Nezbývá než souhlasit
Taky patřím ke generaci dnešních šedesátníků až sedmdesátníků.
Tento článek jsem napsal a ocitoval z různých zdrojů, protože patřím k těm, co zažívali pouto mezi umělci, herci, zpěváky, jejich diváky a posluchače. K lidem, kterým oni kdysi věřili, a pro které hráli a zpívali. Patřím do doby, kdy nám umělci neříkali, že jsme debilové, co ničemu nerozumí. Patřím do doby, kdy z pódia létaly narážky na tehdejší totalitní režim.
Všichni jsme byli na jedné lodi, všichni jsme věděli, o čem je řeč, umělce vítali výbuchy smíchu a potlesku. Měli jsme pocit, že nám někdo rozumí, a že o nás někdo stojí, že se o nás někdo zajímá.
Takže milí dnešní „umělci“ – tohle všechno jste v nás zabili. Už neříkáme naši umělci, už vám říkáme jen šmíra a trapní komedianti. Mnozí z nás vás nechtějí ani poslouchat, ani vidět a nechtějí chodit na vaše divadelní představení.
*Zdeněk Svěrák* byl pro nás kdysi pojmem, protože byl ve svém oboru jedinečný. Dnes je z něj zaujatý, nenávistný, zavilý stařík nad hrobem.
Kdysi jsem měl rád pohádku „Jak se budí princezny“. Tak na ni se dnes už nedokážu dívat, protože je mi ze zpitomělého sluníčkáře *Jana Hrušínského* zle.
Rád jsem poslouchal *Tomáše Kluse* – už to nejde a jeho cédéčka jsem hodil do koše na odpadky.
A ti mladí v čele s *Jiřím Mádlem a Marthou Issovou* jsou klasičtí
vymetenci, z nichž padají pouze hovnokecy a jejich mediální
eurovypreparovanost křičí na dálku.
O jinak dobrém režiséru *Janu Hřebejkovi* ani nemluvě.
Přál bych si, aby se oživilo znovu to souznění mezi národem a jeho umělci, ale to chci asi moc a cesta k nápravě není vidět. Neustále na mne útočí z novin, z televize, z internetu záplava pitomostí od komediantů všeho druhu:
/o lásce a pravdě
/o tom, jak se máme chovat
/o tom, jak jsme hloupí
/o tom, jací jsme hajzlové
/o tom, jací jsme rasisté a xenofobové
/o tom, že jsme rusofilové
/o tom, že důchodci by měli držet hubu a krok
/o tom, že bychom měli vychcípat i se Zemanem (to přesně řekla nedávno herečka Eva Holubová)
/o tom, že je lepší muslim než český nevěřící nebo křesťan
/o tom, jak ničemu nerozumíme.
A hlavně o tom, že pokud tohle nevnímáme tak jako oni, marně žijeme. Protože oni jsou „elitou“ národa, všemu rozumí, i když se mnozí narodili až po roce 1989, ale všechno o době před tím znají mnohem nejlépe, všude byli mnohokrát. Jen nás neslyší, nás neposlouchají, a mezi námi asi nikdy nebyli. Přeposílám, taky patřím ke generaci dnešních šedesátníků až sedmdesátníků.Doufám, že někde nenarazím po mém příjezdu do Prahy příští týden.Přílohy jsou odkazem dnešního umění