Dnešní psaní je pro mne bolestné, protože veřejným prostorem se prohánějí dvě témata, ke kterým mám osobní vztah. Ten vztah se jmenuje smutek v duši a je okořeněn něčím, co musím považovat za svůj životní neúspěch. V dnešních konotacích se z tohoto neúspěchu však stává tragédie národa… Těmito tématy je české občanství (spojované nyní s korespondenční volbou) a restituce.
Pro ty později narozené si dovoluji připomenout, že po roce 1989 bylo přijato několik málo zákonů, kterým se souhrnně říká „restituční“ a kterými byl navrácen (některý) majetek (některým) subjektům. Protože jsem v letech 1990 – 1992 byla dopuštěním Božím poslankyní Federálního shromáždění, byla jsem u toho a myslím, že v kontextu dnešní doby je potřeba poukázat na některé události a souvislosti, které v dnešní době, avšak v návaznosti na restituce a diskutované udělování českého občanství, dostávají zcela nové souvislosti.
Dlužno říci, že ze začátku roku 1990 vypadal restituční proces velmi nadějně, protože (ještě před mým nástupem „na plac“, tedy kooptovaným Federálním shromážděním), byl přijat zákon č. 119/1990 Sb., nazývaný krátce „o soudních rehabilitacích“, který v zásadě říkal, že každý rozsudek, vynesený za trestný čin, který měl ideologický podtext jdoucí proti komunistickému světonázoru, má být zrušen. A to bez ohledu na občanství, které dotyčný odsouzený v mezidobí získal. Tyto rozsudky obsahovaly velmi často trest propadnutí majetku, takže bláhoví antikomunisté se naivně domnívali, že když se zruší rozsudek ex tunc (tedy od počátku), což bylo v zákoně uvedeno, automaticky se jim navrátí i zabavené majetky. Protirestituční boj začal prakticky okamžitě po volbách odehravších se na prahu léta 1990, ovšem opět na začátku to tak nevypadalo. Do ústavněprávního výboru Federálního shromáždění se dostavil tehdejší tajemník místopředsedy vlády, JUDr. Cyril Svoboda se seznamem nemovitostí, které žádá vrátit Římskokatolická církev a církevní řády s tím, že, poslouchejte dobře, už nikdy nic jiného církev žádat nebude. (dovoluji si připomenout, že jednání Ústavněprávních výborů obou sněmoven, která se konala společně, byla nahrávána, takže by to mělo i nyní být dohledatelné.) A členy výboru ubezpečil, cituji doslova, neb to bylo zcela zásadní a tudíž zapamatovatelné, že každé číslo popisné a katastrální území osobně zkontroloval a ubezpečuje členy výboru, že je vše v pořádku. Výsledkem byl známý průser, kdy byla řádu Voršilek vrácena Nová scéna Národního divadla. Cyrda zkontroloval čísla popisná – stavby bohužel nikoliv – a sestry Voršilky neměly tolik slušnosti, aby tento majetek, nabytý omylem, vrátily zpět, případně za finanční kompenzaci majetku původního. Zákonem by bývalo bylo možno učinit cokoliv – ale kdo by se namáhal, když to sypalo, že…
Po velkých dohadech jak to, že se nepojede dle zákona o soudních rehabilitacích a vrácení majetku má být provedeno dle zvláštních zákonů, byl za obrovského osobního nasazení jeho zpravodaje, Ing. Rostislava Senjuka, přijat zákon č. 403/1990 Sb., tzv. „malý restituční zákon“. Jednalo se o vydání především později, až po roce 1950 zabavené nemovitosti, zejména o činžovní domy. V zásadě se jednalo o domovní fond, dílny a drobné podnikatelské stavby, což odpovídalo poslední fázi znárodňovacího procesu, nikoliv o zásadní majetkovou podstatu výrobního charakteru. Oprávněnými osobami, tedy těmi, kdo mohl o vrácení majetku žádat, byly „fyzické nebo soukromé právnické osoby, kterým byly věci odňaty.“ Okruh oprávněných osob byl uveden v ust. § 3 cit. zákona a považuji za nutné jej zde uvést celý:
§3 Další oprávněné osoby
(1) Zemřel-li vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, vydá se odňatá věc dalším oprávněným osobám v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, dožil-li se dne účinnosti tohoto zákona;
b) děti vlastníka a jeho manžel, který žije ke dni účinnosti tohoto zákona; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona naživu, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a není-li naživu některé z nich, jeho potomci;
c) rodiče vlastníka, nejsou-li naživu osoby uvedené pod písmenem b), kteří se dožili dne smrti vlastníka;
d) sourozenci, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona. V případě, že některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou oprávněnými osobami na jeho místě jeho žijící děti.
(2) Nejsou-li osoby uvedené v odstavci 1, vydá se odňatá věc dědici vlastníka, a není-li naživu, jeho žijícím dětem.
Dlužno podotknout, že v době přijetí tohoto zákona platil ještě Občanský zákoník č. 40/1964Sb., poznamenaný sice třemi drobnými novelami, přijatými v průběhu roku 1990, leč na určení dědické posloupnosti, orientované především na možnost získání odúmrti státem, nebylo možno se pro účely restitucí příliš spolehnout.
Pozoruhodné je ovšem jedno, totiž ust. § 6 odst. 4, zákona o „malé restituci“, které znělo a stále zní takto:
(4) Je-li oprávněnou osobou devizový cizozemec, přiloží k výzvě potvrzení příslušné Správy pro věci majetkové a devizové, že nemovitost nebyla vypořádána mezistátními dohodami.
Což znamená, že pro vydání majetku nebylo vyžadováno české občanství. Zákon dbal pouze na to, aby někdo něco náhodu nedostal dvakrát, což je legitimní požadavek.
Zcela jiná situace byla při projednávání tzv. „velkého restitučního zákona“ č. 87/1991 Sb., který časově těsně předcházel zákonu o tzv. „velké privatizaci“. Už jen předřazení restitučního zákona před zákon o privatizaci byl skutečný porod, a to bez ohledu na logickou námitku, že dokud nevíme, co a jak se bude restituovat, není možné rozhodnout, co a jak se bude privatizovat. Již tehdy se objevily hlasy, že za nevůlí k restitucím stojí tehdy všemocný ministr financí Václav Klaus, který chystal kupónovou privatizaci a hodlal za její provedení získat Nobelovu cenu za ekonomii. Tomuto jeho postoji by odpovídalo i jeho jednání vůči mně osobně. Byla jsem totiž jedním ze tří zpravodajů (společně s Rostislavem Senjukem coby ekonomem a Václavem Bendou poskytujícím „ideologicko-filosofický dohled“) k tomuto zákonu. Račižte si povšimnut: v této věci jediný právník… holka, které bylo sedmadvacet a vůči níž Klaus nepřestával osobně intervenovat po všech koutech té šílené budovy, zvoucí se Federální shromáždění. Chodil po chodbách a provolával „tak bojujte proti té Samkové, tak bojujte…“ Já jsem kvůli tomu chodila plakat na WC, protože jinde soukromí nebylo. Nicméně jsem i přes to trvala na tom, že vrátit se má všechno, co bylo ukradeno – éééé znárodněno – a to všem. Přesto, že se mnozí poslanci významně angažovali stejným směrem (ráda bych připomenula: Pavel Bratinka, Jiří Skalický, Michal Malý a MUDr. Karel Novosad, který následně spáchal sebevraždu za okolností, které dodneška považuji za zcela nedůvěryhodné), výsledky byly naprosto chabé, a to zejména z dnešního hlediska.
Jaké majetky se vracely, ponechám ke samostudiu laskavého čtenáře, ovšem dovolím si významně upozornit na ust. § 3, které oproti „malému restitučnímu zákonu“ přidal pro žadatele o navrácení majetku významnou, ba přímo zásadní podmínku, a to státní občanství ČSFR, a to, pozor, nikoliv v době odejmutí majetku, ale v době podání žádosti o jeho vydání. To vyloučilo na příklad všechny emigranty z USA, kteří automaticky ztratili české/československé občanství přijetím amerického, neboť zde byla smlouva o nemožnosti dvojího občanství. A taky všechny ty, kteří byli odsunuti ze… Sudetoněmecké župy – to pro případ, kdyby jim nějaký majetek byl znárodněn až po 25. únoru 1948.
Došlo také k dalšímu zásadnímu omezení okruhu oprávněných osob. Především byly jako oprávněné vyloučeny veškeré právnické osoby, což mělo pro rozsah restitucí zdrcující dopad. Důvodem byl zcela lživý důvod, že vlastníky obchodních podílů nelze dohledat. Není a nebyla to prokazatelně pravda. Ke stahování akcií došlo v rámci znárodňování naprosto koordinovaným způsobem a soupisy akcií byly v létech 1990 – 1991 stále uloženy v depozitu Živnostenské banky. Dohledatelných bylo přes 90 % akcií a obchodních podílů. Kde jsou ty soupisy akcií ovšem dnes, to ví snad Bůh. Tímto způsobem bylo zabráněno v restituci tisíců „rodinných akciových společností“, mimo jiné též továrny na znojemské okurky, jejíž majitel převedl svůj podnik na akciovku, aby mohl ve formě akcií vyplatit věno svým dcerám. Podobných případů pak byly desítky tisíc. Stejně tak byl omezen i výčet fyzických osob, které měly právo se o restituční nárok přihlásit. Na základě osobní intervence tehdejšího děkana Právnické fakulty UK, prof. JUDr. Mečla, z KSČ(M) (a opět, byla jsem osobně u toho, pamatuji si to…) byli praneteře a prasynovci shledání „příliš vzdálenými“ příbuznými původních vlastníků, takže byli vyloučeni z možnosti žádat rodinný majetek. Tím byli postiženi zejména čeští Židé, jichž se z koncentračních táborů vrátilo zpět žalostně málo a oprávněnou osobou po celé řadě příbuzných by byl právě jen prasynovec nebo praneteř. Byla tím zachována odúmrť pro dědictví státu tak, jak k tomu směřoval původní Občanský zákoník z roku 1964? Nikoliv… bylo zachováno portfolio majetku pro velkou privatizaci.
Nyní se podívejme na to, komu byl ve skutečnosti majetek restituován: nikoliv českým spolkům (s výjimkou Junáka a Sokola, kteří prokázali svou právní kontinuitu v zahraničí), nikoliv českým kampeličkám, družstvům, záložnám, společnostem s ručením omezeným. V zásadě restituce dosáhl pouze jeden právní subjekt, a to subjekt s mezinárodně-právní subjektivitou, totiž Římskokatolická církev. Nyní se nám objevuje na stole další osoba požívající mezinárodně-právní subjektivity, totiž Lichtenštejnské knížectví. Ani těm Schwarzenbergům, tedy hlubocké větvi, se majetek nevrátil, i když jim byl odňat na základě totálně právně absurdního „Lex Schwarzenberg.“ Neměli mezinárodně-právní subjektivitu, tak měli po ptákách.
Pro to, aby se mohlo jednat o lichtenštejnských restitucích, je ale nutno se vypořádat s tím občanstvím, které se, jak vidno dnes, v roce 1991 coby podmínka utilitaristicky schválilo v rámci zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích – velké restituci. Tehdy podmínka občanství byla žádoucí, dnes je nežádoucí. Možná si řeknete, že je to nesmysl: se 108+1 jde přece lehce prosadit „lex antischwarzenberg“, který můžeme nazvat „lex Lichtenštejn“, nač se tedy párat s nějakým občanstvím?
Nu a teď to přijde:
JESTLIŽE dostanu občanství Lichtenštejnové, dostanu je zpět všichni bývalí sudetští Němci. Sorryjako, ale jejich vítačky Velkého Vůdce (a volební výsledky Henleinovy stany) jsou zdokumentovány příliš dobře, než abych byla ochotná souhlasit s udělováním občanství potomkům vlastizrádců.
JESTLIŽE budou mít bývalí obyvatelé bývalého pohraničí české občanství, kdo zabrání (však Posselt si na tom vybudoval kariéru, a nejen on…) restitucím sudetoněmeckého majetku, anebo jeho tučným náhradám? Omlouvám se, vážení čtenáři, ale otázka udělování občanství se vztahuje k Sudetským Němcům a jejich potomkům – nikoliv k emigrantům po roce 1968, jak je obecně prezentováno. To je prostě false flag…
Důsledky tohoto vývoje, jehož reálnou možnost vám zde předestírám, jsou několikeré:
Z hlediska restitucí bude objem navráceného majetku či jeho náhrad bude pro občany ČR s trvalou dlouhodobou rezidencí v ČR objemově neporovnatelně menší než „restituce“ dalších subjektů. Jinými slovy čeští restituenti budou majetkově ve významné menšině. Či ještě jinak: v ČR budou restituovat co do objemu prioritně nečeské subjekty, český ekonomický element potlačen ještě více než je nyní. Česká ekonomika bude, dle mého odhadu, méně v českých rukou než v 19. století.
Protože cca 40 let po Velké Sametové revoluci skutečně nebude moci být většina německého majetku fyzicky vydána, dojde na finanční kompenzace, jejichž výši si vůbec nedovedu představit. Ale jak praví známý marketérský slogan „kde je vůle – tam je cesta“, aneb kde je 108+1, tam se přece můžeme domluvit i na dnešních cenách včetně zohlednění inflace, což konec konců, už nám ukázal cestu zákon o církevních restitucích. Výsledkem může být naprostý finanční kolaps státu. Poté, co vlastně vůbec nevíme, kolik dlužíme/za kolik ručíme v rámci války na Ukrajině, bude tato rána poslední ranou k možnosti nazývat Českou republiku ekonomickou entitou. Čeká nás Argentina, v jejímž rámci se rozebere to, co by snad ještě zbylo.
Sice tvrdím, že velká část německého majetku nebude způsobilá k fyzickému vydání, avšak jedna část zcela rozhodně způsobilá bude: totiž rodinné domy… Ty mají konkrétního fyzického majitele – českého, pochopitelně. Vydání nemovitého majetku tohoto charakteru nebude – při přijetí příslušného zákona – bránit vlastně vůbec nic. Pro korektnost je nutno dodat, že dle zák. č. 87/1991 Sb., tedy velkého restitučního zákona, nebyly povinny vydat soukromý majetek osoby, které získaly majetek po emigrantech, pakliže prokázali, že „nebyli protěžováni.“ Osobně jsem zastupovala svého času případ, kdy rodinný dům ve Střešovicích nebyl vydán, neboť jeho nabyvatel – ministr vnitra Obzina a jeho potomci prokázali, že „nebyli oproti ostatním žadatelům zvýhodněni.“ Takže summa sumárum komunistickým papalášům domy po emigrantech zůstaly. Co myslíte, budou mít Češi před Němci podobnou ochranu? A taky se už těšíte z toho, že potomkům a příbuzným obětí holocasutu jsme majetek nevrátili, ale potomkům podporovatelů režimu, které rodiny těch „nezpůsobilých k podání restituční žádosti“ poslali do plynu, těm ten majetek vrátíme?
Pakliže se skutečně vydáme touto cestou, je jasné, že se jedná o konečnou likvidaci České republiky jako – byť jen formálně – samostatného státu. I když tomu nebudeme moci třeba zabránit, je potřeba vědět, kam se řítíme a po věky budoucí pamatovat, kdo je původcem těchto zatím pouze jen plánů.
Na konci mi dovolte osobní poznámku: je mi celkem jasné, že tato moje úvaha je naprosto za hranicí snesitelnosti tolerance všech těch kumpánů, kteří jsou nyní u moci. A zde se nacházejí dvě možnosti: buď mě začnou stíhat pro šíření poplašné zprávy či spáchání nějakého podobného trestného činu… ovšem pak výše nastíněný scénář nemohou realizovat… Tedy realizovat jej samozřejmě mohou, ale bude zřejmé, že moje odsouzení bude protiprávní a v rozporu s realitou, anebo si tu realizaci ještě alespoň chvíli rozmyslí a nám se to přece jen podaří nějak ustát. Pokud tento článek, poslouží byť jen k minimálnímu oddálení bezbřehého udělování českého občanství a „restitucí na xicht“, splní svůj účel. Pokud k tomu URNA, či kdo má dnes ty protirežimní živly na starosti, potřebuje vůči mně nějakou akci, prosím, nechť slušně zazvoní. Přijdu jim otevřít. Při vyrážení dveří by si mohli namoci rámě, které by následně mohli případně i potřebovat pro svou vlastní obranu… protože znáte to… když chodili pro Židy, mlčel jsem… když chodili pro … no dál je to notorieta. Jen dnes, dle mého názoru a zachycených signálů je možno ještě přidat jedno „kdy jsem mlčel“… když přišli pro kolegy příslušníky…
Tak se všichni držte…
Klára
P.S. Omlouvám se, že je to tak dlouhý, ale víc už historii zkrátit neumím…
Politici milují války. Důvodů je vícero, ale jejich společným jmenovatelem je snaha zbavit se koule u nohy, kterou je mír.
Na válkách se vydělává. Zbrojení představuje masivní transfer státních prostředků do soukromých kapes. Nezbrojí se proto, aby se mohlo válčit, nýbrž se válčí, aby bylo možné zbrojit. Války stimulují byznys, vytváří pracovní místa a pohání ekonomiku. Zbraně, munice, ale také vojenská výstroj a potrava pro vojáky jsou spotřebním zbožím, nikoli jednorázovou investicí. Války je třeba, aby se vyprázdnily sklady, a mohly se opět naplňovat. Důvody, pro které byznysmeni u politiků poptávají války, jsou pragmatické, zištné: Válka je ideální tunel.
Vojenskoprůmyslový komplex má ale velký politický vliv nikoli pouze proto, že si politiky kupuje. Zbrojaři nabízejí politikum něco lepšího, než je sponzoring volebních kampaní a nějaký ten diskrétní úplatek. Nabízejí jim moc a k ní v balíčku ještě jako bonus alibi, ohledně neschopnosti řešit běžnou politickou agendu. Válka je pro politika požehnáním. S odkazem na národní bezpečnost lze vyhlásit mimořádný stav, ve kterém se lidem pohodlně vládne. Američané, tedy ti chytřejší, se dodnes dohadují, zda Patriot act byl důsledkem 11. září, anebo zda 11. září nebyl „inside job“, umožňující uvalit na populaci Patriot act.
Když je mír, politici jsou obtěžováni občany, kteří požadují řádné fungování státních institucí, úřadů, justice či policie. Když nefunguje školství, či zdravotnictví, daňoví poplatníci si na politiky otevírají hubu, neboť za šlendrián a jalové kecy politiky neplatí. Potíže a skandály se ale rázem stanou podružnými, jakmile politici šikovně předhodí lidu nepřítele, kterému je třeba se postavit se zbraní v ruce kvůli svobodě a demokracii někde v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Ukrajině či na Tchajwanu, neboť se tam právě bojuje za Prahu.
Není to jen ukrajinský prezident, který je podle svědectví slovenského premiéra vystrašen, že válka na Ukrajině skončí. Konec války si přejí jenom lidé, kterým jde o život, což není případ politiků. Těm hrozí mír, se kterým je spojena spousta mrzutostí. Ukrajinci si na válku půjčili peníze, které bude třeba splácet. Po věřitelích pak budou občané chtít vysvětlení, proč sypali peníze do černé díry, za kterou lze Ukrajinu důvodně považovat. Snáze se politici vylžou z odpovědnosti za válku, která skončí vítězstvím strany, kterou zvolili. Podporovat válku, ve které se financuje masakr a vyhlazení spojence, je ale nejen hloupé vyhazování peněz, ale i cynizmus nejhrubšího zrna.
Války se snáz podněcují, než ukončují. Ve válce kolektivního Západu a Ruska na Ukrajině je třeba si uvědomit, že na pokračování války do posledního Ukrajince mají zájem ne jeden, ale dva vojenskoprůmyslové komplexy. Rusko je stejně kapitalistické jako USA, a transfer státních peněz do soukromých kapes je stejný, jako v Americe. Stejně tak se díky válce lépe vládne i ruským politikům, kteří předhazují lidu nepřítele, kvůli kterému se na Ukrajině, a později možná i v Británii, Americe či v Česku bojuje či bude bojovat za Moskvu. Pro Putina je mír stejnou komplikací, jako pro evropské politiky, našeho válečného premiéra nevyjímaje.
Válku spolehlivě živí strach z míru. Je to dobrá správa pro média, která rovněž milují zabíjení člověka člověkem. Pozná se to z toho, jak se při každé další eskalaci na Ukrajině novinářům rozzáří oči. Mír bohužel není něco, co můžeme my, menšinoví pacifisté, vnutit zmanipulované militantní většině. Mír je to, co zbude, když se všechno rozmlátí. Mír je to, čemu už nepůjde zabránit bombardováním a vzájemným vyvražďováním se a co tím pádem zbude přeživším.Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
www.inadhled.live Dění kolem nás se řítí neskutečnou rychlostí někam, kam normálně uvažující člověk nechce nikdy dospět. Je s podivem, kdo se v ještě nedávno vyspělém světě dostal k moci. A také to, s jakými názory se jim daří se u ní udržet.
Máme takový prostý dotaz. Myslíte si, že je normální, aby někdo naprosto nesmyslnou doktrínu o oteplování planety dovedl do takového extrému, aby začal danit prdy skotu (omlouváme se za ten název, ale jinak to asi říct nejde)? Dánové jsou již dlouho trochu zvláštní národ, ale tento vrchol vnímatelné idiocie je staví do pozice šílenců. Vydávat emisní povolenky na přirozenou a přírodou tolerovanou součást trávení je už opravdu ukázkou degenerace lidstva. Dále se ptáme, zda li je pochopitelné, když v rámci smyšlené klimatické krize nad Evropou vypnete jaderné a uhelné elektrárny, načež se divíte tomu, že jejich náhrady v době, kdy je zataženo a bezvětří, jaksi nic neprodukují a elektřina chybí? A jako perličku do toho prosazujete elektromobilitu. To i za cenu naprosté likvidace automobilového průmyslu přinášejícího množství pracovních míst, potřebných zisků a jisté prestiže.
Dalším fenoménem doby a ukázkou degenerace je přivážení mužů jiných národností do svých zemí, když jediným jejich přínosem je uvědomění, jak velkou blbost jste udělali. To proto, že se o ně budete do konce jejich života starat, uklízet po nich, bát se jich, a ještě díky tomu výrazně zchudnete. Strach o vaše manželky a dcery už je jen perličkou vycházející z prostého pudu těchto testosteronem nabušených mladíků potřebujících nějakou tu zábavu. Zapomenout nelze ani na rozdílné náboženství, jiné hygienické standardy a zvyky. O jejich schopnosti integrovat se do naší společnosti lze vést dlouhé polemiky s výsledkem, že je nereálná.
Současné západní pseudoelity žijí v naprostém bludu o vlastní velikosti a nepostradatelnosti. K výše uvedenému musíme připočítat mizerné sociální cítění, lživou propagandu a neznalost ekonomických, fyzikálních a přírodních zákonů. Vše zastiňuje touha po moci a po majetku. Jsou tak zaslepené, že vůbec nedomýšlí důsledky svých činů, případně je jim úplně jedno, co po nich zůstane za spoušť. Slyší li průměrně inteligentní člověk jména Gates, Soros, Schwab, Leyenová, Karel III. a plno dalších podobných kormidlujících Západ k naprosté degradaci základních lidských potřeb, musí se odporem otřepat. Neudělá li to, podlehl již jejich vlivu a zapomněl na jedinečnost každého člověka.
Vrcholem snažení nynějších vládců skrývajících svou militantnost pod masku liberalismu je vyvolání 3.světové války. Dělají proto vše. Vybrali si Ukrajince a Bělorusy k tomu, aby vyprovokovali nenáviděný Kreml k reakci. Bělorusko se jim i přes největší snahu vzepřelo, ovšem jen proto, že jim došlo, jak v důsledku dopadnul Majdan. Loutka Zelenskyj jim však plní přání a udělal mnohé proto, aby ruská armáda vstoupila na Ukrajinu. Vladimír Putin byl dlouho zdrženlivý, vlastně je dosud. Ruská armáda postupuje v osvobozování dalších území, na kterých kyjevský režim terorizoval rusky hovořící obyvatelstvo. Rusko nijak za dobu konfliktu nezchudnulo a spíše získává větší mezinárodní prestiž. Vzniklo sdružení států nazvané BRICS se záměrem přetlačit systém postavený na americkém dolaru. Západní sankce a loupeže ruských aktiv Kreml k šílenství nedohnaly, za to především Evropská unie začala ekonomicky a ideologicky strádat. V USA dokonce došlo k otočení kormidla a prezidenta Demokratů vystřídá Republikán Trump.
Ani ukázka síly v podobě vypuštěné balistické střely naivní představy liberálních ideologů nepřibrzdila. Především Velká Británie s Francií stále více přivolávají válku. Německo je zdrženlivější, přeci jenom už jednou jim Rusové vyrazili dveře od domu. Ukrajinci se tak dostávají ke zbraním, kterými ostřelují ruské vnitrozemí. To nemůže skončit jinak, než naprostým zpustošením Ukrajiny. A pokud by se k ní chtěl někdo vojensky přidat, tak nejen jí. Na místě je poslední otázka. Myslí si snad někdo, že by státy, v nichž se platí daň za prdění skotu, likvidují se v nich vlastní energetika, průmysl a bezpečnost, mohly porazit největší světový stát, vojenskou velmoc s obrovským materiálním, hospodářským a vojenským zázemím? Jen hlupák v to věří. My ostatní bychom měli přijít na způsob, jak ty liberály poslat do říše vzpomínek. Už je to opravdu třeba. Jestli tedy nechceme, aby za hloupost a bezpáteřnost liberálů zbytečně umíraly naše děti.
„Elity, včetně Fialy, vděčí Putinovi.“ Dopis z ODS, který si Fiala nedá za rámeček
27.11.2024 20:35 | Komentář
Člen liberecké ODS Jiří Minčič patří k dlouhodobým kritikům Petra Fialy a současného vedení ODS. Má za to, že Fiala se nikdy neměl stát premiérem. Ve svém dlouhém komentáři, který je kritikou premiéra, ale i dalších členů ODS, se vyjadřuje k válce na Ukrajině, ke které podle něho bylo Rusko vyprovokováno. „Je trestuhodné, že si nejen Petr Fiala coby předseda české vlády, ale i jeho EU kolegové ve zbrani včetně všech svých ‚elit‘ ani omylem neuvědomují, že lhát, korigovat informace, provozovat lichvu a šířit pravdu a lásku ohněm a mečem mohou vlastně jen díky rozvaze a odpovědnosti prezidenta RF Putina,“ říká v něm člen ODS od roku 1993.
Foto: CNN Prima NEWS Popisek: Předseda vlády Petr Fiala (ODS) v pořadu Partie Terezie Tománkové (29.09.2024)
reklama
Bájná (bájivá) lhavost (pseudologie, mýtománie) je trvalá a obtížně léčitelná duševní porucha. Jsou různá pojmenování pro duševní poruchu osobnosti, jejíž podstatou je chorobná touha po smyšlenkách a lžích, někdy i fantastických, prezentovaných jako fakta. Ovlivňuje plně osobnost mýtomana, stejně jako droga je schopná ovládnout svého nositele do té míry, že se pro něj stane každodenní nezbytnou a trvalou potřebou.
I pouhé občasné sledování současného dění v ČR je stále náročnější na udržení duševní rovnováhy. Jeden z posledních výroků předsedy vlády ČR Petra Fialy stran nárůstu mezd a platů s poukazem na jejich výšku v SRN by měl být zařazen do skupiny jednoznačných potvrzení jeho naprosté nezpůsobilosti k výkonu jakékoliv exekutivní či politické funkce. A nejen samotný předseda vlády. Týká se to i té ve sboru panující party nekvalifikovaných patolízalů, kterou se pan Fiala obklopil. Nebo byl obklopen. I v zájmu udržení zmíněné duševní rovnováhy jsem se vrátil k obsahu mých sedmi dopisů, které jsem adresoval předsedu Fialovi a výkonné radě ODS od roku 2019 do roku 2023. Pro informaci uvádím, že jsem členem ODS od roku 1993. Současný počet členů se blíží číslu 11 000. Zkusím poukázat na kvalitativní souběh (shodu) ve vývoji v ODS a v České republice. Tato paralela se sama nabízí vzhledem k vlivu ODS na vlády ČR. Jak docházelo k erozi původních představ představitelů ODS i jich samotných a především pak vstupem do tzv. Evropské unie, začal být společný pád ODS a ČR z onoho virtuálního mrakodrapu do bezvýznamnosti stále patrnější.
Rok 2019
První dopis reagoval na osobní setkání s Petrem Fialou v Liberci. Chtěl jsem znát odpověď na otázky, které se týkaly již v té době viditelného rozporu mezi tím, co říká a co činí. A také jeho postoje k neuvěřitelně sprostému a agresivnímu vystupování tehdejšího (i současného) starosty městské části Praha-Řeporyje Pavla Novotného. Dodnes člena ODS! Odpověď pana Fialy sice byla bezesporu „hodnotová“, ale skutečné odpovědi jsem se nedočkal. Po několika urgencích jsem obdržel několikavětou odpověď, skvěle dokumentující standardní reakci pana Fialy (ad hominem). Cituji část mé odpovědi na tento e-mail (můj druhý dopis):
„Dne 08/07/2019 jsem obdržel Vaši reakci na můj text, který jsem Vám a členům výkonné rady ODS zaslal. I když jsem si po předchozích zkušenostech nedělal iluze o kvalitě Vaší odpovědi, přesto jste překvapil. Jak už jsem se v uvozujícím textu zmínil, nereagovat na zcela jasně kladené otázky či sdělení je obecně nezdvořilé až urážlivé. A když svoji reakci doprovodíte hulvátským mudrováním o mém klidu či neklidu, musím opakovat přání, aby se již nikdo takový jako Vy nestal předsedou jakékoli politické strany. A nejen to. Aby se nikdo takový jako Vy nestal poslancem či senátorem v PSP ČR.“
Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že pan Fiala se považuje za synonymum politické strany, které předsedá. Co jsem však podcenil, jsou projevy drogové závislosti. Zatím je tou drogou především moc a s ní související finance. Podobným způsobem také vystupují jiní politici ODS. Slečna Černochová, poslankyně Decroix, za ekonomického experta se vydávající poslanec Skopeček, distributor slovního sirupu, poslanec Kupka – oba patřící do skupiny verbálně nepřerušitelných. Ministr kultury(!) Baxa nezůstává ve lhaní pozadu za svými hodnotovými kolegy. Nelze zapomenout na dejme tomu solitér v osobě europoslance Vondry, který mnohokrát za svoji politickou kariéru prokázal záviděníhodnou pružnost ve svých postojích. Prezident Václav Klaus ve svém nedávném vystoupení v pořadu „Pane prezidente“ použil k popisu vlastností Alexandra Vondry boha z římské mytologie. Janus, bůh čtyř tváří spolu s dalšími vlastnostmi, je poměrně zdařilou charakteristikou. Doporučuji si ji přečíst třeba na Wikipedii. Jeho disidentství je skvělou ukázkou zdařilého načasování a vším, co s načasováním souviselo a souvisí do současné doby. Pokud by chtěl někdo uvést příklad prognostika té doby, musí uvést Alexandra Vondru.
Naplánovaný kurz pana Fialy ale pokračoval zvyšující se rychlostí k předepsaným cílům. Pravděpodobně za iniciace historika Žáčka, člena ODS, realizoval starosta Řeporyjí stavbu pomníku tzv. vlasovcům. Za 2. světové války součásti německých jednotek SS. A aby nikdo nezůstal na pochybách, osobně pan Fiala se svým doprovodem starostu Novotného navštívil. V reakci na tuto návštěvu v dalším dopisu z 9/12/2019 uvádím:
„ … Adorovat někoho, kdo je ‚Kupkou toxického odpadu‘, společnými fotografiemi, rasistickým žvaněním nebo dle Vašeho vyjádření tzv. ‚neortodoxní komunikací‘, může skutečně jen duševně ne zcela způsobilý jedinec. Kdybych na chvíli připustil, že Vaše duševní kondice je v normálu, pak jedním z Vašich cílů je zřejmě likvidace politické strany, jíž jste bohužel předsedou.“
Další citace z téhož dopisu, která je vzhledem k nedávno publikovaným skutečnostem (možnost používání německého jazyka v úředním styku na území ČR a americkým prezidentem Bidenem „udělený souhlas k použití“ raket dlouhého doletu v konfliktu Ruské federace a Ukrajiny) důležitá:
„ … chvíli jsem přemýšlel, zdali chyba v komunikaci mezi námi dvěma není na mé straně. Prošel jsem publikovanou slovní zásobu Vašeho PR gurua – Novotného ml. Ne. Ani za cenu, že si neporozumíme, nejsem ochoten používat slovní aparát, který je Vám, tak poslancům Kupkům, ideovým inspirátorům a bývalým funkcionářům SSM Žáčkům blízký. A to nesmím zapomenout na poslankyni Němcovou s jejími projevy nenávisti. Aktivní účast poslance (!) ODS Žáčka na propagaci pamfletu z dílny šílené ženštiny Langšádlové, která za standardní komunikační prostředek mezi státy považuje použití jaderných zbraní, je pro každého slušného člověka nepřijatelná. Novodobý historik, svazák Žáček, jistě prostudoval zvací dopis 99 pragováků. Vaši milí krajané Vás, pane předsedo, ale pravděpodobně pochválí. A pomohou vytyčit další smělé cíle – staatsgrenze => landesgrenze.“
Pro pochopení souvislostí: skupinka hodnotových poslanců tehdy sesmolila dopis, který adresovala kongresmanům USA. V něm v podstatě žádá o podporu (formu podpory pro jistotu nespecifikují) a blábolí cosi o ohrožené demokracii v ČR. Proto ta zmínka o dopisu 99 pragováků z roku 1968 (tzv. zvací dopis). A ještě jedna citace, tentokrát z článku Davida Dvořáka, který se přímo týká ODS. Zdůrazňuji, že pochází z roku 2019:
„Těch důležitých témat, která nechává ODS ležet nebo je uchopí za opačný konec, je více. Aktuálně nemůže mít nic větší prioritu, pokud chceme zachovat naši identitu, než opustit za jakoukoliv cenu cestu po sebedestruktivní spirále EU. Bohužel tento úkol očividně není pro želé na systemizovaném místě lídra, želé, které se pro zviditelnění připlácne k hulvátovi.“
Rok 2022
By to rok, kdy po letech stálých provokací byla ze strany jednoho vojenského uskupení a za spolupráce s vládnoucí reprezentací Ukrajiny úspěšně vyprovokována Ruská federace ke vstupu do otevřeného vojenského konfliktu s Ukrajinou. Součástí této provokace byla i zřetelná propagace německé nacistické ideologie, a to i v armádních složkách Ukrajiny. V otevřeném dopisu Petru Fialovi jsem napsal:
„Sluší se říci, že nad krokem Ruské federace (RF) vstoupit vojensky na území sousedního státu mohu vyslovit jen politování. Pokud se však někdo honosí kvalifikací politologa, je jeho profesionální povinností hodnotit tento krajní krok v souvislostech, které by si měl zjistit a sledovat. Právě proto musím prohlásit, že jiné východisko ze situace dlouhodobě připravované a režírované USA, finalizované pomatenou eurogynekoložkou nebylo možné. Je to neradostné, smutné konstatování. Vzhledem k neuvěřitelné gradaci tlaku na RF ze strany USA (viz jen posledních osm let) prostřednictvím své firmy zvané NATO jiné řešení nebylo možné. Vlastně bylo a bohužel stále je.“
A pak ještě zde:
„… kde bere předseda vlády ČR drzost blábolit ve veřejnoprávní žvanírně veřejnoprávního žvanila o tom, že jsme (ČR) ve válce? Kde bere vláda, které předsedá, drzost vyhlašovat nouzový stav (viz argumenty pro odsouhlasení tzv. pandemického zákona) a tvrdit, že se českých občanů netýká. Navíc když ve veřejném ústním odůvodnění nezmíní možné kroky vyplývající z tohoto stavu. Cituji z odůvodnění: „omezení vlastnického a užívacího práva, práva k výkonu podnikatelské činnosti atd. “…. konec citátu.“
Ano a vrcholem (tehdy jsem se naivně domníval, že to je vrchol) bylo:
„Faktickým souhlasem se zavedením cenzury, veřejným vyhrožováním trestním stíháním prostřednictvím prokurátora Ivana Stříže, Lenky Bradáčové, ale hlavně vyhlášenou dohodou s prezidentem republiky (viz 03/03/2022 – osobní setkání s prezidentem Zemanem) jste potvrdil, že zákony včetně ústavy za Vaší vlády pozbyly platnosti. Vlastně nepozbyly. Jen sdělujete, že loutky, kterými jste, se jimi budou řídit dle cizích požadavků a potřeb. Alespoň do doby, než se patřičné zákony vládnoucí skupině podaří vyhovujícím způsobem ‚modifikovat‘. Cituji Vás po setkání s prezidentem republiky: ‚Domluvili jsme se, že můžeme garantovat beztrestnost formou abolice prezidenta s mojí kontrasignací,‘ konec citátu. Podmínka: beztrestnost těm, kteří se aktivně budou účastnit bojů na Ukrajině, a to na straně současné vlády Ukrajiny. To jste se již definitivně zbláznili? Vy prakticky vyzýváte k trestnému činu, když porušiteli zákona garantujete beztrestnost! Kam až jste ochotni zajít?“
Pro pořádek uvádím, že tehdy byl prezidentem Miloš Zeman. Ten Miloš Zeman, který současnou vládu jmenoval. Ten Miloš Zeman, který od „Petře sem, Petře tam“ dospěl v současnosti k jejímu negativnímu hodnocení. Ten Miloš Zeman, který se jako prezident ČR prohlásil na území druhého státu za občana třetího státu. Pan Zeman není schopen sebereflexe. Není schopen skutečné omluvy. Součástí jeho výjimečné omluvy je vždy jen další urážka. A také zcela nepochopitelný, ale Zemanovu naturelu odpovídající výběr vyznamenaných. Vyznamenáním tehdejšího prezidenta Ukrajiny Zelenského jedním z nejvyšších českých státních vyznamenání projevil pan Zeman pohrdání lidskými životy obou stran konfliktu. Pro mne byl poslední rok prezidentování pana Zemana velkým zklamáním. A to i s přihlédnutím k jeho tehdejšímu zdravotnímu stavu.
Tento rok byl hlavně ve znamení platnosti výroku pana Kissingera: „Být nepřítelem Spojených států může být nebezpečné, ale být přítelem je fatální.“ O pravdivosti tohoto výroku se mělo v minulosti možnost přesvědčit mnoho zemí. Ukrajina patří k těm posledním. S přibývajícími desítkami tisíc mrtvých na obou stranách za potlesku psychopatů včetně Ursuly von der Pfizer se neumím vypořádat s něčím, co bych nazval segregací mrtvých. Prostě mrtví jedné dejme tomu etnické či národnostní množiny jsou v duchu této segregace nesrovnatelně větší tragédií, než jsou mrtví z jiné množiny, kteří jsou považováni jen za nezbytný průvodní efekt v šíření pravdy a lásky – tzv. kolaterální ztráty. Pravidla pro toto rozdělování mají především charakter rasový a národnostní a samozřejmě politický. Události nejen na Ukrajině tento poznatek jen umocnily. S tím souvisí chování a vystupování slečny Černochové v pozici ministryně obrany ČR. Všechna její vystoupení byla především v souvislosti s Ukrajinou a RF lidsky i politicky nechutná. O odpovědnosti, odbornosti a rozvaze nemluvě. Ve skutečně suverénním státě by nikdo s tak labilním psychickým aparátem nemohl funkci ministra čehokoli zastávat. Jisté vysvětlení lze třeba hledat v částce 1 376 500 Kč, kterou formou tzv. přímého sponzorování ODS za období let 2015–2023 slečna Černochová zaplatila na účet ODS.
Lze říci, že masivní podpora ukrajinskému režimu, který vykazuje nepřehlédnutelné znaky infekce německým nacismem, je v rozporu se vším (zákony, ústava), co by měl skutečně suverénní stát podporovat. Podpora chřadnoucí americké ekonomiky (samozřejmě i té německé) nákupem zbraní je zločin. Nevím, zdali si slečna Černochová uvědomuje, že vlastně donutila občany zaplatit a platit zbraně cizí mocnosti, přestože klíče k jejich použití bude vlastnit ta samá mocnost, od které byly nakoupeny. Je možno uvést desítky případů, ve kterých tato slečna přímo ohrožuje životy obyvatel. Mimochodem, ani gen. Řehka, tento bojovník proti označení„žoldnéř“, není odolný proti hlouposti šířené kolegyní ve zbrani. On se o to vlastně ani nesnaží. Soudím tak z jeho veřejných výroků, z nichž některé by měly být důvodem k jeho odvolání z funkce náčelníka generálního štábu. Měl by se rozhodnout mezi kariérou žvanivého politika a skutečným vojákem. Další v řadě prapodivných person stojí poslankyně Decroix. Tato chráněnka senátora Vystrčila (viz poslední kongres ODS) jde ve stopách poslankyně Černochové. A protože se nebojí ještě více vystavovat veřejně hloupost, je naděje, že poslankyni Černochovou trumfne. V souvislosti s děním na Ukrajině nelze opominout ani poslance ODS Marka Bendu. Je sice s podivem, že tento původně křesťanský demokrat velmi sympatizoval s fašistickým diktátorem Pinochetem (dokonce prosazoval jeho pozvání do ČR), takže jeho podpora režimu na Ukrajině je pochopitelná. Na svůj křesťanský „fundament“ ale nezapomněl. Důkazem může být jeho osobní podpora a prosazené křesťanské odpuštění starostovi Řeporyjí, kterému hrozilo vyloučení z ODS. Že se tím zcela odkopal a potvrdil, že mu žádná křivárna není cizí, je mu zjevně jedno.
Toto všechno by bylo možno považovat za příznivějších okolností za „vedlejší“ a volbami částečně řešitelné problémy. Nicméně když předseda vlády začal psát bojové vzkazy a podepisovat hlavně kanonů, blábolit cosi o právu na korigované informace a hlavně zcela nepokrytě lhát, uvědomil jsem si, že tento člověk je ochoten za každou cenu naplnit své dřívější vyhlášení, že „jsme ve válce“. Právě probíhající (21/11/2024) dění na Ukrajině by mohlo přání tohoto profesora, který se považuje za politologa, naplnit.
Cituji proto z mého předposledního dopisu (Předsedo Fialo, proč usilujete o můj život?!):
„Pro další a lepší pochopení dění v Evropě alespoň v posledních devíti letech 21. století může posloužit hospodářská situace velkých evropských států na konci osmdesátých let století minulého. Nebyla dobrá. A tak ‚otevření‘ východních trhů po roce 1989, které hlavně pokračovalo v letech devadesátých, možno označit za záchranný kruh, hozený tzv. kolektivnímu Západu. Hlavně území dnešní RF bylo vždy vystaveno velkému zájmu, především ze strany stále ještě okupovaného Německa. Za ním se ale vždy skrývaly Spojené státy. Poslední dvě světové války Němci prohráli. Tím, kdo na těchto válkách nejvíce vydělal a posílil, byly právě USA. Politici, podnikatelé, banksteři této federace stále více připomínají chování sarančat. Obsadit, zmocnit se, vše zkonzumovat, vzlétnout a obsadit další lokalitu. Díky počtu amerických vojenských základen po celé planetě (700+), obrovské vojenské výbavě (necelý bilion amerických dolarů ročně na zbrojení) a udržování dolaru jako tzv. rezervní měny, to jakžtakž fungovalo. Od posledního zásadního ‚občerstvení‘ kompaktu USA a GB uplynulo 33 let. Ti, co spolu mluví, spolu s těmi, co tyto vodí, si minimálně v roce 2008 uvědomili, že je nezbytné najít další zdroj pro pohon USA samotných. Tak přichází na řadu Evropa, spíše však východ Evropy. Ale především Rusko. Když se Rusko jako následník Sovětského svazu vzpamatovalo z první fáze ‚nezištné‘ západní pomoci, USA přitlačily na pilu v zemích, kde měly ekonomický a vojenský ‚zájem‘. A jsou zde: nejdříve Jugoslávie a poté Ukrajina…“
V současné době užitečnost ODS spočívá snad jen ve funkci ukazatele místa, kam je směrováno obyvatelstvo žijící na ploše necelých 79 000 km čtverečních. Ano, už ne v protektorátu, ne kolonii. Tyto formy organizace vládnutí předpokládají totiž jistou ochranu těch, kteří pracují v těchto protektorátech či koloniích. Jak se to dá udělat, nám předvedl za německé okupace v Protektorátu Čechy a Morava pan Heydrich.
Když se Petr Fiala zcela nevídaným kvapíkem stal během čtyř měsíců z nečlena ODS předsedou ODS, začal nákupem vhodných, ke všemu ochotných (např. Decroix, Vystrčil, Kupka, Baxa, Černochová,Vondra) realizovat to, co lze označit za formu nepřátelského převzetí. Hlavním nástrojem realizace je prakticky permanentní lhaní, které členové jeho týmu nazývají politickým „bojem“. Bojem za demokracii, bojem za svobodu projevu. V samotné politické straně ODS byla realizace „převzetí“ poměrně krátká a bohužel úspěšná. Nutno zmínit, že k tomuto úspěchu významně přispěli i dva předcházející předsedové ODS.
Zkušenosti pak byly aplikovány v přípravě, jak se nyní ukazuje, klíčových parlamentních voleb v roce 2021. Díky lhostejnosti části české společnosti k předvolebním manipulacím (Ústavní soud), a tím ke vzniku dvou účelových koaličních uskupení, se panu Fialovi podařilo zmocnit vlády. A přichází předposlední etapa: nepřátelské převzetí celého státu. Stále více upadající vliv ODS se tato strana snaží kompenzovat spojením s jinými lháři v jiných politických stranách. Dobrá, ale jak chce ODS tuto svoji technologii převzetí realizovat na úrovni státu? Mají snad sympatie současné vlády k používání německého jazyka v úředním styku na území ČR naznačovat, kam bude vývoj směřovat? Nevím, ale výše jsem použil označení „předposlední“ etapa nepřátelského převzetí. Úspěšné završení si především ODS snaží pojistit tzv. korespondenční volbou. A to zatím nezmiňuji rozvolnění pravidel pro získání občanství ČR. Nezbývá než si přát, aby se ČR nestala i de jure sedmnáctou spolkovou zemí. V konečném řešení pak dlouhodobě neobyvatelnou pustinou.
Jen odhaduji, čeho ještě bude pan Fiala spolu se svojí ideologicky resetovanou a samozřejmě materiálně vyztuženou „mladou gardou“ ještě schopen. Respekt k nespočítaněkrát hlásanému dodržování zákonů dokázaly vítězné koalice hned po posledních parlamentních volbách, při ustavování tzv. politických klubů v PSP. Dodnes porušení platného zákona s následnými finančními škodami nikoho nezajímá. Pofidérní dobrozdání ve prospěch ustavení klubů od novopečeného, dnes již ústavního soudce Jana Wintra to vše spolehlivě překrylo. Dodávkami zbraní do místa konfliktu na Ukrajině současná vláda ČR potvrdila své pohrdání lidskými životy. Ale i životy občanů ČR včetně těch, co koaliční seskupení volili. Novelizací zákona o valorizaci důchodů vyslala „mladá garda“ zase signál o tom, co si myslí o svých zaměstnavatelích, kterými občané ČR ve skutečnosti jsou. Blábolení pana Jurečky (KDU-ČSL) a ostatních členů vlády o důchodové reformě a dalších sociálních „vymoženostech“ mají kvalitu programových prohlášení vlády č.1 a 2.
V dubnu roku 2023 jsem na sněmu místního sdružení ODS předložil návrh výzvy k rezignaci Petra Fialy na funkci předsedy ODS.
Návrh usnesení přednesený na sněmovním jednání MS ODS Liberec 03.04.2023. Text návrhu usnesení:
Sněm MS ODS Liberec se na svém jednání dne 03/04/2023 usnesl vyzvat předsedu ODS a předsedu vlády ČR pana Petra Fialu ke zvážení svého dalšího působení ve funkci předsedy ODS. Důvodem je naprosto nepřijatelný výkon funkce předsedy politické strany, který je v zásadním rozporu s dobrými mravy. Svojí činností přímo ohrožuje životy občanů ČR a další možnou existenci ČR. Jeho chování by bylo pravděpodobně možné kvalifikovat jako vlastizradu.
Usnesení navrhuje Jiří Minčič, člen MS ODS Liberec.
Pro úplnost dodávám, že stejný návrh jsem chtěl podat 21/11/2022 na sněmu MS ODS Liberec. Tento se však pro nízkou účast, a tím pro neusnášení schopnost nekonal. Bylo mně jasné, že nemohu uspět. Nicméně za pokus to stálo. Prý demokracie, názorová pluralita. Tehdejší předseda MS ODS Liberec Židek mi dal ke zvážení mé další členství v ODS. Nebyl ale schopen uvést jediný racionální důvod svého návrhu. O porušení stanov strany ODS nemluvě.
Shrnutí
Říká se, že kdo lže, tak i krade. Toto přísloví by si měl opakovat pan Fiala, zatím ještě stále ve funkci předsedy vlády. A vlastně všichni členové vlády tohoto především Německem „sdíleného“ státu. Četné prostředky získávané všemi možnými způsoby s velkou pravděpodobností končí většinou na Ukrajině. A na diskrétních ostrovních účtech některých liberálních demokratů (!). Platíme za dodávku zbraní, ale i za půjčky ve prospěch Ukrajiny nebo platíme úroky za půjčky, které si vzala samotná Ukrajina. O astronomických platbách USA nebo Německu za dezinfekci ruského plynu a ropy nemluvě. Je toho hodně, co bylo v ČR zničeno. Každý den menší zbytek ničí panující vládci tohoto dnes již nesvéprávného státu, který býval Československem a nyní je Českem. Vše, co bylo doposud ostudně ‚implementováno‘ z EU za vesměs souhlasného blábolení většiny z 281 tzv. zákonodárců ČR (čest výjimkám), tvoří přibližně 70 % ze 100 % všech zákonů schválených a platných v ČR.
Ještě k výše zmíněnému výroku někdejší ministryně Langšádlové. Její obliba komunikace pomocí jaderných zbraní nabývá bohužel na aktuálnosti. Především díky třem psychopatům: prezidentu Francie, premiéru Velké Británie a šéfovi NATO. Viz jejich vyjadřování (26/11/2024) k možnosti přímého vstupu do konfliktu na Ukrajině. A to včetně současného rozmístění taktických jaderných zbraní na území Ukrajiny. Odůvodňují to tím, že je nutno se připravit na postupné vojenské stažení se USA z konfliktu. Pierre Boulle napsal román Planeta opic, který byl skvěle zfilmován v roce 1968. A právě závěrečná scéna z tohoto filmu se mně díky současnému dění ve světě stále častěji vrací na mysl. „Vy blázni, vy šílenci, tak jste to přece jen dokázali,“ říká hlavní představitel Charlton Heston v závěru filmu, když se před ním objeví zasypané torzo Sochy svobody.
Je trestuhodné, že si nejen Petr Fiala coby předseda české vlády, ale i jeho EU kolegové ve zbrani včetně všech svých „elit“ ani omylem neuvědomují, že lhát, korigovat informace, provozovat lichvu a šířit pravdu a lásku ohněm a mečem mohou vlastně jen díky rozvaze a odpovědnosti prezidenta RF Putina.
Mimochodem, jsem zvědavý, kdy si panující česká politická sedlina osvojí manýry premiéra Keira Starmera a začne „uvolňovat“ věznice, aby mohla uvěznit spoluobčany za „závadné‘ příspěvky na sociálních sítích. Tzv. odstoupení od předvolebních slibů se již pro českou elitu stalo rutinou. Britové si teprve zvykají.
Poslední citace, tentokrát z Ústavy České republiky.
Článek 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Autor: Jiří Minčič, člen MS ODS Liberec, psáno ve dnech 03/11/2024–06/11/2024
Prezident Miloš Zeman v pořadu Jak TO je s moderátorem Markem Stonišem komentoval aktuální politické dění. Českou politiku podle jeho slov stihla krize hlouposti a amatérismu, je to nejhorší politická krize, která se může stát. Fialův výrok o německých platech označil za ten nejhloupější, jaký za třicet let v politice slyšel. „On ve skutečnosti ví, že drtivě prohraje volby. A jak se říká, zoufalí lidé dělají zoufalé činy,“ prohlásil Zeman. Věnoval se také otázce, jak se s nástupem Trumpa do prezidentského úřadu změní globální politika.
Foto: Deník TO Popisek: Miloš Zeman
Dobu, v níž žijeme, by prezident Miloš Zeman podle svých slov směle označil za politickou krizi. „Je to krize hlouposti, amatérismu. Projevuje se hloupostí politiků,“ uvedl v rozhovoru pro Deník TO.
Hovořil o tom, jakou lidskou vlastnost vnímá jako nejhorší. „Lidé, kterými pohrdám, jsou nikoli lidé, kteří mají odlišný názor, ale lidé, kteří jsou závistiví. Závist v politice způsobila spoustu katastrof,“ poznamenal.
Poukázal také na mediální svět, který podle něj vytváří velkou iluzi, že je hlasem veřejnosti. „Mediální svět není hlasem veřejnosti. Je hlasem několika nabobů, kteří se povyšují nad veřejností, kteří veřejností dokonce skrytě pohrdají,“ pokračoval.
Jak se vnitřně vyrovnává s tímto způsobem pohrdání? „Byly doby, kdy mě toto pohrdání rozčilovalo. Ve svém posledním vánočním poselství jsem řekl jedinou větu o závistivých, zakomplexovaných nulách. A tím to pro mě skončilo,“ doplnil.
Na adresu jeho nástupce prezidenta Petra Pavla poznamenal, že je marketingový produkt, který je nadšený tím, že se může předvádět na veřejnosti a netouží příliš po tom, prosazovat se jako politik, jelikož politikem nikdy nebyl. „Být ve vysokých pozicích v armádě je něco jiného než být v politice. V armádě se velí, jsou tam pouze dvě relace: nadřízenost a podřízenost. V politice se diskutuje, argumentuje a přemýšlí,“ zmínil v souvislosti se současným prezidentem Pavlem rozdíl mezi vojákem a politikem.
Kritikou nešetřil ani na šéfa české diplomacie Jana Lipavského, k němuž měl výhrady. „Myslím, že ten se odepíše sám, teď zradil svou vlastní stranu,“ řekl o ministru Lipavském, který ve funkci pokračuje jako nestraník, ačkoli Pirátská strana, jíž byl členem, odešla před časem z vládní koalice.
Především se pozastavil nad výrokem premiéra Petra Fialy (ODS), že pokud lidé kabinetu Petra Fialy umožní vládnout i v dalším volebním období, budou české mzdy opravdu stejné jako ty německé. „Upřímně řečeno, o této vládě rok před volbami vůbec nemá smysl vážně diskutovat. Toto tvrzení bylo korunováno Fialovým vyjádřením, že za čtyři roky doženeme Německo nebo Rakousko v úrovni mezd. Za třicet let v politice jsem byl svědkem velmi hloupých výroků. Mohu s jistotou prohlásit, že toto je nehloupější výrok, který jsem kdy v politice slyšel,“ podotkl.
Jak si vysvětluje Fialovy nereálné výroky ohledně německých mezd? „Napadlo mě několik, taková spíše bonmotová, že je premiér Fiala pod vlivem drog nebo že jeho výrok byl ve skutečnosti prognózou úpadku německé ekonomiky. Racionální vysvětlení, jak trochu znám psychologii politiků, alespoň těch českých, je zoufalství. On ve skutečnosti ví, že drtivě prohraje volby. A jak se říká, zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Snad sám nemohl ani na vteřinu věřit tomu, co říká. I naprostý analfabet musí zjistit, že je to naprostý nesmysl,“ řekl Miloš Zeman.
Ve společnosti ohledně vývoje politického diskurzu zavládla naděje po výsledku amerických prezidentských voleb, v nichž vyhrál Donald Trump, Zeman ale mírní očekávání. „Vyjádřil jsem nadšení nad zvolením Donalda Trumpa, ale to neznamená, že ta naděje bude nekritická. Nezapomeňte, že Donald Trump má na programu zvýšení cel. Já jako ekonom jsem proti protekcionismu, tedy proti vysokým clům, to tlumí konkurenci, a tím podlamuje ekonomický růst,“ uvedl Zeman.
„Takže Trump je celosvětovou nadějí, ale každá naděje má své mouchy. A toto je pořádně velká moucha,“ dodává Zeman.
Zeman zodpověděl otázku, koho ze světových státníků by pozval na panáka a jakou by mu položil otázku. „Svého času jsem měl přátelské vztahy s Vladimirem Putinem. Asi bych ho pozval na vodku a zeptal se ho, jak je možné, že celkem inteligentní člověk udělal takovou blbost, jako bylo přepadení Ukrajiny. V této fázi rozvoje ukrajinského problému by patrně neměl odvahu říci pravdu,“ uvedl Miloš Zeman, že tento Putinův krok považuje za chybu.
Prozradil také, že se aktuálně cítí velmi dobře: „K rozhořčení mých oponentů se cítím šťastný a dávám to patřičně najevo,“ zakončil prezident.
