V ČR JE PREZIDENT PRO CIZÍ ZEMI
Česká republika se dostala do absurdní situace:
máme prezidenta, který má stát v čele národa, ale stojí proti němu.
A čím dál víc to vypadá, že je ochoten udělat cokoli, jen aby nás přitlačil
blíž k cizí válce, která není naše.
Nedávné gesto na Hradě, přijetí manželek a dětí padlých ukrajinských vojáků
a příslib finančního odškodnění je jen poslední kapkou.
Zatímco české rodiny po našich hasičích, policistech, vojácích,
zdravotnících a záchranářích marně čekají na základní finanční pomoc a úctu,
prezident rozdává peníze a pozornost cizím rodinám.
Je lidsky smutné, když někdo přijde o manžela. Ale je ještě smutnější, když
vlastní prezident nezná vlastní hrdiny.
NAŠE HRDINY STÁT NEVIDÍ
Každý rok u nás zemřou lidé, kteří sloužili této zemi:
hasiči, kteří se vrhají do ohně, policisté, kteří chrání občany za cenu
vlastního života, vojáci, kteří zemřou při službě, zdravotníci, kteří
sloužili během pandemie a mnozí na to doplatili zdravím či životem,
záchranáři, kteří umírají na silnicích, energetici a dělníci, kteří zemřou
při práci.
A co dostanou?
Dlouhé vyřizování, tisíc papírů, čekání a směšné částky.
Nikdo je nezve na Hrad.
Nikdo nekoná tiskovku.
Nikdo jim neslibuje milionové kompenzace.
Ale když jde o Ukrajinu?
Najednou je slyšet fanfára, fotografové připraveni, sliby létají vzduchem.
ČESKÝ OBČAN DRUHÉHO ŘÁDU..
Poslední měsíce jasně ukazují, jaký je skutečný žebříček priorit:
- Ukrajina
- Evropské zájmy
- Mezinárodní image prezidenta
- Cizí válka
A někde vzadu, hluboko pod čarou:
Čeští občané.
Je to výsměch všem, kteří platí daně, drží tuhle zemi nad vodou a slouží jí
v první linii.
VLÁDU VOLIČŮ NECHCE. ALE SÁM SE TAM DOSTAL JEJICH HLASY
A teď k tomu nejdůležitějšímu:
Prezident odmítá respektovat vládu, kterou si zvolili Češi, protože chtěli,
aby se tato země konečně postavila za své vlastní občany.
Tuto vládu voliči dali k moci.
Je to výsledek demokratického hlasování.
Ale prezident?
Ten už ani neskrývá, že ji nechce, že ji obchází, že jí podkopává nohy a
snaží se řídit zemi přes média,
nátlak a zahraniční papouškování.
A to vše od člověka, kterého – bohužel – kdysi také zvolili voliči.
Dnes by mnoho z nich volilo jinak. Jenže je pozdě.
Teď sedí na Hradě a má pocit, že mandát je bianco šek.
PREZIDENT, KTERÝ NÁS TLAČÍ DO VÁLKY
Místo role státníka si hraje na generála.
Mluví o válce, stupňuje napětí, tlačí na zbrojení, podporuje cizí konflikty
a dělá symbolická gesta, která nás mají „připravit“ na to, že se Česko
posune o krok blíž k válce.
Jenže české matky nechtějí posílat své děti bojovat na cizí pole.
České rodiny nechtějí platit válku, která není jejich.
A český prezident by měl hájit své občany, ne cizí stát.
ČESKO NA PRVNÍM MÍSTĚ NECHCE. A NIKDY NECHTĚL.
Volání občanů, že chtějí Česko na prvním místě, prezidenta nezajímá.
Řídí se jediným směrem tím, který mu zatleská v Bruselu.
A tak máme prezidenta, který:
pomáhá cizím rodinám,
ignoruje rodiny českých hrdinů,
odmítá vládu zvolenou občany,
tlačí nás do války,
a dělá vše pro to, aby české zájmy byly až úplně dole. NÁROD SI
ZASLOUŽÍ PREZIDENTA, KTERÝ STOJÍ PŘI NĚM.
Ne někoho, kdo se dívá jinam.
Ne někoho, kdo přepisuje priority podle zahraničních instrukcí.
Ne někoho, kdo se otočil zády k lidem, kteří ho zvolili.
Český národ si zaslouží hlavu státu, která bude říkat jasně:
Ne cizí válce. Ano českým občanům. Ano českým hrdinům. Ano vládě, kterou si
lidé zvolili…
Dokud to tak nebude, nebude v této zemi jistota ani spravedlnost.
A dnes slyšíme čísla, která děsí celý svět.
Média nám dnes servírují nové statistiky.
Teď údajně „26 000 mrtvých ruských vojáků za měsíc“. Dobře a kolik
Ukrajinců?
Kolik mladých kluků z obou stran v téhle válce mizí beze jména, bez hrobu,
bez příběhu?
O tom se mlčí.
Protože skutečná pravda by znamenala přiznat něco, co už většina lidí tuší:
Tohle není jen válka.
Tohle je likvidace generace.
Tichá, systematická, cynická.
Genocida po kapkách.
A mezitím? Zbrojaři bohatnou jako nikdy.
Zatímco rodiny oplakávají mrtvé, zbrojní průmysl jede na plné obrátky.
Akcie rostou.
Obraty stoupají.
Každý další měsíc války je pro ně nový jackpot.
A lidé se ptají naprosto logicky:
Kdo má skutečný zájem na tom, aby válka pokračovala?
A tady se dostáváme k tomu nepříjemnému bodu, o kterém se mluví čím dál
hlasitěji:
Politika, peníze a „vděčnost“.
Ve veřejném prostoru zaznívá, že někteří lidé a skupiny, kteří dlouhodobě
působí ve zbrojním
byznysu, podporovali prezidentské kampaně.
Někdo jmenuje Strnadovy firmy, někdo Koláře a jeho struktury, někdo další
podnikatele.
Neříkáme, že je to tak.
Neříkáme, že je to prokázané.
Ale ptáme se — stejně jako mnoho občanů:
Kdo opravdu táhl za provázky prezidentské kampaně?
A proč dnes prezident dělá všechno, co zbrojařům v ČR i v zahraničí hraje do
karet?
Je to náhoda? Nebo „vděčnost“, která má svou cenu?
Jisté je jedno.
Prezidentovy kroky dnes dokonale kopírují
zájmy těch, kteří vydělávají na válce.
A český občan to cítí a cítí to velmi silně..