Vážení přátelé, školní rok pomalu končí a Zbyněk Stanjura ze 4. C už se těší na prázdniny. Je léto roku 1982. Paní třídní učitelka má co dělat, aby rozdivočelou mládež udržela na uzdě. Stejně tak paní učitelka naproti ve 4. B, kde sedí Kárim Titz. V jaké lavici netuším, ale Zbyněk to ví. Znají se. Kdo z Vás by chtěl pochybovat, ať si otevře Almanach ke 140. výročí vzniku prvního českého gymnázia na Opavsku, kde je seznam studentů Mendelova Gymnázia Opava od roku 1883. Zdravím šikovné novináře, kteří si to prostudovali. Blik. Posouváme se o 43 let do budoucnosti. Ze Zbyňka je teď ministr financí, z Kárima zavedený advokát mocných politiků a podnikatelů. A nejen jich. V prosinci 2024 posílá pan advokát dopis na Ministerstvo spravedlnosti se „zajímavou nabídkou.“ Prý ví o zámečníkovi z Břeclavi, který má na zabaveném počítači peněženku se třemi miliardami korun v bitcoinech. Když mu stát počítač vydá a dovolí peněženku odemknout, DARUJE mu onen pán z Břeclavi miliardu. O tom, že tyhle peníze pochází z drog, dětské pornografie, zbraní, falešných dokladů a dalšího svinstva, teď už všichni víme, nebudu se o tom rozepisovat. Podstatné je, že už tehdy, v prosinci 2024, to všichni zúčastnění taky moc dobře věděli. Někdy mezi lednem a únorem 2025 se domlouvá Blažkovo Ministerstvo spravedlnosti se Stanjurovým ministerstvem financí, že „dar“ od mafiána má skončit v bitcoinové peněžence Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které podléhá právě Stanjurovi. Akce byla naplánována na 7. března 2025. A TEĎ PŘICHÁZÍ MASO. Den před domluvenou schůzkou, na které měla být oficiálně odemčená Jiříkovského peněženka, hlásí americká společnost Arkham na síti X, že se už peníze daly do pohybu a skončily ve třech nových peněženkách s neznámým vlastníkem. Další den nato vstupuje kriminálník Jiříkovský s naším známým právníkem a spolužákem Stanjury Titzem do jakési kanceláře na pražských Vinohradech. Čili nikoli k soudu, nikoli na Ministerstvo financí. Ta kancelář patří soudnímu znalci jménem Jiří Berger. Na tomto pánovi je zajímavé, že už od roku 2022 dělá Zbyňkovi Stanjurovi poradce. A víte, kdo si ho vybral a zaplatil pro tuto delikátní operaci? No právě advokát Titz, Stanjurův spolužák. Pojďme dál. Jiříkovský odemyká peněženku a soudní znalec Berger fotí obrazovku. Jsou na ní vidět bitcoiny za tři miliardy korun. Není to ale ještě hotové. Ještě musí přijít notář, aby celou tuhle akci posvětil před zákonem. Tím notářem byl Lubomír Mika. A teď si představte tohle. Tak jako byl advokát Titz spolužákem Stanjury, byl notář Mika spolužák Blažka. Hezky v rodině, co říkáte? Později se ukázalo, že není vůbec jisté, jestli byl pan notář u toho focení osobně přítomný nebo se jen spokojil s hotovou fotkou od znalce Bergera. Prostě to podepsal a bylo. Dnes už víme, že na bitcoinové peněžence kriminálníka Jiříkovského neležely 3 miliardy, ale těch miliard bylo 12,5. Všechny se rozplynuly v temných vodách internetu a skončily v peněženkách neznámých vlastníků. Až na tu jednu jedinou miliardu, z které ale stát stejně nebude mít vůbec nic. Novináři mezi tím rozebrali na kostičky Stanjurovy a Blažkovy historky o tom, že advokáta Titze neznají a znalce Bergera a notáře Miku si vybrali náhodou. Přeji pánům policistům, aby jim práce šla od ruky. Dr. Petr Baťha +420 739488678

Čím větší urážka, tím více důkazů o Dozimetrech, Kampeličkách, protože ani 11 podříznutých v Británii nedonutí ten odpad, aby se Okamurovi omluvili, natož udavač Pospíšil, který si jako gay nafasuje dítě. A lidé zírají, co to za stoku vytéká z parlamentních lavic. 1 200 miliard dluhu, neboli bilion a dvěstě miliard dluhů po sobě zanechali. Za Rakušanovým Dozimetrem je pět mrtvol, někteří tvrdí, že to stouplo na osm. Nenávist ke Slovákům, Maďarům, ale i Polákům zůstane jako smrdutá stoka. Rozvrácené zdravotnictví s dvacetimiliardovým dluhem. Rozkrádání nemocnic ve prospěch odcházející Pětikoalice. Neprůjezdná většina měst Nakažlivé nemoci. Zvýšený počet sebevražd. Prudký nárůst rakoviny. Léky se vyvezly a pro naše občany nejsou. Přezaměstnanost, kdy flákači nalezli do politických neziskovek, do státních úřadů, ale nejsou lidé na práci. Mladá generace se válí doma, cestuje, souloží v Erasmus+ za naše peníze, nechce děti, a nechá se živit od rodičů, či dědí, co nejstarší generace postavila. Morální rozvrat dosáhl vrcholu a ze škol vylézají nesvéprávní tupci s razítky. A ti, co to zavinili, káží o morálce a blahobytu, pokud jim na to dáme další miliardy, a nyní už to dají dohromady načisto. 

AUTOR: Petr Pokorný

21.11.2025 21:40 | Monitoring

Náčelník generálního štábu Armády ČR Karel Řehka představil nový projekt Charlie One, který má Ukrajině pomoci sestřelovat útočné ruské drony. Zároveň po zasedání Vojenského výboru EU zdůraznil nutnost budování evropských obranných kapacit i pokračující podpory Kyjevu. Paralelně s tím však roste mezinárodní tlak na Kyjev: Spojené státy i Rusko prosazují plány, jež by mohly Ukrajinu přimět k zásadním ústupkům.

Generál Karel Řehka po zasedání vojenského výboru EU zdůraznil, že EU pokračuje v budování schopností a posilování obranné připravenosti. „Právě odcházím z jednání vojenského výboru EU v Bruselu. Mezi hlavní témata, která jsme na úrovni náčelníků generálních štábů tentokrát probírali, byla jednak implementace evropské strategie připravenosti a implementace opatření z Bílé knihy o obraně EU,“ uvedl k zasedání.

Zároveň upřesnil, že nejdůležitějším bodem bylo pokračování pomoci Ukrajině. „Dále téma, které za mě bylo asi nejdůležitější, byla další vojenská podpora Ukrajině,“ poukázal, že obrana Ukrajiny je podle něj přímo propojena s bezpečností Evropy.

Šéf českého generálního štábu popsal i komunikaci s ukrajinským velením. „Během další vojenské podpory Ukrajině jsme měli možnost vyslechnout přes videokonferenci i vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil generála Syrského, který nám podal briefing, a dále jsme diskutovali jak formáty evropské, tak alianční a také formáty koalice ochotných,“ doplnil.

Chvála pro českou muniční iniciativu

Kromě toho hovořil Karel Řehka o tom, že od kolegů i ukrajinské strany zaznělo ocenění českého přístupu. „Co mě také potěšilo a utvrdilo v tom, že děláme správnou věc, je, že jednoznačně zaznělo jak ze strany generála Syrského, tak i od kolegů, jak důležitá je česká muniční iniciativa a jaké má reálné dopady v podpoře Ukrajiny,“ uvedl s tím, že iniciativa přináší konkrétní výsledky.

V závěru shrnul, proč považuje podporu Ukrajiny za zásadní. „Považuji za nejdůležitější podporu Ukrajiny, protože to má přímý vliv na naši obranu a bezpečnost,“ uvedl Karel Řehka, že obrana Ukrajiny je podle něj obranou Evropy.

Řehka představil nový projekt Charlie One

Generál Karel Řehka současně oznámil i spuštění nové kampaně zaměřené na podporu Ukrajiny, a to v rámci Skupiny D. „Je tu nová sbírka skupiny D, jejímž jsem čestným předsedou. Máme za cíl vybrat co nejvíce finančních prostředků na nový projekt. Projekt, který má pořídit lovce dronů, nebo jak říkáme my vojáci, Interceptory pro Ukrajinu. Projekt, který nese přezdívku Charlie,“ uvedl.

Zvolené pojmenování má kořeny v jeho armádní historii. „Přezdívka Charlie je se mnou snad celý můj život v armádě a říkají mi tak všichni kamarádi. A proto jsme tento dron lovící ruské útočné drony nazvali prostě Charlie One,“ vysvětlil.

Podle Řehky projekt reaguje na dramatické zvýšení počtu ruských útoků.

„Přichází v situaci, kdy Rusko posílá na území Ukrajiny stovky útočných dronů každou noc. Tím terorizuje téměř celé její území. Přichází v situaci, kdy Ukrajina nutně potřebuje naši pomoc,“ zdůraznil. Bez obranných dronů je podle něj Ukrajina vystavena neustálým hrozbám.

„Proto spouštíme novou sbírku na obranný dron Charlie One a jsem hrdý a vděčný za to, že pomůže chránit bezbranné lidi a hlavně rodiny s dětmi na Ukrajině,“ pokračoval Karel Řehka a formuloval myšlenku, kterou považuje za nejzásadnější. „Pokud byste si z této mé řeči měli zapamatovat jen jednu jedinou věc, tak prosím, ať je to tato. Každý dron sestřelený nad Ukrajinou je dronem, který nedoletí do Česka a nedoletí díky vaší pomoci,“ zdůraznil s tím, že pomoc Ukrajině zároveň chrání i české území

Závěrem pak poukázal na to, že společné projekty už v minulosti prokázaly svou sílu. „Už jsme to jednou dokázali, když jsme s naší skupinou D vybrali přes 263 milionů korun na drony Nemesis. Pokud se znovu spojíme, máme obrovskou sílu, podpořte Charlie One,“ vyzval generál.

Zmíněná sbírka Skupiny D na drony Nemesis tehdy vzbudila nejen pozornost, ale také kritiku. Objevily se pochybnosti, zda akce probíhala v souladu s právními předpisy, zejména pokud jde o vývoz vojenského materiálu na Ukrajinu. Kritici upozorňovali na podezření z možného využívání příslušníků české armády mimo rámec jejich zákonných úkolů či na údajné používání diplomatických pasů při transportu dronů.

Psali jsme:

• Řehka: „Neříkám, že nemohlo dojít k chování v rozporu se zákonem.“

Zaznívaly také otázky týkající se toho, zda existovaly potřebné vývozní licence a zda se nejednalo o překročení pravomocí. Celá věc byla následně prověřována orgány činnými v trestním řízení, a to kvůli podezření na neoprávněné nakládání s majetkem ministerstva obrany i kvůli možnému porušení pravidel pro export vojenského vybavení.

Od čtvrtečního dne do pátečního večera se ve sbírce na obranný dron Charlie One vybralo více než milion a půl korun, což podle informací zveřejněných na stránkách sbírky odpovídá pořízení přibližně 25 interceptorů.

V reakcích zní obvinění z fašismu a posměšné narážky

Pod Řehkovým oznámením spuštění kampaně Charlie One se na síti X objevily desítky reakcí, z nichž převážná část byla podporující. Přispívající uživatelé psali, že darují okamžitě, a sbírka rychle nabírá finance.

Do výzvy se zapojil i hokejista Dominik Hašek, který dlouhodobě podporuje Ukrajinu. „Velmi důležité, takto bráníme i naši svobodu proti teroristickému, imperialistickému nepříteli,“ uvedl.

Objevily se však i kritické hlasy upozorňující na roli, kterou ve sbírce hraje šéf generálního štábu. Jeden z komentujících napsal: „Malý příspěvek jsem poslal, přestože si nemyslím, že by měl náčelník generálního štábu takhle propagovat obranný projekt nestátní organizace a už vůbec si nemyslím, že by ten projekt měl být pojmenován podle něj. I tak přeju, ať je sbírka úspěšná a pořídí se hodně interceptorů.“

Další komentáře mířily na samotný princip pomoci Ukrajině a obviňovaly ji z ideologických motivů. Jeden uživatel uvedl: „Podporujete fašismus, doufám, že zapracuje karma.“  Pod příspěvkem se objevily i vzkazy Řehkovi, že se přezdívky „chciválek“ jen tak nezbaví.

Jeden z komentujících glosoval sbírku sarkasticky slovy: „Čestný předseda. Surrealismus jak z Hoří, má panenko, kdyby rozkradli celou tombolu i s významným darem pro čestného předsedu. Děkujeme.“ Zaznívaly také hlasy, že Řehka svou aktivitou pouze „přilévá do ohně“

Mezinárodní tlak na Ukrajinu roste

Zatímco náčelník generálního štábu Karel Řehka žádá další podporu Ukrajiny, americká administrativa i Kreml současně tlačí na Kyjev k přijetí plánu, jenž by znamenal zásadní ústupky.

Ukrajinský prezident oznámil, že tlak na Ukrajinu je „mimořádný“ a země se může ocitnout v situaci, kdy bude volit mezi ztrátou území nebo ztrátou důstojnosti. Reagoval tím na americký mírový plán o 28 bodech, který podle uniklých informací počítá s tím, že Ukrajina přenechá Rusku část okupovaných území, včetně uznání anexe Krymu, omezí velikost vlastní armády, a nezíská členství v NATO.

Zelenskyj zároveň připomněl, že už v roce 2019 složil slib bránit nezávislost země: „Nezradili jsme Ukrajinu v roce 2022 a neuděláme to ani teď.“ Odmítá jakékoli řešení, které by mělo být dosaženo „na úkor ukrajinské suverenity“.

Psali jsme:

• „Volil jsem vás, už vám nevěřím.“ Ukrajinci mají Zelenského dost

Donald Trump v rozhovoru pro Fox News potvrdil, že jeho administrativa stanovila Ukrajině pevný termín: do příštího čtvrtka má Kyjev oznámit, zda přijímá 28bodový plán Bílého domu. „Ve čtvrtek je konec,“ prohlásil. Zároveň varoval, že pokud Ukrajina plán odmítne, může v krátké době přijít o další území. Dodal také, že podle jeho názoru Putin neusiluje o novou válku, a ujistil, že Rusko nepředstavuje hrozbu pro Pobaltí ani pro širší Evropu.

Kreml mezitím veřejně vyzval Kyjev, aby jednal okamžitě, jinak přijde o další území. Peskov řekl, že efektivní postup ruské armády na frontě znamená, že Zelenskyj má „jednat teď a ne později“. Varoval, že prostor pro obranu se Ukrajině zmenšuje. Ruské síly opravdu v posledních týdnech zaznamenaly posuny na východě země.

Toto myslím že hovoří samo za sebe:

Na obraně možná mají kouzelný prsten z Arabely. Problémy armády dle Fidlera

22.11.2025 4:44 | Rozhovor

HISTORIE BEZ HYSTERIE „Je to opačná situace z období před 100 lety. Tehdy jsme dostali od Francouzů zmoklý šrot, který jsme sami mohli schovat pod střechu, nyní očekáváme špičkovou techniku, kterou asi necháme zmoknout,“ říká ohledně problémů kolem dodávek francouzských děl Caesar vojenský historik Jiří Fidler. Probrali jsme i státní rozpočet.

Po delších obstrukcích se na stole objevil návrh státního rozpočtu na rok 2026, který je vláda (stále ještě Fialova, ač v demisi) povinna předložit Poslanecké sněmovně. Zároveň se objevily informace, že čtyři resorty nemají v tomto okamžiku již peníze na své povinné výdaje. Ministr v demisi Jurečka měl prohlásit, že například požadavky jeho resortu budou pokryty přesuny z jiných resortů, které jsou nyní v přebytku. Není to poněkud chaotické?

To je spíše otázka pro ekonoma než pro historika. Asi je normální, že při přípravě rozpočtu nelze zcela přesně určit předpokládané příjmy a výdaje. Ostatně ještě před několika dny řešili ve Spojených státech skutečnost, že státu došly peníze. Na druhou stranu je ale pravda, že pokud nejsou v kase prachy již šest týdnů před koncem roku, tak se někdo v kalkulaci sekl o více než deset procent, což je již dosti vysoká statistická chyba. Vzhledem k tomu, že se to povedlo v rozpočtu na rok 2025, zákonitě se objevuje otázka, zda je stejnou chybovostí postižen i návrh rozpočtu na rok 2026.

Návrh rozpočtu na další rok je asi problém, poslanecký výbor přerušil jednání a objevila se informace, že chybí téměř 100 miliard korun. To ale opravdu necháme ekonomům, mne by spíše zajímalo, jak vidíte plánované výdaje resortu obrany?

Našel jsem si údaje přímo na stránkách předsednictva vlády a ministerstva financí, kde byly uvedeny již v září 2025. Jelikož prý rozpočet poslaný do nové sněmovny je totožný, mělo by se jednat o stejná čísla. Vládní výdaje mají činit 2,4 bilionu korun, z toho výdaje na obranu tvoří 206,5 miliardy korun. Jde o nárůst +45,7 miliardy korun proti loňskému roku. Z toho výdaje resortu obrany 175,8 miliardy korun, tedy nárůst +21,4 miliardy Kč. Rozdíl mezi výdaji na obranu a výdaji resortu směřuje do dalších resortů, někde snad smysluplně, například do ministerstva dopravy, jinde asi méně, třeba do ministerstva zahraničí.

Chápu-li to dobře, tak v současném okamžiku několika resortům chybí zhruba 10 procent financí na zákonem stanovené výdaje a musí si je vzít od resortů, kterým peníze zbývají. Jelikož obrana mezi postiženými uvedena není, může patřit k těm ministerstvům, jež budou přeposílat peníze?

Je to pravděpodobné, ostatně o skutečnosti, že tento resort není schopen vyčerpat přidělené peníze, se hovoří dlouhodobě. Nemluvě o tom, že nikoli malá část peněz odplouvá do zahraničí jako zálohová platba projektů, které snad budou realizovány v blízké či vzdálené budoucnosti. U francouzských děl Caesar měly naše vojskové zkoušky proběhnout v roce 2024 a dodávka celkem 62 kusů měla být rozložena na roky 2024 až 2026. Je listopad 2025 a nemáme nic. Podle ministerstva obrany však nedošlo ke zpoždění, ale jen k „úpravě harmonogramu“. Vcelku zajímavý eufemismus, ale „úpravy“ nekončí.

V listopadu 2024 resort tvrdil, že zkoušky proběhnou v létě 2025. Léto však máme za sebou a opět nikde nic. Před měsícem se objevila nová informace, že zkoušky budou zahájeny v lednu 2026, tedy možná. V každém případě jde o dvouletý skluz ve vyzbrojování, který nemusí být definitivní.

K Caesarům se ještě vrátíme. Jen mne tak napadá, jaké byly zkušenosti francouzskými zbraněmi v minulosti?

Je mi jasné, kam míříte. Většina francouzských zbraní se nacházela ve výzbroji československé armády ve dvacátých letech minulého století. Jednalo se o letadla, tanky i děla. Je zajímavé, že zbraně, které jsme obdrželi jako dar, více než stovka letounů SPAD a Salmson, byly tak kvalitní, že vydržely ve výzbroji našeho letectva až do poloviny dvacátých let. Kdežto desítky kanonů a houfnic Schneider, které jsme museli zakoupit v roce 1919, byl většinou válečným užíváním opotřebovaný šrot. Nemluvě o dělostřelecké munici, která byla pro tuto dodávku doslova sbírána v polních skladech za bývalou frontovou linií, kde rezivěla celou zimu 1918 až 1919. S¨takovým materiálem by si možná neporadila ani současná muniční iniciativa, i když zde jsou prý chlapci velmi kreativní. Takže tenkrát děla putovala do skladů, většina munice byla rozebrána a její komponenty využity jinak, třeba jako hodně drahý železný šrot pro hutě.

Zajímavý byl osud tanků. Francouzské velení naší armády na konci roku 1919 rozhodlo, že je třeba zakoupit asi 80 francouzských tanků Renault, a to v ceně přesahující 40 milionů korun. V ní nebyla započítána technická podpora, šlo o peníze za tankovou techniku s výzbrojí a bez munice, tedy asi 3 procenta rozpočtu. Problém byl v tom, že příprava a výcvik takového množství tankistů by trvaly tři až čtyři roky, kdežto tanky měly být dodány a zaplaceny v řádu několika měsíců, takže většina z nich by velmi dlouho stála v garážích. Proti tomuto plánu se postavilo několik našich důstojníků generálního štábu, jimž se zjevně nevýhodný kontrakt podařilo zmařit. Vedoucí této skupiny za to zaplatil vyhazovem z armády. Nakonec bylo rozhodnuto, že místo osmdesáti tanků se jich koupí pouze sedm pro studijní účely a prvotní výcvik. Francouzská strana, schopná dodat na jaře 1920 přes 80 tanků, se však urazila a oněch sedm kusů nám dodávala postupně až do roku 2024.

Dobře, zpátky k rozpočtu. Opět máme navýšení oproti minulému roku, tentokrát o více než 10 procent. Co to znamená?

Vláda v demisi se sice chlubila, že úspěšně pokračuje v navyšování, nyní již prý 2,35 procenta HDP, takže se krůček po krůčku blíží k těm vysněným 5 procentům HDP, ale rozdíl mezi efektním a efektivním je stále obrovský. Nemluvě o tom, že 175,8 miliard z 2,4 bilionu znamená, že resort obrany by měl nyní získat téměř 7,5 procenta státního rozpočtu. Někdo může namítnout, že v meziválečném období vojenský rozpočet osciloval kolem 15 procent, ale tehdy nebyly důchodové výdaje (v současnosti cca 900 miliard korun) součástí státního rozpočtu. Pokud bychom důchodové výdaje odečetli, abychom se dostali na meziválečné standardy, pak by resort dostával nikoli 7,5 procenta, ale téměř 12 procent.

Dobře, i tak to je pod oním průměrem první republiky…

To máte pravdu, ale podívejme se na to z hlediska efektivity. V době, kdy resort obrany čerpal oněch cca 15 procent státního rozpočtu, měl k dispozici mírovou armádu o síle 150 000 vojáků. Dnes nemáme dosaženu ani magickou hranici 30 000 vojáků. Srovnání počtu bojových jednotek a jejich výzbroje jsme provedli již několikrát, takže asi netřeba opakovat. Tehdy také armáda měla ve stavu průměrně stovku generálů a necelé tři stovky plukovníků, dnes máme generálů čtyři desítky, počet plukovníků je raději sladkým tajemstvím. Takže srovnání s průměrem meziválečného období, před obrovským vypětím druhé poloviny třicátých let, je následující. Poměr v procentech výdajů státního rozpočtu činí 1,25 : 1, poměr v počtu vojáků 5 : 1, poměr v počtu generálů 2,5 : 1. Máme tedy dvojnásobek generálů na počet vojáků, než v předválečném období a resort čerpá čtyřnásobné peníze. Nemluvě o skutečnosti, že se v současné době počet příslušníků Hradní stráže a Vojenské policie blíží počtu vojáků, kteří dvoří ony dvě brigády našeho pozemního vojska. Tedy asi 3 000 příslušníků armády je vyřazeno ze stavu bojových sil, a to pro vedení činnosti, která s obranou země souvisí jen velmi vzdáleně.

Jen pro připomenutí, jaký je vývoj výdajů resortu za poslední období?

V roce 2020 obdržel resort 72,5 miliardy korun, na rok 2026 se mu plánuje 175,8 miliardy korun, po šesti letech tedy navíc přes 100 miliard korun. Navýšení na 240 procent původního stavu. Počet bojových jednotek se nezměnil, jejich výzbroj také příliš ne. Místo tanků T-72M4CZ máme tanky Leopard 2A4, obrněná vozidla Pandur a BVP-2 zůstávají, pouze jsou o šest let starší. Dělostřelectvo má stále samohybné kanonové houfnice vzor 77 DANA. Stíhací letectvo Grippeny (o šestinu méně), stoupl počet vrtulníku Viper/Venom a klesl počet vrtulníků Mi-17. Protivzdušnou obranu zabezpečují jen systémy RBS 70, na všechno ostatní se čeká. Máme ovšem plán, jak to prý bude v roce 2030 fajn, pokud se samozřejmě něco nestane, a vše poběží podle úvah z předchozích let. Takže kuře je (s drobnými výjimkami) stále stokrát stejné, jen nás stojí dvaapůlkrát více.

Chtěl bych se ještě vrátit k oněm francouzským dělům. O problémech s jejich dodáním jsme již hovořili. Minulý týden se však v médiích objevila informace, že pokud Caesary přijdou, nebudou pro ně k dispozici plánované vyhřívané garáže…

Tuto informaci jsem zachytil také a může to být velký problém. Pokud je ve smlouvě uvedeno, že tyto zbraně musí být zabezpečeny ochranou před nepříznivými povětrnostními vlivy, její neexistence může znamenat zrušení jakýchkoli garancí a záruk ze strany výrobce. Je to opačná situace z období před 100 lety. Tehdy jsme dostali od Francouzů zmoklý šrot, který jsme sami mohli schovat pod střechu, nyní očekáváme špičkovou techniku, kterou asi necháme zmoknout. Nemluvě o tom, že naše dělostřelecká základna se opravdu nenachází v místě, kde jsou po celý rok velmi příznivé povětrnostní podmínky. Podle oněch údajů z minulého týdne je situace na základně taková, že se ohledně garáží pro novou dělostřeleckou techniku zatím ani nekoplo do země.

To je na pováženou. Dá se to nějak vysvětlit?

Myslím, že jsou k dispozici čtyři scénáře, ale nedokážu určit, který je nejreálnější. Nazval bych je obrazně jako „Arabela“, „Dešťovka“, „klasická Francie“ a „dánský úkrok stranou“.

Scénář „Arabela“ je znám každému, kdo první řadu tohoto seriálu viděl. Někdo na ministerstvu má prostě k dispozici její prsten, jehož otočením se ony garáže okamžitě objeví. Když to vyšlo s celým továrním provozem, proč by to nešlo s garážemi.

Scénář „Dešťovka“ je také dostatečně znám. Děla budou uskladněna pod širým nebem s maximální elevací. Při ráži 155 mm a délce hlavně 52 ráží to máte hodně velký objem pro zachytávání dešťové vody (krychlový decimetr je jeden litr, hlaveň je v podstatě válec, takže matematika základní školy nám sdělí, že jedna hlaveň je skoro 250 litrů).

Scénář „klasická Francie“ je zatím platný. Děla měla být dodávána od roku 2024 do roku 2026. Rok 2026 nám klepe na dveře a nemáme ani jednu hlaveň. Takže pohoda, klídek, tabáček, času na stavbu garáží je hafo, Francouzi to stejně nestihnou (viz také zkušenost s dodávkami tanků Renault v letech 1920 až 1924).

Scénář „dánský úkrok stranou“ je zvláště pro odcházející vládu a její fedrování vojenské techniky na východ dosti inspirující. Ze zemí NATO si původně Caesary pořídilo, kromě Francie, pouze Dánsko. Jeho spokojenost s novou zbraní však prý byla taková, že všechna děla raději předalo Ukrajině a nové si neobjednalo. Při použití dánského scénáře samozřejmě žádné vytápěné garáže nepotřebujeme, neboť ty kanony by Českou republikou maximálně projely.

Není snad možný ještě pátý scénář, prostě šlendrián, obklopující celý resort?

To bych si nemyslel. Již poručík Troník (v podání Miroslava Donutila) věděl, co se stane se zbraní, pokud se ponechá na dešti. Kromě toho, že zrezaví, tak „přece zkoroduje, vy tupci“.

21.11.2025 18:20 | Zprávy

Banky by kvůli tlaku z Evropské centrální banky (ECB) na „řízení rizik souvisejících s klimatickou krizí“ mohly od příštího roku opět utáhnout pravidla v požadavcích na „zelenost“ svých klientů. Výjimkou nebude ani Česko. Česká spořitelna varuje, že bude kladen důraz na množství emisí při žádosti o úvěry. Zájem o uhlíkovou stopu dle ní tak může být časem „dokonce nutností“.

Banky své klienty v rámci regulací na řízení rizik musejí hodnotit podle jejich udržitelnosti dle kritérií ESG, stanovující míru jejich zodpovědnosti v rovinách jejich řízení, environmentalismu a sociální sféře, některé však jdou ještě dál a mají vlastní pravidla, která mohou pro některé klienty znamenat, že jim finanční instituce odmítne poskytnout financování či další bankovní služby. 

Na tvrdé podmínky dlouhodobě narážejí lidé a firmy podnikající v energetickém sektoru, kde jsou stopce u bank vystaveni zejména těžaři uhlí, kdežto vlastníci solárních elektráren naopak získávají nejrůznější zvýhodnění a „protekční“ úrokové sazby. Problémem však nemusí být jen „klimaticky nezodpovědné“ podnikání, nýbrž i požadavek na sociální zodpovědnost, který po mnoho let znamenal těžké chvíle pro lidi pracující v obranném sektoru. Dlouhou dobu finance jen velmi složitě získávaly firmy zaměřující se na bezpečnost či obrannou výrobu, což se změnilo až s tím, když unijní politiky zaskočilo podfinancování sektoru po ruském útoku na Ukrajinu a přimělo je obranný sektor vyjmout z kolonky sociálně nezodpovědného podnikání. 

Jde však jen o výjimku. U jiných sektorů se otočka nekoná. Evropská centrální banka dává naopak najevo, že by uvítala, kdyby finanční domy více přitvrdily a do konce příštího roku chce zavést nová opatření „s cílem lépe řídit finanční rizika související s klimatickou krizí“.

Právě tím, že ECB zahrne aspekty klimatických změn do svých úvěrových operací, se má zvýšit tlak na banky, aby směrovaly financování do ekologičtějších odvětví a řídily tak uhlíkovou stopu v unii. 

ECB bankám poskytuje krátkodobé i dlouhodobé úvěry, a ačkoli byl jejich objem v poslední době nízký, očekává se jeho nárůst, což může vést k většímu šíření rozhodování dle „klimatického skóre“, jímž se budou třídit jednotliví klienti. 

V době, kdy Američané od podobných úvah upouštějí, se tak v Evropě řízení klimatických rizik skrze finanční systém má stát mnohem důležitějším a banky čeká cesta k většímu „šíření zelenosti“. Již nyní musejí každoročně hodnotit ESG rizika a rozlišovat „zelené“ a „nezelené“ expozice, od čehož se pak odvíjejí i jejich hodnocení a čekat tak lze, že se většina finančníků bude chtít novému regulatornímu prostředí „zalíbit“ a své požadavky na klienty dále zpřísní.

Nejinak tomu zřejmě bude i u českých bank, které mnohdy chtějí být zelenější a „sociálně zodpovědnější“, než by to bylo z regulatorního hlediska nutné. 

Lpění na „zelenost“ svých klientů již dříve odstartovala například Raiffeisenbank, jež zavedla funkci, kdy u vybraných klientů v mobilním bankovnictví zobrazovala odhad měsíční uhlíkové stopy, a v podobném duchu on-line kalkulačku uhlíkové stopy spustila též ČSOB. Přestože jde zatím o orientační doplněk, u firemních zákazníků již Raiffeisenbank přímo u klientů počítá „financované emise“ – tedy jaké emise CO₂ jsou spojeny s jejími úvěry.

FOTO: Repro web Raiffeisenbank

FOTO: Repro web ČSOB

A zákazníci s většími emisemi už mají leckde smůlu. Komerční banka se zavázala, že do roku 2030 zcela ukončí financování aktivit v uhelném sektoru a už od roku 2022 poskytuje financování jen firmám, které mají věrohodný plán transformace energetiky mimo uhlí.
 
„Změna klimatu a s tím spojené projevy, jako je sucho, povodně nebo změna charakteru počasí, mohou do velké míry ovlivnit výnosovou, ale i nákladovou stránku firem a jejich projektů. Investice a jejich hodnota tak může být značně zasažena. I toto je důvodem, proč klimatickou změnu považujeme za výzvu, na kterou musíme být připraveni,“ uvádí banka. 

Zdůrazňuje, že klienty třídí právě podle jejich činnosti. „Při správě finančních prostředků klientů tak nebereme v potaz pouze jejich prosperitu, ale současně i respektování environmentálních a sociálních principů. Vědomě se tak podílíme na minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí a společnost,“ zdůrazňuje Komerční banka, jež zavedla od začátku roku 2020 systém cíleného prověřování environmentálních a sociálních rizik korporátních klientů s cílem ujistit se, že je jejich podnikání „v souladu s požadavky environmentálních, pracovně-právních a sociálně-právních předpisů a že s klientem nebo transakcí není spojeno reputační a kreditní riziko“. 

Firmy, které nejsou dost „zelené“, pak mohou skončit na „černé listině“ u většiny bank a pro své fungování musejí hledat investory, kteří jsou více ochotni podstoupit riziko spojení se „špinavými“ sektory. Aktivnější jsou v environmentálních pravidlech u nás jak banky kotované na burze, kde hodnota jejich ESG skóre hraje roli pro jejich vlastní atraktivitu, tak bankovní domy patřící pod velké mateřské skupiny, jako jsou u nás Erste, Société Générale, KBC či skupina Raiffeisen.

„Udržitelnost jako cestu k dlouhodobé prosperitě“ razí též největší Česká spořitelna, nabízející kalkulátor uhlíkové stopy firmy a poradenství zaměřené na snižování emisí oxidu uhličitého. Uvádí, že se klientům snaha o zelenost vyplatí, jelikož získají úsporu nákladů, podporu ze strany Evropské unie či snazší přístup k financím. „Banky budou klást důraz na množství emisí při žádosti o úvěry,“ varuje firmy. 

Česká spořitelna dodává, že klienti, kteří se zájmu o výpočet uhlíkové stopy vyhýbají, mohou brzo narazit na problémy. „Zájem o uhlíkovou stopu může být časem dokonce nutností. Rostoucí povědomí o klimatických změnách vede totiž k přísnějším regulacím v souvislosti s emisemi skleníkových plynů – například ke směrnici CSRD, podle které musejí vybrané podniky působící v EU od roku 2024 reportovat, mimo jiné, právě své emise skleníkových plynů. Pokud se o svou uhlíkovou stopu budete aktivně zajímat, ani tyto změny vás nijak nezaskočí. A konečně, když zkusíte podnikat udržitelněji, dost možná si pomůžete i finančně. Snižování uhlíkové stopy totiž často souvisí s efektivnějším využitím energie a surovin. Modernizace zařízení, zlepšení procesů a investice do energetické efektivity mohou navíc ve finále vést i ke snížení nákladů,“ radí jim, aby věc nepodcenili. 

FOTO: Repro web České spořitelny

ČSOB pak poukazuje, že se snaží dopady na životní prostředí také ovlivňovat. „Přechod na nízkoemisní ekonomiku u korporací a firem jsme loni podpořili úvěry za 40 miliard korun. Meziročně to bylo o 28 procent více. Objem financování úsporných budov jsme zvedli o 19 procent na 33 miliard korun a financování aut s čistou energií a tzv. pařížských nákladních vozů o 53 procent na 2,6 miliardy korun,“ podotýká banka. 

Člen představenstva ČSOB zodpovědný za řízení IT, úvěrů a udržitelnosti Marek Loula pak zdůrazňuje, že banka chce nadále mířit k přechodu na bezemisní ekonomiku. „Jsme lídry v dekarbonizaci podnikání, podporujeme firmy i domácnosti v přechodu na bezemisní ekonomiku a v digitalizaci. Zároveň rozšiřujeme nabídku udržitelných produktů a služeb v oblasti úvěrů, investic, pojištění nebo leasingu. Tím pomáháme české ekonomice připravit se na budoucnost a zvýšit její konkurenceschopnost,“ podotkl. 

Pokračovat v ESG hodlá také MONETA. Generální ředitel a předseda představenstva MONETA Money Bank Tomáš Spurný shrnuje, že přístup k udržitelnosti má být čím dál stěžejnější. „Jedna věc je však jistá: Ve světě, kde jsou ohroženy národní bezpečnost, ekonomická prosperita a demokratické hodnoty, je racionální přístup k ESG nezbytný – a rovnováha mezi udržitelností a konkurenceschopností je klíčová,“ podotýká.

Václav Klaus pro Echo24.cz

https://www.institutvk.cz/clanky/3277.html

Ostatně- co bychom ještě chtěli….

„Banální spor“ s pobodáním. To vážně řekla policie? Hodně silná káva k 17. listopadu

22.11.2025 8:49 | Komentář

TÝDEN V MÉDIÍCH Oslavy 17. listopadu stále více ztrácejí pietní charakter a mění se v aktivistický „jarmark“, říká Petr Žantovský. Připomíná také pobodání podporovatele SPD, u kterého policie podle něj příliš rychle odmítla politický motiv. Kriticky se vyjadřuje k článku ČTK o nestrannosti veřejnoprávních médií, zpochybňuje argumenty odbornic proti zrušení koncesionářských poplatků a komentuje i snahu příští koalice zmrazit platy politiků, kterou končící vláda podle něj pravděpodobně zabrzdí.

V rámci Týdne v médiích si mediální analytik tentokrát všímá především toho, jak si dnešní společnost připomínala jedny z nejdůležitějších událostí moderních českých dějin. Česká republika 17. listopadu uctila 36 let od začátku pádu komunistického režimu a zároveň 86 let od uzavření českých vysokých škol nacisty. „Někteří slaví 17. listopad jenom jako výročí převratu v roce 1989. Ale nebýt té původní události z roku 1939, tak by se samozřejmě nemohla konat ani ta událost v roce 1989, protože to bylo právě k uctění výročí těch padlých studentů a připomínka toho nacistického protektorátního režimu,“ upozorňuje Petr Žantovský, že mnozí vnímají tento den pouze jako připomínku roku 1989, čímž opomíjejí jeho původní historický význam.

Hlavní proud uctění památky se každoročně soustřeďuje na Národní třídu. Žantovský však upozorňuje, že pro mnoho lidí – včetně některých jeho blízkých – se centrum Prahy v tento den stává místem, kterému se raději vyhnou. Jeden z jeho známých, který bydlí přímo u Národní třídy, dokonce říká, že z bytu raději nevychází, protože se stydí za „jarmark neziskovek“ a mladých aktivistů, kteří hlasitě mluví o utrpení za komunismu, ač o té době často nevědí vůbec nic. A podotýká, že mnohé tyto aktivity jsou navíc financovány z veřejných prostředků.

Jako temný kontrast k pietním akcím a symbolickým uctěním památky Petr Žantovský připomíná tragickou události – večer 17. listopadu došlo k brutálnímu incidentu v pražském metru, kdy 17letá dívka pobodala 81letého muže ve stanici Národní třída. Žantovský připomíná tuto událost. Předseda SPD Tomio Okamura následně uvedl, že napadený senior byl dlouholetým členem a podporovatelem jeho hnutí. Označil to jako politicky motivovaný útok. „Sedmnáctiletá účastnice demonstrace pobodá seniora, který má pravděpodobně odznáček SPD na klopě. To je něco tak nehorázného, že to opravdu připomíná úplně jiné doby, než jaké bychom si přáli žít dnes,“ doplňuje s tím, že nepřátelství mezi lidmi, a dokonce napříč generacemi, je dnes strašlivé, avšak v dnešním společenském klimatu pochopitelné.

Nejbizarnější na celé věci je podle Petra Žantovského skutečnost, že policie odmítla, že by šlo o politicky motivovaný útok. Upozorňuje na komentář redaktora Lukáše Prchala v Deníku N, který informoval, že policie údajně nezjistila žádný politický podtext, a citoval údajné vyjádření policie: „Podle všeho se jednalo o banální spor mezi seniorem a nevhodně se chovajícími a hlučnými náctiletými.“ Žantovský k tomu poznamenává, že takové zjednodušování závažného incidentu působí krajně nepatřičně s ohledem na tragické následky: „Tak to už je hodně silná káva, zejména když to vyřkne policie – pokud to opravdu vyřkla a není to jen z hlavy pana Prchala – záhy poté, co se věc stala, a v podstatě nebyl žádný čas vyšetřit věci do detailu,“ pozastavuje se mediální expert.

Kdyby k podobnému útoku došlo v opačném gardu, reakce médií by podle něj byla naprosto odlišná. Připomíná, že na Národní třídě zaznívalo i skandování „Ať žije Pavel“, a proto si lze představit i situaci, kdy by „člověk s prezidentem na klopě byl pobodán příznivcem opoziční strany“. Podle něj by pak „režimní média rozpoutala vřavu o bujícím fašismu a konci demokracie“, zatímco současný případ provází naopak snaha politický rozměr minimalizovat. „To strašné pokrytectví našich novinářů a médií je známý fakt už dlouhodobě. Tady se někdo, ať už je to policie nebo nějací novináři, pokouší z toho v podstatě velmi nebezpečného útoku udělat banalitu a předmět nějakého generačního sporu,“ uvádí mediální analytik. 

Označuje to za hrubé podcenění skutečnosti, a i kdyby v incidentu hrál roli generační konflikt, nelze přehlížet samotný fakt násilí. „Musíme se všichni zamyslet nad tím, jak je možné, že jsme tu mládež dovedli do tohoto stavu, že se jí nelíbí nějaký člověk, tak prostě vyndá nůž a několikrát ho bodne. To není úplně normální, patří to do jiného světa,“ říká Petr Žantovský a dodává, že pokud policie skutečně pronesla to, co napsal redaktor Prchal, pak „má v tuto chvíli opravdu černého Petra v rukou a měla by se hodně omlouvat“.

Expertky varují před zrušením poplatků, Žantovský mluví o iluzi nezávislosti

Po emotivních událostech spojených se 17. listopadem se Žantovský přesouvá k úplně jinému okruhu událostí – tentokrát k mediálnímu textu, který ho podle jeho vlastních slov rozesmál. Jde o článek zveřejněný na serveru České noviny (ČTK), nese název Expertky: Veřejnoprávní média zajišťují vyvážené zpravodajství pro všechny. Hovoří se v něm o tom, že úkolem veřejnoprávních médií je poskytovat objektivní a vyvážené zpravodajství, na které se občané mohou spolehnout a v němž jsou zastoupeny všechny hlasy. Veřejnoprávní média musejí být nezávislá na politické moci, proto dostávají poplatky od domácností a firem. „Na první pohled je to taková hezká pohádka o tom, jak by věci měly být. Ale kdo to sleduje trochu zblízka, ví, že takové věci nejsou,“ poznamenává Petr Žantovský.

Text staví konkrétně na výpovědích dvou akademiček Alice Němcové Tejkalové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Maríny Urbánikové z Masarykovy univerzity v Brně, které veřejnoprávní média brání a zajišťují jim odbornou legitimitu. Shodně tvrdí, že by nebylo správné přistoupit na model, který prosazuje budoucí vládní koalice ANO, SPD a Motoristů. Tou zásadní změnou má být zrušení koncesionářských poplatků a převedení veřejnoprávních médií pod státní rozpočet. Podle nich by takový krok znamenal oslabení nezávislosti veřejnoprávních médií. Urbaníková dokonce říká, že: „V českých podmínkách považuji poplatek za mnohem bezpečnější z hlediska možného politického vlivu.“

K tomu Petr Žantovský poznamenává, že Urbaniková podle jména pravděpodobně pochází ze Slovenska, a tedy může mít o tamní situaci hlubší povědomí. Právě Slovensko přitom už od roku 2010 používá model financování médií veřejné služby mimo režim koncesionářských poplatků: „Tamní média stále existují a fungují, neotáčí se tam kolem dokola propaganda vládní koalice. Ta média si žijí svým životem tak jako kdykoliv v minulosti,“ uvádí Žantovský.

A dodává jeden zásadní postřeh: překvapilo ho, že obě expertky – navzdory rozsáhlým vyjádřením – ani jednou nezmínily slovo profesionalita. Podle Žantovského je to klíčový princip, bez kterého žádná veřejná služba v médiích nemůže fungovat: „Jestli je něco zárukou dobré veřejné služby v médiích, pak je to profesionalita žurnalistů, kteří ty obsahy vytvářejí,“ pokračuje Petr Žantovský.

Skutečný opak profesionality ve veřejnoprávních médiích není typ financování, ale „stranickost, zaujatost, předpojatost a služba nějakým menším zájmům – politickým, ekonomickým či jiným.“ Připomíná, že každý, kdo kdy přišel do styku s mediální teorií, ví, že bez profesionality nelze udržet nezávislou, nestrannou a objektivní žurnalistiku. Stačí se podívat na současná veřejnoprávní média střízlivě a je zjevné, jak dlouhodobě podporují určitý politický proud: „Asi jen málokdo dojde k závěru, že jsou nestranná.“ Žantovský upozorňuje, že výrazným příkladem je i nedávná kauza kolem dlouhodobého nezvání Tomia Okamury do pořadu Otázky Václava Moravce – podle něj vzorová ukázka toho, jak se pracuje „naprosto svévolně s dramaturgií a obsahem“.

Opakovaně tak odmítá tezi, že by profesionalitu veřejnoprávních médií garantoval model koncesionářských poplatků, zatímco financování ze státního rozpočtu by ji ohrozilo. Podle něj je to iluze: profesní selhání žurnalistiky mohou vznikat v jakémkoliv modelu. Na závěr vzkazuje přímo agentuře ČTK: „Milá Česká tisková kanceláři, mám tě rád, ale v tomto případě jsi vypustila do světa naprosto zbytečný článek plný polopravd a věcí, které nebyly řečeny – a přitom jsou důležitější než ty, které řečeny byly.“

Zmrazení platů politiků v rukou končící koalice

Pozornosti veřejnosti by podle Žantovského nemělo uniknout, že se zástupci vznikající vlády ANO, SPD a Motoristů shodli podpořit zmrazení platů politiků na letošní úrovni, uvedl předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) po jednání koaliční rady. Uvedl, že by zmrazení platů politiků mělo trvat pět let od 1. ledna 2026. Návrh změny zákona je podle něj třeba projednat i ve Sněmovně ve zrychleném režimu, čemuž může končící koalice zabránit. Rychlý postup očekává Okamura i od prezidenta Pavla. „Chceme, aby okamžitě zasedl Senát, kde má ovšem vládní koalice Petra Fialy (ODS) většinu. Teď se ukáže pravá tvář Fialovy vlády,“ prohlásil šéf SPD.

Petr Žantovský k návrhu dodává, že jde o „docela dobrý chyták“. Na jedné straně podle něj představuje zmrazení platů užitečný a symbolicky správný krok. Politikům by umožnilo dát najevo, že si uvědomují špatný ekonomický stav země a chtějí k řešení přispět. Zákonodárci stran končící vládní koalice se zřejmě budou snažit návrh zpomalit a posunou ho až do programu dalšího sněmovního roku, čímž automaticky zbrzdí jeho účinnost o celý rok. „Vzhledem k tomu, kolik desítek a stovek miliard země vydává na věci, které nepotřebujeme – například rakety a zbraně do války, v níž nemáme účast – je zmrazení platů politiků jen z drobných,“ podotýká mediální analytik.

Veřejnost podle něj může očekávat ze strany zástupců končící vlády tradiční argumentaci: že existují „důležitější věci“, zejména údajný střet zájmů Andreje Babiše, kvůli němuž svolávají mimořádnou schůzi Sněmovny. Petr Žantovský uzavírá s jemnou ironií, že strany končící vládní koalice už v minulosti ukázaly, „co jsou zač“, a nyní mohou své postoje jen potvrdit. „Nechme se překvapit. Třeba příjemně… I když to u nás nebývá příliš zvykem,“ dodává na závěr.