06.05.2026 15:37 | Reportáž

autor: Radim Panenka

Dějiny soužití Čechů a Němců. Stýkání a potýkání. Pod tímto názvem se debatovalo na semináři v Poslanecké sněmovně. Na akci pod záštitou poslance SPD Tomáše Doležala vystoupila řada historiků. Padla zásadní historická fakta včetně toho, že čeští Němci nepodlehli nacismu, ale vytvořili ho. Stejně tak, že problém vzájemného soužití nezačal ve 30. letech, ale trval stovky let a díky odsunu byl vyřešen. Historik Michal Téra vyvracel jednotlivé mýty nebo otevřené lži, s jakými vystupuje Sudetoněmecký landsmanšaft.

Seminář zahájil předseda Poslanecké sněmovny a vládního hnutí SPD Tomio Okamura, který hovořil o přípravě společného koaličního usnesení sněmovny, které odsoudí konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně na konci května. Kromě toho zdůraznil, že poválečný odsun Němců nebyl svévolí prezidenta Edvarda Beneše nebo obnoveného Československa, ale výsledkem mezinárodní dohody vítězných mocností.

Tomio Okamura

• SPD
• Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)
• předseda PS PČR

Více z projevu Tomia Okamury

• Okamura: Vládní koalice se shodla. Odsoudíme sudetský sjezd v Brně

Na konferenci vystoupili historici Michal Téra a Vojtěch Šustek, filozof a bohemista Jiří Hejlek, politik a šéf ČSNS Michal Klusáček a organizátor akce Tomáš Doležal, poslanec SPD a aktivní člen spolku Svatopluk.

Docent Michal Téra úvodem zmínil lidskou stránku odsunu, pro kterou má dle svých slov pochopení. “Když člověk ztrácí domov, je to určitě strašné. Dovedu si představit, že to musí být strašlivá traumatizující zkušenost. I toto bychom si měli uvědomovat. Ke smíření se má najít správná cesta, kterou vidím v hledání toho, že spolu lidé mohou v dalších generacích komunikovat. Když se ale podíváme na typ smíření, jaký byl prosazován posledních 36 let, opravdové smíření a vyrovnání se s minulostí tam nenacházím. Prosazuje se jeden určitý pohled ze strany sudetských Němců a části české akademické veřejnosti a ten pohled znamená, že smíření spočívá v tom, že všichni přijmeme sudetoněmeckou interpretaci toho, co se stalo. V tom vidím hrozbu,” uvedl historik.

„Interpretace Sudetoněmeckého landsmanšaftu je taková, že mezi oběti druhé světové války je potřeba je započítat především Němce. To se velmi často objevuje. Jsou prý oběti těch, kteří jim způsobili křivdu, tedy Češi, Poláci či Rusové. To se objevuje v nejrůznějších dokumentech v Německu a ze strany sudetoněmeckých spolků. Tvrdí se, že Němcům bylo ukřivděno. Tím, že se po roce 1918 ocitli v neněmeckých státech, byli tam utlačováni a nakonec odtud byli vyhnáni. Taková je jejich interpretace. My vůči nim nesmíme uplatňovat kolektivní vinu, ale musíme se naopak kolektivně kát. Kolektivní vina byla vystřídaná kolektivní nevinou. S tím přichází relativizace viny za druhou světovou válku. Setkáváme se s tím nejen na úrovni Sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale i na úrovni německé a evropské. Za viníka druhé světové války je považován nacionalismus, nikoli Německo, ale tak to není. Vinu za druhou světovou válku nese německý imperialismus, expanzionismus, militarismus a také rasismus. To jsou viníci druhé světové války, nikoli nacionalismus, který naopak druhou světovou válku vyhrál.

Začneme-li připouštět, že viníkem druhé světové války je nacionalismus, z německé strany může zaznít: my jsme byli nacionalisté, vy jste byli nacionalisté a všichni jsme stejně vinni. Přesně tohle můžeme slyšet v rétorice sudetských Němců po druhé světové válce stabilně. Je to snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku. Stejnou rétoriku jako sudetští Němci používali v 90. letech i chorvatští ustašovci a ukrajinští banderovci. Skrývá se za tím politické poselství, které přináší jednu myšlenku, že současné vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu je propojeno s tzv. Panevropskou unií, což je plán na vytvoření nového impéria. Myšlenka impéria v evropském kontextu nikdy nezanikla. Od středověku se neustále vrací tendence, že v západní části Evropy má toto impérium vytvořit Německo. Vzpomeňte si na to, jak byl Bernd Posselt úzce propojen s Otto von Habsburkem, který byl předsedou Panevropského hnutí. Snaha o vytvoření jednotného imperiálního evropského prostoru, kde německý národ bude centrální, potřebuje jednu věc. Zpochybnit suverenitu těch států, kterých se takové impérium bude týkat. Můžeme se stále ptát proč Sudetoněmecký landsmanšaft dále existuje, jaký je jeho smysl? Ti, kteří zažili odsun, už tu nejsou. Koho landsmanšaft reprezentuje? Proč má program a aktivity? Je to jen folklorní spolek? Tak se prezentují na svých stránkách. Mají ale jasnou politickou agendu, která vychází z myšlenky Panevropské unie. Sudetští Němci přináší myšlenku o propojenosti Německa do českého prostředí,” popisoval docent Michal Téra.

Hovořil o základním konfliktu mezi českým a německým prostředím, který se vede o interpretaci dějin. „Kdo ovládá dějiny, ovládá i současnost, politické projekty a myšlení. Prosazením určité interpretace dějin můžete rozbít i dosud platnou identitu, což je klíčové pro každý politický projekt. V tom je základní zápas. Německá státnost byla vždy imperiální a česko-německý zápas byl vždycky zápasem národního státu s impériem. Trvá to už 1200 let a bude to tak i dál. Dokud vedle nás Německo bude existovat, nikdy to neskončí.”

Psali jsme:

Hitlerovi v Brně aplaudovali. A teď smíření? Konečná se neudržela

„Havel s nimi spolupracoval.“ Zeman či Klausův kancléř o sudetských Němcích

Nechceme prolamovat dekrety, říká Posselt. Jenže ve stanovách je něco docela jiného

Kdo tu vítá Sudeťáky. Drulák zahrnul i BIS

Na základě historických faktů odmítl, že by tzv. Sudety, což je uměle vytvořený pojem, by byly jakousi historickou součástí Německa. Téra popisoval, že středoevropský prostor osidlovali na základě historických pramenů více Slované než Němci a některé slovanské kmeny se postupem času vlivem vlastních elit poněmčily, zatímco my nikoli. A zjednodušeně řečeno, tyto poněmčené původní slovanské kmeny se postupně staly “německou menšinou” na našem území. “Dějiny šly směrem, že jsme vždy měli svou elitu, ať aristokratickou nebo učenecko-kněžskou, která udržovala pojem, že my nejsme součástí ani spolutvůrci německého státu a nikdy jsme nebyli. Díky tomu se nám nestalo to, co se stalo třeba Pomořanům, Slezanům, Korutancům. To všechno byly slovanské kmeny a společenství, která se poněmčila,” konstatoval.

Podle jeho slov musíme odmítnout umělé pojmy, které jsou účelově interpretovány v rámci výkladu dějin ze strany sudetoněmeckých spolků. „Prvním takovým bodem je přesvědčení o tom, že k nám ve 13. století přišla nějaká masa Němců, od té doby s námi žili, kultivovali naše pohraničí a my jsme je potom po sedmi stech letech soužití vyhnali. Přitom v celé střední Evropě včetně dnešního východního Německa se na procesu kolonizace od 13. století, pokud jde o kvantitu, více podílelo obyvatelstvo slovanské než německé. Řada oblastí v naši zemi i v širším prostoru, kde později žili Němci, byla původně kultivována slovanským obyvatelstvem. Teprve v pozdějších dobách v rámci různých procesů docházelo k postupné germanizaci.“

„Prostor označovaný za Sudety velmi dlouho nebyl součástí německého jazykového prostoru a stabilizoval se způsobem až v 18. století. Rozhodně tam Němci nežili stovky let,” varuje docent Téra.

Souvisí s tím dle jeho slov Němci často zmiňovaný pojem právo na vlast. “V případě českých Němců jde o nonsens. Nikdy v Čechách neexistoval právně, jazykově, historicky a kulturně vymezený prostor, který bychom mohli nazvat jako německý. Nikdy neexistovala žádná historická země, které bychom mohli říkat Sudety. Nic takového jako Sudety nikdy neexistovalo. Nikdy. Pokud Němci hovoří o právu na vlast, pak mají říkat, že mají právo na vlast v Čechách a na Moravě. Jenže tam by zároveň museli respektovat, že zde žije ještě jiný národ a musí prokázat loajalitu vůči naší vlasti. Žádné Sudetsko neboli Sudetenland nikdy neexistovalo a existovat ani nemohlo, protože jazyková hranice byla různá a v každém století to bylo jinak. Neexistuje jejich historicky vymezené území. Jde pouze o politický pojem, který se snaží ex post vymezit území, na které si tzv. sudetští Němci dělají nárok. Žádní sudetští Němci nikdy neexistovali. Když si to řekneme, máme vlastně po problému. Byli čeští Němci nebo Němci v Čechách a na Moravě. Pojem sudetští Němci se objevuje poprvé až v polovině 19. století a je geografický. Politicky byl tento pojem poprvé použit až v roce 1913. Pokud dnes existují sudetští Němci, tak jejich sudetskost vznikla až v Bavorsku po odsunu. Ten termín se používá, protože je zažitý, ale správný termín by byl čeští Němci. Užívání termínu sudetský bylo vždy snahou o rozbití našeho společného prostoru,” popisoval dále historik.

Čeští Němci rovněž říkali a říkají, že se v roce 1918 nedobrovolně ocitli v cizím státě, ve kterém nechtěli žít. „Tvrdí to i někteří čeští historici, ale není to pravda. To je mýtus a lež. Český stát stále existoval, jen v rámci habsburské monarchie. Od roku 1918 tedy žili stále ve stejném státě, pouze oni k tomu státu přestali cítit loajalitu kvůli tomu, že ztratili své německé širší zázemí habsburské monarchie. Když se sjednotilo Německo, nestačila českým Němcům už ani Vídeň a objevily se plány na tzv. Mitteleuropu, kde všichni Němci budou v jednom velkém impériu a budou dominantním národem. Tento plán vznik Československa zhatil a to byl základní problém. Problém soužití Čechů a Němců nespočívá v nacismu, protože je daleko starší. Nebylo to tak, že přišel Hitler a všechno zkazil. Hitler přišel a měl na co navazovat. Ten konflikt je dlouhý a mnohem starší a nacismus byl jeho vyvrcholením, nikoli příčinou. Trvá to staletí,“ zdůraznil docent Téra.

„Kdyby čeští Němci zůstali po druhé světové válce dál v původních územích, z dlouhodobého konfliktu a nulové reflexe z jejich strany lze vyvozovat, že by konflikty neskončily. Vrátilo by se to zase, byť třeba v jiné podobě. Už by za jejich požadavky nestál Hitler, ale třeba nějaký demokratický kancléř třeba z CDU. Z veřejné debaty často unikají i příčiny odsunu. Proč k němu vůbec došlo? Ano, bylo to rozhodnutí velmocí, ale faktem je, že kdyby to československá delegace nechtěla, tak by to asi nikdo neřešil. Proč českoslovenští představitelé na odsunu trvali? Důvodem nebyla žádná msta. Důvod byl, že se Češi museli zbavit smrtelného ohrožení, aby se něco takového už nikdy neopakovalo a nedostali jsme se opět do podobné situace. Mohli jsme se klidně ocitnout v pozici Srbů v 90. letech při rozpadu Jugoslávie, kteří byli obviňováni, jak drtili zbylé národy atd. Byli bychom ve stejné situaci. Odsun měl chránit především český národ, protože čeští Němci dokázali, že jsou schopni se spojit s jakoukoli zrůdnou ideologií, aby dosáhli svého cíle. Když to shrnu, odsun Němců byl pro ty samotné lidi skutečným neštěstím, ale zároveň se domnívám, že příčinou onoho neštěstí a katastrofy byli ti samí čeští Němci,“ dodal Michal Téra na semináři v Poslanecké sněmovně.

Filozof a bohemista Jiří Hejlek se na problematiku podíval optikou původu nacismu a přišel s tezí podloženou historickými prameny, že to nebyli čeští Němci, kteří by nacismu podlehli, ale že se podíleli na jeho vzniku a vzestupu. Český Němec a politik Rudolf Jung, jak dále Hejlek uvedl, již v roce 1913 vypracoval silně antisemitský a antislovanský program v Jihlavě a napsal též knihu o nacionálním socialismu, což je možné interpretovat jako jakýsi předchůdce Hitlerovy knihy Mein Kampf. Nemluvě o tom, že předchůdkyně NSDAP, tedy Německá dělnická strana (DAP) byla založena v Ústí nad Labem v roce 1903 a svůj první sjezd měla o rok později v Trutnově. DAP se později přejmenovala na DNSAP a později již za Hitlera na NSDAP. Nacistická ideologie tedy má skutečně svůj původ mezi českými Němci.

Pokud jde o samotný odsun Němců po porážce nacismu v roce 1945, podle Jiřího Hejleka byl nutný pro dobré sousedské vztahy s Německem i pro dobro samotných někdejších českých Němců. Připomněl, že ještě více německé populace bylo odsunuto z Polska. V případě tzv. divokých odsunů, které probíhaly místy krvavě a tragicky, je podle filozofa mít na paměti, že se uskutečnily ještě fakticky za válečného stavu. „Až oficiální odsun, vycházející z dohod vítězných mocností, probíhal v mírové době a tak je třeba k tomu přistupovat.“

Hejlek podobně jako historik Téra vyzval přítomné, aby nepoužívali termín Sudety a sudetský. „Slovo sudetský vlastně znamená protičeský. Kdyby byl Sudetoněmecký landsmanšaft skutečně krajanským spolkem, jak o sobě říká, museli by si říkat spolek českých a moravských Němců. Čeští Němci nebyli ve 30. letech svedeni nacismem, oni ho vytvořili,“ konstatoval s odkazem na zmíněného Rudolfa Junga. „Odsun byl pro přežití českého národa jediná alternativa,“ dodal Jiří Hejlek.

Historik a archivář Vojtěch Šustek na konkrétních případech zdokumentoval, že to byli právě čeští a moravští Němci, kdo měl podíl na likvidacích Čechů, zvláště v období heydrichiády. „Chovali se daleko nejhůř. Uměli dokonale česky a nebylo možné je odhalit, takže poslouchali, co si Češi třeba na ulicích říkají, pak udávali a zajistili tak mnoha našim lidem smrt. Chování tzv. sudetských Němců za války je možné vystihnout termíny jako všudypřítomné udavačství a brutalita vůči českému obyvatelstvu. Projevovali fanatickou nenávist vůči Čechům, mají obrovský podíl na rozbití Československa a na zločinech na českém národě,“ uvedl Šustek.