25.02.2026 8:00 | Rozhovor

autor: Jaroslav Polanský

VIDLÁKŮV TÝDEN Co říci k výročí začátku války na Ukrajině? „Lidé jsou z toho už opravdu unavení a denně přibývají ti, kteří si myslí, že za jejich problémy s placením nájemného a frontami u doktora mohou Ukrajinci. Pokud se mluví o válce, tak v tom duchu, aby už brzy skončila a uprchlíci se vrátili domů. Zatím ještě diskuse nedospěla do všeobecného požadavku, aby uprchlíkům bylo k odchodu pomoženo. Zatím,“ sdělil ParlamentnímListům.cz moravský zemědělec a bloger Daniel Sterzik, zvaný Vidlák.

V jakém duchu proběhlo výročí čtyř let od začátku války na Ukrajině? Nebylo to takové „pořadové cvičení“ na všech frontách?

Neslo se v duchu vpravdě bojovném. Mír nastane, až bude Rusko poraženo, to byl leitmotiv dne. Vzhledem k tomu, že jsou naši politici ještě stále naladěni ve vítězném duchu a očekávají porážku ruských hord každým dnem, začínám se obávat, že toto výročí nebylo poslední a bude následovat další. Chciválci jen budou ještě frustrovanější, Ukrajina bude menší a mrtvých bude víc. 

Co soudíte o představě, že na válce na Ukrajině jsme jako Česko vydělali? Ukrajinci nám tu pracují a hlavně se naše firmy podílely na zbrojních dodávkách, zaměstnaly lidi a zaplatily daně. Co na to občan, zeptal by se Ota Černý?

Jo, leckteré firmy na tom dobře vydělaly a jistý Strnad se stal dokonce nejbohatším Čechem. I daně zaplatil. Ale upřímně… v tomto případě přišly nejprve zisky a náklady nás teprve čekají. Voři v zakoně už tady jsou, zbraně už se sem vesele pašují, Bandera párty jsou oblíbené, kriminalita také utěšeně roste… zeptejte se v Plzni a Borských polích. Byty jsou neúnosně drahé, což bude nejen tím, že Bartoš byl ministr na hov… houby, ale také tím, že sem přišlo půl milionu lidí, kteří také chtějí bydlet. Zpravidla to byli lidé movitější, protože když se můžete vyplatit z mobilizace, koupit si tady předražený byt, není problém. 

Zaujalo mě, že mezinárodní média téma „výroční Ukrajiny“ poněkud odflákla, či spíše upozadila: Řešila binec v Mexiku, americkou ekonomiku a Írán. Co z toho vyvozovat?

To je přece jasné, přesně v tomto pořadí je zaměřená pozornost velmocí. Tak jako kdysi Putin jediným rozkazem vyléčil celý svět z pandemie, teď jsou jiní světoví lídři z Ukrajiny unavení a chtějí své vlastní války. Proč by měl být za geroje jen Zelenskyj, nicht wahr? Ale takhle to je, když jdete s pány na led.  

Pojďme trochu na zem, a konkrétně k vám na jižní Moravu. Jak teď probíhají hovory například o válce na Ukrajině? Do kostela už kvůli politizaci evangelické církve nechodíte, ale jistě se to řeší jinak.

Teď zrovna probíhaly rozhovory o olympiádě, Metoději Jílkovi a fandícím panu prezidentovi. Rozhovory o Ukrajině a válce jsem už delší dobu nezaznamenal. Lidé jsou z toho už opravdu unavení a denně přibývají ti, kteří si myslí, že za jejich problémy s placením nájemného a frontami u doktora mohou Ukrajinci. Pokud  se mluví o válce, tak v tom duchu, aby už brzy skončila a uprchlíci se vrátili domů. Zatím ještě diskuse nedospěla do všeobecného požadavku, aby uprchlíkům bylo k odchodu pomoženo. Zatím. 

Andrej Babiš představil hospodářskou strategii postavenou na investicích, stále horuje pro boj s emisními povolenkami. Zrušení TV poplatků se však zatím odkládá. Je nejen díky tomu u vás Babiš v tuto chvíli v plusu, nebo v minusu, pokud jde o vaši podporu?

Já na jednu stranu chápu, že to má těžké a rozumím tomu, že jde nerad do rizika, když opravdu nemusí. S trochou smutku ale musím říct, že jde Ficovou cestou. Je to takové cimrmanovské. Po prvku očekávání následuje prvek zklamání. Nemám důvod proti Andrejově vládě demonstrovat a jsem rád, že nevládne Fiala nebo dokonce Rakušan. Ale jako bloger, který sleduje českou politickou scénu už celé desetiletí, říkám, že zklamání je horší než zlý osud. Chápu, že se Babiš potřebuje upevnit, chápu, že potřebuje vyměnit lidi na klíčových postech, chápu, že proti sobě nechce podnítit odpor dřív, než to bude nutné. Ale pokud je jeho strategie to, co dělá dneska, špatně to dopadne. Uvidíte za čtyři roky. 

Co začíná být skoro až komické, je snaha prosadit na český venkov větrníky. Konkrétně snaha přesvědčit lidi, že nejsou ani ošklivé, ani hlučné a vlastně jsou i hezké (i to jsem slyšel). A že vyrábí levnou elektřinu, ač se vykupuje dráž než ta z uhlí (i s povolenkami). Co si o tom myslet?

Víte, jak poznáte, že došly argumenty? Jednoduše – vrazili tam Rusáky. To je v posledních letech spolehlivý ukazatel. Jak za to může Putin, jsou v koncích. Ono se totiž blbě argumentuje, když kilowatthodina z uhelné elektrárny stojí pětadvacet halířů a kilowatthodina z větrníku stojí čtyři koruny. 

Kdysi se říkal vtip. Víte, proč Bůh stvořil firmu NIKE? Aby si odškrtl blbce. Dnes mám pocit, že ze stejných důvodů stvořil Pirátskou stranu i STAN. 

Ano, jistě, „ruská propaganda“. „Soudruhu, ty to táhneš s imperialistama, když jsi proti nám.“ Je náhoda, že se objevují podobné analogie, nebo je to něco, co je, bohužel, v DNA tohoto národa? Konformismus, snaha zavděčit se pánům a „masit“ ve jménu pánů ty druhé?

Proto nesnáším války… umírají v nich lidé a nejrychleji umírají hrdinové. Zřejmě jsme jako národ o všechny přišli za husitských válek a ti, co zbyli, jsou sice mistři v přežití, ale není to moc důstojné. To víte, fungujeme podle hesla, že je lepší živý pes než mrtvý lev. Ale jak vidíte, sice se konformisti snaží, policii posílají na své odpůrce, Igora Mříže nasazují, Otakara Foltýna povolávají, ba i rozsudky vydávají… ale je to houby platné. Půlka národa si prostě myslí něco jiného i přes láskyplnou výchovu všech bruselských lepševiků. Takže to s námi ještě není tak zlé. 

Musím se svěřit s něčím, co mě přimělo klausovsky povytáhnout obočí. TOP 09 slibuje, že hned jak se dostane znovu do vlády, bude navyšovat zbrojní rozpočet až k 5 % HDP. „Je to možná naše největší priorita,“ uvedl předseda TOP 09. Řekněte, kdy naposledy takhle hezky nějaký lídr řekl, že jeho úplně první priorita je zbrojení?

Matně si pamatuju, že jistý Dolfi tímto způsobem řešil problémy, ale nedopadlo to. Nakonec ty dluhy za zbraně musel řešit napadením Sovětského svazu (až poté, co sjednotil Evropu, samozřejmě) a tam u Moskvy úplně nepochodil. Oni ti Rusové jsou hrozný národ. Místo aby se nechali zabít, zotročit nebo aby alespoň odevzdali svoje nerostné bohatství, mají tendenci se bránit a poslouchají na slovo své autoritářské vládce. Stačí jim vsugerovat pocit, že matka  Vlast je v ohrožení. 

Takže Matěje Ondřeje Hitl… totiž Havla (já si ty dva v poslední době hrozně pletu) mohu ubezpečit, že mu nepomůže, ani kdyby dával na zbrojení deset procent rozpočtu. Ale ať s tím jde za Strnadem, tomu se tento nápad bude určitě líbit… 

Senátorka ODS peprně hovoří o Petru Fialovi

25.02.2026 4:42 | Zprávy

autor: Radim Panenka

Petr Fiala je obětí vlastní verze stockholmského syndromu a ztratil kredit, protože své dříve zastávané konzervativní postoje zahodil. Serveru ParlamentníListy.cz to řekla senátorka za ODS Vladimíra Ludková. Má-li ODS podle jejího přesvědčení mít šanci na úspěch, musí opustit „kýčovité hodnotové výkřiky a začít nabízet řešení“.

reklama

Výroky poslance a bývalého premiéra Petra Fialy o tom, že ODS by neměla jít svou cestou a rušit koalici SPOLU, ale naopak se ještě více spojovat, vyvolala bouřlivé reakce v samotné ODS. 

„Voliči podle mě očekávali, že spolupráce stran bude ještě užší, než že se bude středopravicová scéna rozpadat. Z detailních průzkumů voličů jednotlivých stran vidíme, že voliči ODS a TOP 09 jsou až na malé rozdíly takřka identičtí. Pak je znát určitý posun u voličů KDU-ČSL a STAN, ale pořád si jsou velmi blízko. Voliči nemají pocit, že jsou mezi našimi stranami tak velké rozdíly. Přemýšlet o užší spolupráci mezi ODS a TOP 09, jak jsme ukázali v Senátu, kde jsme vytvořili společný senátní klub, je správná cesta,“ řekl Petr Fiala v rozhovoru pro server Novinky.

ParlamentníListy.cz již informovaly o náladách jak uvnitř strany na základě svých dlouhodobých zdrojů, nabídly i pohledy dnes již bývalých členů, kteří ODS zpravidla opouštěli právě proto, jak se v průběhu let pod Fialovým vedením změnila.

Nyní přinášíme pohled senátorky a předsedkyně oblastního sdružení ODS a místostarostky Prahy 8 Vladimíry Ludkové, podle jejíhož názoru Fiala vůbec nic nepochopil a odmítá se poučit loňskou prohrou koalice SPOLU ve sněmovních volbách. Dlouholetá členka ODS to řekla pro ParlamentníListy.cz.

„Petr Fiala evidentně nepochopil, že opakováním neúspěšné strategie nejde dojít k pozitivnímu výsledku. Je obětí své verze stockholmského syndromu a ustrnul u výsledků voleb v roce 2022. Ten se ovšem přihodil souhrou pro něj šťastných náhod a nelze jej interpretovat jako výsledek správně zvolené strategie,“ říká Ludková.

Podle senátorky ODS je jedinou cestou, jak porazit současné strany vládní koalice, nabídnout uvěřitelná řešení pro budoucnost této země. „To v reálu znamená opustit kýčovité hodnotové výkřiky a začít nabízet řešení. Přestaňme myslet na porážku Babiše a pojďme se soustředit na pozitivní program pro tuto krásnou zemi. Jeho porážka pak bude sekundárním efektem dobré práce pro lidi. Nešla jsem do politiky někoho porážet, šla jsem do ní, abych mohla víc posunout věci, které jsem z praxe sociálního pracovníka poznala, že je třeba je ovlivňovat,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz.

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

• ODS
• poslanec

„Je jednoduché označovat svoje oponenty hanlivými přídomky. Neustálé užívání slov xenofob, populista a nově svoloč, je jednoduché a možná uspokojí skupinku těch nejtvrdších hard core zájemců o politiku. Nic a nikoho to ale neposouvá dál,“ varuje politička ODS.

Připomíná, že expremiér opustil své původní názory. „Sám Petr Fiala navíc ztratil kredit, který měl před usednutím do premiérského křesla, protože svůj eurorealismus, konzervativní postoje a hodnoty zahodil a obětoval na oltář přežití menších koaličních partnerů. Sám svoje dříve napsané projevy zmačkal a zahodil,“ uvádí dále Vladimíra Ludková.

„Výsledkem je nejenom ztráta jeho důvěryhodnosti, ale například i skutečnost, že výsledkem jeho tlaku na ‚SPOLU za každou cenu‘ je například existence europoslanců z TOP 09, kteří hlasují proti reprezentantům z ODS, a troufám si tvrdit, že i proti zájmům této země, které ODS má hájit. Jako Pražák pak výsledný tlak, aby v Praze vznikla koalice na vládním půdorysu, každý den pociťuji, protože jedním z kyselých plodů této politické linky je pražská doprava v rukou Pirátů,“ podotýká.

Závěrem připouští, že nebylo všechno naprosto špatné. „U vědomí toho, že se podařilo i pár dobrých věcí, především v zahraniční politice, však říkám, ne, děkuji, bylo toho dost,“ dodala Vladimíra Ludková pro ParlamentníListy.cz.

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-zachranil-viden-pred-turky-dnes-je-pro-vedeni-metropole-islamofobem-40563983

Poslankyně odhalila pravdu o potratech a porodnosti v Česku

24.02.2026 9:52 | Komentář

autor: Gabriela Sedláčková

DENÍK POSLANKYNĚ Co s porodností v ČR? „Většina potratů, které se v České republice udějí, nejsou zdaleka potraty ‚mladých nerozvážných lidí‘, jak by se leckdo mohl mylně domnívat, ale jsou to ‚třetí děti‘ v rodinách. Důvodem potratu, který pak žena uvádí, je z velké většiny obava třetí dítě zajistit,“ varuje poslankyně Motoristů sobě Gabriela Sedláčková. ParlamentnímListům.cz popsala, co s tím.

Úterní ráno přineslo nekonfliktní čas v Podvýboru pro válečné veterány, kde jsem byla zvolena místopředsedkyní. Jakožto dlouhodobou podporovatelku válečných veteránů, ale také například odbojářů, jimiž jsem si už před dvanácti lety vyzdobila bar, který jsem tehdy otevřela, mě taková role velmi potěšila. Jestli existuje několik výborů/podvýborů, kde bychom měli fungovat nekonfliktně napříč koalicí a opozicí, pak právě tento podvýbor bude, věřím a doufám, jedním z nich.

Odpolední výbor, kterému taktéž místopředsedám, už přinesl malý konflikt, ač jsme si předem tak nějak s kolegy předslíbili, že se tam zkusíme do konfliktů nepouštět, protože lidskoprávní výbor by neměl být úplně o politickém boji. Jak už to tak ale bývá, právě „kulturní války“ často takový boj přinášejí. Zdali zbytečně, posuďte sami…

Na Petičním výboru, který bude již brzy přejmenován po dohodě napříč poslanci zpět na výbor lidskoprávní, probíráme všechny došlé petice do sněmovny.

(Ostatně: já sama jsem se prvně v životě před přibližně čtyřmi lety do sněmovny dostala právě kvůli „naší petici“ s Vlastimilem Veselým, Danielem Vávrou a Marianem Kechlibarem, která se zabývala „cenzurou na sociálních sítích“ – tehdy jsme probojovali i veřejné slyšení a několik odborných kulatých stolů.)

V jednom z minulých výborů se k nám dostala petice s názvem: Aby s narozením dítěte neklesala životní úroveň rodin. Petice měla zatím ze všech došlých petic, které jsme za celou dobu současného mandátu obdrželi, nejvíce podpisů. U každé došlé petice se hledá mezi poslanci tzv. „referent“, tedy člověk, který má pak za úkol se s petenty spojit a zkusit s nimi petici vyřešit k oboustranné spokojenosti. Zde jsem nakonec díky hlasům poslanců petici „dostala na starost“ já.

Kontaktovala jsem tedy Hnutí pro život a sama za sebe jsem petici také projednávala též se sociology a demografy, s nimiž jsem si chtěla potvrdit určitá fakta. Z mnoha jednání mi vyšlo, že:

1. Většina potratů, které se v České republice udějí, nejsou zdaleka potraty „mladých nerozvážných lidí“, jak by se leckdo mohl mylně domnívat, ale jsou to „třetí děti“ v rodinách. Důvodem potratu, který pak žena uvádí, je z velké většiny obava třetí dítě zajistit. Tedy důvody jsou převážně ekonomické, sociální…

2. Na tom, jak je nízká porodnost alarmující, se shodujeme napříč koalicí a opozicí a všem je jasné, že se ten problém musí nějak řešit.

Z toho důvodu jsem se rozhodla na příští jednání výboru pozvat zástupce petentů a krátce ho vyslechnout. To mi kolegové bez problémů přiklepli. Tehdy jsem v argumentech akcentovala demografii, před kterou nelze zavírat oči. Na poslední petiční výbor byl tedy pozván jak Radim Ucháč – zástupce petentů, tak zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí, paní Zuzana Zárasová – aktuálně vedoucí rodinné politiky na MPSV. Oba jsme si vyslechli.

Po reakci mých kolegů, kteří, a to i z řad opozice, považovali za důležité demografii dlouhodobě řešit, mě napadlo navrhnout uspořádání odborného semináře. Protože na petičním výboru, kde se můžeme onou tematikou zabývat jen krátce, toho příliš nevyřešíme.

Kolegyně Julie Smejkalová ze STANu vyjádřila hlasitý nezájem o tématu vůbec jednat, a to z důvodu odporu k Hnutí pro život, které petici předkládalo. Je mi jasné, že jsem ideologicky – zvlášť v rodinné politice – zcela na opačné straně, než kolegyně Smejkalová, ale právě proto si myslím, že je důležité se o tématu bavit u odborného stolu, kde si Julie může přivést svoje odborníky s jejich argumenty a já zase ty svoje. A můžeme se obě strany pokusit najít nějaký kompromisní výstup. Nebo se shodnout, že se opravdu neshodneme a rozhodnout tak demokraticky hlasováním.

Dovedu si představit, že výstupem by například mohlo být:

•  Postoupení petice k jednání Rozpočtovému výboru ve věci „zvýšení daňové slevy za každé nezaopatřené dítě“.

•  Dále Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a Výboru pro sociální politiku ve věci „investičních opatření na podporu vlastního bydlení“.

•    Nebo například Výboru pro životní prostředí ve věci podpory ekologicky udržitelné mobility rodin.

•   Doporučení vládě ČR, aby zvážila uspořádání celospolečenské konzultace, v jejímž rámci by se stát systematicky dotázal žen na překážky bránící narození dětí, a to v souvislosti s dlouhodobým poklesem porodnosti v České republice.

Ale právě proto, že bych se toho nerada takto obecně zbavila hned v prvním kroku a zaúkolovala kolegy v jiných výborech, můžeme přizvat na odbornou debatu opravdu nejzkušenější odborníky z obou stran a můžeme tak vytvořit pro výbory a vládu, než to na ně „posunemm“, argumentář a jasné analytické podklady.

Hned druhý den po petičním výboru se na mě obrátilo několik novinářů s tím, jestli opravdu chci řešit u odborného stolu něco, co předkládá právě Hnutí pro život, pro leckoho radikální hnutí. Však víte, jak je to s tou rodinou – kdo je pro rodinu, je proruský radikál, a neměl by se vůbec vyjadřovat… 🙂

Nevím, kde berou určití morální majáci sebevědomí selektovat, kdo se smí zapojit do veřejné diskuse a jehož názor už není relevantní. Tak uvidíme, jestli se mi seminář podaří vůbec uspořádat, aniž bych od počátku bojovala s protesty proti jinému názoru, než mají protestující.

Veřejné slyšení kandidátů na dětského ombudsmana

Už v minulých dílech jsem vám zde přibližovala blížící se volbu dětského ombudsmana. Tentokrát jsme absolvovali finální veřejné slyšení. Z kandidátů jsme měli možnost vyslechnout si tři kandidáty – všichni na můj vkus až příliš progresivního rázu. Nejlépe připravena byla rozhodně kandidátka Eva Petrová a byla jsem si od počátku jistá, že komise – složená z poradních orgánů vlády – nám ji navrhne jako nejlepší volbu. Tak se i stalo. Paní Petrová měla jako jediná připravenou perfektní řeč a celou ji četla. Zatímco další dva kandidáti mluvili spatra, z hlavy, tak, jak jim zobák narost. Sic bez důkladné přípravy, o to pro mě věrohodněji.

Paradoxně nejméně aktivistický mi připadal pan Šalamoun, kdysi ministr pro legislativu, navržen Piráty. Buď tedy pochopil, kudy běží zajíc, a odpovídal tak, jak by chtěli provládní politici slyšet (tedy že určitá rozhodnutí mají být politického, nikoliv úřednického a aktivistického rázu), anebo byl opravdu onoho názoru, pro mě překvapivě.

Shrňme si, co novela o veřejném ochránci práv dětí přináší:

– Vytváří novou funkci dětského ombudsmana, který má – sic líbivě – chránit práva dětí, ve skutečnosti to ovšem znamená rozšíření pravomocí současného ombudsmana a umožňuje oběma ombudsmanům zasahovat do soudních řízení a kontrolovat úřady i soukromá zařízení.

– Dotkne se to všech orgánů veřejné moci. Soudů, protože ombudsmani mohou i vstupovat do soudních řízení, škol a školských zařízení, zdravotnických a sociálních zařízení, dětí a jejich zákonných zástupců.

– Oslabíme rodičovskou autoritu, protože umožníme dětem obracet se na ochránce „bez vědomí svých zákonných zástupců“ a dáme dítěti právo „hovořit s ochráncem práv dětí bez přítomnosti svých zákonných zástupců“. Ochránce nemá povinnost vyrozumět rodiče. Toto vytváří paralelní autoritu k rodičům, která může zasahovat do rodinné výchovy bez vědomí a souhlasu rodičů.

– Umožňujeme expanzi státní moci do soukromé sféry. Působnost se rozšiřuje na „právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy“, včetně soukromých zaměstnavatelů, škol a dalších zařízení. Ochránci získávají rozsáhlá kontrolní oprávnění včetně „pořizování kopií a obrazových záznamů“ a práva mluvit s osobami „bez přítomnosti jiných osob“.

– Ochránci získávají právo vstupovat do soudních řízení, podávat návrhy na zrušení právních předpisů, vstupovat do rodinně-právních řízení včetně osvojení a odvolávat se proti soudním rozhodnutím. To narušuje nezávislost soudnictví a vytváří quasi-soudní instituci bez demokratické kontroly s funkčním obdobím 6 let.

 Atd…

A právě proto je opravdu nejen důležité, ale NUTNÉ, aby byl vybrán někdo, kdo není typickým aktivistou a nemá potřebu vlastním neodvolatelným úřednickým postem převyšovat zákonodárnou moc, kterou vykonává dvoukomorový a občany volený Parlament České republiky. Jinak se nám ta demokracie může zase zvrhávat pouze na jednu stranu… Tu oblíbenou médii a neziskovkami. Jak jinak.

Hanácké kroj

10. března nás čeká ve sněmovně tzv. Den krojů. Jestli mě něco v tomto týdnu rozradostnilo, tak právě toto. Jakožto velká milovnice tradice a folkloru tam samozřejmě nebudu chybět pořádně okrojovaná, a těším se, jak se s těmi pentlemi a zdobenými sukněmi budu míjet s kolegy na chodbě. Tedy doufám, že nakonec nebudu jediná!

V dnešním díle jsme výjimečně nezačali Hanou, tak jí skončíme. Po tom vážném tématu veřejného ochránce je potřeba trochu si poodskočit… Protože právě hanácký kroj si jdu tento týden vyzkoušet, a snad i vypůjčit, pokud mi bude, do mých rodných Kožušan-Tážal do obecní skříně. Cestou do Olomouce jsem přemýšlela, v jakém asi kroji přijdou bratři Okamurovi. 🙂

V ČR JE PREZIDENT PRO CIZÍ ZEMI

Česká republika se dostala do absurdní situace:

máme prezidenta, který má stát v čele národa, ale stojí proti němu.

A čím dál víc to vypadá, že je ochoten udělat cokoli, jen aby nás přitlačil

blíž k cizí válce, která není naše.

Nedávné gesto na Hradě, přijetí manželek a dětí padlých ukrajinských vojáků

a příslib finančního odškodnění je jen poslední kapkou.

Zatímco české rodiny po našich hasičích, policistech, vojácích,

zdravotnících a záchranářích marně čekají na základní finanční pomoc a úctu,

prezident rozdává peníze a pozornost cizím rodinám.

Je lidsky smutné, když někdo přijde o manžela. Ale je ještě smutnější, když

vlastní prezident nezná vlastní hrdiny.

NAŠE HRDINY STÁT NEVIDÍ

Každý rok u nás zemřou lidé, kteří sloužili této zemi:

hasiči, kteří se vrhají do ohně, policisté, kteří chrání občany za cenu

vlastního života, vojáci, kteří zemřou při službě, zdravotníci, kteří

sloužili během pandemie a mnozí na to doplatili zdravím či životem,

záchranáři, kteří umírají na silnicích, energetici a dělníci, kteří zemřou

při práci.

A co dostanou?

Dlouhé vyřizování, tisíc papírů, čekání a směšné částky.

Nikdo je nezve na Hrad.

Nikdo nekoná tiskovku.

Nikdo jim neslibuje milionové kompenzace.

Ale když jde o Ukrajinu?

Najednou je slyšet fanfára, fotografové připraveni, sliby létají vzduchem.

ČESKÝ OBČAN DRUHÉHO ŘÁDU..

Poslední měsíce jasně ukazují, jaký je skutečný žebříček priorit:

1. Ukrajina
2. Evropské zájmy
3. Mezinárodní image prezidenta
4. Cizí válka

A někde vzadu, hluboko pod čarou:

Čeští občané.

Je to výsměch všem, kteří platí daně, drží tuhle zemi nad vodou a slouží jí

v první linii.

VLÁDU VOLIČŮ NECHCE. ALE SÁM SE TAM DOSTAL JEJICH HLASY

A teď k tomu nejdůležitějšímu:

Prezident odmítá respektovat vládu, kterou si zvolili Češi, protože chtěli,

aby se tato země konečně postavila za své vlastní občany.

Tuto vládu voliči dali k moci.

Je to výsledek demokratického hlasování.

Ale prezident?

Ten už ani neskrývá, že ji nechce, že ji obchází, že jí podkopává nohy a

snaží se řídit zemi přes média,

nátlak a zahraniční papouškování.

A to vše od člověka, kterého – bohužel – kdysi také zvolili voliči.

Dnes by mnoho z nich volilo jinak. Jenže je pozdě.

Teď sedí na Hradě a má pocit, že mandát je bianco šek.

PREZIDENT, KTERÝ NÁS TLAČÍ DO VÁLKY

Místo role státníka si hraje na generála.

Mluví o válce, stupňuje napětí, tlačí na zbrojení, podporuje cizí konflikty

a dělá symbolická gesta, která nás mají „připravit“ na to, že se Česko

posune o krok blíž k válce.

Jenže české matky nechtějí posílat své děti bojovat na cizí pole.

České rodiny nechtějí platit válku, která není jejich.

A český prezident by měl hájit své občany, ne cizí stát.

ČESKO NA PRVNÍM MÍSTĚ NECHCE. A NIKDY NECHTĚL.

Volání občanů, že chtějí Česko na prvním místě, prezidenta nezajímá.

Řídí se jediným směrem tím, který mu zatleská v Bruselu.

A tak máme prezidenta, který:

pomáhá cizím rodinám,

ignoruje rodiny českých hrdinů,

odmítá vládu zvolenou občany,

tlačí nás do války,

a dělá vše pro to, aby české zájmy byly až úplně dole. NÁROD SI

ZASLOUŽÍ PREZIDENTA, KTERÝ STOJÍ PŘI NĚM.

Ne někoho, kdo se dívá jinam.

Ne někoho, kdo přepisuje priority podle zahraničních instrukcí.

Ne někoho, kdo se otočil zády k lidem, kteří ho zvolili.

Český národ si zaslouží hlavu státu, která bude říkat jasně:

Ne cizí válce. Ano českým občanům. Ano českým hrdinům. Ano vládě, kterou si

lidé zvolili…

Dokud to tak nebude, nebude v této zemi jistota ani spravedlnost.

A dnes slyšíme čísla, která děsí celý svět.

Média nám dnes servírují nové statistiky.

Teď údajně „26 000 mrtvých ruských vojáků za měsíc“. Dobře a kolik

Ukrajinců?

Kolik mladých kluků z obou stran v téhle válce mizí beze jména, bez hrobu,

bez příběhu?

O tom se mlčí.

Protože skutečná pravda by znamenala přiznat něco, co už většina lidí tuší:

Tohle není jen válka.

Tohle je likvidace generace.

Tichá, systematická, cynická.

Genocida po kapkách.

A mezitím? Zbrojaři bohatnou jako nikdy.

Zatímco rodiny oplakávají mrtvé, zbrojní průmysl jede na plné obrátky.

Akcie rostou.

Obraty stoupají.

Každý další měsíc války je pro ně nový jackpot.

A lidé se ptají naprosto logicky:

Kdo má skutečný zájem na tom, aby válka pokračovala?

A tady se dostáváme k tomu nepříjemnému bodu, o kterém se mluví čím dál

hlasitěji:

Politika, peníze a „vděčnost“.

Ve veřejném prostoru zaznívá, že někteří lidé a skupiny, kteří dlouhodobě

působí ve zbrojním

byznysu, podporovali prezidentské kampaně.

Někdo jmenuje Strnadovy firmy, někdo Koláře a jeho struktury, někdo další

podnikatele.

Neříkáme, že je to tak.

Neříkáme, že je to prokázané.

Ale ptáme se — stejně jako mnoho občanů:

Kdo opravdu táhl za provázky prezidentské kampaně?

A proč dnes prezident dělá všechno, co zbrojařům v ČR i v zahraničí hraje do

karet?

Je to náhoda? Nebo „vděčnost“, která má svou cenu?

Jisté je jedno.

Prezidentovy kroky dnes dokonale kopírují

zájmy těch, kteří vydělávají na válce.

A český občan to cítí a cítí to velmi silně..