Byl jsem měsíc v Mordoru (Rusko). Poprvé od zahájení speciální vojenské operace. Vrátil jsem se před dvěma dny.  Píše Větvička.

Já doplním- je mi nesmíně líto běžných obyvatel Ukrajiny s její zkorumpovaností a zbytečná válka pokračuje na jejich úkor. Lidé nemají energie, což jsou i potraviny na styku linií obou vojsk, žijí jako za otrokářství (viz „nábory“ do armády), dále je velmi divné při tomšem, že se nebohí jezdit na dovolené a na svátky do UA v době války. Asi není všude…

Pane Větvičko, co zajet na UA?

Větvičkovy závěry:

1)    Ve společnosti není téměř žádné vnitřní napětí vznikající díky speciální vojenské operaci na Ukrajině. Musím říci, že jsem byl až překvapený. V centru Moskvy, Petrohradu, Minsku, Kazaně, jsem viděl každý den párty, nacpané kluby a kavárny. A to nehledě na značné (značné!) zvýšení cen v posledních letech.

2)    Speciální vojenská operace celou ruskou společnost významně disciplinovala, i „rozteklý moskevský a petrohradský libtardi a sliz“ se mění na svaly, nebo emigrují.

3)    Nedostatek čehokoli kvůli sankcím neexistuje. Naopak, síťové obchody s potravinami vyšší – střední třídy (my tu takové ani nemáme) nabízí výrazně širší sortiment, než co je u nás k dostání. Zajímavé je, že podobná situace panuje i v Minsku, kde je koupěschopnost oproti velkým ruským městům celkově nižší. V běžných supermarketech typu Tesco / Albert / Lidl je k dostání naprosto všechno. Plzeňský Prazdroj je „mejd in Moskovskaja oblasť“.

4)    Nepřítomnost západních vozidel na ruském trhu se řeší nákupem čínských. Za měsíc jsem napočítal minimálně sedm různých značek čínských vozidel, které jsou běžně k vidění. Vesměs se jedná o vozy typu Škoda Kodiaq a Karoq (městské „teréňáky“). Mládež aktivně řeší přednosti jednotlivých čínských značek, evropský automobilový průmysl je z větší části opomíjen a zapomínán.

5)    Lidé do 40 let s normálním zaměstnáním používají téměř výhradně iPhony posledních generací.

6)    Co se děje za Uralem v detailech nevím, ale v evropské části země je totální zaměstnanost. Nabírají prakticky všichni. Nejsou lidi, chybějící personál má místy až katastrofální rozměry. Obrovské množství lidí nasála speciální vojenská operace. Další obrovské množství lidí nasál vojenský průmysl, kde jsou vysoké, místy velmi vysoké platy.

7)    Úroveň bankovních služeb, mobilních služeb, úroveň restauračních služeb, celkově úroveň služeb a městské občanské infrastruktury je nesrovnatelně výše než u nás. To bylo v posledních deseti – patnácti letech vždy. Postupem času se ale nůžky nadále rozevírají v náš neprospěch. A to citelně!

8)    Moskva praská ve švech. Město posledních mnoho let zažívá developerskou explozi. Metro se rozrůstá jako rakovina plic celoživotního kuřáka v posledním stádiu. Nové stanice jsou nádherné. Město se mění před očima. Investuje se mimořádně agresivním způsobem. Moskevská perla časů SSSR – park VDNch – je téměř celý zrekonstruovaný, a je nádherný.

9)    Velká ruská média o nás – západní a střední Evropu – nemají téměř žádný zájem. Akcentují a orientují se na BRICS, Střední Asii, USA, Arábii. Západní Evropa (Evropa obecně) se pro ně mění na „smradlavé téma“, které díky objektivním historickým procesům musejí vnímat. Ale nic víc. Perspektivy jsou jinde. Nám ujel a dále ujíždí vlak. A to je tragédie. Její ničivou sílu ucítíme už v krátkodobé perspektivě.

10) Jsem druhý den doma. Po návratu do českého mediálního a politicko-společenského prostředí mám pocit, že jsem se z Ruska vrátil do bohnické psychiatrické léčebny nafouklé do „malo rozměrů celé České republiky“. Uměle vyvolaná a řízená protiruská propaganda je neskutečně nenávistná až neúnosná. Pokud to mezi evropskou částí NATO a Ruskem skutečně začne „ve velkém stylu“, prohrajeme. A Rusové ani nemrknou brvou. Rozdíly v potenciálech jsou hrozivé, propastné. Rusové přitom o tenhle konflikt a válku nemají zájem. To jen západní Evropě po sto letech zase přeskočilo a snaží se testovat připravenost Ruska…