28.01.2026 18:12 | Komentář

autor: Ivan Hoffman

POHLED IVANA HOFFMANA Plačící prezident mluvící o vydírání podle Ivana Hoffmana není přiliš slučitelný s tím, jak si hlavu státu představujeme. A už vůbec ne s vojenskou hodností generála.

Jsou politici, kteří váží každé slovo na lékárnických vahách, a pak jsou tací, kteří se profilují sporem. Dnešní doba nahrává spíše těm druhým, protože úspěch hodně závisí na publicitě, a kdo se drží při zdi, sice nic nepokazí, ale ani si ho nikdo nevšimne. Čerstvý konflikt mezi vládou a prezidentem mediálně prospěje oběma stranám. Pročistí to vzduch. Není nic mimořádného na tom, že si vláda a prezident nesednou. Legislativa na to pamatuje a vztah vlády a prezidenta definuje ústava. Není nutné, aby si činitelé dělali násilí a pokoušeli se o kamarádství. Macinka s Pavlem spolu husy nepásli a není na tom nic špatného.

Většina politických soubojů se odehraje v zákulisí, aniž je veřejnost svědkem intrik, podrazů, licitace často napínavých a dramatických vyjednávání. Otázka ovšem je, zda by se tyto rutinní neveřejné rozepře těšily většímu zájmu. Atraktivita souboje ministra Macinky a Petra Pavla spočívá v tom, že prezidentská funkce se u nás těší ve společnosti respektu, který přesahuje počínání osoby, která zrovna dočasně prezidentskou funkci zastává. Ministr zahraničí a viceprezident vlády respektem k prezidentovi netrpí, a právě to je na jinak vcelku banálním sporu o jmenování nejmenování jednoho člena vlády vzrušující.

Díky zveřejnění soukromé korespondence ministra s prezidentovým poradcem je zřejmé, že prezident nemá o dobré vztahy s vládou zájem. Prezident sice hrdinně hlásí, že se nenechá vydírat, ale už tím, že mluví o vydírání, se pasuje do role chudáka, kterému se vyhrožuje. Když ještě brečí s tím, že se nechal šikanovat Macinkou kvůli své politické nezkušenosti, neladí to s imagí generála. Prezident, který citově vydírá své fanynky a fanoušky, že je vydírán neomaleným motoristou, je politováníhodný.

Vzkaz vicepremiéra je jednoduchý. S prezidentem, který se ocitl mimo ústavní rámec, si nemá co říct. Nepotřebuje ho. Není mu k ničemu. A nejen jemu. Nepotřebuje ho ani premiér. Situace v Evropě a ve světě je napjatá. Prioritou vlády je vyhnout se malérům, nenadělat si zbytečně nepřátele, ekonomicky nezkrachovat a nenechat se zavléct do války. V žádné z těchto priorit není prezident vládě k užitku, jeho priority jsou kompatibilní s militantní, válkychtivou opozicí, Seznamem a s Českou televizí. To je pravý důvod, proč Macinka hradnímu šéfu Kolářovi na rovinu řekl, že jeho prezidenta vláda nebude potřebovat.

Ohlédneme-li se do nedávné historie, naši prezidenti se nikdy netěšili pouze potlesku za to, že svedou hezky klást věnce a novoročně promlouvat k lidu. Vždy se našli i kritici a nepřejícníci, kteří jim brnkali na nervy. U Václava Havla se propíralo humanitární bombardování Srbska. Václavu Klausovi se předhazovala neexistence špinavých peněz či prezidentská amnestie tunelářů. Miloši Zemanovi pak recesisté na Hradě ukradli prezidentskou standardu a místo ní vyvěsili červené trenýrky. Petr Pavel pro řadu lidí vždy zůstane komunistickým rozvědčíkem, u kterého moralizování působí jako špatný vtip. Jeho fanoušci ale určitě doufají, že zůstane sličný jako dosud a nenechá se vydírat. A nepochybně se těší, že až se odpočatý vrátí ze soukromé cesty do zahraničí, pochlubí se, co mu na Macinku vymysleli právníci.