má pochvalu, hraje to dobře. „Pepa Karbanátek“, hit hradního jídelníčku, zasmrádl a žerou ho už jen sektáři z milionů chvilek pro špatně stravitelné hodnoty! Tenhle souboj není marginální střet, je to přesně to, o čem mluvím od chvíle, kdy vyhrál Donald; tohle se nevypotí, tohle bude mít svoje velké a táhlé finále. Ale dopadne to dobře. Hlava jednoho oportunistického generála padne a Kolomazník… pardón, Kolář… se odtočí někam jinam, kde zavanou „prachy“ a satanská moc. Arogance minulé éry bude mít implozivní charakter a v jejím aranžmá uvidíme velké divadlo, sotva však postřehnutelné pro ty, kteří tuhle šarádu sledují emocionálně. Připravme si bílé kapesníčky, abychom těm šmejdům mohli dojemně zamávat na rozloučenou! Já bych byl i pro lopaty, jámy na pomyslné mrtvoly minulosti se musí zahrabat, jinak nám tu budou zapáchat a ještě na dlouho otráví už tak znehodnocený vzduch.“
Jan Tománek: Několik rovin. A za ty umělce je mi opravdu stydno
„Víte, on existuje důvod, proč například Trump nasedne do letadla a letí se osobně setkat s Putinem, i když jistě oba mají telefony, natož esemesky… Tedy v této rovině je to, myslím, od pana Macinky naprostá politická hloupost a naivita, nehledě na fakt, že dobrovolně přistoupil na to, že jedná s nějakým podržtaškou, který není ani oficiálním zaměstnancem Hradu, místo aby jednal přímo s prezidentem,“ říká spisovatel Jan Tománek.
„Druhá rovina je, myslím, základní neznalost práva a českého jazyka. Vydírání je zde definováno jako „Kdo jiného NÁSILÍM, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné TĚŽKÉ ÚJMY nutí, aby něco konal… Kdežto pak existuje hezké slovo ‚ultimátum‘, které, myslím, zcela vystihuje, čeho jsme byli svědky. Ultimátum je kategorický požadavek s jasně stanovenou lhůtou, po jejímž uplynutí následuje konkrétní následek, sankce,“ vysvětluje.
„A třetí rovina mě doslova fascinuje – a sice to, jak se okamžitě objevila nastartovaná letka Milionu dotací s hotovým webem, kolik přidružených umělců a několik set tisíc ‚lepších spoluobčanů‘, kteří okamžitě a bez mrknutí oka přispěchali na pomoc ‚šikanovanému‘ bolševickému prezidentovi…
Mně je za ty umělce ale opravdu stydno – zvlášť když třeba některé z nich znám osobně – opravdu mě ta hloupost a naivita doslova bolí za ně. Zajímavé ale je, že dostávají na svých sociálních sítích po zásluze od svých fanoušků docela sodu, protože lidé už začínají zase více a více prohlížet…“ upozorňuje.
„A pak je tu ještě čtvrtá rovina – že je to celé vše jen domluvená hra na rozdělení mas…“
Vadim Petrov: Ego pana prezidenta a ego Petra Macinky
„Celý spor mezi Hradem a Motoristy je především o egu pana prezidenta a egu Petra Macinky. Přece si nemůžu posílat důvěrné esemesky s registrovaným zbrojařským lobbistou, který sice má vliv na pana prezidenta, ale je známý tím, že své hry rád rozehrává skrze média – jeho zveřejnění informací o financování ODS v roce 1997 vedlo ke zlomu Klausovy pozice v ODS a k jejímu rozštěpení,“ kroutí hlavou místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov.
„Petr Kolář je šedá eminence, destruktivní element a Machiavelli Pražského hradu. A když se k tomu přidá bezradnost pana prezidenta, který má dvě priority – motorky a armádu, konflikt je na stole. A Milion chvilek? Opozice? Všichni si z toho sporu chtějí urvat pro sebe nějakou výhodu. Jen umělci sehrávají roli užitečných hlupáků, protože věří, že jde o pravdu a lásku, která přece musí zvítězit na lží a nenávistí.“
Jan Schneider: Prezident není dobrý herec, a tak tu roli zfušoval
„Spory, střety zájmů, odlišné názory a hlavně jejich inteligentní a důstojné řešení, to je sama podstata demokracie. Žádný skutečný demokrat se toho nebojí, ani netvrdí, že se všechno musí odehrávat podle jeho estetických představ a nálad. Politika v demokratickém státě je tvrdý desetiboj, ne-li víceboj,“ říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019 Jan Schneider.
„Ministr Macinka sdělil prezidentovu podržtaškovi, jak bude reagovat na prezidentovy kroky. Podržtaška (on na Hradě totiž žádnou oficiální roli nemá) hned usoudil, že by se z toho dala udělat aféra, a aby realizoval údajné vydírání prezidenta, z právního hlediska se na něm podílel tím, že si zprávy nenechal pro sebe, ale poslal je tomu údajně vydíranému, čímž ten údajný trestný čin pomohl dokončit! Možná prezidentovi dokonce poradil, aby ty zprávy zveřejnil, což by znamenalo, že se podílel na dalším trestném činu, porušení listovního tajemství. Možná prezidentovi též poradil, jak potrefeně se má u toho tvářit,“ zamýšlí se.
„Prezident není dobrý herec, a tak tu roli zfušoval. Dělal, že se mu roztřásly brslenky, zatřásl trochu ochotnicky i hlasem, a přednesl text, v němž se ztrapnil sdělením o své naivitě, která prý byla zdrojem jeho tolerance. V ten okamžik by tedy měl vystupovat rozhodně a bez naivity, ale jeho režisér nic neriskoval, nedal novinářům prostor na dotazy a prezidenta odeslal do neznáma na dovolenou nebo snad na nějaký další politicko-zpravodajský brífink?“ táže se publicista.
„Premiér Babiš se zachoval zdrženlivě, což ho ctí, a svého koaličního partnera neshodil, naopak ho s jistou drobnou výhradou (styl komunikace) věcně podpořil,“ uvedl na adresu premiéra.
„Milión chvilek a suita ztřeštěných umělců budou zase exhibovat. Ať se vydovádí, ať se ukážou, jak dovedou spoustu věcí překroutit, jiné naprosto přehlížet, a hlavně se vyhnout jakémukoliv srovnání toho, co dělali jejich favorité, s tím, co dělá současná vláda. Myslím si, že Milion chvilek, jde-li mu opravdu o něco, by měl exhibovat každý týden, až do omrzení. V tom je ta pointa – až opravdu o něco půjde, a oni zase začnou třeštit, lidé už jen otráveně mávnou rukou. Takže do zbroje, ochotníci za demokracii, neflákejte se a makejte!“ vzkazuje.
Bruno Solařík: Z prezidenta jako formálně nadstranické hlavy státu se obratem ruky stává faktický lídr protivládní opozice
„Na chvíli jsem si představil, co bych si pomyslel, kdyby prezidentův přítel po boku Kolář poslal ministru Macinkovi sadu soukromých mailů, že pokud nestáhne ze hry Turka, začne Hrad pálit mosty. Následně jsem si představil, co bych řekl na to, kdyby ministr Macinka ty soukromé maily zveřejnil a předal je bezpečnostním složkám k posouzení, jestli nejde o vydírání,“ zamýšlí se autor literatury faktu Bruno Solařík.
„Inu, nejdřív ze všeho bych odsoudil Macinku za porušení listovního tajemství a za politicky škodlivý pokus o kriminalizaci běžného zákulisního vyjednávání. Vzápětí bych ovšem pokáral Koláře: ani ne za pavlačový tón jeho mailů (jsou přece soukromé, důvěrné a jejich tón jistě nebyl pro příjemce nový), ale především za netaktický postup: kdo chce někoho udeřit, neměl by mu to oznamovat předem, protože se tím sám okrádá o využití momentu překvapení,“ krčí rameny.
„Reálně, jak známo, proběhlo všechno, co jsem tu popsal, přesně obráceně. Můj postoj se však přitom nemění ani o milimetr. Jen s tím rozdílem, že o moment překvapení se ve skutečnosti připravila postava ‚ukecaný Macinka‘, zatímco listovní tajemství (§ 182 tr. zák.) hystericky porušila postava ‚Kolář vulgo Pavel‘,“ podotýká Bruno Solařík.
„S milionchvilkovým angažmá ale nastává v celé kauze pozoruhodná změna. Z prezidenta jako formálně nadstranické hlavy státu se obratem ruky stává faktický lídr protivládní opozice. Se všemi z toho plynoucími důsledky. Patří mezi ně především nezbytná ztráta velkého počtu potenciálních voličů v příštích prezidentských volbách, pakliže v nich bude chtít kandidovat. Nemluvě o ztrátě teflonové image rozvážného mudrce, do níž ‚přítel po boku‘ po dlouhá léta svého svěřence cizeloval, a která je po prezidentově rozhárané tiskovce tatam. A už vůbec nemluvě o definitivním přiznání, že je to právě nikým nevolený ‚přítel po boku‘, a ne zvolený pan generál, kdo řídí hradní provoz,“ upozorňuje.
„V tom případě se ovšem naskýtá zvláštní obraz: Ministr se sice připravil o moment překvapení, protože svého odpůrce předčasně informoval, že ho chce udeřit, ale vlastně tím − spíš bezděky než záměrně − protivníka vyprovokoval, aby jako první udeřil on. Jediný, kdo proto z celé skrumáže vychází bez poskvrny, je úhlavní objekt nenávisti opozičně-hradního souručenství, totiž předseda vlády Babiš, který vyzval obě strany k dialogu, a poklidně přitom pokračuje v běžné vládní agendě.
Jak říkám, moje hodnocení ve věci porušení listovního tajemství i trapného způsobu vyjednávání je stejné, ať je aktérem A a aktérem B kdokoli zleva zprava. A o tom to je. To je totiž znak objektivního pohledu. Ten dnes patří nejen takříkajíc do staré školy, ale pro představitele mnohých médií a neziskovek, nemluvě o významné části umělecké scény, patří přímo do starého železa. Pro ně není měřítkem neměnný etalon jednoho metru, nýbrž ‚ta správná‘ tendence, tedy protichůdný princip dvojího metru. Když například před lety prezident Zeman odmítal jmenovat ministrem piráta Lipavského, prezidentovi odpůrci mu hrozili, že k Hradu spálí mosty. Dnes přesně stejní strážci ‚té správné‘ tendence kvůli zcela srovnatelné záležitosti doslova padají do mdlob a svolávají demonstrace proti pálení mostů.
Ve vzduchu z toho všeho zůstala viset jen jedna otázka: Co je morálně i prakticky solidnější – etalon jednoho metru, nebo standarta ‚správné tendence‘? Odpovědět si ovšem musí každý sám,“ uzavírá Bruno Solařík.
