Demonstrace na Letné podle sociologa Petra Hampla nepředstavují reálnou politickou sílu, ale spíše „emocionální ventil“ bez dopadu na většinovou společnost. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz upozorňuje, že skutečný střet se odehrává jinde – mezi politickou mocí a silnými mediálními hráči. Právě tam podle něj leží klíčový problém, na který by se měl premiér zaměřit.
Foto: archiv Petra Hampla Popisek: Spisovatel a sociolog Petr Hampl.
Pane doktore, vraťme se úvodem prosím o pár týdnů zpět k demonstraci Milionu chvilek na Letné. Vy jste v minulém rozhovoru mluvil v souvislosti s těmito akcemi o tom, že většinová společnost tyto demonstrace spíše ignoruje, a použil jste i příměr o tzv. „narkomanech“, kteří potřebují svou dávku ve formě nabuzeného davu. Dostali podle vás tito „narkomani“ na Letné svou dávku? A jaký byl podle Vás dopad celé akce?
Přesně tak. Narkomani dostali svou pravidelnou dávku. A za další měsíc nebo dva budou potřebovat znovu. Žádný další dopad to nemělo.
Připomenu v té souvislosti psychologa Csikszentmihalyiho, který varuje, že když něčemu věnujeme příliš pozornosti, začínáme se tomu podobat. Je nezdravé věnovat příliš pozornosti výšplechtům Danuše Nerudové a je nezdravé věnovat milionchvilkařům víc pozornosti než nějaké běžné technoparty. Snažme se, aby dopad na naše mozky byl malý. Dopad na politiku je nulový.
Záminek pro demonstraci na Letné zaznívalo mnoho. Nejprve média upozornila na údajné „nekalosti“, kterých se měla dopustit Babišova vláda nebo lidé s ní spojení, a následně to převzal Mikuláš Minář s tím, že je potřeba jít do ulic a říct jasné „ne“. Jedním z těchto případů byla i poradkyně premiéra Natálie Vachatová, která byla označována za bezpečnostní riziko kvůli údajnému napojení na Rusko, padaly i výhrůžky smrtí – a nyní se ukazuje, že podle závěrů jednání sněmovní komise problém nepředstavuje. Co to vypovídá o způsobu, jakým Minář pracuje s tématy?
Velmi správně používáte výraz záminka, nikoliv důvod. Záminka je něco, o čem mluvčí ví, že to není skutečným důvodem. I jeho posluchači vědí, že to není skutečným důvodem. Ale mluvčí i posluchači mají pocit, že to zní docela dobře.
Milion chvilek funguje tak, že nejdřív vyhlašují termíny demonstrací a potom dodatečně ohlašují záminky. Jim i jejich zákazníkům to tak zjevně vyhovuje. Vyhovuje jim to rozdmýchání emocí bez reálné příčiny. Nicméně to má i druhou stránku, na kterou správně upozorňujete. Ty emoce pak vedou k hnusným nenávistným projevům, které poškozují celou společnost. Když se slušní vzdělaní lidé ve volném čase převlékají do kostýmů z Hvězdných válek, žádná škoda tím nevzniká. Když si hrají na fašizující chátru, tak škoda vzniká.
Je dobré si všimnout, že si při tom připadají vznešeně a ušlechtile. Mají pocit, že zachraňují svět. Přesně tak si připadali i přívrženci Adolfa Hitlera. Tím ale podobnost končí. Pan Minář může nosit sebehnědší košili, nový Hitler z něj nebude.
Aktivita této iniciativy je dlouhodobá a průběžně se zvedá kolem různých témat – nyní se vyhlásil boj za veřejnoprávní média. Minář zároveň vyzývá lidi, aby se zapojili do tzv. „milionové sítě“, tedy aby byli připraveni se na výzvu rychle aktivovat a jít do akce. Jak to vnímáte?
Tyhle velkohubé výzvy jsou součástí hry. Všichni samozřejmě vědí, že žádná síť nevznikne. Vědí, že nebudou schopni blokovat vládní budovy. Vědí, že nebudou schopni zorganizovat generální stávku. Vědí, že by nebyli schopni vybojovat partyzánskou válku. Ale mohou si tak připadat. Není to úžasné?
Vedle „ulice“ se ale odehrává i jiný typ střetu – otevřený konflikt mezi premiérem Andrejem Babišem a mediálním domem Seznam, zejména jeho servery Novinky a Seznam Zprávy. Premiér mluví o cílené kampani proti vládě, majitel Ivo Lukačovič naopak varuje před ohrožením demokracie a spor už řeší i soudy. Jak silný nástroj politického vlivu dnes podle vás představují velká média s milionovým dosahem?
Na rozdíl od Milionu chvilek se tady jedná o vážnou záležitost. O střet mezi vítězem voleb a oligarchickou strukturou, která se mu snaží zabránit v převzetí moci. Oligarcha Lukačovič je totiž představitelem celé skupiny extrémně bohatých lidí, jejichž ambicí je vydrancovat české země a za ty peníze si koupit členství v globální oligarchii, tedy postoupit do vyšší ligy.
Asi nepřekvapí, že Ivo Lukačovič, který agresivně prosazuje další stovky miliard na zbrojení a který agresivně prosazuje Green Deal, sám neplatí daně. Nechť to zaplatí prodavačky, šoféři, zdravotní sestry, učitelé…
Je jasné, že pokud to Andrej Babiš myslí s vládnutím vážně, nemůže se vyhnout střetům s touto skupinou. Pokud bychom to chtěli zařadit politologicky, jedná se o střet demokracie s oligarchií. Andrej Babiš hájí stranu demokracie, Ivo Lukačovič oligarchické vládnutí.
Opět se zde projevuje stejný princip jako u milionu chvilek. Ivo Lukačovič si zjevně připadá úžasně ušlechtile. Každá koruna, kterou nezaplatí na daních a kterou vytáhne z kapes spoluobčanů, mu dodává jakési morální svatozáře.
Když zůstaneme ještě u tohoto mediálního střetu – do jaké míry může způsob, jakým média vybírají témata, titulky nebo hosty, formovat obraz vlády u veřejnosti?
Naprosto zásadní. Z dlouhodobého hlediska je moc médií poměrně malá. Ani společný tlak Seznamu, Ekonomie a České televize nedokáže přesvědčit veřejnost o výhodách islámské migrace ani o tom, že je dobré uřezávat prsa zmateným dívkám. Nicméně krátkodobě mají moc obrovskou. Na koho se zaměří, toho dokážou úplně zničit. A že se po čase ukáže, že ty informace byly zkreslené, to už nebude nikoho zajímat. V podstatě se jedná o zastrašovací mocenský nástroj. A funguje velmi efektivně.
Ve společnosti, která je ostře rozdělená, může i zmanipulování pár procent populace rozhodovat. Je férové vidět, že ostře manipulativní jsou i jiná média, vč. některých tzv. alternativních. Ale žádné z nich nemá tak obrovskou moc.
A teď druhá rovina: Mikuláš Minář po demonstraci vyzval lidi, aby nezůstalo jen u jednorázových akcí, ale aby se zapojili do takzvané „milionové sítě“, jak už jsem zmiňoval. Jak velkou sílu může mít takto organizovaná a připravená síť lidí?
Mohla by mít obrovskou, ale to není v možnostech Milionu chvilek. Neztrácejme tím čas.
Když tyto dva fenomény spojíme – tedy tlak v ulicích a paralelně tlak velkých médií v online prostoru – jaký dopad to může mít na vládu? Může jít o sílu, která ji dokáže zásadně oslabit?
Vládu mohou oslabit jenom její vlastní chyby a nedostatek odhodlání. Pokud se nepřestane ohlížet na pokřik liberálů a pokud nepodnikne zásadní kroky ke skutečnému převzetí politické moci, pak její pozice zůstane slabou. Pořádně se podívat, jak to má pan Lukačovič s daněmi, a jak je to s financováním Milionu chvilek, to je něco, co mělo už dávno proběhnout.
Už jsme zmínili veřejnoprávní média, za která se dnes znovu svolává do ulic a která se stávají dalším mobilizačním tématem. Vy sám jste kandidoval do Rady České televize – jsou podle vás veřejnoprávní média skutečně ohrožena změnami ve financování, například úpravou koncesionářských poplatků? A jak by podle vás měla ideálně fungovat, aby opravdu sloužila veřejnosti?
V ideálním případě by měla být veřejnoprávní média transformována na média vládní a jejich společný ředitel by měl být členem vlády. Jsme malá země, naše pozice není silná a česká vláda musí zápasit proti mnoha nadnárodním skupinám. Každá z těch skupin tu může mít své mediální domy, včetně vlastních televizí. Jen česká vláda má svázané ruce. To přece nedává žádný smysl!
Potřebujeme energickou aktivní vládu. Potřebujeme vládu schopnou vybojovat střety. Potřebujeme vládu schopnou vyhlásit vizi národní obnovy a získávat pro tu vizi obyvatele. Vláda může mít i další záměry, například podporovat vlastenecké cítění, sířit vzdělanost nebo i třeba lásku k umění. Na tohle všechno potřebuje nástroj. A co jiného by mělo být tím nástrojem než Česká televize? Pokud se to redaktorům nelíbí, mohou jít pracovat k pánům Lukačovičovi, Bakalovi či Sorosovi. I když pro toho posledního mnoho z nich pracuje už dnes.
České házenkářky mají nové dresy, které vznikly ve spolupráci se značkou Puma. Oděvy tmavěmodré barvy v kombinaci se žlutými detaily, inspirovanými motivem blesků, mají symbolizovat energii, dynamiku a odhodlání týmu. Fanouškům se však nezamlouvají. Hodily by se prý spíše pro ukrajinskou nebo švédskou reprezentaci.
Foto: Česká Házená, FB Popisek: Česká házená představuje speciální třetí sadu Puma dresů
Velkou bouři nevole vyvolal na sociální síti Facebook příspěvek upozorňující, že české házenkářky představily speciální sadu dresů, ve které nastoupí už ve čtvrtek 9. dubna v pražské UNYP Areně v utkání proti Dánsku. Limitovaná edice vznikla u příležitosti domácího mistrovství Evropy žen a má být jedním ze symbolů vrcholu nadcházející reprezentační sezony.
V komentářích se strhla mela. „České házenkářky= ukrajinský dresy to je možný jen tady, fakt hnus,“ reagoval jeden z přispěvatelů.
„To jsou ukrajinské nebo švédské?“ ptal se jiný. „Musím se znovu podívat na vlajku České republiky. Asi mně uniklo za padesát let života, že máme na státní vlajce i žlutou barvu.“
„Švédky no,“ reagoval Michal a přidal smajlíka.
„Vyhodit toho, kdo to schválil,“ navrhoval Mirek.
„České házenkářky budou hrát v ukrajinských dresech,“ podivoval se další komentující.
„Asi se už naši sportovci stydí za národní barvy, jinak si to vysvětlit neumím,“ přidala se Eva.
Kamil vyjádřil názor, že „některým návrhářům haraší v hlavě“.
Iveta sdělila, že se jí dresy nelíbí. „Nejsou to naše národní barvy,“ konstatovala.
„To je zase keců, i kdyby hrály ve žlutých rozlišovácích, tak pořád je to česká reprezentace a pořád záleží na obsahu čili jak hrají… PS: všimli jste si, kolik měst v ČR má modrou a žlutou barvu? Všimli jste si, že Holanďané hrají v oranžové, ale na vlajce mají jiné barvy? PPS: nesmíte všude vidět jen Ukrajinu, pokud ano, máte problém…,“ pokusil se Petr o vysvětlení.
Zato Robert mínil: „Opět asi od nebinární návrhářky a pak to vše tak dopadá.“
Výtěžek aukce dresů bude věnován na dobročinné účely
Nové dresy vznikly ve spolupráci se značkou Puma. „Dresům dominuje tmavěmodrá barva v kombinaci se žlutými detaily inspirovanými motivem blesků, které mají symbolizovat energii, dynamiku a odhodlání týmu. Celkový design zároveň navazuje na stávající domácí a venkovní sadu dresů a barevností podtrhuje vizuální identitu šampionátu,“ vysvětlil Senior Manager Performance & Teamsport CZ/SK Miloslav Ptáček.
Po premiéře v utkání proti Dánsku zamíří dresy všech hráček přímo z palubovky do aukce, jejíž výtěžek bude věnován na dobročinné účely ve spolupráci s organizací Loono. Ta se dlouhodobě věnuje prevenci onkologických a dalších závažných onemocnění a osvětě v oblasti zdraví.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj žene poslance Ukrajiny do akce. Bankrot země je za dveřmi a je třeba konat. Ukrajina dosud obdržela asi 174 miliard dolarů finanční pomoci ze zahraničí. A potřebuje další. Aby se mohla bránit silnějšímu nepříteli. Zaznělo varování. „Finanční řetězec se přetrhne.“ Ale jednu dobrou zprávu Ukrajinci přece jen mají.
Foto: Youtube Popisek: Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj promluvil k národu
Prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval zákonodárce, aby příští týden schválili klíčové zákony, které by odvrátily finanční krizi, pomohly Ukrajině bojovat proti Rusku a provedly klíčové reformy potřebné pro vstup Ukrajiny do Evropské unie.
„Kvůli opožděným reformám a pomalému legislativnímu pokroku na konci roku 2025 a začátku roku 2026 Ukrajina podle ekonomů promeškala termíny pro uvolnění miliard od svých klíčových věřitelů,“ napsala agentura Reuters.
„Mám seznam klíčových návrhů zákonů, které jsou zásadní pro zajištění financování,“ uvedl Zelenskyj v promluvě ke svým spoluobčanům. „Věřím, že členové parlamentu ze všech stran chápou důležitost těchto návrhů zákonů pro ukrajinský rozpočet,“ pokračoval.
Davyd Arachamija, šéf vládnoucí frakce Sluha lidu, uvedl, že zákonodárci se v pondělí plánují sejít, aby s klíčovými ministry projednali legislativu. Hlasování je plánováno na 7. a 8. dubna.
V dopise předsedovi parlamentu z 30. března, který agentura Reuters měla možnost prostudovat, komisařka EU pro rozšíření Marta Kos uvedla, že pokrok v legislativě vyšle signál, že to Kyjev s prováděním reforem myslí vážně.
Parlament také neschválil čtyři zákony, které by umožnily získat od Světové banky 3,35 miliardy dolarů, uvedlo konsorcium čtyř ekonomických think-tanků RRR4U. „Pokud budou závazky splněny, bude schodek plně pokryt,“ uvedlo konsorcium. „Pokud ne, finanční řetězec se přetrhne: deficit přesáhne 30 miliard dolarů a finanční prostředky vydrží pouze do května. Nebo v nejlepším případě, pokud poslanci konečně začnou hlasovat o legislativě Ukrajinské facility, vydrží do poloviny léta.“
Ukrajina je v boji proti většímu a lépe vybavenému nepříteli závislá na finanční podpoře Západu. Od invaze v roce 2022 Kyjev obdržel ekonomickou pomoc ve výši přibližně 174 miliard dolarů.
Tady znovu vyplouvají na povrch spory Ukrajiny na straně jedné a Maďarska a Slovenska na straně druhé. Maďarsko a Slovensko tvrdí, že Ukrajinci záměrně zastavili tok ruské ropy přes své území dál do Maďarska a na Slovensko. Ukrajinci tvrdí, že v důsledku ruských útoků. A Maďaři dávají najevo, že dokud do Maďarska nepoteče ruská ropa, na Ukrajinu na oplátku nepoteče 90 miliard eur. To je půjčka, kterou v závěru minulého roku schválili politici členských zemí EU. Pro Ukrajince má tato půjčka existenční charakter.
Ale jednu dobrou zprávu Ukrajinci přece jen mají. Podle serveru listu The Times i podle dalších zdrojů se Ukrajincům daří čelit další z řady ruských jarních ofenziv, jak je známe od ruského vpádu na Ukrajinu v únoru 2022. Obráncům se podle všeho daří adekvátně odpovídat.
Vedle toho jsou Ukrajinci schopni nasazovat i roboty k hašení požárů vyvolaných ruskými útoky. Takového robota prý vůbec poprvé využila brigáda speciálního určení Azov. Informuje o tom server Kyiv Independent s tím, že robot nazvaný Zmij byl nasazen na uhašení požáru v Kramatorsku, což je jedno z měst v Doněcké oblasti, které požadují po Ukrajincích Rusové, pokud se má vůbec jednat o konci války, a Ukrajinci pravidelně odpovídají, že se Kramatorsku, ale ani Slovjansku a dalších měst nevzdají bez boje.
Expert strany PRO Jindřicha Rajchla na energetiku Václav Török v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz s redaktorem Radimem Panenkou varoval před silou, která vznikne spojením čínské pracovitosti a levných ruských energií. Zároveň nabídl cestu, jak této síle čelit. Věnoval se také větrným elektrárnám a naznačil, komu byl zákon o akceleračních zónách pro větrníky psán na míru.
Foto: archiv Popisek: Václav Terek rozmlouvá s Radimem Panenkou
Radim Panenka si tentokrát do pořadu Rozhovory PL pozval Václava Töröka, experta strany PRO Jindřicha Rajchla na energetiku.
Török hned v úvodu rozhovoru zmínil akcelerační zóny pro větrné elektrárny a zdůraznil, že právě z toho, kde by se tyto větrné elektrárny měly stavět, je podle něj patrné, že drtivá většina občanů o ně nestojí. „Umím si představit, že 85 až 90 procent občanů, kterým to má někde stát kousek od jejich obydlí, to nechtějí. Tady je problém ten, že byl napsaný zákon o těch akceleračních zónách, který byl napsaný přímo na míru někomu, a můžeme úplně dedikovat, komu to bylo napsané,“ poznamenal Török.
A hned nabídl jedno vysvětlení.
„Vezmeme si to, že teď bude končit to dvacetileté období podpory fotovoltaických elektráren, ty výkupní ceny ve výši nějakých 12 až 13 korun, a teď ti lidé, co to vlastní, určitě přemýšlejí, co s tím dál. Tenhle penězovod vyschne. Takže se vymyslelo co? … Větrníky!“ prohlásil Török. „To znamená garantovaná výkupní cena z větrníků s tím, že tam je ještě nějaký paušál, když nebude foukat,“ dodal.
Zdůraznil, že stavět větrníky má smysl na severu Polska či na severu Německa, kde od moře fouká vytrvale a nepřetržitě. „Ale za nás prostě výkupní cena někde kolem 4 korun je vysoká, je zbytečně vysoká, ale hlavně u nás ty větrníky nedávají až tak moc smysl, tam, kde se má stavět v těch akceleračních zónách,“ vyjádřil svůj názor Török.
Češi by si podle jeho názoru měli v prvé řadě ujasnit, jaké zdroje energie má smysl udržovat a rozvíjet.
„My máme tady historické zkušenosti s uhlím a s jádrem. Uhlí je samozřejmě fuj díky Green Dealu a politice Evropské unie, a tak nám nezbývá nic jiného než jádro. … A když se něco takového velkého dělá, tak samozřejmě velcí kluci u toho chtějí být a samozřejmě na tom participovat. Když postavíte jadernou elektrárnu, tak kdo na tom vydělá?“ zeptal se Török.
Obratem si odpověděl, že na tom vydělá ten, kdo elektrárnu staví, stát a pak subdodavatelé.
Konstatoval také, že ještě za předchozí vlády Andreje Babiše bylo v rámci EU dohodnuto, že jádro představuje ekologicky tolerovaný zdroj.
„To byl zásadní průlom do těch zelených ideologií a já to kvituju, protože když se podíváme například na Francouze, tak oni provozují nějakých 57 jaderných reaktorů a jsou postaveni z více než 70 procent na jádru. A tuto zimu, kdyby nebylo atomových elektráren ve Francii a českého uhlí, tak Němci měli blackout. Němci si těch 25 % výkonu, co měli v tom jádru, zavřeli a teď zjistili, že to byla chyba. Stovky miliard eur jsou pryč a najednou to byla chyba,“ nechal se slyšet Török.
„Problém je ten, že ten zákon, jak jsem říkal na začátku, byl psaný někomu na míru. To znamená, aby do toho hlavně nemohli občané moc zasahovat. To si myslím, že bylo primárním úkolem toho člověka, který to psal, nebo těch skupin lidí. A potom další problém je ten, že vlastně oni vzali prakticky jenom naši větrnou mapu, to znamená existuje taková mapa, kde jakkoliv fouká. A tam, kde dosáhli určitého limitu, tak se z toho stala akcelerační zóna… A největší problém je ten, že nikdo nekoukl na zkušenosti ze zahraničí, jestli je tam nějaký tah ptáků, jestli je tam problém s nějakým infrazvukem a tak podobně,“ poznamenal Török.
Jedním dechem dodal, že kupříkladu v lednu moc nefouká ani nesvítí sluníčko a zelené neziskové organizace neuvažují nad tím, s pomocí jaké energie si budou lidé vařit kafe a podobně.
Donedávna se Česko spoléhalo na uhlí a platilo se 15 haléřů za jednu MWh. Teď se říká, že budeme spoléhat na plyn. Jenže podle Töröka je tady další problém.
„Mě třeba mrzí jedna věc, že žádné ty ekologické neziskovky neřvou, že to LNG je neekologické,“ konstatoval s tím, že plyn je třeba vytěžit, výrazně ho zchladit a převézt v tankerech. Z tankerů se plyn přečerpá do zásobníků, zahřeje se a pustí se do trubek k zákazníkům. To je proces, který není energeticky nenáročný, a ještě při něm dochází k energetickým ztrátám.
„Tady všichni řvou, koukejte používat papírová brčka, ale my tady přicházíme o taková obrovská kvanta toho plynu, té energie, že kdyby to někdo rozpočítal, tak by se nám asi skutečně protočily panenky,“ konstatoval Török.
Střední Evropa měla vybudovanou infrastrukturu na přijetí plynu z Ruska. „Rusko vybudovalo úžasnou infrastrukturu na poloostrově Jamal, investovali do toho desítky milionů dolarů, je tam postavená železnice 500 kilometrů na permafrostu, je tam padesátitisícové město, ta infrastruktura je hotová a je schopná desítky let zásobovat celou Evropu,“ poznamenal expert na oblast energetiky za stranu PRO v rozhovoru pro PL.cz.
Ale v důsledku války na Ukrajině hledáme plyn jinde. I když jediné, co se podle jeho názoru stane, je, že když nekoupíme ruský plyn my, koupí ho například Indie.
Podle Töröka bychom se měli soustředit na dostavbu bloků v Dukovanech a v Temelíně a vedle toho se spoléhat na menší modulární reaktory. Török v této souvislosti uvítal, že soutěž o dostavbu jaderné elektrárny v Česku vyhrála korejská firma, která zakázky plní v čase, v jakém je domluveno, a za předem dojednané sumy.
V závěru rozhovoru přišel Török s varováním.
„Spojení ruských levných energií s výkonnou čínskou ekonomikou je pro nás velký problém, protože ta Čína na tom globálním trhu skutečně v tom spotřebním zboží i v investicích dominuje. A jestli jsme si mysleli, že Čína ještě není to ono, tak každému doporučím: zajeďte se tam podívat a podívejte se, co oni tam za těch posledních 20 až 25 let vybudovali,“ konstatoval Török s tím, že tok levných ruských energií do Číny bude znamenat obrovskou ekonomickou sílu Číny.
Do budoucna vidí Török jedinou cestu, jak tomuto čínskému tlaku čelit: obnovit plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2 a domluvit se s Ruskem na obnovení toku plynu do Evropy, za určitých podmínek. Třeba té, že evropské peníze za plyn nepůjdou na financování války na Ukrajině.
Václav Török je energetický expert spojený se stranou PRO Jindřicha Rajchla. Ve veřejném prostoru vystupuje především k otázkám energetiky, geopolitiky a dopadů evropské klimatické politiky. Komentuje témata jako ceny energií, role jádra, obnovitelné zdroje či dodávky plynu. V médiích a rozhovorech prezentuje kritický pohled na současnou energetickou strategii Evropské unie a prosazuje důraz na energetickou soběstačnost a stabilní zdroje.
A teď si představ…při povodních…kdyby nebyly ?????!!!!
Přehrady a jejich rok dokončení:
Lipno 1957
Orlík 1960
Novomlýnská 1988
Švihov 1968
Nechranice 1968
Slapy 1955
Věstonická 1980
Rozkoš 1966
Slezská Harta 1997 (vyprojektováno a rozestavěno před ř.1989)
Vranov 1934
Jesenice 1961
Mušovská 1978
Dalešice 1978
Hracholusky 1964
Hněvkovice 1992
Přísečnice 1976
Skalka 1964
Šance 1969
Kružberk 1955
Žermanice 1958
Těrlicko 1964
Brno 1940
Olešná 1960
Baška 1961
Znojmo 1966
Košín 1978
A co se postavilo v době kapitalismu po roce 1989 ???? HOVNO !! Vláda Lubomíra Štrougala měla před r. 1989 připravený projekt na 250 retenčních nádrží, které by zachycovaly většinu vod při extrémních povodních. Za posledních 35 let tzv. demokraté nerealizovali ani jedinou. Jediné co dokázali – rozkrást a rozprodat republiku !!!!
Bronislav Sedláček popisuje aroganci moci, která se změnila ve fiasko v průběhu jednoho večera prezentace „větrných developerů“ v Horšicích na Plzeňsku. Je to podle něj antické drama v pěti dějstvích. Starosta uspořádal pro developera s ekoaktivisty uzavřenou prezentaci, na zástupce odpůrců poslal policii a skončil odmítnutím zastupitelstva obce.
Foto: archiv Popisek: Vizualizace: Větrník v blízkosti Rehabilitačního ústavu Kladruby.
Drama začíná expozicí. Co bylo v Horšicích v plánu?
Horšice jsou malá obec na Plzeňsku, mají kolem 420 obyvatel. Starosta Horšic Ing. Stanislav Dobrý se rozhodl uspořádat prezentaci developera větrných elektráren a neponechal nic náhodě. Předem věděl, jak se kdo bude chovat, z čehož mu vyplynulo, které osoby má nebo nemá vpustit do sálu. Pozvánka na „besedu“ byla určena pouze pro místní obyvatele a chalupáři či chataři původně neměli přístup. Nátlakem ze strany občanů byl nakonec umožněn vstup těmto dotčeným majitelům nemovitostí, které měl starosta původně v úmyslu z jednání vyloučit kvůli zcela legitimním protestům proti znehodnocení rekreačních nemovitostí.
Plánované akci předcházelo podobné setkání v obci Řenči. Již tam pan starosta Ing. Dobrý prohlásil, že „dezinformátory“ na svou besedu nevpustí. Povoleným „diskutujícím“ měl být aktivista hnutí Duha Jan Rovenský, jehož úkolem bylo občanům v uzavřeném prostředí a předem připraveném programu vysvětlit výhody větrných elektráren, které měl investor v úmyslu v katastru obce stavět. Dále pan Ing. Hosnedl coby odborník EIA.
Občanům se tento starostův přístup přestal zamlouvat, byla v tom i prosba o pomoc některým z nich a byla v tom i výzva je v takové situaci nenechat na pospas. Samolibý úsměv starosty byl velmi silným motivem k tomu, aby se situace změnila. Tehdy jsem panu Dobrému řekl: „Pane starosto, Vaše názory a prohlášení nejsou nadřazeny zákonům této země!“.
Druhou fází je kolize. Jak probíhaly přípravy a zahájení starostovy prezentace s developerem a aktivistou Rovenským?
V Horšicích žije řada osob, které se z různých důvodů, ať už zdravotních nebo nepřítomnosti v den prezentace, nemohly zúčastnit. O developerovy větrné elektrárny ale tito lidé vůbec nestáli. Názory pana Rovenského jim byly většinou předem známy a nechápali, proč má takový jednostranně vyhlášený aktivista dělat panu starostovi a developerovi na obecní schůzi agitátora, a ještě tam odmítají vpustit opačné názory. Když jsme těmto lidem nabídli, že je na schůzi zastoupíme, radostně souhlasili a poskytli nám plné moci, které, aby byly nezpochybnitelné, nechali raději úředně ověřit, což se nakonec ukázalo klíčovým momentem. Po této zkušenosti doporučujeme i ostatním nic neponechat náhodě. Kde jsou peníze, končí někdy očekávaná tolerance a slušnost. Vybaveni úředně ověřenou plnou mocí jsme se dostavili v zastoupení horšických občanů na besedu.
Když už tedy jedeme v tom dramatu, tak třetí fází je krize. Jak vás pan starosta Dobrý s platnou plnou mocí uvítal?
V tom je právě hlavní zápletka celého dramatu, který pobaví čtenáře. Část vedení obce nám fyzicky zastoupila cestu mezi občany, takže jsme se odsunuli stranou od dveří. Když jsme předložili právoplatné zmocnění od místních občanů, odmítl pan starosta Dobrý toto respektovat a začala intenzivní diskuze o tom, zda můžeme na neveřejnou besedu nebo nemůžeme. Nakonec jsme se my tři „narušitelé“ proti naší vůli přesunuli ven z budovy, abychom „nebránili zahájení besedy“, na které nám starosta násilím zabránil v účasti. My jsme se s nimi nestrkali ani neprali, ale on a jeho pomocníci nám fyzicky zastoupili cestu a vstup nám zablokovali, de facto nás vystrkali ven, i když k fyzickému napadení nedošlo.
Mezitím pan starosta volal na policii. U toho rozhovoru jsme nebyli, ale v krátkém časovém sledu dorazilo celé komando: čtyři policejní auta z různých směrů a v nich asi deset ozbrojených policistů včetně psa. Starostovo volání na tísňovou policejní linku muselo být tedy velmi naléhavé a úpěnlivé a mohlo znít asi takto: „Na pokojnou besedu místních obyvatel se pokouší vniknout organizovaná skupina, přijeďte prosím co nejdříve!!!“
Následuje peripetie. Jak se chovala policie, která si pro vás na základě výzvy starosty Ing. Dobrého přijela?
Policisté naštěstí neměli ruce na zbraních, ale postupovali vůči nám nekompromisně, avšak zcela v dikci zákona. Já jim mohu jen poděkovat za profesionální přístup.
Po asi půlhodinovém prověřování právního rámce našeho požadavku a konzultaci s operačním střediskem policisté zcela v souladu se zákonem seznali, že nám nemůže nikdo bránit ve vstupu. Tuto informaci sdělili vedení obce a byli jsme, za potlesku několika místních a policejní asistence, konečně vpuštěni dovnitř.
A co na to pan starosta poté, co jej policie, kterou si on sám povolal, přinutila respektovat zákony?
Výraz pana starosty byl tak autentický, že jsme tak kyselý obličej neviděli ještě ani v žádném akčním filmu, natož u starosty, který je voleným funkcionářem a měl by respektovat vůli a názory všech svých občanů.
Po této epizodě starosta Horšic lidem v sále řekl, že se díky nám zbytečně protáhla beseda o půl hodiny. Nevím, zda šlo o další projev arogance moci nebo pokračování scénáře, kdy chtěl developerům s aktivistou Rovenským poskytnout nerušené prostředí a uchránit je od opačných názorů „dezinformátorů“. Tedy v tomto případě jeho vlastních občanů, které jsme zastupovali. My neměli pověření schůzi rozvrátit, ale nenechat ji zmanipulovat a jasným způsobem prezentovat názor těch, kteří větrné elektrárny nechtějí, a namísto agitky s aktivisty typu pana Rovenského vynutit dialog občanů, co vlastně chtějí.
Jak probíhala vlastní beseda?
Po delší době dalších starostových komentářů jsme dospěli ke kýženému cíli večera, tedy ke skutečné diskuzi s investory a zvláštní postavou v sále, panem Rovenským. Tento zástupce hnutí Duha, jak se sám prezentuje, objíždí celou zemi a na besedách občanům vysvětluje, že se mu to sice samotnému nelíbí, ale „větrníky“ jsou správnou cestou pro vývoj obce, ČR, Evropy, planety Země a vlastně asi i celého vesmíru.
Nikdo samozřejmě nepopírá to, že se klimatické změny dějí, i když je kolem nich celá řada jiných teorií, než jsou skleníkové plyny. Budiž. Zato pan Rovenský jako zástupce „ekologického“ hnutí popírá další ekologické a environmentální dopady instalace větrné energetiky na zemědělské půdě a její nevratné devastace včetně rizika ohrožení spodních vod. O současných vědeckých poznatcích a výzkumech o riziku umisťování těchto zařízení v těsné blízkosti lidských obydlí se obvykle vyjadřuje tak, že vůbec neexistují, anebo celou problematiku bagatelizuje. Podle jeho názoru pocházejí i evropské a americké výzkumy z „ruských dezinformačních zdrojů“. Bydlení je pak rizikové v důsledku infrazvuků a spadu jedovatého karcinogenního mikroskopického prachu postupném obrušování vrtulí ve vysoké rychlosti otáčení, jak píší čeští i zahraniční vědci, například profesor Turánek
Nikdo z nás, a následně i většiny občanů, pořádně nechápal, jaký typ „ekologie“ nám vlastně přišel pan Rovenský prezentovat a zda nešlo spíše o komerční agitku pro investora. Na rozdíl od nás toto pan Rovenský nedělá ve volném čase, ale živí se tím a pobírá za to mzdu. Za řeči o evropských závazcích ČR, zachování zemědělské půdy a ohrožení podzemních vod by asi žádný investor ekologům nezaplatil.
Co na ty podzemní vody investor, když se jich ani přítomný ekologický aktivista pan Rovenský nezastal?
Zástupce investora pan Vaňátko, v našem kraji také osoba nikoli neznámá, na mou otázku, která mu již byla položena v Řenči o týden dříve: „Jak byste postupovali v případě narušení toku podzemních vod díky mikrootřesům?“ odpověděl: „Vyřešili bychom to finančními kompenzacemi“. On tím ovšem nemyslí stavbu vodovodu, ale peníze. Ty ovšem nejsou takové, abyste se z domu bez funkční studny mohli odstěhovat a pořídit si jiné obydlí.
Jinými slovy, kdyby náhodou došlo k situaci, že si nepustíte vodu z kohoutku, budete mít sice peníze za větrník v blízkosti obce a každý měsíc vám přistane jakási částka na účtu. Samozřejmě není jistota, že se to stane, vědci před tím pouze varují a pořádný průzkum se obvykle nedělá. Ale pokud by se tak náhodou stalo, je řešení ze strany investora oznámeno již předem: do domu bez vody vám bude posílat peníze, vy budete doma špinaví a vozit si z obchodu balenou vodu, ale o určitou částku bohatší. Toto řešení je ze strany investora vhodnou variantou zejména pro mladé rodiny s hypotékami nebo rodiče při večerním koupání dětí.
Zazněla ještě nějaká další zajímavá témata?
Po úvodním policejním thrilleru, iniciovaném panem starostou, proběhla celá beseda v relativním klidu. Jistý občan popisoval, že se zastupitelé jeli podívat do vísky, kde již větrník mají. Ale s menším výkonem a výrazně nižší. Nemůžeme srovnávat menší větrníky s monstry 240 m vysokými, to bychom se museli jet podívat do zahraničí, kde ale takové věže staví na pustých místech nebo alespoň v dostatečné několikakilometrové několika kilometrové ne pár stovek metrů od domu.
Na otázku, zda mají v té obci nějaké kompenzace, přiznal dotazovaný, že ano. Nešlo tedy o případ radosti z ekologického řešení, ale pouze další příklad úplaty v obci. A kdo ví, za co prodají to, co zde jejich předkové vybudovali, kdyby se chtěli odstěhovat. V Německu přeceňují banky nemovitosti v blízkosti větrných elektráren obvykle o 40 % dolů, takže za větší polovinu ceny nemovitosti asi ano. Samozřejmě kdyby se k tomu větrníku někdo jiný chtěl nastěhovat, nemovitosti v jejich těsné blízkosti jsou v zahraničí obvykle zcela neprodejné.
Posledním dějstvím dramatu bývá katastrofa. Jaký byl verdikt zastupitelstva?
Následně se zastupitelé veřejně vyjádřili k tomu, zda jsou nebo nejsou pro větrníky. Většina byla veřejně proti.
Dopadlo to tedy pro lidi a jejich prostředí pro život dobře?
Toto představení ano, ale starosta s developerem to nevzdávají. Starosta, případně zastupitelstvo může stále rozhodovat o velmi závažných záležitostech, které mohou natolik ovlivnit kvalitu vašeho života, že se raději odstěhujete jinam.
Developer se starostou dále zkouší štěstí?
Vypadá to, že ano. Přesto že předem připravené představení skončilo totálním fiaskem, probíhá nyní v obci anketa, která má ukázat, zda obyvatelé větrníky v obci chtějí či ne. Na základě této ankety prý bude zastupitelstvo, které už jednou veřejně výstavbu odmítlo, postupovat dále. Všichni se obávají o věrohodnost této ankety, která probíhá opět v režii pana starosty zvláštním, netransparentním a zmanipulovaným způsobem.
Oslovováni jsou pouze určití vybraní lidé a jim je slibována úplata. Sobotní nocí prošla v Horšicích obcí tajemná zahalená postava a naházela do schránek vybraných obyvatel dva letáky. V prvním investor slibuje coby profit mnoho benefitů. Druhým listem ve schránce byl anonymní pamflet, který byl vhazován těm samým vybraným lidem současně s nabídkou developera, horoval pro větrníky a vyjadřoval obavy z „fanatiků“, kteří s nimi nesouhlasí. Kdepak se vzala ta temná postava se seznamem místních a znalostí jejich názoru, kteří jsou pro a kteří jsou proti? Že by se o to postaral někdo z vedení obce? Někteří zvažují i trestní oznámení, aby tyhle opakované praktiky někdo vyšetřil a udělal s nimi rázný konec.
Zmiňujete, že ta tajemná postava nabízela vybraným občanům „mnoho benefitů“. Co měli vybraní občané za svůj hlas dostat?
Například 10 MWh za rok po dobu provozu zdarma na jeden dům. U rodinného domu s tepelným čerpadlem a elektrickým sporákem je to asi 10 procent jeho energetické spotřeby, ale zapomněli u toho dodat, že budou muset dále platit zvyšující se distribuční sazbu. Ve skutečnosti tedy sleva na elektřinu asi tak 5 procent za rok za to, že se celé dny budou dívat na hlučící elektrárnu. U domácností, které topí dřevem, je to o něco více.
Dále pošlou lidem jednou za rok na účet po zdanění cca 8.000,-Kč při jednom větrníku, při čtyřech prý „až“ 32.000,-Kč. Po 12 letech provozu a splacení všech úvěrů až dvojnásobek za předpokladu, že bude firma ještě existovat. Takový závazek ale obvykle skončil s prodejem elektrárny nebo projektu jinému vlastníkovi. Pokud to správně neošetříte a elektrárnu by v budoucnu vykoupil třeba ČEZ nebo nějaká investiční skupina větrných baronů, je velké riziko, že už nedostanete vůbec nic. Neuvádí zde, zda je to míněno na osobu nebo na nemovitost, ve druhém případě je potřeba vydělit částku počtem osob v domácnosti.
A co nabízejí podobní developeři jinde? Nejistý slib asi tak 420 korun na měsíc a na hlavu za neodvolatelný závazek, že větrný park několik dalších desetiletí vy i vaše děti ve své blízkosti strpíte.
Jaké vidíte riziko pro občany, kteří by tuto úplatu přijali?
Podstatné je, že pokud s něčím takovým svolíte, je o mnoho obtíženější domáhat se náhrady škody na nemovitém majetku a v určitých případech i plnohodnotné náhrady škody na zdraví.
Rozdíl je podobný, jako kdyby vám někdo ukradl auto nebo dům anebo si je od vás „vypůjčil“ za pro vás nevýhodnou cenu. Je to vaše hloupost, že jste s takovou cenou souhlasili, a soud může odmítnout další nároky vám i vašim dědicům.
Podobné případy jsme měli v minulosti s restitucemi budov: když majitele přinutil minulý režim prodat dům nebo pozemky za nevýhodnou cenu, která byla ale „obvyklá“, nevznikl na restituci žádný nárok. No a pokud je cena „obvyklá“ dnešních developerů 420 korun na osobu a na měsíc, těžko se vy budete za dva roky dovolávat náhrady škody poté, co zjistíte, že se v domě nedá bydlet a děti mají vlivem infrazvuku noční stresy a poruchy spánku.
Doporučujete tedy v případě nesouhlasu od developera úplatu nepřijmout a jít raději k soudu?
Úplata je tak směšná, že pokud nepatříte k vyloženě sociálně ohroženým skupinám, škodu na majetku a prostředí pro život vám nenahradí ani jednu z nich. Pokud jste v sociální nouzi, doporučuji tuto skutečnost připojit ke svému podpisu, aby bylo jasné, že máte tak malý důchod nebo jste na sociálních dávkách a jinak byste tu úplatu nepřijali. To potom naopak svědčí ve váš prospěch a developer se starostou, kteří vás k takovému řešení zmanipulovali, mohou za to být popotahováni a v určitých případech i stíháni. V odstoupení od projektu ČEZu na Ralsku hrála existence takovéto komunity v obci, kterou chtěl investor uplatit, jednu z klíčových rolí.
Co ještě nabízeli developer nebo starosta dále?
Druhým listem ve schránce, který vhazovali společně, nebyla nabídka, ale anonym. Neznámý pisatel ve svém pamfletu otevřeně horoval za větrníky a připojil zajímavý text na konci: „Nepodepíšu se. Po tom, co předváděli na besedě, se těch fanatiků bojím“.
Organizátoři této selektivní „ankety“ v Horšicích považují odpůrce větného parku v obci za fanatiky?
Ano, už to tak vypadá. Ale fanaticky nikdo zatím vůbec neprotestoval, prostě těm dvěma, starostovi Dobrému a developerovi Vaňátkovi a zástupcům ČEZu lidé řekli, že o ně nestojí. Když odmítnete v obci podomního obchodníka nebo energetického šmejda, také to ještě neznamená, že jste fanatik, zejména když to uděláte slušným a korektním způsobem.
Ale máme z toho nepodepsaného pamfletu, který v souvislosti s aktivitou starosty s developerem Vaňátkem v obci některým lidem roznášeli, nový výraz. Po dezinformátorech a dezolátech se někteří občané stávají fanatiky, a to jenom proto, že chtějí odpovědi na otázky a hlídají si své zdraví a majetky.
Zřejmě měl ten neznámý agitátor na mysli kolektivizaci veřejného prostoru obce, do kterého všichni musí odevzdat část hodnoty svého nemovitého majetku a obětovat i zdravotní rizika infrazvuků a jedovatého prášku z vrtulí. Na rozdíl od komunismu se ale to veřejné blaho neprojeví na rozkvětu republiky, ale na soukromém kontě investora, kam zřejmě poputuje i část našich daní. Část možná i na jiných soukromých kontech, kdo takto intenzivně slibuje jedněm vybraným osobám, často slibuje i těm druhým, zejména pokud mu mohou k jeho ziskům dopomoci. Dokázat to nemůžeme, s igelitkou s krabicemi od vína zatím ta tajemná osoba neobcházela, jenom se sliby úplaty vyvoleným osobám a s pamflety. Možná že přijde, až nastane její čas, takový styl by tomu napovídal.
Starosta Dobrý je ale v tomto až na konci pomyslného řetězce arogance moci?
Ano, problém sahá až k současné vládě. Jinak by si to ani nedovolil. Politici naslibují hory i s horákama jen proto, aby se do funkce dostali. V tomto případě slíbili, že nebude green deal, a lidé jim i přes špatné zkušenosti z covidu znovu naletěli. Máme řadu historických zkušeností, v minulosti slibovali komunisté, že nebudou kolchozy, a sotva se dostali k moci, měsíc po Vítězném únoru už kolektivizovali venkov. Nebo popřeli měnovou reformu v době, kdy už měli na letišti nové bankovky ze Sovětského Svazu.
Tohle nám přijde podobné: v pondělí 15. prosince jmenuje prezident novou vládu a v pátek 19. prosince zahájil nový ministr aukce na přidělování státních finančních garancí větným developerům? Toto měl být program, kdy vláda slibovala že nebude green deal a nebude dále zadlužovat státní rozpočet, který již v prvním týdnu zatěžuje příslibem dotací green dealu?
Ten příběh vypadá na celý řetězec: starosta Dobrý poskytne developerovi obecní souhlas a v některých případech i pozemky a ministr Havlíček státní peníze?
Ano, a pak má developer parcelu a má i za co stavět. Co se týče evropských závazků, vláda velmi dobře ví, že má vhodné pozemky jinde. Ví, že nemusí, a dokonce podle evropských zákonů ani nemá využívat zemědělskou půdu, a přesto se na Ministerstvu pro místní rozvoj připravují mapy o nás bez nás. Paní ministryně Mrázová se po těchto měsících netransparentních příprav, kterých se účastnili ekologičtí aktivisté typu Martina Abela a zainteresovaní investoři, chystá omezit práva občanů a rozdat developerům pozemky na zemědělské půdě v blízkosti obydlených oblastí.
Bude to jako pan Dobrý v republikovém měřítku a podobným způsobem se musíme na tento postup připravit. Developerům nejde o charitu a veřejná správa s nimi netransparentním způsobem spolupracuje na úrovni obcí i na úrovni vlády.
Je otázkou, jak dlouho si ještě lidé nechají líbit tento nezákonný postup, kdy jim tají informace, omezují práva se vyjadřovat a rekvírují pozemky v jejich těsné blízkosti po výdělečnou činnost soukromých subjektů „ve veřejném zájmu“?
