Pro literární měsíčník Host promluvila Věra Kunderová, manželka
slavného spisovatele a emigranta Milana Kundery, která s ním odešla do
exilu. „Možná že vás překvapí, že jsem to byla já, kdo byl od začátku
rozhodnut se nevracet. K definitivnímu společnému rozhodnutí došlo ve
chvíli, kdy Milan začal psát rok po našem příjezdu Knihu smíchu a
zapomnění; bylo hned jasné, že za tu knihu by v Čechách musel být
odsouzen, ta kniha byl definitivní rozchod. Stačilo ostatně, že z ní
publikoval v Nouvel Observateur ukázku, bylo to v roce 1979, aby byl
okamžitě zbaven občanství,“ okomentovala teoretickou možnost se vrátit
do Čech, kterou měli, ještě když odjížděli. Kunderová uvedla, že se jí
po Čechách velmi stýská.

„Emigrace je těžká věc. Je to nejhorší blbost, kterou může člověk v
životě udělat. „Byla jsem celou dobu přesvědčena, že už nikdy neuvidím
Prahu. Můj pesimismus byl absolutní. Listopad byl především
neuvěřitelné překvapení. A pak dojetí. A pak radost. Co si myslím o
pokračování? Člověk, který žije tak dlouho v cizině a ví, že se už
nevrátí, může vám jen držet palce a sám se ptát. “Kunderová také
uvedla, že s exilovými kruhy se nestýkala. S jednotlivými přáteli
ano.“

„Ano, komunisti byli hrozní, zavírali a popravovali lidi, ale po
Maďarsku, po roce 1956, to přestalo. To bylo tak strašné zlo, co se
tam dělo, že se lidé začali, myslím si, probouzet,“ mínila. Ani na
Rusy prý nemůže nadávat tak, jak se to děje v Čechách. „Pamatuju si,
jak jdu 21. srpna z televizního vysílání Bartolomějskou ulicí, byla
plná tanků a vojenských vozidel, a najednou mne jeden z těch vojáků,
mladý kluk, možná ani ne dvacet let, chytí a zatáhne do domu a zavře
dveře. Já si říkám, tak šmitec, tak takhle skončím, někde zabitá v
průjezdu, ale ten kluk mi vrazil do ruky horu letáků a říká: ‚Dlja
tvoju mať‘ a já tam čtu v azbuce něco jako: „My nevíme, kde jsme, my
jsme si mysleli, že jedeme do Německa, my jsme tohle nechtěli.‘ Ten
kluk riskoval život! Kdyby si toho všimli, tak by ho na místě
zastřelili. Já je nenáviděla, pochopitelně, ale když se ti přihodí
něco takového, tak si najednou uvědomíš, že nic není černobílý. Nic
není černý, nebo bílý, jak vy si tam myslíte, všechno je šedivé.“

Při první návštěvě Československa v roce 1990 ji prý vyvádělo z míry,
že všude slyšela angličtinu. „Všude v centru byly dvojjazyčné nápisy.
To nebylo možný ani při ruský okupaci, že by byly nápisy v ruštině!
Tohle bylo strašný odcizení. My jsme s Milanem spolu vždycky mluvili
česky. Čeština nás spojovala s domovem, a teď, když jsme se vrátili,
to vypadalo, jako by se v té zemi už česky ani nemluvilo. Jako by ta
země, ze které jsme odjeli, už neexistovala.“ A dodala, že z míry ji
také vyvedl bezdomovec. Z Paříže na ně prý byla zvyklá, ale na jejich
přítomnost v Praze nikoliv.

Odpověděla také na dotaz, proč se do bývalé vlasti nevrátili. Jednak
prý kvůli novinářům, které si ve Francii drželi od těla, ale v Čechách
by to prý nešlo.

„Potom kvůli disidentům, kteří se dostali k moci a kteří nás
nenáviděli. Z toho jsme měli obavy. A když vyšla ta odpornost o
Milanovi v Respektu, už to vůbec nešlo. Tehdy jsem si poprvé uvědomila
nemožnost návratu. A v tu chvíli se to narodilo. Touha být doma, na
svých místech, kam se člověk může schovat, a současně vědomí, že už se
nikdy vrátit nemůžu, protože tam jsou naši nepřátelé, kteří chtějí
zničit Milana.“

Kunderová naráží na článek Respektu z roku 2008: Udání Milana Kundery.

Důvody následně vysvětlila:

„To začalo v roce 1976. Rok po naší emigraci, kdy si nás pozval Pavel
Tigrid a u oběda řekl: ‚Pane Kundero, nepleťte se do politiky.‘ My
jsme na něj koukali vykuleně, proč to říká, protože Milan žádné
politické ambice neměl. On chtěl jenom psát. Teprve později jsme
pochopili, co za tím bylo. Američani, kteří byli napojeni na Tigrida,
vybrali figurku jako vůdce protikomunistické opozice Havla a měli
obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by chtěl
být sám v čele politické opozice. Ale to jsme tehdy nevěděli. To nám
došlo až později, když jsme viděli, jak se disidenti snažili Milana
pošpinit, jak na něj útočili a uráželi ho. Všechny ty útoky mám
schované v archivu. Ostatní věci jsme už vyhodili a zničili, jenom
tohle ne. Oni měli prostě obavy, že by mohl jít do politiky, a tak se
ho snažili znemožnit. A nenávist vůči němu zůstávala i po listopadu a
všechno vyvrcholilo tím odporným textem v Respektu, který nás zničil
zdravotně. A nikdo se mu dosud neomluvil!“

Odsoudit všechna komunistická léta z pohledu disidentů asi bylo
logické, protože pokud by uznali, že komunismus nebyl skrz naskrz
zlo, tak by to umenšilo jejich pověst hrdinů a bojovníků, ale zemi to
dle Kunderové poškodilo.

Názor:

Havlojidé zpět u koryt, zamyslete se..

Havle, Havle…. je fakt, že mi vrtalo hlavou, když byl pořád zavřený,
nebo pracoval někde v pivovaře, že má tolik prachů, špičkové auto,
obrovský byt a chalupu, drahý chlast….a on byl vlastně financován z
USA a západu, byl to tedy obyčejný agent a dobře placený a to někdy od
roku 1976!!!

A to vás překvapuje? Takhle byl financován už dávno a stačí se
zamyslet, jak je možné, že rodina která měla židovskou krev si za
nácků žila v pohodě a to dokonce i jeho teplý strýček. Navíc jim ani
po válce nic neudělali, byť strejda spolupracoval s gestapem (zřídil
pro ně v Lucerně konspirační byty) a kupodivu ten ráčkující šmejd
Vašek mohl za komoušů v dobách nejtvrdších, tedy padesátých, jít
studovat na VŠCHT. V době kdy synek nějakého soukromníka mohl tak leda
k lopatě. Synek velkoburžousta šel na studie?

To prostě nemohla být malá svině. A zřejmě v Mlynářově knize vydané v
Rakousku (v českých vydáních už to chybí) je napsáno že VH žádal o
vstup do KSČ a že mu to jestli ho vezmou nebo nikoli projednával ÚV,
který to nakonec zamítl (asi toho pak litovali).

Ano to sedí, ostatní disidenti byli jen nastrčené figurky, užiteční
idioti, kteří pomohli zrealizovat předání moci novým oligarchům poté,
co režim padl dávno v Maďarsku a Polsku. Teď disidenti řvou, protože
se cítí nedoceněni, splnili svou historickou úlohu a nikdo je už víc
nepotřebuje.

Zajímavá slova manželky Milana Kundery poněkud upřesňují pohled na pozadí „sametu“. Navíc při jejichž vyslovení často mrazí. Proč nás to jen nijak nepřekvapuje!?
Kundera- zajímavé skutečnosti do skládanky listopad