Každé dva roky sudetoněmecký sraz v Česku a prohlášení o “zločinu vyhnání” ve vztahu k legitimnímu a mezinárodně schválenému poválečnému odsunu Němců? Čeští vládní politici se neudrželi. V anketě serveru ParlamentníListy.cz reagují na poslední slova Bernda Posselta při ukončení sjezdu. Oslovení opoziční politici na dotaz nereagovali.
Foto: Jan Rychetský Popisek: Zúčastnil se i mluvčí landsmanšaftu Bernd Posselt
reklama
Šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt si pochvaluje jejich brněnský sjezd. Navzdory tomu, že sudetoněmecká akce konaná poprvé od konce druhé světové války na českém území vyvolala silný odpor veřejnosti i vládní koalice, podle Posselta naopak dopadla skvěle.
Vůdce sudetských Němců dokonce tvrdí, že o sudetský sjezd do budoucna projevila zájem řada českých měst. Posselt proto míní, že by se tyto akce mohly napříště konat střídavě v Bavorsku a České republice. Kromě toho při ukončení brněnské akce Posselt vyjádřil nadšení nad průběhem celého sjezdu a ocenil „o strašlivých zločinech nacistů a o zločinu vyhnání“.
Užití termínu “zločin vyhnání” v souvislosti s mezinárodně posvěceným odsunem německého obyvatelstva do Německa nadzvedlo ze židle řadu politiků. ParlamentníListy.cz přináší jejich reakce na otázku, zda se tehdejší Československo poválečným odsunem dopustilo zločinu.
“Velmi bych ocenil, kdyby se pan Posselt přestal navážet do naší země, kritizovat její platné zákony (protože Benešovy dekrety nejsou nic jiného než zákony), sdělovat, že moje strana, demokraticky zvolená do českého parlamentu, nepatří do Evropy (rétoriku o tom, kdo „patří“ nebo „nepatří“ do Evropy či do „evropské civilizace“ opakovaně používal Adolf Hitler) a kdyby své příští sjezdy a provokace organizoval co nejdále od území České republiky,” řekl pro ParlamentníListy.cz ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný ze strany Motoristé sobě.
Posseltovy výroky o zločinech vyhnání jsou podle poslance SPD Tomáše Doležala jedním z nejhorších a nejnebezpečnějších výsledků prvního sjezdu sudeťáků v České republice. “Je to symetrizace viny za zločiny Němců na našem národě během války a okupace českých zemí. Tragické je, že náš prezident a sněmovní opozice tento sudeťácký historický revizionistický “narativ'“ přebírá, legitimizuje a osobně mu na sjezdu tleská. Je to útok na základní pilíře české státnosti. Proto je třeba nahlas opakovat, že v letech 1933 až 1945 řádilo na našem území jedno jediné zlo, zlo sudetoněmeckého a německého genocidního antisemitského a antislovanského rasismu a teroru, jehož klíčovými strůjci a vykonavateli byli zejména čeští a moravští Němci. Za to byli po válce zaslouženě a spravedlivě odsunuti. Většina z nich bohužel nebyla adekvátně potrestána. Česká strana se žádných zločinů na Němcích nedopustila, pár excesů, např. na Švédských šancích, bylo soudně potrestáno. A doplňuji, že nevraživost vůči sudetoněmeckým zločincům a jejich podporovatelům z řad tzv. běžných Němců byla zcela pochopitelná,” konstatuje Doležal.
„Slova Bernda Posselta o střídavém pořádání sjezdů a jeho zdánlivě vstřícná rétorika nejsou ničím jiným než promyšlenou (změněnou) politickou taktikou. Nenechme se mýlit. Hlavním cílem tohoto „změkčování“ a hledání spojenců na české politické scéně je postupné zpochybnění a následná revize tzv. Benešových dekretů. Konečným efektem a skrytým motivem této snahy je samozřejmě prolomení poválečných majetkových vztahů a otevření cesty k případným majetkovým restitucím. To je pro Českou republiku z logiky věci naprosto nepřijatelné,” sděluje senátor Zdeněk Hraba.
Pokud jde o Posseltův termín „zločin vyhnání“, ten podle jeho slov musíme kategoricky odmítnout. „O žádném zločinu vyhnání nemůže být řeč. Odsun tzv. sudetských Němců byl mezinárodně schváleným a legitimním důsledkem druhé světové války, a hlavně – rozhodnutím vítězných mocností na Postupimské konferenci. Byla to reakce na rozbití Československa, na kterém se velká část tehdejších sudetských Němců aktivně podílela a drtivá většina si ihned zvolila říšské občanství namísto československého. Je pravdou, že v poválečných měsících docházelo k násilnostem a excesům. Pokud se ale takové činy staly, šlo o individuální trestné činy jednotlivců, nikoliv o systematický zločin organizovaný či dokonce nařizovaný tehdejší československou vládou. Tvrdit něco jiného, je přepisování historie – odsun byl mezinárodněprávním aktem, nikoliv zločinem,” dodal Hraba.
„Pokud Bernd Posselt skutečně myslí vážně svá slova o možném střídání konání v ČR a Bavorsku, pak to vyznívá jako záměrná provokace, neboť i on musel vidět, kolik emocí a nevole sjezd v Brně způsobil. 57% obyvatel ČR jeho konání v ČR nepovažuje za správné, obdobně se vyjádřila Poslanecká sněmovna i vládní politici. V takové situaci mluvit o možném dalším sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v ČR je zcela nepřijatelné. Záměrně ignoruje většinový pohled Čechů a jejich vlády. Opakovaně vystupuje vůči ČR nadřazeně a povýšenecky. Myšlenka střídání ČR a Bavorska působí, jako by ČR sudetoněmeckému landsmanšaftu patřilo, jako by v ČR bylo doma. Ovšem není…!!!! Po těchto vyjádřeních B. Posselta působí dosavadní podpora ze strany opozičních politiků, v čele s prezidentem Pavlem, ještě kontroverzněji a ještě zjevněji proti národním zájmům ČR. Konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně se ani v nejmenším nedá obhajovat tím, jak odsuny sudetských Němců probíhaly. Byť to byly tragické události, předcházely jim nacistické zločiny. Obojí je minulostí, která má zůstat uzavřenou kapitolou dějin a nikoli ji znovu jitřit sudetoněmeckými akcemi na území ČR,” konstatuje pro ParlamentníListy.cz poslanec hnutí ANO Denis Doksanský.
Jasno má i poslanec klubu SPD a šéf strany PRO Jindřich Rajchl. “Nebyl to zločin, byl to adekvátní trest vůči kolaborantům, kteří pomáhali nacistům v páchání jejich strašlivých zločinů. Nadto to byl trest nejmírnější. Neboť kdyby probíhaly vůči těmto lidem individuální soudy, tak by velká část z nich skončila buď v žaláři, nebo na popravišti. A patrně by ani nevznikl Sudetoněmecký landsmanšaft, jenž tito odsunutí nacisté následně založili,” uvedl.
„Ve světle prezidentova lobbování za Lichtenštejny je jeho ponížený postoj vůči tzv. sudetským Němcům už naprosto pochopitelný. I jeho zatím poslední projev, kterým je bezprecedentní udělení záštity brněnskému sudeťáckému sjezdu, což je už jednoznačné přihlášení se k táboru nepřátel české státnosti a suverenity. Tedy k táboru, který kromě nejen sudetských Němců tvoří bohužel i mnozí politici současné české opozice,“ říká poslanec SPD Tomáš Doležal, který patřil k hlavním iniciátorům usnesení Poslanecké sněmovny proti konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně.
Foto: Archiv T. Doležala Popisek: Tomáš Doležal (SPD)
reklama
Jak hodnotíte proběhlý sudetoněmecký sjezd v Brně?
Jeden z nejhorších a nejnebezpečnějších výsledků prvního sjezdu organizovaných politických sudeťáků v ČR je proces symetrizace viny za zločiny Němců na našem národě během druhé světové války a okupace českých zemí. Tragické je, že náš současný prezident a sněmovní opozice tento sudeťácký historický revizionistický „narativ“ přebírá, legitimizuje, a ještě mu osobně na brněnském sjezdu tleská.
Je to stupňovaný útok na základní pilíře české státnosti a naší státní a národní identity a poválečného uspořádání. Proti tomu je třeba velmi nahlas opakovat, že v letech 1933 až 1945 řádilo na našem území jedno jediné zlo: zlo sudetoněmeckého a německého genocidního, antisemitského a antislovanského rasismu a teroru, jehož klíčovými strůjci a vykonavateli byli zejména čeští a moravští Němci. Za to byli po válce zaslouženě a spravedlivě odsunuti, ale většina z nich bohužel nebyla adekvátně potrestána. Což se nám opakovaně negativně vrací v podobě protičeských aktivit Sudetoněmeckého landsmannschaftu.
Organizace sudetoněmeckého sjezdu v České republice je také flagrantním prolomením česko-německé deklarace z roku 1997, a to ze strany Němců a jejich českých pomahačů. To oni porušili klíčovou klauzuli této deklarace, která hovoří o tom, že otázky minulosti jsou uzavřeny a žádná ze smluvních stran je již nikdy nebude politicky otevírat.
A nečiní tak pouze Posselt a spol., ale i vrcholní představitelé německé a bavorské vlády, kteří se sjezdu v Brně zúčastnili, naprosto přes hlavy a bez konzultace s představiteli české vlády – a kteří pro českou stranu nepřijatelné sudetoněmecké požadavky podporují. To je brutální porušení česko-německé deklarace a vědomé bourání standardních česko-německých vztahů z německé strany. Česká vláda by k tomu neměla mlčet.
A v rovině politické jde o jasný vzkaz tzv. sudetských Němců občanům České republiky. Ten vzkaz zní: „Už jsme zase tady. A budeme chtít víc. Máme podporu německé a bavorské vlády. A máme i podporu části české politické scény – konkrétně všech parlamentních stran tvořících současnou opozici.“.
Díky vaší iniciativě se podařilo prosadit usnesení Poslanecké sněmovny odsuzující konání sudetoněmeckého sjezdu v České republice.
Ano. To usnesení mělo mimořádný význam i v tom, že donutilo Bernda Posselta odhodit masku bodrého sudetského strýčka milujícího smíření, pivo a klobásy. Sudetský gauleiter poté najel na svou přirozenou henleinovskou a frankovskou notu, kdy označil hlasování suverénní české Poslanecké sněmovny za karikaturu a frašku a vzápětí vyloučil část českých občanů na základě jejich politického přesvědčení z Evropy. To je čistě dikce Heydrichova plánu na vytlačení politicky nespolehlivých a špatně smýšlejících Čechů na východ.
A co říkáte argumentům o historickém smíření Čechů a sudetských Němců?
Nejde jen o to, že zde neexistuje žádná vzájemná symetrická vina, ale pouze vina německá. Ale také – nebo hlavně – o to, že nikdo nemá právo omlouvat se sudetským Němcům jménem celého národa, a už vůbec ne jménem obětí německé okupace. To je naprostá hanebnost a symbolické plivnutí na hroby těchto lidí.
Co říkáte podpoře sjezdu některými českými osobnostmi a subjekty?
Připomenu, že tématu odsunu se již v disentu věnoval taktéž Václav Havel, který svá první smířlivá slova a gesta vůči sudetským Němcům pronesl ještě krátce před 17. listopadem 1989. V dopise tehdejšímu německému prezidentovi Richardu von Weizsäckerovi vyslovil politování nad odsunem Němců a svůj názor zopakoval veřejně i krátce před svým zvolením hlavou státu. Vždy zcela v rozporu s historickou skutečností označoval odsun Němců z Československa za nepřijatelné uplatnění principu kolektivní viny.
Dlouholetý špičkový český diplomat (mj. i velvyslanec v Německu) Rudolf Jindrák nedávno na veřejné debatě ve Slovenském domě vzpomínal na návštěvu Václava Havla v roce 1991 v Bonnu. Řekl k tomu i toto: „Václav Havel nabízel německému kancléři Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetským Němcům, že budou připuštěni do privatizace a že části těch z nich, kteří se rozhodnou natrvalo do Československa vrátit, bude vrácen i majetek.“
Toto vše byl ochoten Václav Havel riskovat – jen aby uspokojil organizované sudetské Němce. Zda byla jeho motivací jakási pochybná sebemrskačská vnitřní filosofie, anebo něco jiného, o tom můžeme pouze spekulovat.
V roce 2023 pak vstoupil duch poníženého vazalství vůči sudetským Němcům a Německu jako takovému znovu na staroslavný Pražský hrad.
Jak?
Začalo to tím, když čerstvě zvolený prezident Petr Pavel 21. května vystoupil na každoroční Terezínské tryzně na terezínském Národním hřbitově s projevem, který obsahoval i tyto „pozoruhodné“ pasáže:
„Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat.“ Anebo – „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout a poučit se z nich.“ Prezident Pavel tenkrát tímto svým projevem poprvé hrubě urazil český národ, zejména pak všechny oběti genocidní německé okupace naší vlasti v letech 1938 až 1945 a všechny statečné bojovníky proti ní. Terezínský projev prezidenta Pavla ovšem nebyl nějakým náhodným omylem či vybočením, ale spíše určitým signálem o tom, jaké jsou jeho představy či představy jeho nejbližšího politického okolí, o směřování české zahraniční politiky a českého státu. A jsou to představy nechutné a nepřijatelné.
Ve stejné době, tedy na jaře roku 2023, se prezident Pavel zúčastnil zahájení „Bavorsko-českých týdnů přátelství“ v německém Selbu. Vystoupil zde se zdravicí a se jmenovitým osobním poděkováním Berndu Posseltovi „za zásluhy o zlepšení a rozvoj v česko-německých vztazích.“. Takto se zřejmě nyní na hradě českých králů říká mnohaletému protičeskému posseltovskému štvaní, urážkám českých představitelů a českých občanů a sudeťáckým snahám o revizi výsledků druhé světové války a o revanš v duchu henleinovských
a frankovských nacistických tradic.
Dlouholetým prosudetským lobbistou ve vrcholných patrech české politiky byl i bývalý premiér Petr Fiala, který například 9. května roku 2023, v den výročí osvobození naší vlasti od německé okupace, při návštěvě v Bavorsku v pomyslném předklonu rovněž poděkoval Berndu Posseltovi za jeho údajně mimořádný přínos pro česko-německé vztahy.
Mimochodem, expremiér Petr Fiala těsně spolupracuje s Berndem Posseltem již od raných devadesátých let minulého století, kdy řídil moravskou sekci Panevropské unie a Posselt byl místopředsedou a později předsedou Panevropské unie v Německu. A hlavním cílem této Panevropské unie není nic jiného než vytvoření Panevropy – tedy Mitteleuropy, sjednocené Evropy pod německou dominancí, ve které de facto přestane existovat suverenita menších středoevropských států včetně České republiky. Nyní se tomuto projektu moderně říká „Spojené státy evropské“…
Zpět k současnému českému prezidentovi…
Petr Pavel se směrem na západ neklaní pouze Berndu Posseltovi. Bez jakéhokoli mandátu a v poloutajení začal aktivně pomáhat rodu Lichtenštejnů prosadit smírné řešení jejich dlouholetých soudních sporů s Českou republikou. Svými vstřícnými kroky vůči knížecímu rodu, který se s Českou republikou soudí o mnohamiliardové majetky a o 35miliardové odškodnění, vykročil někam, kam se dosud žádný český či československý prezident neodvážil zajít. K aktivitám, které jsou v zájmu cizí moci a které směřují proti zájmům vlastního státu, v jehož čele stojí.
Ve světle prezidentova lobbování za Lichtenštejny je jeho ponížený postoj vůči tzv. sudetským Němcům už naprosto pochopitelný. I jeho zatím poslední projev, kterým je bezprecedentní udělení záštity brněnskému sudeťáckému sjezdu, což je už jednoznačné přihlášení se k táboru nepřátel české státnosti a suverenity. Tedy k táboru, který kromě nejen sudetských Němců tvoří bohužel i mnozí politici současné české opozice.
A oživují tak vzpomínky na staleté schizma uvnitř českých politických elit, kde vždy existovala – vedle odvážných vlastenců, národovců a patriotů,
i významná oikofobní, většinou proněmecká nebo jiné cizí moci sloužící menšina odpůrců české samostatnosti. Tato menšina naštěstí téměř všechny důležité dějinné bitvy prohrála. S výjimkou těch, kdy za sebou měla silnou a vyzbrojenou cizí moc.
Závěrem si zopakujme slova druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, jehož odkaz je nyní terčem brutálních útoků sudetoněmeckých velkoněmců i jejich českých poskoků ze 14. prosince 1945:
„Přijde brzy chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací kampaní“. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku.“
Rusko prý plánuje útok na Pobaltí, aby otestovalo akceschopnost NATO. Na konferenci ve sněmovně, organizovanou opozicí, to řekl šéf BIS Michal Koudelka. Zároveň se chválil, jakou práci jím vedená tajná služba odvádí. ParlamentníListy.cz se zeptaly bezpečnostního analytika a někdejšího zpravodajce BIS Jana Schneidera, jak tyto výstupy hodnotí.
Foto: Repro Aby bylo jasno, YouTube Popisek: Jan Schneider
Ředitel BIS Michal Koudelka ve Sněmovně pronesl varovná slova: „Mnohem pravděpodobnější je jeho (Ruska) pokus o napadení jedné z členských zemí NATO, například v Pobaltí, s cílem otestovat rychlost a tvrdost reakce Aliance. Na to musíme být připraveni, proto musíme jasně a bezvýhradně deklarovat naši jednotu a odhodlání se bránit, protože jen tak můžeme ruského agresora odradit od tohoto velmi nebezpečného dobrodružství.“ Co na to říkáte? Dává to smysl? Případně je v pořádku, aby takto veřejně šéf kontrarozvědky hovořil?
Koudelka je smutný klaun – deklarací jednoty a odhodlání prý odradíme agresora! To opravdu odpovídá atmosféře konference, svolané bývalým svazáckým funkcionářem Žáčkem. Když slyším takovéto žvásty, jako bych se vracel do dob minulého režimu.
Pak ale není divu, že se hovoří o NATO jako o papírovém tygru s mozkovou mrtvicí.
Pokud jde o to Pobaltí, předpoklady k vyprovokování ruské reakce jsou plněny: rozšiřování NATO až k ruským hranicím považovali za provokaci vůči Rusku Koudelkovi zřejmě úplně neznámí lidé, jako George Kennan, Henry Kissinger, Zbigniew Brzezinski či William Burns, krom mnoha dalších. Jazykový útlak rusky mluvících obyvatel je v Pobaltí jevem, který EU cíleně ignoruje. Výstavba vojenských instalací NATO těsně u hranic s Ruskem je celkem běžnou praxí, stejně jako využívání vzdušného prostoru zemí NATO k útokům na Rusko, když již země NATO poskytují nejen výzbroj, ale i aktuální bojové informace. K dalším provokacím můžeme počítat pobaltskými státy nezakazované oslavy nacistických divizí z druhé světové války, stovky míst pojmenovaných po banderovcích.
Proto musíme Koudelkův výrok, že „Ukrajina je napadena ničím nevyprovokovanou agresí, stejně jako ČSR v roce 1939. Kdybychom byli nyní napadeni, Ukrajinci by pravděpodobně bojovali po našem boku.“ připsat člověku podlimitně prostoduchému.
Pokud jde o Koudelkovo veřejné vystupování, je v rozporu se zákonem, protože on chtě-nechtě vychází z informací, které se dozvěděl ve službě (BIS), avšak příslušný zákon stanovuje okruh adresátů, kterým BIS poskytuje informace – a veřejnost mezi nimi není! Je nutno připomenout zásadu, že zatímco občan může konat vše, co zákon nezakazuje, státní instituce může konat pouze to, co jí zákon nařizuje.
Koudelka se ve svém vystoupení chlubil celou řadou úspěchů. Například loňským zatčením čínského občana, novináře a údajného agenta, kterého “udělali” na onom slavném paragrafu činnost pro cizí moc náhodou zrovna v době, kdy nová vláda začala hovořit o jeho zrušení. Tím také vládou deklarovaná snaha utichla. Uspěla tedy BIS?
Koudelka na konto mýtu o vrbětických pachatelích z Ruska na této konferenci prohlásil, že je prý neuvěřitelné, že i „po uzavření vyšetřování Vrbětic s jednoznačným a jasným konstatováním, že viníkem jsou důstojníci GRU, se objevují osoby zpochybňující toto vyšetřování.“
Koudelka si plete konstatování s důkazním řízením před soudem. Krom toho se projevuje anticivilizačně, protože pochybnost je samým základem filosofie, jak učil například Ladislav Hejdánek, a filosofie patří mezi základy evropské civilizace. Koudelka se však staví proti zpochybňování, asi se mu líbí nezpochybnitelné manýry režimů typu třeba severokorejského.
Onen zavřený čínský nebožák zřejmě poslouží jako náběh k lepším časům, když bude propuštěn bez čehokoliv dalšího (s nezveřejněným odškodným a omluvami) jako symbol lepšících se česko-čínských vztahů před chystanou premiérovou cestou do Číny. Koudelka by ovšem měl být odvolán, aby to mělo nějakou váhu.
Podle šéfa BIS to je ovšem velký úspěch celé země, která tím díky práci své kontrarozvědky dokázala, že je hrdou zemí. Na odhalení a následné trestné řešení čínského agenta si prý troufne jen hrstka zemí světa a ČR k nim patří. Nyní už podle Koudelky Číňané i Rusové vědí, že si u nás nemohou dělat, co se jim zlíbí. Má Koudelka pravdu? Jak činnost jím řízené služby v této oblasti vnímáte?
To jsou jen tuny řečí, připomínající montypythonovské „kladení jedné věci na druhou“, jehož smysl je samoúčelný. Lidové rčení mluví o snažení uplést z exkrementu bič a zapráskat a pokud možno nesmrdět – zde je účelem vystrašit a zatáhnout obyvatelstvo do zbrojního šílenství, aby se politici nejen mohli opřít o vyděšené publikum, ale aby dokonce brali lidem od huby a dávali víc zbrojařům na přání samotných těch obíraných a odíraných!
Opět šla zcela nesmyslná řeč o procentech, ne o obranyschopnosti, protože kdyby se myslelo tímto směrem, došlo by se úplně jinam!
Koudelka toto všechno pronesl na konferenci “Aktuální bezpečnostní hrozby”, kterou organizoval poslanec ODS Pavel Žáček. Dále promluvil například generál Řehka, ředitel NÚKIB a další. Je cenné, že se možné hrozby zvenčí takto veřejně a otevřeně diskutují? Anebo by to naopak mělo zůstat pod pokličkou?
Není co by mělo zůstat pod pokličkou, protože to byla – jako vždy – jen žvanírna.
Neveřejná část konference se prý nesla i ve znamení izraelských zkušeností z moderních konfliktů. Organizátoři v této souvislosti zdůraznili „objevnou skutečnost“, že zkušenosti zemí z „první linie“ dnes podle nich nelze ignorovat. To fakt stojí za uspořádání konference, aby se člověk dozvěděl takovouto banalitu!
Nicméně – nic nebylo diskutováno, protože konference se konala, jako obvykle, zcela bez oponentů. Nezazněl tam jediný netuctový názor, všichni byli naladěni na stejnou vlnu a vzájemně si to pochvalovali. Není nad to být ve stádu. Cílem konference byla nesporně snaha podpořit vlastní (a budoucí!) pozice řečníků.
A vlastně, lze to vnímat jako odbornou snahu nebo politickou spíše politickou prezentaci opozice za sekundování šéfů důležitých bezpečnostních složek státu?
Pomohu si odkazem na exministryni Janu Černochovou, která se vyjádřila na adresu náčelníka generálního štábu Karla Řehky velmi kriticky (jak bylo zveřejněno na stránkách PL). Velmi trefně zdůraznila, že obranyschopnost země se neposouvá rozhovory v médiích, ale konkrétní prací, návrhy a rozhodnutími. A že engéš Řehka nic konkrétního nenavrhl, i když řečí na veřejnosti měl jak Palacký.
Dodala veledůležitou věc, totiž že „náčelník generálního štábu není komentátor“! Jeho odborné aktivity měly být směřovány dovnitř, směrem k politikům, a ne si zbůhdarma třepit pysky na veřejnosti.
Přesně to samé platí i na ředitele BIS Koudelku.
Jakou snahu ze strany vlády Andreje Babiše směrem k této oblasti vidíte? Nezdá se totiž, že by premiér chtěl cokoli měnit, a to ani v rámci hojně kritizované BIS.
Babiš nemá rád problémy, proto je neřeší a vyhýbá se jim. V Koudelkovi mu ale roste problém, který mu bude komplikovat život čím dál víc, a kdoví, třeba ho to smete.
Byly by nějaké zásadní změny potřeba? A pokud ano, proč se do nich vláda nechce pustit?
Proboha, jaké změny mohou dělat politici, když ti, kteří sedí na místech, kde by měli sedět ti nejlepší odborníci, hovoří takovým ptydepe jako engéš Řehka: „Absence urgence pro nás může být fatální a mám obavy, že přes všechnu rétoriku tak skrz reálné skutky máme absenci té urgence.“
Od Koudelky se vláda kromě hladkých natoidních žvástů taky nic kloudného nedozví, konkrétně třeba, jaké skutečné hrozby jsou na obzoru a jaká rizika to přináší.
A vláda se nechala zapouzdřit těmi, kteří ovládají tento modus operandi, typický pro deep state, takže ji ani nenapadne hledat způsob, jak prolomit tu informační bublinu, v níž je sice trochu smrádek, ale teploučko.
DOPORUČUJI: ROZPUSTIT NATO A MYŠI, KTERÉ ŘVOU, SI TO NECHAT VYŽRAT!
„Pustit Pavla k čemukoli zahraničnímu znamená zahraniční průšvih pro Česko,“ říká komentátor Petr Holec. Nejenže podle něj prezident poškozuje Česko v zahraničí, ale současně i lže. Ve svém komentáři připomíná hned několik sporů a kroků hlavy státu, které označuje za problematické.
Foto: Repro XTV Popisek: Petr Holec
reklama
Holec hlavu státu nešetří kritikou. Vyčítá jí nejen záštitu nad sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, ale také to, že odmítla odsoudit přemalování sochy Edvarda Beneše na nacistu. Připomíná rovněž spor mezi vládou a prezidentem kolem summitu NATO v Ankaře, kam vláda Petra Pavla nechce.
Podle Holce ale nyní prezident přidal další dva kroky, kterými naší zemi škodí.
První případ se týká prezidentovy návštěvy Estonska. Petr Holec v komentáři na svém webu upozorňuje, jak při ní kritizoval vládu za to, že už podle něj neutrácí české peníze za nákup munice pro Ukrajinu v rámci takzvané muniční iniciativy. Současně si měl prezident pro deník Financial Times postěžovat, že kvůli tomu z iniciativy odešla polovina zemí.
„Pusťte Pavla jednou do zahraničí a hned z toho máte několik zahraničních problémů najednou,“ dodává komentátor Holec.
Druhý spor se pak týká návštěvy šéfa NATO Marka Rutteho v Česku. Prezident prostřednictvím spřízněných médií naznačoval, že Rutte přijel do Prahy proto, aby Andreji Babišovi vyčetl deficitní výdaje na obranu. Jenže náměstek šéfa NATO Boris Ruge prohlašuje, že jednání s premiérem byla „konstruktivní“ a se slovy Petra Pavla zde nemůže souhlasit.
Komentátor následně přitvrdil a uvedl, že prezidentovo vystupování už podle něj není žádná legrace. „Co předvádí prezident Petr Pavel, není už legrace. Sotva přejede hranice, hned klidně škodí vlastní zemi,“ uvedl Holec.
Na závěr komentátor vyzval Babišovu vládu, aby podle něj „sundala rukavice“ a začala veřejnost varovat před další prezidentskou volbou. Petr Pavel totiž dostal od svého okolí včetně poradce Petra Koláře a investorů jediný úkol, a sice nové vládě škodit. Podruhé volit Petra Pavla by podle Holce byla „hloupost nebo spíše zločin“.
VIDLÁKŮV TÝDEN Daniel Sterzik, tedy Vidlák, se celý víkend pohyboval po Brně a považuje tamní posseltovskou sešlost za skvělou akci. Lidé si uvědomili spoustu věcí a brněnská pravda a láska ukázala, že se nebojí ani věcí, které už by Pražákům přišly moc.
Foto: Archiv PL Popisek: Daniel Sterzik zvaný Vidlák
Víkendová akce Landsmanšaftu v Brně je hodnocena jako úspěšná. Souhlasil byste?
Tak určitě… Naplnila veřejný prostor vzpomínkami na dobu německé okupace a protektorátu, upozornila na to, jaké svině tehdy Němci byli, obzvlášť ti sudetští, dostala na jedno demonstrační pódium celou vlasteneckou scénu včetně prezidenta Zemana, obnovila otázku reparací, snížila šance Petra Pavla na znovuzvolení a nedělní demonstrace proti sudetské připoseltovanosti zcela zastínila akci Milionu chvilek na obranu koncesionářských poplatků. Skvělý víkend!
Vy jste to v Brně viděl na vlastní oči, co byl váš nejsilnější zážitek? Nechám na vás, zda pozitivní nebo negativní…
Pro mě bylo asi nejsilnější to, že vedle mě šli v průvodu i lidé, kteří na demonstrace příliš nevěří a kteří mě od nich v minulých letech spíše zrazovali. I ti, kteří neviděli žádný smysl v pořádání protivládních protestů na Václaváku, najednou šli s námi na Dominikánské náměstí. Jak vidno, paměť na „pokojné soužití s milými krajany“ ještě nevymizela a nenechali jsme se uchlácholit, že o nic nejde a všechno bude v pořádku.
A pak jsem si náramně užil Bernda Posselta, který po celý víkend ani jednou neřekl slovo „Beneš“ a to v žádné souvislosti. A o to nám šlo…Milí krajané se omlouvali horem dolem a na nějaké odškodňující požadavky vůbec nedošlo. Až přijedou do Reichenbergu, také jim ukážeme, že už je to Liberec a nikdy to nebude jinak.
Jak se stalo, že toto 80 let staré téma zase otevřelo staré rány?
To bude kreténismem pražských a brněnských liberálních elit. Oni to tak mají, že když už chtějí být zase lokaji u německé panské rasy, tak nepřemýšlejí strategicky, ale hodnotově, což je spolehlivě prozradí před dosažením cíle. A tak, místo aby Čechy uchlácholili, tak je vydráždili. Místo, aby je uklidňovali až k vratům plynové komory, vyprovokovali je. Ani ten Posselt nebude zrovna vydařenou reinkarnací Dolfiho. Kdyby byl, nemusel být teď o víkendu pro Čechy za kajícníka a pro Němce za slabocha, který si ani neumí říct o majetky.
Na akci se předvedla prakticky celá parlamentní opozice, prezident dal akci záštitu. Předseda TOP 09 použil v souvislosti s Berndem Posseltem opakovaně slovo „noblesa“ a těší se na další setkávání. Co je podle vás k takovému chování vede? Skutečně to jejich voliči ocení?
Ale kdepak! Oni dobře vědí, že to jejich voliči neocení, ale doufají, že to ocení redaktoři v liberálních médiích a ocení to jejich němečtí pánečci a nasypou prachy na kampaň. Přízeň voličů, to je nejistá disciplína. Mnohem lepší je plná stranická pokladna, armáda marketérů a Seznam Zprávy, které vás budou chválit a očerňovat Babiše.
Jen, v poslední době se ukazuje, že tato strategie je stále dražší a stále nejistější. A tak holt musejí sahat k silnějším kalibrům. Například k lezení do řiti Bernda Posselta.
O vás se, Danieli, ví, že pocházíte od Karlových Varů a teď žijete na jižní Moravě. Dva pohraniční kraje, ale z hlediska česko-německých vztahů úplně jiné příběhy. Máte pocit, že na jižní Moravě se to jinak jinak, než na západě země?
Ne, v tomto ohledu se to na jižní Moravě vnímá úplně stejně jako v Karlových Varech. Sudety jako Sudety. Miroslav byla stejný Reich jako moje rodné Nové Sedlo. Mislitz jako Neusattel. Rozdíl byl jen v tom, že v Miroslavi žila i početná česká komunita v Novém Sedle volili Henleinovu partaj až na jednoho jediného voliče (který volil sociální demokracii) úplně všichni. Po válce se pak odsun provedl přesně podle tohoto klíče.
Dnes se obě obce liší pouze podle množství usedlých liberálů, kterých je v Miroslavi o něco víc než v Novém Sedle. Ale když jde o sudetské majetky, není ten rozdíl nijak velký.
Objevil se nápad, že by se Sudetoněmecký den mohl konat „na střídačku“ v Německu a v Česku. Myslíte, že v Ústí nad Labem nebo v Chebu by se dostalo landsmanšaftu tak srdečného přijetí jako v Brně?
Ukazuje se, že brněnská pravda a láska má svůj Minderwertigkeitkomplex vůči Praze a tak holt musí být papežštější než papež. To se tak dělá. Abyste ukázali, že jste hodni evropských hodnot, děláte i to, z čeho by se Pražákům už zvedal kýbl. Takhle jsme se dopracovali všech liberálních hororů. Jak se dostanete do funkce, když už homosexuály nikdo nehaní? Musíte začít protěžovat transsexuály. A co když se na vás pořád ještě nedostalo? Tak si vymyslíte třetí pohlaví. Pak si jich vymyslíte sto!
Co budete dělat, když už jste odsířili elektrárny, bobři se vrátili do řek a příroda je chráněná? Vymyslíte si klimatickou tíseň. Pak si vymyslíte akcelerační zóny, pak začnete spílat důchodcům, že za všechno můžou a řeknete, že si nezaslouží maso. Stejně vznikly i kvóty na ženy manažerky, emisní norma Euro 7, ETS 2… Prostě, když chcete v pravdoláskařském světě uspět, musíte být extrémnější a extrémnější. Brno je toho krásným důkazem. Bernd Posselt také.třicetUž třícet let potřebuje jeho figura stále větší Lebensraum.
A NA TO KRÁÁÁSNĚ NAVAZUJE.
Stalo se měsíc před Brnem. Pikantní zjištění u sudeťáků v Mnichově
Co se dozvěděl při demonstraci, kterou před měsícem organizoval před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově? I o tom mluví člen ÚV KSČM Roman Roun. „Jasná provokace,“ říká pak k sudetoněmeckým dnům v Brně a zmiňuje jak válečné reparace, tak Benešovy dekrety. Zmínil důležitost levice na politické scéně a nevynechal ani svou kandidaturu do čela KSČM. Rozebral i činnost vlády.
Foto: archiv R. Rouna Popisek: Roman Roun před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově.
Sudetoněmecké dny v Brně vyvolaly velkou, poměrně vyhrocenou, diskusi a opět rozdělily národ. Co k nim říci?
Před měsícem jsem zorganizoval demonstraci přímo před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově, kde jsem společně s dalšími komunisty a členy Klubu českého pohraničí zablokoval vchod do budovy a předal vedení SL stanovisko KSČM odsuzující konání sjezdu na území ČR. Řada zaměstnanců byla rozhořčena, co si to ti Češi dovolují, ale někteří s námi dlouze diskutovali, včetně ředitele tamního muzea.
Z těchto diskusí vyplynula absurdní skutečnost: přijde jim v pořádku přijmout pozvání od Meeting Brno a nevidí v tom žádný problém. Faktem je, že si historii vykládají po svém a tamní muzeum v podstatě vynechává zásadní události roku 1938, kdy byli Češi a Moravané právě sudetskými Němci vražděni, biti a vyháněni ze svých domovů. Za mě tak bylo konání sjezdu jasnou provokací, která byla realizována v době, kdy nejsou vyřešeny válečné reparace a kdy Sudetoněmecký landsmanšaft zpochybňuje Benešovy dekrety a stále mluví o „narovnání“ za poválečný odsun sudetských Němců.
Politici především z opozičních stran mluví o aktu usmíření…
Není možné hovořit o skutečném usmíření v situaci, kdy je to právě Německo, které vůči naší zemi stále nese historický dluh. Stovky tisíc zavražděných obyvatel Československa a obrovské materiální škody způsobené během nacistické okupace nelze jednoduše pominout. Právě proto podobné provokační kroky, jakým bylo konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky, nepřispívají k dobrým a vyváženým vztahům mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.
Vy sám jste se také o víkendu zúčastnil i jedné z protestních akcí, zajímalo by mě, o čem se tak lidé, kteří byli na místě, bavili. Co říkali brněnští starousedlíci?
Mluvil jsem s mnoha účastníky a naprostá většina z nich považovala skutečnost, že se nepodařilo konání sjezdu zabránit, za černý den v novodobé historii naší země.
Stejně tak většina z nich sdílela můj názor na pozdní reakci Poslanecké sněmovny i neochotu představitelů vládních stran podpořit návrhy na odsouzení konání sjezdu, které byly z iniciativy komunistů projednávány například na úrovni jednotlivých krajských zastupitelstev. Opatrný postoj a dlouhé oddalování oficiálního stanoviska vlády Andreje Babiše pro mě představuje zklamání.
Naopak mě nepřekvapilo jednání Petra Pavla, Tomáše Zdechovského, Miloše Vystrčila a dalších politiků, kteří svou otevřenou podporou sjezdu potomků Henleinovců znevážili památku všech, kdo v době německé okupace Československa položili své životy za svobodu naší vlasti. V podstatě tímto chováním zradili zájmy naší země.
Pojďme na další téma. KSČM čeká sjezd, na kterém se bude volit nové vedení. Kateřina Konečná už i v médiích uvedla, že kandidovat nebude. Kam by podle Vás v následujících letech měla KSČM směřovat, co považujete za nejdůležitější?
Komunistická strana Čech a Moravy stojí na křižovatce a delegáty sjezdu čeká naprosto zásadní rozhodnutí. Já jsem se rozhodl přijmout výzvu řady okresních organizací a budu kandidovat na funkci předsedy ÚV KSČM. Jsem přesvědčený, že bez komunistů ve Sněmovně nebude žádná vláda realizovat prosociální politiku, a je to bohužel znát i na krocích vlády Andreje Babiše, která své předvolební sliby v praxi omezila na pár bodů.
Velmi bych si přál, aby se z KSČM stala moderní komunistická strana, která bude bojovat za důstojný život pracujících, živnostníků a sociálně a zdravotně znevýhodněných.
Přes neúspěch v posledních volbách jsme stále silnou levicovou stranou plnou schopných a odhodlaných členů. Máme potenciál rychle se vrátit mezi hlavní politické subjekty. Bez srozumitelné, moderní komunikace a bez schopnosti opustit některá zastaralá dogmata to však nepůjde.
Zástupci KSČM nejsou příliš zváni do médií a mají tak omezený mediální prostor. Jak tedy chcete oslovit voliče?
Aktivně pracujeme se sociálními sítěmi a jsem spokojený jak s návštěvností, tak s dosahem našich videí, na která se v komunikaci zaměřujeme především. Každé úterý mám na YouTube vlastní pořad, ve kterém představuji činnost, stanoviska i cíle Komunistické strany Čech a Moravy. I zde sledujeme stabilně rostoucí a velmi solidní dosah.
Stejně důležitá je pro nás i práce v terénu. Budeme často v ulicích a na náměstích připomínat zhoubnost kapitalistického systému, ve kterém si řada rodin nemůže dovolit školní obědy či kroužky pro své děti, nebo je dokonce nucena spoléhat na veřejné sbírky na jejich léčbu. Zároveň my komunisté chceme upozorňovat třeba na to, že žádná vláda dosud nenašla odvahu k daňové reformě, která by spravedlivě zdanila ty, kteří nejvíce profitovali z krizí, jimiž naše republika prošla — odvahu k progresivnímu zdanění právnických osob či k zavedení sektorové daně pro banky.
Celkově, co říci k levici v ČR? V čem na české politické scéně – myslím v rámci stran ve Sněmovně – nejvíce chybí?
Již druhé volební období je znatelná absence levice v Poslanecké sněmovně. Řada občanů nabyla dojmu, že tou levicí je hnutí ANO Andreje Babiše, ale tak tomu rozhodně není. Je to znát například na dalším posunutí modelu financování sociálních služeb, který současná vláda hodlá řešit až někdy v roce 2029. Podobné je to i s lavírováním kolem zastropování věku odchodu do důchodu či zásadního zvyšování minimální mzdy. Bez levice ve Sněmovně, mající roli jazýčku na vahách, se situace pracujících, živnostníků, seniorů či samoživitelů v nejbližší době zásadně nezlepší.
Když jsme u české politické scény, jak zatím „hodnotíte“ působení nové vlády? Co se v prvních měsících, dle Vašeho mínění, povedlo a co naopak?
Jsem přesvědčen o tom, že řada voličů vládních stran je zklamaná především faktem, že nedošlo ke změně zahraniční politiky České republiky. Muniční iniciativa zrušena nebyla, výdaje na zbrojení se budou navyšovat, podpora Ukrajiny trvá a nekritická podpora Izraele páchající genocidu v Palestině také. Vláda nedala možnost občanům rozhodnout se o dalším setrvání České republiky v paktu NATO a v Evropské unii a neproběhl ani slibovaný důsledný audit veřejných financí.
Potěšil mě proces zrušení koncesionářských poplatků, avizovaná snaha zakázat dětem sociální sítě a odkrýt financování politických neziskovek.
Prezidenta Edvarda Beneše označují za krvavého jen kolaboranti a neonacisté. Pro ParlamentníListy.cz to v Brně řekl bývalý prezident republiky Miloš Zeman v reakci na zhanobení Benešovy sochy rudou barvou. Památce druhého československého prezidenta se Zeman osobně u této sochy poklonil.
Foto: Radim Panenka Popisek: Prezident Miloš Zeman v památníku obětem nacismu v Kounicových kolejích v Brně
Třetí český prezident Miloš Zeman strávil celou neděli v Brně. Zúčastnil se nejen demonstrace proti sudetoněmeckému sjezdu, ale na prvním místě uctil památku českých vlastenců v Kounicových kolejích a prezidenta Edvarda Beneše.
Poté, co uctil památku stovek českých vlastenců, mužů, žen i malých dětí, které nacističtí zločinci během protektorátu v prostoru Kounicových kolejí zavraždili, poskytl rozhovor serveru ParlamentníListy.cz a brněnské televizi Brno 1.
Poté debatoval s vedením památníku Kounicových kolejí a cestou na Dominikánské náměstí se zastavil u zdejší právnické fakulty před sochou prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, kterou před několika dny zhanobila rudou barvou skupina vandalů, kteří se označili za moravské aktivisty. Na útočníky ihned podal trestní oznámení bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek.
Miloš Zeman v rozhovoru mluví nejen o své návštěvě pietního místa a pamětní síně v Kounicových kolejích, ale též varuje před přepisováním historie a bez servítku komentoval zmíněné útočníky na Benešovu sochu.
Pane prezidente, zamířil jste do Brna mluvit na demonstraci proti sjezdu sudetských Němců, ale svou návštěvu jste zahájil v Kounicových kolejích. Má to symboliku?
Ano, Kounicovy koleje byly popravištěm a budeme si připomínat právě popravy českých vlastenců v době, kdy v Protektorátu vládl sudetský Němec Karl Hermann Frank, považoval jsem za potřebné ještě před svým vystoupením na protestní demonstraci vyjádřit úctu obětem nacismu.
Jak s ohledem na aktuální dění vnímáte Benešovy dekrety?
Všiml jsem si, že právě v Brně byl zhanoben Benešův památník. Abych byl trochu originální, místo dlouhého výkladu na tuto otázku odpovím, budete se divit, citátem Adolfa Hitlera. A to výrokem ze srpna nebo září 1938, kdy Hitler ve svém projevu řekl: Zde stojí Beneš a zde stojím já. A mezi námi dvěma se musí rozhodnout. Konec citátu. Myslím si, že to je naprosto vystihující odpověď na vaši otázku.
Pomník prezidenta Beneše zhanobili místní lidé a tvrdili přitom, tom, že Beneš má ruce od krve. Připomnělo mi to slova z projevu Emanuela Moravce, která zde v Brně pronesl tři dny po vyvraždění Lidic. Moravec užíval termín “Beneš krvavý”. To je dost podobná rétorika, nebo ne?
Buď budeme mluvit o kolaborantech, nebo o neonacistech, je to víceméně téměř totéž. Pravda je, že když někdo napíše, že Beneš je nácek, o člověku, který celý život bojoval proti nacismu, tak je to v první řadě idiot a v druhé řadě lump.
Benešovy dekrety nejsou „pod útokem“ pouze ze strany sudetských Němců, ale také ze strany nového maďarského premiéra. Jak se k tomu stavíte?
Benešovy dekrety jsou integrální součástí českého právního řádu. Samozřejmě, že Sudetoněmecký landsmanšaft celou dobu usiluje o zrušení Benešových dekretů. Obávám se, že tento pokus pokračuje, protože Bernd Posselt v prvním rozhovoru, který dal, hned v úvodu na dekrety zaútočil. Stejně tak jako vytrvale se snaží pan Posselt, musíme se vytrvale bránit i my.
Pokud jde o události druhé světové války, mladá generace o ně už příliš zájem nejeví. Proč jim to vštěpovat?
Především proto, aby se tyto události neopakovaly. Třeba v podobě třetí světové války. Santayana říká, že ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.
Na sudetoněmecké akci byla tady v Brně řada politiků včetně šéfa Senátu Vystrčila, ale přímo zde v Kounicových kolejích nebyli. O čem to vypovídá?
Za prvé je to zbabělost, za druhé neznalost historie.
„V Česku mluvíme o smíření, ale v Německu o bezpráví.“
„V Česku mluvíme o dialogu, přestože v Německu mluvíme o lidských právech.“
„V Česku mluvíme o tragédii, i když v Německu mluvíme o zločinu.“
„V Česku mluvíme o historii, třebaže v Německu mluvíme o právu.“
„V Česku mluvíme o porozumění, v Německu o odpovědnosti.“
Každá studie o jazykových a lingvistických prostředcích propagandy, už od Viktora Klemperera a jeho Jazyku Třetí říše, po Františka Marka a jeho Psychologii propagandy, vás poučí o tom, jak ohýbat slova podle účelu, který mají dosáhnout a/nebo zakrýt. Proto je podivuhodné, jak mnozí advokáti brněnského sjezdu SL na tyto trapné a průhledné slovní vábničky nasedají. To jsou tak hloupí? Tvrdím, že ne. Hrají za sebe a za své zájmy.
Aspoň víte, koho určitě nevolit! Nebo zase chcete, abychom my, bydlící v bývalých „Sudetech“ táhli od opravených domů k dám někam na dvůr do stodoly???
Typický vlastrizrádce, ale co chcete od KDU-ĆSL- Had na tři…. svého času….
Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Podle česko-německé komise historiků přišlo při odsunu o život 15.000 až 30.000 lidí. Za předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320.000 až 350.000 obyvatel někdejšího Československa.
Na demonstraci v Brně proti Sudetoněmeckému sdružení dnes vystoupil bývalý prezident České republiky Miloš Zeman. Odsoudil Sudetoněmecký sjezd i brněnské členy zastupitelstva, kteří s ním souhlasili. Dle jeho názoru nicméně projevit rozhořčení nad sjezdem nestačí a navrhl proto další postup. Lidé by v roce 2028 v prezidentských volbách neměli hlasovat pro prezidenta Petra Pavla.
Foto: Radim Panenka Popisek: Miloš Zeman jako hlavní řečník na demonstraci proti sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.
V Brně se od 22. do 25. května poprvé v České republice koná sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v rámci festivalu Meeting Brno. Proti sjezdu se dnes v Brně koná demonstrace. Průvod demonstrujících lidí vyrazil od hlavního nádraží na Dominikánské náměstí. Dle organizátorů mělo dorazit na průvod až 1 500 lidí. Hlavním řečníkem shromáždění je bývalý prezident republiky Miloš Zeman a poslanec za hnutí SPD a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.
Krátce po druhé hodině vystoupil s projevem na náměstí před lidmi mávajícími českými vlajkami Miloš Zeman.
Zeman zkraje projevu uvedl, že se jedná o první demonstraci, které se účastní od roku 1989. Jedná se totiž podle něj o demonstraci proti nacistům. „Ten, kdo zná historii ví, že sudetští Němci byli integrální a fanatickou součástí nacistického hnutí. V posledních svobodných volbách před Mnichovem 92 % sudetských Němců volilo sudetoněmeckou stranu, která byla pátou kolonou Adolfa Hitlera. A skutečným správcem protektorátu nebyl říšský protektor. Ten, kdo trvale zůstal a byl vládcem protektorátu, byl Karel Hermann Frank,“ uvedl Miloš Zeman s tím, že za vlády Karla Hermana Franka bylo v koncentračních táborech popraveno a umučeno 160 tisíc našich občanů.
Bývalý prezident následně popsal vznik Sudetoněmeckého krajanského sdružení. „Založili ho bývalí nacisté. Celou dobu vystupoval proti českým národním zájmům,“ připomněl Zeman. Upozornil například na to, že předseda sdružení Bernd Posselt v roce 2002 hlasoval proti vstupu České republiky do Evropské unie v Evropském parlamentu.
Miloš Zeman během svého projevu uvedl, že rozhořčovat se nad obludností sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně nestačí. Dle jeho názoru je třeba přemýšlet i nad tím, co bude dál, a proto si dovolil přijít s návrhy dalšího postupu.
„Jsme svobodní lidé. Občané ve svobodné zemi. A máme volební právo,“ začal Miloš Zeman. Obyvatelům Brna navrhl, aby si na podzim tohoto roku během komunálních voleb zvolili jiné zastupitelstvo. „Máte právo nevolit ty členy zastupitelstva města Brna, kteří souhlasili s konáním sudetoněmeckého sněmu,“ řekl bývalý prezident.
Pokračoval ovšem, že konat se budou také volby senátní, krajské a nakonec i parlamentní.
„Ve všech těchto případech máte právo nevolit ty kandidáty politických stran, kteří v Poslanecké sněmovně nepodpořili rezoluci odsuzující Sudetoněmecký sněm,“ doporučil bývalý prezident.
V roce 2028 se mají konat i volby prezidentské. I na ty Miloš Zeman nezapomněl.
„Máte právo nevolit toho, kdo dal sudetoněmeckému sněmu svoji záštitu,“ prohlásil Miloš Zeman a odsoudil tak současného prezidenta Petra Pavla.
