07.02.2026 7:52 | Monitoring

autor: Naďa Borská

Někteří umělci podpořili prezidenta Petra Pavla. Výtvarník Milan Knížák upozorňuje, že „se postavili za bolševického lampasáka“. Lituje vicepremiéra Petra Macinku (Motoristé sobě), který „se dostal do kleští“. Z jedné strany „podlý Babiš“, který potřebuje Motoristy, aby hlasovali proti jeho vydání k trestnímu stíhání, a na té druhé „zavilý Petr Pavel“. Podivuje se také tomu, že hlava státu uprostřed sporu s vládou odjela na neohlášenou dovolenou.

Minulou neděli se v Praze na Staroměstském a Václavském náměstí konala demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou svolal spolek Milion chvilek.

Akce reagovala na spor prezidenta s vicepremiérem, ministrem zahraničí Petrem Macinkou (Motoristé sobě) kvůli nejmenování poslance Filipa Turka (Motoristé sobě) ministrem životního prostředí, což organizátoři demonstrace označili za pokus o vydírání hlavy státu.

Mgr. Filip Turek

• AUTO
• poslanec

Podle odhadů se shromáždění zúčastnilo 80–90 tisíc lidí. Petici „Stojíme za prezidentem“ podepsalo přes 700 tisíc občanů. Akce se konaly i v dalších městech. Demonstrace by měly mít pokračování. Na 15. února se plánují další setkání v desítkách obcí po celé republice. Pokud petice dosáhne milionu podpisů, spolek svolá velkou manifestaci na pražské Letné. 

Na nedělní demonstraci vystoupila řada známých osobností z uměleckého světa. Mezi nimi se objevili herci Hynek Čermák, Jitka Čvančarová, Sarah Haváčová nebo moderátor Aleš Cibulka.

Postavili se za bolševického lampasáka

K situaci se vyjádřil také výtvarník a hudebník, bývalý rektor AVU Milan Knížák. „Současnost přinesla novou sociální vrstvu tzv. VIP. V drtivé většině se jedná o lidi, kteří se objevují v médiích, tedy herci a zpěváci. Je směšné, jak se média dotazují těchto nepříliš orientovaných a často i nevzdělaných jedinců, na otázky lomcující světem. U nás se armáda herců postavila za bolševického lampasáka Petra Pavla a buduje jeho image pro znovuzvolení prezidentem. Není divu, starší herci, kteří působili za komunistického totalitního režimu, byli téměř všichni nějak spojeni s režimem. Buď dokonalou autocenzurou nebo posloucháním nařízení či přímou spoluprací s StB. Asi proto necítí pomalý návrat do starých časů,“ uvedl Knížák.

arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.

• BPP
• Profil není převzatý, články vkládá redakce.
• prezident České republiky

Domnívá se, že Petr Pavel, oproti Andreji Babišovi, který byl jeho sokem ve volbách, působil solidněji hlavně asi proto, že ho téměř nikdo neznal. „Ukazuje se stále víc a víc, že je to člověk, kterého poznamenala aktivní služba komunistickému režimu. Z posledních událostí je zřejmá nízkost jeho povahy. Je to zbabělý udavač, který by měl z prezidentského trůnu co nejdříve zmizet, ale české ‚velmi důležité osoby‘ z něj dělají modlu. Třeba jim připne v říjnu metál,“ zamýšlí se výtvarník.

Mgr. Petr Macinka

• AUTO
• Od 15.12.2025 pověřený řízením ministerstva živ. prostředí
• místopředseda vlády

Kde prezident byl? Nenavštívil „strýčka“?

Podivuje se tomu, že prezident Petr Pavel se uprostřed sporu s vládou rozjel na neohlášenou dovolenou. „Nejenže je to něco neobvyklého v našich politických dějinách, hlavně mě udivuje, že se nikdo neptá, kde prezident opravdu byl? Objevily se fotografie, které mají doložit jeho bytí v levném hotelu, ale prý pocházejí z roku 2024,“ podivuje se Knížák.

Ing. Andrej Babiš

• ANO 2011
• předseda vlády

Zdůrazňuje, že prezident není soukromník, který si může dělat co chce.

„Je to člověk, který symbolizuje náš stát, má velkou důvěru, a proto také zodpovědnost. To, že se postavil za jednu část společnosti, kterou povzbuzuje a adoruje, je neslýchané. Něco takového je novum v naší politice a zcela proti duchu parlamentní demokracie. Kladu si znovu otázku: Kde byl PP? Nenavštívil náhodou nějakého strýčka z NATO nebo EU? To bych považoval za zradu, za podvod na nás všech. Prezident i dav mlčí… Je mi líto Petra Macinky, který se dostal do kleští. Z jedné strany podlý Babiš, který potřebuje Motoristy k tomu, aby hlasovali proti jeho vydání k trestnímu stíhání, a na druhé straně zavilý PP, který porušuje demokratické zvyklosti a chová se jako trucovitý kluk. Takový člověk nemá právo stát v čele našeho státu,“ vyjádřil se Milan Knížák.

 To je pro Kyjev a jeho protektory zdrcující rána. Nejenže tak byla zásadním způsobem oslabena protiletecká obrana Kyjeva. Ukázalo se však, že proti Kinžalu jsou západní obranné systémy bezmocné. Kyjev zprvu tvrdil samozřejmě opak – ale už samozřejmě nevysvětluje, proč šokovaní Američané začali zničení své chlouby „vyšetřovat“. Obrovským problémem pro Kyjev se stal minulý týden rovněž útok na obří muniční sklad ve městě Chmelnickyj v hlubokém týlu, kde se soustřeďuje většina dodávek západních zbraní a munice, které přes Slovensko a Polsko, míří na Ukrajinu. 

Hlavní železniční uzel mezi Lvovem a Ternopilem byl zasažen několika přesnými střelami Kinžal a Kalibr. Následný výbuch obřího komplexu připravil Kyjev o drahocenné zbraně a munici – včetně britských střel s ochuzeným uranem. Černý den ležel mezi vesnicemi Gruzevica a Malaševci nedaleko Chmelnického. Při detonaci munice bylo doslova vymazáno z povrchu zemského 20 hangárů s uskladněnými zbraněmi. Zatím se následky stále odstraňují. 40 kilometrů severněji se nachází vojenské letiště Starokonstantinovo, kde sídlí 7. brigáda kyjevského taktického letectva. Na základně bylo uskladněno značné množství leteckých raket a bomb. Podle jedné verze bylo týden před úderem do skladu dodáno asi 75 amerických raket AGM-88 HARM, které se plánovaly přesunout k 7. brigádě taktického letectva na letišti Starokonstantinovo. Kromě toho bylo do skladu zřejmě přivezeno i několik tisíc neřízených raket „Zuni“, které měly nahradit rakety sovětského typu S-13 a S-25. Každá z těchto raket je naplněna 10 až 15 kg výbušnin (o hmotnosti hlavice 22 kg). Uskladnění nejméně 500-1000 raket tohoto typu ve skladu, jakož i současné skladování raket AGM-88 HARM pravděpodobně znamenaly skutečnou katastrofu. Soudě podle toho, že výbuch zničil nejen pozemní konstrukce, ale byly zasypány i betonové skladovací prostory, takový efekt mohla vyvolat současná detonace několika tisíců 155 mm dělostřeleckých granátů NATO, které obsahují vysoce aktivní výbušninu „kompozici B“ (anglicky „Comp B“) ze směsi TNT a hexagenu a hliníkového prášku a oxidu dusnatého. 

Ochuzený uran: Danajský dar Britů. 

Tyto náboje se mohly dostat do skladů v Chmelnickém po železnici vedoucí do Ternopilu, Lvova a Polska. Prostory obřího skladu raketových zbraní

 a munice se využívaly jako překládková základna, kterou zničili jedinou přesně řízenou raketou s vysoce účinnou hlavicí právě v době nahromadění tisíců tun západních dodávek.

Soudě podle intenzity, s jakou nyní Rusko ničí jednu z hlavních logistických tepen pro „zbraňovod“ z území Evropy, budou ukrajinské jednotky brzy čelit nedostatku munice – od leteckých raket po dělostřeleckou munici, bez níž je podpora pozemních jednotek v zásadě nemožná. Berouce v úvahu skutečnost, že zásoby sovětských zbraní ze skladů na Ukrajině jsou téměř vyčerpány, při zachování účinných úderů proti logistickým centrům západních zbraní bude ukrajinská armáda brzy čelit „muničnímu vyhladovění. 

 Ale co víc: Je velmi pravděpodobné, že ve skladu v Chmelnickém se nacházely také Brity dodané střely s ochuzeným uranem. Ruský jaderný odborník Alexej Anpilogov se domnívá, že po výbuchu obřího muničáku, mohlo dojít k zásadnímu kontaminování této oblasti západní Ukrajiny jaderným spadem. „Oblast kontaminované zóny po detonaci granátů s ochuzeným uranem v Chmelnickém je srovnatelná s Černobylem. Nesprávné skladování projektilů s ochuzeným uranem ve skladech v Chmelnickém mohlo požár zesílit a následky ještě zhoršit.

Nyní je nutné sledovat rozsah zamoření,“ uvedl odborník na jadernou problematiku v ruském deníku Vzglad. 

 Vrátí se bumerang do Polska? Podle údajů ukrajinské monitorovací služby se radiační pozadí v Chmelnickém regionu od dopadu skutečně silně zvýšilo. „Na základě tohoto scénáře by hlavním důsledkem mohla být kontaminace rozsáhlých přilehlých území. Prach vznikající při spalování stoupá do atmosféry a šíří se.

Proto bych nyní doporučil civilnímu obyvatelstvu, aby uzavřelo dveře a okna a provedlo ve svých domovech takzvané mokré čištění. V oblasti lze nyní očekávat nárůst onkologických onemocnění, problémů s plodností a tak dále,“ varuje Anpilogov. Ale je tu ještě jeden podstatný moment: Při spalování se prach dostává do vrstvy kupovitých mraků, kde se může dlouho zdržovat a spolu se srážkami padat k zemi. „Je možné, že by mohly být postiženy blízké regiony západní Ukrajiny, ale možná i Polsko a Rumunsko. Pokud jde o rozsah požáru, lze jej velikostí přirovnat k požáru v jaderné elektrárně v Černobylu. Byl velmi intenzivní a zasáhl velké množství hořlavých látek. Oblast kontaminované zóny tedy může být srovnatelná s černobylskou,“ uvedl expert. Odpovědnost za následky leží na ukrajinských úřadech a těch, kteří jim dodali zbraně s ochuzeným uranem. Zdá se tedy, že první výsledky západního hazardu se již dostavují, a mohly by se snadno jako bumerang vrátit už nejen kyjevské juntě a jejím západním protektorům, ale i zemím, jako je ČR. Přituhuje….

Zde bylo původně uvedeno celé jméno, adresa i telefon na autora příspěvku. My jsme ho z důvodu jeho ochrany před novodobou cenzurou vymazali. A vyslovujeme mu obdiv nad jeho odvahou. Tato zpráva je tak závažná, že bych si přál, aby byla nepravdivá.¨¨

06.02.2026 19:30 | Zprávy

autor: Radim Panenka

Pískot, pokřik a jadrná slova. Takové reakce se dočkala slova prezidenta Pavla k horníkům na Ostravsku v den ukončení těžby černého uhlí. Jak si takovou reakci vyložit? Byla na místě? ParlamentníListy.cz se zeptaly politiků ve Sněmovně, Senátu i Evropském parlamentu.

Ukončením těžby černého uhlí na Ostravsku končí dlouhá éra, která trvala čtvrt tisíciletí. Celé generace horníků obětovaly této těžké a důležité práci své pracovní síly, mnohdy i zdraví či životy. To všechno skončilo a horníci si den, kdy z dolů vyjely poslední vozíky s černým zlatem, připomněli i na speciálním setkání.

Na akci vystoupila řada řečníků a organizátoři pustili i nahraný video pozdrav od prezidenta Petra Pavla. Ten se ale se zlou potázal. Během promítaného proslovu hlavy státu zněl hlasitý pískot, pokřik a místy i jadrná slova. 

ParlamentníListy.cz požádaly politiky napříč stranami, aby se nad událostí zamysleli a uvedli, co z této situace vyvozují. 

„Pan prezident opakovaně sliboval, že bude spojovat společnost. Nyní se otevřeně přihlásil k opozičnímu táboru a stal se jeho neformální hlavou. Možná toto vyhranění vedlo zklamané horníky k projevům nesouhlasu,” konstatoval předseda sněmovního zahraničního výboru za hnutí ANO Radek Vondráček.

Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský hovoří o chybě Hradu. „Vůbec nic. Byla to pouze naprosto hrubá chyba jeho spolupracovníků, kteří dostatečně nevyhodnotili atmosféru na Karvinsku,” uvedl.

„Jsem přesvědčený, že zavírání dolů je důsledkem nedomyšlené energetické koncepce a dotýká se jak našeho národního hospodářství, tak individuální ekonomické situace lidí na Ostravsku. A proto se nedivím negativním reakcím horníků, protože juchání nad rušením nebo dokonce zatopením dolů, je musí logicky iritovat,” reagoval na dotaz senátor Zdeněk Hraba.

Podle šéfky KSČM a europoslankyně Kateřiny Konečné je důvod zřejmý. „Prezident vykládal horníkům, že si váží jejich práce, ale politicky to táhne jak na evropské tak centrální úrovni s těmi, kteří systematicky likvidují hornictví, hutnictví i ocelářství, tak nemohl čekat nic jiného. Možná by bylo lepší, kdyby mlčel. I když u prezidenta už jsem si zvykla, že je schopen popřít i vlastní odraz v zrcadle,” sdělila Konečná.

„Nejsem nějak velký fanoušek prezidenta Petra Pavla, ale myslím si, že v tomhle konkrétním případě udělal správnou věc. Horníci na Ostravsku odváděli po desítky let těžkou a nebezpečnou práci a poděkování za ni je na místě, bez ohledu na politické sympatie. To, že tam byly emoce, pískot a ostrá slova, chápu, lidé mají strach o práci a budoucnost regionu. Ale základní lidský respekt by měl fungovat na obě strany. Poděkování za poctivou práci není slabost ani politikaření, to je prostě slušnost,” myslí si šéf Přísahy a senátor Robert Šlachta.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová říká, že není složité se dobrat k důvodu, proč horníci pískali. „Za prvé – Praha není Česká republika, a už vůbec ne Morava. Za druhé – na horníky neplatí žádné líbivé fráze, to jsou tvrdí chlapi, žádní herci. A za třetí prezident, který je od 1. února definitivně reprezentant dnešní opozice, a tím oné zmatečné zelené politiky, která jim vzala práci, se nemůže divit, že ho nechtějí ani vidět, ani slyšet. Petr Pavel u nich prostě skončil… A ke Stonavě – doufám, že těžbu ještě jednou obnovíme,” odpověděla na otázku redakce.

Stručnou a jasnou odpověď nabízí poslanec SPD Jaroslav Foldyna. Jaký je důvod pískotu podle něho? „Že Ostrava není Praha a havíř není nebinárni studentko genderových věd,” napsal poslanec.

„Ukazuje se, že lidé používající ke své práci nejenom mozek, ale i ruce mají vyšší IQ než loutkovidiči ( Kolář, Dobrovský, Pehe, Aspeňáci a manipulátoři z Milionu chvilek pro demagogií a debilitu… pozor to je lékařská diagnóza, ne nadávka). Osobně si myslím, že těžba neměla být ukončena, koksovatelné uhlí budeme potřebovat. Jo, a snad se příští volby prezidenta povedou a tento posluhovač Bruselu, Berlína a korupčníků z Kyjeva, válečných štváčů a zbrojařů bude vyměněn,” sděluje poslanec za SPD Miroslav Ševčík.

Své vysvětlení má i šéfka Trikolory a poslankyně za SPD Zuzana Majerová. „Vypískání Petra Pavla na Ostravsku nejen mně, ale určitě také mnoha dalším pamětníkům, ponejvíce připomnělo vypískání Miroslav Štěpána, tehdejšího šéfa pražské KSČ, v listopadu 1989 v ČKD ve Vysočanech. Mám ráda lidová rčení a často je připomínám. Jedno mě napadá i tentokrát: Vox populi, vox dei! Hlas lidu, hlas boží!” řekla redakci serveru ParlamentníListy.cz.

Sigma nebo smegma? Mládež na demonstraci vyznala obdiv Pavlovi. Macinkovi ne

05.02.2026 20:44 | Monitoring

autor: Natálie Brožovská

Rozhovor s mladými účastníky demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla na sociálních sítích vzbudil ostrou kritiku. Prezidenta označili výrazem „sigma“, ministra zahraničí Petra Macinku pak slovem „smegma“, přičemž jejich následné výroky o „hodnotách“, svobodě a komunismu ukázaly podle mnohých „vymývání mozků“ školou a médii.

V neděli se v Praze na Staroměstském náměstí a dolní části Václavského náměstí konala velká demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou svolal spolek Milion chvilek pro demokracii kvůli eskalaci sporu mezi prezidentem a vicepremiérem a ministrem zahraniční Petrem Macinkou. Demonstranti vyjadřovali podporu prezidentovi, odmítali pokusy o politický tlak a volali po obhajobě demokratických hodnot.

Dozvuky demonstrace se ještě dál šíří na sociálních sítích, kde některé záběry a videa začaly žít vlastním životem. Už během samotné akce přitom probíhaly improvizované rozhovory s účastníky, z nichž jeden zveřejnil projekt Restart Česko.

Ve videu vystupují dva mladíci s transparentem, na němž označují prezidenta Petra Pavla výrazem „sigma“ a ministra zahraničí Petra Macinku slovem „smegma“.

Použité výrazy mají značně odlišný význam. Zatímco slovo „sigma“ je z internetového slangu a v tomto případě označuje silnou, sebevědomou osobnost, kterou demonstranti použili k vyjádření podpory, výraz „smegma“ je vůči Macinkovi použit jako hrubá osobní urážka vycházející z lékařského termínu spojeného s intimní hygienou.

Psali jsme:

• Minář se radoval, že Turek nebude ministr. Radost mu ale dlouho nevydržela

Jeden z mladíků ve videu vysvětluje, proč považuje prezidenta Petra Pavla za „sigmu“, když říká: „Protože je to prostě on, my za ním stojíme, je to ta sigma, a je to prostě tak.“

Jeho kamarád ho následně doplňuje slovy: „Já si myslím, že v téhle době zastupuje ty hodnoty, které máme rádi a které jsou sigma,“ dodal smějící se mladý muž, podporující Petra Pavla.

Reportér, který vede rozhovor pak připomíná, že na Václavském náměstí se v roce 1989 „cinkalo klíči“, aby se lidé zbavili komunistů a získali svobodu. Na otázku, co pro ně tento odkaz znamená dnes, jeden z nich odpovídá: „Myslím si, že je důležitý v tom pokračovat a nenechat si vzít to, co máme, bojovat za svobodu.“

Když je poté dotázán, zda jsou podle něj komunisté špatní, přichází jednoznačná odpověď: „Přesně tak.“

Vzápětí ale přichází i otázka, která rozhovor viditelně zadrhne – proč je tedy Petr Pavel „sigma“, když byl v minulosti komunistickým rozvědčíkem. Dotázaný se nejprve pousměje, následuje krátká pauza a rozpačité hledání slov. Nakonec odpovídá: „Řekl bych, že to je trošku jinak…“ říká.

Nakonec se pokusí vysvětlit, že situace podle něj není tak přímočará, a rozhovor nečekaně stáčí ke srovnání s Andrejem Babišem: „Myslím, že úplně jednoduše se to nedá srovnat třeba s tím, jako když byl Andrej Babiš ve straně,“ naznačil, že komunistická minulost Petra Pavla, i přes jeho tehdejší funkce v armádních strukturách, je v jeho očích méně problematická než případ Andreje Babiše, který je veden v archivních dokumentech StB, ačkoli Babiš svou spolupráci dlouhodobě popírá.

https://www.facebook.com/plugins/video.php?height=476&href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Freel%2F1444713083736108%2F&show_text=false&width=267&t=0

„Mají v tom hokej, melou blbosti. Internet se do mladíků tvrdě pustil“

Záběry z rozhovoru vyvolaly na sociálních sítích silné a často velmi ostré reakce. V komentářích se objevují výtky, že mladíci podle kritiků mluví o věcech, kterým nerozumějí.

Jeden z diskutujících píše: „Naprosto netuší, melou blbosti. Bránit svobodu za Pavla, který byl rozvědčík, to je jízda.“ Další komentář se zaměřuje na širší vlivy: „Mají v tom hokej, ale to není z jejich hlav. Zde se podepsala škola, média a hlavně rodina.“

Jiní uživatelé jsou ještě příkřejší a rovněž mluví o indoktrinaci: „Mají vymytý mozky ze školy, jejich hodnoty jsou úplně vedle,“ napsal diskutér. Objevovaly se i pochybnosti o základním porozumění historii: „Ten chlapec ani neví, co to znamená být ve straně a být rozvědčík.“

A nechybí ani vysloveně posměšné reakce, podle nichž se mladíci spíše zesměšnili: „Předvedli se. Příště by si na transparent měli napsat: jsem hlupák a nevím, proč tu jsem.“ 

Pozastavení vyvolala i skutečnost, že jsou hodnoty mládeží připisovány osobě s komunistickou minulostí. Jeden z komentujících celý výklad mladíků shodil jedinou větou: „Nic, prázdno. Jo, jo, je to on, hodnotový komunista.“

Někteří diskutující k tomu ironicky dodávají, že už alespoň chápou, proč některé politické strany prosazují snížení volebního práva na 16 let, protože podle nich by právě takovíto neinformovaní mladí lidé mohli těmto stranám výrazně pomoci.

„Hrabě Lipavský.“ Bývalý ministr neuměl diplomacii ani u jídla

06.02.2026 4:44 | Komentář

autor: Radim Panenka

Úředníci na ministerstvu zahraničí, kteří ještě donedávna sloužili Janu Lipavskému, si prý nemohou vynachválit změnu v podobě nového šéfa resortu Petra Macinky. Díky tomu začínají otevřeně promlouvat i ti, kteří byli z titulu svých funkcí s Lipavským v denním kontaktu. Několik takových lidí se svěřilo serveru ParlamentníListy.cz s několika konkrétními příběhy.

Ministerský aparát na resortu zahraničních věcí v Černínském paláci si pochvaluje změny v souvislosti s novou vládou. Někteří bývalí spolupracovníci Jana Lipavského si podle informací serveru ParlamentníListy.cz těžko zvykají na nového ministra. Důvod je však opačný, než by se mohlo zdát. Z Ministerstva zahraničí totiž podle těchto zdrojů s Lipavským zmizelo papalášství, pozérská politika bez reálného výsledku a arogance.

Může se zdát, že jde o tvrdá slova. Jejich autory jsou ale přímo zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí, kteří donedávna patřili k podřízeným Jana Lipavského, člena Pirátů, který později přeběhl k ODS a tím si zajistil setrvání v ministerském křesle. 

ParlamentníListy.cz v těchto dnech hovořily s řadou zaměstnanců Černínského paláce, kde resort zahraničí sídlí, a vyslechly mnoho příběhů o tom, jak se ministr Lipavský choval. Některé jsme se rozhodli zveřejnit, zvláště s ohledem na to, že nám jejich pravdivost potvrdilo víc zdrojů. 

První příběh jsme poprvé vyslechli už zhruba před rokem od jednoho z našich velvyslanců. Nyní se nám totéž a v rozšířené podobě doneslo od člověka, který pracoval v širším týmu ministra Lipavského a byl s ním v denním kontaktu. Jde o formu stolování.

Ministerstvo zahraničních věcí má totiž svou jídelnu, kde se denně v čase oběda vystřídá mnoho zaměstnanců úřadu. Celá léta bývalo běžné, že se touto formou stravoval i sám ministr, pokud zrovna nebyl pracovně v zahraničí. Každý ministr v minulosti šel na oběd do jídelny, vzal si tác, příbor a zařadil se do fronty, na jejímž konci mu pracovníci kuchyně vydali jídlo. Dělali to tak všichni šéfové diplomacie. Nikoli však Jan Lipavský.

„Předchozí ministr jídelnu ignoroval, odmítal tam chodit a stravovat se po boku nás běžných zaměstnanců. Servisní pracovníci mu museli oběd připravovat zvlášť a servírovat v saloncích ministerského paláce se vší parádou. Nevypadalo to jako obědy ministra, ale nějakého hraběte. Lipavský se nechal obskakovat ,služebnictvem‘, podávat jednotlivé chody apod. To jsme na ministerstvu před ním nikdy nezažili. Dokonce ani kníže Schwarzenberg se tak nechoval, ten rovněž chodíval do jídelny. Ale ministr Lipavský si tu funkci užíval. Rozhodně se nechoval skromně, právě naopak. Tyhle časy nyní naštěstí skončily a nový ministr zase chodí do jídelny, obědvá po boku řadových zaměstnanců, mluví s nimi. Kolegové to velmi kvitují,” prozradil nám bývalý podřízený Jana Lipavského.

Další kapitola se týká opět Lipavského chování, ovšem v jiné situaci. Bývalý ministr zahraničí si potrpěl na sebeprezentaci na sociálních sítích. Vznikaly tak různé fotografie, které jeho skalní fanoušci chválili jako projevy lidovosti, zatímco odpůrci se mu smáli. O co jde konkrétně?

Při své poslední návštěvě Spojených států amerických těsně před odchodem z funkce se sice Lipavský na sítích chlubil roztodivnými fotografiemi, kde například pózuje s loutkou Hurvínka na ulici Washingtonu, ale nebyl tam přijat nikým z Trumpovy administrativy. 

Svým sledujícím se ovšem Jan Lipavský pochlubil, jak si v parku v centru Washingtonu pochutnává na donutu, známé americké koblize zdobené sladkou polevou. „Sladká odměna za přestěhovanou ambasádu,” napsal si k tomu sám tehdejší ministr na síti X.

Jan Lipavský

• poslanec

Jaká byla realita? Nechme mluvit nejmenovaného zaměstnance ministerstva zahraničí. „Akce kobliha patří mezi legendární. Ministr tehdy ve Washingtonu dal rozkaz, aby mu jeho tým sehnal sladký donut, aby si mohl pořídit fotku, že si jako muž z lidu dopřává běžné americké sladkosti. Ten donut mu sehnali, Lipavský si ho vzal, jednou si kousl během focení, usmíval se do objektivu a po nafocení opět nasadil svůj arogantní výraz a celou koblihu hodil do nejbližšího koše. Takže ty jeho poznámky na sítích o sladké odměně, které navozovaly, jak se ministr jako obyčejný člověk těšil na tenhle kousek sladkého smaženého těsta, to byla jen pohádka pro jeho fanoušky.“

„Takhle to bylo u Lipavského se vším. V běžném pracovním styku byl arogantní, nafoukaný a choval se jako by mu Černínský palác patřil, choval se jako pozér a uzpůsoboval tomu svou politiku a reálné výsledky, které by pomohly státu, neměl veskrze žádné. Na sociálních sítích se ale usmíval jako měsíček, dělal líbivá gesta a hrál muže z lidu. Všechno to byla faleš. Dnes je to pryč a mohu říct, že si naprostá většina zaměstnanců oddychla,” dodává jeden ze stále aktivních českých zaměstnanců české zahraniční služby.

https://www.facebook.com/reel/898390276010728

https://www.youtube.com/post/UgkxlIXX9sSpqT4lsPiJIJSethOnz5ghs4VQ

https://www.institutvk.cz/clanky/3333.html

„Krvavý šašek.“ Drulák se ohledně Zelenského nedržel zpátky

04.02.2026 21:15 | Monitoring

autor: Naďa Borská

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předvádí válku jako mediální show. Upozorňuje na to někdejší diplomat a vysokoškolský učitel Petr Drulák. Operace, které Ukrajinci podnikají, nemají podle Druláka vojenský smysl, jsou předváděny pro kamery. Lidé při nich umírají zbytečně a Zelenskyj je „krvavý šašek“.

Bývalý diplomat a politolog Petr Drulák se ve svém aktuálním komentáři pro pořad Nalevo zamýšlel nad hlubokou krizí, ve které se Ukrajina po čtyřech letech ničivého konfliktu nachází. Podle jeho analýzy se země ocitla v bodě demografického a politického zlomu, kdy oficiální narativy Kyjeva i Západu narážejí na tvrdou realitu vyčerpání a vnitřního odporu ukrajinského obyvatelstva.

Profesor mezinárodních vztahů Drulák poukazuje na alarmující čísla, která nedávno zveřejnil ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov. Podle těchto údajů již z armády dezertovalo přibližně 200 000 mužů a další dva miliony se aktivně vyhýbají odvodu. Politolog zdůrazňuje, že při odhadovaném počtu 32 milionů obyvatel představují tito lidé téměř sedm procent celkové populace, což vnímá jako jasný signál nedůvěry v současné vedení země.

„Co je to za režim, když před ním utíká sedm procent populace? Představte si, že by se v České republice sedm set tisíc lidí skrývalo před svou vládou,“ uvádí Drulák.

https://youtube.com/watch?v=csw3m7ZU9vU%3Fsi%3DBI7SFLUuUadU24bW

Situace je o to vážnější, že tito lidé mají rodiny a přátele, což znamená, že až třetina Ukrajinců může vnímat současný režim jako nepřítele, který se snaží poslat jejich blízké na smrt. „Tento režim chce jejich blízké poslat na jatka, a proto se mu lidé snaží uniknout,“ dodává politolog.

Válka jako spektákl a role Volodymyra Zelenského

Kritika Petra Druláka směřuje především k osobě prezidenta Volodymyra Zelenského, kterého obviňuje z toho, že válku nevede strategicky, ale jako mediální show. S odkazem na knihu analytika Jacquese Bauda o umění války Drulák tvrdí, že ukrajinské vojenské operace často postrádají hlubší smysl a slouží pouze pro potřeby kamer a mezinárodního PR. 

„Ukrajinci vedou válku jako spektákl. Vojenské operace, které podnikají, nemají vojenský smysl, ale jsou dobré pro kamery,“ vysvětluje Drulák.

Jako příklad uvádí výpady na ruské teritorium, které sice vypadají dobře v médiích, ale z hlediska celkové strategie nepřinášejí žádný zvrat, zatímco na jiných částech fronty umírají lidé zbytečně. Zelenského pak označuje za „krvavého šaška“. Předvádí tragédii, v níž jeho vlastní obyvatelé mrznou a hladoví. Podle Druláka je v osobním zájmu Zelenského pokračování bojů, protože s příchodem míru skončí jeho politická imunita.

Útoky na infrastrukturu mají Ukrajince zlomit

Drulák se věnuje také taktice Ruska, které v zimních měsících stupňuje útoky na energetickou infrastrukturu. Přestože tuto taktiku označuje za krutou, zasazuje ji do širšího kontextu moderního vedení války.

Podobnou taktiku v minulosti využívaly i západní mocnosti. Profesor srovnává současný ruský tlak s bombardováním Drážďan či Hirošimy a Nagasaki, kde bylo cílem zlomit vůli obyvatelstva a přinutit vládu k jednání.

„Rusové se snaží přivést Ukrajince k zoufalství, aby zatlačili na svoji vládu a ta začala konečně jednat o míru,“ analyzuje Drulák.

Paralelu nachází také v americkém postupu během vietnamské války v 70. letech, kdy zintenzivnění útoků mělo zajistit lepší vyjednávací pozici a odchod „se ctí“. V tomto kontextu vnímá i nedávné humanitární příměří zprostředkované Donaldem Trumpem. Šlo podle něj o krátkodobé gesto, které však nemění odhodlání Ruska dosáhnout svých strategických cílů.

Navzdory skeptickému pohledu spatřuje Petr Drulák určitou naději v nadcházejících mírových jednáních v Abú Dhabí, kterých se mají účastnit delegace Ukrajiny, Ruska a USA. Za klíčový posun považuje skutečnost, že ukrajinská strana poprvé otevřeně připouští možnost výměny území za mír, což bylo dříve nepřekročitelné tabu.

Podle Druláka je však nutné vnímat i ekonomické motivace, které se za konfliktem skrývají. S odkazem na uniklou korespondenci Jeffreyho Epsteina uvádí, že pro část amerických elit byla Ukrajina vždy především „obrovským kšeftem“ a místem pro profit z korupce.

Tento cynický pohled podle něj sdílí i rodina současného amerického prezidenta. Přesto uzavírá s nadějí, že po čtyřech letech „nesmyslné a destruktivní války“ konečně dostane mír reálnou šanci, ačkoliv cena za něj bude pro Ukrajinu nesmírně vysoká.

04.02.2026 18:55 | Komentář

autor: Ivan Hoffman

POHLED IVANA HOFFMANA Ve veřejnosti sílí pocit, že není třeba bránit novináře před politiky, ale naopak je třeba bránit stát a zvolené politiky před novináři, všímá si Ivan Hoffman. A má návrh pro ministra Klempíře, co s tím dělat.

Už se tomu těžko věří, ale novinařina byla kdysi prestižním povoláním. Novináři bývali hrdiny hollywoodských filmových hitů, ať už romantických, komediálních anebo dobrodružných. Novinářům se důvěřovalo, dokud pracovali pro své čtenáře, dokud uměli poutavě referovat, co se děje, a dokud odvážně odhalovali nepravosti mocných padni komu padni. Prestiž novinářů souvisí s úrovní demokracie. Jsou to, zdá se, spojené nádoby. Kde mizí demokracie, mizí i novinářská prestiž. A kde selhává novinařina, daří se totalitnímu myšlení a totalitářům. (Viz Staroměstské náměstí plné sympatizantů totalitní demokracie.)

Paradoxem je, že krize důvěry postihuje jak korporátní média, tak i média veřejnoprávní. Důvody ztráty důvěry jsou ale různé. Korporátní, bulvární média jsou vůči publiku ze zištných důvodů vlezlá, média veřejnoprávní naopak lidmi pohrdají, jsou povýšená, přezíravá, arogantní. Mohou si to dovolit, protože je živí výpalné v podobě koncesionářských poplatků anebo státem vybrané daně. Privátní média prodávají své publikum inzerentům, veřejnoprávní média provádějí za peníze občanů jejich politické školení. Cítí se k tomu oprávněna kvůli přesvědčení, že vlastní patent na rozum.

V čem nacházejí bulvární média s médii propagandistickými společnou řeč, je odpor k „regulaci“ neboli k tomu, aby se jim někdo díval na prsty. Potvrzuje to jejich čerstvé memorandum, ve kterém deklarují ochotu k samoregulaci, aby předešli zásahům státu. Součástí tohoto memoranda „poskytovatelů mediálních služeb“ je i „samoregulační desatero“, což je snůška nesrozumitelných právnických floskulí sepsaných „za účelem vytvoření samoregulačního mechanismu pro činnost médií, mimo jiné pro účely čl. 18 odst. 1 písm. d) Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků…“ Hlídací pes, který se utrhl z řetězu, slibuje, že sám sebe pohlídá!

Pro novinařinu platí totéž co například pro oheň, který je, jak známo, dobrý sluha, ale zlý pán. Novinařina může být užitečná a může být nebezpečná. Nyní jsme svědky stavu, kdy veřejnoprávní novináři jsou přesvědčeni o své užitečnosti, nenahraditelnosti a profesionalitě. Nadpoloviční většina občanů jim ovšem nevěří a považuje je za manipulátory a fušery, kterých by v případě zrušení nebyla škoda. S výměnou vlády se veřejnoprávní média stala z provládních protivládními. V takové situaci novinářská křeč dává smysl.

Část veřejnosti, která veřejnoprávním médiím nedůvěřuje, očekává od vlády, že poskytovatele mediálního obsahu učiní odpovědnými za šíření mediálního odpadu. Veřejnoprávní propagandisté se ocitli v prekérní situaci, kdy ve veřejnosti sílí pocit, že není třeba bránit novináře před politiky, ale naopak je třeba bránit stát reprezentovaný zvolenými politiky před novináři. Novináři, kteří sebe sama správně předefinovali na poskytovatele mediálních služeb, ztratili nepsaný status čtvrtého pilíře, na kterém stojí demokracie. Z řešitelů problémů se stali problémem, který je naléhavě třeba řešit.

Úkolem politiků není novináře ovládnout ani novináře podporovat. Požadují-li novináři nezávislost na státu, je třeba jim vyjít vstříc. Nechat na občanech, aby tito svobodně finančně podpořili svá nestátní média, pokud je potřebují k životu. Čisté řešení je zrušit povinný poplatek a založit konto, na které budou směřovat poplatky dobrovolné. Současně s touto změnou je namístě osvobodit veřejnoprávní média od aktivit, které po nich stát vyžadoval coby veřejnou službu, a nechat programovou skladbu veřejnoprávních médií na jejich svobodné demokratické domluvě s diváky a posluchači.

Protože ale stát má závazky k občanům, je užitečné mít státní mediální platformu, na které vláda skládá občanům účty ze své činnosti, informuje o zásadních politických krocích a zajišťuje pro občany informační servis. Tuto funkci by měl zajišťovat státní informační kanál provozovaný korektně, profesionálně, věcně, prostě tak, aby se jeho klientům – občanům neotevírala kudla v kapse. Mám pro ministra Klempíře návrh, jak by se ten kanál mohl jmenovat: Hlas republiky!