Rozumný návrh, jenže jej nebude mít kdo řešit.
Tady je covid-fašismus ale budoucí vládní blby zajímá toto:
Lysenkova cena covidu-19
Tak! A to si teď užijte! Hňupové!!!
Jak se v kapytalysmu vydělávají pořádné prachy!
Společnost Bohemia Energy má za sebou skutečně pozoruhodný příběh a s ní také jeden z nejmladších českých miliardářů, Jiří Písařík. Ten firmu vedl společně se svou manželkou a nutno říct, že ji vystavěli skutečně od píky. Na konci příběhu stál kolos dosahující obratu více než 20 miliard korun ročně a obsluhující více než milion domácností, pokud se započtou i ostatní značky této skupiny, jako například Amper Market, X Energie či Europe Easy Energy.
Raketový růst Bohemia Energy
Firma na českém trhu začala působit v roce 2005 jako zcela nový subjekt. K rychlému růstu využila takzvanou liberalizaci trhu s energiemi. Ta umožnila, že na trh do té doby ovládaný několika málo dodavateli, kteří vlastnili i příslušnou infrastrukturu, mohly vstoupit noví hráči, kteří plyn a elektřinu pouze přeprodávali, aniž by museli budovat cokoliv jiného než co nejpočetnější klientský kmen.
Obchodní model alternativních dodavatelů je jednoduchý. Získají zákazníky a virtuálně pro ně nakoupí plyn či elektřinu na burze. O nic víc se starat nemusí. Z logiky věci vyplývá, že důležité jsou pro takové firmy především dvě věci: získat co možná nejvíce klientů a zároveň nakupovat energie co nejlevněji.
Nepřekvapí tedy, že Bohemia Energy ve svých počátcích získala velmi nelichotivou pověst, kdy její obchodníci obcházeli domácnosti a velmi agresivně nutili přechod k tomuto dodavateli, a to mnohdy nekalými obchodními praktikami, kdy například zamlčeli některé poplatky apod. Postupem času se Bohemia Energy přeci jen zprofesionalizovala, ale stále byla založena na agresivním marketingu. Nejpočetnějším oddělením bylo call centrum neustále navolávající nové kontakty a nutící výhodné nabídky energií.
Levně koupit, draze prodat
Společnosti Jiřího Písaříka hrála do karet také situace na trhu, kdy se v poslední dekádě ceny elektřiny a plynu pohybovaly spíše na klesající trajektorii, a když už měly nějaké výkyvy směrem vzhůru, nebyly příliš významné.
To Bohemia Energy umožnilo fungovat na velmi odvážné strategii. Klientům běžně prodávala zafixované ceny energií, ovšem sama si je na trhu na tak dlouhou dobu nezajišťovala. Naopak se snažila nakupovat na poslední chvíli a vychytávat tak propady trhu.
Dlouho to byla strategie velmi úspěšná a přinášející pohádkové zisky. Zisky celé skupiny se v posledních letech blížily k jedné miliardě korun a v roce 2019 dosáhly dokonce 1,4 miliardy. Jiří Písařík se tak už před lety zařadil mezi nejbohatší lidi České republiky. Časopis Forbes letos jeho jmění odhadl na 7,3 miliardy korun.
Výdělky do vlastní kapsy
Mohlo by se zdát, že tak robustní společnost nemůže jen tak něco ohrozit, jakkoliv je výkyv na trhu energií pro dodavatele nepříjemný. Jiří Písařík však ve skupině Bohemia Energy zjevně neviděl dlouhodobý projekt, jako spíše stroj na peníze, který možná i pro něj překvapivě fungoval nebývale dlouho. Prostředky si z firmy vyplácel na dividendách, namísto aby je udržoval na horší časy.
Letos podle všeho přišla chvíle, kdy se celý krám vyplatilo zavřít. Přestože se Písařík ještě pokusil vybruslit ze zafixovaných cen a žádal po klientech, aby mu platili dvojnásobek, nakonec mu to i díky iniciativě Energetického regulačního úřadu neprošlo. Ve výsledku by tak musel ceny energií pro klienty dotovat, což se mu nechtělo. Firmu obsluhující milion domácností proto nekompromisně zavřel
Jj. co jsme chtěli, to máme a klíči teď můžeme zvonit jen za přepokladu, že nějaké vůbec od něčeho ještě máme!
Člověk v tísni je nutný, potřebný, jediný…
Generál Pavel prezidentem?
Generál Pavel je připraven kandidovat na prezidenta. Kristepane, ochraňuj nás.
Pokud ho demožumpa protlačí,
tak změní napřed ústavu a bude volen jen Senátem a Parlamentem –
všude mají většinu…Jinak by neprošel!
„Kluci, tak to je pecka! Já ho na VAAZ učil na 1. fakultě od 1986 do 1992. Že
bych mu eventuálně něco vysvětlil špatně?. Ještě v září 1989 ve funkci
velitele skupiny a předsedy Základní organizace KSČ ve skupině 27 budoucích
armádních “špionů” v tříletém tajném kurzu ( na VAAZ v Brně) navrhoval
vyloučit z KSČ spolužáky, kteří s ním studovali ve skupině a kteří odmítli
podepsat Antichartu. Je veden v seznamech Státní bezpečnosti jako agent pod
krycím názvem PÁVEK! A po roce 1989, někdy v letech 1993-1994, se nechal
doslova koupit druhou stranou a proto měl raketovou kariéru v AČR, když byl
prosazen do nejvyšších velitelských funkcí v Armádě ČR, včetně do funkce NGŠ
AČR a Předsedy vojenského výboru NATO! Fakticky to však byla a stále je jen
cílená zpravodajská operace a mediální příprava na prezidenta ČR!!!
Pokud bude prezidentem zvolen, tak to bude unikátní případ, kdy dvojnásobný agent
(do roku 1989 agent komunistické státní bezpečnosti a poté i agent
nejmenované mocnosti) se propracoval až do nejvyšších vojenských a
politických funkcí! Akorát musíme počítat s tím, že bude i ve funkci
prezidenta ČR svým řídícím orgánem nadále ŘÍZEN!!!! A v koho zájmech? Na to
nechť si každý odpoví sám. Generál Pavel je připraven kandidovat na
prezidenta. Řekl, že vstup do KSČ byla jeho chyba. Pro ty, kteří by tě snad
chtěli volit, Pavle, jenom drobnou vysvětlivku jak to chodilo. To neokecáš
jenom tím, že řekneš – to byla chyba. Jako kdokoliv z vysokoškoláků, jsi se
do KSČ nemohl sám přihlásit.
- Museli Tě oslovit soudruzi z VÚ, kde jsi sloužil. Ale žádní picmoši. Šajby dobře zapsané nejen na útvaru a odkonzultované na vyšším velitelství kam VÚ spadal.
- Na přihlášce za kandidáta KSČ jsi musel mít 2 ručitele – soudruhy, kteří tě museli vychválit nejen jako vojáka, ale zejména aktivního a příkladného člena SSM. Tam rovněž bylo, že jsi vyrovnaný s náboženskou otázkou, nemáš nikoho na Západě a jsi zárukou předpokladu dobrého komunisty.
- Součástí přihlášky bylo i kladné vyjádření Uličního výboru KSČ tvého bydliště.
- Musel jsi tam uvést, proč chceš vstoupit do KSČ. Všichni jsme to tam uváděli a nepochybuji o tom, že i ty, a to, že se chceme aktivní prací účastnit budování vyspělé socialistické společnosti pod vedením KSČ a její hybné síly dělnické třídy a prohlubovat nerozborné přátelství ze Sovětským svazem. Dva roky jsi musel chodit na školení kandidátů KSČ. Po dvou letech jsi znovu vyplňoval přihlášku za člena KSČ se stejným obsahem a dvěma ručiteli, kteří tam uvedli, že ses osvědčit jako kandidát KSČ a jsi zárukou perspektivního komunisty, který bude hájit zájmy dělnické třídy a pracující inteligence a bude vždy stát na principech marxismu-leninismu. Na otázku, jak hodnotíš události 21. srpna 1968, jsi odpovídal, že se jednalo o internacionální pomoc států Varšavské smlouvy, jinak by ses dostal do prdele a ne do KSČ, a nemohl bys velet pluku. A těch otázek bylo na 4 plné stránky formátu A 4, jak na přihlášce za kandidáta KSČ, a to stejné v přihlášce za člena KSČ. Mám to, bývalý náčelníku GŠ NATO, taky za sebou a ze mně vola nejde udělat. A takových nás bylo 1 milion 800 tisíc členů a kandidátů KSČ, k datu 1989.Nepodepisuji se, neboť, pokud bys nějakou „zvláštní“ náhodou byl zvolen, tak se budeš mstít, jak je Tvým zvykem !
Tady to máme, jak to, že toto politici dopustili?
Toto by si měl každý přečíst a přičíst k dobru politickým stranám, které v té době byly u moci! Nebudou náhodou někteří z nich v nové vládě ? Je to hnus jak jsme okrádáni a manipulováni !http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/co-jsme-meli-co-nemame-ceho-bychom-se-meli-bat-co-musime-udelat
Co jsme měli, co nemáme, čeho bychom se měli bát a co musíme udělat
Elektřina – komplexně zajišťoval ČEZ, a. s. (České energetické závody) s 8 krajskými společnostmi (rozvodnými – např. JME Jihomoravská energetika) od výroby elektřiny, přenos, distribuci až po prodej elektřiny ke konečnému spotřebiteli, s jednotnou politikou rozvoje i cen. Vlastníkem byl český stát a města a obce a pár akcionářů z kuponové privatizace. Fungoval tzv. přirozený monopol 8 regionálních distributorů na distribuci a obchod daný vymezeným územím dle státní autorizace udělované Ministerstvem průmyslu. Spotřebitel tedy dostal jednoho z 8 distributorů, který byl současně i dodavatelem elektřiny a kterého mu určil stát.
Cenu elektřiny stanovovalo MF cenovými výměry, po 15% navýšení ceny od 1. 8. 1996, platila na konci roku 1996 česká domácnost průměrnou konečnou cenu 1,07 Kč za 1 kWh elektřiny.
Zemní plyn – ČPP (Český plynárenský podnik) s 8 krajskými společnostmi (regionálními plynárny – např. JMP Jihomoravské plynárny) zajišťoval komplexně tranzit plynu přes ČR, jeho uskladňování, distribuci a prodej plynu od hranic až ke každému konečnému spotřebiteli, s jednotnou politikou rozvoje i cen. Vlastníkem byl český stát a města a obce a pár akcionářů z kuponové privatizace. Fungoval tzv. přirozený monopol 8 regionálních distributorů na distribuci a obchod daný vymezeným územím dle státní autorizace udělované Ministerstvem průmyslu. Spotřebitel vždy dostal jednoho z 8 distributorů, který byl současně i dodavatelem zemního plynu a kterého mu určil stát.
Cenu zemního plynu stanovovalo MF svými cenovými výměry, po 15% navýšení ceny od 1. 8. 1996, platila na konci roku 1996 česká domácnost průměrnou konečnou cenu 3,09 Kč za 1 m3 zemního plynu.
Co nemáme (v roce 2021):
Elektřina a zemní plyn – rozbitím funkčních celků dle nařízení Bruselu, neboli tzv. unbundlingem, se zničila logická a ekonomicky výhodná, léty osvědčená, cesta elektřiny od výrobce ke spotřebiteli. Vznikla celá řada společností s různými (často i zahraničními) vlastníky s různými, často protichůdnými zájmy, které stále více prodražují cestu elektřiny a cestu plynu ke koncovým spotřebitelům. Stát se opravdu velmi hloupě, oficiálně samozřejmě velmi „výhodně“, zbavil nejdůležitějšího strategického odvětví ovlivňujícího celou ekonomiku a hospodářství celé České republiky – české energetiky.
Na námitky zkušených odborníků, zde nelze nevzpomenout nedávno zesnulého Františka Holce – viceprezidenta Hospodářské komory, kteří chtěli udržet majoritu státu v energetice z důvodu bezpečnosti státu a navíc ji použít jako trvale udržitelný a bezpečný základ pro financování důchodové reformy, nikdo nedbal. Politici a úředníci rozprodali (resp. i rozdali), co se dalo (ale bohužel i to, co se nedalo) z české energetiky. Proč politici a úředníci alespoň nevyužili např. již osvědčené dávno vybudované technické předpoklady – podzemní zásobníky plynu (proč jsem je tehdy na Jižní Moravě stavěl?) pro zajištění bezpečných dodávek zemního plynu v zimě a nezahrnuli je, i přes upozorňování, do státních hmotných rezerv, kam uskladněný zemní plyn bezesporu patří? Pouze u společnosti ČEZ, a.s. zůstal stát většinovým vlastníkem, ale…….
Do cesty elektřiny nařízení EU (snad pro účely zdražení elektřiny?) vložilo mezinárodní burza v Lipsku (s pobočkou v Praze), kde musí výrobce svoji elektřinu (lacino) prodat a obchodníci s elektřinou nakoupit (draze) a do přímé cesty laciného ruského zemního plynu se vložila Rotterdamská burza (případně Londýnská burza)……
-výrobní cena elektřiny z českých jaderných elektráren, které se v roce 2020 vyrobily 30 TWh (tj. téměř 37 % vyrobené elektřiny) činí cca 0,25 Kč za 1 kWh (dle údaje ČVUT).
-výrobní cena elektřiny z uhelných elektráren jednoho velkého českého výrobce (celkem se v parních elektrárnách v ČR v roce 2020 vyrobilo více než 43 % veškeré elektřiny, tj. více než 35 TWh) činí cca 0,15 Kč za 1 kWh, ale k tomu se musí připočíst cca 1,60 Kč za emisní povolenky, tj. celkem nákladová cena 1,75 Kč za 1 kWh.
-přesto (či snad právě proto?) česká domácnost platila, před podzimní explozí burzovních cen elektřiny 2021, průměrnou konečnou cenu 4,80 Kč za 1 kWh elektřiny. To je sice 4,5x více než v roce 1996, ale protože se také zvýšil průměrný plat, energetická chudoba, z důvodu ceny elektřiny, ohrožovala, do začátku podzimu 2021, pouze relativně malou část obyvatel ČR. Zajímavé ale je, že, jeden ze dvou „pilířů“ EU, Francie dokázala zajistit pro své domácnosti elektřinu v přepočtu cca za 2,- Kč za 1 kWh (aneb, kde udělali soudruzi z NDR chybu?)….
-přesto, že české podzemní zásobníky plynu (POZA) mají kapacitu více než 1/3 celkové roční spotřeby zemního plynu a přes další výhody, včetně tranzitu, česká domácnost platila v roce 2021, před podzimní explozí burzovních cen zemního plynu, průměrnou konečnou cenu 6,20 – 18,60 Kč za 1 m3 zemního plynu.
I nyní funguje v distribuci elektřiny i v distribuci zemního plynu tzv. přirozený monopol 3 největších distributorů. Na vymezeném území je distributor ve funkci orgánu veřejné moci. Přirozený monopol distributorovi na vymezené území zajišťuje Energetický regulační úřad. Spotřebitel může mít pouze jednu sesterskou obchodní společnost některého ze tří největších distributorů, která je pro něho současně tzv. dodavatelem poslední instance (DPI) a je mu tedy určena státem. Na vymezeném území distributor atedy i DPI současně vystupují jako orgány veřejné moci.
Spotřebitel má ale, dle EU, „výhodu“, že si může svobodně zvolit některého ze 455 licencovaných obchodníků (překupníků) s elektřinou nebo některého z 291 licencovaných obchodníků (překupníků) s plynem, kteří ale velmi často (snad kromě výjimek, které těží zemní plyn v ČR) zpravidla nakupují elektřinu a zemní plyn na stejné burze, ale každý jinak. Licencovaní obchodníci mají velmi vágně stanoveny své povinnosti, resp. žádné povinnosti, a pokud se nestrhne lavina stížností, či politický tlak, jako nyní, ERÚ si jich v podstatě vůbec nevšímá…
S burzou a s konečnými cenami elektřiny a zemního plynu pro konečné spotřebitele, které jediné spotřebitele zajímají, tedy nemá tedy Energetický regulační úřad (ERÚ), zhola nic společného. ERÚ reguluje pouze ceny distribuce, poplatků, služeb, apod., tj. u elektřiny cca ..… celkové ceny 1. pololetí roku 2021 a u zemního plynu cca 25% konečné ceny zemního plynu. Dnes vidím, že jsem ERÚ raději neměl v roce 2001, s tehdejší paní předsedkyní Janou Novotnou, zakládat.
Cena elektřiny a cena zemního plynu z burzy není nikým regulována, proto se mohlo dostat několik milionů českých odběratelů zcela do rukou 455 obchodníků s elektřinou a 291 obchodníků se zemním plynem. A protože burzy se neregulují a „řídí“ si je spekulanti, ve spolupráci společně s největšími „hráči“, a to pouze ku svému prospěchu. Proč by tedy nevyužili (nezpeněžili) souhry mnoha okolností vytvořené šílenou politikou EK??
Řízená likvidace evropské energetiky Bruselem probíhá (v čím zájmu?!) např. tím, že EU:
-kromě povinné burzy v EU, vložila do ceny elektřiny další zdražení, např. formou emisních povolenek (ekologické odpustky jako další perfektní nástroj pro finanční spekulanty),
-cíleně v Evropě vytváří nedostatek laciné elektřiny systémem Green Deal, Energiewende a dalšími likvidačními programy,
-na jaře vyzvala Rusko, aby přestalo investovat do těžby zemního plynu, protože EU nechce mít 50% spotřeby z ruského zemního plynu,
-tvrdým omezováním (snad přímo zakazováním) dlouhodobých smluv s fixními cenami ruského zemního plynu,
-cíleným vytvořením nedostatku uskladněného zemního plynu v Evropě, apod., apod. vytvořila neobyčejnou koncentraci předpokladů pro vznik šíleného spekulativního nárůstu cen elektřiny a zemního plynu na burzách na podzim 2021. Tak velikou koncentraci příležitostí, vytvořených důslednou likvidační činností EK, prostě burzy nemohly ignorovat. Problém cen energií, nyní nazývaný energetickou krizí, vytvořený a stále prohlubovaný EK však bude dále gradovat, a to zejména ke škodě českých spotřebitelů, pokud nebude radikálně vyřešen.
Odborníci, sledujíce kroky EK, sice čekali velký problém s elektřinou (podobný jako black-out 8. ledna 2021) ale až v lednu 2022 a se zemním plynem (po vyprázdnění poloplných POZA) cca v únoru 2022, ale burzovní spekulanti však byli rychlejší než příroda a dokázali „utrhnout“ ceny a tím současně zlikvidovali malé i střední obchodníky ve prospěch velkých „hráčů“ v roli DPI a velikou část české (i evropské) populace dostali do neřešitelné dluhové pasti.
Unbundling nařízený EU, nejen stál mnoho miliard Kč, ale hlavně důsledně zlikvidoval jednotnou logickou cestu elektřiny a zemního plynu a vzájemné logické vazby zaručující bezpečnost a ekonomiku elektrifikační a plynárenské soustavy. To vše má obrovské dopady do cen elektřiny a zemního plynu pro konečné spotřebitele, protože vše nakonec vždy zaplatí konečný spotřebitel a nikdo jiný.
I proto dnes zcela chybí jednotná politika rozvoje české energetiky. Místo rozvoje české energetiky se přijímají v Bruselu a jinde sdružené závazky na likvidaci české energetiky a tedy i české ekonomiky. Vytvoření jednotné energetické politiky nemá moc šancí na úspěch, zejména kvůli protichůdným zájmům (často zahraničních) vlastníků jednotlivých, dnes již nekompatibilních, „hráčů“ na energetické scéně České republiky a zájmů Bruselu na její likvidaci. To vše ale je, bohužel, v přímém rozporu se zájmy občanů České republiky.
Pokud je nyní, na základě bruselských direktiv,
– zastaveno financování bank do klasických stabilních (i když ekologických) nových elektráren a dalších zdrojů,
-stát se zcela zbavil vlivu na strategický tranzit zemního plynu a uskladňování zemního plynu,
-stát akceptoval zavedení ryze spekulativních prvků do technických řešení energetiky, tj. povolenek, jako formy ekologických odpustků,
-stát ztratil vliv na zachování stabilních a přitom ekologických zdrojů elektřiny (kdy do ekologizace se investovaly stovky miliard Kč),
-stát lehkomyslně rozbil zcela nadstandardní vztahy odborné i ekonomické s hlavním dodavatelem zemního plynu do Evropy a naši VIP pozici v nákupu a tranzitu zemního plynu bezplatně (a tedy na účet českých občanů) postoupil Německu,
-stát pomáhá okrádání nízkopříjmových (a nyní již i středních) vrstev českých občanů násilnou elektromobilizací, jako nástroj k omezení volného pohybu občanů (mimo lockdownu s COVIDem),
-stát zachovává přirozený monopol distribuce, který doplnil hustou sítí překupníků (obchodníků elektřinou a zemním plynem) a nedává možnost zajatým (dříve chráněným) spotřebitelům žádnou šanci či naději do budoucna na finančně dostupné energie.
Čeho bychom se měli bát a co musíme udělat:
Bát se musíme:
-stále rostoucích rizik vyplývajících z plánů EK typu Green Deal, Fit for 55 a dalších,
-nesmyslného navyšování ceny české elektřiny jejím přeprodáváním na německé burze,
-realizace plánů likvidace fungující a stabilní české energetiky českými a mezinárodními ekoteroristy,
–cenových šoků způsobených odstavováním ekologických uhelných a jaderných zdrojů v Německu při realizaci německého plánu Energiewende,
–blackoutů způsobených odstavováním ekologických uhelných a jaderných zdrojů,
Rizika DPI v systému unbundlig, na které již v červnu 2017 na mezinárodním energetickém fóru velmi důrazně upozorňovala předsedkyně ERÚ paní Alena Vitásková, se, poprvé a hned velmi významně, projevila, vlivem souběhu výsledků činnosti EK, právě letošní podzim např. u držitele licence na obchod s elektřinou a plynem Bohemia Energy a dalších. Licencovaní obchodníci s nárůstem cen elektřiny a zemního plynu na burze přestali plnit své povinnosti dle platných smluv vůči spotřebitelům a ti se začali registrovat u svých DPI.
ERÚ zjevně zaspal:
-při prevenci ochrany spotřebitelů,
-při kontrole dodržování energetického zákona, zejména při kontrole plnění povinností držitele licence,
-a zjevně nevyužil v době zjevné krize možnosti (povinnosti) dané mu energetickým zákonem v § 98a, stanovit vyhláškou postup při zajištění dodávky elektřiny a postup při zajištění dodávky plynu dodavatelem poslední instance, které by zajistily převod spotřebitelů včetně stávajících smluv a jejich podmínek s tím, že v rámci výkonu veřejné moci, usnadní DPI vyhláškou vymáhání kompenzace za rozdíly mezi přebíranými smluvními podmínkami a svými standardními podmínkami, to vše k tíži obchodníka, kterému byla zrušena licence.
Co musíme udělat ihned: Nyní je povinností státu napravit pochybení a pomoci cca 900 tisícům českých spotřebitelů, kterým, díky neregulovaným „přepáleným“ cenám elektřiny a zemního plynu v systému DPI, zcela reálně hrozí energetická chudoba s následnými exekucemi a často i smrtí… Spotřebitel sám (i pokud to není nemohoucí senior, či matka samoživitelka, či jiný sociálně slabý občan) nemá ani podmínky a ani šanci vynutit si plnění platných smluv od držitele licence, který je mohl podvést tím, že s nimi uzavíral smlouvy na množství a ceny elektřiny a plynu, které neměl zajištěny. DPI naopak má právníky, finanční a další prostředky a tedy všechny předpoklady k tomu, získat kompenzace od původního držitele licence.
Co musíme řešit systémově:
-regulovat cenu elektřiny a plynu pro koncové spotřebitele na území ČR,
-regulovat výkupní cenu elektřiny vyrobené v ČR,
-zrušit nejvíce nebezpečné části unbundlingu v ČR, zejména odstranit překupníky s elektřinou a plynem,
-uzákonit uskladňování plynu jako součást státních hmotných rezerv,
-zabezpečit českou elektrizační soustavu před dopady Green Deal, Fit for 55 a dalšími likvidačními projekty EK,
a další nezbytná opatření, která obnoví a zajistí přijatelné ceny a podmínky dodávek elektřiny a plynu pro všechny občany a společnosti v ČR.
Ivan Noveský, Institut pro energetiku
Jak dopadly volby pro jednotlivé strany?
Jak vlastně dopadly volby?!
ANO 36 %
ODS 17 %
STAN 16,5%
KDU-ČSL 11,5%
SPD 10 %
TOP 09 7 %
Piráti 2 %
Je celkem zajímavé, že v mediích se podobná tabulka doposud nevyskytla.
To něco vypovídá o roli médií v těchto volbách, protože by se reálně ukázalo, kdo volby ve skutečnosti vyhrál !!!
Taky se ukázalo, jakou podpásovou politiku dovedou tzv. demokratičtí politici zvolit (i vůči sobě samým), aby vyhráli.
Mj. vytvořením slepenců SPOLU a PIRSTAN, ale následně taky vykroužkováním poslanců STAN oproti Pirátům (což je jediná dobrá zpráva).
Můžeme taky jenom spekulovat, jak by ve skutečnosti dopadly strany KDU-ČSL a TOP 09, kdyby nebyly vtom slepenci.
Předpokládám, že by se v příštích volbách mohli klidně spojit ČSSD s Komunisty a třeba nějaký libovolný slepenec deseti malých stran, když jim to naše justice novým zákonem o volbách ukázala, jak se to demokraticky dělá :-).