Už tedy víte, že ne já, nejsem povinen, ale Váš ošetřující a indikující (ne registrující praktik) lékař nechť se o Vás dostatečně dobře postará! Ostatně- Lázně jsou ne obligatorní, ale fakultativní dávkou nemocenského pojištění a zodpovídá indikující lékař. Alibismus- já Vám to doporučuji, ale nenesu žádnou odpovědnost, je zmrdské a svědčí to o neschopnosti Indikujícího Ošetřujícího specialisty Vám říci do očí pravdu- ty už dostaneš prd, ale stěžuj si u praktika! Já to JEN doporučil… Až to Vaši odborníci budou muset začít psát, dobrá 1/3 z vás to nedostane odborníkem napsáno, neboť by se blamoval. A ONI to MOC dobře ví, jak lehké je DOPORUČOVAT, ale jak těžké se přiznat, že chci jen vypadat jako lidumil a vše ať odskáče praktik!
„Zjistil jsem, že lidí, kteří věří plukovníku Foltýnovi, je tolik, že dokáží zaplnit tělocvičnu. Doposud jsem si myslel, že jich tolik není,“ říká v souvislosti s reality show Seznam Zprávy Republika Příbram poslanec za SPD Jaroslav Foldyna. Popsal, jak tato akce probíhala a rozebral některé věci, které tam zazněly. Došlo i na naše členství v NATO, naši armádu i na Rusko. Vysvětlil také, co konkrétně znamená heslo SPD – ČR na prvním místě.
Foto: Hana Brožková Popisek: Jaroslav Foldyna
reklama
Pane poslanče, jak komentovat reality show Seznam Zprávy Republika Příbram, které jste se také zúčastnil? Je to podle vás dobrý nápad jak „představit“ politiky?
Nemyslím si, že záměrem celé té estrády, bylo někoho představovat. Šlo jen o estrádu.
Proč jste se toho tedy zúčastnil?
Protože mi bylo řečeno, že půjde o diskusi a já jsem tomu uvěřil. Člověk se zkrátka učí celý život.
Vy jste čelil určité „konfrontaci“ s ochotníky, kteří na jevišti parodovali „vlastenecké bojovníky s cizáky“. Jak to probíhalo? A jak to na vás celé působilo? Co říci na hru s názvem Bílý palcát, aneb Konečně řešení, kterou vám předvedli?
Probíhalo to tak, že po jevišti pobíhali nějací pubescenti, vykřikovali nesmyslné věty, kopali do černého pytle, který asi měl představovat černocha a chvílemi hajlovali. Působilo to, jako mix záběrů z psychiatrické léčebny, setkání dětí zasloužilých příslušníků NSDAP a velmi podprůměrného divadelního představení velmi netalentovaných ochotníků. Pokud šlo o hru Bílý palcát aneb Konečně řešení, tak by se její autor měl věnovat něčemu užitečnějšímu.
Přiznám se, že mě „zaujalo“, že v té tělocvičně to bylo vlastně názorově „několik na jednoho“ – tedy ochotníci plus redaktor na vás. Jak toto komentovat? Jak to na vás působilo?
Jako všichni na jednoho. Dřív se tomu říkalo „cikánská férovka“. Ale nestěžuju si. Každá zkušenost je dobrá.
K čemu byla dobrá tato?
Například k tomu, že jsem zjistil, že lidí, kteří věří plukovníku Foltýnovi, je tolik, že dokáží zaplnit tělocvičnu. Doposud jsem si myslel, že jich tolik není.
Samozřejmě došlo i na předvolební plakát SPD „chirurgové“ z dovozu. S odstupem doby, bylo nebo nebylo to podle vás „přes čáru“. Ve zmíněné reality show se vás i v této souvislosti ptali, zda vlastně nevnášíte strach do společnosti…
Strach do společnosti vnáší chirurgové z dovozu a ti, kteří o nich zakazují mluvit.
Před kamerou jste se setkal i s mužem, který prý přišel z Ukrajiny v roce 2014. Pro ty, kteří to neviděli, o čem jste se bavili?
O příčinách a možnostech řešení války na Ukrajině a také o roli České republiky v tomto konfliktu. Zda ten muž ale skutečně přišel z Ukrajiny, a zda to opravdu bylo v roce 2014, to nevím.
V této souvislosti, jak si vysvětlit, že zatímco ještě před časem, byla podpora Ukrajiny ze strany Čechů opravdu velká, nyní s ní už někteří lidé tak úplně nesouhlasí? Nebo rozhodně není tak jednoznačná….
Vysvětlit se to dá jedině tak, že si stále víc lidí v ČR uvědomuje příčiny a možnosti řešení války na Ukrajině a vnímá roli České republiky v tomto konfliktu.
Zmíněný pán z Ukrajiny pak ještě na kameru řekl, že jste ho nepřesvědčil a že máte „proputinský“ názor. Zmínil i „pštrosí“ politiku. Co byste mu odpověděl?
Aby méně hltal propagandu, hledal skutečná fakta a více používal logické myšlení.
Zmínil jste také, že si nejste jistý, jestli je dobře, že jsme v NATO. Můžete to prosím trochu rozebrat?
Naše členství v NATO nás dnes před nebezpečím ozbrojeného konfliktu nechrání, ale naopak toto nebezpečí vytváří. Jedna reálná hrozba, a podotýkám, že jde o hrozbu smrtelnou, které dnes Evropa čelí, je migrace z Afriky, Blízkého východu a dalších podobných oblastí, do Evropy. Tomuto nebezpečí však NATO nevěnuje žádnou pozornost a jediné, o co se mocenské skupiny, které ten pakt řídí, snaží, je, vehnat nás, a tím myslím ČR a další východní země NATO, do války s Ruskem úplně stejně, jako se jim to povedlo s Ukrajinou.
Válka NATO proti Rusku by ale byla válkou jadernou, ne?
Válka NATO proti Rusku nakonec asi ano, válka ČR a dalších zemí východní části NATO s Ruskem by ale byla jadernou jen v okamžiku, kdyby Rusko prohrávalo, což ale, naštěstí, není moc pravděpodobné. „Naštěstí“ říkám proto, že pak by ČR a další země východní části NATO přestaly, a to v řádu pár desítek minut, existovat.
Nechrání nás ale před tím právě naše členství v NATO?
Naše členství v NATO stojí v podstatě na jedné smlouvě. Například v roce 1938 ale podobných smluv, a navíc formulovaných mnohem méně gumově, mělo Československo hned několik a všichni víme, k čemu nám ty smlouvy nakonec byly. Realita je taková, že v případě skutečné války se každá smlouva stává bezcenným cárem papíru a nahrazují ji okamžité zájmy. Je tomu tak po staletí, či spíš po tisíciletí, a je tomu tak i dnes. Ostatně, to, že Článek 5 Severoatlantické smlouvy neplatí, respektive, že má tak volný výklad, že v podstatě neplatí, veřejně potvrdil i poradce prezidenta Pavla, pan Pehe.
Vy tvrdíte, že by nám v případě našeho konfliktu s Ruskem nepřišly ostatní země NATO na pomoc?
To tvrdím nejen já, ale, a té poctivosti si musíme cenit, například i prezident USA. A protože armáda USA je v NATO jedinou armádou, která je armádě ruské rovnocenným soupeřem, tak je jasné že by se přesně opakoval scénář z roku 1938. Jestli mi nevěříte, zkuste se zeptat Francouzů, Britů, či Němců, zda jsou ochotni zemřít za Čechy, Moravany a Slezany. Buď se budou smát, nebo si poklepají na čelo, anebo se pozorně rozhlédnou, zda se někdo nedívá a pak vás nakopnou do zadku. V této souvislosti je ale nutné říci, že pokud by ČR dělala příčetnou zahraniční politiku, tak by pro ni Rusko nepředstavovalo žádnou hrozbu.
Jak to můžete s takovou určitostí tvrdit?
Tak, že, jak by řekl klasik, „položím na stůl“ všechna fakta a z nich vyvodím logický závěr.
Mohl byste to trochu rozvést?
Napřed fakta. Rusko má největší zásoby přírodního bohatství na světě a je to tak velká země, že Rusové mají velký problém, dostatečně hustě ji osídlit už v její současné podobě, což znamená, že by na našem území nemohli dlouhodobě umístit dostatečný počet lidí. Z toho všeho musí být i úplnému pitomcovi zřejmé, že ČR nemá nic, co by Rusko potřebovalo. To zaprvé. A zadruhé: válka, a zejména válka útočná s dlouhodobým obsazením cizího území, je ve svém celku vždy politicky i ekonomicky náročný podnik s nejistým výsledkem. Když všechny tyto faktory spojíme dohromady, tak z toho nevyhnutelně dostáváme závěr, že, řečeno ekonomickým jazykem, případný útok na ČR s cílem ji obsadit, je pro Rusy nerentabilní, neboť možný zisk neodpovídá vynaloženým nákladům a rizikům.
To ale platí jen do okamžiku, kdy pro Rusko začneme představovat nebezpečí, protože pro Rusko, stejně pro jako jakoukoli jinou zem, bezpečí představuje zcela nepostradatelnou „komoditu“. V takovém případě by skutečně k útoku dojít mohlo, avšak, vzhledem k tomu, co jsme si řekli před chvilkou, nešlo by, poměrně logicky, o útok s cílem „obsadit“, ale o útok s cílem „odstranit“ . A přesně na tom vláda Petra Fialy usilovně pracuje! Ti lidé se nás ze všech sil snaží zatáhnout do války, na jejímž konci bude likvidace naší země a našeho národa. Zda to dělají z hlouposti, nebo z osobního prospěchu, radši ani nechci hodnotit.
Vy tedy radíte, abychom, aby se Rusko necítilo ohroženo, neměli žádnou armádu?
Ale vůbec ne, to jste mě špatně pochopil. Já naopak radím, abychom měli silnou a moderní armádu. Kromě toho, že bude silná a moderní, ale musí být také apolitická, a z její koncepce a výzbroje musí být jasně patrné, že jejím jediným cílem je obrana našeho území. Pokud to takhle bude, tak nám, alespoň ze strany Ruska, nic nehrozí – důvody jsem již uvedl. A jen tak na okraj; to, že základním cílem Armády ČR je připravovat se k obraně našeho území, říká úplně jasně i zákon.
Zeptám se k závěru celkově, jak vnímáte atmosféru ve společnosti, jen pár týdnů před volbami? Je opravdu tak vyhrocená, jak někteří tvrdí?
Obávám se, že je ještě vyhrocenější, než si je většina lidí, a zejména koaličních politiků, ochotna připustit.
Jak jste sám i ve zmíněné show řekl – hlavním heslem SPD je – Česká republika na prvním místě. Co konkrétně tím říkáte?
To, že jedinou legitimní pracovní náplní českého politika je starost o bezpečí a prosperitu obyvatel České republiky. A do toho například poučování zbytku světa o morálce, podpora cizího zbrojního průmyslu, či zatahování ČR do cizích válek nepatří.
Kam zamířily peníze, které Česko získalo z EU na podporu oživení po covidové pandemii? Prostředky na modernizaci Česka z Národního plánu obnovy (NPO) dotekly mimo jiné do Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO). Projekt pod vedením moderátora Václava Moravce, mající odhalovat dezinformace, skrze něj získal až miliardu korun. Zkoumá například to, zda mají dospělí lidé pít mléko.
Foto: Screen ČT24 Popisek: Václava Moravce rozesmála slovní přestřelka mezi politiky
Národní plán obnovy coby česká reakce na unijní Nástroj pro oživení a odolnost (Recovery and Resilience Facility, RRF) vznikl v rámci pobídky Evropské komise na předložení plánů, skrze které se měly evropské státy vzpamatovat z covidové pandemie a vyjít z ní udržitelnější a odolnější. „Česká republika chce využít prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost EU, aby se připravila na budoucnost a byla odolnější vůči krizím,“ zní v rámci tohoto plánu, který má skrze investice Česko posunout kupředu.
Za jednu z „nezbytných investic“ pro náš stát, který má dle webových stránek NPO zajistit „upgrade Česka“ a být „cestou k lepší budoucnosti“, byla vybrána právě též Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO). A to v rámci pilíře digitalizace.
„Cílem je zvýšit konkurenceschopnost firem, usnadnit život občanům a snížit náklady státu. Součástí této proměny je rovněž podpora inovativních start-upů a nových technologií a zrychlení stavebního řízení,“ píše web NPO k pilíři v podobě digitalizace, do nějž se v rámci unijního Nástroje pro oživení a odolnost (RRF) počítá také projekt CEDMO.
Projekt, který působí při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) pod vedením známého moderátora České televize Václava Moravce, se prezentuje coby nezávislé nestranické multidisciplinární centrum, jehož cílem je identifikovat, zkoumat a poukazovat na hlavní zdroje a příčiny „nežádoucích informačních poruch“ ve střední Evropě (především v České republice, na Slovensku a v Polsku).
„Naše mezinárodní konsorcium bylo vytvořeno s cílem navrhnout soubor krátkodobých a dlouhodobých opatření a doporučení, která umožní občanské společnosti, veřejným institucím a soukromému sektoru reagovat na klesající důvěru v klíčové instituce a která zároveň pomůže společnosti, aby sílícímu působení nepravdivých a zkreslených informací dokázala odolávat,“ uvádí CEDMO, které při startu v roce 2022 Václav Moravec dle svých slov zahajoval s 36,5 miliony korun na 30 měsíců provozu, které měly pocházet ze tří čtvrtin z grantu Evropské komise.
Od doby již uplynul delší čas a mohlo by se tak zdát, že se tyto miliony krátí a hlavní koordinátor projektu Moravec počítá každou korunu. Ve skutečnosti tomu tak není.
Evropská komise totiž odhalila, že CEDMO již dávno nemusí počítat miliony, nýbrž jejich stovky. Z unijních prostředků určených na obnovu Česka a jeho modernizaci mělo dle Komise být přiklepnuto přibližně 43 milionů eur, což v českých korunách činí rovnou miliardu korun.
Vznik a činnost Středoevropské observatoře digitálních médií byl financován z těchto prostředků s cílem „odhalovat dezinformace, mimo jiné i pomocí strojového učení, připravovat školení a materiály v oblasti digitálních a mediálních technologií a vyvíjet platformy pro ověřování faktů, které vyvracejí dezinformace o ruské agresi na Ukrajině, vakcínách proti COVID-19, sítích 5G a dalších tématech“. „CEDMO, vedené Univerzitou Karlovou, zaměstnává multidisciplinární tým technických vědců, humanitních vědců, novinářů a odborníků na ověřování faktů, kteří pomáhají regionu v boji proti dezinformacím,“ podotýká dále web unijního fondu.
FOTO: Webové stránky CEDMO
Co přesně si pod tím představit a jaká je vazba univerzity na projekt? Na to se již dříve ParlamentníListy.cz ptaly garanta projektu, kterým je Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. „Děkujeme za dotazy, nicméně se k nim nebudeme vyjadřovat, jelikož nechceme poskytovat jakýkoliv obsah webu ParlamentníListy.cz,“ uvedla dříve za fakultu Klára Hyláková z oddělení pro vnější vztahy.
Později redakci odmítla zodpovědět se stejným vyjádřením i navazující dotazy. „I nadále platí mé předcházející stanovisko, a to, že nebudeme webu ParlamentníListy.cz poskytovat obsah,“ zaslala nám k otázkám týkající se podpory z veřejných financí. Vyjádření nám tak nepřišlo ani například ve vztahu k dotazu ohledně zajištění proti střetu zájmů Václava Moravce, zejména kvůli spolupráci s agenturami IPSOS a MEDIAN, jež dodávají průzkumy České televizi.
Upřesnění možné spolupráce s CEDMO nikterak nekomentovalo rovněž Ministerstvo obchodu a průmyslu, pod nějž podpora z NPO spadá.
K samotnému vybrání projektu do unijní podpory v rámci pilíře digitalizace novinář a pedagog Jozef Ftorek podotýká, že jde o politické rozhodnutí. „Tohle je rozhodnutí politické, kde toho z mého, čistě odborného hlediska komunikace a PR, není příliš ke komentování. Je to, dost možná, i výraz doznívající podpory nynější podobě tzv. informační války,“ komentoval pro ParlamentníListy.cz.
A co nabízí samotný web miliardového projektu? Najdeme na něm odkazy na jednotlivé ověřované informace zejména od projektu Demagog.cz či část věnující se mediální gramotnosti. „Zůstaňte informování. Zůstaňte inteligentní,“ hlásá.
„S rozvojem internetu roste i množství neověřených informací. Mediální gramotnost je klíčovou dovedností v dnešní digitální době, kdy naprostý objem informací může zahltit i ty nejzkušenější mediální konzumenty. Ať už jste pedagog formující myšlení příští generace, student orientující se v digitálním světě, profesionál v oblasti PR řídící komunikaci, rodič provázející své dítě nebo senior přizpůsobující se novým technologiím, CEDMO je zde, aby vás podpořilo. Nabízíme širokou škálu zdrojů, které vám pomohou s jistotou zavést mediální gramotnost do vaší třídy, pracoviště nebo domova,“ uvádí sekce, v níž lze najít odkaz na podcasty ohledně dezinformací či odkaz na přednášku pro pedagogy.
V sekci týkající se šířených dezinformací aktuálně přidružený projekt Demagog na stránkách CEDMO například varuje před zavádějícím příspěvkem, chválícím plánování investic současné Fialovy vlády, který šíří poslanec Stanislav Blaha (ODS). Projekt varuje, že se od poslance občanských demokratů šíří informace o rekordních investicích, které však zavádějícím způsobem opomíjí zohlednit vysokou inflaci.
Kromě toho je nedílnou součástí CEDMO též výzkum. V posledních dnech miliardový Moravcův projekt mimo jiné zkoumal, zdali má dospělý člověk pít mléko. Čeho se dobral? „Přes potíže některých lidí po požití kravského mléka je dobré mléko pít. Je důležitým přírodním zdrojem vápníku, obsahuje celou řadu dalších biologicky aktivních prvků, jako železo, zinek, draslík nebo selen a paletu vitamínů skupiny B (thiamin/B1, riboflavin/B2, niacin/B3, všechny tři pyridinové deriváty/vitamin B6, kobalamin/B12), a dále vitamíny C a E a stopy vitamínu D. Pro zdravotní kondici starších lidi je pití mléka a konzumace mléčných výrobků vhodné,“ zjistil projekt podpořený z Nástroje pro oživení a odolnost EU.
„Asie námi pohrdá.“ Ze setkání velmocí v Číně, kde byl i Fico
05.09.2025 10:40 | Rozhovor
Asia už se dál nenechá poučovat a ekonomicky vysávat Západem, jehož úpadkem a pseudohodnotami pohrdá. Asie Evropu nepotřebuje, Evropa Asii ano. Pro ParlamentníListy.cz to po summitu Šanghajské organizace pro spolupráci a velkolepých oslavách konce druhé světové války za účasti desítek státních delegací říká analytička Marie Divišová, která svůj obecný zájem směřuje hlavně k ekonomice a energetice. Má dlouholeté osobní zkušenosti ze států bývalého Sovětského svazu i Ruska.
Foto: Kremlin.ru Popisek: Oslavy 80. výročí konce druhé světové války v Pekingu
Čína je v těchto dnech středem světového dění. Nejprve se tam konal summit Šanghajské organizace pro spolupráci, kterého se účastnily i mnohé zatím nečlenské země včetně Turecka, členského státu NATO a poté velkolepé oslavy konce druhé světové války s bezmála třemi desítkami hlav států. Jde o akce a jednání, která z hlediska budoucího světového vývoje a nového uspořádání, o kterém se hodně mluví, má význam sledovat a analyzovat?
Význam ŠOS je mimořádný. Organizace ŠOS nyní představuje polovinu světové populace, a velkou ekonomickou, politickou a vojenskou sílu, i když začínala ze skromných začátků.
Kdybychom měli charakterizovat její státy, tak jsou to asijské země, které se vlastním úsilím vyhrabaly z mizerné a chaotické situace, vzniklé po pádu železné opony. Mnohé z nich postihl tvrdý sešup, děsivá chudoba, chaos, náboženský fanatismus, nezřídka občanská válka s počtem úmrtí, srovnatelných s válečným konfliktem.
Asi je dobré začít od historie. Zakládajícími členy kromě Ruska a Číny jsou státy centrální Asie. Po rozpadu SSSR politici nově vzniklých států s nadějí a nezřídka s obdivem hleděli „na Západ“, přizvali západní specialisty a konzultanty, aby jim poradili a pomohli s ekonomickou a politickou transformací. Jejich naděje ale byly zklamány, často velmi krutě, uzavřené smlouvy byly nevýhodné, západ je prostě začal vysávat, stejně jako kdysi svoje kolonie. Na domácí scéně politickou nadvládu převzali oligarchové, každodenní život ovládaly mafie. Plus z politického hlediska západ začal prosazovat kurz „antirusko“, vymezování se proti velkému sousedovi, nepravdivá tvrzení, že za všechny historické i současné problémy může vždycky a jenom Rusko.
Jenže po pár letech všichni obyvatelé zjistili, že v době SSSR se měli mnohem lépe, než s novými prozápadními vůdci v čele. Takže po několika letech pochopili, že trend antirusko je chybný, že spolupráce s Ruskem, Čínou a ostatními sousedy jim prospěje, že se musí spoléhat sami na sebe, tvrdě zabrat a nyní se jim daří růst ekonomicky i společensky. Překonali svoje rozbroje, spolupracují, do organizace postupně přibývají další asijské státy.
Ještě trochu podrobněji o té neradostné historii. Oblast střední Asie v době SSSR byla sice muslimská, ale tamní islám měl velmi umírněný ráz, žádné zahalené ženy, v restauraci běžné jídlo včetně vepřového, byly tam sice mešity, ale muezzin vyzpěvoval jenom jednou týdně, když zval na hlavní bohoslužbu. Střední Asii jsem v době SSSR procestovala křížem krážem, byla jsem tam mnohokrát ve všech tamních republikách, jezdila jsem s partou sovětských horolezců a turistů po horách a pouštích, jako turistická průvodkyně se skupinami i úplně sama po historických památkách Hedvábné stezky. Byla jsem dvacetiletá blondýna, přesto jsem cestovala často sama v horách i městech a nikdy jsem neměla pocit nebezpečí, jezdila jsem busem i stopem, místní mne zvali k sobě domů a nebála jsem se takové pozvání nikdy přijmout, ani když všichni okolo byli drsní ošlehaní chlapi.
Po rozpadu SSSR se situace ve střední Asii radikálně změnila. Během několika roků se vše od základu proměnilo, nastoupil razantní muslimský džihád, do regionu začaly pronikat nejradikálnější islámské náboženské směry, financované bohatými petrolejářskými monarchiemi ze Zálivu. Všude se stavěly nové mešity za peníze blízkovýchodních států. Začaly fungovat islámské školy, přijeli zahraniční imámové a mnoho mladých místních mužů odjelo na Blízký východ do islámských škol a po pár letech se vrátili velmi zradikalizovaní a začali vymáhat ortodoxní právo šaría. Přidejte všeobecné chudnutí regionu, způsobené tím, že přestaly proudit dotace z Ruska, jako to bylo v SSSR. Ve městech to ještě šlo, ale na venkově náboženský radikalismus přerůstal do neuvěřitelných extrémů, mladé ženy, které se před deseti lety koupaly v plavkách v řece společně s klukama, najednou noví strážci morálky nutili, aby se zahalovaly, ve vesnicích, kde byl obzvlášť radikální imám, ženy dokonce musely nosit burku.
Přidejte si spoustu národnostních sporů a separatismus. V každém státě byly významné národnostní menšiny sousedících zemí, dosahovaly často čtvrtiny až třetiny obyvatelstva. Nové státy vznikly podle hranic svazových republik v SSSR, často v jednom státě bylo celé dlouhé horské údolí osídleno jiným národem a místní regionální politici usilovali o změnu hranic a připojení k sousedům. Místní obyvatelé v horách běžně mají střelné zbraně, jsou pastevci a musejí bránit stáda proti vlkům a medvědům, navíc tam proudilo mnoho zbraní ze zahraničí. Střílení bylo na denním pořádku. Naše prvorepublikové Sudety byly oproti tomu selanka. V odlehlých horských oblastech nejsou závazné hranice států dořešené ani dnes.
Tyto státy se také potýkaly s drogovými kartely, které pašovaly drogy z Afghánistánu a s drogovými mafiemi. Drogové mafie měly obrněnce, šéfové kartelů jezdili v obrněných mercedesech a občas se vraždili ostřelováním z pancéřových pěstí. Také náboženský extrémismus přerůstal v drsný terorismus, a když americká armáda po 11. září vpadla do sousedního Afghánistánu, všechno se ještě mnohonásobně zhoršilo. V horách vládli pastevci s kalašnikovy a policie a armáda proti nim mnoho nezmohly, místní vždycky nejlépe věděli, kterým údolím a průsmykem mohou zmizet v horách.
Ani v horách sousední Číny to nebylo o mnoho lepší, tam extrémismus, separatismus a terorismus měl jméno Ujgurové.
V této situaci tedy byla v roce 2001 založena ŠOS především jako bezpečnostní sdružení sousedících států, zužovaných těmito neduhy. Hlavními cíli organizace byly vyhlášeny: posílení stability a bezpečnosti v širším prostoru, boj proti terorismu, separatismu a extremismu, boj proti obchodu s drogami a drogovým mafiím. Dalšími cíli pak byly hospodářská spolupráce a partnerství v oblasti energetiky, infrastruktury, hospodaření s vodou a zemědělství. Ve vyhrocených situacích si nové státy totiž dělaly neuvěřitelné naschvály, když například jeden stát přestal pouštět uprostřed léta vodu z přehrady do zavlažovacího systému jiného státu, aby jej donutil k nějakým ústupkům, to všechno uprostřed pouště, kde bez vody za pár dní všechno zvadlo a uschlo.
Patnáct roků ŠOS fungovala v těchto skromných rozměrech a s těmito skromnými cíly. Od roku 2017 se organizace začala rozrůstat, připojily se Indie a Pákistán, Irán a Bělorusko a organizace se soustředila kromě bezpečnostních aktivit také na ekonomickou a politickou spolupráci. Rozvoj energetiky, dopravní infrastruktury, telekomunikací, zdravotnictví, mezinárodní školy a výuka jazyků, společné průmyslové projekty, obchod, cestovní ruch. Dnes je těžiště spolupráce v ekonomice. Nyní má ŠOS 10 členů a dalších 10 zemí má status partnerů a usilují o připojení. Státy tvoří souvislé území v Asii a Evropě, tím se liší od BRICS. Jak už bylo řečeno, obyvatelé ŠOS tvoří polovinu populace matičky Země. Nesporná je ekonomická váha, měřeno podle hrubého domácího produktu podle parity kupní síly, pozice členů ŠOS v žebříčku světových TOP 10 jsou: 1. Čína, 3. Indie, 4. Rusko. O politické síle vypovídá fakt, že dva členové ŠOS jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN a mají právo veta. O vojenské síle pak fakt, že čtyři členové ŠOS jsou jadernými mocnostmi. Zkrátka, termín Euroasie se nám mění na výstižnější Asieropa, Asie se soustavně propojuje a posiluje.
Bylo by hrubou chybou nesledovat a neanalyzovat tento vývoj, nebo se nad ním dokonce ofrňovat, jako to dělají mnozí naši politici. ŠOS máme totiž za humny – roste a sílí.
Pokud jde o summit ŠOS, tam bylo mimořádné velké sblížení Číny a Indie, které dříve měly velké spory, a nyní si prezident Si padl kolem krku s premiérem Modim. Co tyto dvě země, ještě spolu s Ruskem, chtěly ukázat či vzkázat světu a hlavně Západu?
Nejenom chtěly, ale také ukázaly, že se nenechají ekonomicky vydírat, že si už nenechají zasahovat do svých vnitřních záležitostí. Jasně naznačily, že když to bude potřeba, trojka Čína, Indie a Rusko se bez Západu mohou obejít, ale Západ bez nich se ekonomicky neobejde.
Také v závěrečné deklaraci jasně vysvětlily, že nesdílejí současný společenský vývoj na Západě se všemi těmi úlety LGBT, woke a cancel aférami. Že mají vlastní politický a společenský vývoj a nenechají si do něj už dál zasahovat zahraničními agenty. Ta deklarace má 16 stránek a její komplexní obsah je na samostatné pojednání.
Já nejsem armádní specialistka, když chci rozeznat jeden tank od druhého, musím si vzít na pomoc obrázky z kompu. Ale vyslechla jsem od několika specialistů hodnocení čínské vojenské přehlídky, a ti nešetřili superlativy. Armádní vychytávky, které Čína předvedla, shodně hodnotili jako několikaletý jasný náskok před zbytkem světa.
Vypadá to, že prezident Donald Trump toto jednání a ukázku těsného spojenectví nese s nelibostí. Vzkázal, že spolu prezidenti Si, Putin a vůdce Severní Koreje intrikují proti Spojeným státům. Je to jen ironický vzkaz nebo na tom něco je?
Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé. Nejvíc piklů ve světové politice předvádí USA a v těsném závěsu za nimi Británie a EU. Amerika vyrobila termín darebácký stát a proti takovým státům začaly intrikovat a zastrašovat. Sankce, blokády, zabavování majetku, blokování finančních transakcí, zabavování státních devizových rezerv, vypovídání diplomatů, odmítání víz atd. atd. Nejdřív prohlašovaly za darebácké státy malé ryby – Kubu, Venezuelu, Severní Koreu, Bělorusko.
Namísto oficiálního označování politiků jako prezident nebo premiér pořád čteme diktátor – diktátor Saddám, diktátor Asad, diktátor Kaddáffí. Je třeba je svrhnout a nastolit demokracii. Víme, jak to dopadlo, ty státy nejsou demokratické, jsou rozmlácené na cimpcampr, vlastně neexistují, pořád se v nich válčí a žije se v nich stonásobně hůř, než za diktátorů. Jediné, co tam funguje, je těžba ropy nadnárodními petrolejářskými společnostmi a její vývoz do zahraničí bez placení daní.
Pak se USA a celý Západ rozmáchly a začaly jako darebácké státy označovat země s více než 100 miliony obyvatel – Irán, Rusko, teď už čteme diktátor Putin, diktátor Si.
Prezident Si během ceremoniálu jasně ukázal, že ten termín darebácký stát už nebude fungovat. Po svém boku přivítal nejenom Putina, ale i Kima. To se nestalo hodně dlouho, Severní Korea je pod závaznými sankcemi OSN, stejně jako Irán, nejsou to nějaké z hlediska mezinárodního práva nezávazné výmysly USA nebo EU, neschválené OSN. Si vytahuje Koreu, Irán, Kubu a další ze západní izolace a když tohle udělá ekonomicky nejsilnější stát, má to svoji váhu.
Vyhrožováním velmocem významu Číny a Indie Trump přeťápnul přes červenou čáru. Přeteče-li pohár jednou kapkou vody, znamená to, že byl plný. V ŠOS neintrikují, jenom vykrývají útoky zvenčí. A nezapomínejme, že judo, kung-fu a karate jsou východní bojová umění. Vyčkej na útok nepřítele a pak jej při něm vyveď z rovnováhy a pošli k zemi.
Mnozí komentátoři píší, že se Trumpovi podařilo sjednotit Asii proti Západu a USA. Je to tak? Urychlila Trumpova politika přesun těžiště světové politiky do Asie?
Do Asie se přesouvá těžiště nejenom politické, ale i ekonomické, a už dlouho. Nebo bude přesnější říci, že nejprve posiluje ta ekonomika a v návaznosti za ní s odstupem roků přichází politická váha. Na přelomu století naprostá většina států měla jako nejvýznamnějšího ekonomického partnera v mezinárodním obchodě USA. Světovému obchodu vládl dolar.
Pak se to dlouho pomalu měnilo, aniž si toho sebestřední zápaďáci všimli. Ale teď už nejvýznamnějším obchodním partnerem naprosté většiny států je Čína, výjimek je minimum, spočítali bychom je na prstech. Měřeno podle HDP PPP v roce 2016 čínská ekonomika předstihla USA, o rok později celou souhrnnou EU. A s odstupem těch deseti roků přichází politická dominance.
Od roku 2015 vyvíjely Rusko i Čína vlastní mezibankovní platební systémy, vlastní kreditní karty, přesvědčovaly obchodní partnery, aby se připojili, aby obchodovali v národních měnách, bez dolaru. Soustavně, ale jenom s malým úspěchem. Nechali se přesvědčit jenom nejbližší sousedé a jenom v omezené míře, spíše na bárt, já mám zboží, ty máš zboží, vyměníme si to, a nebudeme nic platit. Pak přišlo zablokování SWIFT pro Rusko a během pár měsíců bylo všechno jinak. Rusko a Čína svoje systémy propojily a nabídly ostatním státům. Rusko patří k největším vývozcům potravin. Když potřebujete z Ruska pšenici na chleba a jinak byste měli doma hladové povstání à la arabské jaro, tak prostě ty IT specialisty do Moskvy a Pekingu pošlete, jednu důležitou banku připojíte, přejdete na jüany a svůj problém takto vyřešíte. A když už jste připojení, tak začnete takhle obchodovat i s Čínou, stejně je to největší obchodní partner. Čína dnes informuje, že k tomu mezibankovnímu systému už je připojeno více než 40 zemí a čínský mezinárodní obchod se realizuje z více než poloviny v jüanech. Rusko v národních měnách realizuje více než 90 % svého mezinárodního obchodu. Co nešlo, protože to Rusko a Čína chtěly, to proběhlo velmi rychle, když to ostatní státy nutně potřebovaly. O tohle se postarala ještě Bidenova administrativa sankcemi proti Rusku.
Trump k tomu přidal hulvátské chování, a to se na východě neodpouští. Ať si kdo myslí cokoliv, veřejně panuje oboustranný respekt a projevuje se drobnými diplomatickými gesty a projevovanou úctou. Trump je buran, nemá diplomatické chování a ani si nenechá poradit. Má mafiánské praktiky, jedná z pozice síly. Vystřelím nesplnitelné požadavky, protivník se poleká a podělá, přileze s prosíkem, já ho připravím o většinu majetku a nechám mu jenom to, že mi bude moci sloužit a bude na mně závislý. A s tímhle jednáním přišel do mezinárodní diplomacie. Všechny nasr**, urazil, ponížil. I politici, kteří by jinak s USA spolupracovali ke všeobecné spokojenosti, jsou nyní podráždění, a to je stmelilo. Takže, budeme podporovat Čínu a Rusko, potichu, bez šumu a prohlášení, ale co potřebují, to od nás dostanou. Kdo se pokusí jednat s Ruskem a Čínou z pozice síly, dostane odpověď z pozice větší síly. A spojení Čína + Rusko + Indie už dnes má větší sílu, než Západ.
Mapa zahrnující státy, které již jsou členy Šanghanské organizace pro spolupráci, anebo o členství usilují:
Co to všechno znamená pro nás v Evropě? Rusko bude v ještě větší míře prodávat Číně a Indii plyn a ropu, a to za ceny patrně velmi výhodné. Z druhé strany tyto mocnosti neřeší žádný Green Deal, nepodkopávají tím vlastní ekonomiky, které proti EU rostou atd.
Význam ropy a plynu pro Rusko se u nás přeceňuje. Spousta politiků má pořád v hlavě usídlený bonmot, že „Rusko je benzínová pumpa s atomovými zbraněmi“. Rusko má komplexní ekonomiku, zajišťuje většinu spotřeby z vlastních zdrojů, v maloobchodních prodejích tvoří tři čtvrtiny zboží, vyrobené v Rusku a jenom čtvrtina je z dovozu, většinou z Číny a sousedních států. Většina obchodů s plynem je na vlastním trhu, bez exportu plynu Rusko v pohodě funguje. My se pyšníme, jak jsme se odstřihli od ruského plynu. Jenže je potřeba správně číst statistiky. Export ruského plynu sice množstevně klesl, ale ceny celosvětově vyšplhaly díky sankcím na dvojnásobek, takže Rusko teď za mnohem méně exportovaného plynu inkasuje jenom asi o čtvrtinu méně, než před krizí v letech 2018–2019. Před krizí Rusko prodávalo plyn průměrně za 250 dolarů za tisíc kubometrů, to je cca 20 EUR za tisíc kWh. Když se podíváte do statistik evropských cen plynu z té doby, najdete tam tahle čísla. Rusko dál prodává do Číny plyn za těch cca 250 USD za tisíc kubíků, ale v Evropě teď máme ceny plynu cca dvakrát vyšší. A pokud budeme dál dovážet LNG, ty ceny budou pořád mnohem vyšší, to je technická záležitost, plyn se musí zkapalnit, to je energeticky náročné, pak přepravit, znovu spotřeba energie, pak zpět regasifikovat…
Na současném summitu ŠOS podepsaly Čína a Rusko dohodu o výstavbě nového plynovodu Síla Sibiře 2. Půjde z polostrova Jamal, ze severních krajů za polárním kruhem, přes Sibiř a Mongolsko do oblasti kolem Pekingu. Až bude dokončený, bude Čína odebírat z Ruska 100 miliard kubometrů plynu ročně, pro srovnání odběr EU před sankcemi byl 150 miliard. Ale to bude ještě několik roků trvat, bratru deset roků, bude to nejspíš ekonomicky nejnáročnější projekt na světě.
Co se týče ropy, můžete se u nás dočíst mnoho povídek o stínové flotile, ale to je umělý termín, na těch lodích není nic nezákonného ani problematického, jsou to prostě lodě, které dopravují ruskou ropu, a to se EUnijním politikům nelíbí, tak na ně naše propagandisté plivou jedovatou slinou. To je vše, jinak jsou zcela v pořádku. Ropu prodává Rusko do Číny a Indie s mírnou slevou, asi 5 dolarů za barel, tj asi 7 %. Ani Čína ani Indie Rusko nevydírají, i když by mohly, na začátku sankcí v roce 2023 bylo Rusko opravdu v úzkých a muselo dávat slevu až 30 USD za barel. Ale Si a Modí jsou opravdoví státníci, uvědomují si, že jsou na stejné lodi, a pokud by vydírali Rusko v nesnázích, byli by další na řadě.
Ekologii státy ŠOS řeší, musejí ji řešit intenzivně, ale řeší jiné ekologické problémy. Hlavní problém je voda. Centrální Asie – to jsou velehory, pouště a polopouště. Rozumné a spravedlivé hospodaření s vodou je nesmírně důležité. Sousedé se musí spravedlivě podělit, a rozumně spolupracovat, když jeden má ve velehorách velkou přehradu a druhý je v údolí závislý na pravidelném zavlažování, nesmějí si dělat naschvály. Předcházení „válkám o vodu“ je jednou z důležitých agend ŠOS. Není naopak problém postavit uprostřed pouště spoustu slunečních panelů, a to se masivně dělá. Jenže k tomu se musí sehnat zdroj na noc.
Státy ŠOS nepropadly antijaderné hysterii, a tak se naprostá většina jaderných elektráren dnes staví v tomto regionu. Abychom byli konkrétní, polovina stavěných jaderek se teď staví v Číně a druhou polovinu staví Rosatom v deseti zemích a připravuje stavby v pěti dalších. Západ má v jaderné energetice dvacet roků skluz, rozumné podmínky nabízí jenom Jihokorejci, ale to jsou vlastně taky Asiaté.
K tomu všechny státy staví také uhelné elektrárny, v horách nové přehrady. I evropské státy dovážejí většinu slunečních panelů z Číny. V mnoha státech ŠOS roste počet obyvatel a výstavba nových elektráren je prioritou číslo jedna.
Prioritou číslo dvě jsou komunikace. Stavět přes velehory a pusté pouště nové železnice, silnice a protahovat trubky pro plyn a ropu není snadné, ale inženýři na tom makají usilovně a každou chvíli přicházejí informace o nějaké nové trase dosud neobydleným územím.
Je představitelné, aby se některé členské státy EU přesto s asijskými obry měly dobré vztahy a profitovaly z toho? Narážím na Slovensko a Maďarsko. Premiér Fico byl v Pekingu také, za Maďarsko dorazil šéf diplomacie Szijjártó. Není to jen póza, jak se vymezit vůči kritizovanému Bruselu?
Čínská tisková agentura publikovala přehled oficiálních hostů oslav ukončení 2. světové války a vojenské přehlídky. Účastnilo se 26 hlav států (prezidenti a premiéři), ale oficiálních hostů bylo více než 60, naprostá většina hostů přiletěla s většími nebo přímo vládními delegacemi.
Většina hostů byla z Asie, byla to koneckonců oslava konce 2. světové války v Asii, my v Evropě jsme měli svoje vlastní oslavy a také na evropské oslavy přijelo minimum hostů z jiných konců světa.
Přesto Fico a Szijjárto zdaleka nebyli jedinými evropskými oficiálními hosty přehlídky. Oficiální delegace přiletěla také z Bulharska, vedl ji místopředseda vlády Atanas Zafirov. Další evropskou delegaci na oslavách vedl srbský prezident Vučič. Turecká delegace se účastnila jak zasedání ŠOS, tak oslav a přehlídky, stejně běloruská delegace v čele s prezidentem Lukašenkem.
Ale oficiálními hosty bylo i několik významných evropských politiků „v důchodu“. Bývalí premiéři a prezidenti států EU, kteří sice nejsou už ve funkci, ale jejich politická autorita a vliv přetrvává. Vyjmenujme si je podle čínského seznamu: – bývalý premiér Belgie Yves Leterme – bývalý premiér Řecka George Papandreou – bývalý premiér Itálie Massimo D’Alema – bývalí premiéři Rumunska Adrian Năstase a Viorica Dăncilă – bývalý prezident Švýcarska Ueli Maurer V evropské politice tedy existují a jsou aktivní významné politické směry, které odmítají hysterická prohlášení a považují spolupráci s Čínou a ŠOS za prospěšnou a prosazují ji. Nepodceňujme tyhle staré matadory, i u nás dokážou bývalí prezidenti dodnes v politice hodně ovlivnit.
Summit ŠOS se konal 1. září a oslava vítězství s vojenskou přehlídkou 3. září. Přítomní politici během těch 3 dnů uskutečnili řadu oficiálních jednání mezi vládními delegacemi i neoficiálních schůzek v kuloárech u kávy nebo drinku. A ta jednání nebyla jenom mezivládní, uskutečnilo se mnoho jednání na nižší úrovni mezi delegacemi, ministry, náměstky a nezřídka jednání prostě byznysová, například prezident Vučič publikoval na sociálních sítích záznamy ze schůzek a jednání o investicích s několika čínskými firmami. Nejsledovanější politik, prezident Putin provedl za 4 dny obdivuhodných 17 jednání s prezidenty a premiéry a jejich delegacemi a jeho doprovod představovalo několik letadel politiků a byznysmenů a ti všichni jednali a jednali a podpisovali významné smlouvy, desítky smluv.
Zatímco dříve asijští politici hleděli s nadějemi na západ (a někteří se u nás chtěli „učit“), dnes jsou to sebevědomé a suverénní státy, které mají zájem na spolupráci s celým světem včetně Evropy. Ale nikdo z nich se nebude v Evropě ničeho doprošovat. Mají zájem na rovnocenné ekonomické spolupráci a mají Evropě co nabídnout – nerostné suroviny, kvalifikované odborníky, high-tech aplikace v oborech, ve kterých Evropa trestuhodně zaostala (například kosmos, IT aplikace, jaderné elektrárny, léky, drony a další).
Ale tyto země mají jiný společenský a politický vývoj a nesdílejí naše představy o „nových“ evropských hodnotách, nazývají je často pseuhodnotami, nebo rovnou znehodnocením. Mají velmi kritický názor na naše společenské a politické dění a nemají zájem, abychom jim vnucovali naše novinky, a brání se tomu stále aktivněji. Nechtějí LGBT, nechtějí transgender chlapoženy ve sportu. Kritizují záplavu sexu a agresivity ve filmech a umění, jeden muslimský politik nazval soutěž Eurovize sabatem čarodějnic. Vyzkoušeli si ideologicky a politicky prosazovanou privatizaci podniků a neosvědčila se jim, některé ekonomické obory podle nich má spravovat stát. Nechtějí ze zahraničí financované neziskovky, které zasévají ve společnosti svár a rozbroje. Nechápou a kritizují naši antirodinnou politiku, kde se více než polovina dětí narodí mimo manželství, a více než polovina manželství končí rozvodem, ačkoliv mají malé děti. Odsuzují naše pohrdání vírou a náboženstvím a obzvlášť jejich urážení, jak to předvedli Francouzi na olympijských hrách, kdy předvedli LGBT parodii na poslední večeři. Také mají jinak postavený názor na všeobjímající „práva“ v současném západním pojetí, prosazují vzájemnou vazbu práv, povinností a odpovědnosti, autoritu a respekt ve školách a zaměstnání, facka pro fracka, který je drzý na učitele, je pro ně správný výchovný prostředek a nikoliv důvod ke kárnému řízení proti škole.
Pokud chce EU spolupracovat s Čínou, Ruskem a ostatními státy ŠOS, musí přestat poučovat, peskovat a chovat se jako hraběnka, před kterou se mají ostatní uklánět. Pak můžeme spolupracovat ku prospěchu všech stran.
A na závěr, podívejme se, jestli mezi oficiálními hosty nebyl někdo z České republiky. Překvápko – byl. Europoslanec Ondřej Dostál dostal pozvání z čínské ambasády a přijal ho, byl součástí oficiálního protokolu, potřásl si rukou s prezidentem Si. O své návštěvě natočil rozhovor, takže takhle bychom asi měli začít. Respekt proti respektu, já pán, ty pán.
Hodnocení a komparace společností a států. Kapitalismus vs. socialismus https://nase-pravda.net/2025-08-09-02/ Dopis prezidentovi https://cdn-smartemailing.cz/574021/media/pane-prezidente-dopis.pdf Prof. Ivo Budil – úrohlášení https://www.youtube.com/watch?v=dfncNhA1-Rs Češi přišli o úspory a nikdo jim je nevrátí. Inflace nekončí. Systém se nezměnil. | Ilona Švihlíková – YouTube https://www.youtube.com/watch?v=W17QglIccTE
Zkopírujtedo prohlížeče vždy jeden z odkazů začínající na https….
