Návrh hnutí SPD na odebrání Řádu Bílého lva ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému vyvolal ostrou debatu na politické scéně. Podle předsedy strany PRO Jindřicha Rajchla je podnětem krok polského prezidenta Karola Nawrockého, který podle něj odebral Zelenskému Řád Bílé orlice kvůli pojmenování speciální vojenské jednotky po UPA.
Foto: Repro Jindřich Rajchl, FB Popisek: Tisková konference SPD
Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) chce prosadit, aby Poslanecká sněmovna vyzvala prezidenta Petra Pavla k odebrání nejvyššího českého státního vyznamenání, Řádu Bílého lva, ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému. Iniciativu oznámil na tiskové konferenci poslanec SPD a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.
Uvedl, že si je vědom obtížnosti prosazení návrhu, považuje ho však za morální povinnost vzhledem k historické zkušenosti Čechů a obětem nacismu. SPD plánuje téma přednést na koaliční radě.
Návrh je podle něj inspirován nedávným rozhodnutím polského prezidenta Karola Nawrockého, který Zelenskému odebral Řád Bílého orla. Důvodem je dekret ukrajinského prezidenta z letošního května, jímž přidělil elitní speciální jednotce přídomek „Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády“ (UPA). Tato označení vyvolala v Polsku silné pobouření, protože příslušníci UPA jsou obviněni z masakrů polského civilního obyvatelstva za druhé světové války.
„To samozřejmě odkazuje na nacistické jednotky, které měly na svědomí desetitisíce lidských životů Poláků, Židů a Čechů ve Volyni. To, na co bych chtěl poukázat, je fakt, že se na tomto kroku shodli v Polsku úplně všichni – koalice, opozice, Lech Wałęsa. Úplně, ale úplně všichni. Pevně doufám, že i my v ČR najdeme shodu napříč politickým spektrem. Nemůžeme mlčet k tomu, když náš nejvyšší státní řád drží člověk, který pojmenovává vojenské jednotky po nacistických zrůdách,“ prohlásil Rajchl.
Řekl, že máme za sebou heydrichiádu, Lidice, Ležáky. „Nedávno jsme si připomněli smutné výročí vypálení těchto obcí. A rád bych připomněl, že jednotky UPA vraždily Čechoslováky až do roku 1947, kdy je dokázala definitivně porazit československá armáda v rámci takzvané zvané akce B. Mimochodem to B znamená banderovci, abychom věděli, o čem se tady bavíme. Jsem přesvědčen, že státní řád, Řád Bílého lva, není jenom nějakým odznáčkem na klopě saka. Je to výraz české státnosti. Říká to něco o nás. Navíc nese jméno našeho prvního prezidenta Garrigua Masaryka, který přesně před sto lety v roce 1926 poskytl rozhovor deníku Prager Tagblatt, kde uvedl, že fašismus je sedlinou na naší národní demokracii. Nikoliv, jak říká pan Foltýn, že je to nějaká skupina lidí. Fašismus je tou sedlinou. Je vysoce neuctivé, aby řád, jenž nese jméno tohoto celoživotního bojovníka proti fašismu, nesl člověk, jenž naopak fašismus minimálně omlouvá, či možná dokonce adoruje,“ řekl politik.
Doufá prý, že se k návrhu připojí úplně všichni. „A že stejně jako v Polsku najdeme shodu na tom, že Volodymyr Zelenskyj není člověkem, jenž by měl nosit nejvyšší řád ČR,“ uzavřel Rajchl.
Proti návrhu se okamžitě vymezili zástupci lidovců. „Sundávání vlajek a odebírání vyznamenání, to všechno provázené nenávistnou paušalizující rétorikou. Tohle je celá ta neslavná politika SPD v kostce, na tohle se zmohli, když je po letech v zaslouženém politickém suterénu vytáhl Andrej Babiš k moci,“ reagoval předseda STAN Vít Rakušan.
„Okamura a SPD chce odebrat Řád bílého lva prezidentu Zelenskému? Co radši odebrat funkci předsedy Sněmovny této partě kolaborantů?“ publikoval europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).
„SPD chce odebrat Řád Bílého lva Volodymyru Zelenskému. Já bych spíš řešil, jestli by někteří její představitelé neměli být omezeni ve svéprávnosti. Stejně ji očividně nepotřebují, když jim instrukce chodí rovnou z Moskvy a oni je pak jen poslušně reprodukují,“ napsal na síti X Marek Ženíšek, místopředseda TOP 09.
„Češi chtějí Zelenskému odebrat Řád bílého lva! SPD – náš spojenec ve skupině Evropa suverénních národů v Evropském parlamentu – požaduje, aby Zelenskému bylo odebráno nejvyšší české vyznamenání za pojmenování speciální jednotky po UPA. Bravo!“ okomentoval Stanisław Tyszka, předseda skupiny ESN v Evropském parlamentu.
Prezidentův úřad již dříve upozornil, že odebrání státního vyznamenání je možné pouze na základě pravomocného soudního rozhodnutí v případě závažného trestného činu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obdržel Řád Bílého lva I. třídy 28. října 2022. Tehdejší prezident Miloš Zeman záměr udělit mu toto nejvyšší české státní vyznamenání oznámil už v březnu 2022 krátce po začátku ruské invaze, k oficiálnímu propůjčení ale došlo podle tradice během státního svátku 28. října. Vzhledem k situaci na Ukrajině se Zelenskyj ceremoniálu na Pražském hradě nemohl osobně zúčastnit. Ocenění za něj tehdy převzal chargé d’affaires ukrajinského velvyslanectví v Praze Vitalij Usatyj.
Rajchlem zmíněná vojensko-bezpečnostní operace, známá pod krycím názvem Akce B, probíhala na území Československa v poválečných letech. Jejím hlavním cílem bylo zamezit příslušníkům Ukrajinské povstalecké armády, obecně označovaným jako banderovci, v přechodu přes československé území. Tyto ozbrojené skupiny se po druhé světové válce snažily uniknout z Polska a Sovětského svazu a probojovat se přes Slovensko, Moravu a Čechy do americké okupační zóny v Německu a Rakousku.
Do operace byly masivně nasazeny jednotky československé armády, Sboru národní bezpečnosti a nově vznikajících pohraničních útvarů. Na našem území, zejména v horských oblastech Slovenska a následně i na Moravě, docházelo k vleklým a často krvavým střetům, které si vyžádaly ztráty na životech na obou stranách i mezi civilním obyvatelstvem.
Většina banderovců byla během Akce B úspěšně zneškodněna, zajata nebo vytlačena zpět za hranice, přičemž do amerického zajetí se podařilo proniknout jen menším skupinám. Nastupující komunistický režim následně celou operaci obratně využil ve své propagandě, kdy boj proti ukrajinským nacionalistům posloužil k upevnění moci, ospravedlnění čistek v armádním velení a k posílení vlivu bezpečnostních složek kontrolovaných KSČ.
„Na čem by měl být expert nezávislý?“ ptá se bývalý veřejný ochránce práv Stanislav Křeček v reakci na hromadnou rezignaci 53 členů lidskoprávních a menšinových vládních rad. Odcházející kritiky, kteří varují před ztrátou nadresortního charakteru, označuje spíše za aktivisty toužící po debatách v neziskovém sektoru.
Foto: Hans Štembera Popisek: Stanislav Křeček
Celkem 53 expertů z vládních poradních orgánů v oblasti lidských práv, rovnosti a menšin rezignovalo k 30. červnu. Důvodem je rozhodnutí vlády premiéra Andreje Babiše (ANO) přesunout příslušné agendy z gesce Úřadu vlády pod tři resorty. Podle odborníků tento krok oslabuje systematickou ochranu zranitelných skupin a likviduje nadresortní koordinaci.
Vláda o přesunu rozhodla v polovině května. „Vláda rozhodla o tom, že se část agend, které dnes jsou vykonávány na Úřadu vlády, přesunou na jednotlivá ministerstva. Na vládě a na panu premiérovi zůstane strategické řízení a koordinace rady vlády. Výkon agendy se převádí na jednotlivá ministerstva tak, aby to bylo efektivnější,“ objasnil Jeroným Tejc, ministr spravedlnosti za ANO.
Dále uvedl, že všechna místa přecházejí pod jednotlivé resorty. „To znamená, že nedochází k žádným změnám pro ty osoby, které na těch věcech pracují, a bude pak samozřejmě věcí jednotlivých ministrů, jak si uspořádají vnitřní poměry, kam je zařadí a jakým způsobem využijí jejich kompetence, a samozřejmě ta agenda jako taková jim zůstane, takže určitě bude třeba z velké části ty, kteří dnes na těch agendách pracují, zachovat,“ dodal Tejc.
Agendy se podle jeho slov postupně dostávaly na Úřad vlády proto, že „byla éra ministrů bez portfeje“. „Aby odůvodnili, proč zde mají být ministři, přestože neměli žádnou agendu, tak si přidávali třeba ta lidská práva do toho svého názvu a pak se děly tyto nesystémové kroky, takže i podle kompetenčního zákona to vychází tak, jak to bylo navrženo, a já myslím, že to je naprosto v pořádku,“ sdělil Tejc.
Premiér Andrej Babiš (ANO) doplnil, že cílem je odstranit dvojkolejnost a nelogičnost. „V minulosti, aby vznikli nějací ministři, tak si vymysleli tuto agendu, a já samozřejmě chodím poctivě na ty rady, pro lidská práva, pro národnostní menšiny atd., a často to zastoupení ministerstev není adekvátní, a když tam něco chci řešit na místě, tak to nějakým způsobem nefunguje. Takže chceme to zjednodušit a my taky jsme po nástupu, nebo ještě před nástupem říkali, že zásadně snížíme počet zaměstnanců Úřadu vlády, a to taky děláme. Teď jsem zaznamenal, že vyšel článek, že Babiš si oblíbil vládní zmocněnce a že jich má víc než ministrů a podobné nesmysly. Strašně mě to baví, když vyjde takovýto nesmyslný článek,“ řekl předseda vlády.
Experti: Hrozí zánik nezávislosti
Agendy lidských práv, rovnosti žen a mužů, národnostních menšin, zdravotně postižených, romských záležitostí a neziskových organizací přecházejí na příslušná ministerstva. Současně se přesouvá i zázemí šesti vládních rad.
Kabinet tvrdí, že nové uspořádání bude efektivnější. Vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha označila model za lepší, bude podle ní velmi dobře fungovat.
Rezignující odborníci však upozorňují, že změna byla provedena bez předchozího projednání s poradními sbory a že jejich připomínky a kompromisní návrhy vláda ignorovala.
„Za této situace již nevidíme možnost, jak v poradních orgánech účinně naplňovat jejich poslání a odpovědně vykonávat mandát, který jsme přijali. Proto jsme se rozhodli ke společné rezignaci,“ uvádějí v prohlášení.
Hrozí podle nich postupný zánik nezávislosti a nadresortního charakteru těchto struktur. Odhadují, že odchází zhruba třetina aktivních expertů.
Mezi rezignujícími je například bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková, šéfka výboru pro práva cizinců Magda Faltová, aktivista Kumar Vishwanathan, právník Jakub Tomšej, ředitelka centra Locika Petra Wünschová nebo místopředseda rady pro romské záležitosti Marian Dancso. Šimůnková změnu označila za nejdramatičtější zásah do fungování těchto orgánů za posledních 30 let, který je „takřka nevratný“.
Odborníci připomínají, že poradní týmy díky různorodému složení odhalovaly problémy napříč resorty a navrhovaly komplexní řešení. Rozdělením agend pod jednotlivá ministerstva podle nich stát ztratí schopnost jednat systematicky. Znepokojení prý vyjádřily i některé evropské instituce.
Křeček nechápe, proč by expert měl být nezávislý
Podiv nad situací vyjádřil bývalý ochránce lidských práv Stanislav Křeček. „53 expertů prý odchází z odborných komisí vlády. Ztratili prý svoji nezávislost tím, že některé agendy z těch, co nyní byly spravovány řadou vládních rad a výborů, budou nyní spravovány jednotlivými ministerstvy. Jsem překvapen, kolik expertů jsme měli k dispozici, s ohledem na to, jak správa věcí a řešení mnoha problémů nyní vypadá. Nechápu, proč by expert měl být nezávislý. Na čem? Expert vysloví své stanovisko a konečné rozhodnutí je na politických orgánech. Jak jinak. Expert nemůže nyní radit ministerstvu? Nebo těmto aktivistům, považujícím sami sebe za experty, bylo jediným vhodným působištěm jen neziskovkářské povídání na radách?“
Opačný názor prezentovala europoslankyně Danuše Nerudová (STAN). „Likvidace lidskoprávní agendy nikým nevolenou Babišovou úřednicí dokončena. Experti odchází a všehoschopní resp. neschopní získávají úřad pro sebe. Jejich jedinou kvalifikací je mít dostatečně ohebnou páteř a umět kývat hlavou.“
Pubicista Petr Holec zveřejnil drsný komentář. „Mezi padesátku rezignujících „expertů“ z úřadu vlády patří i tito: Rezignovala také šéfka výboru pro práva cizinců lidskoprávní rady Magda Faltová, člen rady vlády pro lidská práva Kumar Vishwanathan, právník Jakub Tomšej z výboru pro sociální politiku rady pro rovnost žen a mužů, šéfka Centra Locika Petra Wünschová z výboru pro práva dítěte, výboru pro prevenci domácího násilí a výboru pro práva obětí, Štěpán Jurajda z výboru pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice či místopředseda rady vlády pro záležitosti romské menšiny Marian Dancso!? Chápete, jaké pijavice živíme? Aspoň jedna dobrá zpráva,“ napsal na síti X.
Bývalý politik Robert Kotzian se České televize ptá, proč nekriticky přebírá označení „expertky a experti z lidskoprávních organizací“, když ve skutečnosti podle něj jde v naprosté většině o aktivisty politicky jednajících soukromých organizací, tj. politických neziskovek.
„Proč převzetím tohoto neutrálně vyznívajícího označení pomáháte tvořit dojem, že dotčení aktivisté v orgánech vlády nebyli politickými aktéry, ale nestrannými odborníky? Kdo je podle vás, tedy veřejnoprávního média, suverénem v této zemi? Lidé, nebo politicky aktivní neziskové organizace? Můžete vládu Andreje Babiše tisíckrát nenávidět, můžete jí pohrdat, a rozhodně je této vládě co vytýkat. Ale bez ohledu na to platí, že demokratický mandát má vláda, ne někdo, kdo se snaží schovat své politické zájmy za „odbornost“. Proto vláda nepotřebuje žádné připomínkové řízení na to, aby udělala ve svých poradních orgánech organizační změny. To není otázka obhajoby vlády Andreje Babiše. Z tohoto hlediska je totiž úplně jedno, kdo je premiérem. Je to prostě otázka principu. Proto by veřejnoprávní médium nemělo takto lehce naskakovat na rétorické triky soukromých organizací s konkrétními zájmy, které mají politickou povahu. Pokud jste se rozhodli o hromadné rezignaci 53 aktivistů, což je politický akt sám o sobě (mezi nimi záměrně koordinovaný s cílem vyvolat silnou reakci), informovat, měli jste se omezit na fakta. Už převzetím jejich rétoriky jste svůj text zpolitizovali. Nemáte zač,“ publikoval na platformě X.
A Piráti napsali, že odcházejí experti a nahrazují je loajální lidé.
Činnost zemských škůdců pracujících pro cizí zájmy by měla být po zásluze odměněna, říká pro ParlamentníListy.cz europoslanec Ivan David. Čeští donašeči do Bruselu podle něj zemi škodí.
Foto: Youtube Popisek: Europoslanec Ivan David při slyšení kandidátů na eurokomisaře
Evropský parlament nedávno schválil nové „předpisy o rostlinách vyšlechtěných pomocí nových technik úpravy genů“. Ujišťuje však, že se nemá jednat o povolení neprobádaných genetických manipulací. Jak se na to díváte vy z pohledu člena výboru pro zemědělství?
Jsem přesvědčen, že genetické manipulace jsou budoucností zajištění potravy s ohledem na růst populace a klimatické změny. Lze tak dosáhnout mnohem rychleji vytvoření modifikovaného organismu než tradičním křížením nebo výběrem spontánně zmutovaných organismů. Mnoho lidí má hrůzu ze zásahu do božích záměrů. Genetická manipulace je technika, spíše soubor technik, dnes už velice pokročilých. Kromě pozitivních výsledků přinášejí i rizika. Nelze povolit odrůdy vyšlechtěné tak, že snášejí herbicidy a tím umožňují jejich masové použití.
Vážným rizikem je monopolní postavení korporací produkujících určité odrůdy, které mohou díky lobbingu vytlačovat konkurenci. Komise pravidelně protlačuje některé odrůdy získané genomickými technikami a Parlament je opakovaně zamítá. Ale jako krmiva se do Evropské unie dovážejí v obrovském množství, například sója nebo kukuřice, nebo textil z modifikované bavlny. Většina členů zemědělského výboru se upřímně snaží se rizikům vyhnout.
Když už hovoříme o vašem působení ve výboru, co jsou aktuálně další výzvy, které projednáváte?
Na prvním místě jde o peníze, jde tedy o budoucí rozpočet na zemědělství, který už desítky let stále klesá. Pro další období má klesnout o dalších 24 % ve prospěch například zbrojení. Také Zelení mají ctižádost dosáhnout využití co největšího podílu „zemědělských fondů“ na „grýndýlové“ projekty. Na výboru ENVI (pro životní prostředí), kde se o tom jednalo, jsem patřil k menšině proti paušálnímu vyčlenění části prostředků od zemědělství k environmentálním účelům. Zelení, liberálové, socialisté a Levice žádají 43%.
Projednává se samozřejmě mnoho dalších návrhů. Například transport zvířat. Navrhovatelé přicházejí s naprosto nerealizovatelnými požadavky, například aby u každé nakládky a vykládky byl veterinář. Nestačila by na to pracovní kapacita všech veterinářů v EU, kterých je už dnes nedostatek. Ambiciózní navrhovatelé se realitou nezatěžují.
Důležitá je otázka reprodukčního materiálu nebo „nařízení o lesích“, kde monitorování původu produktů má zabránit odlesňování. Návrhy jsou mimo realitu, technicky a organizačně neproveditelné a administrativně nesmírně zatěžující.
Nebo označování zemědělských komodit a potravin z hlediska jejich původu nebo vhodnosti ke konzumaci…
Samostatnou kapitolou jsou dovozy a vývozy včetně obchodních smluv mezi EU a třetími zeměmi.
O potravinách se hodně mluvilo v souvislosti s chystanou dohodou mezi EU a organizací Mercosur. Co je v tomto nového?
Dohoda se nejspíš protlačí, Komise je pro, stejně jako většina poslanců a Evropské rady. Obrazně se hovoří o podpoře vývozu německých aut výměnou za potlačení francouzského zemědělství.
Skoro všichni členové zemědělského výboru jsou proti, aby je doma zemědělci nezabili, ale předsedkyně výboru Ing. Veronika Vrecionová je pro, věří, že to pro hospodářství EU bude prospěšné.
Ovšem pokud by byl někde zájem například o německá auta, automobilka postaví fabriku přímo v zahraničí, takže to vývozu moc nepomůže. Překážky pro konkurenceschopnost, které vytváří Komise a většina europoslanců, jsou mnohem větší než hypotetický prospěch z podobných mezinárodních smluv.
Že to poškodí zemědělství v celé EU, na to lze vzít jed. O tom, co se bude prodávat, rozhodují obchodní korporace, ne zákazníci.
Zemědělskou politiku má ale drtivá většina Evropanů spojenou hlavně s dotacemi. Aktuálně se opět řeší české dotace pro Agrofert kvůli střetu zájmů Andreje Babiše. Opozice z toho dělá kauzu, ve které nám kromě evropských sankcí hrozí také to, že budeme muset celou částku platit z českého rozpočtu. Jak reálné jsou z vašeho pohledu tyto sankce?
Je to svinstvo v krystalicky čisté podobě, protože o dotacích pro Agrofert předseda vlády nerozhoduje. Ty jsou přidělovány podle splnění podmínek a kontroly jsou velmi přísné. Celá kauza je plod tupého antibabišismu. To neznamená, že nebude uplatněn postih…
Pokud jde o roli české opozice, tak ta je velmi aktivní i v Evropském parlamentu, třeba Danuše Nerudová se ani netají, že českou vládou unijním orgánům v podstatě „udala“ kvůli legislativě o veřejnoprávním vysílání. Co říkáte na tyto „bruselské“ aktivity české opozice?
Činnost zemských škůdců pracujících pro cizí zájmy by měla být po zásluze odměněna. Kritériem hodnocení musí být, co prospívá občanům České republiky. Eurohujeři jsou jen specifickou odrůdou kolaborantů.
Komunikace mezi vládní koalicí a Bruselem probíhala i kvůli novele legislativy o akceleračních zónách, když z EU měli přímo tlačit na poslance Filipa Turka. Vnímáte nějakou změnu v chování bruselských úředníků k Praze po výměně vlády loni na podzim?
Česká republika má sotva tříprocentní vliv. Naopak Komise má na ČR vliv obrovský. Prostě budou trvat na tom, abychom se všemu podřídili, ať je to pro nás výhodné nebo ne. Nepodřídíme-li se, přijdou sankce. Donašeči jsou na jejich straně.
Nedávno došlo k určité úpravě Green Dealových pro „domácí“ emisní povolenky ETS 2. Zásluhy si za to připisuje právě česká europoslankyně Danuše Nerudová. Jak tedy tuto změnu hodnotíte, skutečně je tak významná?
Změna je pozitivní, ale významem kosmetická. Samozřejmě jsme ji podpořili, ale problém to neřeší, jen lehce mírní, pokud vůbec.
Vylezete, pozdravíte, a lidé vás vyřvou a vypískají. Tak by se daly na základě čerstvých i starších zkušeností shrnout situace, kterým čelí vládní politici v prostředí s převahou voličů opozice. Ironií je, že pokud by na podobné akce nepřijeli, sklidili by kritiku stejně. Odpůrci současné vlády tak riskují, že se jim nakonec splní jejich vlastní sen.
Foto: Hans Štembera Popisek: Oto Klempíř, ministr kultury
V sobotu se Andrej Babiš vyjádřil k výročí 76 let od popravy Milady Horákové. Nijak dlouze, nijak kontroverzně. Vyzdvihl, že se nevzdala svých hodnot a také její odvahu a statečnost.
Na jeho příspěvek se sletěla okřikovací úderka. Bývalý zpravodaj CNN Etzler se svým typickým výrazivem: „Alespoň dnes bys měl držet tu svou špinavou držku, estébáku.“ Člen sněmovních „ultras“ Marek Ženíšek pak do Babiše ryl slušněji: „Když o Miladě Horákové píše bývalý agent StB, který přesně na výročí její vraždy přivedl komunisty zpět k vládní moci, a kryl to proruský prezident Miloš Zeman, působí to jako výsměch její památce. Aspoň dnes mlčte.“ Dalších méně známých okřikovatelů bylo hodně.
Ještě předtím se ministr kultury Klempíř objevil na folklorním festivalu ve Strážnici. Kde byl už při pozdravu vypískán.
Není to zdaleka poprvé. Můžeme vzpomenout na incidenty, kdy kytice Babiše, Zemana a Tomia Okamury položené u památníku na Národní třídě vyhodil aktivista Van Gemund do koše. Nebo když Miloš Zeman schytal vajíčko.
Teď si představme opačný scénář. Andrej Babiš o Miladě Horákové nic nenapíše. Oto Klempíř na festival nepřijede. Babiš, Zeman a Okamura květiny k památníku nepoloží. Dojdou k názoru, že jim to nestojí za to, nechat na sebe pořvávat. Co se pak stane?
Vylezou jiní, ale názorově spříznění okřikovači. Nebo ještě hůř, vylezou ti stejní. A začnou kopat do Babiše, že mu Milada Horáková nestojí ani za příspěvek na sociálních sítích. Že nepoložil květiny. Že ministr kultury nejezdí na kulturní festivaly. Že nesdílí jejich tak důležité hodnoty. Asi nejlépe na takovou situaci sedí úsloví „Z deště pod okap“. Ať uděláte cokoliv, nepomůžete si. Můžete si jen vybrat, kdo na vás bude řvát.
Dva tábory okřikovačů se až na velice vzácné výjimky nikdy neokřiknou mezi sebou. Ti, kdo by do Babiše kopali za neúčast, neokřiknou ty, kdo do něho kopou právě za účast. Ví, že kopou za stejnou věc. A pokud se jich zeptáte, co by tedy Babiš měl udělat, s největší pravděpodobností to bude něco ve stylu: „Nebýt premiérem.“
Je to ironické. Je to vlastně neschopnost smířit se s vítězstvím. Pokud je největší výtkou těchto lidí vůči Babišovi, že byl agent StB, jak jinak si vykládat, že Babiš velebí Miladu Horákovou a že pokládá květiny u památníku konce komunistického režimu? Neměli by dotyční být rádi, že jejich ideologie je tak obecně přijímána, že i jejich bývalí nepřátelé ji musí, alespoň naoko, vyznávat? Jenže to by vyžadovalo racionální uvažování. A ochotu se smířit. Ty nejsou. Babiš, Okamura či Klempíř nejsou členy toho správného kmene. To každý pravdoláskař pozná takříkajíc „po čuchu“. A cítí niternou potřebu to dát najevo.
Svým oboustranným řvaním pak riskují, že polistopadový konsenzus rozbijí. Dočkají se sice toho, že jejich akce budou skutečně jenom jejich, nikdo ze současného vládního tábora na ně ani nepáchne. Ale budou pak sdílet stát s lidmi, se kterými nebudou mít už vůbec nic společného. Jak to pak dopadá, to si některé země v Evropě zažily nedávno. A nebylo to sametové.
FICO ODHALIL PRAVÝ DŮVOD PAVLOVY UMANUTOSTI! V Ankaře se chystá revolvingový úvěr 70 MILIARD € ročně – zbrojaři z Hradu by se přisáli jako pijavice. Pavel MUSÍ vést delegaci, aby PODEPSAL miliardy pro válku A právě proto ve čtvrtek Petr Pavel tak kategoricky a neústupně prohlásil, že musí stát přímo v čele delegace, a nikoliv fungovat pouze jako její řadový člen? Jako vedoucí delegace má totiž právo podepisovat klíčové dokumenty a garantovat aliančním partnerům, že Česká republika se zbrojního programu zúčastní, i kdyby s tím Babišův kabinet nesouhlasil.
Díky Robertu Ficovi už víme, co stojí za Pavlovou umanutostí summitem! Bude se tam totiž schvalovat finanční revolvingový program za 70 miliard EUR na zbrojení Ukrajiny každý rok!
To, co původně vypadalo jako klasický kompetenční spor o reprezentaci země navenek, se v kontextu nových mezinárodních souvislostí mění v hlubokou politickou detektivku.
Prezident republiky Petr Pavel ve čtvrtek v exkluzivním vyjádření pro Českou televizi otevřeně deklaroval, že pokud bude začleněn do delegace České republiky na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře, automaticky se stane jejím vedoucím a bude to on sám, kdo bude autoritativně rozhodovat o tom, kterých konkrétních akcí a jednání se v Turecku zúčastní.
Záhadu prezidentova nepochopitelného chování však možná úplnou náhodou, nebo možná s geopolitickým záměrem, rozlouskl slovenský premiér Robert Fico. Ten se během své návštěvy východního Slovenska zúčastnil otevřené diskuse se studenty v Bardejově.
Právě na tomto fóru Fico pronesl slova, která okamžitě zaplavila alternativní i hlavní mediální proudy v obou částech bývalé federace. Slovenský ministerský předseda se nechal slyšet, že má obrovské obavy z nadcházejícího summitu NATO v Ankaře. Důvodem těchto obav má být fakt, že se za zavřenými dveřmi chystá ke schválení monstrózní, dosud nepředstavitelný finanční a vojenský závazek.
Podle Fica se má jednat o takzvaný opakovaný (fin. revolvingový) úvěr s ročním cyklem v astronomické výši 70 miliard EUR, který má sloužit k dlouhodobému financování a pokračování válečného úsilí na Ukrajině. Tento program by znamenal, že členské země NATO by rok co rok, bez ohledu na vývoj ekonomiky či vůli vlastních občanů, odevzdávaly miliardové částky do společného fondu. A právě v tomto momentě celá politická skládačka v České republice do sebe doopravdy a dokonale zacvakla jako puzzle.
Pijavice na miliardovém fondu? Kdo profituje z ankarského plánu?
Pokud se podíváme na mechanismus, jakým má tento obří alianční balík fungovat, zjistíme klíčovou věc: tyto peníze podle dostupných zákulisních informací nepůjdou na Ukrajinu přímo v hotovosti na zlaté záchody. Budou z naprosté většiny využity k masivnímu nákupu zbraní, těžké techniky a munice. Klíčové však je, že tyto nákupy se nebudou realizovat jen a pouze ve Spojených státech amerických, ale zejména u zbrojařských firem „členských zemí NATO“, tedy v drtivé většině u evropských zbrojovek.
Jde o zakázky, které mohou zbrojařům zajistit astronomické zisky na celá desetiletí dopředu. Pokud by se však současná protiválečně orientovaná Babišova vláda od tohoto programu na summitu v Ankaře distancovala, odmítla ho podepsat nebo se k němu připojit, byl by to konec. Znamenalo by to pro české zbrojaře napojené na Pražský hrad naprostou katastrofu. Mohli by být z tohoto lukrativního programu NATO okamžitě a nekompromisně vyloučeni.
Noční alarm na Ústavním soudě a lobbistické pozadí!!!
„Za vším hledej peníze.“ Ševčík načrtl, proč se Pavel vnutil na summit
VHLED MIROSLAVA ŠEVČÍKA V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se poslanec Miroslav Ševčík vyjadřuje k rozhodnutí Ústavního soudu, dle kterého má prezident Pavel jet do Ankary jako součást delegace na summit NATO. „Podle mého názoru ústavní soudci zneužili své postavení, protože jsou prakticky neodvolatelní. Protiprávně zasáhli do výsledků posledních parlamentních voleb,“ říká. A zmiňuje také možný důvod, proč se Petr Pavel chce mermomocí summitu zúčastnit.
Foto: ParlamentníListy.cz Popisek: Miroslav Ševčík
Česká televize vstoupila v pondělí do výstražné stávky. Některé pořady, včetně zpravodajských, byly vysílány s minutovým zpožděním. Máte pocit, že jste o něco přišel?
Určitě jsem o nic nepřišel, protože jsem měl štěstí, nebo vlastně neštěstí, že jsem byl součástí vysílání České televize v den stávky. A Česká televize fantasticky potvrdila v podstatě to, co jsem jí už dříve vytýkal. Když jsem si ve studiu dovolil upozornit na to, že v jiném vysílání, které Česká televize vedla shodou okolností se stejnou moderátorkou, došlo k tomu, že jsem byl touto moderátorkou během stejné doby, co jsme mluvili s nějakou poslankyní od Pirátů, já desetkrát přerušen, tak tahle Pirátka nebyla přerušena ani jednou. Nakonec to vygradovalo tím, že se bývalý ministr Lipavský zastával České televize, aniž vůbec věděl, o co se jedná. A Lipavský, jako to, co předvedl, bylo opravdu až směšné a ukazuje to na úroveň politiků, které jsme tady měli a kteří se dokonce stali ministry. Takže vůbec se nedivím Miloši Zemanovi, který měl velmi významné výhrady vůči této osobě.
Navíc jsem dokládal v České televizi jednoznačně to, že systém, který se tu má zavést, je funkční v sedmnácti zemích, resp. v osmnácti, kde jsou veřejnoprávní média placena z rozpočtu nebo kombinací s reklamou. To málokdo ví, že i Česká televize ve svých odkazech na sponsorování pořadů používá reklamu. A je zajímavé, že z opozičních stran dávají za příklad například Finsko a Švédsko. A přitom tam je speciální veřejná daň. Není to koncesionářský poplatek, je to zvláštní daňový mechanizmus, který je určen pro veřejnoprávní média. Pak jsou smíšené modely. Vedle poplatku je významným zdrojem také reklama. A pak jsou rozpočtové modely. Poplatkový model v podstatě v současné době funguje pouze v Česku, Německu, Řecku, Irsku, Itálii a Portugalsku. A Rakousko je blízko tomuto modelu, ale má tam dílčí refundaci i ze státního rozpočtu.
Tvrzení některých představitelů Milionu chvilek pro demagogii a na ně napojených politiků, že financování ze státního rozpočtu povede k politickému ovlivňování veřejnoprávních médií, považuji za nesmysl. Podle mého názoru byla tato média nejvíce ovlivňována právě za předchozí vlády, kdy se tehdejší pětikoalice snažila získat nad médii veřejné služby politickou kontrolu, mimo jiné i prostřednictvím financování. Zvýšila poplatky a zároveň rozšířila počet členů mediálních rad tak, aby do nich mohla dosadit své lidi a získat v nich většinu.
Právě proto považuji za důležité, aby občané měli k dispozici všechny podstatné informace. Popisuji je podrobně proto, že se podle mého názoru často opomíjejí nebo zamlžují.
Z dostupných údajů vyplývá, že průměrný týdenní zásah České televize u populace starší 15 let klesl ze 74 % v roce 2020 na 65 % v roce 2025. To znamená, že Česká televize v této skupině přišla téměř o milion diváků.
Tento vývoj podle mě ukazuje, že část veřejnosti dává přednost jiným televizím než České televizi. V oblasti zpravodajství a publicistiky podle mého názoru působí některé soukromé televize, například CNN Prima News nebo Nova, vyváženěji než Česká televize. Rozdíl ve vyváženosti zpravodajských a publicistických pořadů je podle mě natolik výrazný, že se téměř nedá srovnávat.
K této věci se podle mého názoru výstižně vyjádřil také bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný, který dříve působil i ve veřejnoprávní televizi. Doporučuji si jeho stanovisko poslechnout, protože k tématu nabízí vlastní zkušenost i širší pohled.
Podobně jako já zdůrazňuje, že „za vším hledej peníze“. Podle mého názoru zde skutečně hrají významnou roli finanční zájmy jednotlivých skupin působících v České televizi.
A co kdyby se Česká televize úplně odmlčela?
Domnívám se, že kdyby se Česká televize úplně odmlčela, v oblasti zpravodajství a publicistiky by to nepředstavovalo zásadní problém. Tyto pořady jsou podle mého názoru do značné míry nahraditelné soukromými televizemi.
Rozdíly jsou patrné i při srovnání počtu zaměstnanců jednotlivých médií:
· Česká televize má necelé tři tisíce zaměstnanců,
· Nova má přibližně 750 zaměstnanců,
· Prima má zhruba 500 zaměstnanců,
· Český rozhlas má kolem 1 400 zaměstnanců,
· soukromá rádia mají obvykle 100 až 300 zaměstnanců.
Průměrné mzdy jsou přitom v České televizi a Českém rozhlasu podle mého názoru výrazně vyšší než v soukromých rádiích. I proto se domnívám, že v těchto institucích existuje prostor pro významné úspory.
Z těchto důvodů si nemyslím, že by veřejnost o něco zásadního přišla, pokud by se Česká televize dočasně nebo úplně odmlčela.
V sobotu měli Ostravané možnost slyšet Jaromíra Nohavicu zpívat českou hymnu na mistrovství světa v hokejbalu. Stejnou možnost mohli mít i diváci ČT sport. Nestalo se tak. Česká televize přenos obrazu a zvuku ustřihla krátce poté, co zaznělo Nohavicovo jméno. Veřejnoprávní médium se hájí technickými komplikacemi a tvrdí, že zpěvák toto vysvětlení přijal. Co k tomu říci?
Tento případ podle mého názoru dobře ukazuje způsob, jakým Česká televize pracuje. Jak jsem uvedl už v první odpovědi, mám s tím osobní zkušenost z jejího vysílání.
Musím zároveň konstatovat, že oproti začátku devadesátých let a celým devadesátým létům vnímám výrazný posun. Podle mého názoru je dnes v České televizi patrný politický tlak a vliv bývalé pětikoaliční vlády. Domnívám se také, že na její směřování mohou mít vliv různé zájmové skupiny podporující bývalé Fialovo vedení státu.
V tomto konkrétním případě to považuji za útok na člověka, který ve své profesi něco dokázal. Podle mého názoru se Jaromír Nohavica České televizi nehodí, a proto přenos ukončila právě ve chvíli, kdy zaznělo jeho jméno.
Považuji to za nepřijatelné a nemyslím si, že šlo pouze o technické komplikace. Pokud by technické problémy skutečně nastaly, ukazovalo by to podle mě na neprofesionální práci České televize.
Vláda rozhodla o nezařazení Petra Pavla do delegace na summit NATO v turecké Ankaře. Je dobře, že se prezident soudí?
Považuji to za absurdní a za popření našeho ústavního systému, který stojí na oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Podle mého názoru ústavní soudci zneužili své postavení, protože jsou prakticky neodvolatelní. Protiprávně zasáhli do výsledků posledních parlamentních voleb tím, že fakticky zpochybnili rozhodnutí parlamentu a omezili rozhodnutí vlády.
Zároveň podle mě zasáhli do působnosti výkonné moci, která rozhodla, že Petr Pavel by se vzhledem ke svým dřívějším výrokům o některých představitelích NATO, zejména o prezidentu Trumpovi, neměl summitu NATO účastnit.
V této souvislosti považuji za důležité také to, že prezident se v zahraničí negativně vyjadřoval o české vládě, což podle mého názoru překračuje hranice jeho ústavní role.
Takový postup podle mého názoru nemá v dosavadní praxi obdoby. Prezident by měl případnou kritiku vlády uplatňovat především doma, při jednáních s jejími představiteli nebo ve veřejné politické debatě.
Za nepřijatelné považuji, pokud se k české výkonné moci kriticky vyjadřuje v zahraničí. To, co předvedl například v Estonsku, podle mě překročilo přijatelnou míru.
Podle mého názoru existoval důvod, proč by se Petr Pavel summitu NATO účastnit neměl. Souvisí to především s jeho dřívějšími výroky o Donaldu Trumpovi.
Připomínám například jeho vyjádření, v němž označil Trumpa za odpudivou lidskou bytost. Zmínit lze také jeho další výrok, podle kterého je Trump větším škůdcem NATO než ruský prezident Vladimir Putin.
Je třeba si uvědomit, že podle mého názoru zde vzniká nebezpečný precedent soudcovské vlády, která by tímto způsobem postupovat neměla. Takový postup podle mě odporuje ústavním principům.
Za problematické považuji také to, že Ústavní soud nepřizval své oponenty, respektive zástupce vlády, aby se k věci mohli vyjádřit. Rozhodl tedy bez toho, aby vyslechl všechny dotčené strany.
Zvlášť závažné je podle mého názoru použití předběžného opatření v takové věci. V životě České republiky podle mě nebyl tento nástroj ze strany Ústavního soudu v podobném institucionálním sporu nikdy použit tímto způsobem.
Podle mého názoru nejde o dětinský spor, ale o vážný institucionální konflikt s významnými politickými důsledky. Přirovnání k historickým událostem zde používám jako upozornění na to, že zdánlivě dílčí krok může mít dalekosáhlé následky.
Za problematické považuji zejména to, kdo tento spor podle mého názoru politicky ovlivňuje a jakou roli v něm sehrává prezident republiky. Jmenování prezidenta do vedoucí funkce delegace vnímám jako další krok, který posiluje politické napětí mezi ústavními institucemi.
Domnívám se, že Česká republika není a nemá být řízena vojenským způsobem. Právě proto je podle mě důležité trvat na ústavních pravidlech, civilní kontrole moci a respektu k rozhodnutím vlády a parlamentu.
Je třeba znovu připomenout zásadu „za vším hledej peníze“. Podle mého názoru se v této věci nerozhoduje pouze o účasti na summitu, ale také o významných finančních závazcích.
Jedním z projednávaných témat má být schvalování úvěru Evropské unie ve výši přibližně 70 miliard eur ročně, který by měl být využit na vojenské dodávky na Ukrajinu. To je mimořádně citlivé téma, zejména v situaci, kdy jsou veřejné rozpočty mnoha států velmi napjaté a vysoce deficitní.
Pokud by českou delegaci vedl Petr Pavel, domnívám se, že by takové řešení podporoval. Podle mého názoru je jeho postoj ovlivněn dlouhodobými vazbami na vojenské a zbrojařské prostředí, které mohou souviset i s budoucím financováním jeho politických aktivit.
Proto tuto otázku nevnímám jen jako zahraničněpolitické rozhodnutí, ale také jako záležitost spojenou s finančními zájmy a rozdělováním veřejných prostředků.
Je třeba zdůraznit, že podle mého názoru jde především o rozhodnutí politické, nikoli právní. Ústavní soudci svým postupem prostřednictvím předběžného opatření popřeli stanoviska výrazné většiny našich ústavních právníků k otázce zahraničních cest ústavních činitelů. A podle chování ústavních soudců pánů Baxy a Šámala při tiskové konferenci u příležitosti vyhlášení předběžného opatření jim to bylo nepříjemné a bylo zřejmé, že to byla politická objednávka. Od podání žaloby po vyhlášení předběžného opatření neuběhlo ani 44 hodin. Když rozhodovali například o důchodech, tak jim to trvalo přes 240 dnů (ne hodin).
Za problematické považuji také odůvodnění tohoto přelomového rozhodnutí. Podle mého názoru Ústavní soud nevystihl skutečnou podstatu věci, když dosavadní společnou účast premiéra a prezidenta na summitech NATO označil za ustálenou či víceméně náhodnou praxi.
Podstatné je, že vláda v této věci rozhodla svým usnesením. Domnívám se proto, že Ústavní soud nemůže takové rozhodnutí výkonné moci fakticky rušit ani nahrazovat vlastním politickým úsudkem. Takový zásah podle mě překračuje meze jeho ústavní role.
Je třeba říci, že podle mého názoru se Ústavní soud nechal zatáhnout do otevřeného politického střetu. Tímto postupem fakticky odsunul stranou ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými ústavními institucemi.
Za mimořádně závažné považuji také to, že k tomu došlo prostřednictvím bezprecedentního použití předběžného opatření ve sporu mezi institucemi státu. Takový postup podle mě představuje zásadní zásah do ústavního systému.
Vnímám to jako pokus o přepsání dělby moci v České republice a posun směrem k poloprezidentskému systému. Výsledkem by podle mého názoru bylo oslabení institucí, které nesou přímou demokratickou odpovědnost vůči občanům, tedy Parlamentu a vlády.
Naopak by se tím posílily instituce, které takovou přímou odpovědnost nemají, zejména prezident republiky a Ústavní soud. To je podle mě o to problematičtější, že ústavní soudce jmenuje právě prezident republiky.
Je to nehorázné, je to hnusné a je to záležitost, kterou by si měli občané velmi dobře promyslet, zvážit a vědět, jak se zachovat například při příští volbě prezidenta.
Co by měla vláda udělat?
Taková velmi rychlá úvaha po konzultacích s renomovanými právníky.
Usnesení o předběžném opatření je procesní povahy, tzn. je možné je zrušit (a je stále čas). Nabízí se tedy zejm. podat návrh na zrušení předběžného opatření a opřít ho také o (byť nemnohou) judikaturu samotného Ústavního soudu, která se týká předběžných opatření.
Může být také spor o to, co vše z občanského soudního řádu ohledně předběžných opatření se má použít a co Ústavní soud nepoužil. Např. „kauce“ ohledně škody, bez jejíhož složení zásadně nelze návrhu vyhovět.
Mohl by být také podán návrh na vydání předběžného opatření z „druhé“ strany.
Další názory a poznatky publikoval mimo jiné i bývalý děkan Právnické fakulty pan profesor Gerloch.
Britský premiér Keir Starmer rezignoval. Jak vládl Velké Británii?
Rezignaci Keira Starmera lze podle mého názoru chápat jako výsledek hlubší politické krize ve Velké Británii. Pokud po něm nastoupí ještě levicověji orientovaný nástupce, může to podle mě znamenat další posun směrem k politice, kterou považuji za ideologicky nebezpečnou.
Za ostudné považuji, že se Velká Británie během několika posledních let dostala do situace, kdy se v čele vlády střídá už několikátý premiér. Tento vývoj podle mě ukazuje na dlouhodobou nestabilitu britské politiky.
Starmerovu vládu kritizuji také kvůli přístupu k migrační politice a veřejné debatě. Podle mého názoru docházelo k tomu, že byli postihováni lidé upozorňující na problémy spojené s migrací a bezpečností, zatímco pachatelé závažných trestných činů nebyli vždy dostatečně trestáni.
Výrazné výhrady mám rovněž k jeho zahraniční a bezpečnostní politice. Domnívám se, že podporoval další vojenskou eskalaci, aniž by bral dostatečně v úvahu finanční možnosti Velké Británie i dalších evropských států. Podle mého názoru tím přispíval k tlaku na další zadlužování a k prodlužování konfliktu na evropském kontinentu.
Jeho odchodu podle mého názoru není třeba litovat. Přestože labouristé ve volbách výrazně uspěli, Starmerova osobní popularita patřila k nejnižším. K jejich vítězství podle mě přispělo především selhání konzervativců, zejména pod vedením Borise Johnsona, kterého rovněž považuji za politika podporujícího vojenskou eskalaci.
Do budoucna očekávám, že se může více prosazovat Nigel Farage. Věřím, že Velká Británie by se mohla vrátit k politice založené na větší odpovědnosti, národní suverenitě a důrazu na principy, které byly spojovány například s érou Margaret Thatcherové.
