Každů miluje jiné zvíře. Někdo je pejskař, jiný kočkař, akvarista, terarista (někdo terorista) , ptákolog a tak dále, ale o to nejde, to každý víme.

Já jsem kočkař až za hrob a s kočkami jsem kamarád od dětství. První kočičku jsme dostali jako malé a ještě slepé koťátko po přejeté matce, černobílá kočička Micinka viděla jako první (Impreeting) nás, ne matku, my ji mňoukat nenaučili, zato předla a krásně syčela jak správná hadice.

Od té doby (zemřela v 10. letech na rakovinu mléčných žlaz) těch kočíček a kocourků bylo mnoho, mají chudinky kratší život a odejdou náhle, bez varování…

Nyní obhospodařujeme 7 kastrovaných koček (z toho dva kocouři) a poznatky máme dost široké:

Zřejmě víme všichni, že MY ROZHODNĚ NEJSME MAJITELÉ, PÁNÍČKOVÉ jak si myslíme, takje tomu u pejsků. Kočka nás ADOPTUJE a při své nezávislé, hrdé až někdy egoistické povaze se také tak umí potvora chovat.

Každá z nich má jinou, neopakovatelnou povahu. Jinak kominukuje, jinak přede (pokud chce a vůbec..) jinak se chová venku či doma. To mimochodem závisí i na ročním a denním období. To je známo. Nic nového jsem nenapsal…

Nezávislost koček je taková, že my 4 kočky na chatě máme natolik VYČŮRANÉ A SAMOSTATNÉ. že klidně odjedeme na týden mimo a ony se samy uživí (vyčůranost je chodit po kamarádech a vyžírat je), i když máme zajišteno krmení kamarády či v rodině. Jedna z nich byla loni 8 týdnů na svahu před chatou v řadě horních chat 200-300 netrů daleko. Mluvil jsem s ní, ale domů nechtěla a řekla, že přijde, až sama bude chtít- inu, korýtko plnil kamarád. Misi pak splnila a dostavila se, až kámoš odjel pryč a najednou jsme jí byli dobří. Přes zimu vystrčila čumáček jen když chtěla na WC a projít se, aby obratem byla doma a prochrápala a propředla celý den i v noci když jsem s njí komunikoval. Teď stále doma chrápe, žere a venku se…

Inu:

• Kočka komuinikuje, když cokoliv chce a chce, aby se jí nejlépe IHNED vše splnilo

• Kočka se vetře, když sama chce, kdepak ji jen tak vzít na klín či do náruče- některé mne dokáží i poškrábat a vynedat, že chrápaly a já si teda KURVA dovolil… Třeba sousedův kocourek Honza…ale žrádlo si rád vezme a nádherně přede!
• Každá kočka pozdraví, když ráno, či během dne přijde do chaty a rozloučí se taky

• Kocoura vyzvu- jde na srstici, na masisko (všechny) a přijde a pomáhá mi… nadsázka, ale je se mnou a kontroluje výrobu čehokoliv, nevadí mu motorová pila, bruska, rány kladivem- prostě ví, že se to jeho netýká a nebezpečí mu nehrozí. Ale do bazénu jsem ho nedostal… 🙂 Do dílny chodí ostatní na kontrolu, co se tam děje, jsou zvědavé a dobře se jim tam leží. Pak je volám, když nechtějí, „ztratí“ se tam a pak ráno/po naší práci mi vynadají po otevření vrat dílny a jdou se hrdě nažrat.
• Kočka je neskutečně zvědavé zvíře

• Kocour i kočky se mnou poslouchají metal, rock a tak dále a na některé skladatele a skupiny přijdou samy, když je slyší v obýváku
• Správná kočka si umí obrazně dupnout: „Seber se a udělej, co chci“, a na to mají řadu komunikačních slovních (hooodně druhů mňoukání) i mimoslovních komunikačních kanálů (tření se, kontrola očima, že milostivě sama od sebe konečně přijde a tak dále)
• Žádná z nich se nenechá do ničeho nutit, ani do jídla, protože ví, kdy má dost (a to je u zvířat veliký rozdíl jak u lidí).
• Jackie musí mít vždy poslední slovo. prostě to tak má a nemá cenu s ní diskuzi prodlužovat
• Amálka s oblibou budí (koho jiného než mě) kolem 04:10 ráno- dej mi nažrat a pak mne pousť ven vole!
• Jackie a Fabiánek spí s námi (ne vždy) v posteli a zahřívají a někdy i překáží
• KAŽDÁ KOČKA JE HRDÁ A NEZLOMNÁ, AVŠAK NE FALEŠENÁ- BLBÝ MÝTUS NEZNÁLKŮ

Napsalo by se toho více, ale závěr je pro mne jediný:

Život s kočkami je plný překvapení, radosti i starostí, ale nikdy nejsem zklamán a naštván, vždy rád vstanum, vzbudím se, slezu, dojdu, přinesu, nakrním, podrbu, provedu srstici- kartáčem- a vůbec posloužím- to je to, oč těm potvůrkám běží!

Mám je prostě moc rád, miluju je a je mi líto, že mají tak krátký život, neboť ŽÁDNÁ Z NICH NENÍ NAHRADITELNÁ….

Nepřipomíná Vám to PS a Senát?