Irák vyhlásil stav „vyšší moci“ na všech ropných polích provozovaných zahraničními společnostmi. Informovaly o tom zdroje z iráckého ministerstva ropy. Podle smluvních podmínek nevzniká v tomto případě žádný nárok na odškodnění. Důvodem bezprecedentního kroku má být eskalace vojenských operací v regionu. Narušení lodní dopravy v Hormuzském průlivu prakticky zastavilo většinu iráckého exportu ropy.
Foto: Zdroj: CENTCOM, X Popisek: Američtí vojáci
Rozhodnutí Bagdádu vyhlásit stav „vyšší moci“ na ropných polích provozovaných zahraničními společnostmi přichází uprostřed třetího týdne ozbrojeného konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Teherán opakovaně útočí na obchodní plavidla, ropná a plynárenská zařízení a pokouší se průliv zablokovat minami, drony i raketami.
Podle iráckého ministerstva ropy byla nařízena úplná odstávka produkce v této oblasti, protože doprava v průlivu je vážně zasažena „bezprecedentní vojenskou aktivitou“. Zahraniční operátoři jsou osvobozeni od smluvních závazků a nedostanou žádnou kompenzaci. Situace se bude pravidelně přehodnocovat a firmy jsou zvány k jednání o zajištění „nezbytných operací“, personálu a nákladů.
Irácký ministr ropy Hayan Abdel-Ghani uvedl, že těžba v rámci Basra Oil Company klesla z původních 3,3 milionu barelů denně (bpd) na pouhých 900 000 bpd. Zbývající vytěžená ropa je v současnosti přesměrovávána do domácích rafinerií, aby byl zajištěn chod vnitřních energetických potřeb země.
Ceny ropy na světových trzích dosáhly nejvyšších hodnot za poslední čtyři roky
Hormuzský průliv je klíčovou tepnou pro přibližně 20 % světových dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG). Kvůli vojenským operacím se zásobníky v Iráku rychle plní a export je prakticky paralyzován.
Vyhlášení stavu vyšší moci přichází jen den poté, co se světové ceny ropy vyšplhaly na nejvyšší úroveň za téměř čtyři roky. Ceny ropy Brent v pátek vystoupaly nad 110 dolarů za barel, což je nejvyšší hodnota od poloviny roku 2022. Prezident Donald Trump mezitím odmítl příměří. Pentagon nasadil tisíce dalších mariňáků. Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvolnila 400 milionů barelů z rezerv, trhy se přesto připravují na dlouhodobé narušení globálních energetických toků.
Irák, který závisí na prodeji ropy z více než 90 procent svých příjmů a financuje z nich prakticky veškeré veřejné výdaje, čelí další ráně pro svou už tak křehkou ekonomiku.
Útoky pokračují, Trump dále tlačí na NATO
Konflikt, který začal 28. února společnými americko-izraelskými operacemi „Epic Fury“ a „Roaring Lion“, vstoupil do svého 22. dne. Americké síly podle velitele CENTCOM admirála Brada Coopera provedly „nejdelší dělostřelecký úder v historii armády“, zasáhly přes 8000 íránských cílů včetně 130 plavidel a zničily zařízení na íránském pobřeží, odkud Írán ohrožoval volnou plavbu. Izraelská armáda v noci na sobotu provedla rozsáhlé údery na Teherán. Bombardovány byly i závody na výrobu balistických raket. Izraelci zasáhli také pozice Hizballáhu v Libanonu.
Írán odpověděl odpálením dvou balistických raket středního doletu na americko-britskou základnu Diego Garcia v Indickém oceánu. Žádná z nich však cíl nezasáhla. Jedna raketa selhala už v letu. Na druhou střelu americká válečná loď vypustila stíhací raketu SM-3. Teherán pokračuje v útocích na civilní lodě a infrastrukturu v Perském zálivu.
Dvacet dva zemí podepsalo společné prohlášení, v němž signalizují svou „připravenost přispět k odpovídajícímu úsilí k zajištění bezpečného průjezdu“ Hormuzským průlivem. Seznam se rozšířil poté, co prezident Donald Trump kritizoval NATO za to, že se chová „zbaběle“. Vládce Bílého domu se vyjádřil, že „si stěžují na vysoké ceny ropy, které jsou nuceni platit, ale nechtějí pomáhat s otevřením Hormuzského průlivu“.
Podle Fox News měli prohlášení podepsat představitelé Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Japonska, Kanady, Korejské republiky, Nového Zélandu, Dánska, Lotyšska, Slovinska, Estonska, Norska, Švédska, Finska, Česka, Rumunska, Bahrajnu, Litvy, Austrálie a Spojených arabských emirátů.
Prezident Donald Trump v sobotu prohlásil, že Spojené státy nebudou průliv hlídat samy. „Ať ho chrání ti, kdo ho používají,“ prohlásil Trump a naznačil, že Washington zvažuje „ukončení“ operací. Zároveň však žádá Kongres o 200 miliard dolarů na doplnění munice. Íránské hrozby se mezitím rozšířily i na turistická a rekreační centra.
VHLED MIROSLAVA ŠEVČÍKA Poslanec za SPD a ekonom Miroslav Ševčík v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ostře kritizuje média, která podle něj manipulují veřejností a šíří lži. Podporuje premiéra Andreje Babiše v jeho sporu s novináři a mluví i o „štvanici“ proti poradkyni Natálii Vachatové. Kritice neunikl ani Milion chvilek, který označil za demagogii.
Foto: Repro Datarun, YT Popisek: Miroslav Ševčík
Dnes probíhá demonstrace Milionu chvilek pro demokracii s názvem „Nenechme si ukrást budoucnost“. Okamura s Klempířem chtějí zestátnit veřejnoprávní média, hrozby z Ruska se zlehčují a peníze na obranu se škrtají, říkají chvilkaři. Co na to říkáte vy?
Název demonstrace Milionu chvilek pro demagogii, nechceme si ukrást budoucnost, je zavádějící, protože tu budoucnost (doufám, že na přechodnou dobu) nám tady ukradla už předchozí Fialova vláda, která sloužila více zájmům nejzkorumpovanější ukrajinské vlády a válečným štváčům. Nevím, kde Milion chvilek pro demenci byl, když se řešila kauza Dozimetrů, když se řešily další záležitosti spojené s rozkrádáním majetku v rámci například Bitcoin aféry či další korupční skandály. Pravděpodobně odjeli někam do dalekých krajin, aby tam utratili nakradené peníze z předchozích akcí.
K žádnému zestátnění veřejnoprávních médií nedochází. Bohužel málo občanů naší země ví, že takto postavená veřejnoprávní média, jako jsou u nás, nemá 17 zemí Evropské unie. Málokdo si pamatuje, že např. veřejnoprávní BBC se ztrapnila a zprofanovala na základě zkreslených rozhovorů, vystříhaných, sestříhaných a zmanipulovaných, například, které se týkaly před volbami Trumpa. Dokonce museli čelní představitelé tohoto takzvaného veřejnoprávního média odejít. Málokdo ví, že veřejnoprávní média standardně lžou. Konec konců se to ukázalo i teď při odchodu některých zaměstnanců z nedávné minulosti z ČT, ať už to byl Wollner, Nora Fridrichová a v neposlední řadě i Moravec.
Další podotázka se týká hrozby z Ruska, že se zlehčuje a peníze na obranu škrtají, říkají Chvilkaři pro demagogii. To je vidět, jak jsou povrchní, protože určitě se nemůžeme ubránit tím, že zaplatíme zálohové faktury a dostaneme něco, čím bychom se měli bránit za deset a více let poté, co jsou ty zálohy zaplacené. Určitě se neubráníme předraženými leopardíky, kde jeden stojí víc jak tři čtvrtě miliardy korun. Ano, měli bychom se věnovat především vnitřní bezpečnosti a chránit se před tím, co podepsala předchozí Fialova a Rakušanova vláda, například Migrační pakt. To se divím, že Chvilkaři pro demagogii neprotestovali, aby bránili naši vnitřní bezpečnost, abychom se nestali zemí, jako je Německo, kde každých 18 minut dochází k útoku nožem migranta a každý třetí den na základě těchto útoků nožem zemře člověk. To asi Chvilkaři byli zase někde na dlouhodobé dovolené, že to neví.
Je smutné až směšné, kolik lidí podlehne jejich demagogii a jejich nesmyslům. Mrzí mě to zvláště u herců, kteří jsou placeni mimochodem taktéž z veřejných peněz, protože jenom v Praze, co si pamatuji, tak už před deseti lety se dávalo z veřejných peněz na dotace a provoz divadel 600 milionů korun ročně. A to dostávají peníze i z dalších veřejných zdrojů. Právo na demonstraci je nezadatelné pro všechny. A to ctím na rozdíl od mnoha propagátorů Miliónu chvilek pro demagogii.
ČT odvysílala náhradní debatu za Václava Moravce. Diváci si stěžovali na amatérismus. Natáčelo se na chodbě a přenos měl problémy se zvukem. Potřebujeme veřejnoprávní politické diskuze?
Slyšel jsem podobné ohlasy, které jsou ve vaší otázce. Myslím si, že to nebylo uděláno profesionálně. Nevím, proč to působilo, že se to natáčí na chodbě. Pravděpodobně se to tam tak natáčelo. Nevím, proč byl tento interiér zvolen.
Politické diskuse jsou vhodným prostředkem seznamování obyvatelstva s názory jednotlivých politických uskupení. Je ovšem otázkou, jestli to má dělat takzvaná veřejnoprávní televize, která vlastně ve skutečnosti veřejnoprávní televizí není a která je jednostranně zaměřená progresivisticky. Snad poslední měsíc dávají trochu více prostor názorům, které jsou jiné než názory většiny zaměstnanců ČT, kde se například moderátor desítky let snažil působit jako spolutvůrce progresivistických politických myšlenek. Taková práce řady redaktorů a moderátorů s veřejnoprávností a objektivností neměla vůbec nic společného.
Jsou tady i soukromé televize, i zpravodajské, které roli jakési „veřejnoprávnosti“ plní daleko lépe, vůbec nesrovnatelně lépe, než tomu bylo u České televize v posledních letech. Zdá se, že v České televizi se budovaly jakési „kulty osobností“ a jedním z takových se chtěl stát asi i pan Václav Moravec.
Premiér Andrej Babiš ostře vystoupil proti tuzemským médiím, zejména proti vydavatelství Seznam.cz a serveru Novinky.cz. Obviňuje je z manipulace, lží a překrucování faktů pomocí titulků. Reagoval tak na aktuální žalobu ze strany majitele Seznamu Iva Lukačoviče, kterou označil za součást kampaně takzvaného polistopadového kartelu. Podporujete premiérovo stanovisko?
Tady musím konstatovat, že pan Andrej Babiš má jednoznačně pravdu.
Ano, my slušní občané, vlastenci, ale i mnozí pravdivě píšící novináři, by se měli postavit proti novinářským dezinformátorům, manipulátorům, vědomým lhářům a mnohdy uplaceným pisálkům z různých zdrojů.
Někteří působí jako bolševičtí štváči. Mnozí z nich si nezadají ani s redaktory Zelenkovské televize a s některými redaktory Rudého práva před rokem 1989. Paradoxní je, že pohrobek Rudého práva je teď součástí Seznam Zpráv v rámci Novinek.cz. Píšou a reportují lživě, mohu to dokládat i na svých osobních zkušenostech.
Ať už to byl Koutník ze Seznamu, ať už to byla Fridrichová a Wollner z České televize, nyní Forum 24, Jan Moláček také z České televize. Superhvězdou mezi sedmilháři je Johana bývalá Hovorková, dneska Šafrová z Forum 24. Pravděpodobně si vzala Pavla Šafra.
Dále jsou to lidé kolem Jana Cempra, Františka Vrábela, Jakuba Jandy, Jiřího Hynka a Jiřího Sezemského a další novináři ze Seznam Zpráv, Novinek.cz, Deníku N, Fórum 24, ale bohužel i z veřejnoprávní České televize, Radiožurnálu a dneska bohužel do toho zapadá i Euro. Tito se nepotřebují ptát. Oni si svá povětšinou lživá tvrzení, polopravdy a skutky vytržené ze souvislostí vymyslí. Pro většinu z nich platí marxisticko-bolševické heslo: „Prolhaní a úplatní novináři všech pseudomédií, k dehonestaci vám nepohodlných osob spojte se“.
Jejich bezcharakternost dokazují v posledním týdnu sprosté dehonestační útoky například od Johany Hovorkové-Šafrové. Organizuje naprosto lživou kampaň a petici proti paní Vachatové. Vůbec si neovědomuje, že spousta lidí i dneska, ať už to jsou občané z České republiky, ale i Rakouska, Německa , Francie, Itálie, Belgie, Nizozemska či odjinud spolupracují obchodně s Ruskem. Paní Vachatovou chce na základě práce bratra paní Vachatové, který je dvě desetiletí pracovníkem pro firmu, která reprezentuje Českou republiku v Rusku, diskreditovat. Je to nechutné.
Tak budu v očekávání, že se novinářské hnojomety zase zapojí do nějaké kampaně proti mé osobě.
(Pozor, pokud hnojomet rozmetá živočišný hnůj, tak je užitečný)
Zdůrazňuji, netýká se to úplně všech zaměstnanců některých výše uvedených médií, protože jsou i mezi nimi lidé, kteří se za tyto manipulace stydí a někteří dokonce z těchto médií i odešli.
No a kdybychom se vrátili ještě k těm sdělovacím prostředkům, o kterých mluvil pan premiér Babiš, tak je nutné si uvědomit, že potřebuje třeba i Milion chvilek pro demagogii absolutní mediální nekritičnost, kterou jim zajišťuje, kdo jiný než Jan Dobrovský. Je to Deník N, toto medium slouží jako tiskové oddělení mafiánského kartelu. A je to PR agentura pro lidi kolem prezidenta Petra Pavla.
Majitel Deníku N Jan Dobrovský je zároveň s Mikulášem Kroupou v čele Post Bellum. Další zajímavé spojení je s Českoněmeckým fondem budoucnosti, který financuje i činnost Post Bellum a spolupodílí se na „výrobě falešných paralel“ mezi totalitou a současnými odpůrci tohoto kartelu. Takže tito propojenci budou samozřejmě kriticky, mediálně likvidovat všechny ostatní, kteří nemají stejný názor jako oni. Česká televize pak přebírá různé narativy z Deníku N a je to samozřejmě propojené ještě s dalšími médií. A pozor na jejich propojení se sudeťáky.
Takže Babiš má v tomto jednoznačně pravdu a jeho stanovisko podporuji. Myslím si, že by již konečně měli být stíháni za lži konkrétní lidé, kteří píšou nepravdu o jiných, a ne vyšetřovat pouze vydavatelství. Navíc soudy mnohdy trvají i více než 10 let a poškození se mnohdy rozsudku ani nedožijí. A přitom tyto novinářské hyeny jsou schopné zničit život celým rodinám. Novináři by měli nést osobní zodpovědnost za to, když se prokáže, že vědomě lhali, nechali si zaplatit za reportáže a dehonestovali a ničili životy jiných.
Průzkum společnosti Manpower říká, že české firmy nemají koho nabrat, i když chtějí. Chybějí lidé, nebo je pes zakopaný v tom, že firmy nabízí nízké mzdy?
Je to kombinace mnohých faktorů. Bohužel dochází k tomu, že v současné době je nedostatek pracovní síly v různých oblastech, ať už je to zdravotnictví, sociální služby, různé řemeslné a dělnické profese. Jedním z faktorů, který ovlivňuje právě i nedostatečnost nabídky pracovní síly u některých profesí, je neadekvátní finanční ohodnocení. Dále je to způsobeno tím, že dochází pořád k byrokratizaci společnosti a zaměstnávají se lidé na různých postech, které jsou dodatečně vyvolávány například naším členstvím v Evropské unii, ať už se to týká různých kontrolních mechanismů, dotací z Evropské unie atd. Kdyby tady neexistovalo toto nesmyslné přerozdělování, mnohdy postavené na zájmových skupinách, tak bychom nemuseli zaměstnávat tyto lidi a mohli by být použiti v těch profesích, kde je jich nedostatek. Nízké mzdy jsou především ve školství, zdravotnictví, sociálních službách, v některých dělnických profesích a částečně ve veřejné správě, ale i jinde.
Průzkum STEM/MARK pro iDnes ukázal, že letos v létě zůstane 6 z 10 Čechů doma. S chutí Čechů jet do ciziny zamávala válka v Íránu. Jak strávíte léto vy?
Bude to velmi individuální. Ovlivní to i vývoj konfliktu na Blízkém východě. Vliv může mít i případná zvyšující se inflace, kdy lidé budou muset více šetřit. Destinace jako je Chorvatsko, Slovensko, Rakousko, Itálie, Francie a Španělsko budou hojně navštěvovány i v letošním roce. Dotklo se to hlavně dovolených, které jsou realizovány v zimních měsících a případně na začátku jara, kdy hodně lidí trávilo dovolenou v Dubaji, v Ománu, na Zanzibaru, Thajsku, Vietnamu. Takže tyto destinace jsou částečně omezeny. V létě nebývají tak hojně navštěvovány jako na jaře a na podzim, případně v zimních měsících. Léto budu trávit převážně v naší krásné vlasti.
Blíží se volby v Maďarsku. V Budapešti vyšly do ulic statisíce lidí na podporu Viktora Orbána, ale čeká se, že jeho souboj s opozičním politikem Peterem Magyarem bude nebývale těsný. Komu byste přál vítězství vy?
Jednoznačně stojím za Orbánem. Orbán je jediný v současné době, dá se říci, pravicový politik v rámci zemí Evropské unie, který vede úspěšně svou zemi již 16 let a myslím si, že by si zasloužil dovršit druhé desetiletí své vlády. Je to osobnost, která má podporu jak ze západu, ale ne toho EUROSAJUZU, ale ze západu přímo od prezidenta Spojených států Trumpa. Má podporu i z Blízkého východu, mimochodem i z Izraele, ale je v dobrém kontaktu i s celou řadou bývalých politiků, ať už našich, či zahraničních. Prosazuje konzervativní politiku, prosazuje politiku vlasteneckou a není spojen s žádnou korupční klikou EU a jeho politbyra.
VŠICHNI SI MYSLÍ, ŽE V HORMUZSKÉ ÚŽINĚ JDE O ROPU. NENÍ TO TAK. JDE O VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE K PŘEŽITÍ.
Úžina je uzavřena již 8 dní. Lidé vidí ceny ropy a propadají panice.
Nemají vůbec tušení, o co ve skutečnosti jde.
Nechte si to projít hlavou.
92 % světové produkce síry pochází z rafinace ropy a zemního plynu.
Síra → kyselina sírová → NEJČASTĚJI vyráběná chemikálie na Zemi.
Kyselina sírová se používá k těžbě mědi.
Kyselina sírová se používá k těžbě kobaltu.
Bez kyseliny sírové = žádné transformátory, žádné baterie do elektromobilů, žádné substráty pro datová centra.
JEDNA chemická látka. JEDNA surovina. JEDEN úzký bod. VŠECHNO se zastaví.
Ale je to ještě HORŠÍ.
Katar přepravuje 30 % zkapalněného zemního plynu Tchaj-wanu přes Hormuz.
Tchaj-wan má zásoby na 11 DNÍ
TSMC – společnost, která vyrábí 90 % pokročilých čipů na světě – spotřebovává 8,9 % CELKOVÉ elektřiny Tchaj-wanu
Žádný plyn → žádná energie → žádné čipy → ŽÁDNÉ TELEFONY, ŽÁDNÁ UMĚLÁ INTELIGENCE, ŽÁDNÝ VOJENSKÝ HARDWARE
Stále si myslíte, že jde jen o ceny plynu?
33 % světové suroviny pro výrobu dusíkatých hnojiv prochází průlivem.
POLOVINA všech dnes žijících lidí existuje DÍKY syntetickému dusíku.
Žádný dusík = žádná hnojiva = žádné jídlo = HLADOMOR
Ukazují vám grafy cen ropy a futures na akciovém trhu.
NEUKAZUJÍ vám, že TŘI dodavatelské řetězce kritické pro civilizaci procházejí 21 námořních mil dlouhým úzkým místem, které je již 8 dní UZAVŘENÉ.
Ropa → síra → měď → kobalt → všechny baterie a čipy na Zemi
Plyn → energie → TSMC → 90 % pokročilých polovodičů
Surovina pro hnojiva → dusík → POTRAVINY pro 4 MILIARDY lidí
Tři dodavatelské řetězce. Jedna úzká hrdla. ŽÁDNÉ domácí alternativy v odpovídajícím měřítku.
Nejde o ropnou krizi. Jde o krizi CIVILIZACE, která se skrývá za cenou ropy.
Írán nepotřebuje rakety. Írán nepotřebuje drony. Írán potřebuje jen udržet tento průliv UZAVŘENÝ – a moderní svět se během několika týdnů začne ROZPADAT.
11 dní. Tolik času zbývá Tchaj-wanu, než zhasnou světla v TSMC.
Vychází kniha o ekonomické inventuře polistopadového vývoje České republiky. Za obsáhlou publikací s výbušnými závěry stojí čtveřice ekonomů Ilona Švihlíková, Martin Fassmann, Jaroslav Šulc a Jaroslav Ungerman. Poslední dva jmenovaní zavítali do studia ParlamentníchListů.cz. Ekonomové Ungermann a Šulc bez obalu popisují Česko jako kolonii nadnárodních společností.
Foto: Redakce PL Popisek: Ekonomové Jaroslav Šulc a Jaroslav Ungerman ve studiu PL
Inventura aneb Kam jsme došli? Tak zní název nové knihy, pod kterou jsou podepsáni čtyři známí ekonomové. Spoluautoři Jaroslav Ungermann a Jaroslav Šulc přijali pozvání serveru ParlamentníListy.cz.
Kam jsme došli? „My bychom věděli a existuje několik výrazů, z nichž většina je nepublikovatelná,“ reagoval ekonom Jaroslav Šulc k otázce ekonomického vývoje, která je i v názvu knihy.
„Došli jsme tam, kam jsme nechtěli. Většina lidí měla jiné představy, byť mohlo jít mnohdy o představy naivní, že se všem bude dařit dobře, marka bude za tři koruny. Dostali jsme se do situace, kdy jsme podřízenou ekonomikou koloniálního typu,“ konstatoval ekonom Jaroslav Ungerman.
Je kniha o inventuře od roku 1989 k dnešku obžalovacím spisem ekonomického vývoje? „Rozhodně jsme to s tímto záměrem nepsali. Když se ale podíváme na řadu kauz, které jsou odsouzené, nebo na sbírku mrtvol v kauze lehkých topných olejů, může to tak působit,“ připouští Šulc.
Hovoří o naivitě a nezkušenosti polistopadových politických činitelů na jedné straně a selháním tehdejší ekonomické rozvědky na straně druhé. „Výsledkem je podřízenost naší ekonomiky po všech stránkách,“ míní ekonom Šulc.
Nadnárodní korporace podle obou autorů knihy využily politických a ekonomických změn. „Podívejte se třeba na ten známý český pivovar, který dnes vlastní japonská firma. Nikomu nedochází, že třetina z tržeb odchází do zahraničí, to byl pro ně úžasný kšeft. Takto můžete jít po některých dalších případech,“ uvedl Ungerman.
„Západní kapitál dobře znal naše silné a slabé stránky a od poloviny 80. let se velmi gramotně a sofistikovaně pokoušel korumpovat země východního bloku, které na tom byly nejhůř. Jmenovitě Polsko nebo Maďarsko a také Sovětský svaz. Šlo o velmi přátelské úvěry v řádu desítek miliard dolarů,“ řekl Jaroslav Šulc.
Podle Ungermana jsme jako Česká republika ztratili ekonomickou nezávislost. „V knize citujeme jednu myšlenku z doby první republiky, že hospodářská síla je zárukou svobody. Tady byly po roce 1989 některé velké firmy zlikvidovány, vytunelovány, některé získal silný nadnárodní kapitál. Podrobně popisujeme vytunelování Mostecké uhelné společnosti. To dodnes běhá po soudech a co se stalo? Nic,“ popisuje.
„Některé podniky se udržet mohly, kdyby tu tehdy byla aspoň nějaká snaha celý proces řídit, moderovat, ovlivňovat. Nic takového tu nebylo. Říkalo se, že státní podnik je nejhorší, že musí najít soukromé vlastníky. Tak je našli. A ten soukromý vlastník to okamžitě pochopil, vzal si úvěr, který nevrátil. Takových případů je dlouhá řada,“ konstatoval Jaroslav Ungerman.
Velký problém, který pociťují všichni, je na straně obchodních řetězců s potravinami. „Stát zakročit může, ale musel by dělat důslednou finanční kontrolu ve vztahu k cenám, smlouvám atd. Většina budov, kde ty řetězce prodávají, je ve vlastnictví realitních společností řetězců, které jsou v zahraničí.“
„Jde prostě jenom a jenom o peníze. Míra, s jakou jsou české domácnosti vysávány zahraničním kapitálem, je nadprůměrná a zahraniční kapitál udělá všechno pro to, aby o tyto zisky nepřicházel. Včetně korupce, ovlivňování legislativy nebo zajištění, že finanční kontrola bude bezzubá,“ je si jistý ekonom Šulc.
Změnit celý systém podle Jaroslava Ungermana možné je, ale vyžadovalo by to silnou politickou vůli a jasnou představu, co udělat, a k takovému cíli krok za krokem směřovat. „Takovou vůli zde nevidím a nebyla tu ani v minulosti. Všichni si uvědomí, jaká je síla těch řetězců. Největší obchodní řetězec zde podniká jako veřejná obchodní společnost (VOS), což znamená, že vlastník si zisk může odsud odnést a zdanit ho ve své mateřské zemi. Tento řetězec je z 99,99 procenta vlastněn firmou v Německu, takže 99,99 procenta zisku odchází do Německa a jedna setina zisku zůstává tady a je tady zdaněna. A všechno je v souladu se zákonem. Něco by se s tím udělat mělo, ale bude to hodně těžké,“ nabídl Ungerman konkrétní příklad.
Jak se nadnárodní korporace připravovaly na pád režimu v Československu a získání ekonomické moci?
Byly velké české podniky vyprodány či zlikvidovány záměrně?
Jak vymanit Českou republiku z ekonomického područí?
Poslanec Matěj Hlavatý (STAN) se v televizní debatě snažil poučit přítomné vládní politiky i celý národ o těžbě uhlí na Ostravsku, místo toho je ale kvůli svému vyjádření konkurenci pro smích. Hlavatý v debatě o energetice hlásal, že po těžbě hnědého uhlí je na Ostravsku zničená krajina. Moderátor Michal Půr ho proto musel poučit, že na Ostravsku se těžilo černé uhlí a šlo o hlubinnou těžbu.
Foto: Repro CNN Prima News Popisek: Poslanec Matěj Hlavatý
Ceny ropy stoupají kvůli válce na Blízkém východě, a to s sebou přináší razantní nárůst cen pohonných hmot i v České republice. V rámci debaty v pořadu 360° na CNN Prima News o možných krocích vlády Andreje Babiše, včetně možnosti zastropování cen pohonných hmot, prohlásil poslanec Matěj Hlavatý, že je to ideální příležitost k důslednější implementaci obnovitelných zdrojů a snížení závislosti na fosilních palivech.
„Když snížíme závislost na fosilních palivech, tak tím snížíme riziko, když se stane nějaký takový útok nebo cokoliv podobného. Čím víc diverzifikujete, tím jste méně závislí na fosilních palivech a jste soběstačnější,“ prohlásil Hlavatý, přičemž poslanci Radek Koten z SPD i Matěj Gregor z Motoristů kroutili nesouhlasně hlavou.
Vrchol Hlavatého představ o české energetice ale přišel vzápětí, když přišla řeč na ukončení těžby uhlí na Ostravsku. Hlavatý mluvil konkrétně ke Gregorovi, který je z Ostravska. „Vy jste z Vítkovic, tak víte, jak tam vypadá ta krajina po těžbě uhlí? A vy tady mluvíte o tom, že lidé nechtějí za chalupou nějaké stometrové větrníky. Tam si každý oddechl, že těžba skončila a kdybyste teď řekl, že obnovíte na Ostravsku ty těžby v krajině, kde ty ložiska ještě jsou, tak bych chtěl vidět, jak by vás rychle hnali,“ prohlásil sebevědomě Hlavatý.
Vzápětí dodal, že primárně mluví o těžbě hnědého uhlí na Ostravsku. To ale všechny přítomné zarazilo a moderátor Michal Půr musel Hlavatého upozornit, že na Ostravsku se těží černé uhlí, což jsou hlubinné vrty a na ráz krajiny to nemá žádný vliv.
„Já v tom regionu žil, vy jste tam přijel maximálně na Colors of Ostrava, tak když tomu nerozumíte, neznáte ten region a místní lidi, tak se k tomu nevyjadřujte,“ řekl Hlavatému Gregor.
Debatu zhlédl i předseda PRO Jindřich Rajchl, kterého to pobavilo a vyslal Hlavatému rázný vzkaz. „Po zhlédnutí debaty na CNN Prima News mezi poslancem Matějem Hlavatým a moderátorem Michalem Půrem jsem nabyl přesvědčení, že je na čase zakotvit jako kvalifikační předpoklad pro kandidaturu do veřejných funkcí úspěšné absolvování IQ testu,“ napsal Rajchl.
Hlavatého neznalost pobavila také publicistu Ivana Šrámka. „Matěj Hlavatý to zná, on tam přece stavěl STAN a trávil rekreaci, ne asi,“ zasmál se Šrámek.
Publicistka a členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Lenka Králová hovořila s ParlamentnímiListy.cz o tom, jak se veřejnoprávní televize proměnila z fóra v kazatelnu – a proč jí koncesionáři přestávají věřit. „Lidé si Českou televizi neplatí jako lektora kurzu správných názorů. Neplatí ji proto, aby jim z obrazovky někdo vysvětloval, že jejich demokraticky projevený postoj je důsledkem nevzdělanosti, manipulace a nedostatku osvícení,“ říká Králová.
TA PANÍ OPRAVDU VÍ O ČEM MLUVÍ A DĚLÁ TO VELMI DOBŘE. JEDNA Z MÁLA ŽEN VE VEDENÍ ČEHOKOLIV, KTERÁ ŽENÁM NEDĚLÁ OSTUDU A NENIČÍ EVROPU A SVĚT, JAK TO DĚLALY/JÍ TY SOUČASNÉ SLEPICE.
Stála jste u zrodu časopisu Reflex, zažila jste začátky komerční televize Nova, zakládala Reportéry ČT. Teď sedíte v Radě, která na média dohlíží. Jinými slovy – viděla jste média ze všech stran. Jak byste popsala jejich vývoj?
Tolkien napsal Hobita jako příběh o někom, kdo opustí bezpečí domova, prožije dobrodružství a vrátí se. Česká média udělala totéž – jenom vynechala tu prostřední část, kde se něco naučíte. Před rokem 1989 byla situace blažená svou jednoduchostí. Každá událost měla jedinou správnou verzi, se kterou byl spokojen generální tajemník v Praze i Moskvě.
V devadesátých letech přišla krátká, divoká epizoda, kdy si novináři museli dělat názor sami. Na výklad světa neměl monopol nikdo. To bylo nesmírně nepohodlné, protože to vyžadovalo dovednost, která mezitím upadla v zapomnění: myslet. Říkali jsme tomu „svoboda“. Dnes jsme zpátky u jedné schválené verze reality — jen s lepším designem. Stranický aparát nahradila kombinace agenturní rutiny, redakčního konformismu a toho zvláštního druhu ideologické poslušnosti, kdy všichni říkají totéž, aniž by si kdokoli pamatoval, kdo s tím začal.
Hobit se zkrátka vrátil do Kraje a tvrdí, že nikdy neodešel. A co je nejhorší — většině to vyhovuje. Lidská potřeba jediné správné verze světa je odolnější, než jakýkoli totalitní režim. Režimy padají, tahle potřeba zůstává.
Říkáte, že média jsou „zpátky v nesvobodě“. Ale to přece neplatí pro všechna. Na našich stránkách najdete i názory, které jinde nedostanou prostor.
To mě na rozhovoru s vámi těší! Ale dovolte otázku, která vám nebude příjemná: Jste skutečně výjimeční, nebo jste jen druhý megafon namířený opačným směrem? Víte, problém moderních médií není v tom, že by jedna strana lhala a druhá říkala pravdu. Problém je v tom, že téměř každé médium – mainstreamové i alternativní – funguje jako zesilovač. Zesiluje signál jedním směrem a vše ostatní považuje za šum. Liší se pouze ve volbě směru.
Orwell si všiml něčeho geniálního: Propaganda nefunguje proto, že by lidem říkala, co si mají myslet, ale proto, že jim říká, o čem nemají přemýšlet. Jakmile tuto techniku zvládnete, nezáleží na tom, zda jste mainstream, nebo alternativa. Jste ve stejném byznysu.
Spousta lidí by vám řekla, že právě proto nevěří ani jedněm, ani druhým. Že jim média servírují jenom jeden pohled na věc, jenom z opačných pozic. Je na tom něco, nebo je to dobová nálada?
Brilantní otázka – a odpověď je poněkud deprimující. Lidé médiím nedůvěřovali nikdy. Ale existovala doba, kdy ta nedůvěra byla přátelská, něco jako nedůvěra manžela k manželce, když tvrdí, že boty stály tři sta korun. Dnes je to nedůvěra existenciální.
A víte proč? Protože média přestala lidem nabízet to, co si u nich kupovali. Lidé nečetli noviny proto, aby jim někdo vysvětloval, jak mají správně žít. Četli je proto, že tam bylo něco o počasí, o sportu, recept na svíčkovou a sloupek, u kterého se zasmáli. Pak se média rozhodla, že jejich úkolem je společnost převychovat — a společnost se rozhodla, že bude raději klikat na sociální sítě.
Takže tvrdíte, že ztrátu důvěry a alergii na politický aktivismus posiluje to, že média ztratila kontakt s normálním životem?
Podívejte, každé médium někdo vlastní. Buď je to ÚV KSČ, nebo pánové Křetínský, Pražák a Lukačovič. Prohlašovat médium za nezávislé a nestranné je buď naivita, nebo pokrytectví, nebo – a to je nejčastější případ – marketing. Aristokrat 19. století se aspoň nestyděl přiznat, že mu noviny patří. Dnešní vlastník médií předstírá, že je neviditelný, jeho noviny jsou nezávislé, a pak se diví, že mu nikdo nevěří.
Ale to je jen polovina problému. Druhá polovina je ekonomická. Digitalizace způsobila, že velké mediální domy začaly šetřit a najímají buď lidi bez řemeslných dovedností, nebo profesionály nutí pracovat tak levně a rychle, že jim nezbývá čas na poctivou práci. Výsledek? Propaganda, která uráží inteligenci čtenáře. Protože dobrou propagandu – tedy takovou, kde si čtenář neuvědomí, že je manipulován – dělat levně nejde. Musíte ji zabalit do vrstvy kvalitních, ideologicky neutrálních reportáží. Pilulka potřebuje obal. A dnes nám média cpou holé pilulky do úst po hrstech, a ještě se diví, že prcháme k youtuberům.
Podle výroku, který bývá přisuzován G. K. Chestertonovi, není problém v tom, že lidé přestanou věřit v Boha – problém je, že pak uvěří čemukoli. Totéž platí o médiích: Problém není v tom, že lidé přestali věřit novinám – problém je, že pak začnou věřit prvnímu podcasterovi, který umí dobře mluvit do mikrofonu.
A v čem je vlastně rozdíl mezi Novou a Českou televizí? Obě vysílají zprávy, obě mají reklamy. Proč jedné říkáme veřejnoprávní a druhé komerční – a má to vůbec ještě praktický smysl?
V teorii by to mělo být jako rozdíl mezi nemocnicí a wellness centrem. Jedna léčí, druhá nabízí služby za úplatu. V praxi to vypadá tak, že nemocnice si otevřela wellness oddělení, provozuje restauraci, pořádá koncerty a občas, mezi masáží a degustací, si vzpomene, že měla také léčit.
Veřejnoprávní televize vysílá reklamu, honí sledovanost, nakupuje sportovní práva jako komerční hráč a produkuje zábavní formáty, které by klidně mohla vysílat Prima. A pak se její představitelé diví, že se lidé ptají: „Proč za to platím poplatek?“
Odpověď je prostá: Veřejnoprávní model má smysl jedině tehdy, pokud je skromnější, bez reklamy a oddaný něčemu, co trh nedokáže nabídnout — tedy skutečné pluralitní debatě, kvalitnímu zpravodajství a kultuře, která si na sebe nevydělá. Jakmile chcete mít morální převahu a zároveň tržní výhody, nejste veřejná služba. Jste draze dotovaný hybrid s krizí identity.
To zní skoro jako názor někoho, kdo by veřejnoprávní televizi rád zrušil. Udělala byste to?
Zrušit ji? Bože, ne! To by byl recept na katastrofu. Ale reformovat ji – ano, a důkladně.
Studem rudnu pokaždé, když slyším veřejnoprávní novináře, kteří o svých vlastních koncesionářích mluví jako o dezinformacemi otráveném davu z periferie. Představte si restauraci, jejíž šéfkuchař vyjde ze kuchyně a oznámí hostům, že si objednali špatně. Jak dlouho tam budete chodit?
Vznikl podivný paradox: Instituce založená, aby chránila pluralitu, si postupně přisvojila právo rozhodovat, které názory jsou přípustné. A dělá to s rozpočtem bezmála osm miliard korun ročně, což jí dává dosah, o jakém si většina PR agentur může nechat jenom zdát.
Ale – a to je zásadní ale – veřejnoprávní média nejsou primárně médium. Jsou infrastruktura demokracie, podobně jako soudy nebo univerzity. Bez nich by celý mediální prostor řídil trh, algoritmy a zájmy vlastníků. Informace by existovaly – ale zmizela by instituce, která má alespoň formální povinnost mluvit ke všem, nejen k těm, kteří jsou reklamně zajímaví. Což je ten hlavní důvod, proč veřejnoprávní média musejí začít fungovat lépe než dnes.
Zmínila jste osm miliard z poplatků a zároveň reklamu. Česká televize má obojí. Jak je zaručeno, že inzerent si nekoupí jenom reklamní čas, ale i trochu příznivého zpravodajství?
Zaručeno? Krásná iluze! Bohužel nic takového není zaručeno nikde na světě, od BBC po NHK. Existují zákonné pojistky, interní kodexy a profesní standardy – ale když je v sázce velká suma peněz, pojistky mívají tendenci zvláštním způsobem selhat. Podobně jako záruky dodavatele, který vyhrál soutěž nejnižší cenou.
Proto jsem přesvědčena, že by veřejnoprávní televize neměla mít reklamu. Nemusí vést ke korupci – ale vytváří zbytečné podezření, zbytečnou závislost a zbytečnou šedou zónu. A pokud chcete hledat skutečně citlivá místa, nedívejte se na samotný reklamní blok. Dívejte se na sportovní práva, hranou tvorbu, externí výrobu a velké zakázky. Tam se točí částky, vedle nichž je třicetisekundový spot v přestávce pořadu o vaření jenom maličkost.
Ale zatím reklama v ČT je. Co když si nějaká firma koupí kupříkladu reklamu na závadnou potravinu – odvysílá pak Česká televize kritickou reportáž o vlastním inzerentovi?
Kavčí hory jsou rozlehlé. Než informace o tom, že hrozí ztráta inzerenta, doběhne z jednoho oddělení do druhého, stihne Česká televize reportáž odvysílat v několika reprízách. Komerční televize mívají kanceláří méně, jejich chodby bývají kratší – a tudíž by takovou profesionální chybu neudělaly. Což je, přiznejme si, ten nejpřesvědčivější důkaz nezávislosti České televize – jen ji místo zákona zaručuje těžkopádnost veřejnoprávní byrokracie a délka chodby.
Řada lidí o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání slyšela, ale málokdo tuší, co vlastně dělá. Kdybyste to měla vysvětlit sousedce na chatě – co jí řeknete?
Rada není šéfredaktor – je to dopravní policie. Needituje zprávy, nevyhazuje redaktory, nepřepisuje titulky. Pouze dohlíží, aby se v elektronickém vysílání jezdilo podle pravidel. A protože se dnes nevysílá jen přes anténu, ale i přes internet, přibývá silnic, které je třeba hlídat. A jak vám potvrdí každý dopravní policista: Čím víc silnic, tím víc řidičů, kteří jsou přesvědčeni, že pravidla platí především pro všechny ostatní.
Takže když mě jako diváka něco v televizi naštve – třeba že reportáž byla jednostranná – můžu se na Radu obrátit?
Samozřejmě. Ale – a teď buďte prosím pozorná, protože tohle je důležité — nestačí napsat: „Tohle se mi nelíbilo, udělejte s tím něco.“ To je jako říct doktorovi, že vás něco někde bolí. Musíte být přesná: Co, kdy, kde a jaký zákonný problém v tom vidíte.
U zpravodajství se nevyváženost posuzuje snáz, u publicistiky je ochrana autorské svobody silnější. A platí stará zásada: Čím vážnější je stížnost, tím přesněji musíte zformulovat text a zároveň potlačit emoce. Vřelé doporučení: Najměte si právníka. Zákon 231 je docela tlustý dokument a čtení paragrafů bez odborného doprovodu může způsobit stejné příznaky jako čtení montážních návodů z IKEA – tedy zoufalství, únavu a pocit, že svět nedává smysl.
A neprovádíte tím vlastně cenzuru?
Zatím ne, přestože k tomu mám, uznejte, skvělé kulturní dispozice. Jako občanka země, jejíž dějiny nabízejí bohatou tradici dohledu nad tiskem – od Metternicha přes Hlavní správu tiskového dohledu až po soudružské „konzultace“ s šéfredaktory v dobách socialismu — bych pro cenzorské povolání jistě nebyla bez talentu.
Bohužel mi to zákon 231 stále kazí. Rada není cenzurní úřad. Nesmí přepisovat obsah ani přikazovat správný názor. Může jen hlídat, zda se vysílá podle zákona.
Nicméně, s přihlédnutím k současné tvořivosti evropské legislativy — DSA, EMFA, kodexy chování – bych se neodvážila vyloučit, že některá mediální fakulta brzy podá žádost o akreditaci oboru Evropský regulátor digitálního diskurzu. To zní přece mnohem elegantněji než „cenzor“, nezdá se vám? Stejně jako „negativní hospodářský růst“ zní lépe než „recese“.
Tak pojďme od teorie k praxi. Na naši redakci se v poslední době obracejí lidé z obcí, kde se plánuje výstavba větrných elektráren. Říkají, že v televizi slyší pořád dokola názory developerů a ekologických aktivistů, ale jejich hlas – hlas lidí, kteří u těch větrníků mají bydlet – tam nezaznívá. Je to pocit, nebo se to dá doložit?
Někdy je to pocit, někdy se to doložit dá – a upřímně řečeno, i ten „pouhý pocit“ by měl slušné médium znepokojit.
Rada podobné podněty dostává a v některých případech jsme dospěli k závěru, že problém nebyl v tom, zda jsou větrníky dobré, nebo špatné, ale v tom, že reportéři férově nepředstavili obě strany sporu. A tohle je klíčové: Veřejnoprávní médium nemá být tribunou developerů ani tribunou aktivistů. Má být místem, kde zazní také hlasy lidí, kteří s důsledky rozhodnutí budou žít. Jinak to není debata, ale instruktáž.
Mimochodem, všimla jsem si – a mluví ze mě dlouholeté pozorování, nikoli paranoia – že v mediálním zpracování klimatických témat existuje zvláštní hierarchie důvěryhodnosti. Nahoře sedí aktivista s akademickým titulem, uprostřed developer s kalkulačkou, dole starosta vesnice. A nejníž – tak vespod, že skoro není nevidět – stojí občan, který v lokalitě bydlí. Což je pozoruhodné, protože právě občan jako jediný nemůže odejít.
Vy to nemusíte brát jako hypotetický případ – Rada v roce 2023 řešila reportáž 168 hodin s názvem Josefovské bezvětří, kde odpůrci větrníků nedostali prostor reagovat na argumenty druhé strany. Jak to dopadlo?
Tam už to nebyl dojem, ale konkrétní zjištění. U reportáže Josefovské bezvětří Rada dospěla k závěru, že divák nedostal vyvážený obraz, protože odpůrci větrníků neměli možnost reagovat na argumenty druhé strany. Rada konstatovala porušení § 31 odst. 3 zákona a České televizi uložila upozornění se sedmidenní lhůtou k nápravě.
Přeloženo z právničtiny do češtiny: Občané si nestěžovali zbytečně. Což je věta, kterou by veřejnoprávní média měla slyšet častěji.
A teď se dostáváme k čerstvé kauze. V prosinci 2025 odvysílali Reportéři ČT reportáž Vítr kolem větrníků. Rada si toho všimla a požádala Českou televizi o vysvětlení. Co vás na té reportáži zarazilo?
Zarazilo nás to, čemu říkám casting debaty. Česká televize uspořádala diskusi, ale obsadila ji tak, aby byl výsledek předem jasný. Kritické názory zastupovali převážně laici – rozhořčení občané bez titulů, zatímco strana podporující větrníky měla k dispozici odborné autority, data, grafy.
Formálně byla debata vyvážená: dvě strany, obě mluví. Ale reálně dostal divák nápovědu dříve, než kdokoli otevřel ústa. Jako byste uspořádali boxerský zápas, kde na jedné straně stojí profesionální boxer a na druhé účetní ve středních letech. Technicky je to souboj. Prakticky je to představení s předem známým výsledkem.
Ale protože věc zatím není uzavřená, nebudu z toho dělat konečný soud. Jen řeknu, že pokud veřejnoprávní médium opakovaně „náhodou“ obsazuje debaty tak, že jedna strana vypadá kompetentně a druhá komicky, pak je na místě ptát se, zda jde opravdu o náhodu, nebo o metodu.
Zkusme to říct na rovinu: Občané si v referendu odhlasují, že větrníky nechtějí, a pak se na ně z obrazovky sype, že jsou nevzdělaní zpátečníci. Nemají pak pocit, že je veřejnoprávní televize, kterou si platí z poplatků, vlastně podrazila?
Obávám se, že mají – a mají na to právo.
Lidé si Českou televizi neplatí jako lektora kurzu správných názorů. Neplatí ji proto, aby jim z obrazovky někdo vysvětloval, že jejich demokraticky projevený postoj je důsledkem nevzdělanosti, manipulace a nedostatku osvícení.
Víte, existuje zvláštní druh intelektuální arogance, který si myslí, že demokracie znamená: „Lidé mají právo hlasovat, pokud hlasují správně.“ A pokud nehlasují správně, není chyba v návrhu — chyba je v lidech. Tenhle přístup zničil důvěru ve veřejné instituce po celém Západě. Brexit, Trump, polské volby — vždycky totéž schéma: Lidé se rozhodnou jinak, než si přála vlivová skupina, která rozhoduje o mediálním obsahu, a ta skupina pak reaguje nikoli sebereflexí, nýbrž diagnózou publika.
Pokud mají občané pocit, že je televize z debaty vytlačila, nebo je dokonce karikovala, měli by se bránit – a konkrétní cesta je stížnost na Radu, ideálně s pomocí právníka. Ale to jsme už probírali.
Teď musím hrát trochu ďáblova advokáta. Existuje pořad Nedej se, který se otevřeně hlásí k ochraně životního prostředí. Tam přece z principu nemůžete čekat vyváženost, ne?
Správná poznámka. U Nedej se opravdu nelze čekat stejný typ vyváženosti jako u zpravodajství. Je to angažovaná publicistika, která se otevřeně hlásí k určité hodnotové perspektivě. A to není jenom názor Rady – správní soudy potvrdily, že takový formát smí dávat prostor převážně jedné straně, pokud nepodává téma nekompetentně nebo zavádějícím způsobem.
Jinými slovy: Je rozdíl mezi tím, když někdo řekne „jsem přesvědčen, že větrníky jsou správná cesta“ – a tím, když někdo řekne „větrníky jsou správná cesta a kdo si myslí opak, je nebezpečný ignorant“. To první je názor, to druhé je propaganda. Angažovaná publicistika má právo na to první. Na to druhé nemá právo nikdo.
Takže když to shrnu: Záleží na tom, v jakém pořadu to běží?
Přesně tak. Ne všechno, co se objeví na obrazovce, se měří stejným metrem. Zpravodajství má povinnost být vyvážené. Angažovaná publicistika si může dovolit výraznější názor. Ale – a to je podmínka, na kterou se zapomíná – divák musí vědět, na co se právě dívá.
A tady je jádro problému: Pokud je celý program veřejnoprávní televize prolezlý jednou perspektivou, pak je jedno, jestli konkrétní pořad formálně splňuje zákonné požadavky. Celkový dojem je stále tentýž — a celkový dojem je to, co lidé vnímají.
Pojďme se na chvíli odpoutat od větrníků a podívat se na to šířeji. U jaderné energetiky je většina Čechů ve shodě — chceme ji. Ale o celkovém energetickém mixu se vedou dost vášnivé spory. Vnímáte, že veřejnoprávní média dávají prostor skutečné debatě, nebo spíš propagují jeden určitý směr?
O energetice se u nás často nevede debata. Jedna část médií – včetně veřejnoprávních – přebírá evropský dekarbonizační rámec jako hotovou věc a neptá se, zda je realistický, sociálně únosný nebo průmyslově bezpečný v českých podmínkách. Kdo rámec zpochybní, bývá rychle obsazen do role zpátečníka, lobbisty nebo provinční překážky modernity. Je v tom něco z atmosféry padesátých let: Poručíme větru, dešti! Tentokrát v angličtině a s PowerPointem. Naštěstí už nepopravujeme inženýry, kteří si troufají tvrdit, že se fyzika nepodřídí ideologii. Jenom je nezveme do diskusních pořadů.
A přitom by stačilo tak málo: Ptát se na tvrdá data. Když ČEPS ve zprávě konstatoval, že předčasné odstavení uhlí není reálné, kolik prostoru jeho varování veřejnoprávní média věnovala? A kolik prostoru věnují tiskové konferenci o solárních panelech na střeše nové budovy Evropské komise? Ptám se čistě řečnicky, protože odpověď všichni známe.
Budoucnost české energetiky bychom neměli rozhodovat podle toho, kdo má lepší PR a hezčí infografiku, ale podle nákladů, fyziky a dopadů na domácnosti i průmysl. Bohužel žijeme v době, kdy je infografika přesvědčivější než termodynamika.
Jedna věc mě zajímá čistě osobně. Jak vy, která jste celý život v médiích, vnímáte stav svobody slova v Česku dnes? Je něco, co vás znepokojuje?
Formálně na tom nejsme špatně. Nežijeme v zemi, kde by cenzor obcházel redakce s razítkem. Ale svoboda slova se neztrácí jenom zákazem – daleko častěji se ztrácí autocenzurou, profesním konformismem a tou zvláštní atmosférou, v níž každý přesně ví, které názory jsou vítány a které vás učiní společensky toxickým.
Nikdo vám nezakazuje mluvit. Ale obklopuje nás atmosféra, v níž některé věci prostě neříkáte – nebo je říkáte s omluvným úsměvem a úvodními slovy: „Já samozřejmě nejsem proti, ale…“ Tocqueville to popsal už v 19. století, když varoval, že demokracie může vytvořit tyranii veřejného mínění daleko účinnější, než jakýkoli monarcha. Nepotřebujete vězení, stačí společenské vyloučení.
A pokrytectví – ta stará, osvědčená strategie přežití – je zase na vzestupu. Havlův zelinář je zpět! Jen místo plakátu Proletáři všech zemí, spojte se! teď mění profilový obrázek na sociálních sítích podle momentálního ideologického počasí. A to je na tom vlastně krásné – v předchozím období se člověk musel čtyřicet let dívat na stejnou symboliku a adorovat stále téhož prezidenta cizí země. Dnes je to mnohem pestřejší! Chvíli duhová vlajka, pak ukrajinská, za pár měsíců palestinská. Jednou mám ctít amerického prezidenta, podruhé je společensky žádoucí amerického prezidenta nenávidět.
Víte, co mě na tom fascinuje? Že lidé, kteří se považují za nonkonformisty, provádějí ty změny s dokonalou synchronizací. Jako taneční soubor. A přitom jsou přesvědčeni, že každá změna je jejich vlastní, svobodné rozhodnutí. Konformismus nikdy nevypadá tak dobře, jako když se převleče za odvahu.
Máte nějakou radu pro mladé novináře, kteří dnes vstupují do profese?
Jedinou: Čtěte hlavně ty, s nimiž nesouhlasíte. Nejde o to nosit opoziční názor jako módní doplněk – jde o to pochopit, proč rozumní lidé mohou dojít k opačnému závěru.
A nenechte si namluvit, že jste arbitrem pravdy. Novinář, který věří, že jeho úkolem je veřejnost převychovat, není novinář – je misionář. A misionáři, jak víme z historie, většinou působí víc škod než užitku, přestože jsou přesvědčeni o svém dobrém úmyslu. Právě to „přesvědčení o dobrém úmyslu“ je na tom to nejnebezpečnější. Člověk, který ví, že podvádí, má aspoň špatné svědomí. Člověk, který je přesvědčen, že koná dobro, nemá žádné brzdy.
Vaším úkolem není lidem vnucovat názor. Vaším úkolem je ukázat jim svět takovým způsobem, aby si úsudek mohli udělat sami. A pokud vám to připadá jako příliš skromná ambice – pak zřejmě nejste ve správném oboru.
Zamlčená role TOP 09. Známost s Rakušanem. Vliv sponzora Dobrovského. Investigativní novinářka Markéta Dobiášová na svém webu InFakta.cz zveřejnila další část rozhovoru s obviněným politikem Petrem Hlubučkem, který se věnuje kauze Dozimetr a zesnulému Věslavu Michalikovi.
Foto: Repro Facebook Popisek: Předseda STAN Vít Rakušan přesvědčuje poslance, aby nevolili Tomia Okamuru předsedou Poslanecké sněmovny
Na pozadí dalších kauz a událostí běží v Česku kauza Dozimetr, která začala v roce 2022 policejním zátahem na pražském magistrátu a v Dopravním podniku hlavního města Prahy. V kauze pak padaly politické hlavy starého vedení hnutí STAN, jehož politici byli inkriminováni v kauze. Jenže panuje silné podezření, že padaly i hlavy skutečné. Investigativní novinářka Markéta Dobiášová z webu InFakta.cz zveřejnila další díl rozhovoru s bývalým členem hnutí STAN Petrem Hlubučkem, který je v kauze Dozimetr taktéž vyšetřován a také obviněn.
Ten v rozhovoru mluví o zesnulém místopředsedovi STAN Věslavu Michalikovi, u kterého má podezření, že jeho smrt tři dny před zátahem na pražském magistrátu a v Dopravním podniku nebyla náhodná. A také současném předsedovi STAN Vítu Rakušanovi, se kterým podle svých slov neměl dobré vztahy a který se snaží, aby v kauze Dozimetr padla veškerá vina právě na Hlubučka a udržel se čistý štít jeho i celého hnutí. Hovoří ale i o miliardáři Janu Dobrovském, který účinkuje v podcastu Dobrovský & Šídlo.
Michalik a Rakušan
Hlubuček v rozhovoru pro InFakta.cz tvrdí, že se zamlčuje, kdo měl jakou roli v hnutí STAN, i když to z uniklého policejního odposlechu prý jasně vyplývá. „Z té nahrávky z jednání předsednictva STAN je jasné, že ‚Prahu‘ neměl na starosti Standa Polčák, distancoval se od toho a nechal to právě na Vítu Rakušanovi a Věškovi Michalikovi. To tam i Věšek potvrzuje,“ říká bývalý politik s tím, že přes Věslava Michalika měli STAN financovat Pavel Kos a Michal Redl. Byl to prý Michalik, který se ve STAN staral o financování.
Podle Hlubučka by měl Rakušan říci pravdu, jak to s Věslavem Michalikem bylo. „Věšek byl jeho pravá ruka. Ve Středočeském kraji. Oba jsou ze Středočeského kraje. Věšek Michalik si vybral Víta Rakušana, aby byl tím lídrem. Středočeský kraj vedl Věšek Michalik. A když Věšek řešil Prahu, řešil ji na Rakušanův pokyn. O Praze jsem se bavil s Věškem, protože Věšek měl Prahu na starosti dlouhodobě. A to máte i z té nahrávky: Polčák tam říká Rakušanovi a Michalikovi: ‚Kluci, vy jste měli Prahu na starosti…‘ Tvrdit, že Rakušan o ničem nevěděl? Tomu prostě nevěřím,“ sdělil.
Rakušan byl do čela STAN dle Hlubučka prosazen Michalikem, když v hnutí STAN začala dominovat středočeská organizace. „Postrkoval ho před sebou. Vidět byl on – Vít Rakušan. Věšek byl v pozadí. Úplně stejný model, jaký dřív pochopil Stanislav Polčák s Petrem Gazdíkem. Proto Gazdík byl předseda strany, proto Gazdík byl předseda Parlamentu… Věšek to dělal úplně stejně. Vystrčil před sebe Víta Rakušana. Věšek si vymyslel i Petru Peckovou,“ prozradil Hlubuček s tím, že Pecková dělala hejtmanku a Michalik byl pouze náměstek pro finance.
Michalik dle něho pral peníze přes kyperské fondy a není jasné, kde peníze zůstaly. „Nevím, kolik z toho zůstalo na Kypru, kolik šlo jemu, kolik komu dalšímu. Každopádně z těch peněz byl financovaný také STAN,“ uvedl.
Pokud jde o to, co v médiích nezaznívá, tak dle Hlubučkových slov pro InFakta.cz je to hlavně to, že veřejné funkce v Praze byly obsazovány přes dohodu s TOP 09. „Já veřejně říkám, že všechny nominace lidí do veřejných funkcí, které jsem kdy doporučil, byly nominace na základě politických dohod STANu a TOP 09. A média řeknou všechno – kromě toho konce. Neřeknou STAN a TOP 09,“ stěžuje si.
„Tak třeba se z kauzy úplně vypouští role pana Fremra, asistenta Jiřího Pospíšila. TOP 09. Nebo obviněný Pavel Dovhomilja – to je také příběh TOP 09,“ pokračoval Hlubuček a dodal: „Každopádně strana TOP 09 měla v Praze osm zastupitelů ze třinácti. My za STAN pouze čtyři. Váha odpovědnosti TOP 09 byla mnohem větší. Měla mnohem větší možnost ty věci ovlivňovat. Jednoznačně měli lidé z TOP 09 daleko větší vliv.“
Dobrovský a STAN
Dobiášová se Hlubučka ptala na jméno miliardáře Dobrovského. S tím se bývalý politik prý nikdy neviděl. „Myslím, že jsme spolu mluvili po telefonu jednou, dvakrát. Ale vím, že Jiří Pospíšil pana Dobrovského znal, to jméno není neznámé, člověk z Kolína, že?“ řekl.
A pak se rozpovídal: „Tak on pan tatínek tady současného tedy živoucího pana Dobrovského, tak stál prostě u toho, té středočeské kliky STANu, u té nejprogresivnější části, která je u moci. Vít Rakušan je taky z Kolína. A protože prostě to byli velcí podnikatelé, dělají do chemického průmyslu, jestli se nepletu. Ten myslím generuje poměrně zajímavé peníze, tak mohli podporovat ty myšlenky toho STANu, dávat peníze na nějaký ten altruismus.“
Markéta Dobiášová pak zmínila firmu BPD partners, pojmenovanou po majitelích. „Lučební závody Draslovka Kolín a jejich spolumajitelé Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský patří k nejvlivnějším lobbistům v zemi a také nejštědřejším podporovatelům STANu. Zároveň mají obchodní vztahy s nejsilnějšími, mainstreamovými médii…“ uvedla a zeptala se, zda se znali Věslav Michalik a právě Jan Dobrovský. „Museli se znát. Rodiny Dobrovských a Rakušanů pocházejí z Kolína. A Vít Rakušan jako pravá ruka Věška Michalika, museli se znát,“ odpověděl Hlubuček a připomenul, že Dobrovského otec byl Rakušanem dokonce vyznamenán medailí, když byl Rakušan ještě starostou Kolína.
„Předpokládám ale, že pánové z BPD partners a Draslovky Kolín, nebo jiní političtí sponzoři nedávali miliony do STANu jen tak…“ ptala se Dobiášová. „To bylo v době, kdy byl v kurzu Green Deal. Evropská unie řešila energetickou krizi, migraci a podobně. Vypadalo to, že to je správný směr. Ale dneska? Kdo sází na STAN?“ řekl Hlubuček a dodal, že dotyční chtěli moc. „Chtěli participovat na moci státu. Ale to chce každý. Nic jiného v tom nehledejte,“ uvedl. Podle Hlubučka se po prohraných volbách ti lidé budou chtít napíchnout na někoho jiného.
Radek Pokorný
„Ti kluci u toho chtějí být. Jsou bohatí, schopní – tak proč by neměli mít vlastní politickou entitu? Podívejte se třeba na Radka Pokorného. Přišel o sociální demokracii a teď hledá, na koho by se ‚napíchl‘,“ pokračoval Hlubuček o sponzorech a vlivných lidech tím, že zmínil advokáta Radka Pokorného.
„Anebo mluvím o různých zločincích z 90. let, kteří se snaží udržet vliv. Spolupracují s policií a se státním zastupitelstvím. Hrají svoje hry přes tyhle složky. Vědí, že se jim nemůže nic stát. Všechno je to strašně čitelné. Ale jak to chcete napsat? Komu to chcete vysvětlit? Buď to lidem bude připadat tak neuvěřitelné, že to číst nebudou. Anebo už to číst nechtějí, protože jsou znechucení a zklamaní,“ posteskl si.
Pokorný měl prý vazbu na STAN přes bývalého předsedu Petra Gazdíka. „Přivedli například ministra hospodářství, který dnes sedí v Bruselu,“ vysvětlil Hlubuček, že od Pokorného vzešel Jozef Síkela. Toho přivedl Petr Gazdík. A Gazdíkovi ho přivedl Radek Pokorný… „Pořád ta samá parta. Ale další detaily neznám. Neměl jsem k tomu přístup a ani jsem to dál neřešil,“ pravil pro InFakta.cz.
Vztah s Rakušanem
Pro současného předsedu hnutí STAN nemá Hlubuček moc vlídných slov. „Vít Rakušan je zbabělec, který by v rámci své mediální čistoty zapřel klidně i své blízké. To si myslím. Nikomu by v ničem nepomohl. Nikdy to neudělal. Jede pouze na sebe,“ říká. Podle něho je ve STAN takových „princátek“ více, například europoslanec Jan Farský. „Vím, co by udělali, co dělají a proč to dělají,“ uvedl obviněný.
S tím, že jeho role v případu bude, aby byl odsouzen, zametly se stopy a byl jen jeden viník. „Rakušan to bude opakovat pořád dokola: Že to byla záležitost jednoho bývalého člena. Až se z toho stane veřejně přijatelná fráze. Já budu odsouzený. A všechny ostatní informace okolo toho se utlumí.“
Hlubuček prohlašuje, že u vedení STAN nebyl oblíben. Zejména u Rakušana. „My jsme se s Rakušanem nikdy neměli rádi. Já jsem mu nikdy nic neudělal, ale byl jsem předseda Prahy. A on si myslel, jako si vždycky všichni mysleli, že Prahu budou ovládat.
Když mi pořád doporučovali lidi do městských firem – hlavně Petr Gazdík – několikrát jsem je poslal do háje. Nakonec se mnou třeba rok nemluvil. Měli tady nějakou skupinku, říkali si ‚šestnáct hrozných‘ nebo kolik jich bylo. Gazdík, Dana Drábová, Dan Bárta, egyptolog a další ‚chytrý lidi‘. Scházeli se, řešili politiku.
Gazdík mě vždycky pomlouval, že mu nejdu na ruku. U Rakušana to bylo podobné – myslel si, že Praha si před ním sedne na zadek,“ vypověděl bývalý politik, zřejmě ale s chybou, egyptolog bude zřejmě senátor za STAN, Miroslav Bárta.
Smrt Michalika vyřešila spoustu věcí
Hlubuček také vzpomínal, jak jednou jednal s vedením STAN. „Seděli tam tehdy tři – Rakušan, Michalik a Gazdík – a prosili mě, abych do sněmovny nepouštěl Hanu Marvanovou. Aby ji pražská organizace zařízla. To byl jejich požadavek,“ řekl.
A dodal, že smrt Michalika tak mnohé vyřešila. „Vždyť Vít Rakušan byl s Michalikem úzce spojený. Cokoliv řešil Michalik, řešil na jeho pokyn, na pokyn Rakušana. Byl pravá ruka Veška Michalika. No a smrtí Věška se ty věci uzavřely.
Vyhnal ze STANu Gazdíka i Polčáka. Mě označil za gaunera a zloděje. A sám chodí s čistým štítem a nabízí ho komukoli – Dobrovskému, komukoli jinému. S deseti procenty, možná víc. To není málo,“ zmínil bývalý politik opět Dobrovského.
