https://www.novinky.cz/clanek/domaci-stacilo-prohrat-volby-a-ledy-se-hnuly-policie-vysetruje-aktivity-fialova-poradce-40549435#dop_ab_variant=0&dop_id=40549435&dop_req_id=FPkBL1XZ6DQ-202511220757&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-analyza-28bodoveho-planu-ukrajina-se-ma-sehnout-rusko-nemusi-nic-usa-chteji-profit-40549860

21.11.2025 9:50 | Zprávy

„Jsem docela překvapen, jak tu vystupuješ, jako kdybys o ničem nevěděl.“ To mělo zaznít na adresu Víta Rakušana na interním jednání STAN, když se řešila kauza Dozimetr. Bylo to jedno z posledních jednání před náhlým úmrtím Věslava Michalika, považovaného za kasičku hnutí. Server InFakta.cz teď přináší pozoruhodné podrobnosti, včetně ruské stopy, kterou by za hnutím předsedy vyvěšujícího pytle s Putinem asi čekal málokdo.

Před volbami Vít Rakušan, zjevně nervózní, mluvil o chystaném kampani proti hnutí STAN.

„Prý se na mě připravuje “kompro”. Sotva jsme řekli, že chceme jít do čela, hned se ozval někdo, komu se to asi nelíbí. Ať už si na mě vymysleli cokoliv, já se nebojím a jsem připravený za svou vizi a za svou čest zabojovat,“ uvedl ministr vnitra na začátku září. Informace prý má z politického zákulisí a bezpečnostní komunity.

Mělo jít o diskreditující nahrávku, související s kauzou Dozimetr. Rakušan ujišťoval, že s těmito „výmysly“ je připraven bojovat. „Svoje město, svoji zemi, a taky svoje politické hnutí, jsem vždycky vedl podle těch hodnot, kterým já sám v životě věřím,“ ujišťoval.

Když se jej posléze novináři ptali, o jakou nahrávku má jít, Rakušan specifikoval, že má jít o interní jednání vedení STAN v roce 2022, předtím, než vypukla kauza Dozimetr. „Novináři s tím, že Hlubuček (Petr Hlubuček, stíhaný v kauze Dozimetr, pozn, red.) má byty ve Španělsku, že se něco bude dít. No a v té chvíli určitě jako každý předseda by to asi udělal, jsem se snažil ode všech lidí z našeho hnutí zjistit, co je na tom pravdy, co nás čeká,“ uvedl.

Nahrávka se posléze skutečně objevila, Rakušan ovšem tvrdil, že byla záměrně upravena. Šlo o setkání špiček hnutí u něj na ministerstvu vnitra na jaře 2022. Přítomni měli být Vít Rakušan, Stanislav Polčák, Věslav Michalík, Petr Gazdík a členové PR týmu hnutí.

„Přepis údajné nahrávky koluje mezi politiky a novináři déle než dva roky. Je údajně součástí policejního šetření,“ píše se k tomu v investigativním textu na serveru InFakta.

Fragment debaty, který tým Markéty Dobiášové ve svém článku přináší, zachycuje hned na úvod konflikt mezi Vítem Rakušanem a Stanislavem Polčákem.

„Čelíme obrovskému zájmu o naše financování. My jsme o něm vlastně nevěděli, já tedy jednoznačně ne. Ale hnutí, dárci, možná i my jednotlivě jsme byli a jsme pod velkým drobnohledem,“ začal Vít Rakušan a vyzval, aby všichni přítomní řekli, jaké měli styky s Hlubučkem a podnikatelem Michalem Redlem.

„Proč tito lidé museli být v takovém kontaktu s hnutím STAN? Já jsem nevěděl nic o těchto lidech a cítím se po všech těch kauzách jako bílý kůň. Proto se znovu ptám, abychom si řekli, co nám hrozí, jaké byly styky, kdo se, s kým scházel, zda byly společné dovolené,“ ptal se naléhavě.

Bezprostředně po jeho dotazu si vzal slovo Stanislav Polčák, dlouholetý špičkový politik STAN, v té době europoslanec. „Tak já úplně nevím, na co narážíš, a jsem tímto docela překvapen, jak tu vystupuješ, jako kdybys o ničem nevěděl,“ řekl Rakušanovi. A připomněl schůzku, kterou měl po eurovolbách 2019 mít s Rakušanem a Michalikem jako předsedou a místopředsedou.

Psali jsme:

• Kde je Wollner a Bakalův Respekt? Okamura o dvojím metru, Fialovu pokrytectví a finančním skandálu STAN
• Rakušanova klíčenka, Michalikových dvě stě mega. A za vším „Bakalova banka“
• Rakušana chrání ČT? Divák pátral. A vypekli ho

„Když jsem viděl, na jaké vztahy všichni v Praze najeli, řekl jsem vám oběma, že s tím nechci mít nic společného, že Prahu řešit nebudu. Seděli jsme na terase ve sněmovně a dohodli jsme se, že si to vezmete na starost. Je to tak, Věšku?,“ obrátil se na místopředsedu, který jeho slova potvrdil.

„Vy jste si vzali Prahu na starost. Já opravdu netuším, co měl znamenat ten tvůj úvod,“ uzavřel Polčák.

Pak mluvil o tom, že všichni už nějakou dobu vědí, co se valí. Pár dní poté, 15. června 2022, proběhl zásah komanda NCOZ na pražském magistrátě, kde byl zatčen náměstek pražského primátora za STAN Petr Hlubuček. Vazba byla kromě něj uvalena také na Michala Redla, podnikatele ze Zlína, který měl v minulosti spolupracovat s králem českého podsvětí devadesátých let Radovanem Krejčířem, momentálně uvězněným v Jihoafrické republice.

Ačkoliv Vít Rakušan později tvrdil, že novináři se u něj zajímali o náměstka primátora Prahy Hlubučka a jeho byty ve Španělsku, podle investigativců InFakta.cz se vyšetřovatelé dostali k zakázkám v pražském dopravním podniku a dalším kšeftům v metropoli, které v těchto týdnech rozplétá obvodní soud pro Prahu 9, až následně. Původně se měli zajímat o podnikání Věslava Michalika, místopředsedy STAN a politického učitele Víta Rakušana.

Od atomu k penězům

Rodák z Českého Těšína vystudoval ČVUT v roce 1986 a dále se věnoval vědě, v roce 1992 získal vědecký titul Csc. Z úzké komunity českých atomových inženýrů se znal s Danou Drábovou, která se v posledních letech stala jednou z tváří velmi blízkých hnutí STAN. Několik let působil v ruském středisku jaderného výzkumu v Dubně, což představuje zajímavý kontext jeho dalších byznysových aktivit.

V devadesátých letech totiž jadernou fyziku opustil a začal se věnovat finančnictví. Zde udělal poměrně rychlou kariéru ve středoevropském formátu, která jej už na začátku tisíciletí přivedla do ligy nejvyššího vedení finančních ústavů.

Zkušenosti z mezinárodních bank a z jaderné fyziky se celkem logicky protnuly v Michalikově podnikání v energetice. A právě zde se začíná odvíjet pozoruhodný příběh, který o patnáct let později přivede na jeho stopu detektivy, zakládající spis s názvem „Dozimetr“.

ParlamentníListy.cz už při vypuknutí kauzy v listopadu 2021 informovaly o příběhu společnosti Rodvinov, která se chtěla svézt na prvním českém boomu solární energetiky, který v druhé polovině nultých let odšpuntovaly výhodně nastavené výkupní ceny.

V této české společnosti figurovaly osoby Sergey Skutelnikov a Nikolay Karpukhin. Oba ruské národnosti, ten druhý měl podle serveru InFakta.cz před několika lety získat za své podnikání v energetice státní vyznamenání od Vladimíra Putina. V roce 2007 se pak v orgánech akciovky objevuje jméno Petr Kincel, což je dlouholetý Michalikův obchodní souputník z Českého Těšína. Sám Michalik se ve firmě objevuje jako akcionář o rok později.

„Při jednání valné hromady v dubnu 2008 vystupuje jako jeden z akcionářů. Z notářského zápisu z května tohoto roku vyčteme, že je jediným akcionářem Rodvinova. Z téhož zápisu je zřejmé, že Michalik své firmě půjčil tři miliony korun a že firma mění sídlo a putuje z centra Prahy do Dolních Břežan za svým novým majitelem,“ psali jsme v roce 2021.

Psali jsme:

• Da, da, gospodin Michalik, eto charašo. Stovky milionů přetekly od státu do kasičky místopředsedy STAN a jeho rodiny

Peníze z Michalikových vazeb s ruskými podnikateli se v dalších letech objevují i na účtech hnutí STAN. Jak píší InFakta.cz, jen v letech 2016-2019 měly měly z Michalikových solárních firem přijít na stranický účet 3,3 miliony. O to zajímavější jsou pozdější performance hnutí STAN s Putinem v pytli na mrtvoly a podobně.

Zdroj tabulky: InFakta.cz

Ve stejném roce 2008 se v účetnictví společnosti Rodvinov objevuje půjčka ve výši 40 milionů od firmy Lowfield Investment Limited, sídlící na Kypru. Právě tento offshore stál v roce 2021 u počátku skandálu, který Michalika připravil o už domluvené místo ministra průmyslu a obchodu ve Fialově vládě. Michalik tvrdil, že se společností nepodnikal, pouze jeho žena.

V dalších letech Michalik založil další solární elektrárny, jejichž orgány obsazoval buď sám, nebo svými rodinnými příslušníky.

Série PL Nejbohatší starosta:

• Víte, potřeboval bych 418 milionů, sdělil Věslav Michalik v roce 2009… Máme informace, které nikdy nezazněly
• Místopředseda STAN vlastnil firmu. Stát jí vyplatí až 400 milionů na dotacích. Fialova koalice se drolí na mikročástice
• Da, da, gospodin Michalik, eto charašo. Stovky milionů přetekly od státu do kasičky místopředsedy STAN a jeho rodiny

Jeho obchody jej ale poprvé „doběhly“ v roce 2010. Tehdy měl kandidovat do Poslanecké sněmovny na lístku TOP 09 a STAN. Strana ministrů Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska chtěla využít popularity starostenského hnutí, které se rok předtím transformovala z regionálního na celostátní.

https://youtube.com/watch?v=b6dIYawFwqc%3Fsi%3D9KU4zbqmcQe2XSWL

Věslav Michalik byl číslem 2 na kandidátce pro Středočeský kraj, ale v době předvolební kampaně se objevily informace o vyšetřování pro podezření z daňového úniku během transakce z roku 2006 mezi poradenskou firmou CA IB, kde tehdy působil, a bankou ČSOB. Škoda, vzniklá neoprávněným snížením základu daně během vyúčtování poradenských služeb byla vyčíslena na 50 milionů, nakonec ale Michalik obviněn nebyl.

V hnutí STAN se i díky tomu starosta Dolních Břežan postupně stává čím dál významnějším hráčem, je dlouholetým předsedou středočeské krajské organizace. Zde se setkává s o generaci mladším Vítem Rakušanem, starostou Kolína. Ten svou kariéru začal v komunálních volbách 2010 na kandidátce svého otce, někdejšího senátora za ČSSD, který mu po vyhraných volbách přepustil starostenské křeslo. Ve Věslavu Michalikovi najde svého „politického otce“, jak sám později uvede. Rakušan se s Michalikovou podporou stává v roce 2017 prvním místopředsedou STAN a v roce 2019 předsedou.

Oba politici mají tvořit pevný středočeský tandem. Včetně toho, že Michalik k Rakušanovi, když se stane poslancem, posadí do kanceláře Barboru Urbanovou, dnešní poslankyni STAN, kterou zná z Dolních Břežan.

Vít Rakušan ale postupně získává i další byznysové krytí. Pomůže k tomu příběh z Kolína, kde jako starosta asistuje u prodeje místní chemičky Draslovka.

Peníze pro STAN se pořeší přes Draslovku…

Zde do příběhu vstupuje Jan Dobrovský, který se podle investigativců znal s Rakušanem už z dřívějška. Nyní je společníkem společnosti bpd partners (s Petrem Pudilem a Vasilem Bobelou), která zbohatla na Mostecké uhelné společnosti a jejím prodeji Pavlu Tykačovi.

Dobrovský, syn někdejšího ministra obrany a kancléře prezidenta Havla, se od devadesátých let pohybuje mezi politickou a ekonomickou elitou, ať jako redaktor veřejnoprávní televize, správce kanceláře Karla Schwarzenberga nebo poradce ředitele banky ČSOB. Vždy měl i ambice ovlivňovat politické dění.

„Byl jsem na schůzce, kde od Věslava Michalíka opakovaně zaznělo, že financování STANu se bude řešit přes Draslovku,“ sdělil jeden ze zdrojů redakce, který si přál zůstat v anonymitě,“ píše server InFakta.

https://youtube.com/watch?v=njXmo_AEZPo%3Fsi%3DEQ6-0dxYtoJeozCz

Společnost se následně stává jedním z nejštědřejších sponzorů STAN, firma či její společníci měli hnutí postupně poslat skoro 11 milionů.

Co si za to Dobrovský, Pudil a Bobela vybrali, to chtějí InFakta.cz odhalit v příštím textu, který vyjde už brzy. Z veřejně dostupných zdrojů je ale známé, že Dobrovský patří k nejvlivnějším lidem kolem prezidenta Petra Pavla a Pudil se společně s prezidentem angažuje v mezinárodní organizaci GeoTech Center.

https://www.facebook.com/plugins/video.php?height=314&href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fparlamentnilisty.cz%2Fvideos%2F925151002991180%2F&show_text=false&width=560&t=0

Představení GeoTech Center. Petr Pudil, Petr Pavel a americké generál Allen

„Kolínská“ spolupráce měla probíhat s vědomím Věslava Michalika, který byl podle všech tím, kdo v hnutí STAN „drží kasu“. Právě proto se s ním počítalo do důležité funkce ministra průmyslu a obchodu. Po vypuknutí skandálu se musel stáhnout a nahradil jej Jozef Síkela, někdejší manažer České spořitelny, která Michalikovi financovala jeho energetické projekty. Magistr pedagogiky Vít Rakušan pro sebe od počátku požadoval ministerstvo vnitra a skutečně jej dostal. 

„Věšek měl na starosti financování celýho STANu. Ve Středočeském kraji, a nakonec i v Praze,“ cituje server InFakta.cz Petra Hlubučka. Ten nyní sedí na lavici obžalovaných.

Šlo podle něj o propracovaný systém průběžného financování, nikoliv jednorázové úplatky. „Jestli se tady řeší podezřelé financování STANu, tak to není o tom, že někdo prostě dostal nějakou provizi od nějaký firmy, ale že to bylo prostě systematický,“ říká dále Petr Hlubuček. V centru vazeb měl stát místopředseda Michalik.

Pár dní po schůzce u Víta Rakušana, kde se probírala reakce STAN na policejní vyšetřování, jeho místopředseda náhle zemřel na inkfart při dovolené v Česko-saském Švýcarsku. Jen tři dny předtím, než na pražský magistrát vtrhla zásahovka. Z více stran zaznělo, že jeho smrtí se mnohé „vyřešilo“. Michalik si udržel pověst politické autority a poslankyně Barbora Urbanová jej dokonce navrhla na státní vyznamenání. 

https://youtube.com/watch?v=udTDCJoIBZg%3Fsi%3DJU1QgbZfzUxwNway

Vyšetřování se následně od aktivit zemřelého, kterého nebylo možné dál trestně stíhat, přesunulo k vyšetřování komunálních kauz v Praze. Dnes před soudem defilují podnikatelé Redl nebo Davhomilja či člen představenstva Dopravního podniku Augustin.

Když soud v září začal, byly dva týdny před volbami. Manažer Augustin hned na začátku uvedl, že v dopravním podniku fungovalo schéma rozdělování finančních prostředků. „Dohoda byla, že 50 procent půjde pro TOP 09, 50 procent pro STAN, a z toho podílu pro STAN mělo jít asi 30 procent pro stranu a 20 procent mělo zůstat pro naši skupinu. Šlo o peníze z DPP, to, co vybral Redl přes Gučiho,“ zaznělo u soudu, včetně přezdívky jednoho z podnikatelů.

Vít Rakušan během vrcholící předvolební kampaně celou kauzu vysvětloval tak, že se na STAN „nalepili mafiáni“. Nyní se prý ale hnutí očistilo, což ministr vnitra doplnil dramatickým výkladem, že si prošel „peklem na hraně své existence“.

„Dali jsme si nejpřísnější pravidla ze všech politických stran na naší scéně pro financování STAN jako hnutí. Naše financování prošlo hloubkovým auditem. Ať jsou všichni syčáci, kteří naše hnutí zásadně poškodili, pokud kradli, potrestáni,“ ujišťoval Vít Rakušan. Celé finanční schéma bylo podle něj využíváno ve prospěch pražského komunálníka Hlubučka, ne hnutí STAN.

„Pan Rakušan by měl konečně přiznat pravdu a říct, jak to bylo s Věškem Michalikem,“ vybízí naopak Hlubuček.

21.11.2025 4:44 | Rozhovor

Alena Vitásková přivedla na svět své další knižní dílo. Román Kulak, my všichni jsme vinni se v minulém týdnu dostal na pulty knihkupectví. Popisuje příběh muže coby svědka českých dějin 20. století. Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu, která v minulosti čelila tzv. solárním baronům, se už několik let věnuje literární dráze. Pro ParlamentníListy.cz Vitásková vysvětluje, proč zvolila právě takové téma a co chce knihou lidem sdělit.

„Skutečný příběh muže, který svůj život prožil od Rakouska-Uherska po novodobou historii po ‚sametové revoluci‘ v Československu, následně v České republice. Zažil vzestupy a pády, zažil dvě světové války a předvídal a zároveň se obával té třetí, která by byla pro lidstvo tou poslední,“ zahajuje autorka Alena Vitásková svou knihu Kulak ve svém úvodu.

Dodává, že se celý děj odehrává v jednotlivých etapách našich dějin a dotváří náhled, jak jednoduché je zmanipulovat lidi, jak jednoduché je z nich vyrobit monstra, jak jednoduché je ublížit a nebát se zabíjet. „Ústřední postava Bohuš Kulak, vyděděný syn statkáře, kulak, právník, soudce, řidič, ředitel, zahradník, umírá a vypráví. Popisuje, jak se z bezstarostných studentů mohou stát soudci, komunisté a ‚vrazi‘ pod záštitou systému, úspěšní, či neúspěšní,“ píše Vitásková v knize Kulak, my všichni jsme vinni.

Hlavní postava knihy během svého vzpomínání popisuje i příběhy svých sedmi nejlepších kamarádů, z nichž se každý vydal zcela jinou cestou. „Jejich charaktery a touhy být úspěšní jsou zachyceny v autobiografiích odrážejících dění v jednotlivých zemích, odkud pocházeli – Československa, Maďarska, Rakouska, Německa a Ruska. Kluci z Prahy, úspěšní za každého režimu? Změnili politickou stranu a jméno, pokud to bylo třeba. Byli to chameleoni, nebo jen přizpůsobiví, aby mohli přežít? Chameleoni, nebo jen oběti systému?“ ptá se autorka s dovětkem, že každá etapa našich dějin je provázena s těmi zahraničními, které mají nesporný vliv na vývoj u nás doma.

„My všichni jsme vinni, že jsme připustili psychopatům nás ovládat. Svojí zbabělostí a strachem jsme připustili, co se v posledních více než sto letech odehrálo. Neboj se být slušný,“ končí Alena Vitásková úvod svého nového knižního díla. Následuje 29 kapitol napínavého a poutavého čtení. 

Ředitel nakladatelství Olympia Luboš Procházka v epilogu knihy konstatuje, že knižní příběh z pera Aleny Vitáskové je hlubokou analýzou do nitra lidství, morálky a chudoby ducha. 

„Hlavním tématem vinoucím se jako červená nit příběhem je touha po penězích, bohatství, vlivu a moci, úspěchu, lidské slabosti i síle nebo jen lásce a pokoře k životu. Získat bohatství, ať již formou dědictví, těch několik pakatelů, které dokážou znesvářit celé rodiny, nebo uzmout si bohatství těch druhých, třeba i sousedů. Pěstuje se závist, nenávist lidí mezi sebou, národů mezi národy. To vše s krutým plánem použít obyčejný lid k rozpoutání válek a nechat je v nich umírat a na druhé straně zbohatnutí těch, kteří to připravují. Když umírající stařec vyzývá ‚neboj se být slušný‘ nebo osočuje ‚my všichni jsme vinni‘, je to memento pro všechny a každého z nás, je to výzva zamyslet se, dokud ještě můžeme,“ dodává Luboš Procházka. 

Jak knihu Kulak, my všichni jsme vinni popisuje sama autorka Alena Vitásková? Autorce položily ParlamentníListy.cz několik otázek. Odpovědi přinášíme v plném znění:

Paní Vitásková, co vás k napsání této knihy vedlo? 

Důvodů, proč jsem napsala knihu „Kulak, my všichni jsme vinni“, je celá řada. Ráda píši příběhy, které jsou založeny na reálných základech. Beletrie na reálných základech, ze života. Nevěřil byste, kolik lidí se dokáže mnohdy s postavami ztotožnit. Například kniha „Béďa, povolání syn“. Nejeden čtenář mi v té době napsal, že v postavách vidí chování svého tchána, synovce atd. nebo že by to měla být povinná četba.

Kulak je příběh může, který se rozhodl na sklonku svého života zaznamenat svůj život, který prožíval se svými blízkými, rodinou i přáteli v epochách téměř šesti generací. Narodil se za Rakouska-Uherska a zemřel dalece po sametové revoluci v České republice. Příběh se mi velmi těžce psal, nejen obsahově, ale i ze vzpomínek starce, kdy se jednotlivé děje vracely do minulosti a překrývaly současnost. Neuměla jsem příběh nejen Bohuše Kulaka, ale i jeho kamarádů uchopit. Proto jsem mnohokráte nedostála slibu, že příběh napíšu. Mnohokráte jsem začala a psaní přerušila. Knihu jsem psala mnohem déle než pět let. 

Mezitím jsem napsala „Béďa, povolání syn“, dále „Prezident“ či „Prostituti-oči žalují“. Impulzem k tomu, abych nakonec knihu dokončila, je hluboký konflikt na Ukrajině, zmařené životy i v jiných místech světa, kterým se obdobné války nevyhýbají. 

Považovala jsem za povinnost sdělit názor starce, že „my všichni jsme vinni“, pokud jsme se nepoučili z dřívějších utrpení a připustíme, aby svět dospěl k zániku ve válečném konfliktu. Strachem a nezájmem jsme připustili, aby svět z velké části ovládali psychopati toužící po krvi a bohatství. 

Jde o zajímavě pojatou práci coby vyprávění o událostech 20. století našich dějin prostřednictvím různých lidských příběhů. Co byste lidem, čtenářům, ráda knihou sdělila? 

Aby se nebáli si knihu přečíst. Není morbidní, vyzařuje z ní chuť žít. Možná i návod, jak prožít šťastný život s rodinou, užít si s kamarády na studiích nebo přežít dvě světové války, nesčetně politických systémů, ztrátu majetku a znovu se postavit na nohy. A přitom všem si zachovat každodenní humor, i když vám není zrovna veselo a vaše srdce umírá žalem. 

Příběh je plný životního optimismu starce, který se ve svých více než sta letech nebál ani smrti, ani flirtu. Odcházel z tohoto světa smířen, ale nerad. Do posledního vydechnutí věřil v lásku, humor, lepší svět.

Knihou chci předat starcův odkaz: „Nebojte se být slušní.“ Nebojte se toho, že být slušný není dnes „moderní“. Spíš to evokuje, že když je někdo slušný, tak musí být zákonitě i blbý. Pokud se přestaneme bát „být slušní“, tak nakonec ti blbci zůstanou osamoceni na druhé straně barikády, bez vlivu i peněz. 

Nakolik jde o varování před tím, kam se současný vývoj řítí?

V příběhu se popisuje utrpení a osudy obyčejných lidí, kteří nejvíce doplácejí na války, jsou to oni, kteří ztrácejí vše – nejen majetek, ale především život. Je to připomenutí epochy našich dějin – posledních sto let. A děj se stále opakuje, jako bychom se dostatečně nepoučili. Proto chci čtenářům sdělit, že ještě máme čas. Čas zvrátit neúprosný běh dějin, kdy hrozící třetí světová válka by byla pro lidstvo tou poslední. Bez výjimek, zda jste bohatý, nebo chudý.  Snad jeden rozdíl by tu byl. Ten bohatý by žil (v posledním světovém konfliktu) možná o týden, měsíc déle než ten chudý. 

A jak prorokovala Sibila: „Živí budou mrtvým záviděti.“

Pro autentičnost je příběh doplněn krátkými historickými fakty jednotlivých epoch našich dějin.

16 listopadu, 2025/Kategorie: Blog /Vložil(a): Michael Svatoš

(1) Nejnovější Putinův válečný plán udivuje svou rafinovaností. 

Ruské letectvo už letos naházelo na Ukrajince lehce přes 40 000 klouzavých bomb “KAB” o váze 250, 500, a 1000kg. Jedna bomba se přitom rovná jeden zničený nebo těžko poškozený panelák, bunkr, trafostanice, tovární hala, či most přes řeku, a k tomu příslušný počet ukrajinských civilistů nebo vojáků, kteří v prostoru cíle žili, pracovali, a nebo v něm byli posádkou. Ruské klouzavé bomby “KAB” létaly před dvěma roky do vzdálenosti 20km, loni 70km, letos 200km, a příští rok je už kremelská generalita slíbila Gosudarovi moci metat po Ukrajincích až na dálku 400km. A to nebude jen tak. Hlavní Zelenského špión generál Kyrylo Budanov  totiž o tomto víkendu vyčenichal, že Rusové budou napřesrok  bomb KAB vyrábět 3krát víc. Celkem 120 000 kusů ročně. A velká část z nich má doletět 400km? Proč? 

(1) Aby se ruská letadla SU-34 vrhající klouzavé bomby KAB vyhnula ukrajinské protivzdušné obraně, odhazují je při letu ve velké výšce ze “severní čáry” Kurčatov (Kurská gubernie) – Ivňa (Bělgorodská gubernie). A nové bomby KAB s doletem 400km z této severní linie nově “dokloužou” přesně na linii letiště Hostomel – letiště Žuljany, tedy až na severozápadní a jihozápadní okraj Kyjeva.  Obdobně bomby KAB odhazované z “jižní čáry” Heničesk (Chersonská gubernie) – Berďansk (Záporožská gubernie), obě města = přístavy na severním pobřeží Azovského moře, nově “dokloužou” až na linii Černomorsk (60 000) – Čerkasy (270 000), a tím dokáží zasáhnout tato další ukrajinská velká města – Oděsa (milion obyvatel), Mykolajiv (470 000), Kremenčuk (400 000), Kryvyj Rih (604 000), Poltava (279 000), Kropyvnyckyj (220 000), a Kamjanske (230 000). 

(2) Letošním podzimním cílem ruské vzdušné kampaně proti Ukrajině je odříznout všechna velká města východně od Dněpru, podél Dněpru, na pobřeží Černého moře, a v severozápadní části země, od přívodu elektrické energie, plynu, a některá i od přísunu pevných a tekutých paliv. Cíl je jasný, rozvrátit v zimě ukrajinskou ekonomiku, průmysl, a připravit obyvatelům těchto velkých ukrajinských měst mimořádně krutou zimu. Aby byl tento cíl splněn, bude třeba stovek až tisíců raket a křižujících střel, a desetitisíce dronů. Nové klouzavé bomby KAB s doletem 400km tak přinesou ruským financím citelnou úlevu. Klouzavá bomba je totiž mnohem levnější než raketa Iskander, nebo střela typu Ch. Navíc ji lze produkovat i vypouštět v mnohem větším množství, a na cíl přitom dopraví stejné množství výbušniny, a bude se stejně těžko sestřelovat. Příští rok tedy zjednodušeně řečeno, začnou do velkých ukrajinských měst bušit ruské bomby, a ty budou stejně ničivé a nesestřelitelné jako ruské rakety, ale přitom budou přilétat v počtech, jako letos ruské drony. Jestli Ukrajina přežije letošní zimu, příští už nikoli. 

Když k devíti výše uvedeným ukrajinským městům, na která mají příští rok začít létat ruské klouzavé bomby KAB, připočteme Kyjev, Dněpropetrovsk, Záporoží, Pavlograd, Charkov, Sumy a Černigov, zjistíme, že v nich žije celkem 11 milionů Ukrajinců. Abychom přesně pochopili, kam tato nová ruská strategie míří, musíme do těchto počtů obyvatel ukrajinských měst, na která mají příští rok padat klouzavé bomby KAB, ještě zahrnout i značnou část ze 3.5 milionu tzv. vnitřně vysídlených osob, (odborně anglicky, kdybyste se ptali AI : internally displaced persons – IDPs). Jde o Ukrajince, kteří byli válkou vyhnáni ze svých domovů, a nebo se museli podřídit kyjevskými úřady nařízené evakuaci z frontového pásma a z pohraničních oblastí sousedících s Ruskem, a přitom se přesídlili pouze jinam na Ukrajinu.

Podle prestižní poslední říjnové analýzy Mezinárodní organizace pro imigraci (IOM), (financováno EU), představuje 3.5 milionu těchto IDPs ukrajinských osob tikající sociální bombu, protože platby pronájmů za ubytování v novém místě jejich nuceného pobytu je finančně ruinují. Na Ukrajině žije 88% všech osob, které se nemusely přesídlovat, ve vlastních nemovitostech. Kdežto 84% vnitřně přesídlených osob žije v nájmu, přičemž jen 3% z nich žijí v nájmu hrazeném státem, nebo neziskovými organizacemi, nebo příbuznými,  a zbytek 81% je nucen žít v komerčních pronájmech (54%), v hotelech a penzionech, či ubytovnách (21%), a nebo ve veřejných budovách sloužících k nouzovému ubytování (6%).

Tento nepoměr vytváří velké rozdíly v nákladech na bydlení mezi Ukrajinci, kteří nebyli nuceni se vnitřně vysídlit, a Ukrajinci, nuceně vnitřně přesídlenými. 33% všech vnitřně přesídlených Ukrajinců musí žít v nemovitostech – které, buď nebyly dostavěny, a nebo potřebují velmi závažné opravy. A pouze 22% z nich žije v nemovitostech, které lze považovat za normální. Ovšem přesto 56% těchto vnitřních ukrajinských přesídlenců vydává za úhradu svého nového bydlení přes 30% všech svých příjmů, a bydlí přitom zároveň neporovnatelně hůře, než nepřesídlení Ukrajinci. Podle analýzy IOM činí průměrný příjem přesídleného Ukrajince 17500 hřiven měsíčně, a nepřesídleného 30000 hřiven, ale náklady na bydlení činí 6000 hřiven u přesídleného, a 8000 hřiven u nepřesídleného. Tito přesídlení IDPs Ukrajinci se usazují podle zprávy IOM v poměru 75/25 ve městských aglomeracích a ve venkovských oblastech.

Z těchto údajů IOM tak jasně vyplývá, že každý Ukrajinec nyní stoprocentně ví, že jakmile ruská armáda, a nebo ruské klouzavé bomby KAB, změní jeho status z normálního Ukrajince na tzv. “Ukrajince IDPs”, tak pokud není oligarcha, vlivný úředník, důležitý politik, nebo významnější člen režimní korupční kliky, tak nejen touto změnou svého statutu přijde o svůj hlavní majetek – nemovitost, v níž bydlí, ale zároveň z něj majitelé ukrajinských nemovitostí a kyjevské režimní úřady zaživa sedřou za pronájem nějaké nové “rozpadající se pastoušky”, či “zapáchajícího brlohu”, i tu poslední hřivnu, kterou si odložil na svůj pohřeb, nebo pro vnoučata, aby mohla prchnout ze země, a neskončila tak nešťastně v nějakém hrdinském hrobu.  

Když jsem v březnu 2022 na svém YouTube kanále oznámil, že válka na Ukrajině skončí rozvratem Ukrajiny, protože její vládnoucí korupční klika bude tak nenažraná, že Ukrajinci ztratí chuť, umožňovat potoky své krve, pokračování jejích do očí bijících zlodějin, byl můj kanál ihned vymazán. Když nyní sleduji ukrajinská lokální vlastenecká média z Donbasu, čtu dnes a denně, jak si starosta města, které je už několik měsíců obsazené Rusy, koupil za erární hřivny zbrusu nové západní služební auto. Jak se včera ve městě Kramatorsk, “které už opustila většina obyvatel, protože se fronta blíží, rozdávají místním starým strukturám lukrativní zakázky na hrabání spadaného listí, aby bylo město, které bude už brzy zničeno, krásnější“.  Nebo, “jak staří komerční přátelé dalšího vysokého místního hodnostáře letos v létě za miliony hřiven opravili silnice, po kterých se tou dobou už v sršních rojích proháněly ruské drony, a ani ti nejstatečnější ukrajinští vojáci se už po nich neodvážili cestovat. Je mi jasné, že poslední korupční mega-případ Zelenského kamaráda Timura Mindiče představuje jen vrcholek ledovce. (Zde máte třeba lokální korupční skandály jenom na Donbase a nelekněte se,  a počtěte si! )

A pokud je to jasné mně, i Vám, pak Putin o ukrajinské korupci, i o ukrajinských náladách a bublající nespokojenosti ví, díky svým tajným službám, úplně všechno. A jednou z podstatných složek vítězné válečné strategie je tzv. “sociální válka”. Hitler porazil v roce 1940 Francii, protože Francouzi byli už tak demoralizováni potoky krve, kterou na bojištích 1. světové války museli prolít, aby Francie byla zachráněna, a její elity se díky tomu mohli po válce za krize asociálně přežírat k prasknutí, zatímco prostí Francouzi dřeli bídu s nouzí, že už nehodlali tuto svou krev opět prolévat, protože věděli, že jejich vládnoucí elity jim za jejich nově prolitou krev nestojí, protože na obyčejné Francouze od roku 1918 do roku 1940 zvysoka “sraly”. Winston Churchill a Clement Atlee se z kolapsu Francie rychle poučili, a spojili své strany do jedné vlády, a slíbili Britům veřejná sociální a zdravotní pojištění, znárodnění klíčového průmyslu, dolů a bank, a celkově “slušné a skvělé poválečné zacházení”, a Britové svou krev prolévali, a po válce se dočkali naplnění podstaty slibů. Podobně se za války choval i Stalin, Roosevelt, či je v historii popsáno, jak Napoleon vítězil, dokud vedl tzv. osvobozeneckou sociální válku. Leč kyjevská klika to vidí opačně, a teď si ponese důsledky, respektive Ukrajinci ponesou důsledky.

Evropská unie podporuje Ukrajinu zbraněmi i finančně, ovšem vždy jen tak, aby válka pokračovala, a Ukrajina v ní pomalu vyčerpávala Rusku, ale zároveň, aby Rusko ve válce nad Ukrajinou pomalu vítězilo. Ukrajina však v posledních měsících začala intenzivně ostřelovat ruské rafinerie, města a už i elektrárny a teplárny. Navíc EU a USA vyhlásily novou strategii “ani molekula ruského plynu a ropy do Evropy”. Ačkoli to málokdo chápe, došlo tím k podstatné změně ruských válečných cílů. Pokud Rusko nebude nadále moci dodávat své energie a suroviny do Evropy, nepotřebuje už nadále Evropu, a vztahy s ní, ale naopak nutně potřebuje území Ukrajiny. Protože Čína a Indie a další spřátelené země Ruska nedokáží uspokojit veškerou ruskou potřebu exportovat své energie a suroviny v míře dostatečně finančně přínosné, aby umožnila ruské zbrojení a kosmické a technologické programy, potřebuje Rusko nové náhradní exportní komodity, které by tento evropský výpadek ruských zisků z energií nahradily. Protože nová komodita musí být extrémně odolná proti sankcím, a výjimečná trvalou poptávkou, je nasnadě, že Rusko místo molekul plynu a ropy do Evropy bude potřebovat vyvážet lodě plné pšenice a kukuřice, protože svět je po těchto komoditách trvale nenasytný, tím spíš, když jeho populace setrvale roste. Rusko tedy v reakci na strategii ani molekula ruské energie do Evropy odpoví strategii ani jeden přístav Ukrajině nesmí zbýt, ani jedno velké pole nesmí Ukrajině zůstat. Protože tak se odstraní ze světového trhu konkurence, a Rusko tak získá monopol na obiloviny. A kdo bude nutně potřebovat ruské obilí, aby nasytil své hladové občany, bude kremelskými diplomaty i obchodníky snadno přesvědčen, že se mu hodí i pár lodí s ruským plynem a ropou. 

Jak však ovládnout tak velkou část Ukrajiny, když je jasné, že velikost případné potřebné okupační armády, by byla nad sílu ruské ekonomiky? A jsme u odpovědi na otázku, proč Rusové hodlají vyrábět 120 tisíc klouzavých bomb KAB, část s doletem 400km ročně? Podle ukrajinských zdrojů na neokupované území Doněcké republiky ještě přežívá 200 tisíc Ukrajinců. Před válkou jich tam žilo hodně přes milion. Ale dnes jsou většinou vysídlenci IDPs. Vysídlenec IDPs se na “osvobozenou ruskou Ukrajinu” nemůže vrátit bez toho, aniž by prošel důkladnou ruskou státní filtrací, zda bude do  země vpuštěn, aby se v ní jako nový Rus usadil. Čím více Ukrajinců, na čím větším ukrajinském území, ruské klouzavé bomby KAB promění ve vysídlence IDPs, tím snadnější bude takové nové území za příměří, nebo po válce kontrolovat. Rusko nepotřebuje ukrajinské uhelné doly, samo zavírá své. Rusko nepotřebuje ukrajinské podniky těžkého průmyslu, lépe, když se část bývalých Ukrajinců přesune do ruských továren lačných po pracovní síle. Ukrajinská města tak představují zbytečnou přítěž pro ruské poválečné plány. Výjimkou budiž Mariupol, Doněck, ale se zemí srovnaná města Časyv Jar, Volčansk, Avdijivka, a seznam by byl dlouhý, se obnovovat nebudou. Nejsou na to zdroje, a není ani potřeba. Rusko potřebuje, aby se velká část nového ukrajinského Ruska přeměnila ve středozápad USA – farmy a vesnice, zemědělská řídce obydlená, a tím snadno ovladatelná krajina. Obývat jí budou ruští kozáci, a ti budou střežit, a kulturně povznášet původní, ale důkladně přefiltrované ukrajinské zemědělce. Z hlediska ruské státní exportní ekonomiky bude takovéto území zdrojem slušných zisků při minimálních nákladech. A podle plánu na něm mají ruské kozácké farmářské rodiny plodit více dětí, stejně jako přefiltrované a kulturně povznesené ukrajinské farmářské rodiny. 

Války mocností, v nichž se bojuje o přežití mocnosti, jsou brutální. Izrael je oproti Palestincům mocnost, ale bojuje o přežití, protože je obklopen nepřáteli na smrt, a ochrana USA se může někdy v budoucnosti vytratit, a na to musí každý izraelský státník myslet. A Netanjahu není ani náhodou politik, který by takto neuvažoval, a proto srovnal Gazu se zemí, protože to je první nutný krok k její anexi, a k vypuzení nějaké signifikantní části jejího obyvatelstva. A to obojí je pro izraelskou obranou strategii do budoucna klíčové. Ani Putin není politik, který by nevážil jistotu přežití své vlasti v budoucnu, při svých současných činech. Zelenskyj svými útoky proti ruským městům a strategickým cílům a rafineriím změnil parametry války. Je to jako, když Göringova Luftwaffe v roce 1940 omylem bombardovala Londýn. Ruská odveta musí přijít, a stejně jako přišla britská odveta. Se spravedlností a právem to nemá nic společného. Podobně i “ani molekula ruských energií do Evropy” a “zabavení ruských státních miliard uložených v Belgii” vytvářejí nové válečné podmínky. EU nehodlá mít do budoucna žádné obchodní vztahy s Ruskem, a to přetváří ruský válečný cíl, a v něm už Ukrajina nemá žádné místo pro svoji další existenci, respektive na nějakou existenci mimo striktní ruský vlivový prostor. 120 000 bomb, o průměrné váze 500kg na jednu, dokáže smést z povrchu země 120 000 budov velikosti a odolnosti několikapatrového panelového domu o čtyřech nebo pěti vchodech. Jejich obyvatelé po jejich svržení změní svůj status na osoby IDPs, a budou muset kamsi odvandrovat. Ze zprávy IOM o Ukrajincích IDPs vyplývá, že značná část těchto lidí jsou lidé staří, nemocní, a nemajetní, protože o všechen majetek přišli. Tito lidé jsou tak už věkem logicky nevhodní k plození dětí, a žádný stát o ně nebude mít zájem, protože už představují pouze náklady na důchody, a na zdravotní a sociální péči. Putinův budoucí rozpočet by jenom zbytečně zatěžovali, a tak čím víc a rychleji je vystěhuje bombami a drony západním směrem, tím nižší zátěž pro ruskou poválečnou ekonomiku budou představovat. Tento týden Rusko snížilo své státní výdaje na obnovu válkou zničených nových ruských území. A přitom velikost těchto nových ruských osvobozených území vrostla. Ruská politika je tedy jasná, na nových ruských územích se už budou obnovovat pouze určitá vybraná města. Osvobozená Ukrajina se tak má vrátit do své staré rurální podoby, a podle posledních vyjádření Lavrova, jak citoval v sobotním pořadu se mnou Josef Skála, se může stát, že čím déle bude válka trvat, tím větší část Ukrajiny se stane Ruskem. 

Můj názor tedy je – Pokud Rusko opravdu koncem roku začne vyrábět 120 tisíc klouzavých bomb, část s doletem 400km,pak  tyto bomby brzy dostanou za cíl vystěhovat velkou část z 11 milionů Ukrajinců z uvedených měst. A protože Ukrajina je už vnitřními přesídlenci IDPs úplně zavalená, buď rychle přijme ruské mírové podmínky, a ty budou zřejmě nově zahrnovat i povinnost, aby EU opět odebírala ruské energie a suroviny, a nebo se můžeme dočkat stavu, že Putin opravdu Ukrajince z Ukrajiny bombami vystěhuje, tím spíš, že evropské hranice asi těžko budou uzavřeny stejně neprodyšně, jako byly přechody z pásma Gazy do Egypta. Za dnešní dlouhou analýzu se omlouvám, bylo velmi těžké vysvětlit, jak a proč se může válka na Ukrajině stát válkou ještě ničivější, než zatím je. Ostatně byl bych rád, kdybych se mýlil, a naštěstí se to i stává. 

Analýza IOM v PDF v angličtině ke stažení zde. 

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-nove-detaily-planu-dobyte-uzemi-rusku-pro-ukrajinu-osekani-armady-i-zakaz-nato-40549819

https://cdr.cz/clanek/rikejte-mi-pokrytec-vzkazuje-gates-emise-uhliku-nejsou-problem-chudoba-ano